1. PLATEBNÍ NESCHOPNOST ZAMĚSTNAVATELE - NOVELA
Vláda schválila novelu zákona o ochraně
zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Kromě jiného je
definováno rozhodné období, nově se definuje platební neschopnost
zaměstnavatele, pojem nadnárodní zaměstnavatel i zaměstnanec, jehož peněžní
nároky v insolvenci řeší zákon. Jaké další změny novela přináší a jaký
budou mít dopad na praxi?
Dočtete se v našich publikacích, které jsou
určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, personalistům, manažerům, mzdovým účetním
…
1.
Aktualizace III/2 – Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele, zákon o zaměstnanosti – úplná znění zákonů /A5, str. 88/
2.
Příručka mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str.
320/
3.
Poradce 6/2023 – Insolvenční zákon s komentářem – komentář /A5,
str. 384/
4.
Pomocník mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 48/
|
Cena balíčku je 792 Kč
Cena balíčku s 50 % slevou je 396 Kč.
Ušetříte 396 Kč.
Poštovné a balné je 121 Kč.
|
2. ODPADY,
OBALY, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Potřebujete ke
své práci aktuální znění zákonů po posledních novelách? Nabízíme vám úplná
znění zákonů, které vám pomohou při vaši činnosti. Máte jedinečnou možnost
získat je za zvýhodněnou cenu.
Zákony a
Aktualizace jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, pracovníkům veřejné
správy, obecním úřadům, městům, živnostníkům, ekonomům, manažerům, stavebníkům
…
1.
Zákony VI/2023 – Zákon o odpadech, zákon o obalech ... – úplná znění
zákonů /A5,
str. 640/
2.
Aktualizace VI/1 – Energetický zákon – úplné znění zákona /A5,
str. 128/
3.
Aktualizace VI/2 – Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné
tržní situaci – úplné znění nařízení /A5, str. 32/
|
Cena balíčku je 398 Kč.
Cena balíčku s 50 % slevou je 199 Kč.
Ušetříte 199 Kč.
Poštovné a balné je 121 Kč.
|
3. OBCHODNÍ,
OBČANSKÉ A TRESTNÍ PRÁVO
Potřebujete ke
své práci aktuální znění zákonů týkajících se obchodního, občanského a
trestního práva po posledních novelách? Nabízíme vám úplná znění zákonů, které
vám pomohou při vaši činnosti.
Publikace jsou
určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, orgánům činným v trestním řízení,
ekonomům, manažerům, živnostníkům, auditorům, exekutorům …
1.
Zákony IIA/2023 – Občanský zákoník, Zákon o obchodních korporacích ... – úplná znění
zákonů
/A5, str. 640/
2.
Zákony IIB/2023 – Trestní zákoník, Trestní řád ... – úplná znění
zákonů /A5, str. 592/
|
Cena
balíčku je 462 Kč.
Cena balíčku s 10 % slevou je 400 Kč.
Ušetříte 62 Kč.
Poštovné a balné je 121 Kč.
|
4. BOZP
Základní povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP
stanoví zákoník práce. Další požadavky v oblasti zajištění BOZP stanoví zákon o
BOZP a jeho prováděcí předpisy. Zákon reaguje na potřebu častých změn právní
úpravy BOZP, reagujících na technický pokrok, ale též na pokrok v oblasti
lékařských věd. Úprava zákona o BOZP dopadá i na situace, kdy mohou být reálné
pochybnosti o tom, zda práce byla u zaměstnavatele vykonávána legálně. Jaká
jsou aktuálně platná pravidla?
Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny
podnikatelům, zaměstnavatelům, personalistům, personalistům, manažerům, mzdovým
účetním …
1.
Poradce 13/2023 – Zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci s komentářem – komentář /A5, str. 240/
2.
Příručka mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str.
320/
3.
100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, Automobil v podnikání – odborná
tematická publikace /A5, str. 96/
|
Cena balíčku je 834 Kč
Cena balíčku se 20 % slevou je 671 Kč.
Ušetříte 163 Kč.
