Zdravotní pojištění – když zaměstnanec nepožádá o přiznání starobního důchodu

Je-li pojištěnec jako poživatel (nejen starobního) důchodu registrován v příslušném kalendářním měsíci u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, a to i po část tohoto kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den, má v tomto kalendářním měsíci svůj pojistný vztah vyřešen. To znamená, že se o placení pojistného nemusí v tomto měsíci starat.

V případě výkonu zaměstnání této osoby se na zaměstnavatele vztahuje povinnost platit pojistné, které zaměstnavatel v rámci hromadné platby odvádí za sebe i za zaměstnance, a plnit oznamovací povinnost.

Zvýhodnění zaměstnanců – poživatelů starobního důchodu při placení pojistného spočívá ve skutečnosti, že se na ně (resp. na jejich zaměstnavatele) nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnané osobě, za kterou platí pojistné stát, zúčtován příjem nižší, než minimální vyměřovací základ (tj. minimální mzda 18 900 Kč), odvádí se pojistné ze skutečně dosaženého příjmu za podmínky, že zaměstnanec je u zdravotní pojišťovny registrován v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý příslušný kalendářní měsíc. Není-li splněna podmínka registrace osoby, za kterou platí pojistné stát, po dobu celého kalendářního měsíce, má tato skutečnost vliv na výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu, jak je dále uvedeno.

Výše uvedené podmínky platí i v případě, kdy je osoba poživatelem dalších důchodů z důchodového pojištění, tedy důchodu invalidního (ve všech třech stupních), vdovského a vdoveckého. Sirotčí důchod je přiznán nezaopatřenému dítěti, což je ve zdravotním pojištění taktéž kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát.

Pro zařazení pojištěnce (zaměstnance) do kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát, a současně pro nárok zdravotní pojišťovny na platbu pojistného státem je rozhodující datum přiznání důchodu. Naproti tomu je „státním pojištěncem“ osoba, která naopak nedosáhla důchodového věku, ale je na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) poživatelem předčasného starobního důchodu, a to i včetně tohoto důchodu s odloženou výplatou, nebo tzv. předdůchodu.

Na platbu pojistného státem má pojištěnec (a také zdravotní pojišťovna) nárok od doby přiznání důchodu až do doby, kdy je důchod rozhodnutím případně odejmut. V souvislosti s přiznáváním předčasných starobních důchodů s odloženou výplatou je zapotřebí doplnit, že za poživatele důchodu je pro účely zdravotního pojištění považován dle § 7 odst. 1 písm. b) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pojištěnec i v měsících, kdy mu výplata důchodu nenáleží (tj. v měsících, kdy je důchod přiznán, ale není vyplácen).

Jestliže zaměstnanec po dosažení důchodového věku nadále pokračuje v práci a nežádá o přiznání starobního důchodu, nemá žádné povinnosti ani ve vztahu ke své zdravotní pojišťovně, ani ke svému zaměstnavateli. Na jeho situaci se tak nic nemění. Nadále zůstává „běžným“ pojištěncem, za kterého zaměstnavatel odvádí pojistné na zdravotní pojištění v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění.

Důležitost výše příjmu

Je-li příjem zaměstnance alespoň na úrovni minimální mzdy, je vyměřovacím základem dosažená výše příjmu, fakticky bez ohledu na skutečnost, zda zaměstnání (nebo pobírání důchodu) trvalo po celý kalendářní měsíc, nebo jen po jeho část.

Při příjmu nižším než 18 900 Kč a při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc musí zaměstnavatel dle § 3 odst. 4 a odst. 6 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, standardně provést dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima takto:

Příklad 1

Příjem zaměstnance činí 16 000 Kč.

Ve vazbě na hodnotu minimální mzdy 18 900 Kč odvede zaměstnavatel doplatek pojistného (sražený zaměstnanci) ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 900 Kč:

(18 900 – 16 000) × 0,135 = 392 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 18 900 = 2 552 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(16 000 × 0,135) : 3 = 720 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 720 + 392 = 1 112 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 552 – 1 112 = 1 440 Kč

Typicky se jedná o případy, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy nebo u některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy se jedná o jediné zaměstnání a pro zaměstnavatele platí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ.

Na zaměstnavatele přechází povinnost úhradu doplatku (tj. dle příkladu 392 Kč) tehdy, jedná-li se o překážky v práci na jeho straně podle § 207 až § 209 zákoníku práce.

