Zvýšení minimální mzdy

z pohledu zdravotního pojištění

Které oblasti zdravotního pojištění ovlivňuje zvýšení minimální mzdy? Kdy se zaměstnavatelé zabývají problematikou poměrné části minimálního vyměřovacího základu? Co představuje v podmínkách zdravotního pojištění pojem nekolidujícího zaměstnání? Kdo je osobou bez zdanitelných příjmů a jak tito pojištěnci postupují?

K datu 1. ledna 2022 se nemění „rozhodné“ částky u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. To znamená, že v roce 2022 plní zaměstnavatel zákonné povinnosti pouze tehdy, pokud:

•    příjem na dohodu o pracovní činnosti činí alespoň 3 500 Kč,

•    příjem u dohody o provedení práce převyšuje 10 000 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (osoba se stává z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Dopady zvýšení minimální mzdy ve zdravotním pojištění

S účinností od 1. ledna 2022 se zvyšuje minimální mzda na 16 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2022 z této nové částky.

Odvod pojistného v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, platný pro zaměstnance, patří ve zdravotním pojištění mezi nejproblémovější oblasti. K nejčastějším chybám dochází v případech, když si zaměstnavatel neuvědomí, že musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy zúčtovaný hrubý příjem částky minima 16 200 Kč nedosahuje. Nesprávně se provádí výpočet výše pojistného i tehdy, když má být dodržena pouze poměrná část minimálního vyměřovacího základu. A dalším pochybením bývá doměřování pojistného do vyměřovacího základu 16 200 Kč v případech, kdy je naopak vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem. Chybným postupem zaměstnavatele tak na jedné straně dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném včetně penále, na druhé straně pak eviduje zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel by měl (především ve svém vlastním zájmu) postupovat tak, aby bylo pojistné na zdravotní pojištění odvedeno přesně podle zákona.

Jestliže má zaměstnanec více zaměstnavatelů, je při nízkých příjmech někdy potřebná jejich spolupráce tak, aby byl při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ (viz Příklad č. 1). Jednodušší je situace, kdy má zaměstnanec pouze jednoho zaměstnavatele.

Má-li takový zaměstnanec v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc příjem nižší než 16 200 Kč, musí zaměstnavatel tuto situaci odpovědně vyhodnotit a pokud bude odvádět pojistné ze skutečného příjmu (tedy bez dopočtu do 16 200 Kč), musí mít tento svůj postup řádně podložen.

Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je aktuálně platné zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů resp. dokumentů:

1)  Veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 12 000 Kč a příjem na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 8 000 Kč). Pro účel dodržení minima se sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. Protože se u téhož zaměstnavatele každý typově odlišný pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, nelze pro daný účel započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

2)  Potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno z vyměřovacího základu alespoň 16 200 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod rozhodnou částku 16 200 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3.

3)  Doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele

•    zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 10 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 8 000 Kč,

•    zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 7 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 5 000 Kč.

Ve smyslu výše uvedeného nelze tento postup rovněž použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne 3 500 Kč.

Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 16 200 Kč, si vyžádá – třeba i každý příslušný měsíc, je-li to nutné – potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

4)  Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 částka 2 627 Kč.

I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy neplatil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako podnikatelem.

5)  Doklad resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. Oznamování vzniku resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, má-li takovou informaci k dispozici. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby přichází její zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu (viz dále).

6)  Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.

Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit výše uvedené podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou – od 1. 12. 2011 již desetiletou – promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Takovou osobu přihlašuje zaměstnavatel pouze kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“ resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát.

V textu jakéhokoli čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu sdělené skutečnosti do osmi dnů.

7)  Musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let)

Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.

8)  Doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P

Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Další osoby bez minima ve zdravotním pojištění

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšiřuje okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V novém písmenu f) se pojistné z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

Příklad 1

Zaměstnankyně má sjednány dva pracovní poměry na dobu neurčitou se zkráceným pracovním úvazkem. U zaměstnavatele A dosahuje měsíčně příjmu 8 400 Kč a u zaměstnavatele B pak 6 000 Kč.

Součet výdělků u obou zaměstnavatelů činí 14 400 Kč, což je méně než minimální vyměřovací základ 16 200 Kč.

Zaměstnankyně musí prostřednictvím jednoho zaměstnavatele, kterého si zvolí, doplatit pojistné z rozdílu minimální mzdy a dosažených příjmů, a to ve výši 13,5 %. Doplatek: 0,135 x (16 200 – 14 400) = 0,135 x 1 800 = 243 Kč.