Poštovné a balné je 121 Kč.
|
5. RODINNÉ
PODNIKÁNÍ
Rodinným podnikem
je rodinná obchodní korporace nebo rodinná živnost. Jak správně postupovat při
rodinném podnikání z hlediska daní, účetnictví, zákoníku práce? Jaké jsou
nejčastější chyby, které provázejí tuto formu podnikání a jak se jim
vyhnout?
Dočtete se
v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, účetním, daňovým
poradcům, živnostníkům ...
1.
DÚVaP 7-8/2023 – Rodinné podnikání – příspěvek /A5, str. 224/
2.
Příručka mzdové účetní – odborná tematická publikace /A5, str. 320/
3.
PaM 6-7/2023 – Rodinné podnikání formou rodinného podniku – příspěvek /A4, str. 112/
4.
Poradce 10/2023 – Zákon o sociálním pojištění s komentářem – komentář /A5,
str. 224/
|
Cena balíčku je 1328 Kč.
Cena balíčku s 50 % slevou je 664 Kč.
Ušetříte 664 Kč.
Poštovné a balné je 121 Kč.
|
Cena balíčků je
včetně DPH. Uvedená
nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit
vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.
V rámci
podnikání fyzických osob dochází velmi často k tomu, že tyto osoby
nepodnikají samy, ale zapojují ke svému podnikání další členy rodiny. Hovoříme
pak o tzv. rodinném podnikání.
Může přitom dojít
k následujícím variantám rodinného podnikání:
·
podniká pouze jeden
z manželů nebo oba manželé, přičemž v rámci podnikání s manželem
spolupracuje druhý manžel popř. členové rodiny,
·
manželé nebo další členové
rodiny vytvoří tzv. rodinný závod (rodinný podnik),
·
podniká pouze jeden
z manželů a k podnikání využívá majetek zahrnutý ve společném
jmění manželů,
·
k podnikání je využit
hmotný majetek ve spoluvlastnictví rodinných příslušníků,
·
podniká současně manžel
i manželka v různých předmětech podnikání s využitím majetku
zahrnutém ve společném jmění manželů,
·
podnikající člen rodiny
zaměstnává další členy rodiny v rámci pracovněprávních vztahů,
·
manžel podniká za účasti
vkladu tichého společníka z členů rodiny,
·
manžel založí společnost
s r.o., v níž zaměstná manželku resp. další členy rodiny,
·
manželé založí jako
společníci obchodní společnost (nejčastěji společnost s r.o.), v níž
jsou zaměstnáni případně i další členové rodiny,
·
manželé nebo členové
rodiny se sdruží v rámci společnosti a vyvíjejí společné
podnikatelské aktivity v rámci této společnosti,
·
k podnikání je využit
tzv. svěřenský fond
V jednotlivých kapitolách se následně zabýváme vybranými oblastmi
rodinného podnikání, a to jak z pohledu občanského zákoníku, zákona
o obchodních korporacích, zákoníku práce, živnostenského zákona, zákona
o účetnictví, a především z pohledu zákona o daních
z příjmů. Pozornost zaměříme i na oblast daňového řešení zaměstnávání
členů rodiny a na důsledky úmrtí člena rodiny – podnikatele
a pokračování dědice v podnikání.
Příspěvek vychází z legislativně právních předpisů ke dni 30. 4.
2023.
1. Podnikání a vedení účetnictví
1.1.
Podnikatel ve smyslu občanského zákoníku
Občanský zákoník
(zákon č. 89/2012 Sb.) nedefinuje pojem podnikání a výslovně
vymezuje pouze podnikatele a to v § 420 až § 435 ObčZ.
V § 420 odst. 1 ObčZ se uvádí, že kdo samostatně vykonává na vlastní
účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem
se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se
zřetelem k této činnosti za podnikatele.
Z této definice podnikatele vyplývá, že podnikatelem
je ten, kdo provozuje výdělečnou činnost:
·
samostatně
·
na svůj účet
a odpovědnost
·
živnostenským
či jiným obdobným způsobem
·
se záměrem
činit tak soustavně
·
a za účelem
dosažení zisku
Podle znění
§ 420 odst. 2 ObčZ pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963
ObčZ se za podnikatele považuje také:
·
každá osoba,
která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo
obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání,
·
popřípadě
osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
V § 421 ObčZ se uvádí, že za podnikatele
se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku (ať je zapsaná
povinně, nebo dobrovolně). Podnikatelem je osoba, která má k podnikání
živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.
