Ing. Antonín Daněk

1. Nejdůležitější povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

Zaměstnavatel musí především řádně vypočítat pojistné za své zaměstnance, toto následně odvést správné zdravotní pojišťovně a současně plnit některé další povinnosti, například předkládat zdravotní pojišťovně každý měsíc řádně vyplněný formulář Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele. Pokud nemá zaměstnavatel personalistu, pak mzdová účetní zajišťuje i plnění oznamovací povinnosti, což představuje především sdělování nástupů a odchodů zaměstnanců a skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele, což bude dále vysvětleno.

2. Výpočet pojistného placeného za zaměstnance

Pojistné placené zaměstnavatelem za zaměstnance se vypočítává sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu. Problematika stanovení vyměřovacího základu zaměstnance bude dále rozebrána, nicméně pro potřeby výpočtu výše pojistného lze konstatovat, že vyměřovacím základem je zúčtovaná hrubá mzda zaměstnance. Jak má tedy zaměstnavatel správně postupovat, aby bylo pojistné správně vypočteno a následně odvedeno?

Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 21 400 Kč

- zaměstnavatel odvede pojistné 0,135 × 21 400 = 2 889 Kč
- zaměstnanci srazí z platu jednu třetinu 2 889 : 3 = 963 Kč
- zaměstnavatel zaplatí ze svých prostředků dvě třetiny (rozdíl) 2 889 – 963 =1 926 Kč

Tento výpočet výše pojistného lze použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu 8 500 Kč s tím, že vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

2.1 Nesprávný postup

– vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně
– vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž za­okrouhlí nahoru.

Tímto postupem dochází ke „korunovým“ rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele, odvádějícího tak zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

2.2 Podíl zaměstnavatele a zaměst­nance

– jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a
– sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného, placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

Pojistné platí zaměstnavatel samostatnými platbami na příslušné příjmové účty těch zdravotních pojišťoven, u kterých jsou pojištěni jeho zaměstnanci.

2.3 Vyměřovací základ nižší než minimální mzda

Je-li zúčtovaný příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ 8 500 Kč a pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem proveden dopočet do zákonného minima podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále).

3. Osoby považované ve zdravotním pojištění za zaměstnance

Aby byl zaměstnavatel povinen odvádět pojistné, musí být zaměstnaná osoba považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., a to je tehdy, pokud je jí zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Pokud však bude jako zaměstnanec vyjmenována osoba, která je zařazena v některé ze sedmi dále vyjmenovaných skupin, pak tyto osoby nejsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance, zaměstnavatel je nepřihlašuje u zdravotní pojišťovny a ani neplní žádné další povinnosti ve zdravotním pojištění.
Na druhé straně je však pravdou, že takto zaměstnaná osoba nemá ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah (neboli pojistné za ni není zaměstnavatelem placeno) a proto musí být v příslušném kalendářním měsíci, nebo alespoň po jeho část, evidována u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec v jiném zaměstnání, ze kterého se zdravotní pojištění platí, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 1 748 Kč anebo jako osoba, za kterou platí pojistné stát (například uchazeč o zaměstnání, poživatel některého z důchodů, žena na mateřské nebo osoba na rodičovské dovolené apod. – blíže viz § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.).

V právních podmínkách roku 2013 se ve zdravotním pojištění dle dále uvedených bodů I. až VII. za zaměstnance nepovažuje:

Jedná se o příjmy uvedené v ustanovení § 3 odst. 4, § 4, § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP. Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin.

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně.

Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a) vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo
b) tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

– nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,
– hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného jinými subjekty
– hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě. Jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště.
– příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění, životní pojištění a doplňkové penzijní spoření poukázaný na účet jeho zaměstnance u příslušného fondu či společnosti [ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) ZDP] do výše 30 000 Kč ročně. To znamená, že v případě více zaměstnání v průběhu roku lze tento zákonný (dani a placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhající) nárok uplatnit i u více zaměstnavatelů.

I tyto příjmy jsou vyjmenovány v § 6 odst. 9 ZDP a placení daně (a ani odvodu pojistného na zdravotní pojištění) nepodléhá například:

– hodnota nealkoholických nápojů, poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu ke spotřebě na pracovišti
– nepenění plnění ve formě:

– možnosti používat rekreační, zdravotnická, vzdělávací zařízení, předškolní zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení nebo ve formě
– příspěvku na sportovní akce a kulturní pořady

Jde-li o poskytnutí rekreace včetně zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté rodinným příslušníkům zaměstnance.

– hodnota nepeněžních darů, poskytnutých za podmínek vyjmenovaných § 6 odst. 9 písm. g) ZDP do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance

Pokud by však byly této osobě zúčtovány jiné příjmy, zdaňované podle § 6 citovaného ZDP, pojistné by se odvádělo.

Od 1. 1. 2012 (tedy i v roce 2013) platí ve zdravotním pojištění u dohod o provedení práce následující:

– z pohledu zdravotního pojištění vzniká u dohody o provedení práce zaměstnání tehdy, pokud příjem převýší 10 000 Kč [§ 5 písm. a) bod 3. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů]
– je-li zaměstnané osobě zúčtován příjem převyšující 10 000 Kč, stává se z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem a zaměstnavatel ji přihlašuje (a následně odhlašuje) u příslušné zdravotní pojišťovny podle podmínek uvedených v § 8 odst. 2 písm. d) cit. zákona č. 48/1997 Sb.
– vzhledem k výši rozhodné částky neřeší zaměstnavatel při odvodu pojistného problematiku minimálního vyměřovacího ­základu,
– příjmy z dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč se ve zdravotním pojištění pro účely vzniku zaměstnání nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů (stejné podmínky platí i u dohody o pracovní činnosti při příjmu do 2 500 Kč)
– zaměstnavatel musí věnovat pozornost i příjmům případně zúčtovaným po skončení těchto dohod, a to bez ohledu na situaci, zda dohoda účast na zdravotním pojištění založila či nikoli.

