Zvláštní druhy povinnosti zaměstnance k náhradě škody

Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak (§ 251 odst. 1 ZP). Ve kterých případech může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat náhradu škody?

Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Z uvedeného vyplývají následující předpoklady vzniku této povinnosti k náhradě škody:

-    vznik škody,

-    porušení povinností upozornit na hrozící škodu, popřípadě proti ní přímo zakročit,

-    příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti upozornit, popř. zakročit proti hrozící škodě,

-    zavinění alespoň ve formě nedbalosti vědomé,

-    skutečnost, že škodu není možno uhradit jinak.

Při určení výše náhrady škody se přihlédne zejména k okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance (§ 258 ZP).

Zde nejde o vlastní náhradu škody, která by nebyla vznikla, kdyby zaměstnanec dostál své prevenční povinnosti uložené mu v § 249 ZP, nýbrž se jedná jen o jeho určitý podíl na náhradě této škody. Zaměstnanec je povinen podílet se na úhradě této škody, pouze v rozsahu přiměřeném okolnostem. Ustanovení § 258 ZP k tomu vysvětluje, že při určení výše náhrady této škody se přihlédne zejména k okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Případy náhrady škody z titulu této povinnosti k náhradě škody se zřídka dostanou v praxi až k soudu, takže k tomuto druhu náhrady škody též není konstantní judikatura.

DOHODA O ODPOVĚDNOSTI ZA SVĚŘENÉ HODNOTY - Na pracovištích, na kterých zaměstnanci přicházejí do styku s hotovostí, ceninami, zbožím, zásobami materiálu nebo jinými hodnotami a kde by při nedostatečné péči a kontrole mohlo dojít ke značným škodám, je třeba zajistit zvýšenou ochranu. K zabezpečení této ochrany jsou tak se zaměstnanci na uvedených pracovištích sjednávány dohody o odpovědnosti za hodnoty svěřené zaměstnanci k vyúčtování neboli dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty. Pro jejich platné sjednání je však nezbytné, aby byly splněny některé podmínky stanovené v ustanoveních § 252 až 254 ZP.

Zejména se vyžaduje, aby mezi oběma účastníky byl pracovněprávní vztah. Nemusí vždy jít jen o pracovní poměr, dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci může být sjednána i se zaměstnanci činnými pro zaměstnavatele na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (tedy dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti).

Povinnost k náhradě škody zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní povinnosti náhrady škody za škodu. Povinnost náhrady této škody vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti, a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách, které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. Zavinění zaměstnance na vzniku škody zaměstnavatel není povinen prokazovat na rozdíl obecné povinnosti k náhradě škody podle § 250 ZP. Zaměstnanec se však povinnosti k náhradě schodku na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Schodek jako jeden z předpokladů povinnosti zaměstnance nahradit škodu na hodnotách svěřených k vyúčtování vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se hmotně odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat. Zpravidla bývá zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků, zaměstnavatel však může i jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. V obou případech, bez ohledu na to, jakým způsobem je schodek prokazován, z podstaty věci vyplývá, že schodek vyjadřuje skutečnost, že – i když není možné zjistit, kdy, popřípadě jakým způsobem, schodek (manko) na svěřených hodnotách vznikl – hodnoty, které se odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat, chybí.

Dále je nutné, aby zaměstnanec, který uzavírá dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci, dovršil nejpozději v den jejího sjednání 18 let věku. Již před lety se ustálily soudy v jednotném názoru, že sjednal-li by zaměstnanec dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci před dosažením uvedeného věku, šlo by o dohodu neplatnou, na jejímž základě by nemohla být na zaměstnanci požadována náhrada škody, a to ani v případě, že by škoda byla způsobena poté, když zaměstnanec dovršil věk 18 let.

Dále je pro platné ujednání dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci předepsána písemná forma. Její nedodržení má za následek neplatnost dohody. Při platném sjednání dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci je povinen zaměstnanec nahradit schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, bez ohledu na zavinění. Zavinění zaměstnance u tohoto druhu povinnosti k náhradě škody se předpokládá a zaměstnanec musí zjištěný schodek uhradit, jestliže neprokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. O takový případ půjde tehdy, když zaměstnanec prokáže, že schodek byl způsoben úmyslným jednáním třetí osoby nebo vznikl-li zanedbáním povinností zaměstnavatele tím, že mu bylo znemožněno se svěřenými hodnotami řádně hospodařit a starat se o ně. Důvodem zproštění se povinnosti k náhradě škody tak bude např. vloupání do prodejny nezjištěným pachatelem apod.

Dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci nemůže být uzavřena se zaměstnancem ohledně všech hodnot, ale jen takových, které lze vyúčtovat. Dále musí být zajištěna osobní disposice zodpovědného zaměstnance s nimi, a to po celou dobu, po kterou jsou mu svěřeny. Zákon uvádí jen demonstrativním způsobem hodnoty, kterých se má povinnost k náhradě schodku týkat – jsou to hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem oběhu nebo obratu. Charakteristickým znakem svěřených hodnot, který umožňuje jejich odlišení od ostatních hodnot, je jejich určení pro oběh nebo obrat a osobní disposice odpovědného zaměstnance s nimi po celou dobu, po kterou jsou mu svěřeny. Na základě tohoto druhu náhrady škody tedy zaměstnanec nemůže odpovídat kupříkladu za svěřený dopravní prostředek, vybavení kanceláře apod. neboť nejde o hodnoty, které jsou předmětem oběhu nebo obratu. Protože znakem hodnot, které mohou být způsobilým předmětem dohody o odpovědnosti je, že jsou hodnotami svěřenými k vyúčtování i předměty ve skladě, např. ložní prádlo, nádobí, příbory, návratné obaly apod. za předpokladu, že jsou svěřeny zaměstnanci skladu, který má k osobní disposici s nimi vytvořeny potřebné podmínky.

Pokud jde o předměty, které jsou zaměstnanci svěřovány za tím účelem, aby je propůjčoval dalším osobám (např. skladníci apod.), lze k uzavírání dohod o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci přistupovat jen tehdy, jsou-li vytvořeny všechny předpoklady pro zaměstnance, aby o svěřené hodnoty mohl bez rizika pečovat, zejména aby mohl kontrolovat jejich převzetí a vrácení jinými osobami.

Pro platnost dohody o odpovědnosti je bez významu, zda jsou v ní uvedeny hodnoty, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které byly zaměstnanci svěřeny a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Dohoda o odpovědnosti neomezuje povinnost zaměstnance nahradit škodu jen na ty hodnoty, které jsou mu zaměstnavatelem svěřeny při uzavření této dohody. Dohodou o odpovědnosti přebírá zaměstnanec povinnost nahradit schodek na jakýchkoli dalších hodnotách, které mu budou zaměstnavatelem svěřeny kdykoliv po uzavření této dohody, půjde-li o hodnoty, jež jsou způsobilé být předmětem této dohody.

SCHODEK - Jednou ze základních podmínek pro vznik povinnosti k náhradě škody z titulu dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci je i vznik schodku neboli manka. To je situace, kdy v účetní evidenci chybějí hodnoty, které je odpovědný zaměstnanec povinen vyúčtovat. Nejde tedy o situaci, kdy hodnoty, které jsou předmětem dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci, sice existují, ale došlo k jejich přirozenému úbytku nebo znehodnocení. Přirozený úbytek nebo znehodnocení se hodnotí jako nezaviněný vznik škody. To jsou případy, kdy je např. prodejna uzavřena v důsledku onemocnění zaměstnance, který má sjednanou dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci a v době jeho pracovní neschopnosti dojde k znehodnocení určitého zboží, např. potravin, nemůže být vzniklá škoda požadována na podkladě dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci. V úvahu přichází teoretická možnost požadovat náhradu z titulu obecné povinnosti zaměstnance k náhradě škody. Jestliže však zaměstnanec své onemocnění řádně nahlásil a požádal o předisponování zboží na jinou prodejnu, nebudou splněny ani podmínky této obecné povinnosti k náhradě škody.

S pojmem schodku a manka úzce souvisí i problematika evidence prostředků svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Základním právním předpisem o inventarizaci je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Skutečné stavy majetku a závazků se zjišťují inventurou fyzickou u majetku hmotné povahy, popřípadě nehmotné povahy, anebo inventurou dokladovou u závazků a u ostatních složek majetku, u nichž nelze provést fyzickou inventuru. Tyto stavy se zaznamenávají v inventurních seznamech, resp. soupisech, které musí být podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace. Zákon nestanoví výslovně povinnost zaměstnavatele provádět inventarizaci při uzavírání dohod o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat pod sankcí neplatnosti. Neprovedení inventarizace k datu uzavření takové dohody o odpovědnosti nemá tedy za následek neplatnost dohody jako takové, ale má však dalekosáhlé důsledky pro zaměstnavatele, který musí jinými důkazními prostředky prokázat skutečný stav hodnot, s kterými zaměstnanec disponoval k určitému datu.