Zaměstnankyně pověří odvodem doplatku zaměstnavatele, u kterého dosahuje vyššího měsíčního příjmu, v našem případě tedy zaměstnavatele A.

U zaměstnavatele B bude výpočet odvodu na zdravotní pojištění jednodušší.

Za této situace je z hlediska správnosti postupu při placení pojistného na zdravotní pojištění nutná průběžná součinnost obou zaměstnavatelů včetně doložení dokladu o výši příjmu tomu zaměstnavateli, který provádí dopočet.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů. Konkrétně se jedná o tyto případy:

•    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání nebo ukončil pracovní poměr v průběhu kalendářního měsíce),

•    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci dle ustanovení § 191 a následujících zákoníku práce (např. nemoc),

•    zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:

a)  osobou, za kterou platí pojistné stát,

b)  osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,

c)  osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d)  osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Příklad 2

Zaměstnanec pracoval na základě dohody o pracovní činnosti jako jediného zaměstnání do 24. ledna 2022 a za odpracované dny mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 9 800 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu činí v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu 12 541,93 Kč [(24:31) x 16 200].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 12 541,93 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 694 Kč (12 541,93 x 0,135). S ohledem na příjem 9 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 323 Kč. Jedna třetina (441 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (882 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 741,93 Kč, tj. 371 Kč. Tento doplatek, tedy 371 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ zaměstnance nižší z důvodů překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 694 Kč zaplatí zaměstnanec 812 Kč (441 + 371) a zaměstnavatel 882 Kč.

Jiné nedostatky

Jaké další chyby dělají zaměstnavatelé (mzdové účetní) v souvislosti s odvodem pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance?

•    dopočítávají pojistné do minima 16 200 Kč, přičemž správně měli provést dopočet pouze do poměrné části minimálního vyměřovacího základu,

•    dopočítané pojistné (v příkladě č. 1 se jedná o částku 243 Kč) rozdělí na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny hrazené zaměstnavatelem,

•    neprověří si, zda zaměstnanec při přijmu nižším než 16 200 Kč nemá současně jiné zaměstnání, nepodniká jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh či jinak nepatří mezi osoby, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí, takže (někdy nesprávně a zároveň zbytečně) provádějí dopočet do povinného minima,

•    neberou v úvahu skutečnost, že ve zdravotním pojištění nehraje při placení pojistného žádnou roli například rozsah pracovního úvazku, ale výhradně výše příjmu – to znamená, že příslušné minimum musí být dodrženo i při zkráceném pracovním úvazku zaměstnance nebo při práci na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si ve zdravotním pojištění sám žádné pojistné neplatí.

Nekolidující zaměstnání

Každé zvýšení minimální mzdy se projeví u podmínek platných v tzv. nekolidujícím zaměstnání, tedy při souběhu zaměstnání s evidencí pojištěnce na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání.

Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání, avšak pouze tehdy, pokud příjem nepřesáhne polovinu minimální mzdy, tedy od 1. 1. 2022 částku 8 100 Kč.

V rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání lze s uchazečem o zaměstnání sjednat pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, nikoli však již dohodu o provedení práce.

Některé další změny ve zdravotním pojištění k datu 1. 1. 2022

Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění považuje za osobu bez zdanitelných příjmů takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná anebo je evidován v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Pojištěnec, který chce být zařazen v této kategorii, je povinen přihlásit se prostřednictvím příslušného formuláře u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě jako osoba bez zdanitelných příjmů. Tyto osoby platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda.

S účinností od 1. 1. 2022 činí výše pojistného 13,5 % z minimální mzdy 16 200 Kč. To znamená, že měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů se od ledna 2022 zvyšuje na částku 2 187 Kč, v roce 2021 platily osoby bez zdanitelných příjmů 2 052 Kč.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2022 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 38 911 Kč, tj. 19 455,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2022 se vypočte jako 13,5 % z částky 19 455,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2022 z dosavadních 2 393 Kč na 2 627 Kč.

Nařízením vlády č. 253/2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 13 088 Kč, platné do konce roku 2021, na 14 570 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2022 z do té doby platné částky 1 767 Kč na 1 967 Kč (13,5 % z částky 14 570 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíčně navíc 200 Kč.

Od 1. ledna 2022 se tak částka odpočtu zvyšuje na 14 570 Kč. Tento nárok může podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.

Mění se stanovení penále ve zdravotním pojištění. Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

ZÁKON o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f) která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací ...