Zvraty v systému výkonu veřejné moci
ve výstavbě obcemi

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který dosud nenabyl účinnosti, byl již v legisvakanční době dvakrát, a to zákonem č. 195/2022 Sb. poprvé, a zákonem č. 152/2023 Sb. podruhé a velmi rozsáhle novelizován. Účinnosti by měl nabýt tento novelizovaný stavební zákon (až na některé nečetné výjimky, které již účinnosti nabyly) dne 1. ledna 2024.

DŮVODNOST A PŘEDPOKLADY ZMĚN STAVEBNÍHO PRÁVA - Zkušenosti se špatným a mnohonásobně novelizovaným stavebním zákonem z roku 2006 vedly k myšlence pokusit se o radikálnější revizi stavebního práva veřejného.

Věcný záměr na základě analýz navrhoval celou řadu změn:

•    Institucionálními změnami měl být vytvořen jednotný státně správní model, vyjmutý ze systému veřejné správy v samostatné a v přenesené působnosti. Cílem mělo být dosažení maximální integrace stavebních úřadů a dotčených orgánů, doprovázené zásadní reorganizací dotčených orgánů. Smyslem mělo být také odstranění systémové podjatosti založením Nejvyššího stavebního úřadu a posílení nezávislosti výkonu úřední činnosti a odpovědnosti za způsobenou újmu. Tomu mělo odpovídat nové postavení obcí jako dotčených orgánů.

•    Důslednou digitalizaci stavební agendy mělo být dosaženo vyšší míry efektivity a flexibility od nástrojů územního plánování, přes projektové dokumentace staveb až po elektronický spis stavebních úřadů. V souladu s digitalizací veřejné správy měl být založen portál stavebníka. Ve výstavbové praxi měl být prosazen formát BIM jako celistvá kontinuálně vydaná a spravovaná databáze od předprojektové a projektové přípravy záměru, přes jeho zadání, provedení až k celému životnímu cyklu jeho provozu a užívání.

•    Změnami v územním plánování mělo být posíleno postavení územních samospráv (zejména obcí) v územním plánování – samostatná působnost obcí a krajů i v pořizování. Sjednocena a zjednodušena měla být struktura (obsah/rozsah a forma) dokumentací, zejména s možností odchylek pro řešení konkrétních situací a definičních rozdílů jednotlivých obcí. Založen měl být princip kontribucí s posílením významu plánovacích smluv. Proměnou mělo projít také vydávání dokumentací opatřením obecné povahy.

•    Procesními změnami mělo být především zavedení závazných procesních lhůt, důsledná koordinace stanovisek/vyjádření v rámci organizace stavebních úřadů a zrušení duality územního a stavebního řízení (náhradou jedním veřejnoprávním řízením). Ukončen měl být instanční ping-pong mezi stavebními úřady různých stupňů i mezi stavebními úřady a soudy důsledným zavedením apelačního principu, to jest povinnost nadřízeného rozhodnout ve věci, ne pouze rušit napadené rozhodnutí a vracet věc k dalšímu řízení.

•    Jediným řízením o povolení záměru měla být důsledně prosazena zásada koncentrace řízení a výsledkem jedno rozhodnutí integrující všechny dosavadní modely. Lépe a přesněji měly být nastaveny závazné lhůty v prvním stupni řízení a následky jejich nedodržení s důsledným prosazením apelačního principu v odvolacím řízení.

•    Nově koncipovaným odstraňováním staveb mělo být rozlišeno mezi případy odchylky od povolení s možností dodatečného povolení a vzniku stavby zcela bez právního důvodu (bez možnosti dodatečného povolení). Zásadní změnou mělo být přenesení nákladů spojených s odstraněním stavby, pokud ji neodstraní stavebník, na stát. V případě dodatečného povolení nemělo být přípustné upuštění od úhrady udělené pokuty.

•    Změnami veřejného hmotného práva mělo být dosaženo revize, modernizace a sjednocení obecných požadavků na výstavbu do jednoho právního předpisu spolu s eliminací multiplicit chráněných zájmů s cílem je zpřehlednit, zjednodušit a zajistit kvalitu architektury, urbanismu a ochranu volné krajiny. Zjednodušen měl být i obsah dokumentace a všechny typy dokumentací i podle speciálních předpisů měly být soustředěny v jednom podzákonném předpisu. Sám stavební zákon měl obsahovat stanovení požadavků na projektování a provádění staveb, zejména povinností stavebníka a vlastníka, projektanta a stavitele.

•    Změnami v soudním přezkumu měl být posílen apelační prvek v rozhodování správních soudů, znepřípustněny měly být žalobní body, nebyly-li účinně uplatněny v povolovacím řízení, a žaloby sledující zjevné zneužití práva. A především měl být zrychlen, zefektivněn a zkvalitněn soudní přezkum při zachování ochrany veřejných subjektivních práv.

Deklaroval-li zákonodárce v důvodové zprávě k návrhu zákona, že mezi cíle rekodifikace patří zejména snaha o zajištění univerzálnosti, jednoduchosti, efektivity a férovosti jediného povolovacího řízení při respektování práv všech dotčených subjektů a ochrany veřejných zájmů, s čímž souvisí i cíl celkového posílení autonomní rozhodovací pravomoci stavební správy, která by měl být koordinátorem vzájemně provázaných i si konkurujících soukromých i veřejných zájmů v území, a upozadění procesního postavení dotčených orgánů, aniž by došlo z hlediska věcného k oslabení ochrany jednotlivých tzv. složkových veřejných zájmů dotčených v procesu povolování staveb, na niž rezignovat nelze, pak se to novým zákonem podařilo pouze zčásti. I tak ovšem vyvolal nový stavební zákon, nedohodnutý (jak by odpovídalo jeho významu) v Poslanecké sněmovně bez ohledu na politickou příslušnost poslanců, zásadní odpor, který vedl ještě v průběhu legisvakanční lhůty (to jest v době mezi platností zákona po jeho vydání a nabytím jeho účinnosti, kdy je závazně aplikován), nejprve k drobnější technické a následně k rozsáhlé komplexní novele. Zmiňujeme se o tom podrobněji proto, že důsledky dopadají především do činnosti a působnosti obcí, a to jak na úseku územního plánování (urbanismu a krajiny), tak na úseku povolování záměrů, zejména staveb.

Lze shrnout, že nový stavební zákon především nevedl v původní podobě a nepovede ani v podobě novelizované k podstatným a velmi potřebným změnám na úseku územního plánování; ovšem je to právě územní plánování, kterým se nastavují pravidla pro utváření (to jest uspořádání a využívání) území a jehož prostřednictvím se mohou obce osobitě profilovat. Obce (zejména menší) považují územní plánování za obtíž, kterou řeší nanejvýš za přispění státních dotací a ochotně postupují své kompetence státu, aniž si uvědomují, že právě tady nastavují pravidla a podobu své obce v budoucnosti. Na půli cesty zůstala právní úprava stavebního práva hmotného, a to zejména v těch částech, které se týkají územní ekonomie – opět s významným dopadem pro obce. A na půli cesty zůstala i úprava stavebního řádu, tj. procesu povolování staveb obecními stavebními úřady.

Koncepce státní stavební správy a postavení obcí v něm podle původního znění stavebního zákona [SZ 2021]

Jak uvedeno výše, zcela zásadní koncepční proměnou měl projít zejména systém stavební správy jako čistého výkonu státní správy v systému obdobném například postavení finančních úřadů. Dosavadní systém výkonu veřejné moci odpovídal nepříliš povedenému modelu podvojného výkonu veřejné správy na území České republiky, jak byl koncipován reformou veřejné správy, realizovanou především souborem zákonů z roku 2000 a z období bezprostředně následujícího – zejména zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, jednak – na úrovni ústředních orgánů státní správy – mnohokrát novelizovaným zákonem kompetenčním (zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, všechny vždy ve znění pozdějších předpisů); soubor těchto zákonů byl i od roku 2000 opakovaně novelizován, přičemž v obecné správě opuštěný systém okresních úřadů zůstává ve speciální správě, v soudnictví a na dalších úsecích veřejné správy zachován.

Nicméně tento podvojný systém rozděluje výkon veřejné správy na správu státní vykonávanou buď přímo orgány státu, nebo orgány krajů a obcí v přenesené působnosti, jednak na samosprávu územní (obecní a krajskou), popřípadě personální (samospráva profesní, akademická a podobně); podmínky přenesení působnosti s určením okruhu obcí s přenesenou působností a s působností rozšířenou jsou uvedeny v zákonu č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění zákona č. 387/2004 Sb.

Nová koncepce státní stavební správy byla stavebním zákonem v roce 2021 postavena na zřízení soustavy správních úřadů Nejvyššího stavebního úřadu (s klíčovou působností ve věcech územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění) a jeho organizačních jednotek – Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu a krajských stavebních úřadů, které měly zřizovat svá územní pracoviště. Nejvyšší stavební úřad měl být ústředním správním úřadem v čele s předsedou a odbornými místopředsedy na úrovni sekčních ředitelů ministerstev. Sídlem Nejvyššího stavebního úřadu měla být Ostrava. Specializovaný a odvolací stavební úřad pak měl být správním úřadem s celostátní působností ve věcech stavebního řádu (se sídlem v Praze) v čele s ředitelem; rovněž tento úřad měl mít zřízena územní pracoviště. Krajské stavební úřady měly plnit roli územních správních úřadů ve věcech stavebního řádu a se sídly v příslušných krajských městech.

Na rozdíl od praxe převažující zejména ve státech bezprostředně sousedících s Českou republikou, s nimiž máme společnou minulost vývoje veřejné správy (byť u nás na dlouho přerušenou po komunistickém puči), například Rakousko, Bavorsko a další, opouštěla původně zvolenou právní úpravou model, v němž o svém rozvoji rozhodují se vší odpovědností z toho plynoucí obce. I u nás v minulosti vydával povolení stavby starosta či primátor s kontrasignací odpovědným odborným úředníkem.

Po roce 2000 zvolený podvojný systém výkonu veřejné správy, to jest činnost stavebních úřadů v přenesené působnosti výkonu státní správy, avšak na radnici příslušné obce, vedl opakovaně ke zpochybňování nezávislosti rozhodování a uplatňování námitky podjatosti či dokonce systémové podjatosti, což byla a je jedna ze základních příčin dosavadního neutěšeného stavu v rozhodovací praxi, zejména vedoucích k obrovským ztrátám času – a tedy také finančních prostředků.

Stavebním zákonem [2021] zvolené řešení byl ovšem experiment, který v této podobě neexistuje, pokud je nám známo, nikde v bližším i vzdálenějším okolí. Zvolená cesta měla ovšem současně (snad jen jako nechtěný důsledek) výrazně posílit centralizaci veřejné moci, soustředění moci v rukou státu. Tato skutečnost byla navíc posílena – zcela v rozporu se smyslem a účelem plánování, jak uvedeme dále – též zvolenou koncepcí pořizování územně plánovacích dokumentací. Obcím tak byla odňata působnost při povolování staveb, která však nebyla kompenzována odpovídající úpravou – například v územním plánování, resp. v procesním postavení obcí v řízeních o povolení záměru jakožto dotčených orgánů ve smyslu ustanovení § 136 odst. 2 správního řádu – a tedy zejména v rozporu s Ústavou ČR upravujícím územní samosprávu.

Reakce poslanců, z nichž mnozí jsou nebo byli zastupiteli obecních, popřípadě krajských samospráv, tuto koncepci nepřijali a velmi striktně se vůči ní vymezili. Výsledkem je odmítnutí koncepce státní stavební správy a jakýsi (částečný a tudíž také velmi sporný) návrat k minulému, drobně upravenému a očesanému pojetí výkonu veřejné moci. Důsledkem je, že zůstává neodstraněna řada problémů, které by vyžadovaly vskutku koncepční řešení – mezi nimi jako jeden z nejvýznamnějších zádrhelů stávajících procesů, a to vznesení námitky systémové podjatosti. Zachování historicky ověřeného modelu rozhodování o podmínkách v území tak nebylo doprovozeno úpravou, která by toto téma koncepčně vyřešila.

SOUČASNÝ STAV PO NOVELE PROVEDENÉ V LETOŠNÍM ROCE S ÚČINNOSTÍ OD 1. 1. 2024 [SZ 2023] - Novelizovaná podoba výkonu veřejné moci na úseku stavebního práva (a souvisejících oblastí) tak prochází radikální proměnou a z původní koncepce neponechává víceméně kámen na kameni. Ústředním orgánem státní správy zůstává, žel, i nadále ministerstvo pro místní rozvoj, které svoji nekompetenci již opakovaně prokázalo. Výkon rozhodování v první instanci zůstává v převážném rozsahu zachován na místní (obecní) úrovni. Druhoinstanční úrovní (s výjimkou specifikovaných případů) zůstává krajská správní struktura.

Pro okruh vyhrazených záměrů uvedených v příloze č. 3 [SZ 2021 i SZ 2023] je příslušným pro rozhodování Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ) namísto dosavadního Speciálního stavebního úřadu. Kromě názvu zůstává náplň rozhodování víceméně zachována, avšak zásadní změnou je určení orgánu druhé instance: základním odvolacím orgánem je ministerstvo dopravy, které je také orgánem odpovědným za celkovou činnost DESÚ a je oprávněno ustanovovat jednotlivá územní pracoviště, avšak pro záležitosti nespadající do působnosti ministerstva dopravy je odvolacím orgánem ministerstvo průmyslu a obchodu.

Bylo-li zákonodárcovou snahou vytvořit pokud možno co nejméně přehledný a co nejkomplikovanější systém obsahující nedostatky obého, podařilo se to! Tuto skutečnost nemůže zhojit ani nové ustanovení § 18 o součinnosti orgánů veřejné správy. Tento princip je totiž v českém právním řádu již dávno obsažen, avšak prakticky vůbec není naplňován [§ 8 v souběhu s § 132 a § 136 SŘ]. Obsah ustanovení § 18 totiž jenom jinými slovy opakuje obsah uvedených ustanovení správního procesu. Podstatou je především rozbujelý resortismus, jehož koordinace je velmi obtížná – a schválený SZ [2021], a to ani v novelizované verzi [2023] tento problém neřeší. V případě povolování záměrů ponechává i nadále zátěž spojenou s obstaráváním stanovisek na žadateli a jeho projektantovi! Nejedná se totiž pouze o svolání společného jednání, ale o schopnost příslušných dotčených správních orgánů hledat a nalézat rozumná kompromisní řešení.

Působnost ve věcech územního plánování

vykonávají vláda a orgány územního plánování, kterými jsou MMR, MO, úřady územního plánování (obce s rozšířenou působností a krajské úřady) a obecní úřady, které získaly „potvrzení o zajištění splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti“ – tedy jinak řečeno, zaměstnávají pro účely pořizování osoby s příslušným oprávněním pro pořizování.

Vláda kromě schvalování politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, jeho zadání a návrhu, nahrazujícího dosavadní politiku územního rozvoje, a tento dokument také vydává, schvaluje nově politiku architektury a stavební kultury; obsah dokumentu byl novelizován [2023].

MMR je nadřízeným správním orgánem krajských úřadů jako úřadů územního plánování, vykonává na tomto úseku kontrolu. Je odpovědný za pořízení politiky architektury a stavební kultury, politiky územního rozvoje a územního rozvojového plánu, jakož i odpovídající územně plánovací podklady, popřípadě vydává územní opatření o asanaci pro území více krajů. K nově stanoveným činnostem patří zejména vedení geoportálu územního plánování a vkládání dat do něj. Vykonává i metodickou podporu. Čertovo kopyto se skrývá v detailu, a tím je vykonávání „dalších činností“ podle tohoto zákona, čímž se například – mimo jiné – rozumí řešení rozporů vznikajících při územně plánovací činnosti – čímž se celý kruh uzavírá.

Pro území vojenských újezdů koná obdobné činnosti MO, to jest pořizuje a vydává územní plán a regulační plán, pořizuje územně plánovací podklady a vkládá data do národního geoportálu územního plánování.

Působnost obce ve věcech územního plánování

Obecní úřad obce s rozšířenou působností je úřadem územního plánování, pověřeným ze zákona provádět pořizovatelskou činnost pro obce ve svém správním obvodu. Od samého počátku však trpí tato činnost latentním, často i otevřeným střetem zájmů. Obecně pořizuje územní plán a regulační plán pro vlastní obec, popřípadě pro další obce na jejich žádost, pořizuje územně plánovací podklady pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů, regulačních plánů, popřípadě pro další územně plánovací činnost obcí, pořizuje a vydává vymezení zastavěného území, pořizuje a vydává územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území pro území obce a vkládá data do národního geoportálu územního plánování. Vydávání těchto územních opatření bylo tudíž vyjmuto z působnosti obcí a je tak dalším střípkem do mozaiky centralizace a etatizace plánovacích činností!

Obecnímu úřadu je svěřeno pořizování jen za předpokladu, že získal potvrzení krajského úřadu o zajištění splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti v přenesené působnosti. Minulá forma výkonu pořizovatelské činnosti (a často jedna z mála úspěšných a efektivních) prostřednictvím tzv. „létajícího pořizovatele“, tj. podnikající fyzické osoby s příslušným oprávněním, je tak významně omezena.

Zastupitelstvům obcí zůstalo i nadále toliko rozhodování o tom, zda bude vůbec územně plánovací dokumentace pořízena, a realizace schvalovacích rozhodnutí v jednotlivých fázích pořízení – schvalování zadání, návrhu a vydání. Radě obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvu obce je svěřeno uplatňovat připomínky k návrhu zásad územního rozvoje a územního plánu sousední obce, vymezení zastavěného území, územního opatření o asanaci území a územního opatření o stavební uzávěře, které pořizuje úřad územního plánování, a dotýkají se území obce. Oproti novelizované podobě předchozího zákona byla obcím opět odňata možnost vznášet připomínky k návrhu územního rozvojového plánu.

Krajský úřad je nadřízeným správním orgánem obecních úřadů obcí s rozšířenou působností jako úřadů územního plánování a obecních úřadů. Krajský úřad jako úřad územního plánování mimo jiné pořizuje zásady územního rozvoje a územně plánovací podklady v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování zásad územního rozvoje, popřípadě pro další územně plánovací činnost kraje. Mimo to pořizuje a vydává územní opatření o stavební uzávěře a o asanaci území, dotýkají-li se více správních obvodů obcí s rozšířenou působností, a vkládá data do národního geoportálu územního plánování. Obcím, popřípadě fyzickým osobám vydává potvrzení o splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon územně plánovací činnosti.

Působnost na území hlavního města Prahy

Pořizuje-li územní plán pro území hlavního města Prahy Magistrát hlavního města Prahy, vykonává působnost krajského úřadu MMR. Jen Praze zůstává, s ohledem na její charakter, postavení a velikost, oprávnění pořizovat územní plán nejen pro celé město, ale i pro jeho zvláště vymezené části. V případě, že pořizuje územní plán pro vymezenou část území hlavního města Prahy úřad městské části, vykonává působnost krajského úřadu Magistrát hlavního města Prahy. Urbánní i krajinný prostor hl. m. Prahy je specifický především tím, že zahrnuje velmi rozličná a rozmanitá území od vysoce urbanizovaných až po území venkovského charakteru, přičemž všechny tyto urbánní a krajinné typy jsou soustředěny do kompaktního správního území „obce“, avšak s kompetencemi „kraje“. Ve stejném smyslu je Praze rovněž svěřena působnost k vydání samostatné právní úpravy (nařízení) podmínek a požadavků na využívání a uspořádání území a technické podmínky staveb (tato působnost vydat nařízením specifickou právní úpravu obecných požadavků územně technických a stavebně technických byla svěřena též městům Brnu a Ostravě, nikoliv však již Plzni a Liberci, přestože tato města o ni rovněž usilovala).

Působnost ve věcech stavebního řádu – ústředí a podřízené úrovně

Struktura správních orgánů na úseku stavebního řádu měla doznat s přechodem na výkon čisté státní správy zásadní restrukturalizaci. Působnost ve věcech stavebního řádu měly vykonávat Nejvyšší stavební úřad, Specializovaný a odvolací stavební úřad, krajské stavební úřady a jiné stavební úřady, a to ministerstvo obrany, ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti (pro stavby v jejich působnosti). Resortní příslušnost jiných ústředních orgánů státní správy měla zůstat v rámci působnosti metodické a kontrolní vůči orgánům státní stavební správy, včetně Nejvyššího stavebního úřadu, zachována.

Z důvodů uvedených výše byla tato struktura odmítnuta poslanci i senátory a prakticky zcela nahrazena i na úseku stavebního řádu víceméně návratem k předchozímu stavu. Ministerstvo pro místní rozvoj je nadřízeným správním orgánem všem ostatním úrovním, jejichž činnost by mělo metodicky vést a koordinovat, metodicky sjednocovat výkladovou a aplikační praxi krajských stavebních úřadů v oblasti stavebního řádu a požadavků na výstavbu. Svěřena je mu péče o systém stavebně technické prevence, sledování účinnost technických předpisů pro stavby a jejich úrovně včetně účasti na přípravě technických norem včetně podmínek jejich případné závaznosti a včetně bezplatného přístupu k určeným technickým normám ve stavebnictví. Je mu svěřena kontrola ve věcech stavebního řádu, včetně dohledu nad činností autorizovaných inspektorů.

Kromě uvedených kompetencí si může toto ministerstvo vyhradit zjišťování stavebně technických příčin havárií staveb nebo účast při něm, pokud se svým rozsahem nebo opakovanými důsledky ve značné míře dotýkají veřejných zájmů, popřípadě pověřit vedením systému stavebně technické prevence Ústav územního rozvoje.

Dopravnímu a energetickému stavebnímu úřadu je svěřena působnost rozhodování o vyhrazených stavbách dle přílohy č. 3 (stavby dálnic, drah, civilní letecké dopravy a vybrané stavby technické infrastruktury). Do jeho působnosti spadají i stavby související s vyhrazenými stavbami a stavbami tvořícími s nimi soubor staveb, jež by jinak byly v působnosti krajského stavebního úřadu (k přechodu související stavby do působnosti krajského stavebního úřadu se vyžaduje změna účelu užívání). Provádí kontrolu ve věcech stavebního řádu. Nadřízeným orgánem DESÚ je ministerstvo dopravy (MD), které je také ve věcech dotýkajících se rozhodování o dopravní infrastruktuře orgánem odvolacím. V ostatních záležitostech je odvolacím orgánem ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Základní územní úrovní je územní samospráva obcí a krajů. Na obou těchto úrovních jsou zřízeny obecné stavební úřady. V souladu se speciálními zákony pak je všem obcím svěřena působnost rozhodovat i o záležitostech nespadajících do výměru působnosti obecného stavebního úřadu (povolování kácení dřevin rostoucích mimo les, rozhodování o některých pozemních komunikacích a podobně – § 34a), nespadají-li ovšem do působnosti DESÚ. Krajský stavební úřad vykonává působnost stavebního úřadu druhé instance a u specifikovaných staveb (u kterých nevykonává působnost DESÚ nebo jiný stavební úřad) i rozhodování prvoinstanční. Koná kontrolu ve věcech stavebního řádu. Případné kompetenční spory vznikající při rozhodování na území více krajů řeší stavební zákon tak, že řízení vede a rozhodnutí vydává ten krajský úřad, u něhož byla podána žádost jako první.

