Změny v pracovnělékařské péči

Novela zákoníku práce (novela č. 120/­2025 Sb.) nabyla účinnosti 1. června 2025. Jaké změny nastaly v zákoně č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách, které se týkají pracovnělékařské péče?

Spolu se zákoníkem práce byly novelizovány i další zákony:

•    zákon č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů,

•    zákon č. 312/­2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů,

•    zákon č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti,

•    zákon č. 251/­2005 Sb., o inspekci práce,

•    zákon č. 108/­2006 Sb., o sociálních službách,

•    zákon č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách,

•    zákon č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník,

•    zákon č. 234/­2014 Sb., o státní službě.

Poskytování pracovnělékařské péče

Podle § 103 odst. 1 písm. d) ZP je zaměstnavatel povinen sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje pracovnělékařskou péči a jakým druhům očkování a jakým pracovnělékařským prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit. I tato zásada byla do zákoníku práce převzata ze starého zákoníku práce ve znění po euronovele provedené zákonem č. 155/­1965 Sb.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním, prohlídkám a vyšetřením. Zaměstnavatel tedy nemůže zaměstnance nutit, aby navštěvovali lékaře ve svém volnu. Z těch všech důvodů se v následujícím ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) ZP výslovně stanoví zaměstnavateli povinnost nahradit zaměstnanci, který se podrobí pracovnělékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování případnou ztrátu na výdělku. Podstata této úpravy spočívá v tom, že zaměstnavatel hradí zaměstnanci za zameškanou dobu mzdu nebo plat ve výši průměrného výdělku jako je tomu např. při některých důležitých osobních překážkách v práci bez ohledu na to, zdali prohlídka trvá hodinu, nebo 3 dny. Z těch všech důvodů byla tato doba zapracována jako jiná důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance do nařízení vlády č. 590/­2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. V ní je stanoveno, že pracovní volno na nezbytně nutnou dobu se poskytne zaměstnanci, který se podrobil pracovnělékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování souvisejícím s výkonem práce v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

Právní úprava pracovnělékařské péče

Dne 1. dubna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách, jehož součástí je i problematika pracovnělékařské péče a posuzování a uznávání nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání. Zákon definuje pracovnělékařské služby jako zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby. Tato definice je plně v souladu s Úmluvou MOP č. 161 o závodních zdravotních službách, která byla ratifikována již v roce 1989, ale dosud nebyla promítnuta do našeho právního řádu.

Zákon výslovně stanoví, že pracovnělékařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zajišťuje zaměstnavatel za podmínek stanovených zákonem o specifických zdravotních službách a jinými právními předpisy. Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství. Oba poskytovatelé pracovnělékařských služeb (všeobecní praktičtí lékaři i lékaři s akreditací pracovního lékařství) jsou z titulu své odbornosti oprávněni poskytovat pracovnělékařské služby pro zaměstnavatele, kteří mají na svých pracovištích zařazeny zaměstnance ve smyslu § 37 zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 432/­2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli do kategorie první, druhé, třetí nebo čtvrté. Každý zaměstnavatel bez ohledu na počet zaměstnanců (byť zaměstnává jednoho či dva zaměstnance) má totiž povinnost mít svého lékaře pracovnělékařské péče a musí mít s ním uzavřenou smlouvu o pracovnělékařské péči a podle § 103 ZP – jak je uvedeno výše – je povinen sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit.

Podle výslovného znění zákona je zaměstnavatel pro výkon práce na svých pracovištích povinen, jde-li o práce, které jsou zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví do kategorie první, druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté anebo je součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

ZMĚNY V ZÁKONÍKU PRÁCE - Právní úprava platná do 31. května 2025 rozlišovala dva výpovědní důvody, pro které bylo společné, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost konat práci [viz § 52 písm. d) a e) ZP]. Rozdíl spočívá pouze v tom, že v případě výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) ZP je příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí (případně zaměstnanec dosáhl nejvyšší přípustné expozice), zatímco u výpovědního důvodu podle § 52 písm. e) ZP příčina pozbytí zdravotní způsobilosti s prací jako takovou neouvisela, resp. šlo o obecnou příčinu (zaměstnanec např. utrpí mimopracovní úraz).

