Změny v zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením není u zaměstnavatelů příliš silnou stránkou. Proto pracovněprávní předpisy, zejména zákon o zaměstnanosti č. 435/­2004 Sb. (dále ZOZ) vytvářejí vhodné právní prostředky, aby se mohly osoby se zdravotním postižením (dále ZP) na pracovišti uplatnit. Jaké podstatné změny přináší do této oblasti novela ZOZ s účinností od 1. ledna 2025?

Příprava k práci osoby se ZP

patří mezi vhodné možnosti pro zaměstnavatele. Souvisí s pracovní rehabilitací a provádí se podle § 72 ZOZ. Je to cílená činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Tato příprava k práci trvá nejdéle 24 měsíců.

Přípravu k práci osoby se ZP může provádět zaměstnavatel této osoby na pracovišti, které je přizpůsobeno zdravotnímu stavu této osoby (případně za účasti asistenta), dále v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech nebo ve vzdělávacích zařízeních, občanských sdružení, církví apod.

Zaměstnavateli, který bude provádět přípravu k práci osoby zdravotně postižené může úřad práce uhradit:

-    mzdové náklady na zaměstnance, který připravuje k práci osobu se zdravotním postižením, odpovídající počtu hodin odpracovaných tímto zaměstnancem při přípravě k práci osoby se zdravotním postižením,

-    v případě, kdy je při provádění přípravy k práci nezbytná spolupráce s odborníkem nebo účast jiné fyzické osoby, náklady spojené s jejich činností při pracovní rehabilitaci.

Provádí-li přípravu k práci právnická nebo fyzická osoba v chráněných pracovních dílnách nebo chráněných pracovních místech nebo ve vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboženských společností, občanských sdružení, mohou jí být úřadem práce hrazeny:

-    mzdové náklady na zaměstnance, který připravuje k práci osobu se zdravotním postižením, odpovídající počtu hodin odpracovaných tímto zaměstnancem při přípravě k práci osoby se zdravotním postižením,

-    náklady na osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje poskytnuté osobě se zdravotním postižením,

-    prokázané náklady na dopravu osoby se zdravotním postižením z místa bydliště do místa přípravy k práci a zpět,

-    prokázané výdaje na ubytování osoby se zdravotním postižením, pokud se příprava k práci koná mimo obec jejího bydliště, maximálně však do výše 1 000 Kč na den,

-    stravné ve dnech účasti na přípravě k práci, pokud se koná mimo obec bydliště osoby se zdravotním postižením,

-    pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví osoby se zdravotním postižením, sjednané na dobu pracovní rehabilitace.

Zdravotné znevýhodněná osoba

V personální praxi se uplatňuje pojem tzv. osoba zdravotně znevýhodněná. Zařazuje se do kategorie zdravotně postižených osob a jsou s ní pro zaměstnavatele spojeny určité „výhody“ nebo úlevy při začlenění do zaměstnání. Jedná se o osobu, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje takový, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Skutečnost, že se jedná o osobu se zdravotním postižením, musí doložit fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení v případech, kdy se jedná o invaliditu druhého nebo třetího stupně nebo potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, kdy se jedná o osobu zdravotně znevýhodněnou.

NOVÁ PRACOVNÍ MÍSTA PRO ZP - ZOZ umožňuje hmotně stimulovat zaměstnavatele vytvářejícího nová pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením. Ustanovení § 75 tohoto zákona obsahuje podmínky pro uzavření dohody o vytvoření chráněného pracovního místa a maximální výši příspěvku na jeho vytvoření. Konkrétní výše příspěvku je uvedena v dohodě. Příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa je možno na základě dohody poskytnout i osobě se zdravotním postižením, která začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Tím se umožní její uplatnění na trhu práce.

Jestliže to bude vyžadovat situace, může úřad práce poskytnout i finanční příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů, aby provozování takového místa nebylo pro zaměstnavatele nebo pro osobu samostatně výdělečně činnou ztrátové.

Příspěvek na úhradu provozních nákladů

ZOZ uvádí v § 76. Poskytuje se za obdobných podmínek, jako příspěvek při zřízení pracovního místa pro osobu se ZP na základě dohody zaměstnavatele s úřadem práce. Roční výše příspěvku na osobu se ZP může činit nejvýše 48 tisíc korun. Neposkytne se však na osobu, která pracuje mimo pracoviště zaměstnavatele, na osobu která je zdravotně znevýhodněná, ale jen na osobu se zdravotním postižením a na osobu se ZP, která je dočasně přidělena k výkonu práce k zaměstnavateli – agentuře práce.

Žádost o příspěvek i obsah dohody o poskytnutí příspěvku na úhradu prvotních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním osob se ZP se řídí obdobnými pravidly, jako je tomu u žádosti a dohody při poskytnutí příspěvku na zřízení pracovního místa pro osoby se ZP. Obdobně je tomu i u osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Vyhláška MPSV č. 518/­2004 Sb., kterou se provádí ZOZ, mezi druhy provozních nákladů na zřízení pracovního místa pro osoby se ZP např. uvádí: náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů, na dopravu, na přizpůsobení provozovny, pořízení orientačních a komunikačních pomůcek, přizpůsobení podmínek apod.

CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ MÍSTO vymezuje ZOZ v § 75 odstavec 1. Musí obsahovat popis pracovní činnosti, pracoviště a jeho umístění a pracovních podmínek. Chráněné pracovní místo zřizuje zaměstnavatel pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce, která se uzavírá na dobu 3 let. Místo musí být obsazeno po dobu 3 let. ZOZ v § 75 odstavec 2 uvádí, kdy úřad práce nemůže se zaměstnavatelem uzavřít dohodu na zřízení chráněného pracovního místa. Důležité je ustanovení § 75 odstavec 3, podle něhož se musí hodnotit přínos zaměstnavatele pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Zaměstnavatelé by měli chráněná pracovní místa přizpůsobit vhodně zvolenému nebo upravenému výrobnímu programu, popřípadě vybrané pracovní náplni, vykonávané zpravidla zaměstnancem se zdravotním postižením, upravených podle jeho fyzických a psychických schopností.

Technické úpravy chráněných pracovních míst by měly být zaměřeny jednak na celá zařízení včetně umístění pracovišť a přístupu k němu, prostorového uspořádání s ohledem na používání osobních pomůcek, eventuálně invalidních vozíků a úpravy pracovního prostředí v nejširším slova smyslu, jednak na individuální úpravy jednotlivých pracovních stanovišť, tj. je stolů, manipulačních desek, sedaček, ovládačů, a prostředků strojního zařízení, vhodné umístění, uchopování, eventuálně tvarování nástrojů a nářadí, a to s přihlédnutím k užívání osobních a pracovních pomůcek (i protetických).

Dalším požadavkem pro realizaci chráněného pracovního místa je individuální přístup k zaměstnancům při instruktáži, znázorňování pracovních postupů, nácviku činností, odborný dohled zdravotních rehabilitačních zaměstnanců, popřípadě dalších (například sociálního pracovníka) při zdolávání psychických bariér při adaptaci na nové pracovní a společenské podmínky i při odstraňování sociálních problémů.

Zaměstnavatel zřizuje chráněné pracovní místo

K tomu, aby chráněné pracovní místo splnilo své poslání a aby úsilí zaměstnanců bylo také optimálně, ekonomicky využito, je třeba, aby zaměstnavatel provedl řádnou přípravu. Úvaha o zřízení chráněného pracovního místa musí vycházet z analýzy všeobecných podmínek, výrobních a technických možností s přihlédnutím k perspektivnímu rozvoji zaměstnavatele a po stránce ekonomické z odhadu nákladů na zřízení místa, včetně investičních stavebních nákladů, strojních investic, vybavení dílen zařízením, pomůckami, školním materiálem, nákladů na sociální zařízení, případně ubytování a stravování zaměstnanců a způsob jejich úhrady. Stejně závažná je i úvaha o možnosti získání zaměstnanců, jimž je chráněné pracovní místo určeno.

Ustanovení § 75 odst. 3 až 5 uvádí, jaké podmínky musí splnit zaměstnavatel, aby mohla být kladně vyřízena jeho žádost o zřízení chráněného pracovního místa.

Zaměstnavateli, který zřídil jedno pracovní místo pro zdravotně postiženého občana, může poskytnout příslušný úřad práce příspěvek na jeho zřízení až do výše osminásobku a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Pro rok 2025 je to částka 360 856 Kč a 541 284 Kč.

