Změny u zahraničního stravného
od roku 2012
od roku 2012
Od 1. 1. 2012 u zahraničního stravného došlo ke sjednocení časových pásem a pravidel jeho snižování při bezplatně poskytnutém jídle zaměstnanci na pracovní cestě s tuzemským stravným. Co je rozhodující pro určení výše zahraničního stravného při zahraniční cestě v cizí měně?
MOTIVACÍ PRO ZMĚNY U ZAHRANIČNÍHO STRAVNÉHO bylo podle důvodové zprávy k návrhu novely zákoníku práce (dále jen „ZP“) to, že někteří zaměstnavatelé upozorňovali na to, že podle současné úpravy při souběhu stravného a zahraničního stravného vzniká z důvodu rozdílných časových pásem situace, kdy je zaměstnancům poskytována náhrada zvýšených výdajů na čtyři jídla, která mají charakter snídaně, oběda a večeře (podle důvodové zprávy novela zákoníku práce takové situace odstraňuje) a dále to, aby ani v této oblasti nedocházelo k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. Od 1. 1. 2012 u zahraničního stravného došlo zejména ke sjednocení časových pásem a pravidel jeho snižování při bezplatně poskytnutém jídle zaměstnanci na pracovní cestě s tuzemským stravným. Významnou změnou je také snížení výše zahraničního stravného za první a poslední den zahraniční pracovní cesty a u značné části cest k odstranění souběhu tuzemského a zahraničního stravného.
PRO URČENÍ VÝŠE ZAHRANIČNÍHO STRAVNÉHO při zahraniční pracovní cestě v cizí měně je od 1. 1. 2012 rozhodující:
PRO URČENÍ VÝŠE ZAHRANIČNÍHO STRAVNÉHO při zahraniční pracovní cestě v cizí měně je od 1. 1. 2012 rozhodující:
Na rozdíl od stravného za tuzemskou část pracovní cesty se podle § 170 odst. 4 ZP zahraniční stravné stanoví vždy v souhrnu za každý kalendářní den a doby, za které zaměstnanci nevznikne právo na zahraniční stravné, se připočítávají k tuzemské části příslušné zahraniční cesty a mohou tak ovlivnit výši tuzemského stravného za danou pracovní cestu.
Tuzemské stravné zaměstnanci přísluší
vždy za každou konkrétní pracovní cestu.
vždy za každou konkrétní pracovní cestu.
To tedy znamená, že v případě, kdy zaměstnanec uskutečnil v jednom kalendářním dni více zahraničních pracovních cest, stanoví se zahraniční stravné za tento kalendářní den ze součtu dob zahraničních částí všech cest uskutečněných v tomto dni, s výjimkou dob kratších než jedna hodina, které se připočítávají k tuzemské době trvání příslušné pracovní cesty. Tuzemské stravné se stanoví za každou pracovní cestu zvlášť.
Zahraniční stravné se nestanoví v kalendářním dni za každou pracovní cestu samostatně, ale v případě, že zaměstnanec uskutečnil v jednom dni více zahraničních pracovních cest, přísluší mu za všechny tyto cesty v kalendářním dni zahraniční stravné stanovené podle doby strávené v tomto dni v zahraničí celkem. Výjimkou jsou pracovní cesty trvající v kalendářním dni v zahraničí méně než jednu hodinu, protože tato doba (až 59 min.) se u příslušné zahraniční pracovní cesty přičítává k její tuzemské části uskutečněné v tomtéž kalendářním dni.