Z žádného zákonného ustanovení také neplyne, že by fyzické inventuře (provádění inventurních soupisů) musel být obligatorně přítomen zaměstnanec, který uzavřel dohodu, nepřítomnost tohoto zaměstnance při zjišťování skutečných stavů majetku a závazků může mít s ohledem na okolnosti případu význam z hlediska hodnocení průkaznosti a věrohodnosti inventurních soupisů jako důkazu při soudním řízení, tato nepřítomnost sama o sobě však nečiní fyzickou inventuru ani inventarizaci celou neprůkaznou.

V této souvislosti je třeba připomenout rozdíl schodku (manka) a účetního schodku. Při schodku dochází reálně ke zmenšení majetku zaměstnavatele a ke vzniku majetkové újmy objektivně vyjádřitelné v penězích. Při tzv. účetním schodku ke vzniku skutečné škody nedochází, neboť rozdíly mezi skutečným účetním stavem majetku a jeho stavem v účetnictví jsou pouze důsledkem chyb v účetní evidenci. O tzv. účetní schodek se může jednat nejen tehdy, vznikne-li uvedený rozdíl v účetních podkladech, nýbrž i tehdy, jestliže zaměstnavatel nesprávně neuzná za správné podklady, jimiž zaměstnanec provedl vyúčtování.

Za schodek, který vznikl bez zavinění zaměstnance, který uzavřel dohodu, se podle ustálené judikatury považuje takový schodek, který vznikl v důsledku úmyslného jednání třetích osob odcizením svěřených hodnot. Odcizí-li třetí osoba zaměstnanci svěřené hodnoty, které je povinen vyúčtovat, nemá protiprávní jednání třetí osoby samo o sobě za následek zánik povinnosti zaměstnance k náhradě škody. Bez ohledu na případnou povinnost třetí osoby k náhradě škody podle občanskoprávních předpisů, zaměstnanec i v tomto případě je povinen škodu nahradit, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Je-li kupř. přistižen v supermarketu kupující, který odcizil lahev lihoviny v hodnotě 500 Kč, neznamená to, že kolektiv zaměstnanců nebude mít povinnost nahradit manko zjištěné při inventuře v řádu desítek tisíc korun.

Odstoupení od dohody

Při sjednávání dohody o odpovědnosti má být zaměstnanec vždy řádně zaměstnavatelem poučen o důsledcích s tím spojených. Zaměstnanec má právo požadovat od zaměstnavatele, aby mu vytvořil řádné pracovní podmínky. Může proto žádat, aby zaměstnavatel odstranil závady v pracovních podmínkách, na něž zaměstnanec upozornil. To je totiž v praxi nejjednodušší způsob, jak se může zaměstnanec zbavit povinnosti k náhradě škody, protože když pak vznikne schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování, je prakticky nemožné dokazovat, že zaměstnanec neměl vytvořeny potřebné podmínky a že nemohl se svěřenými prostředky řádně hospodařit a dovolávat se ustanovení § 264 ZP, aby soud z důvodů zvláštního zřetele hodných výši náhrady škody snížil.

V případě, že zaměstnavatel do 15 kalendářních dnů od obdržení zaměstnancova písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, má tento právo ve smyslu ustanovení § 253 odst. 1 ZP od dohody o odpovědnosti za hodnoty svěřené zaměstnanci odstoupit. Zde je zase oproti starému ZP drobná změna – dnes zaměstnavatel musí na zaměstnancovo upozornění reagovat do 15 dnů, starý ZP stanovil lhůtu jednoho měsíce. Pokud se týká zániku dohody o odpovědnosti k za hodnoty svěřené zaměstnanci skončením pracovního poměru tak se předpokládá platné skončení pracovního poměru některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 42 ZP.

K odstoupení od dohody o odpovědnosti k za hodnoty svěřené zaměstnanci může zaměstnanec přistoupit, jestliže je převáděn na jinou práci, zařazován na jiné pracoviště, překládán do jiného místa výkonu práce, nebo pokud zaměstnavatel v době patnácti dnů po obdržení jeho písemného upozornění neodstranil závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami.

Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci společně zavázaní k vyúčtování svěřených hodnot, může zaměstnanec od dohody také odstoupit, jestliže na pracoviště je zařazen jiný zaměstnanec nebo ustaven jiný vedoucí, popřípadě jeho zástupce. Pro odstoupení od dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci je předepsána písemná forma. Na rozdíl od uzavření dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci nesplnění písemné formy u odstoupení od dohody nemá za následek neplatnost tohoto právního jednání přímo ze zákona. V případě, že dojde ke sporu, je však na zaměstnanci samotném, aby prokázal, že od dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat odstoupil.

Jiné případy zániku dohody o odpovědnosti k za hodnoty svěřené zaměstnanci, než jsou uvedeny výše, ZP nezná. Z toho je třeba vyvodit, že dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených za hodnoty svěřené zaměstnanci je platná po celou dobu trvání pracovního poměru, a to i když např. zaměstnanec přestane dočasně vykonávat (např. pro delší pracovní neschopnost) práci, s kterou je spojena povinnost svěřené hodnoty vyúčtovávat – dohoda nezaniká. Její účinnost se obnovuje při každém zařazení zaměstnance zpět na funkci, kde sjednání dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci se předpokládá.

Kolektivní dohoda o odpovědnosti

Dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci může být uzavřena buď s jedním zaměstnancem (tzv. individuální dohoda) nebo může být sjednána pro určité pracoviště s více zaměstnanci zařazenými na toto pracoviště (tzv. společná neboli kolektivní dohoda nebo společná povinnost k náhradě škody). Společná povinnost k náhradě škody za schodek na svěřených hodnotách se v praxi týká zejména obchodních úseků – prodejen, skladů apod. Zásady uvedené v souvislosti s platností a podmínkami dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci je třeba aplikovat i na dohody o společné odpovědnosti za schodek. Je třeba zdůraznit, že ZP v této souvislosti předpokládá uzavření samostatných dohod o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci s každým členem kolektivu s doložkou o společné odpovědnosti za schodek. Proto je třeba i platnost každé dohody posuzovat zcela samostatně.

INVENTARIZACI je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody o odpovědnosti, při jejím zániku, při výkonu jiné práce, při převedení zaměstnance na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru. Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci společně zavázaní k vyúčtování svěřených hodnot, je zaměstnavatel povinen inventarizaci provést při uzavření dohod o odpovědnosti se všemi společně zavázanými zaměstnanci, při zániku všech těchto dohod, při výkonu jiné práce, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech společně zavázaných zaměstnanců, při změně na pracovním místě vedoucího zaměstnance nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně zavázaných zaměstnanců při změně v jejich kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o odpovědnosti.

Jestliže zaměstnanec společně zavázaný k vyúčtování svěřených hodnot, jehož pracovní poměr skončil, nebo který vykonává jinou práci, nebo který byl převeden na jinou práci, nebo který byl převeden na jiné pracoviště nebo přeložen, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště, kde pracují zaměstnanci se společnou odpovědností, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá, pokud od dohody o odpovědnosti neodstoupil, za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací.

Inventarizace musí být provedena jen ve výše uvedených případech. Tak například jen přechodná nepřítomnost odpovědného zaměstnance na pracovišti, např. z důvodu dovolené není sama o sobě důvodem pro provedení inventarizace.

Inventarizace majetku a závazků je upravena v § 29 a 30 zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví. Z hlediska zvláštní povinnosti k náhradě škody podle § 252 ZP je podstatné připomenout, že při inventarizacích se zjišťují skutečné stavy majetku a závazků účetní jednotky fyzickou inventurou, a tyto stavy majetku se zaznamenávají v inventurních soupisech, která zákon označuje jako „průkazné účetní záznamy“. V § 30 odst. 7 zákona č. 563/­1991 Sb. jsou stanoveny náležitosti, které musí být při jejich sepisování dodrženy z hlediska formy a obsahu, aby byly způsobilými podklady pro zjišťování inventarizačního rozdílu. Jak § 30 odst. 10 zákona č. 563/­1991 Sb. uvádí, inventarizačními rozdíly se rozumí rozdíly mezi skutečným stavem a stavem v účetnictví, které nelze prokázat způsobem stanoveným tímto zákonem, kdy skutečný stav je nižší než stav v účetnictví a rozdíl se označuje jako manko, příp. schodek u peněžních hotovostí a cenin, nebo skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví a rozdíl se označuje jako přebytek.

V rámci obrany proti výsledku inventarizace může zaměstnanec namítat, že fyzická inventura nebyla provedena v souladu se zákonem, protože inventurní soupisy nemají předepsané náležitosti, že jsou proto neprůkazné a že tudíž nemohou být způsobilým podkladem pro vyčíslení inventarizace.