Zřídí-li zaměstnavatel 10 a více chráněných pracovních míst, může být příspěvek vyšší– desetinásobek, případně čtrnáctinásobek průměrné mzdy vyhlášené v národním hospodářství. Příspěvek se poskytne, jestliže zaměstnavatel sjedná příslušné podmínky uvedené v § 75 ZOZ.

PŘÍSPĚVEK NA PODPORU OSOB SE ZP - Druhy provozních nákladů pracovního místa, které může hradit úřad práce, jsou uvedeny v § 8 a 9 vyhlášky MPSV č. 518/­2004 Sb.

Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob formou částečné úhrady nákladů vynaložených na mzdy nebo platy a dalších nákladů. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je krajská pobočka úřadu práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jehož obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

Příspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši 75 % skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance v pracovním poměru, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance.

Příspěvek se poskytuje pouze na ty zaměstnance, kteří pracují na chráněných pracovních místech zřízených nebo vymezených na základě dohody s Úřadem práce ČR.

Zaměstnavatel musí pro poskytnutí příspěvku splnit zákonné podmínky:

-    nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky,

-    nemá splatný nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

-    není mu poskytován jiný státní příspěvek nebo dotace na úhradu mzdových nákladů pro občany se ZP.

Náhrada vynaložených prostředků

Pro účely stanovení výše příspěvku se skutečně vynaložené prostředky na mzdy nebo platy snižují o částku odpovídající výši:

-    poskytnuté naturální mzdy,

-    srážek ze mzdy nebo platu určených k uspokojení plnění zaměstnavatele podle občanského zákoníku, s výjimkou srážek provedených k uhrazení škody, za kterou zaměstnanec odpovídá, nebo příspěvku zaměstnance na stravování,

-    náhrady mzdy nebo platu poskytnuté zaměstnanci při překážkách v práci na straně zaměstnavatele.

Podmínka bezdlužnosti zaměstnavatele

Při poskytování příspěvků od úřadů práce se bude podle novely ZOZ hodnotit splnění podmínky bezdlužnosti zaměstnavatele. To bude tehdy, jestliže součet nedoplatků zaměstnavatele nepřesáhl 10 000 Kč a zaměstnavatel je uhradil do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které o poskytnutí příspěvku žádá nebo do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o těchto nedoplatcích dozvěděl od Úřadu práce, pokud údaje o nedoplatcích na základě souhlasu zaměstnavatele zjišťoval Úřad práce sám. V těchto případech je tedy stanovena hranice pro výši součtu nedoplatků částkou 10 000 Kč a lhůty k jejich úhradě. V novele ZOZ není stanovena žádná hranice.

ZMĚNY V POVINNOSTECH ZAMĚSTNAT OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM - Podle § 81 ZOZ mají zaměstnavatelé povinnosti při zaměstnávání osob se ZP. V tomto ustanovení došlo novelou ZOZ k podstatným změnám.

Je-li u zaměstnavatele více než 25 zaměstnanců, musí zaměstnávat 4 % osob se ZP. Pokud by tyto osoby nezaměstnával, musí provést odvod do státního rozpočtu podle § 81 odst. 2 písm. c) za každou osobu, kterou měl zaměstnat. Výše odvodu do státního rozpočtu za každou osobu se ZP ,,kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, se rovná částce odpovídající průměrné mzdě v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla“. Zaměstnavatelé s méně než jedním procentem ZP zaměstnanců odvedou 3,5 násobek průměrné mzdy, s podílem jednoho do tří procent zaměstnanců dvojnásobek a od tří do čtyř procent pak průměrnou mzdu.

Povinnost zaměstnávat osoby se ZP může zaměstnavatel splnit:

-    zaměstnáváním těchto občanů ve výši uvedeného povinného podílu v pracovním poměru, (tzv. přímé zaměstnávání) nebo

-    odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům (např. zařízení invalidů, výrobní družstva apod.) nebo

-    odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo

-    odvodem do státního rozpočtu.

Je nejvhodnější, aby zaměstnavatel povinnosti splnil tzv. přímým zaměstnáváním těchto osob.

Bude-li mít např. zaměstnavatel tzv. přepočtený stav zaměstnanců 100, musí zaměstnávat alespoň 4 osoby se ZP anebo zvolit jinou z forem plnění. Formy plnění uvedené v zákoně může také kombinovat.