Konkrétní výše
zahraničního stravného, která zaměstnanci za příslušný kalendářní den přísluší, se určí postupem uvedeným v § 170 odst. 3 ZP. Toto ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2012 výrazně změněno. Nová dikce tohoto ustanovení přinesla různé názory na stanovení výše zahraničního stravného u jednodenních zahraničních pracovních cest a za první a poslední kalendářní den delší zahraniční pracovní cesty. Problémy mohou v praxi nastat s pochopením slov „vznik práva na stravné“ a „za cestu“ uvedených v dovětku druhé věty uvedeného ustanovení, neboť z nich není na první pohled jednoznačně zřejmé, zda jde o vznik práva na tuzemské stravné za příslušnou zahraniční pracovní cestu nebo i za jakoukoliv jinou pracovní cestu uskutečněnou během téhož kalendářního dne a zda zaměstnanci vzniká na tuzemské stravné právo, když mu nepřísluší (viz § 176 odst. 4 ZP).
Při řešení tohoto problému je potřeba si uvědomovat, že tuzemské stravné zaměstnanci přísluší vždy za každou konkrétní pracovní cestu (např. při dvou pracovních cestách v kalendářním dni se stravné stanoví za každou pracovní cestu zvlášť), kdežto zahraniční stravné přísluší zaměstnanci za kalendářní den, bez ohledu na to, kolik zahraničních pracovních cest v tomto dni uskutečnil (např. při dvou zahraničních pracovních cestách v jednom dni se výše zahraničního stravného stanoví za obě cesty dohromady, ale tuzemské stravné za každou zahraniční pracovní cestu zvlášť) a také v tom, že běžně zaměstnanci přísluší stravné při cestě trvající alespoň 5 hodin, ale v případě, že jsou mu na této cestě poskytnuta bezplatně 2 jídla, stravné mu podle § 176 odst. 4 ZP nepřísluší. Podle mého názoru tak jde o případ, kdy zaměstnanci vznikne během kalendářního dne právo na tuzemské stravné, a to za příslušnou zahraniční pracovní cestu, za jinou zahraniční pracovní cestu nebo za tuzemskou pracovní cestu uskutečněnou v tomtéž kalendářním dni.
Při řešení tohoto problému je potřeba si uvědomovat, že tuzemské stravné zaměstnanci přísluší vždy za každou konkrétní pracovní cestu (např. při dvou pracovních cestách v kalendářním dni se stravné stanoví za každou pracovní cestu zvlášť), kdežto zahraniční stravné přísluší zaměstnanci za kalendářní den, bez ohledu na to, kolik zahraničních pracovních cest v tomto dni uskutečnil (např. při dvou zahraničních pracovních cestách v jednom dni se výše zahraničního stravného stanoví za obě cesty dohromady, ale tuzemské stravné za každou zahraniční pracovní cestu zvlášť) a také v tom, že běžně zaměstnanci přísluší stravné při cestě trvající alespoň 5 hodin, ale v případě, že jsou mu na této cestě poskytnuta bezplatně 2 jídla, stravné mu podle § 176 odst. 4 ZP nepřísluší. Podle mého názoru tak jde o případ, kdy zaměstnanci vznikne během kalendářního dne právo na tuzemské stravné, a to za příslušnou zahraniční pracovní cestu, za jinou zahraniční pracovní cestu nebo za tuzemskou pracovní cestu uskutečněnou v tomtéž kalendářním dni.
Přitom právo na stravné vzniká, je-li zaměstnanec na pracovní cestě v tuzemsku alespoň 5 hodin, ať mu stravné přísluší v plné výši, snížené za bezplatně poskytnuté jídlo nebo mu např. při dvou nebo třech bezplatně poskytnutých jídlech nepřísluší. A je potřeba také dodat, že při poskytnutí stravného podle ustanovení § 176 odst. 2 ZP nejde o vznik práva na stravné.