Osoba pracující na základě dohody o provedení práce se z pohledu zdravotního pojištění nepovažovala za zaměstnance do 31. 12. 2011. Příjem zúčtovaný na základě dohody o provedení práce tak do konce roku 2011 nepodléhal odvodům pojistného a zaměstnavatel v tomto případě ani neplnil oznamovací povinnost. Na druhou stranu však pojištěnec neměl tímto zaměstnáním řešen ve zdravotním pojištění v daném kalendářním měsíci svůj pojistný vztah.

V dále uvedených bodech IV. – VI. se vznik zaměstnání odvíjí od průměrné mzdy pro rok 2013 a z ní odvozené rozhodné částky 2 500 Kč.

Je-li příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti alespoň 2 500 Kč a přitom nižší než 8 500 Kč, musí být za zaměstnavatelem proveden dopočet do zákonného minima. Tento postup se nepoužije u zaměstnaných osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., a pojistné odvádí zaměstnavatel ze skutečné výše příjmu.
Pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 2 500 Kč, nepovažuje se osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance, současně však nemá v příslušném kalendářním měsíci kryté zdravotní pojištění tímto zaměstnáním. Problém nevznikne, pokud pojištěnec:

– má současně jiné zaměstnání ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.
– je v roce 2013 OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 1 748 Kč nebo
– patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdra­votním pojištění minimální vyměřovací zá­klad podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. a ani za ně neplatí pojistné stát podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, bude se muset pojištěnec zaregistrovat na příslušný kalendářní měsíc jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatit od 1. 8. 2013 pojistné ve výši 1 148 Kč.

Splňují-li osoby uvedené v bodech I. – VI. stanovené podmínky, nepovažují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance a pojistné neplatí ze zúčtovaného příjmu ani zaměstnavatel, ani tyto osoby jako zaměstnanci.

V roce 2013 se za zaměstnance ve zdravotním pojištění nepovažují členové okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky.

Nelze-li osobu zařadit do některé z uvedených sedmi skupin jako výjimek, pak se stává z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem s povinností placení pojistného zaměstnavatelem podle zákona.

3.1 Společníci, jednatelé, komanditisté

Co se týká společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti platí, že pokud tito bez pracovněprávního vztahu vykonávají pro společnost práci a jsou za ní společností odměňováni s příjmy zdaňovanými podle § 6 ZDP, považují se ve zdravotním pojištění za zaměstnance.

Zaměstnavatel tyto osoby přihlašuje (a následně odhlašuje) u zdravotní pojišťovny a odvádí pojistné podle zákona, to znamená případně i s přihlédnutím k povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. V takovém případě, jakož i u odměn členů statutárních orgánů (viz bod 3.2) a u příjmů charakteru funkčních požitků, neplatí například výše uvedená hranice 2 500 Kč a pojistné se odvádí z jakékoli částky příjmů, případně taktéž s ohledem na zákonné minimum 8 500 Kč.

3.2 Členové statutárních orgánů

U členů statutárních orgánů rozhoduje, zda je za výkon funkce poskytována odměna či nikoli. Je-li členem statutárního orgánu osoba, která vykonává funkci bezplatně, nebo se jedná o čestnou funkci apod., pak se zaměstnavatel problematikou placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti nezabývá, neboť taková osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem. V případech, kdy je již předem známo, že za výkon funkce bude odměna zúčtována, stává se tato osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem se všemi souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele.
Pokud by došlo k situaci, že subjekt (dlouhodobě) neuvažuje o vyplácení odměn, přesto však je posléze členovi statutárního orgánu nějaká odměna zúčtována, přihlásí jej zaměstnavatel k 1. dni kalendářního měsíce, do kterého byla odměna zúčtována. I kdyby již žádná další odměna této osobě vyplacena nebyla, může odhlášení proběhnout až ke dni skončení výkonu funkce [blíže viz § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb.].

4. Příjmy po skončení zaměstnání

Do vyměřovacího základu patří i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Tato problematika je upravena v § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance, který ukončil zaměstnání, rovněž zahrnují příjmy podle odstavců 1 – 3 této právní úpravy, zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. To znamená, že v měsíci, ve kterém je bývalému zaměstnanci příjem zúčtován, se na Přehledu uvedou částky vyměřovacího základu a pojistného (bez nutnosti dodržet zákonné minimum). Osoba jako zaměstnanec však na tento Přehled nepatří, protože již není zaměstnancem.

Specifickým plněním, zúčtovaným zaměstnanci v souvislosti se skončením pracovního poměru, je konkurenční doložka ve smyslu ustanovení § 310 zákoníku práce. V tomto pracovněprávním aktu se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu.

Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.
V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:

– toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí
– protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), neuvádí se na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele
– na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit pojistné v částce 1 148 Kč.

5. Rozhodné období a vyměřovací základ

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc a pojistné za příslušný měsíc je splatné v období od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.
Vyměřovacím základem zaměstnance je podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, zdaňovaných podle § 6 ZDP, které jsou tedy předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.
Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

6. Plnění nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance

Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují tato plnění:

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

Aby se plnění z titulu z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí být zúčtováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, tedy například podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, (zaměstnavatel se ruší nebo přemísťuje nebo se zaměstnanec stane nadbytečným) přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci odstupné podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec pozbyl způsobilosti dlouhodobě vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z ustanovení § 67 zákoníku práce.

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě.

Z hlediska posouzení plnění této povahy platí, že vytvoření a uplatnění vynálezu (zlepšovacího návrhu) má souvislost s výkonem zaměstnání tehdy, odpovídá-li druhu práce, který má zaměstnanec uveden v pracovní smlouvě.

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1. musí se jednat o plnění jednorázové a
2. mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí.

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.
Toto plnění představuje jedinou výjimku, kdy se neodvede pojistné z příjmu zúčtovaného zaměstnanci po skončení zaměstnání. Obecně totiž platí, že podle § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb. patří do vyměřovacího základu zaměstnance i příjmy zúčtované po skončení zaměstnání.
Pokud nelze nalézt důvody, na jejichž základě by se ze zúčtovaného plnění nemělo odvádět pojistné na zdravotní pojištění, zahrnuje se příslušná částka v daném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance.