Podnikatel, který nemá obchodní firmu,
právně jedná při svém podnikání pod vlastním jménem. Tento podnikatel může
připojit k vlastnímu jménu dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo
obchodní závod, které však nesmí být klamavé.
Právní úprava
obchodní firmy je vymezena v § 423 ObčZ. Obchodní firma je jméno, pod kterým je
podnikatel zapsán do obchodního rejstříku, přičemž podnikatel nesmí mít víc
obchodních firem. Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po
právu použil poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má
stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží. Obchodní firma nesmí být
zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani nesmí působit klamavě.
V § 425
ObčZ se uvádí, že člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou
tvořenou zpravidla jeho jménem. Změní-li se jeho jméno, může používat
v obchodní firmě i nadále své dřívější jméno; změnu jména však
uveřejní. Zapíše-li se člověk do obchodního rejstříku pod jinou obchodní firmou
než pod svým jménem, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické
osoby.
V § 429
odst. 1 ObčZ se rozlišuje sídlo podnikatele a to podle
toho, zda je či není podnikatel zapsán ve veřejném rejstříku. Uvádí se zde, že
sídlo
podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Nezapisuje-li se
fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde
má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště. Uvádí-li podnikatel
jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat
i jeho skutečného sídla. Proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele
zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné
sídlo v jiném místě.
Dle znění
§ 435 odst. 1 ObčZ musí každý podnikatel uvádět na obchodních
listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti
prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný
v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto
zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném
rejstříku uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel
nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence.
Byl-li podnikateli přidělen identifikující údaj, uvede i ten.
1.2.
Zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích
Obchodními
korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Obchodními společnostmi jsou:
- osobní společnost
– veřejná obchodní společnost a komanditní společnost
- kapitálová společnost – společnost s ručením omezeným a akciové společnosti
(systém dualistický a monistický)
- evropská
společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení
Zákon
o obchodních korporacích stanoví: postup založení obchodní korporace,
orgány obchodní korporace, práva a povinnosti společníků (členů), vklady,
zrušení a zánik obchodní korporace, jak z hlediska společných
ustanovení vztahující se na všechny obchodní korporace, tak z hlediska
rozčlenění na jednotlivé druhy obchodních společností a družstvo.
1.3.
Formy podnikání fyzické osoby
Pro
fyzickou osobu přichází v úvahu následující formy podnikání:
- Podnikání jako osoba samostatně výdělečná činná s příjmy ze samostatné činnosti ve
smyslu § 7 zákona o daních z příjmů. Příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do
příjmů uvedených v § 6, je:
a)
příjem ze
zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
b)
příjem ze
živnostenského podnikání,
c)
příjem
z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému
je potřeba podnikatelské oprávnění,
d)
podíl
společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní
společnosti na zisku.
Příjmem ze samostatné činnosti, pokud
nepatří do příjmů uvedených v § 6, je dále
a) příjem z užití nebo
poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv
příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání,
rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním
nákladem,
b) příjem z nájmu majetku
zařazeného v obchodním majetku,
c) c)příjem z výkonu nezávislého
povolání
·
Podnikání
ve formě založení obchodní společnosti, nejčastěji založení společnosti
s r.o., ale může dojít i k založení jiné obchodní společnosti.
·
Účast na podnikání
formou tichého společníka na základě uzavření smlouvy o tiché
společnosti, vymezené v § 2747 až § 2755 ObčZ.
·
Podnikání
formou sdružení společníků ve společnosti (dříve jako sdružení osob bez právní
subjektivity) na základě smlouvy uzavřené dle § 2716 až § 2746 ObčZ.
·
Podnikání
formou rodinného závodu vymezeného v § 700 až § 707 ObčZ.
·
Podnikání
prostřednictvím svěřenského fondu vymezeného v § 1448 až § 1474 ObčZ –
svěřenský fond je institut zřízený zakladatelem, který ze svého majetku vyčlení
určitou část a prostřednictvím statutu svěřenského fondu svěří tento
majetek svěřenskému správci, přičemž účel svěřenského fondu může být veřejně
prospěšný anebo soukromý.
