Avšak v situacích, kdy nemusí být minimum ve zdravotním pojištění dodrženo, je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem, takže v právních podmínkách roku 2023 může vyměřovací základ zaměstnance relevantně činit i méně než 17 300 Kč.

1. Dopočet a doplatek pojistného zaměstnavatelem

Dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance je jednou ze základních povinností zaměstnavatele při placení pojistného na zdravotní pojištění. Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda, jejíž výše činí v roce 2023 částku 17 300 Kč. Tento minimální vyměřovací základ se snižuje na poměrnou část ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, například tehdy, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc. Při odvodu pojistného musí být tato poměrná část minima dodržena. Dopočet se provádí v situaci, kdy příjem (vyměřovací základ zaměstnance) minimální povinné částky nedosahuje.

V této první části si rozebereme situace z praxe, ve kterých musí zaměstnavatel dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Bude se tedy jednat o situace, kdy výší dosaženého příjmu není zákonné minimum zajištěno. Nedodržení tohoto minima zakládá nárok zdravotní pojišťovny na dlužné pojistné včetně penále, vše v rámci aktuálně desetileté promlčecí doby, ve které zdravotní pojišťovny uplatňují své pohledávky.

Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu provádějí zaměstnavatelé zejména v těchto situacích:

     Při zaměstnání na základě pracovní smlouvy

Příjmy z pracovní smlouvy vždy podléhají povinnosti placení pojistného, neboť se jedná o příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP, ovšem mimo výjimek vyjmenovaných právní úpravou. Těmito výjimkami jsou například příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. nebo příjmy osob, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1–7 zákona č. 48/­1997 Sb., jakož i příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené, nebo také kupříkladu příjmy z nájmu v situaci, kdy nemovitost není zapsána v obchodním majetku.

Ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem tzv. zaměstnání malého rozsahu. Pokud je však na základě pracovní smlouvy zúčtován za rozhodné období kalendářního měsíce jakýkoliv příjem (tedy i nižší než 4 000 Kč), pojistné se odvádí, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ.

     Pokud je úhrn příjmů zaměstnance u jednoho zaměstnavatele nebo z více zaměstnání nižší než 17 300 Kč

Dopočet pojistného do minima 17 300 Kč se provádí v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy (jediné zaměstnání) činí 14 000 Kč.

Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1. 1. 2023 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

     (17 300 – 14 000) × 0,135 = 446 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši
0,135 × 17 300 = 2 336 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

     (14 000 × 0,135) : 3 = 630 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 630 + 446 = 1 076 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel
2 336 – 1 076 = 1 260 Kč

Dle ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/­1992 Sb. platí tento doplatek prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, což je v praxi drtivá většina případů.

Z obecného pohledu platí, že na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce (překážky v práci na straně zaměstnavatele).

n

     U odměn členů statutárních orgánů

Odměny členů statutárního orgánu jsou příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 ZDP. Ani u odměn členů statutárních orgánů nehraje rozhodná částka 4 000 Kč žádnou roli. Jediná výjimka, kdy se pojistné z odměn za výkon funkce neplatí, je výkon funkce v orgánu družstva za podmínek, že funkcionář, člen družstva, bez pracovněprávního vztahu k družstvu je členem orgánu družstva (vykonává v tomto orgánu práci – funkci), je tímto družstvem odměňován a jeho příjem nedosáhl 4 000 Kč.

     Pokud se jedná o plnění charakteru funkčních požitků

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod. Funkční požitky již sice nejsou od 1. 1. 2014 postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (jsou takzvaně „podřazeny“ režimu příjmů ze závislé činnosti), nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 10 ZDP. Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 4 000 Kč.

     U dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč

Z pohledu zdravotního pojištění se zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 4 000 Kč. Naopak, činí-li tento příjem alespoň 4 000 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky, vyplývajícími z této skutečnosti pro zaměstnavatele.

Při příjmu nižším než 17 300 Kč tak zaměstnavatel provádí v případě potřeby dopočet a doplatek pojistného do povinného minima dle výše uvedeného Příkladu 1.

Podotýkáme, že pro účel vzniku zaměstnání se ve zdravotním pojištění sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti (nebo také dohod o provedení práce) u jednoho zaměstnavatele.

     U příjmu společníka s.r.o. a komanditisty komanditní společnosti za práci pro společnost

Pro společníky společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 ZDP, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod. Jestliže tato osoba vykonává práci pro společnost a je jí zúčtován příjem, který je předmětem daně z příjmů podle § 6 ZDP, považují se tyto osoby z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance se všemi povinnostmi zaměstnavatele, tedy zejména přihlásit tuto osobu u zdravotní pojišťovna jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona.

     Při souběhu zaměstnání s podnikáním, pokud je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů pojištěnce

Jak se ve zdravotním pojištění posuzuje pro účely placení pojistného hlavní a vedlejší zdroj příjmů? V podstatě záleží na skutečnosti a individuálním posouzení pojištěnce, kdy hlavním zdrojem příjmů mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Tyto důležité skutečnosti uvádí pojištěnec jednak při plnění oznamovací povinnosti (při zahajování podnikání a při případné další komunikaci se zdravotní pojišťovnou), jednak na Přehledu, každoročně podávaném OSVČ, kdy zaškrtne měsíce, ve kterých pro OSVČ – s uvedením důvodu – neplatil minimální vyměřovací základ.

Při souběhu zaměstnání s podnikáním je zákonné minimum zajištěno tím způsobem, že buď zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Při tomto souběhu převažuje v praxi varianta, ve které je podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce. Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč, tedy nejméně v částce 2 336 Kč, přičemž zaměstnání musí trvat po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem zaměstnance minima nedosáhne, provede zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného. V samostatné výdělečné činnosti nemusí být zákonné minimum dodrženo, není povinností pojištěnce (zaměstnance) platit zálohy na pojistné.

Zaměstnavatele tak začíná samostatná výdělečná činnost jeho zaměstnance fakticky zajímat až tehdy, pokud příjem v zaměstnání poklesne pod 17 300 Kč, případně je při souběhu zaměstnání s podnikáním takový příjem sjednán. Zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu do minima při vyměřovacím základu nižším než 17 300 Kč například tehdy, pokud mu zaměstnanec vystaví čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ. Nemá-li zaměstnavatel takové prohlášení, provádí při souběhu příjmů příslušný dopočet.

Podotýkáme, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

     Bez ohledu na dobu trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence

S účinností od 1. 1. 2015 se již nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance z důvodu čerpání neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci. Proto zaměstnavatel při stanovení vyměřovacího základu k takové nepřítomnosti zaměstnance v práci již de facto nepřihlíží, avšak musí dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, jak ukládá ustanovení § 3 v odstavcích 4, 6, 9 a 10 zákona č. 592/­1992 Sb.

Žádné pojistné zaměstnavatel neodvádí v případech, kdy zaměstnanci poskytnul neplacené volno, přičemž zaměstnanec současně pracuje pro jiného zaměstnavatele nebo byl uvolněn pro výkon veřejné funkce a zaměstnavatel, který takové neplacené volno vykazuje, disponuje současně potvrzením, že jiný zaměstnavatel (případně úřad) odvádí za tohoto zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Obdobně zaměstnavatel neodvede žádné pojistné například tehdy, má-li po celý kalendářní měsíc neplacené volno zaměstnanec, pro kterého neplatí ve zdravotním pojištění minimum podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., kdy se například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát – příjem zaměstnance je nulový, to znamená, že do takového měsíce například není zúčtována odměna.

Ve smyslu výše uvedeného se identicky postupuje jak v případě neplaceného volna, tak při neomluvené absenci.