Pro další řešení postupu podle § 170 odst. 3 ZP je podle mého názoru potřeba také vycházet z důvodové zprávy k návrhu novely ZP od 1. 1. 2012, ze které je zřejmé, že motivací pro změny u zahraničního stravného bylo také to, že někteří zaměstnavatelé upozorňovali, že podle dosavadní úpravy (platné do konce roku 2011) při souběhu tuzemského stravného a zahraničního stravného vzniká z důvodu rozdílných časových pásem situace, kdy je zaměstnancům poskytována náhrada zvýšených výdajů na čtyři jídla, která mají charakter snídaně, oběda a večeře a že tedy záměrem novely ZP bylo také odstranit souběh poskytování tuzemského a zahraničního stravného v jednom dni na více jídel, než odpovídá běžným podmínkám. V důvodové zprávě je také konstatováno, že návrh obsahuje změny časových pásem a výši zahraničního stravného tak, aby lépe odpovídaly účelu zahraničního stravného a že se současně eliminuje (tedy odstraňuje) možnost, aby při kombinaci práva na stravné a zahraniční stravné byla zaměstnanci hrazena čtyři jídla, která mají charakter snídaně, oběda nebo večeře.
Dále je potřeba také postupovat podle principu uvedeného např. v Rozsudku NSS č.j. 7 Afs 64/2008, který se sice týkal jednoho ustanovení zákona o dani silniční, ale lze ho aplikovat obecně, tedy i pro uvedené ustanovení § 170 odst. 3 ZP. Podle uvedeného rozsudku je v jednom ustanovení druhá věta speciální k větě první a z toho tedy lze také vyvodit i to, že dovětek příslušné věty je speciální k předchozímu textu daného ustanovení, tj. i k předchozí větě. Koneckonců je to i logické.
Kromě toho je potřeba vzít v úvahu také souvislosti vyplývající z ustanovení § 179 odst. 4 ZP.
Za výše uvedených podmínek pak podle mého názoru nelze dojít k jinému závěru, než že podle § 170 odst. 3 ZP zaměstnanci přísluší v kalendářním dni zahraniční stravné takto:
| Kalendářní den | ||
| Tuzemské stravné | Počet hodin v zahraničí | Zahraniční stravné |
| Za cestu na území ČR vzniklo právo na stravné (tuzemská část ZPC, jiné ZPC nebo jiná tuzemská PC trvala 5 a více hod.) | do 5 hod. | nepřísluší, doba trvání příslušné cesty v zahraničíse připočte k tuzemské části této pracovní cesty. |
| > 5 hod. | 1/3 základní sazby | |
| Za cestu na území ČR nevzniklo právo na stravné (tuzemská část ZPC, jiné ZPC nebo jiná tuzemská PC trvala méně než 5 hod.) | < 1 hod. | nepřísluší, doba trvání příslušné cesty v zahraničíse připočte k tuzemské části této pracovní cesty |
| 1 až 12 hod. | 1/3 základní sazby | |
| > 12 hod. až 18 hod. | 2/3 základní sazby | |
| > 18 hod. | plná základní sazba | |
PC … pracovní cesta, ZPC … zahraniční pracovní cesta, > … déle než, < … méně než
Vznikne-li zaměstnanci v kalendářním dni právo na tuzemské stravné a doba strávená v zahraničí v tomto dni při zahraniční pracovní cestě nebo více zahraničních pracovních cestách není delší než 5 hodin, nevzniká zaměstnanci právo na zahraniční stravné. Tato doba, tj. doba, za kterou zaměstnanci nevzniká právo na zahraniční stravné, se podle § 170 odst. 4 ZP připočítává k době rozhodné pro stanovení výše tuzemského stravného, tj. k tuzemské části příslušné zahraniční pracovní cesty v daném kalendářním dni. A dále, vznikne-li zaměstnanci v kalendářním dni právo na tuzemské stravné a doba strávená v zahraničí v tomto dni při zahraniční pracovní cestě nebo více zahraničních pracovních cestách byla delší než 5 hodin, vzniká zaměstnanci právo na zahraniční stravné ve výši 1/3 příslušné základní sazby.
