Živelní pohromy
pracovněprávní pohled
Živelní pohromy se nevyhýbají ani České republice (povodně, tornádo apod.) a proto je třeba se zamyslet i nad možnými pracovněprávními důsledky. Z důvodu živelní pohromy může být narušeno fungování podniku zaměstnavatele, zaměstnanci se nedostanou do práce, případně může být přerušena výroba nebo nejsou k dispozici dodávky surovin nebo energie.
Překážky v práci obecně
V důsledku živelních pohrom dochází k tzv. překážkám v práci na straně zaměstnance i na straně zaměstnavatele.
Překážky v práci na straně zaměstnance jsou skutečnosti, které zaměstnanci brání ve výkonu práce ve stanovené a rozvržené pracovní době po časově omezenou dobu. Zákoník práce upravuje případy, kdy zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci a zároveň případy, kdy je zaměstnavatel povinen poskytnout a v jakém rozsahu zaměstnanci pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu.
Překážky v práci na straně zaměstnance rozlišujeme na:
• důležité osobní překážky
• překážky v práci z důvodu obecného zájmu.
Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci v případě, že nastanou důležité osobní překážky, které vyjmenovává v § 191 zákoníku práce (např. dočasná pracovní neschopnost, karanténa, mateřská nebo rodičovská dovolená, ošetřování dítěte mladšího než 10 let). Kromě těchto důležitých osobních překážek, které jsou vyjmenované v § 191 zákoníku práce, předpokládá zákoník práce dále ještě v § 199 okruh tzv. jiných důležitých osobních překážek v práci, při kterých je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. V odstavci 2 ustanovení § 199 zákoník práce zmocňuje vládu k vydání nařízení, v němž se stanoví okruh tzv. jiných důležitých osobních překážek v práci. V souladu s tímto zmocněním vláda vydala nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. V příloze k tomuto nařízení je uveden okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, při kterých přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno, nebo pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu.
Překážky v práci z důvodu obecného zájmu
jsou druhem překážek v práci na straně zaměstnance, které podléhají určité ochraně z důvodů veřejného či celospolečenského zájmu. Překážky v práci z důvodu obecného zájmu tak jsou svou povahou stavěny na určitou vyšší pozici co do důležitosti, protože jim společnost takovou pozici označením „obecný“ zájem přiznává, což s sebou nese také určitá specifika oproti jiným překážkám v práci.
Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu.
Platí zde tedy zásada, že tyto úkony je zaměstnanec povinen v prvé řadě provádět v době svého volna mimo pracovní dobu. Pokud však zaměstnanec tyto úkony nemůže učinit v době svého volna, lze výkon činnosti z důvodu obecného zájmu považovat za překážku v práci. Ke splnění této podmínky má zaměstnavatel právo zjišťovat existenci této překážky v práci a od zaměstnance požadovat prokázání jejího naplnění způsobem, který stanoví nebo který upraví v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisem. V případě, že nevyplývá nutnost konat tyto činnosti v pracovní době z povahy věci samé, případně pokud není tato skutečnost dostatečně zřejmá z dokladů předložených zaměstnancem, může si o tom zaměstnavatel vyžádat potvrzení od toho, z jehož podnětu nebo v jehož zájmu bylo zaměstnanci pracovní volno poskytnuto.
Překážky na straně zaměstnavatele
představují situaci, kdy zaměstnavatel neplní nebo nemůže plnit svoji povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. V takovém případě je zaměstnanec připraven pracovat a nikoliv z důvodu na jeho straně mu není práce přidělována, a proto přísluší zaměstnanci po dobu trvání překážek v práci na straně zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, případně alespoň v jeho určité procentuální části.
Mezi překážky v práci na straně zaměstnavatele patří zejména:
• prostoj,
• přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí,
• jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele.
Pokud by zaměstnanec odstraňoval následky živelní pohromy na vlastním majetku
a činil by tak pouze ve svém vlastním zájmu, aby ochránil svůj majetek, jednalo by se o jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance dle § 199 odst. 1 zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že tato překážka není uvedena v příloze nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, náhrada mzdy nebo platu za dobu jejího poskytnutí nenáleží. Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem dohodnout, že takto zameškanou dobu napracuje.