1.4.
Vymezení účetních jednotek v ZoÚ
Zákon
o účetnictví v § 1 odst. 2 vymezuje, kdo je účetní
jednotkou a kdo z toho důvodu vede účetnictví. Jedná se např.
o právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky; zahraniční
právnické osoby a zahraniční jednotky, které jsou podle právního řádu, podle
kterého jsou založeny nebo zřízeny, účetní jednotkou nebo jsou povinny vést
účetnictví, pokud na území ČR podnikají nebo provozují jinou činnost podle
zvláštních předpisů; organizační složky státu; svěřenské fondy zřízené podle
ObčZ; fondy obhospodařované penzijní společností; investiční fondy bez právní
osobnosti.
Fyzické osoby, které jsou účetní jednotkou a na které se vztahuje
zákon o účetnictví, jsou vymezeny v § 1 odst. 2 písm. d)
až h) ZoÚ:
písm. d)
fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku
– tyto účetní jednotky jsou dle § 4 odst. 2 ZoÚ povinny vést
účetnictví ode dne zápisu do obchodního rejstříku až do dne výmazu
z obchodního rejstříku. Podle znění § 45 odst. 1 zákona
č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických
a fyzických osob, se fyzická osoba, která je podnikatelem, podnikajícím na
území ČR, zapíše do obchodního rejstříku vždy, jestliže výše jejích výnosů nebo
příjmů snížených o DPH, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo
přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru
částku 120 milionů Kč. V případě, že fyzická osoba, která je
podnikatelem a má bydliště v ČR, nesplní výši pro povinný zápis do
obchodního rejstříku, může být zapsána do obchodního rejstříku, pokud o zápis
požádá;
písm. e)
ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat
podle zákona o DPH vč. plnění osvobozených od této daně, jež nejsou
součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za
bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 mil. Kč,
a to od prvního dne kalendářního roku.
Tyto
účetní jednotky jsou dle § 4 odst. 3 ZoÚ povinny vést účetnictví od
prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se
staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém
přestaly být účetní jednotkou, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle
§ 1 odst. 2 písm. d), g) nebo h) ZoÚ.
Obratem
podle § 4a
odst. 1 zákona o DPH se rozumí souhrn úplat bez daně, které osobě
povinné k dani náleží za uskutečněná plnění s místem plnění
v tuzemsku, jde-li o úplaty za:
a) zdanitelné plnění,
b) plnění osvobozené od
daně s nárokem na odpočet daně, nebo
c) plnění osvobozené od
daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56a ZDPH, jestliže nejsou
doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.
Do obratu se dle § 4a
odst. 2 ZDPH nezahrnuje úplata za dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku, není-li toto
uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné
k dani.
písm. f)
ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého dobrovolného
rozhodnutí.
Tyto účetní jednotky
jsou dle § 4 odst. 4 ZoÚ povinny
vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve
kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode
dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, až do dne
ukončení uvedených činností nebo do posledního dne účetního období, ve kterém
se rozhodly vedení účetnictví ukončit, a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2
písm. d), e), g) nebo h) ZoÚ.
písm. g)
ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky
sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených
v této společnosti je účetní jednotkou podle § 1 odst. 2
písm. a) až f) nebo h) až l) ZoÚ;
Tyto účetní jednotky
jsou dle § 4 odst. 5 ZoÚ povinny
vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve
kterém se staly společníky sdruženými ve společnosti, nebo se některý ze společníků
sdružených ve společnosti stal účetní jednotkou, a to až do posledního dne
účetního období, ve kterém přestaly být společníky sdruženými ve společnosti, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle
§ 1 odst. 2 písm. d), e) nebo h) ZoÚ.
písm. h)
ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní
právní předpis.
S výjimkou ukončení činnosti mohou účetní jednotky
podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) ukončit vedení účetnictví
v souladu se zněním § 4 odst. 7 ZoÚ nejdříve po uplynutí 5 po
sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví.
1.5.