Poznámka

Plnění zúčtované zaměstnanci podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje, třebaže podléhá zdanění. Pojistné se neplatí právě z toho důvodu, že se jedná o zákonem stanovenou výjimku.

7. Dopočet do minimálního vyměřovacího základu

Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (8 500 Kč od 1. 8. 2013), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 1 148 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima.

Je-li zaměstnanci zúčtován za kalendářní měsíc příjem nižší než 8 500 Kč, přičemž se na něho vztahuje povinnost dodržet při odvodu minimální vyměřovací základ, je postup zaměstnavatele následující:

Příklad 2

Příjem zaměstnance činí při zkráceném pracovním úvazku měsíčně 5 000 Kč. Výše odvodu pojistného se vypočítá následovně:

Z dosaženého příjmu 5 000 Kč vzniká povinnost odvodu pojistného ve výši 13,5 %, tj. 675 Kč. Jednu třetinu z této částky ve výši 225 Kč srazí zaměstnavatel zaměstnanci z platu, zbývající dvě třetiny (tj. 450 Kč) pak uhradí zaměstnavatel ze svých prostředků. Protože však není v tomto případě zabezpečen odvod pojistného alespoň v minimální zákonné výši, odvede zaměstnavatel ještě doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílu 8 500 – 5 000 = 3 500 × 0,135 = 473 Kč. Zaměstnanec tedy zaplatí 225 + 473 = 698 Kč, zaměstnavatel odvede 450 Kč. Za této situace je již zajištěn odvod pojistného ze zákonem stanoveného minima. Doplatek 473 Kč by hradil zaměstnavatel pouze v případě, kdy by se jednalo o překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 zákoníku práce. Tento doplatek se nikdy nedělí na jednu třetinu sraženou zaměstnanci dvě třetiny placené zaměstnavatelem, ale v plné výši 13,5 % jej hradí buď zaměstnanec nebo zaměstnavatel.
Podotýkám, že ve zdravotním pojištění nerozhoduje například rozsah pracovního úvazku, ale výhradně výše příjmu, zúčtovaného zaměstnanci za rozhodné období kalendářního měsíce.

a) za kterou je plátcem pojistného i stát,
b) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,
c) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
d) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o 1 dítě do 7 let věku nebo nejméně o 2 děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popř. v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje 4 hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec, nebo matka dítěte, anebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,
e) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u výše uvedených zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je zákonné minimum 8 500 Kč, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů resp. dokumentů:

1. Veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 6 000 Kč a příjem na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 3 000 Kč). Pro účely minima se sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. Protože se každý pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, nelze například započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti do 2 500 Kč a příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

2. Potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že od 1. 8. 2013 je pojistné za zaměstnance odváděno z vyměřovacího základu alespoň 8 500 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod rozhodnou částku 8 500 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3.

3. Doklad o výši příjmu zúčtovaného v da­ném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele

a) zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 5 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 4 000 Kč
b) zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 4 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 3 000 Kč

Ve smyslu výše uvedeného nelze tento postup rovněž použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne alespoň 2 500 Kč.

Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 8 500 Kč, si vyžádá – třeba i každý příslušný měsíc, je-li to nutné – potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

4. Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2013 částka 1 748 Kč

I když zaměstnanec takové Čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z Čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy neplatil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako podnikatelem.

5. Doklad resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. Oznamování vzniku resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby přichází její zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu.

6. Čestné prohlášení zaměstnance, že ce­lo­den­ně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.

Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do ­trvalé péče nahrazující péči rodičů.
Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit výše uvedené podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se totiž již setkal s případy, kdy účetní tuto možnou va­rian­tu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou – od 1. 12. 2011 nově desetiletou – promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Takovou osobu přihlašuje zaměstnavatel pouze kódem „P“ a Čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“ resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát.
V textu Čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě.

7. Musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let)

Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.

Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

– zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)
– zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),
– zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,
b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Příklad 3

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci září činí 7 650 Kč [(27 : 30) × 8 500].
Pokud by vyměřovací základ zaměstnance činil alespoň 7 650 Kč, odvedl by zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který by tak mohl být i nižší než 8 500 Kč. Kdyby však zúčtovaný příjem nedosáhl alespoň 7 650 Kč, musel by zaměstnavatel provést dopočet do této poměrné části minima podle Příkladu č. 2.

8. Maximální vyměřovací základ

Za účelem zvýšení příjmů do systému veřejného zdravotního pojištění došlo zákonem č. 500/2012 Sb. ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013 – 2015. To znamená, že po toto období nejsou účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné.

V roce 2013 budou zdravotní pojišťovny s ohledem na promlčecí dobu řešit případně podané žádosti o vrácení přeplatku na pojistném, který vznikl v některém z roků 2008–2012. Pro účely vrácení přeplatku na pojistném, vzniklém v tomto období, potvrzují zaměstnavatelé na žádost zaměstnance úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo za zaměstnance odvedeno pojistné.

9. Neplacené volno a neomluvená absence

V souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění z pracovního volna bez náhrady příjmu (neplacené volno) a neomluvené absence aktuálně platí tyto základní principy:

– v zaměstnání, ve kterém bylo zaměstnanci poskytnuto po celý kalendářní měsíc pracovní volno bez náhrady příjmu (nebo zaměstnanci byla vykázána neomluvená nepřítomnost v práci), je vyměřovacím základem pro odvod pojistného minimální mzda. Pokud trvá některá z těchto skutečností kratší dobu, připočítává se k zúčtovanému příjmu poměrná část minimální mzdy podle počtu kalendářních dnů trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence (§ 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. – viz příklad č. 4).
– v případě neplaceného volna platí jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného zaměstnanec, úhrada zbylých dvou třetin může být předmětem písemné smlouvy, uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Pokud taková smlouva uzavřena není, platí tyto dvě třetiny pojistného zaměstnavatel.
– pojistné v případě neomluvené absence hra­dí (prostřednictvím zaměstnavatele) v plné výši absentující zaměstnanec
– za neplacené volno (i neomluvenou absenci), trvající kratší dobu než jeden celý kalendářní den, se pojistné neodvádí, tyto části dnů se nesčítají.