Přiznání důchodu a poměrná část minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 9 písm. c) z. č. 592/1992 Sb.

Pobírání důchodu pouze po část kalendářního měsíce snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část. Alespoň poměrné minimální pojistné tak musí být odvedeno za ty kalendářní dny, ve kterých osoba poživatelem důchodu nebyla. Takže například při přiznání důchodu od 20. ledna 2024 musí činit vyměřovací základ zaměstnance alespoň 11 583,87 Kč [(19:31) × 18 900]. Jedná se o ty kalendářní dny, ve kterých osoba poživatelem důchodu nebyla. Vyměřovacím základem zaměstnance může být třeba 14 000 Kč. Avšak v případě příjmu za měsíc leden nižšího než 11 583,87 Kč musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této hodnoty poměrného minima.

Minimální vyměřovací základ neplatí pro poživatele důchodu dle § 3 odst. 8 písm. e) z. č. 592/1992 Sb.

Na základě tohoto ustanovení je vyměřovacím základem zaměstnaného poživatele důchodu částka relevantně i nižší než 18 900 Kč, případně může být vyměřovací základ určen i v nulové hodnotě.

Speciální výjimku představuje ustanovení § 3 odst. 8 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., podle které minimální vyměřovací základ neplatí pro zaměstnanou osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání. Zaměstnanec dokládá zaměstnavateli rozhodnutím ČSSZ, že o přiznání důchodu požádal, nicméně mu důchod nebyl z důvodu nesplnění stanovených podmínek přiznán. Nejčastější příčinou nevyhovění žádosti je neodpracovaný potřebný počet let. Protože zaměstnanec reálně není poživatelem důchodu, nemá zaměstnavatel důvod pro použití kódu „D“, současně nemusí u tohoto zaměstnance dodržet minimální vyměřovací základ.

Pokud by si však zaměstnanec v době trvání zaměstnání o důchod požádal, musí zaměstnavatele informovat ve chvíli, kdy mu bude důchod přiznán. Přiznání důchodu dokládá zaměstnanec platným rozhodnutím ČSSZ o přiznání důchodu. Zaměstnavatel pak tuto důležitou skutečnost, na jejímž základě vzniká povinnost státu platit za zaměstnanou osobu pojistné, oznamuje zdravotní pojišťovně, tj. přihlašuje ji jako „státního pojištěnce“. Pojistné na zdravotní pojištění tak následně platí souběžně jak stát, tak zaměstnavatel.

Používání dvou kódů současně

Přijímá-li zaměstnavatel zaměstnance s nárokem na zařazení do „státní kategorie“ (tedy i poživatele důchodu), oznamuje zdravotní pojišťovně nejen nástup zaměstnance do zaměstnání, ale také skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Ke dni nástupu poživatele důchodu do zaměstnání tak současně použije kódy „P“ a „D“. V takových případech se nelze spolehnout například na tvrzení zaměstnance, že „státní kategorie“ byla oznámena třeba jiným zaměstnavatelem - ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) z. č. 48/1997 Sb. platí bez jakékoli výjimky za podmínky, že je zaměstnavateli daná skutečnost („státní kategorie“) známa a zaměstnancem dokladována.

Pokud je zaměstnanci přiznán důchod v průběhu zaměstnání, použije zaměstnavatel na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kód „D“ s datem přiznání důchodu dle rozhodnutí ČSSZ.

Bude-li zaměstnán poživatel důchodu na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pak platí, že ve zdravotním pojištění se osoba stává zaměstnancem s povinnostmi zaměstnavatele při výkonu činnosti na základě:

-    dohody o pracovní činnosti u příjmu alespoň 4 000 Kč,

-    dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč (do 30. 6. 2024).

V této souvislosti podotýkáme, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Naopak, při zaměstnání na základě pracovní smlouvy se pojistné odvádí vždy, tedy například i při příjmu nižším než 4 000 Kč.

Aby mohl zaměstnavatel odvádět pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, případně z nižšího, než je jeho poměrná část, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje a tento doklad předkládá i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Takovým dokladem je například právě rozhodnutí ČSSZ o přiznání některého z důchodů.

Pokud pojištěnec neoznámí přiznání důchodu zaměstnavateli, nebo zaměstnavatele nemá, pak jeho povinností oznámit přiznání (a případně také odejmutí) důchodu osobně.

Ing. Jiří Hálek