Kategorie účetních jednotek dle ZoÚ
Účetní jednotky jsou
dle § 1b ZoÚ rozděleny do čtyř kategorií: mikro účetní jednotka, malá
účetní jednotka, střední účetní jednotka, velká účetní jednotka. Rozdělení
do kategorií účetních jednotek je podle tří stanovených kritérií k rozvahovému
dni. Těmito kritérii jsou:
·
aktiva – rozumí se jimi aktiva celkem, tj. úhrn
aktiv zjištěný z rozvahy,
·
roční úhrn čistého
obratu – rozumí se jím výše
výnosů snížená o prodejní slevy, dělená počtem započatých měsíců, po které
trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti,
·
průměrný počet
zaměstnanců – rozumí se
průměrný přepočtený evidenční počet zaměstnanců podle metodiky Českého statistického
úřadu.
Do příslušné
kategorie je účetní jednotka zařazena, pokud dosáhne (překročí) alespoň dvě
z těchto tří kritérií. Z § 1e
odst. 2 ZoÚ vyplývá, že pokud ve dvou po sobě následujících rozvahových
dnech řádných účetních závěrek účetní jednotka (nebo skupina účetních jednotek)
překročí nebo přestane překračovat dvě hraniční hodnoty kritérií, změní od
počátku bezprostředně následujícího účetního období kategorii účetní jednotky
(nebo skupinu účetní jednotky).
Hodnotová kritéria
jednotlivých kategorií účetních jednotek
- Mikro účetní
jednotka je účetní
jednotka, která k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě
z těchto tří kritérií:
-
aktiva celkem 9 000
000 Kč,
-
roční úhrn čistého obratu
18 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců
v průběhu účetního období 10.
- Malá účetní
jednotka je účetní
jednotka, která není mikro účetní jednotkou a k rozvahovému dni
nepřekračuje alespoň dvě z těchto tří kritérií:
-
aktiva celkem 100 000
000 Kč,
-
roční úhrn čistého obratu
200 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců
v průběhu účetního období 50.
- Střední účetní
jednotka je účetní
jednotka, která není mikro ani malou účetní jednotkou
a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě z těchto tří
kritérií:
-
aktiva celkem 500 000
000 Kč,
-
roční úhrn čistého obratu
1 000 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců
v průběhu účetního období 250.
- Velká účetní
jednotka je účetní
jednotka, která k rozvahovému dni překračuje alespoň dvě
z těchto tří kritérií:
-
aktiva celkem 500 000
000 Kč,
-
roční úhrn čistého obratu
1 000 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců
v průběhu účetního období 250.
Za velkou účetní
jednotku se však vždy považuje subjekt veřejného zájmu a vybraná účetní
jednotka. Vymezení subjektů veřejného zájmu nalezneme v § 1a ZoÚ.
V § 1c ZoÚ
naleznme hodnotová kritéria pro vymezení malé, střední a velké skupiny
účetních jednotek.
1.6.
Vedení účetnictví
Zákon
o účetnictví rozeznává v rámci vedení účetnictví dva rozsahy vedení
tohoto účetnictví:
·
základním účetnictvím je účetnictví
v plném rozsahu (klasické podvojné účetnictví)
·
účetnictví ve
zjednodušeném rozsahu, kdy
účetní jednotky sestavují účtový rozvrh, v němž mohou uvést pouze účtové
skupiny, mohou spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní
knize a dále postupovat dle jednotlivých úlev specifikovaných
v § 13a ZoÚ.
Kdo může vést
účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, je stanoveno v § 9 odst. 3
ZoÚ – jde např. o malé účetní jednotky nebo mikro účetní jednotky, které
nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.
V § 1f ZoÚ
jsou stanoveny podmínky pro vedení jednoduchého účetnictví účetními
jednotkami vymezenými v § 1 odst. 2 písm. a) a b) ZoÚ
(jedná se např. o spolek, odborovou organizaci, organizaci zaměstnavatelů,
církev ad., které nejsou plátcem DPH, celkové příjmy za poslední účetní období
nepřesáhnou 3 000 000 Kč a hodnota majetku nepřesáhne
3 000 000 Kč). Náplň jednoduchého účetnictví je stanovena
v § 13b ZoÚ.