Ačkoliv se oba výpovědní důvody odlišovaly v zásadě jen v příčině dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, Nejvyšší soud dlouhodobě rozhoduje, že záměna těchto výpovědních důvodů zaměstnavatelem zakládá vadu neplatnosti předmětné výpovědi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4468/­2010).

Výpověď ze strany zaměstnavatele tak mohla být shledána soudem neplatnou jen proto, že zaměstnavatel, potažmo poskytovatel pracovnělékařských služeb nesprávně odhadli příčiny tohoto pozbytí zdravotní způsobilosti, což je důsledek v právním státě naprosto nepřijatelný.

Novela zákoníku č. 120/­2025 Sb. práce předmětný problém odstraňuje tím, že slučuje výpovědní důvody spojené s dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti zaměstnance obsažené v § 52 písm. d) a e) do ustanovení § 52 písm. d) ZP, které nově upravuje jediný výpovědní důvod spočívající v tom, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilosti konat dosavadní práci.

V této souvislosti nebude nezbytně nutné, aby výpověď daná zaměstnavatelem obsahovala odůvodnění nad rámec znění § 52 písm. d) ZP, neboť rozlišení příčiny ztráty zdravotní způsobilosti je podstatné až pro následnou aplikaci § 271ca ZP, tedy poskytnutí jednorázové náhrady nemajetkové újmy. Odlišný výpovědní důvod, který byl vyčleněn z dosavadního § 52 písm. d) do § 52 písm. e) ZP, je pak spojen s velmi specifikou situací, kdy zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

Změny odstupného a nová jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru

Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou ze zákona pojištěni pro případ povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to buď u České pojišťovny a.s., k 31. 12. 1992, nebo u Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, podle podmínek stanovených v § 1 vyhlášky č. 125/­1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, (to neplatí, pokud jde o organizační složky státu). Z tohoto pojištění vzniká zaměstnavatelům právo, aby za ně pojišťovna uhradila škodu a nemajetkovou újmu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pojištění však nekryje nárok zaměstnance na odstupné v případě, že ke skončení pracovního poměru dochází výpovědí podle § 52 písm. d) ZP nebo na základě dohody uzavřené z týchž důvodů.

Podle § 67 ZP platného do 31. května 2025 platilo, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Výše odstupného podle této právní úpravy odpovídala cca ročnímu příjmu zaměstnance, přitom to mohlo být pro některé zaměstnavatele (a to zejm. menší zaměstnavatele) doslova likvidační. V praxi to pak nezřídka vede k tomu, že zaměstnavatelé usilovali o to, aby se povinnosti vyplatit odstupné vyhnuli, o čemž mj. svědčí judikatura Nejvyššího soudu, který např. musel řešit případ, kdy z důvodu nečinnosti zaměstnavatele musel pracovní poměr nakonec rozvázat dotyčný zaměstnanec sám, přičemž podle Nejvyššího soudu to nebylo na překážku tomu, aby zaměstnanci vzniklo právo na zákonné odstupné.

Tato právní úprava vykazovala i další nedostatky, kdy např. není zohledněno, pokud se zaměstnavatel dle § 270 odst. 2 ZP liberuje pouze částečně (zaměstnanci i tak náleželo odstupné v plné výši), anebo zde chybí obdobná úprava, která je obsažena v § 271n ZP.

Na výše uvedené reaguje novela zákoníku práce tím, že zčásti ruší právo na odstupné a v novém § 271ca ZP zavádí zcela nový druh jednorázové náhrady nemajetkové újmy při pracovním úraz, nemoci z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, a to jednorázovou náhradu při skončení pracovního poměru, která se bude poskytovat ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

Jde o určitou satisfakci – jednorázové odškodnění poskytované zaměstnanci, jehož pracovní poměr skončil z důvodu dlouhodobé ztráty způsobilosti konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. Nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, ke skončení pracovního poměru by nedošlo. Takto poskytnuté plnění přitom bude „pokryto“ pojištěním zaměstnavatele, při částečné liberaci zaměstnavatele bude i tato jednorázová náhrada nemajetkové újmy poměrně snížena atd.