V důsledku strukturálních změn vyvolaných novelou [2023] muselo být navráceno do právního řádu opět ustanovení o kvalifikačních požadavcích na výkon činností na úseku stavebního řádu (§ 30) – odpovídá ustanovení § 13a [stavební zákon 2006]. Kvalifikační požadavky pro výkon činnosti na úseku stavebního řádu splňuje fyzická osoba, má-li osvědčení zvláštní odborné způsobilosti pro správní činnost stavební řád a vyvlastnění a/nebo osvědčení o úspěšném vykonání úřednické zkoušky pro obor státní služby, jehož součástí je stavební řád, splňuje kvalifikační požadavky vzdělání a praxe.

Kvalifikační požadavky vzdělání a praxe pak splňují:

•    autorizovaný architekt, kterému byla udělena autorizace pro obor architektura nebo bez specifikace oboru podle autorizačního zákona,

•    autorizovaný inženýr nebo autorizovaný technik, kterému byla udělena autorizace pro obor pozemní stavby, dopravní stavby, stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, mosty a inženýrské konstrukce, statika a dynamika staveb nebo městské inženýrství,

•    fyzická osoba, která má vysokoškolské vzdělání ve studijním programu náležejícím do oblasti vzdělávání architektura, stavebnictví nebo právo,

•    fyzická osoba, která má vyšší odborné vzdělání v oboru stavebnictví a 1 rok praxe při výkonu činnosti na úseku stavebního řádu ve veřejné správě, nebo

•    fyzická osoba, která má střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru stavebnictví a 1 rok praxe při výkonu činnosti na úseku stavebního řádu ve veřejné správě.

MD a MPO a DESÚ

V souvislosti s výše popsanými strukturálními změnami, zejména se zřízením DESÚ, byl stavební zákon doplněn o nová ustanovení § 32a, jímž se stanovuje působnost ministerstva dopravy, a ustanovení § 32b, jímž se stanovuje působnost ministerstva průmyslu a obchodu. Jak již bylo uvedeno výše, DESÚ rozhoduje o stavbách uvedených jako vyhrazené stavby v příloze č. 3 stavebního zákona a o stavbách souvisejících s vyhrazenými stavbami, jež by jinak byly v působnosti krajského stavebního úřadu, nebo obecního stavebního úřadu, vydává rámcové povolení pro stavby jaderného zařízení a stavby související, nacházející se uvnitř i vně areálu jaderného zařízení, a vykonává kontrolu ve věcech stavebního řádu.

Ve všech ostatních případech, zejména ve věcech:

•    silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací,

•    staveb uvedených v § 34 písm. a) bodu 3,

•    technické infrastruktury pro energetiku a elektronické komunikace,

a v dalších záležitostech je DESÚ nadřízen krajským a obecním stavebním úřadům. K přechodu související stavby do působnosti krajského úřadu nebo obecního stavebního úřadu se vyžaduje změna účelu užívání.

Působnost obcí (a působnost krajů)

Působnost obcí je v § 34a stavebního zákona nyní vymezena negativně tak, že obecní stavební úřad vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech záměrů, u kterých nevykonává působnost Dopravní a energetický stavební úřad, krajský stavební úřad nebo jiný stavební úřad. Zachována mu zůstává kontrolní činnost ve věcech stavebního řádu.

Rozhodovací působnost obcí je vymezena i některými speciálními právními předpisy, například zákonem o pozemních komunikacích nebo zákonem o ochraně přírody a krajiny (povolování kácení dřevin rostoucích mimo les), resp. podle zákona o vodách. Stavební zákon vymezuje v záležitostech infrastrukturních rovněž působnost obcí negativně: působnost stavebního úřadu ve věcech záměru silnice II. a III. třídy, místní komunikace, veřejně přístupné účelové komunikace, technické infrastruktury, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství, a vodního díla, u něhož nevykonává působnost stavebního úřadu krajský stavební úřad, včetně staveb tvořících s nimi soubor staveb. Nicméně nesvěřuje tuto působnost všem obcím, nýbrž toliko obcím s rozšířenou působností, a to se zdůvodněním, že struktura těchto obecních úřadů odpovídá svou šíří a úplností zastoupených veřejných zájmů.