1.7.
Povinnost ověření účetní závěrky auditorem
Podle
znění § 20 odst. 1 ZoÚ jsou povinny mít řádnou nebo mimořádnou účetní
závěrku ověřenu auditorem, účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví
zvláštní právní předpis, a dále:
a)
velké účetní jednotky s výjimkou vybraných účetních jednotek, které
nejsou subjekty veřejného zájmu,
b)
střední účetní jednotky,
c)
malé účetní jednotky, pokud jsou akciovými společnostmi nebo svěřenskými
fondy podle občanského zákoníku a k rozvahovému dni účetního období,
za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího,
překročily nebo již dosáhly alespoň jednu z uvedených hodnot
1.
aktiva celkem 40 000 000 Kč,
2.
roční úhrn čistého obratu 80 000 000 Kč,
3.
průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50
d)
ostatní malé účetní jednotky, pokud k rozvahovému dni účetního
období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně
předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň 2 hodnoty uvedené
v písmeni c) bodech 1 až 3.
Podrobně
rozebranou problematiku najdete v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a
případy 7-8/2023.
Občanský
zákoník komplexně a systematicky upravuje hmotné soukromé právo. Občanský zákoník zahrnuje i rodinné,
spolkové, pojišťovací právo a další právní oblasti, navíc v sobě sjednotil
závazkové právo. Rozsáhlá novela občanského zákoníku nabyla účinnosti 6. ledna
2023. Jaké změny přinesly poslední novely občanského zákoníku?
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník je základem právní úpravy soukromého práva. Občanský zákoník má celkem 3081 paragrafů a dělí
se do pěti částí:
-
Obecná část (§ 1 až
654)
-
Rodinné
právo (§ 655
až 975)
-
Absolutní majetková práva
(§ 976 až 1720, zahrnuje věcná
práva a dědické
právo)
-
Relativní majetková práva
(§ 1721 až 2990, zahrnuje závazkové
právo)
-
Ustanovení společná,
přechodná a závěrečná (§ 2991 až 3081)
Část první občanského zákoníku označená jako
obecná část vymezuje zejména jednotlivé pojmy, které dále občanský zákoník
používá v dalších ustanoveních.
V této části se občanský zákoník věnuje postavení člověka jako
jednotlivce. Zde jsou rovněž definovány oblasti, jako jsou právo soukromé
a veřejné, fyzické a právnické osoby, neplatnost právních jednání
a podnikání.
Obecná část se dále dělí na pět hlav,
a to:
-
Hlava I – Předmět
úpravy a její základní zásady
-
Hlava II – Osoby
-
Hlava III –
Zastoupení
-
Hlava IV – Věci
a jejich rozdělení
-
Hlava V – Právní
skutečnosti.
§ 1
(1) Ustanovení právního řádu
upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé
právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva
veřejného.
(2) Nezakazuje-li to zákon
výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona;
zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo
týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
Komentář k § 1
V odstavci 1 je zjednodušeně definováno
soukromé právo. Soukromé právo vytváří ustanovení právního řádu upravující
vzájemná práva a povinnosti osob. Praktický význam tohoto ustanovení
není velký. Nejedná se o vědeckou definici a pouze je odkazováno na
základní rysy soukromého práva. Dále dle věty druhé odstavce 1 je uplatňování
soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Formulováním této
zásady, že uplatňování soukromého práva je na uplatňování veřejného práva nezávislé,
je vyjádřena dualita soukromého a veřejného práva.
Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku
uvedené ustanovení § 1 formuluje dvě základní pravidla, která jsou pro soukromé právo klíčová,
a to nejprve poukaz na pojem soukromého práva, dále stanovení základní
směrnice pro rozlišení právních pravidel podle míry závaznosti.
V odstavci 2 je upravena tzv.
dispozitivnost a kogentnost občanského zákoníku. Tímto je vymezeno
kritérium pro odlišení ustanovení, která nebrání, aby si osoby uspořádaly
soukromá práva a povinnosti odchylně od zákonné úpravy (dispozitivní
právní normy) od ustanovení donucující povahy (kogentní právní normy), od nichž
se odchýlit nelze.