Náhrada škody z dohody o odpovědnosti

Rozdílná právní úprava platí pro individuální a společné povinnosti k náhradě škody i v otázce rozsahu náhrady škody. Zaměstnanec, který je povinen nahradit schodek sám na základě individuální dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci, je povinen nahradit schodek v plné výši (§ 259 ZP). Při společné povinnosti k náhradě škody za schodek se jednotlivým zaměstnancům určí podíl náhrady škody podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní měsíc, v němž byla inventura provedena a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jak vyplývá z § 260 odst. 1 ZP, výdělek vedoucího a jeho zástupce se však započítávají ve dvojnásobné výši. Stanovený podíl náhrady nesmí u jednotlivých zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku (vypočítanému podle zásad obsažených v § 351 až 362 ZP). Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni nahradit zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměrů svých dosažených hrubých výdělků (§ 260 odst. 2 ZP).

Obecně platí, že výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel. Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá. Zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnancem dohodu o způsobu náhrady škody, pokud však zaměstnanec výši náhrady škody uznal a uznal i výši požadovaných splátek. Dohoda však musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

Na rozdíl od starého ZP však již nyní ZP výslovně neupravuje možnost zaměstnavatele zajistit si náhradu škody z dohody o odpovědnosti za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kterou vlastní zaměstnanec. Vzhledem k tomu, že ZP je vázán principem subsidiarity k občanskému zákoníku je třeba aplikovat jeho principy. Novela ZP provedená v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (zákonem č. 303/­2013 Sb.) stanovila v § 346d odst. 1 ZP, že není možné zástavním právem zajistit dluh, který má zaměstnanci vzniknout vůči zaměstnavateli teprve v budoucnu, stejně tak by nemělo být možné zřídit zástavní právo k věci, k níž zaměstnanci vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu.

Z uvedeného vyplývá, že obecně lze smlouvu o zástavním právu podle § 1310 odst. 2 a § 1311 odst. 1 nového občanského zákoníku použít a že lze uzavřít mezi zaměstnancem a zaměstnavatel na zajištění dluhu ze škody vzniklé na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, vyloučena je však aplikace § 1311 odst. 2 občanského zákoníku.

ZTRÁTA SVĚŘENÝCH VĚCÍ - Starý ZP stanovil, že základní podmínkou náhrady škody způsobené ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí je, že zaměstnanec převzal svěřené předměty – nástroje, ochranné pracovní prostředky apod. – na písemné potvrzení.

Dnes platný ZP v § 255 ZP tuto právní úpravu poněkud modifikoval, když rozlišil povinnost k náhradě škody způsobené ztrátou svěřených předmětů na:

-    povinnost nahradit škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, jejichž cena nepřevyšuje 50 000 Kč a

-    povinnost nahradit škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, jejichž cena převyšuje 50 000 Kč.

Svěřené předměty – nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné drobné předměty, jejichž cena nepřevyšuje 50 000 Kč, předává zaměstnavatel zaměstnanci na základě písemného potvrzení. V porovnání s právní úpravou obsaženou ve starém ZP lze tedy dnes předměty, v závislosti na jejich ceně, svěřit zaměstnanci buď na základě písemného potvrzení, nebo na základě dohody o odpovědnosti. Předměty do stanovené hodnoty 50 000 Kč se předávají zaměstnanci na základě písemného potvrzení, to je jednostranné právní jednání ze strany zaměstnavatele. Naproti tomu předměty, jejichž cena převyšuje 50 000 Kč, se nově svěřují zaměstnanci na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, tedy dvoustranného právního jednání s možností odstoupení od této dohody v případech uvedených v ustanovení § 256 ZP. Nově je tak vázán vznik povinnosti nahradit škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, které mají vysokou hodnotu, na uzavření dvoustranného právního jednání. Smyslem je možnost zaměstnance zvážit dopady povinnosti k náhradě škody bez limitace výše náhrady škody. Dochází k novému vymezení předmětů, které mohou být zaměstnanci takto svěřeny a stanovení způsobilosti zaměstnance k uzavření této dohody a její písemné formy pod sankcí neplatnosti. V § 255 odst. 6 ZP se pamatuje rovněž na to, aby hodnota předmětů, kdy je vyžadováno uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů mohla vláda prováděcím právním předpisem zvýšit.

Předměty – nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné předměty (v praxi velmi často notebooky apod.), jejichž cena převyšuje 50 000 Kč, mohou být zaměstnanci svěřeny pouze na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů.