Pro účely předpisů upravujících pojistné na sociální a zdravotní pojištění je nutné vycházet z toho, že jde o náhradu škody. Jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru tak nebude podléhat odvodům na sociální ani odvodům na zdravotní, resp. se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance. Splatnost jednorázové náhrady při skončení pracovního poměru nastává v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu následujícím po skončení pracovního poměru.

ZMĚNY V ZÁKONĚ O SPECIFICKÝCH ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH - Na uvedené změny v zákoníku práce bezprostředně navazuje změna § 42 odst. 1 ZSSZ. Do ustanovení se vkládá nový odstavec 4 tohoto znění: „(4) Je-li lékařský posudek vydáván pro účely pracovněprávních vztahů, je oprávněná osoba povinna bez zbytečného odkladu zajistit vydání lékařského posudku pro určení, zda je onemocnění způsobeno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Tento posudek může být vydán i po ukončení pracovněprávního vztahu.“

Nová právní úprava reaguje na úpravu dosavadních výpovědních důvodů obsažených v § 52 písm. d) a e) ZP ve vazbě na s tím související důsledky z hlediska poskytování odstupného a jednorázové náhrady při skončení pracovního poměru.

Ustanovení § 42 odst. 1 ZSZS stanovilo, že: „Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu (dále jen „lékařský posudek“) vydává poskytovatel na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby.“. Zmíněnou jinou oprávněnou osobou je i zaměstnavatel.

Protože rozlišení příčiny, pro niž zaměstnanec zdravotní způsobilost pozbyl, je klíčové pro určení, zda zaměstnanci vzniká právo na poskytnutí odstupného (dle nového znění § 67 odst. 2 ZP), nebo na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy podle nového § 271ca ZP, není možné nechat vydání posudku na vůli pacienta, resp. oprávněné osoby. V novém odstavci 4 se tak stanoví povinnost oprávněné osoby (tj. zaměstnavatele) v těchto případech bez zbytečného odkladu vydání posudku zajistit. Pro zvýšení právní jistoty se dále výslovně stanoví, že tento posudek lze vydat i po skončení pracovněprávního vztahu. V praxi totiž může být dána výpověď dle nového § 52 písm. d) ZP v situaci, kdy už sice bude podle posudku jasné, že zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost, ale ještě nebude určeno, co je její příčinou – to určí právě až posudek podle nového odstavce 4.

Programy podpory zdraví

Již v hlavě IV zákona č. 373/­2011 Sb. se do nadpisu dílu 2 se za slova „Pracovnělékařské služby“ vkládají slova „programy podpory zdraví“. Na to pak navazuje nový § 55a ZSSZ s názvem „Program podpory zdraví“ a ke čtyřem změnám v § 59 ZSSZ.

Zákon o specifických zdravotních službách definuje mimo jiné i pracovnělékařské služby, kterými jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění pracovnělékařských prohlídek, které jsou preventivními pracovnělékařskými prohlídkami, a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, dále poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce.

S ohledem na zvyšující se výskyt civilizačních chorob, prodlužující se délku věku dožití je důležité, aby se pozdějšího věku dožívali lidé ve zdraví a v průběhu svého aktivního života pečovali o své zdraví. Proto se do právní úpravy zavádí nový institut – programy podpory zdraví, které by měly přispívat vyššímu využívání zdravotní prevence. Zdravotní programy, resp. soubor konkrétních opatření v nich obsažených, mohou přispět ke zlepšení zdravotní kondice zaměstnanců, včas odhalit závažnější onemocnění. Vedle pracovnělékařských služeb zaměřených na zdravotní prevenci související s výkonem práce, tak mohou být tyto programy vhodným nástrojem k podpoře využívání obecné preventivní zdravotní péče. Důvodem nezbytnosti změny je systematicky chránit a podporovat zdraví zaměstnanců.

Programy podpory zdraví budou dobrovolné pro zaměstnavatele, stejně tak budou dobrovolné i pro zaměstnance. Rámec programů podpory zdraví bude vycházet z prováděcího právního předpisu. Budou zaměřeny zejména na rozšíření prevence zaměřené na minimalizaci pracovních onemocnění a civilizačních chorob a podporu primární, sekundární a terciální prevence. Stanoven vyhláškou bude i okruh osob podílejících se na zajišťování programů podpory zdraví a princip jejich vyhodnocení.

Nejdůležitější změna - vstupní lékařská prohlídka

Nová právní úprava umožní fakultativní přístup při provádění vstupních lékařských prohlídek u osob ucházejících se o práci, jež je zařazena do kategorie první v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví a jejíž součástí není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 ZSSZ, nebo jinými právními předpisy. Cílem je snížení administrativní zátěže na straně zaměstnavatelů i na straně posuzujících lékařů.

Pro všechny zaměstnavatele je nejdůležitější změna v ustanovení § 59 ZSZS., v odstavci 1, písmena b). Nově platí, že zaměstnavatel vstupní lékařskou prohlídku zajistí vždy, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je zařazena do kategorie druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem (vyhláškou č. 79/­2013 Sb.) nebo jinými právními předpisy, před vznikem:

1.  pracovního poměru,

2.  právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, nebo

3.  vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu.

Znamená to, že do budoucna nebude třeba vyžadovat u první kategorie vstupní lékařskou prohlídku tzv. „ze zákona“, bude umožněna fakultativně. Kromě toho se do samostatných písmen c) a d) vytýkají dvě významné zásady. Výslovně se zdůrazňuje, že osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, k níž má být zařazena, jestliže se nepodrobí vstupní lékařské prohlídce, pokud je k ní vyslána.

Druhá zásada svým způsobem „zmírňuje“ zrušení povinnosti vstupní lékařské prohlídky u kategorie první a dává zaměstnavateli právo vyžadovat vstupní lékařskou prohlídku u osoby ucházející se o práci, která je zařazena v kategorii první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a jejíž součástí není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem (vyhláškou č. 79/­2013 Sb.) nebo jinými právními předpisy. V praxi bude záležet výhradně na rozhodnutí zaměstnavatele. Pro zaměstnavatele to znamená, že u prací zařazených do kategorie první nebudou muset zajišťovat vstupní lékařské prohlídky.

Obecně tedy od 1. června 2025 platí, že zaměstnavatel vstupní lékařskou prohlídku zajistí vždy, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je zařazena do kategorie druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny vyhláškou č. 79/­2013 Sb. nebo jinými právními předpisy, před vznikem:

•    pracovního poměru,

•    právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, nebo

•    vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu.

JUDr. Eva Dandová

§ 60 zákona č. 373/2011 Sb.

Prováděcí právní předpis, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, stanoví

a) postupy při zajišťování a provádění lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu odborných vyšetření,

b) organizaci, obsah a rozsah pracovnělékařských služeb a obsah dokumentace o pracovnělékařských službách, která se nevztahuje ke konkrétnímu zaměstnanci, vedené poskytovatelem pracovnělékařských služeb a zaměstnavatelem,

c) podmínky zdravotní způsobilosti k práci nebo službě a činnosti, včetně rizikových faktorů pracovního prostředí a nemocí, stavů a vad, které při výskytu těchto faktorů vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k práci nebo službě,

d) náležitosti žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti k práci,

e) náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti a náležitosti potvrzení o provedené výstupní prohlídce,

f)  důvody, kdy není třeba požadovat výpis ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele, popřípadě potvrzení o nezměněném zdravotním stavu, pro potřeby posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu.

§ 59 zákona č. 373/2011 Sb.

Posuzování zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání

(1) Jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, postupuje se při posuzování její zdravotní způsobilosti k práci obdobně jako při posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců v rámci pracovnělékařských služeb s tím, že

a) vstupní lékařskou prohlídku provádí

1. poskytovatel pracovnělékařských služeb, s nímž má...