Kogentní
právní norma je taková právní norma, u níž není
možné se odchýlit. Dispozitivní právní norma je
taková norma, která dovoluje odchýlit se od svého znění,
pokud se subjekty, kterých se týká, dohodnou jinak. Úprava kogentnosti a dispozitivnosti
jednotlivých ustanovení občanského zákoníku má velký význam pro jeho
interpretaci. Dle
tohoto ustanovení v případě, že to zákon výslovně nezakazuje, mohou si
osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Důraz je tedy kladen
na dispozitivitu ustanovení, zatímco kogentní ustanovení jsou výjimečná.
Občanský zákoník upřednostňuje dispozitivní ustanovení, kogentní ustanovení
jsou méně častá. O kogentní ustanovení se v občanském zákoníku jedná
v případech, že je výslovně v ustanovení uveden zákaz, například
„zakazuje se“, „nelze“, „nesmí“ apod.
Použití dispozitivních ustanovení při
konkrétní úpravě soukromoprávních vztahů je ponecháno na vůli jejich účastníků. Použití dispozitivních ustanovení je možné
tudíž vyloučit projevem souhlasné vůle účastníků například v ustanovení
mezi nimi uzavřené smlouvy. V takovém případě mají smluvní ujednání
přednost před dispozitivními ustanoveními zákona, která upravují daný
soukromoprávní vztah. I tato smluvní ujednání mají ovšem určitá
omezení, jak vyplývá z věty druhé § 1 odst. 2. Zakázána jsou
ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení
osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
Z uvedeného vyplývá, že odchylná úprava
projevem vůle účastníků není možná v těchto případech:
-
zákon to výslovně
zakazuje
-
odchylná úprava
porušuje dobré mravy
-
odchylná úprava
porušuje veřejný pořádek
-
odchylná úprava
porušuje právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
Pojem dobré mravy není nikde přímo definován.
Jedná se o mimoprávní pravidla. Obvykle se využívá definice použité
Nejvyšší soudem ČR, dle které dobré mravy představují „souhrn společenských,
mravních a kulturních norem, jež v historickém vývoji osvědčují
určitou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny
rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“. Někdy tak
bývají dobré mravy definovány odkazem na morálku, tj. že se jedná o souhrn
zásad, které vyjadřují obecně platná pravidla morálky.
Autonomie vůle účastníků soukromoprávních
vztahů je dále omezena veřejným pořádkem. Také tento pojem není v občanském zákoníku
definován. Obvykle je odkazováno na to, že veřejný pořádek označuje
souhrn pravidel nebo zásad chování na veřejnosti, určité zásady, na kterých
celá společnost trvá. Pojem
veřejného pořádku bývá vymezován jako okruh kogentních norem. Kogentní jsou právě proto, že upravují veřejný
zájem, nikoli jenom zájem soukromý.
Ne zcela jasné je to, co rozumět tím, že
zakázána jsou ujednání porušující „právo týkající se postavení osob, včetně
práva na ochranu osobnosti“. Zřejmě se bude jednat kromě výslovně zmíněných
práv na ochranu osobnosti také ustanovení, která právní osobnost vymezují,
určují její rozsah. V oblasti právnických osob pak zřejmě
i ustanovení určující vnitřní právní uspořádání jednotlivých forem
právnických osob.
§ 2
(1)
Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou
základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž
spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím
chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s
tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2)
Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního
smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo
se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad
a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke
krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Komentář k § 2
Pravidla pro výklad
Ustanovení stanoví zásady pro výklad
občanského zákoníku. Dle důvodové zprávy ustanovení formuluje výslovné
pravidlo, že výklad zákona může být správný, jen jde-li o výklad
vykazující ústavní konformitu a respektující obecné právní principy
plynoucí z ústavního pořádku, jakož i obecné zásady soukromého práva.
Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě
s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem. Při
výkladu je nutné čelit přehnanému právnímu formalismu, ale také možné libovůli
při výkladu zákona, a to právě nařízením, že zákonným ustanovením nelze
přikládat jiný smysl, než jaký odpovídá jejich slovům a jasnému
zákonodárcově úmyslu.