Pokud by zaměstnavatel chtěl poskytovat v těchto případech náhradu mzdy, mohl by doplnit kolektivní smlouvu nebo vydat vnitřní předpis, kde by byly rozšířeny nároky zaměstnanců na náhradu mzdy, popřípadě další pracovní volno. Zaměstnavatel tak může v rámci vnitřního předpisu např. stanovit, že v případě živelní pohromy bude zaměstnanci postiženému povodní (požárem, vichřicí apod.) poskytnuto pracovní volno s náhradou mzdy v délce 2 dnů. U rozpočtových a příspěvkových organizací může být rozšířen pouze nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy.
V případě, že by zaměstnanec odstraňoval následky povodní na svém majetku, ale současně ve veřejném zájmu (například z důvodu ohrožení sousední stavby zřícením), jednalo by se o překážku v práci z důvodu obecného zájmu podle § 202 zákoníku práce. Ustanovení § 202 zákoníku práce obsahuje demonstrativní výčet případů, kdy se jedná o plnění občanských povinností, a zaměstnanci tak od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v rozsahu nezbytně nutném k tomu, aby mohl svoji občanskou povinnost vykonat. Dle § 202 zákoníku práce se o výkon občanských povinností jedná kromě jiného při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, při živelních událostech, nebo v obdobných mimořádných případech. Zaměstnanec je povinen existenci této překážky (plnění této povinnosti) zaměstnavateli prokázat (např. potvrzením od obecního úřadu, od policie, od Hasičského záchranného sboru ČR apod.).
Zaměstnanci po dobu trvání překážky v práci nepřísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy/platu, pokud se mezi sebou nedohodnou jinak. Zaměstnanec by případně mohl požadovat náhradu mzdy od subjektu, pro něhož byl v době uvolnění činný (např. od obecního úřadu, od okresní hygienické stanice apod.).
Zaměstnanec osobně pomáhá při živelní pohromě
Zaměstnanec, který například při povodni pomáhal lidem, kteří se dostali do tíživé životní situace, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu. Jedná se o překážku v práci z důvodu výkonu občanské povinnosti dle § 202 zákoníku práce. Zaměstnanec by měl svou účast na této činnosti doložit potvrzením příslušné instituce či fyzické osoby (podmínkou přitom není, že by pomoc musela být organizována). Může se také jednat o situaci, kdy zaměstnanec pomáhá při odstraňování následků živelní pohromy jiné právnické nebo fyzické osobě (např. je povolán jako člen hasičského záchranného sboru nebo člen krizového štábu obce (neuvolněný funkcionář) apod. I v tomto případě se jedná o překážku v práci z důvodu výkonu občanské povinnosti dle § 202 zákoníku práce. Ani v tomto případě nenáleží zaměstnanci od zaměstnavatele náhrada mzdy/platu. Zaměstnanci poskytne náhradu mzdy ten, pro koho byl uvolněn (např. obecní úřad, hasiči apod.).
Překážkou z důvodu plnění občanských povinností není ale situace, kdy zaměstnanec na příkaz zaměstnavatele vykonává činnost k odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody v objektu zaměstnavatele. V takovém případě se jedná o převedení zaměstnance na jinou práci podle ust. § 41 odst. 4 zákoníku práce. Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby v případě, že je to třeba k odvrácení mimořádné události, živelní událost nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků. Pokud byl zaměstnanec převeden na jinou práci, za kterou náleží nižší mzda (plat), přísluší mu po dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.
Zaměstnanec se nemůže dostavit do zaměstnání v důsledku živelní pohromy
Nastat může situace, kdy se zaměstnanec nemůže dostavit do zaměstnání pro nepředvídané přerušení dopravního provozu. V tomto případě má zaměstnanec nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy na nezbytně nutnou dobu, nemohli-li dosáhnout místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem. Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, upravuje v příloze (okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci) v bodě 3 přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků. Dle tohoto bodu pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu pro nepředvídané přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků, nemohl-li zaměstnanec dosáhnout včas místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem.
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci na nezbytně nutnou dobu pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu z důvodu nepředvídaného přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků za podmínky, že místa pracoviště nemohl zaměstnanec dosáhnout včas jiným přiměřeným způsobem. Podstatnou podmínkou, která musí být splněna, aby bylo možné situaci považovat za překážku v práci, je nepředvídatelnost přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků. V nařízení vlády je použito neurčitého pojmu „jiným přiměřeným způsobem“. Při posuzování, který způsob dopravy do zaměstnání lze považovat za přiměřený, bude vždy záviset na specifických okolnostech případu, a to zejména vzdálenosti od místa pracoviště, dostupnosti a ceně jiného dopravního prostředku. Není například možné po zaměstnanci požadovat, aby k dopravě na pracoviště použil namísto hromadného dopravního prostředku vozidlo taxislužby, neboť takto vynaložené náklady by byly nepřiměřené v porovnání s cenou jízdného při obvyklé dopravě zaměstnance do zaměstnání.