Příklad 4

V měsíci říjnu 2013 byl zaměstnanci zúčtován hrubý příjem 20 000 Kč a současně mu byly poskytnuty celkem 3 dny neplaceného volna s tím, že na základě písemné smlouvy (§ 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb.) uhradí pojistné z tohoto neplaceného volna v plné výši zaměstnanec.

Jestliže bylo zaměstnanci poskytnuto po část měsíce října pracovní volno bez náhrady příjmu (neplacené volno), připočítává se za každý kalendářní den období neplaceného volna k hrubému příjmu poměrná část minimální mzdy. Vyměřovacím základem pro výpočet pojistného je v daném případě součet dvou složek, a sice pojistné z dosaženého příjmu a z poměrné části minimální mzdy:

Vyměřovací základ =
= 20 000 + [(3 : 31) × 8 500)] =
= 20 000 + 822,57 = 20 822,57 Kč

Pojistné = 20 822,57 × 0,135 = 2 812 Kč

Zaměstnanci bude sraženo pojistné ve výši 1/3 ze 13,5 % z vyměřovacího základu 20 000 Kč, tj. 900 Kč a současně bude odvedeno v plné výši pojistné z titulu pracovního volna bez náhrady příjmu (112 Kč). Zaměstnanec tedy úhrnem zaplatí 1 012 Kč. Platba zaměstnavatele činí v tomto případě 1 800 Kč.

9.1 Neplacené volno – kdy se pojistné neplatí

Z obecného pohledu platí, že v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění odvádí mimo výjimek – tedy osob nebo situací – taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že zaměstnavatelé neodvádějí pojistné na zdravotní pojištění z titulu pracovního volna bez náhrady příjmu za tyto osoby – zaměstnance:

1. uvedené v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se jedná o osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
c) která celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.
d) která současně vedle zaměstnání podniká a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
e) za kterou je plátcem pojistného stát,

2. uvedené v ustanovení § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb., kdy se jedná o zaměstnance, který se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát nebo osobou uvedenou v bodě č. 1, písm. a) až c)

3. vykonávající veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a tyto osoby doloží, že subjekt, pro který jsou v této době činné, za ně odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu
4. dlouhodobě se zdržující v cizině při splnění podmínek stanovených v § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb.
V případě neomluvené absence se pojistné bez výjimek platí vždy s tím rozdílem, že veškerou částku pojistného z tohoto důvodu hradí prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši absentující zaměstnanec.

10. Odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance

V roce 2013 činí vyměřovací základ pro platbu pojistného státem částku 5 355 Kč a pojistné, náležející příslušným zdravotním pojišťovnám za každého takového pojištěnce, pak 723 Kč měsíčně. A právě částka vyměřovacího základu 5 355 Kč představuje i v roce 2013 výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek dále uvedených.
Zákonem č. 123/2005 Sb., účinným od 30. 3. 2005, byla v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. nově vloženým odstavcem č. 7 v omezeném rozsahu obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu, kdy při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat v roce 2013 následující:

– nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců
– u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod
– odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2013 lze odpočet uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, což znamená, že se toto zvýhodnění nevztahuje na žádné jiné zaměstnance, registrované u zdravotní pojišťovny jako osoby, za které platí pojistné stát.

V souvislosti s placením pojistného je v takovém případě rozhodující okolností výpočet a odvod pojistného ze skutečné výše příjmu. V případě více souběžných zaměstnání lze odpočet uplatnit u každého zaměstnavatele, splňujícího stanovené podmínky.

11. Měsíční předkládání Přehledu

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele (mzdové účetní) je pravidelně, tj. každý měsíc, předkládat všem zdravotním pojišťovnám, jejichž pojištěnce zaměstnává, řádně vyplněný formulář Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele. Tato povinnost byla zaměstnavatelům uložena novelou č. 127/1998 Sb., která nabyla účinnosti dnem 30. 6. 1998. Na základě této novelizace jsou zaměstnavatelé povinni zasílat požadované Přehledy od července 1998. Tyto Přehledy však představují pro zdravotní pojišťovny důležitý informační zdroj, na jehož základě lze informativně celkem snadno analyzovat platební morálku zaměstnavatele.
Přehled podává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud tento 20. den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, lze tento Přehled předat zdravotní pojišťovně ještě nebližší následující pracovní den.
Přehled podávaný zaměstnavatelem obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. Do celkového počtu zaměstnanců se zahrnují například i ti zaměstnanci, kterým nebyl v příslušném měsíci, za které se pojistné platí, zúčtován žádný příjem (například nemoc, žena na mateřské nebo rodičovské dovolené stále vedená jako zaměstnanec apod.).
Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více příjmů, zakládajících účast na zdravotním pojištění, uvádí se takový zaměstnanec do Přehledu pouze jedenkrát, neboť zákon hovoří o počtu zaměstnanců, nikoli o počtu pracovněprávních vztahů.
Na základě Přehledu podaného zaměstnavatelem nezjistí zdravotní pojišťovny výši hrubé mzdy jednotlivých zaměstnanců (s výjimkou případu, kdy je zaměstnán pouze jeden zaměstnanec), mohou však snadno porovnat údaje týkající se počtu zaměstnanců, uváděné zaměstnavatelem, s evidencí ve svém informačním systému. Proto některé zdravotní pojišťovny v případě zjištění rozporu upozorňují zaměstnavatele na potřebu dořešení takového stavu. Jestliže zaměstnavatel zjistí jakoukoli chybu v některém ze tří výše uváděných údajů (úhrn vyměřovacích základů, výše pojistného, počet zaměstnanců) podává zdravotní pojišťovně opravný Přehled, a to za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází.
Je realitou, že se z nejrůznějších důvodů průběžně objevují rozdíly v počtech zaměstnanců uváděných zaměstnavateli na předkládaných Přehledech o platbě pojistného a dle údajů o počtu zaměstnanců v evidenci příslušné zdravotní pojišťovny. Ačkoliv by teoreticky ani prakticky nemělo k takovým rozporům docházet, nelze odstranit vliv „lidského faktoru“, proto dochází k nesrovnalostem v důsledku zavinění jak zaměstnavatelů (mzdových účetních a personalistů), tak může dojít k administrativní chybě i na straně zdravotní pojišťovny. Jelikož je cílem konkrétně daného způsobu evidence minimalizovat tuto chybovost, chtěl bych na základě poznatků z praxe upozornit na nedostatky, ke kterým v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatelem dochází. Například:

– zaměstnanec nastoupil do zaměstnání, ale zaměstnavatel ho nepřihlásil ke zdravotní pojišťovně, přičemž na předkládaných Přehledech je vykazován
– zaměstnanec ukončil pracovní poměr, zaměstnavatel jej zapomněl odhlásit u zdravotní pojišťovny, ale na Přehledech již není uváděn
– žena je na mateřské nebo rodičovské do­vo­lené řádně vedena u zdravotní pojišťovny jako zaměstnanec, na Přehledech však uváděna není, obdobně v případě dlouhodobé nemoci zaměstnance
– příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti je v některých měsících roku 2013 alespoň 2 500 Kč, v jiných měsících naopak této částky nedosahuje (nutno zaměstnance na tento měsíc odhlásit), přičemž tato skutečnost rovněž nekoresponduje s údaji na Přehledu o platbě pojistného za příslušný měsíc atd.

Jestliže zaměstnavatel nesplní povinnost podat Přehled podle § 25 odst. 3 zák. č. 592/1992 Sb. a tuto povinnost plátce nesplní ani ve lhůtě stanovené zdravotní pojišťovnou, může zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce v zaslané výzvě na tento následek upozorněn. Jelikož se nepodáním Přehledu jedná o závažné porušení povinností ve zdravotním pojištění, může zdravotní pojišťovna mimoto uložit takovému plátci pokutu, a to až do výše 50 000 Kč.

Pokud zaměstnavatel nepředloží Přehled, nemůže zdravotní pojišťovna pouze na základě údajů ve svém informačním systému posoudit, zda je pojistné za příslušný kalendářní měsíc odvedeno zaměstnavatelem v souladu se zákonem. Správnost placení pojistného lze relevantně prověřit pouze provedením kontroly. Aby měly zdravotní pojišťovny možnost vyčíslit u těchto nesvědomitých plátců svoje pohledávky, začlenil zákonodárce do právní úpravy alternativní variantu, na jejímž základě lze výši pohledávky určit.
Jestliže zdravotní pojišťovna nedisponuje například údaji, které si sama opatří, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že měsíčním příjmem je pro rok 2013 částka odpovídající 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, což je hodnota 25 093 Kč. To znamená, že měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného činí u zaměstnavatele 37 639,50 Kč (1,5 × 25 093), 13,5 % pojistného pak po zaokrouhlení 5 082 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato hodnota pojistného poloviční (2 541 Kč). Již z těchto měsíčních částek je patrné, že stanovení pravděpodobné výše pojistného je v mnoha případech pro plátce nevýhodné.

12. Oznamovací povinnost zaměstnavatele

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění patří oznamovat v zákonné osmidenní lhůtě zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, všechny skutečnosti, související s placením pojistného. Zejména se jedná o přihlášení (a odhlášení) zaměstnance, za kterého bude zaměstnavatel odvádět pojistné a oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem – přiznání nebo odejmutí důchodu, nástup ženy na mateřskou dovolenou, pobírání rodičovského příspěvku, zahájení nebo ukončení studia apod. K tomuto účelu se používá formulář Hromadné oznámení zaměstnavatele, kde se vyplňují příslušné kódy. Jak mají zaměstnavatelé správně postupovat při řešení některých specifických situací?
Přijímá-li zaměstnavatel zaměstnance s nárokem na zařazení do „státní“ kategorie, oznamuje zdravotní pojišťovně nejen nástup zaměstnance do zaměstnání, ale i skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Kupříkladu se jedná o nástup studenta během studia na brigádu v období prázdnin (kódy „P“ a „G“), nebo zaměstnávání poživatele důchodu (kódy „P“ a „D“), případně ženy na rodičovské dovolené (kódy „P“ a „M“).
K nástupu zaměstnance vedeného u úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání použije zaměstnavatel současně kódy „P“ a „I“ Jestliže zaměstnanec skončí zaměstnání a zároveň je vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, použije zaměstnavatel k příslušnému datu kódy „O“ a „J“.

Pokud žena nastupuje na mateřskou dovolenou a zároveň končí pracovní poměr, použijí se současně kódy „M“ a „O“. V případě pokračování pracovního poměru oznámí zaměstnavatel pouze nástup na mateřskou dovolenou kódem „M“.

Je-li zaměstnanci přiznán důchod a současně rozváže pracovní poměr, použije zaměstnavatel k oznámení ukončení zaměstnání kód „O“ a na dalším řádku oznámí kódem „D“ začátek povinnosti státu platit pojistné.
Jestliže zaměstnanec s trvalým pobytem na území České republiky ukončí zaměstnání a onemocní v ochranné lhůtě, oznamuje (resp. může oznámit) zaměstnavatel zdravotní pojišťovně za použití kódu „N“ počátek pobírání nemocenských dávek (tj. od 22. kalendářního dne nemoci), nikoli datum vzniku onemocnění. K oznámení o ukončení výplaty dávek nemocenského pojištění slouží kód „K“. Tuto záležitost by si však měl primárně řešit sám pojištěnec, zaměstnavatel může uvedené skutečnosti sdělit tehdy, jsou-li mu známy.

12.1 Žadatel o starobní důchod

Zaměstnavatel se informaci o žádosti zaměstnance o starobní důchod dozví zpravidla tehdy, kdy je mu ČSSZ nebo žádajícím zaměstnancem předložen k vyplnění tiskopis Potvrzení zaměstnavatele podle § 83 zákona č. 582/1991 Sb.

V tomto tiskopise bývá uvedeno datum výplaty starobního důchodu, požadované zaměstnancem. Datum uvedené na tiskopise signalizuje, ke kterému datu je o přiznání výplaty důchodu žádáno, ovšem rozhodující je datum uvedené na důchodovém výměru. Pro účel splnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem je akceptovatelná i možnost získání data z tiskopisu ČSSZ. Pokud by byl následně důchod přiznán k jinému datu, podal by zaměstnavatel opravné hlášení. Například, kdyby zaměstnavatel oznámil přiznání důchodu kódem „D“ k datu 17. 5., přičemž by poté zjistil, že důchod byl přiznán až k 28. 5., použil by na jednom formuláři kód „H“ s datem 17. 5. a současně kód „D“ s datem 28. 5.

12.2 Ukončení studentské brigády

Pokud student například končí brigádu (anebo i zaměstnání) a nadále pokračuje ve studiu, oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně ukončení pracovního poměru kódem „O“. V těchto případech nepoužívá kód „F“, kterým by de facto ukončil evidenci pojištěnce v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.
Z praktického hlediska slouží kód „F“ k oznámení ukončení nezaopatřenosti, například v souvislosti s tzv. posledními prázdninami. Kdyby student úspěšně maturoval v květnu, v dalším studiu by již nepokračoval a následně by nastoupil do zaměstnání od 1. července, použil by zaměstnavatel kód „F“ k datu 30. 6. V případě nástupu do zaměstnání v měsíci červenci kdykoli po datu 1. 7. by byl zdravotní pojišťovně oznámen kód „F“ k 31.7., protože zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc červenec.

12.3 Absence kódu na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele

– osoby závislé na péči jiné osoby ve stupni závislosti II, III a IV
– osoby mladší 10 let ve stupni závislosti I, které jsou závislé na péči jiné osoby
– osoby pečující o tyto osoby

ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 48/1997 Sb.

Oznámení skutečnosti, že se zaměstnanec stal osobou pečující o závislou osobu, by si měl primárně řešit sám zaměstnanec i s ohledem na skutečnost, že na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele není pro tento účel určený kód. Kdyby tuto skutečnost (na základě zaměstnancova oznámení) sděloval zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, pak by měl vhodným a srozumitelným způsobem popsat nárok zaměstnance zařazení do této „státní“ kategorie s přiložením kopie příslušného dokladu, případně v dané věci kontaktovat zdravotní pojišťovnu.

12.4 Plnění oznamovací povinnosti u dohod

Zaměstnávání zaměstnanců na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce má ve zdravotním pojištění značná specifika, a to jak z hlediska placení pojistného, tak při přihlašování a odhlašování zaměstnanců.

Plnění oznamovací povinnosti za tyto zaměstnance je zakotveno v ustanovení § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny dnem, ve kterém poprvé po uzavření některé z dohod začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

12.5 Evropská unie z pohledu zdravotního pojištění

Pokud se zaměstnavatel se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky rozhodne zaměstnávat zaměstnance ze zahraničí, pak musí prioritně vycházet ze skutečnosti, zda se jedná o osobu z některého ze států, na které se vztahuje působnost koordinačních nařízení Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009] nebo bude zaměstnávat cizince z tzv. „třetí“ země.
Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého pobytu na území ČR účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Každý zahraniční zaměstnanec obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu.

- kód „A“ – v podmínkách VZP ČR (u ostat­ních zdravotních pojišťoven se postupuje ob­dobně) se prostřednictvím tohoto kódu při­hlašuje zaměstnavatel k platbě pojistného za svého zaměstnance – občana z členského státu, tj. ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska.

- kód „E“ – použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu – občana členského státu. Do kolonky číslo pojištěnce se uvede pohlaví M (muž), Z (žena) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky, upozorní jej zaměstnavatel, že je musí přihlásit ke zdravotnímu pojištění.
- kód „C“ – použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu z jiných zemí než ze členského státu (tzv. „třetí“ země). Do kolonky pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví M (muž), Z (žena) a datum narození. Zaměstnavatel současně doloží pracovní povolení.

Při skončení pracovněprávního vztahu je zaměstnanec z členského státu odhlašován kódem „O“ stejně jako ostatní zaměstnanci. Netrvá-li účast tohoto zaměstnance na veřejném zdravotním pojištění z jiného důvodu, je povinen odevzdat prostřednictvím zaměstnavatele český Evropský průkaz zdravotního pojištění.
Současně s ukončením zdravotního pojištění živitele (výdělečně činné osoby) zaniká i účast na veřejném zdravotním pojištění pro jeho nezaopatřené rodinné příslušníky. Ti se zpravidla následně vracejí do systému zdravotního pojištění v místě bydliště a rovněž vracejí vystavené Evropské průkazy zdravotního pojištění.

12.6 Evropská unie – nemoc zaměstnance a jeho (ne)účast na zdravotním pojištění

Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení rozhodující vznik sociální události – onemocnění. Při pobírání nemocenských dávek v souvislosti se skončením zaměstnání se vychází z těchto principů:

a) nárok na pobírání dávek vznikl před ukončením zaměstnání

Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i od doby po skončení zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku.

b) pobírání dávek po skončení zaměstnání

V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v některém z výše uvedených států vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky v nezaměstnanosti.

13. Porušení zákonné povinnosti

V případě nesplnění oznamovací povinnosti může uložit příslušná zdravotní pojišťovna zaměstnavateli ve správním řízení platebním výměrem pokutu až do výše 200 000 Kč, při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty, tj. maximálně v částce 400 000 Kč. K uložení pokuty však zdravotní pojišťovna zpravidla přistoupí v opakovaných případech porušování oznamovací povinnosti, ke sjednání nápravy mnohdy postačí již (důrazné) upozornění, adresované v předmětné záležitosti zaměstnavateli.

Zaměstnavatelé musí věnovat mimořádnou pozornost oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem. Pokud totiž zaměstnavatel tuto svoji zákonnou povinnost nesplní, přičemž mu zaměstnanec příslušnou skutečnost včas sdělil, přichází zdravotní pojišťovna o pravidelnou měsíční platbu pojistného od státu za tohoto zaměstnance (pojištěnce), jejíž výše představuje v roce 2013 částku 723 Kč.

14. Časté chyby při plnění oznamovací povinnosti

Do konce roku 2007 byla účast zaměstnanců na zdravotním pojištění vázána na jejich účast na nemocenském pojištění. V této souvislosti došlo k zásadní změně k datu 1. 1. 2008, od kterého se při přihlašování a odhlašování zaměstnanců ve zdravotním pojištění vychází z novelizovaného ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb.
Z obecného pohledu lze konstatovat, že u pracovního poměru (včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů) se za den nástupu zaměstnance do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru.

15. Přihlašování zaměstnance

Může nastat varianta, kdy zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovní smlouvu od středy 1. května 2013, přičemž zaměstnanec nastoupí do zaměstnání ve čtvrtek dne 2. května. Ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce lze pro účely zdravotního pojištění považovat za den nástupu do práce i den pracovního klidu.

Ve vazbě na plnění oznamovací povinnosti přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny k datu 1. 5. 2013. Kdyby však byla pracovní smlouva uzavřena od 2. 5. 2013, měla by tato skutečnost ve zdravotním pojištění praktický dopad pouze v jednom případě – pokud by byl tento zaměstnanec současně OSVČ a tato samostatná výdělečná činnost by byla vedlejším zdrojem jeho příjmů, musela by být za měsíc květen zaplacena (zpravidla minimální) záloha na pojistné. V tomto případě totiž není – včetně dovětku – splněna podmínka trvání za­městnání po celý kalendářní měsíc ve smyslu § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

16. Neoznamování „státní“ kategorie

Osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. a reálně představují více než polovinu populace České republiky. Z této skutečnosti lze vyvozovat, že právní úprava, řešící ve zdravotním pojištění tuto skupinu pojištěnců, se dotýká širokého okruhu obyvatel, proto je zapotřebí věnovat dané problematice těmito osobami (resp. jejich zaměstnavateli) patřičnou pozornost.

Z hlediska placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností je totiž rozhodující, zda jsou tyto osoby zaměstnány či nikoliv. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát, zaměstnáni, plní veškeré povinnosti vůči zdravotní pojišťovně zaměstnavatel. Příslušné skutečnosti však musí zaměstnanec zaměstnavateli sdělit. V opačném případě se takové osoby musí o povinné náležitosti postarat samy, kdy sdělují zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě například přiznání nebo odejmutí důchodu, nástup na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, zahájení nebo ukončení studia apod.

17. Oznamování pracovních úrazů

Podle § 45 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Při nesplnění této povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 100 000 Kč.

18. Nejčastější chyby zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

Na základě dlouholetého výkonu kontrolní činnosti bych chtěl upozornit na nejčastější nedostatky, ke kterým u zaměstnavatelů dochází:
Nesprávně vypočtené pojistné, nejčastěji z důvodu nezahrnutí některého plnění do vyměřovacího základu zaměstnance.
Placení pojistného:

– opožděně, tj. po dni splatnosti, kterým je u zaměstnavatele za příslušný kalendářní měsíc nejpozději 20. den následujícího kalendářního měsíce, a to připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny
– v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem (tj. 13,5 % z vyměřovacího základu), případně neplacení pojistného vůbec.

Poukázání platby nesprávné zdravotní pojišťovně

Zaměstnavatel vždy musí klást důraz na to, aby odvedl pojistné skutečně té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn. Pokud dojde k chybě, pak zdravotní pojišťovna, které měla platba správně náležet, eviduje u tohoto zaměstnavatele ke dni splatnosti pohledávku na pojistném včetně souvisejícího nároku na penále. Naopak, u zdravotní pojišťovny, které platba nepatří, vzniká takto přeplatek na pojistném.
Za účelem zastavení běhu penále je prioritně zapotřebí neprodleně uhradit dlužné pojistné a zároveň lze (s odůvodněním vzniklé skutečnosti) požádat o vrácení přeplatku, kdy přeplatek je zdravotní pojišťovna povinna vrátit v rámci zákonné měsíční lhůty. Vzniklou situaci nelze vyřešit tím způsobem, že by si pojišťovny příslušnou částku pojistného mezi sebou navzájem převedly, neboť pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je pojištěnec (zaměstnanec) pojištěn.

Platba pojistného pod špatným variabilním symbolem

Jestliže zaměstnavatel uhradí pojistné pod nesprávným variabilním symbolem, pak platí, že zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že platbu na účet zdravotní pojišťovny provedl, byť pod nesprávným variabilním symbolem.

Taková platba se plátci samozřejmě nemůže přiřadit, to znamená, že se objeví mezi platbami neidentifikovatelnými nebo se případně přiřadí jinému plátci. Proto musí zaměstnavatel písemně požádat o převedení příslušné platby na správný variabilní symbol, vhodné je platbu doložit výpisem z účtu.
Neodvádění pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (s výjimkou těch zaměstnanců, na které se tato povinnost nevztahuje – viz ust. § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.). K takovým situacím dochází nejčastěji v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek nebo osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku přestane splňovat zákonné podmínky (dítě dovrší příslušný věk, dítě je umístěno do jeslí, mateřské školy nebo obdobného zařízení na dobu převyšující čtyři hodiny denně apod.)

Nepřihlašování popř. neodhlašování zaměstnanců

Součástí kontroly je i porovnání počtu zaměstnanců přihlášených u zdravotní pojišťovny zaměstnavatelem se skutečností vykazovanou ve mzdových podkladech hromadného plátce.
Nesprávný postup při přihlašování zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti:

– pro účely účasti na zdravotním pojištění rozhoduje u těchto dohod v příslušném kalendářním měsíci pouze výše příjmu
– pokud příjem na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhne v rozhodném období kalendářního měsíce částky 2 500 Kč, nepovažuje se osoba pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel ji musí na daný měsíc odhlásit u zdravotní pojišťovny (je-li přihlášena).

Neoznámení, popř. opožděné oznámení skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné – za předpokladu, že jsou zaměstnavateli tyto skutečnosti známy. V důsledku nesplnění oznamovací povinnosti přichází v tomto případě zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu za tyto „státní“ pojištěnce.
Nedostatečně vedená evidence o ohlašovaných skutečnostech v rámci plnění oznamovací povinnosti. Pro účely kontroly je vhodné uchovávat kopie uskutečněných oznámení.
Neodvedení pojistného v případě neomluvené nepřítomnosti v práci (v návaznosti na počet kalendářních dnů jejího trvání). V ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) – c) zákona č. 592/1992 Sb. jsou vyjmenovány případy, kdy se pojistné na zdravotní pojištění z titulu neplaceného volna neplatí.
Nedostatečná (neúplná), popř. nepřehledná evidence, rozhodná pro stanovení vyměřovacího základu a odvod pojistného za zaměstnance.

V podstatě samozřejmostí by mělo být rozčlenění vyměřovacích základů a výše pojistného podle jednotlivých zdravotních pojišťoven.

Neoznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem.
Jednou z opakujících se chyb zaměstnavatele je odvádění pojistného jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn. K takovým případům dochází nejčastěji na základě nepodané nebo opožděně podané informace zaměstnance o změně zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání, k chybě však může dojít i na straně zaměstnavatele (zaměstnanec informaci včas podá, nicméně zaměstnavatel opomene přesměrovat platby na správnou, tedy zaměstnancovu novou, zdravotní pojišťovnu). V této souvislosti je žádoucí, aby zaměstnavatel potvrdil zaměstnanci přijetí jeho sdělení o změně zdravotní pojišťovny.
Doporučuji, aby zaměstnavatelé svým zaměstnancům příležitostně připomenuli, že v případě zaměstnání není změna zdravotní pojišťovny výhradně jejich soukromou záležitostí. Při pochybnostech doporučuji zaměstnavateli si ověřit, zda je zaměstnanec skutečně pojištěncem té pojišťovny, které za něho odvádí pojistné. Důsledkem nesprávného postupu zaměstnavatele je v takové situaci vznik přeplatku na jedné straně a vznik dlužného pojistného a penále na straně druhé. A právě úhradu penále, vyměřeného zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou z výše uvedeného důvodu, může zaměstnavatel po zaměstnanci (a to i po bývalém) požadovat.

Neoznámení změny některých původně ohlášených skutečností

Základní povinností zaměstnavatele je sdělit v rámci plnění oznamovací povinnosti zdravotní pojišťovně, jejíž pojištěnce zaměstnává, obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo organizace a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platby pojistného. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, doplňuje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště.
Pro tento účel vyplňuje zaměstnavatel formulář „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“. Občas však zaměstnavatelé zapomínají oznamovat zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě změnu těchto údajů, které jsou důležité zejména z důvodu bezproblémové komunikace mezi zaměstnavatelem a zdravotní pojišťovnou.
Mimoto jsou rovněž zaměstnavatelé povinni oznamovat ukončení činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace. Nezbytností je taktéž vedení průkazné evidence o zúčtovaném hrubém příjmu – vyměřovacím základu – zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny (rekapitulace výplatních listin, mzdové listy) a o uskutečněných platbách pojistného. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je zaměstnavatel povinen výše uvedené skutečnosti doložit.

Vznik přeplatku při placení pojistného za zaměstnance

Přeplatek pojistného u zaměstnavatele způsobuje odvod vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby nebo také placení pojistného jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn, a to především z důvodu nenahlášení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem (viz výše).
Pokud zaměstnavatel zjistí, že má u příslušné zdravotní pojišťovny přeplatek, má v podstatě dvojí volbu. Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší, než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu a podání opravných Přehledů.
Další variantou je i možnost podání žádosti o vrácení přeplatku příslušné zdravotní pojišťovně s uvedením důvodů jeho vzniku a přesným vyčíslením jeho výše. Zdravotní pojišťovna takto vykázaný přeplatek vrátí buď bez kontroly (pokud jsou jeho vznik i výše zcela nepochybné) nebo provede v dané záležitosti řádnou kontrolu příslušných dokladů.
Přeplatek pojistného je zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci do jednoho měsíce ode dne jeho zjištění, pokud není jiného splatného závazku vůči zdravotní pojišťovně. Je-li takový závazek, po­užije se přeplatek k jeho úhradě; tuto skutečnost však musí zdravotní pojišťovna plát­ci oznámit.

19. Důležité poznámky závěrem

Zaměstnavatel si musí být vědom skutečnosti, že zdravotní pojišťovna je podle zákona povinna vůči všem subjektům plošně uplatňovat (a v případě nezaplacení následně vymáhat) jak dlužné pojistné, tak penále. Pouze v případě porušení jiných zákonných povinností (kupříkladu nepřihlášení zaměstnance, nepodání Přehledu za zaměstnance) je zdravotní pojišťovna oprávněna k tomu, aby dle vlastní úvahy zvolila odpovídající postup, tedy aby buď uložila pokutu nebo preventivně použila jinou (mírnější) formu sjednání nápravy zjištěných nedostatků, například domluvu či důrazné upozornění.

- Zákon o veřejném zdravotním pojištění (zák. č. 48/1997 Sb.), str. 430, zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (zák. č. 592/1992 Sb.), str. 465 – Zákony III/2013
- Zdravotní pojištění a zvýšení minimální mzdy od 1. 8. 2013, str. 181 – Poradce 1/2014
- Nová výše minimální mzdy od 1. srpna 2013, str. 9 – PaM 10/2013
- Zákon o veřejném zdravotním pojištění s komentářem, str. 8 – Poradce 11-12/2013

Publikace lze objednat od 9.00 do 15.00 na č. tel.: 558 731 125–127, 732 705 627 nebo e-mail: abo@i-poradce.cz, www.i-poradce.cz