Působnost krajů je uvedena v novelizovaném ustanovení § 34; krajům je svěřeno především rozhodování o záměrech EIA a dále především o stavbách dopravní a technické infrastruktury, není-li výslovně vyhrazena DESÚ.

Jinými stavebními úřady jsou ministerstvo obrany (MO), ministerstvo vnitra (MV) a ministerstvo spravedlnosti (MSp) vždy pro záměry spadající do jejich resortní působnosti, to jest zajišťování obrany státu, kybernetické a informační bezpečnosti, pro vnitřní bezpečnost státu staveb pro účely Vězeňské služby České republiky a jejích organizačních jednotek. K přechodu uvedených staveb do působnosti krajského stavebního úřadu se vyžaduje změna účelu užívání.

Vedle těchto úřadů zůstává zachována struktura báňská (Státní báňská správa) pro povolování důlních děl a staveb pod povrchem a stavební úřady vojenských újezdů.

JUDr. Jiří Plos

§ 30 zákona č. 283/1991 Sb.

Obecná ustanovení

(1) Působnost ve věcech stavebního řádu vykonávají stavební úřady, kterými jsou

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo dopravy,

c) Ministerstvo průmyslu a obchodu,

d) Dopravní a energetický stavební úřad,

e) krajské stavební úřady,

f)  obecní stavební úřady a

g) jiné stavební úřady.

(2) Krajskými stavebními úřady jsou krajské úřady.

(3) Obecními stavebními úřady jsou

a) obecní úřady obcí s rozšířenou působností a

b) pověřené obecní úřady a obecní úřady, které stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.

(4) Správní obvody obecních stavebních úřadů stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Stanovení obecního stavebního úřadu nebo jeho zrušení, popřípadě změnu jeho správního obvodu, lze provést pouze k počátku kalendářního roku.

(5) Dojde-li ke stanovení obecního stavebního úřadu nebo k jeho zrušení, popřípadě ke změně jeho správního obvodu, stanoví ministerstvo v prováděcím právním předpisu, který obecní stavební úřad dokončí neskončená správní řízení, a provede spisovou rozluku s rušeným obecním stavebním úřadem.

(6) Jinými stavebními úřady jsou Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti.

§ 34a zákona č. 283/2021 Sb.

Obecní stavební úřad

(1) Obecní stavební úřad

a) vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech záměrů, u kterých nevykonává působnost Dopravní a energetický stavební úřad, krajský stavební úřad nebo jiný stavební úřad,

b) vykonává kontrolu ve věcech stavebního řádu.

(2) Působnost stavebního úřadu ve věcech záměru silnice II. a III. třídy, místní komunikace, veřejně přístupné účelové komunikace, technické infrastruktury, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství, a vodního díla, u něhož nevykonává působnost stavebního úřadu krajský stavební úřad, včetně staveb tvořících s nimi soubor staveb, vykonává obecní stavební úřad obce s rozšířenou působností.

§ 34 zákona č. 283/2021 Sb.

Krajský stavební úřad

Krajský stavební úřad

a) vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech

1. záměrů EIA,

2. silnic I. třídy,

3. výroben z obnovitelných zdrojů energie neuvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu,

4. vodních děl na hraničních vodách,

5. čistíren odpadních vod sloužících k vypouštění odpadních vod do vod povrchových ze zdrojů znečištění o velikosti 10 000 ekvivalentních obyvatel nebo více,

6. vodních nádrží s celkovým objemem nad 1 000 000 m3 nebo s výškou vzdutí nad 10 m ode dna základové výpusti,

7. vodních děl sloužících k vypouštění odpadních vod z těžby a zpracování uranových rud a jaderných elektráren a odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných nebo nebezpečných závadných látek do vod povrchových a k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky nebo prioritní nebezpečné látky do kanalizace s výjimkou případů, kdy je instalováno zařízení s dostatečnou účinností podle jiného právního předpisu,

8. vodních děl sloužících k čerpání znečištěných podzemních vod za účelem snížení jejich znečištění a jejich následné vypouštění do těchto vod, popřípadě do vod povrchových,

9. staveb a zařízení distribuční soustavy o napětí 110 kV...