Naopak v případě, že se pracoviště nachází v blízkosti zaměstnance, bude přiměřené, aby zaměstnanec ušel malou vzdálenost pěšky, pokud mu v tom nebrání jeho současný zdravotní stav (např. zlomená noha). Případně, pokud zaměstnanec by se nemohl dostat do zaměstnání autobusem z důvodu nesjízdnosti silnice, ale vlakové spojení by fungovalo.
Nařízení vlády č. 590/2006 Sb. dále stanoví v příloze (okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci) v bodě 4 – znemožnění cesty do zaměstnání. Znemožnění cesty do zaměstnání je speciální překážkou v práci, která se poskytuje pouze těžce zdravotně postiženému zaměstnanci. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den, se poskytne zaměstnanci těžce zdravotně postiženému pro znemožnění cesty do zaměstnání z povětrnostních důvodů nehromadným dopravním prostředkem, který tento zaměstnanec používá.
Bude se jednat o případy, kdy těžce zdravotně postižený zaměstnanec používá k cestě do zaměstnání osobního automobilu, kterého však z různých povětrnostních důvodů (například z důvodu nesjízdnosti silnic kvůli povodni apod.) nemůže použít. Příčinou nemožnosti dopravit se do zaměstnání mohou být pouze povětrnostní důvody. V případě, že by cestu do zaměstnání znemožnily jiné okolnosti než povětrnostní důvody, jednalo by se o překážku v práci uvedenou pod bodem 3 přílohy nařízení vlády. Nařízení vlády používá pojem těžce zdravotně postižený zaměstnanec, který však nedefinuje, je ovšem možné vycházet z § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, dle kterého osobou s těžším zdravotním postižením se rozumí fyzická osoba, která je orgánem sociálního zabezpečení uznána invalidní ve třetím stupni. Podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění o invaliditu třetího stupně půjde, bude-li u zaměstnance snížena pracovní schopnost o nejméně 70 %.
Zaměstnavatel v důsledku živelní pohromy nemůže přidělovat práci zaměstnancům
V tomto případě může nastat více situací. Zaměstnanci nemohou vykonávat práci z důvodu:
a) přerušení práce z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů [§ 207 písm. b) ZP],
b) prostoje [§ 207 písm. a) ZP],
c) ostatních překážek na straně zaměstnavatele [§ 208 ZP].
Pokud se zaměstnanec dostaví na pracoviště, ale zaměstnavatel mu nemůže přidělovat práci z důvodu přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí, tak zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci na základě § 41 odst. 4 nebo odst. 5 zákoníku práce.
Pokud zaměstnavatel nepřevede zaměstnance na jinou práci, tak v tomto případě náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku dle § 207 písm. b) zákoníku práce. V kolektivní smlouvě lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu mzdy nad uvedenou výši, nejvýše však do výše průměrného výdělku. Tato možnost (tedy sjednání náhrady mzdy až do výše průměrného výdělku) platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost. Zaměstnavatel například může mít stanoveno v rámci vnitřního předpisu, že v případě přerušení práce z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 75 % průměrného výdělku.
Nastat může i taková situace, kdy zaměstnanec se dostaví na pracoviště, které jinak nebylo postiženo živelní událostí, ale zaměstnavatel mu nemůže přidělovat práci z důvodu přerušení dodávky surovin nebo pohonné síly nebo z důvodu jiných podobných provozních příčin. V tomto případě se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele – prostoj podle § 207 písm. a) zákoníku práce. Zaměstnance, který nemůže kvůli prostoji konat práci, může zaměstnavatel převést na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě, avšak pouze s jeho souhlasem (§ 41 odst. 5 ZP).
Prostojem se rozumí situace, kdy zaměstnanec nemůže konat práci (resp. mu ji zaměstnavatel nemůže přidělovat) z důvodu přechodné závady, která vznikla náhle, nečekaně a nezávisle na vůli zaměstnavatele. Prostoj může být způsoben:
• poruchou na strojním zařízení, kterou zaměstnanec nezavinil,
• chybou v dodávce surovin nebo pohonné síly,
• chybnými pracovními podklady,
• jinými provozními příčinami.