     Když zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek

Pro účel stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nehraje ve zdravotním pojištění roli rozsah pracovního úvazku, ale výhradně se vychází z výše příjmu, zúčtovaného za rozhodné období kalendářního měsíce. Kdyby zaměstnanec v jediném zaměstnání pracoval na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy a příjem by nedosáhl minimální mzdy, prováděl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do stanoveného minima.

     Při zaměstnávání osob podle koordinačních nařízení Evropské unie

U osob ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království se při jejich zaměstnávání postupuje podle koordinačních nařízení EU č. 883/­2004 a 987/­2009. Jednou ze základních zásad této nadnárodní právní úpravy je princip jednoho pojištění, vycházející ze skutečnosti, že osoba je pojištěna (účastna všech systémů sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání, případně podniká. Pokud je taková osoba zaměstnána v České republice a zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR je jediným zaměstnáním této osoby ve smyslu výše uvedených koordinačních nařízení EU, je z tohoto důvodu účastna všech systémů sociálního zabezpečení (a tedy i zdravotního pojištění) v ČR. Je vhodné, aby dotyčná osoba potvrdila tuto skutečnost (tj., že se jedná o jediné zaměstnání) českému zaměstnavateli čestným prohlášením.

Je-li například zaměstnanému Polákovi zúčtován na základě pracovní smlouvy příjem 16 000 Kč, musí český zaměstnavatel zajistit odvod pojistného z minima 17 300 Kč z toho důvodu, že tato osoba podléhá z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele českým právním předpisům platným ve zdravotním pojištění.

     U zaměstnanců ze „třetích“ zemí

Osoby z tzv. třetích zemí, tedy mimo výše uvedené státy podléhající režimu koordinace, jsou účastny českého systému veřejného zdravotního pojištění pouze po dobu zaměstnání u českého zaměstnavatele. Pokud například moldavský občan pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 12 000 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

– nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,

– ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání podpory v nezaměstnanosti apod.).

Ve výše uvedených situacích musí zaměstnavatel dodržet minimum platné ve zdravotním pojištění pro zaměstnance. Právní úprava však specifikuje případy, kdy zaměstnavatel nemusí při odvodu pojistného k tomuto minimu přihlížet, což je obsahem následujícího bodu.

2. Odvod pojistného zaměstnavatelem ze skutečné výše příjmu zaměstnance

Naopak, ze skutečné výše příjmu, tedy nižšího než 17 300 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné v právních podmínkách roku 2023 v těchto situacích:

– má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minima 17 300 Kč (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky alespoň17 300 Kč dosaženo – v tomto případě je nutno mezi zaměstnavateli výši příjmu navzájem dokladovat) nebo

– zaměstnanec je současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 722 Kč, což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo

– zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

Zaměstnavatel musí při příjmu nižším než minimální mzda vždy důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka a pojistné tudíž nemusí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud zaměstnavatel neprovádí dopočet do zákonného minima, případně do jeho poměrné části, musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje.

U pracovní smlouvy se odvádí pojistné při jakémkoli příjmu, avšak u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč a u dohody provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

V následujícím textu si formou příkladů předvedeme postupy zaměstnavatele v právních podmínkách roku 2023, kdy vyměřovacím základem zaměstnance bude skutečná výše dosaženého příjmu.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 2

Poživateli starobního důchodu byl zúčtován hrubý příjem 4 500 Kč (nejedná se o dohodu o provedení práce), mimoto mu zaměstnavatel poskytnul v daném měsíci tři dny neplaceného volna.

Rozsah neplaceného volna nehraje roli, vyměřovacím základem bude částka 4 500 Kč, vycházející z aplikace ustanovení § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/­1992 Sb.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 3

Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 6 000 Kč. Současně má uzavřenu pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem, kde dosahuje hrubého příjmu 22 000 Kč.

n

Za předpokladu, že zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého pracuje na dohodu o pracovní činnosti, potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, neprovádí se v tomto případě dopočet do zákonného minima 17 300 Kč, ale pojistné se odvádí ze skutečné výše zaměstnancova příjmu, tedy ze 6 000 Kč. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavuje, si musí vždy ověřit, zda je příjem zaměstnance vyšší než minimální mzda, a to obzvláště v případech, kdy jeho příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Pokud by tento příjem poklesl pod částku minimální mzdy, musel by být informován další zaměstnavatel. Z hlediska placení pojistného také postačí, když úhrn příjmů zaměstnance dosáhne v kalendářním měsíci minimální mzdy – v takovém případě žádný ze zaměstnavatelů dopočet neprovádí a pro účel kontroly ze zdravotní pojišťovny si zaměstnavatelé navzájem dokladují výši příjmu.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 4

Hrubý příjem zaměstnance činí 12 000 Kč.

Zaměstnanec však současně podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a pravidelně odvádí měsíční zálohy na pojistné v minimální výši 2 722 Kč.

n

Za dané situace nemusí zaměstnavatel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvede ze skutečné výše příjmu ve výši 1 620 Kč (0,135 × 12 000). Zaměstnavatel však musí mít formou čestného prohlášení doloženo, že zaměstnanec jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 5

Příjem zaměstnance na základě pracovní smlouvy (zkrácený pracovní úvazek) činí 5 800 Kč. Současně tato osoba pracuje na dohodu o provedení práce u jiného zaměstnavatele s příjmem 18 000 Kč.

Protože činnost na základě dohody o provedení práce zakládá výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění, odvádí zaměstnavatel u pracovní smlouvy pojistné ze skutečné výše příjmu 5 800 Kč. Zároveň však musí mít jiným zaměstnavatelem doloženo, že tento odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Zaměstnavatel si však musí pohlídat, kdyby příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil 10 000 Kč. V takovém případě by musel být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ tím zaměstnavatelem, který by byl zaměstnancem k tomuto účelu pověřen. Při skončení zaměstnání na dohodu o provedení práce by musel být u pracovní smlouvy prováděn dopočet a doplatek pojistného do minima 17 300 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 6

Člen statutárního orgánu akciové společnosti není zaměstnancem společnosti a z titulu výkonu funkce v tomto orgánu má nepravidelné příjmy v různé výši. Současně podniká jako OSVČ a v roce 2023 platí měsíční zálohy vyšší než minimální.

V této situaci není důležitá částka příjmu na základě výkonu funkce ve statutárním orgánu, zaměstnavatel vždy odvede pojistné ze skutečné výše příjmu. Ve mzdové evidenci však musí mít založeno čestné prohlášení zaměstnance obdobně jako v příkladě č. 4. Členovi statutárního orgánu nevznikne ve zdravotním pojištění problém ani tehdy, je-li příjem nižší než minimum 17 300 Kč, nebo když nebude mít žádný příjem, neboť placení záloh na pojistné jako osobou samostatně výdělečně činnou trvale řeší ve zdravotním pojištění problematiku placení pojistného. I když člen statutárního orgánu nemá v některém měsíci žádný příjem, zaměstnavatel jej na daný měsíc neodhlašuje a odhlásí jej až dnem skončení výkonu funkce.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 7

Zaměstnaná žena jako příjemce rodičovského příspěvku byla v měsíci dubnu nemocná od 12. 4. do 27. 4., za tento měsíc jí byl zúčtován hrubý příjem 1 800 Kč. Pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy.

V takových případech nehraje roli délka nemoci (anebo třeba i trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce). Tato zaměstnankyně je evidována u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát, proto se pojistné v případě pracovní smlouvy vypočte ze skutečné výše příjmu.

Pojistné by se neodvedlo, pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (výší příjmu není dosaženo částky potřebné ve zdravotním pojištění pro vznik zaměstnání), proto by tato osoba zároveň byla na měsíc duben jako zaměstnanec odhlášena. Její pojistný vztah by však byl i nadále řešen registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 8

Zaměstnanec má v červenci uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě dohody o provedení práce. První trvá od 1. 7. do 10. 7. s příjmem 6 200 Kč, druhá je sjednána od 22. 7. do 31. 7. s příjmem 6 400 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o provedení práce (anebo také dohod o pracovní činnosti) u jednoho zaměstnavatele. Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 12 600 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance. Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé vypočítat poměrnou část minima za celkem 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci, která musí být při odvodu pojistného dodržena, což činí 11 161,29 Kč [(20:31) v 17 300]. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc červenec částka 12 600 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 9

Student vysoké školy je zaměstnán při studiu a jeho hrubý měsíční příjem se pohybuje v rozpětí od 6 000 Kč do 11 000 Kč.

Student – nezaopatřené dítě patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát, proto se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu. Tento postup se použije při zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti. Pokud by se jednalo o dohodu o provedení práce, plnil by zaměstnavatel zákonné povinnosti pouze při příjmu vyšším než 10 000 Kč.

Je-li tedy studentovi zúčtován příjem nižší než minimální mzda, doplatek se neprovádí. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení do „státní kategorie“ trvá u zdravotní pojišťovny po celý kalendářní měsíc (zaměstnavatel má k dispozici potvrzení o studiu).

Kdyby student ukončil zaměstnání, použil by zaměstnavatel k odhlášení kód „O“. V těchto případech zaměstnavatel nepoužívá kód „F“ (ukončení nezaopatřenosti), neboť studium nadále trvá.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 10

Zaměstnanému poživateli invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně byl v jednom měsíci u jednoho zaměstnavatele zúčtován příjem na dohodu o provedení práce 9 000 Kč a na dohodu o pracovní činnosti 6 000 Kč.

Nejedná se o stejný typ dohody, příjmy z obou dohod nesčítáme. Příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšuje 10 000 Kč, tudíž odvodu pojistného nepodléhá. Naproti tomu příjem na dohodu o pracovní činnosti zakládá účast na zdravotním pojištění, vyměřovacím základem zaměstnance bude částka 6 000 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 11

Zaměstnané osobě celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku byl zaměstnavatelem zúčtován za měsíc červen hrubý příjem 8800 Kč.

Postup při placení pojistného za tohoto zaměstnaného pojištěnce je následující: Za osobu pečující celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku je stát plátcem pojistného pouze za předpokladu, že tato osoba nemá při splnění dalších zákonných podmínek v příslušném kalendářním měsíci příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti.

V našem případě byla této osobě zúčtována v zaměstnání hrubá mzda 8 800 Kč, což znamená, že stát za tuto osobu v měsíci červnu pojistné neplatí, avšak ze zákona je takový zaměstnanec zvýhodněn v tom smyslu, že se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) nevztahuje povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel tedy odvede za tuto zaměstnanou osobu pojistné z částky 8 800 Kč, tj. úhrnem ve výši 1 188 Kč.

Jestliže tato „pečující“ osoba nemá v průběhu zaměstnání po celý kalendářní měsíc příjmy ze zaměstnání ani ze své samostatné činnosti (např. nemoc, neplacené volno), sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně a použitím kódu „L“ ji zařadí mezi osoby, za které platí pojistné stát. Jakmile však bude mít tato osoba opět příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného na zdravotní pojištění, provede zaměstnavatel její vyřazení z kategorie osob, za které platí pojistné stát (kód „T“). Například při nemoci od 10. 2. do 22. 6. se použije kód „L“ s datem 1. 3. a kód „T“ s datem 31. 5.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;

?  Příklad 12

Zaměstnanec rozvázal pracovní poměr ke dni 30. 6. 2023 a u nového zaměstnavatele nastoupil dne 3. 7. 2023. V měsíci červenci činil jeho hrubý příjem u nového zaměstnavatele 21 600 Kč, přičemž současně byla tomuto zaměstnanci do měsíce července zúčtována u bývalého zaměstnavatele odměna ve výši 10 000 Kč. Mimoto tento zaměstnanec změnil ke dni 1. 7. 2023 zdravotní pojišťovnu.

Nový zaměstnavatel odvede pojistné na zdravotní pojištění z příjmu ve výši 13,5% z částky 21 600 Kč, tj. v úhrnu 2 916 Kč.

V souvislosti s výpočtem a odvodem pojistného z vyplacené odměny 10 000 Kč je zapotřebí respektovat následující skutečnosti:

–   částka ve výši 10 000 Kč se kvalifikuje jako příjem zúčtovaný bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb. Z tohoto důvodu podléhá tento příjem povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

–   z titulu tohoto příjmu nevzniká zaměstnavateli povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny,

–   bývalý zaměstnavatel neprovádí v tomto případě dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné bude vypočteno a odvedeno ze skutečně zúčtovaného příjmu 10 000 Kč ve výši 1 350 Kč. Tyto částky budou i započteny do úhrnu vyměřovacích základů a částky pojistného na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele za měsíc červenec.

–   zejména v takových situacích, kdy lze standardní cestou změnit zdravotní pojišťovnu (tj. k 1. 1. nebo k 1. 7. kalendářního roku), doporučuji zaměstnavateli si za účelem odvodu pojistného správné zdravotní pojišťovně ověřit, zda k takové změně nedošlo.

Vzhledem k realizované změně zdravotní pojišťovny bude pojistné z obou příjmů za měsíc červenec odvedeno ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec od 1. 7. pojištěn.

n

2.1 Odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance

Od 1. ledna 1993, kdy začal v České republice fungovat systém veřejného zdravotního pojištění, mohli jak zaměstnavatelé (zaměstnanci), tak osoby samostatně výdělečně činné uplatňovat při placení pojistného na zdravotní pojištění odpočet od dosaženého příjmu. Od ledna 1993 činil odpočet 1 694 Kč měsíčně a postupem času se tato odečitatelná položka zvyšovala. Základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet byla skutečnost, že zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná byli registrováni u své zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platil pojistné stát, po celý kalendářní měsíc, přičemž tento nárok bylo možno uplatnit v příslušném kalendářním měsíci pouze jedenkrát, a to buď v zaměstnání (zaměstnáních) nebo v rámci samostatné výdělečné činnosti.

Vpravdě průlomovou změnu přinesl zákon č. 438/­2004 Sb., který novelizoval mj. zákon č. 592/­1992 Sb. S účinností od srpna 2004 byly odpočty zrušeny jak u zaměstnavatelů, tak u osob samostatně výdělečně činných, což znamená, že naposledy byl možné uplatnit odpočet u obou těchto skupin plátců pojistného za měsíc červenec 2004, tehdy v částce 3 520 Kč. Nadále však zůstalo v platnosti zvýhodnění, podle kterého nemuseli (a dodnes nemusejí) zaměstnanci či podnikatelé, za které platí po celý kalendářní měsíc pojistné stát, dodržet minimální vyměřovací základ. Touto novelou nebyla dotčena povinnost zaměstnavatele oznamovat v zákonné osmidenní lhůtě zdravotní pojišťovně skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné.

Zákonem č. 123/­2005 Sb., účinným od 30. 3. 2005, byla v § 3 zákona č. 592/­1992 Sb. vloženým odstavcem č. 7 v omezeném rozsahu obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu, kdy při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat v roce 2023 následující:

– nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

– u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2023 lze odpočet i nadále uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.

Částka měsíčně odpočitatelná od dosaženého příjmu představuje od 1. 1. 2023 hodnotu 14 074 Kč. Takže například při příjmu zaměstnance 16 000 Kč a při uplatnění odpočitatelné položky 14 074 Kč bude činit vyměřovací základ poživatele důchodu 1 926 Kč (16 000 – 14 074) a celkové pojistné 261 Kč.

Ing. Antonín Daněk