Dle odstavce 2 zákon nelze vykládat jen
z jeho slov, ale je nutno přihlížet především k jeho smyslu. Zákonodárce
si musí být vědom, že slova zákona nemusí vždy dokonale vyjádřit jeho úmysl,
a proto ukládá soudci, aby tato slova zvažoval, poměřoval je právními
principy a zásadami, nespokojil se jen s gramatickým výkladem
a hledal skutečný obsah zákona.
Navazující odstavec 3 stanoví určité meze
výkladu, a to, že výklad a použití právního předpisu nesmí odporovat
dobrým mravům a vést ke krutosti nebo bezohlednosti.
§ 3
(1)
Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát
se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým
způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2)
Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
a)
každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti,
důstojnosti a soukromí,
b)
rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c)
nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení
utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní
neschopnosti k újmě druhých,
d)
daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e)
vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické
právo vzniká a zaniká, a
f)
nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3) Soukromé právo vyvěrá také z
dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.
Komentář k § 3
Zásady soukromého práva
V odstavci 1 je obsažen výčet toho, co
chrání soukromé právo. Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu
člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí
jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých. Zároveň ovšem nesmí při svém jednání
působit bezdůvodně újmu druhým.
Odstavec 2 obsahuje výčet zásad, na kterých
spočívá soukromé právo. Zároveň to ovšem neznamená, že soukromé právo
nevychází i z dalších zásad. Výčet zásad v komentovaném
ustanovení je označen slovem "zejména", což vyjadřuje, že výčet není
úplný a existují i další zásady. To potvrzuje i odstavec 3, dle
kterého soukromé právo se zakládá i na dalších obecně uznaných zásadách
spravedlnosti a práva.
§ 4
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum
průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to
každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí
vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá
při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí
obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
Komentář k § 4
Domněnka rozumnosti
V soukromém právu je nezbytná ochrana třetích osob. V právním
styku každý může ve styku s jinou svéprávnou osobou důvodně předpokládat,
že se jedná o osobu průměrné inteligence, která jedná s běžnou
pečlivostí a opatrností. V některých situacích může osoba namítat,
že určité schopnosti neměla a mělo být k tomuto přihlíženo. Druhá
strana ovšem může poukazovat na to, že důvodně předpokládala, že druhá osoba má
rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí
a opatrností a není možné vyvozovat nepříznivé důsledky ze
skutečnosti, že schopnost druhé strany průměru nedosáhla.
Odstavec 2 počítá se situací, kdy dle zákona má být určitý následek
závislý na něčí vědomosti. V takovém případě má se na mysli vědomost,
jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí
musely být v jejím postavení zřejmé.
§ 5
(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k
odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo,
že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo
stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo
platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti
potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.
Komentář k § 5
Komentované ustanovení poukazuje na osoby, které se veřejně přihlašují
k určitému povolání nebo stavu. Po osobě, která se takto chová, lze
důvodně požadovat, aby také jednala s využitím těch nadprůměrných znalostí
a dovedností a s takovou neobvyklou pečlivostí, jaké vyžaduje
ona profese nebo onen stav. Osoba, která se veřejně nebo ve styku
s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého
povolání nebo stavu, tím dává najevo, že je schopna jednat se znalostí
a pečlivostí, která je s takovým povoláním nebo stavem spojena. Pokud
osoba jedná bez takové odborné péče, jde to k její tíži. V daném
případě není podstatné, zda osoba skutečně má příslušné podnikatelské
oprávnění, ale to, jak takovou osobu v důsledku jednání takové osoby
vnímají třetí osoby (klienti).
Důležité!
V případě, že by šlo jen
o předstírání určitého zvláštního postavení, nemůže nikdo zpochybnit
platnost právních jednání při té příležitosti učiněných, vyjma případu, kdy se
toho dovolá oklamaná strana.
§ 6
(1)
Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
(2)
Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí
těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
Komentář k § 6
Poctivost
Komentované ustanovení zakotvuje povinnost
jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí získat nějaké výhody ze
svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu,
který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
Úplné znění
Občanského zákoníku s komentářem najdete v měsíčnících Poradce
1/2024 a Poradce 2/2024, které právě vycházejí.