Při přerušení práce z důvodu prostoje přísluší zaměstnanci náhrada mzdy/platu ve výši 80 % průměrného výdělku. V kolektivní smlouvě lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu mzdy nad uvedenou výši, nejvýše však do výše průměrného výdělku. Toto platí i pro rozpočtovou a příspěvkovou sféru.
Nastat mohou také jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele. V případě, že nemůže zaměstnanec vykonávat práci z důvodu jiných překážek na straně zaměstnavatele, náleží mu na základě ust. § 208 zákoníku práce náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. To přichází v úvahu v případě, že by se nejednalo o nepříznivé povětrnostní vlivy nebo o prostoj.
Zvláštním případem jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele je tzv. částečná nezaměstnanost. Jedná se o situaci, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby (tj. stanovené týdenní pracovní doby, případně sjednané kratší pracovní doby) z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Při částečné nezaměstnanosti dochází k tomu, že jsou částečně přeneseny dopady skutečnosti, že zaměstnavatel má snížený odbyt a poptávku, i na zaměstnance a to tak, že zaměstnanci po dobu, kdy mu práce není z tohoto důvodu přidělována, nepřísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, ale pouze v menším rozsahu (nejméně 60 % průměrného výdělku). Zaměstnanec má dle zákoníku práce za dobu trvání této překážky v práci právo na náhradu mzdy ve výši 100 % jeho průměrného výdělku. Zákon ale zaměstnavateli umožňuje, aby byla výše poskytované náhrady mzdy snížena až na 60 % průměrného výdělku zaměstnance. Tím by mělo být umožněno zaměstnavateli toto přechodné období, kdy nemá dostatek práce, překlenout snížením svých mzdových nákladů, a předejít tak propouštění zaměstnanců.
O překážku z důvodu částečné nezaměstnanosti se může jednat výhradně u zaměstnavatele tzv. podnikatelského typu, to znamená zaměstnavatele jiného než uvedeného v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Ustanovení § 209 zákoníku práce tak nemohou aplikovat zaměstnavatelé, kterými jsou stát, územní samosprávný celek, státní fond a příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení.
Působí-li u zaměstnavatele odborová organizace, náhrada mzdy může být snížena výhradně na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Konkrétní výše poskytované náhrady mzdy je tak předmětem vyjednávání, nicméně musí činit alespoň 60 % průměrného výdělku zaměstnance. Pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí a uzavření dohody je tak vyloučeno, může zaměstnavatel náhradu mzdy jednostranně snížit vnitřním předpisem. O konkrétní výši snížené náhrady mzdy tak rozhoduje výlučně zaměstnavatel, avšak s limitací, že náhrada mzdy musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku zaměstnance.
Převedení zaměstnance na jinou práci
je výjimkou z povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a z § 40 zákoníku práce, dle kterého je možné změnit obsah pracovního poměru, jen tehdy, dohodnou-li se na tom obě smluvní strany.
V případě živelní události nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků může dle § 41 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na nezbytně nutnou dobu na jinou práci než byla sjednána. Zaměstnavateli je tedy umožněno převést zaměstnance na jinou práci za účelem odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků. Převedení zaměstnance na jinou práci má v těchto případech krátkodobou povahu, když je možné pouze na dobu nezbytné potřeby, tj. aby došlo ke splnění účelu převedení na jinou práci spočívající v odvrácení těchto událostí či zmírnění jejich následků. Pokud je dosažená mzda zaměstnance při převedení nižší, náleží mu za tuto dobu podle § 139 zákoníku práce doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.
Pokud nemůže zaměstnanec konat práci z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů nebo prostojů, lze zaměstnance dle § 41 odst. 5 zákoníku práce převést na jinou práci, než byla sjednána jen v případě, že zaměstnanec s převedením souhlasí. V případě, že jeho dosažená mzda při převedení je nižší, náleží zaměstnanci doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Pokud by zaměstnanec s převedením nesouhlasil, je třeba převedení projednat s odborovým orgánem. Projednání není třeba, pokud celková doba převedení nepřesáhne 21 pracovních dnů v kalendářním roce. Dle § 46 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen projednat s odborovou organizací převedení zaměstnance na jinou práci než sjednanou v pracovní smlouvě, pokud doba převedení přesáhne 21 pracovních dnů v kalendářním roce a zaměstnanec s převedením nesouhlasí.
JUDr. Jana Strachoňová Drexlerová