Pokud by výše uvedené neplatilo, pak by při pracovní cestě trvající v kalendářním dni v ČR 5 hodin a v zahraničí např. 18,5 hodiny, příslušela zaměstnanci náhrada zvýšených stravovacích výdajů na čtyři jídla nebo v případě pracovní cesty trvající v kalendářním dni 5 hodin a v zahraničí např. 12,5 hodin, tj. celkem ne déle než 18 hodin, náhrada zvýšených stravovacích výdajů na tři jídla. A to by bylo v rozporu s výše uvedeným záměrem a tvrzením uvedeným v důvodové zprávě k návrhu novely ZP.
Za vznik práva na tuzemské stravné
za cestu na území ČR je nutno považovat případ, kdy zaměstnanci v daném kalendářním dni trvala alespoň 5 hodin (tj. 5 a více hodin) tuzemská část příslušné zahraniční pracovní cesty, jiné zahraniční pracovní cesty nebo samostatné tuzemské pracovní cesty, a to i v případě, že zaměstnanec stravné za tuto cestu neuplatnil, zřekl se jeho nároku nebo mu nebylo poskytnuto. Není ani podstatné, zda zaměstnanci za příslušnou tuzemskou část pracovní cesty nebude při bezplatně poskytnuté stravě příslušet (viz § 176 odst. 4 ZP). Důležité je, že mu na stravné právo vzniklo, výše stravného, která mu bude poskytnuta, není podstatná. Podle ustanovení § 170 odst. 2 ZP se při stanovení výše zahraničního stravného použije základní sazba stanovená pro ten stát, ve kterém zaměstnanec strávil v kalendářním dni nejvíce času. To znamená, že kromě doby překročení státní hranice ČR má významnou roli také okamžik přechodu hranic mezi ostatními státy. Tyto doby přechodu státních hranic musí zaměstnanec zaměstnavateli oznámit nejpozději při vyúčtování cestovních náhrad (tj. např. uvést je při používání tiskopisu Cestovní příkaz na jeho druhé straně).
BEZPLATNÉ POSKYTNUTÍ JÍDLA V ZAHRANIČÍ – obdobně jako při bezplatném poskytnutí jídla na tuzemské pracovní cestě nebo na tuzemské části zahraniční pracovní cesty, se při bezplatném poskytnutí jídla charakteru snídaně, oběda nebo večeře zaměstnanci během zahraniční části pracovní cesty nebude od 1. 1. 2012 moci zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře již rozhodovat, zda bude nebo nebude zahraniční stravné krátit a o jakou procentní míru.
Nově totiž podle nového § 179 odst. 3 a 4 ZP zaměstnanci při bezplatném poskytnutí jídla přísluší zahraniční stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo, a to vždy o hodnotu:
BEZPLATNÉ POSKYTNUTÍ JÍDLA V ZAHRANIČÍ – obdobně jako při bezplatném poskytnutí jídla na tuzemské pracovní cestě nebo na tuzemské části zahraniční pracovní cesty, se při bezplatném poskytnutí jídla charakteru snídaně, oběda nebo večeře zaměstnanci během zahraniční části pracovní cesty nebude od 1. 1. 2012 moci zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře již rozhodovat, zda bude nebo nebude zahraniční stravné krátit a o jakou procentní míru.
Nově totiž podle nového § 179 odst. 3 a 4 ZP zaměstnanci při bezplatném poskytnutí jídla přísluší zahraniční stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo, a to vždy o hodnotu:
a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši jedné třetiny základní sazby,
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
Obdobně jako u tuzemského stravného zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře zahraniční stravné nepřísluší v případě, kdy mu během zahraniční pracovní cesty, která trvá:
a) 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
Také zaměstnanci zaměstnavatele v podnikatelské sféře přísluší od 1. 1. 2012 při bezplatně poskytnutém jídle v zahraničí zahraniční stravné snížené za každé bezplatné jídlo, na rozdíl od zaměstnance ve státní a příspěvkové sféře však snížené:
a) až o 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši jedné třetiny základní sazby,
b) až o 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby,
c) až o 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
b) až o 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby,
c) až o 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
Zaměstnavatel v podnikatelské sféře tak, na rozdíl od zaměstnavatele ve státní a příspěvkové sféře, bude moci rozhodnout nebo dohodnout, jaká procentní míra pro snížení zahraničního stravného bude při bezplatném poskytnutí jídla použita.
Jestliže ale zaměstnavatel míru snížení nejpozději před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu nesjedná nebo neurčí (samozřejmě prokazatelně), bude zaměstnanci příslušet zahraniční stravné snížené o uvedenou maximální procentní míru příslušného zahraničního stravného, tj. o 70 %, 35 %, resp. 25 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo.
DAŇOVÉ ŘEŠENÍ – stejně jako u tuzemského stravného má shora uvedený postup určení výše zahraničního stravného a jeho snížení u zaměstnanců ve státní a příspěvkové sféře také podstatný vliv na zaměstnance zaměstnavatele v podnikatelské sféře. Důvodem je to, že bude-li tento zaměstnavatel postupovat jinak než zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře (což, jak je uvedeno výše, může), musí podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP považovat rozdíl, o který vyplatí svému zaměstnanci vyšší zahraniční stravné, než za stejných podmínek přísluší zaměstnanci zaměstnavatele ve státní a příspěvkové sféře, za zdanitelný příjem zaměstnance podle § 6 odst. 1 ZDP a také za součást vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Protože zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře musí při bezplatně poskytnutém jídle zaměstnanci snížit zahraniční stravné o uvedenou maximální procentní míru, bude u zaměstnance v podnikatelské sféře v případě, že zaměstnavatel sníží zahraniční stravné v menším rozsahu, příslušný rozdíl částkou, která je jeho zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 ZDP a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Také v tomto případě tak možnost snížení zahraničního stravného v podnikatelské sféře o nižší, než uvedenou maximální míru, v podstatě ztrácí smysl.
Zahraniční stravné přísluší zaměstnanci
za kalendářní den, bez ohledu na to,
kolik zahraničních pracovních cest
v tomto dni uskutečnil.
za kalendářní den, bez ohledu na to,
kolik zahraničních pracovních cest
v tomto dni uskutečnil.
U zaměstnavatele jsou daňově uznatelným nákladem
cestovní náhrady, tedy i zahraniční stravné, poskytnuté zaměstnanci v souladu se ZP, tj. i zahraniční stravné vyšší, než může svému zaměstnanci poskytnout zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře. Jestliže ale zaměstnavatel např. zahraniční stravné při bezplatném poskytnutí jídla zaměstnanci nesníží (v roce 2011 krátit stravné nemusel), pak jeho postup není v souladu se ZP a příslušný rozdíl nebude daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele.
Ing. Karel Janoušek
§ 170 zákona č. 262/2006 Sb.
Zahraniční stravné
(1) Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených.
(2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
(3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.
(4) Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného podle § 163.
(5) Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
(1) Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených.
(2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
(3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.
(4) Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného podle § 163.
(5) Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
Nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního stravného, nebo ji neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou ve větě první.
(6) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na zahraniční stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením zahraniční pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(7) Je-li zaměstnanec vyslán na zahraniční pracovní cestu do svého bydliště, přísluší mu stravné a zahraniční stravné pouze za cestu do bydliště a zpět, za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
(8) Důvody pro neposkytnutí zahraničního stravného stanovené v odstavcích 6 a 7 je zakázáno rozšiřovat.
§ 6 zákona č. 586/1992 Sb.
Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky
(1) Příjmy ze závislé činnosti jsou
(1) Příjmy ze závislé činnosti jsou
a) příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při...
Aktuálně
Pracovní právo
Chyby a pokuty
Odměňování
Bezpečnost na pracovišti
Odvody
Pracovní cesta