Zaměstnavatelé a OSVČ mohou poskytnout v kalendářním roce své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše odpovídající 36 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením v předchozím kalendářním roce.

Pro zjišťování celkového počtu zaměstnanců a počtu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, je rozhodný průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců. Započítávají se zaměstnanci pouze v pracovním poměru. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin těmito zaměstnanci v daném čtvrtletí a celkové stanovené týdenní pracovní doby bez svátků připadající v daném čtvrtletí na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu. Celkový počet skutečně odpracovaných hodin se zvyšuje o neodpracované hodiny v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytované nemocenské, čerpání dovolené, překážek v práci na straně zaměstnavatele, v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží podpora při ošetřování člena rodiny. Dále se započítávají zameškané dny bez náhrady mzdy z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance. Součet všech těchto hodin se vydělí celkovou stanovenou týdenní pracovní dobou bez svátků připadající ve sledovaném čtvrtletí na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu. Každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením, se započítává třikrát.

Odebírání výrobků nebo služeb

Povinnost zaměstnávat tyto osoby zaměstnavatel může také splnit odebíráním výrobků od dodavatele, který zaměstnává více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením.

Při zjišťování počtu těchto osob, které se zaměstnavateli „započítávají“ do povinného podílu, i když odebírá výrobky nebo zadává zakázky, se postupuje takto:

Z celkového objemu plateb, uskutečněných za výrobky, služby nebo zakázky, které zaměstnavatel odebral od subjektů, které zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením ve sledovaném kalendářním roce, se odečte daň z přidané hodnoty a výsledná částka se vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí sledovaného kalendářního roku.

Zákonnou povinnost může zaměstnavatel splnit i zadáváním zakázek zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více jak 50 % osob se ZP. Zadáváním zakázek se rozumí například výroba konečných výrobků z dodaných polotovarů nebo výroba polotovarů z dodaných součástek apod.

O poskytnutém plnění jsou zaměstnavatelé povinni vést evidenci, která obsahuje identifikační údaje odběratele, cenu dodaných výrobků, služeb nebo zadaných zakázek bez daně z přidané hodnoty, datum dodání výrobků, služeb nebo zadání zakázek a číslo dokladu, na jehož základě byla dodávka výrobků, služeb nebo zakázek uskutečněna. Tyto údaje je zaměstnavatel povinen sdělit krajské pobočce Úřadu práce v písemnosti (ohlášení), ve které dokládá splnění povinného podílu zaměstnávání osob se ZP.

Zaměstnavatel na pranýři

Realizace možnosti uvedené v mezititulku může nastat, jestliže zaměstnavatel bude mít problémy s nelegální prací. Vychází se přitom z § 2 a 3 ZP, který charakterizuje závislou práci. Jedná se o pracovní činnost, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů a zaměstnanec ji vykonává osobně. Dalšími znaky závislé práce je poskytování odměny za práci a na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele.

Není-li tento vztah s uvedenými znaky uskutečňován podle pracovní smlouvy nebo dohody o práci, jedná se o nelegální práci, často označovaný jako Švarc systém. Podle novely ZOZ je od 1. ledna 2025 v § 140 odst. 6 písm. c), e) a f) tohoto zákona uvedena možnost úřadu práce, aby na úřední desce Státního úřadu inspekce práce zveřejnil rozhodnutí o přestupku zaměstnavatele, který umožnil nelegální práci. I nadále však platí, že za tento přestupek může inspekce práce uložit zaměstnavateli pokutu až do částky 10 milionů korun, nejméně však 50 tisíc korun. Tím se veřejnost může dozvědět o protizákonné činnosti konkrétního zaměstnavatele.

RADA!

Spolu s novelou ZOZ byl od 1. ledna 2025 novelizován i zákon o inspekci práce č. 251/­2005 Sb. Podle § 7 písm. f) tohoto zákona má orgán inspekce práce při provádění kontroly rozšířenou pravomoc. Může pořizovat, obrazové a zvukové záznamy bez vědomí kontrolovaných osob, pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak. Právo fyzických osob na ochranu jejich soukromého a osobního života tím však není dotčeno.

JUDr. Ladislav Jouza