Pro potvrzení i pro dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů platí, že nemají jen evidenční povahu, ale je s nimi spojena právní povinnost nahradit ztrátu svěřených předmětů, a proto je třeba mu věnovat náležitou pozornost. V potvrzení i v dohodě musí být svěřené předměty označeny přesně a určitě, aby mohly být spolehlivě identifikovány. V žádném případě nemůže potvrzení nebo dohodu nahradit inventurní soupis vybavení pracoviště.

Pro dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, jejichž cena převyšuje 50 000 Kč, platí zásada, že může být uzavřena nejdříve v den, kdy zaměstnanec dosáhne 18 let. Na první pohled je zde tedy zřejmá paralela s dohodami o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování.

Na písemné potvrzení a na dohodu lze zaměstnanci svěřovat jen nástroje, ochranné pracovní podmínky a jiné podobné předměty, které zaměstnanec obdobně jako v případě dohody o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, může mít neustále ve své osobní disposici. V rámci této zvýšené povinnosti k náhradě škody nelze zaměstnancům svěřovat inventář pracoviště, nábytek nebo různé nástroje nebo dopravní prostředky. Písemné potvrzení lze požadovat jen u těch předmětů, které má zaměstnanec ve své disposici. To znamená, že je sám používá a současně má vytvořeny potřebné předpoklady pro jejich zabezpečení před ztrátou v době své nepřítomnosti na pracovišti.

Povinnost náhrady škody podle ustanovení § 255 odst. 1 ZP se týká ztráty předmětů, nikoliv jejich poškození, a to ať již ke ztrátě došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Tato povinnost je objektivní, to znamená, že zaměstnavatel nemusí prokazovat, že zaměstnanec ztrátu zavinil nebo ne.

Důkazní břemeno je na zaměstnanci, který se může povinnosti k náhradě škody zprostit zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztrátu zcela nebo zčásti nezavinil.

Tak tomu bude např. při násilném otevření uzamčeného pracovního stolu, kde zaměstnanec měl svěřené předměty uloženy. To je totiž zásadní rozdíl od obecné povinnosti zaměstnance k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 250 ZP, kde např. v případě poškození věci je důkazní břemeno na straně zaměstnavatele, který musí prokázat zaměstnancovo zavinění. U této škody platí, že zaměstnanec, který se nezprostí povinnosti k náhradě škody, je povinen nahradit škodu v plné výši.

Stejně jako v případě povinnosti k náhradě schodku na svěřených hodnotách se zaměstnanec zprostí povinnosti hradit škodu, prokáže-li, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Z toho, že povinnost zaměstnance nahradit škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů předpokládá, že jde o předměty, které zaměstnanec sám a výlučně používá a má možnost kvalifikovaně zabezpečit jejich ochranu, vyplývá, že je na zaměstnavateli, aby zaměstnanci vytvořil podmínky pro úschovu svěřených předmětů (zamykatelný stůl, zamykatelná vlastní skříňka, od kterých bude mít klíče jen on sám apod.). Prokáže-li zaměstnanec, že mu tyto podmínky nebyly vytvořeny, povinnosti k náhradě škody se zprostí. Stejně tak nebude dána zvláštní povinnost k náhradě škody u zaměstnance, jestliže sice svým podpisem formálně potvrdil převzetí určitého předmětu, avšak s tím, že tak činí „za dílnu“ nebo „za kancelář“, neboť v takovém případě je předmět zaměstnavatelem určen k použití všemi zaměstnanci daného pracoviště a zaměstnanec nemá možnost nakládat s věcí jako s vlastní.

Odstoupení od dohody o odpovědnosti

Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí, může od ní odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě. Odstoupení musí být provedeno písemně. Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody uveden den pozdější. Zákon spojuje zánik dohody se zánikem pracovního poměru a s odstoupením od dohody. Z povahy věci vyplývá, že dohoda se stává obsoletní rovněž, jestliže zaměstnanec v průběhu pracovního poměru svěřenou věc vrátil a účel dohody byl splněn a konečně také tehdy, jestliže zaměstnanec škodu vzniklou ztrátou svěřené věci zaměstnavateli nahradil.

JUDr. Eva Dandová

§ 255 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.

(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.

(3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.

(4) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.

(5) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena písemně.

(6) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit ztrátu zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

(7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.

§ 250 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

§ 346d zákona č. 262/2006 Sb.
citace na straně 33

(1) Zástavním právem není možné zajistit dluh ze základního pracovněprávního vztahu, který má zaměstnanci vzniknout vůči zaměstnavateli teprve v budoucnu. Zástavní právo není možné zřídit k věci, k níž…