| |
ZÁKON O POJISTNÉM NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ S KOMENTÁŘEM
Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZPSZ") byl od doby jeho účinnosti v roce 1993 novelizován již více jak šedesátkrát. V důsledku toho se může platná právní úprava mnohým jevit jako ne zcela přehledná anebo minimálně méně srozumitelná. Proto považuji za vhodné v tuto chvíli uvést pár poznámek k tomuto zákonu s důrazem na nejvýznamnější změny a doplnění, a to i ve vazbě na další právní předpisy v aktuálně účinném znění s přihlédnutím ke znění účinnému od 1. ledna 2019. Zejména pro osoby samostatně výdělečně činné by přijaté změny měly představovat zjednodušený systém placení pojistných sociálních odvodů, a to zejména placení pojistného na nemocenské pojištění a pojistného na důchodové pojištění včetně záloh na toto pojistné.
Některé změny v číselných údajích pro rok 2019 však v termínu zpracování nebyly ještě známy, neboť budou vycházet z nařízení vlády o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2019 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2019 a o zvýšení důchodů v roce 2019, které vláda přijme do konce září 2018. Upozorníme na ně proto v některém z dalších čísel formou článku.
Komentář k § 3
V odstavci prvním je uvedeno základní rozlišení poplatníků pojistného, kteří jsou za podmínek stanovených tímto zákonem povinni platit pojistné. Jsou jimi zaměstnavatelé, kteří jsou zároveň plátci pojistného, a zaměstnanci.
Přitom podstatnou novinkou u zaměstnavatelů je skutečnost, že pro vzájemné rozlišení jednotlivých subjektů, ať už se jedná o právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, není již rozhodující celkový počet zaměstnanců. A proto se stalo rovněž bezpředmětným a zaniklo jejich rozdělování na tzv. organizace nebo malé organizace.
Počet zaměstnanců je pro zaměstnavatele ve vztahu k orgánům nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení nyní důležitý v zásadě pouze pro účely provádění kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění, kde orgány nemocenského pojištění mohou vyzvat takového zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců účastných nemocenského pojištění, aby se dostavil v určeném termínu na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě na místo určené touto správou, a to za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, včetně placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Pro tyto účely se vychází z počtu zaměstnanců, které zaměstnavatel zaměstnává ke dni, ve kterém okresní správa tuto výzvu vyhotovila. Vyplývá to z ustanovení § 89 odst. 1, písm. d) ZNP.
Poplatníky pojistného, kteří jsou povinni platit pojistné prakticky vždy, jsou rovněž zaměstnanci. Těmi se pro účely tohoto zákona rozumějí vedle zaměstnanců v pracovním poměru i další osoby vykonávající činnosti uvedené v právních vztazích uvedených v odst. 1 písmeno b) pod bodem 1 - 20, jestliže jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění a pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zákona upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny (viz dále).
Uvedení zaměstnanci jsou účastni nemocenského pojištění za podmínek, že:
vykonávají zaměstnání
1. na území České republiky, za což se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, jestliže místo výkonu práce je trvale v České republice, nebo
2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie,
sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodného příjmu.
Přitom podmínka sjednání částky započitatelného příjmu ze zaměstnání za kalendářní měsíc ve výši částky rozhodného příjmu je rozhodující také pro posouzení, že se nejedná pouze o tzv. zaměstnání malého rozsahu. Takovým je zaměstnání, ve kterém podmínky sjednání započitatelného příjmu není splněna, protože započitatelný příjem buď je sjednán v nižší částce, než kolik činí rozhodná částka příjmu, anebo není započitatelný příjem sjednán vůbec. U zaměstnanců činí rozhodný příjem 2 500 Kč za kalendářní měsíc. V této výši částka rozhodného příjmu platila řadu let, protože ke zvýšení částky rozhodného příjmu může dojít teprve od 1. ledna takového kalendářního roku, ve kterém jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu (tedy průměrné mzdy) bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu. Což znamená, že průměrná mzda bude muset nejprve dosáhnout nebo překročit 30 000 Kč. Rozhodný příjem se pak stanoví ve výši zmíněné desetiny z této částky po tomto zaokrouhlení. Protože průměrná mzda v roce 2018 činí 29 979 Kč je zcela zřejmé, že od 1. ledna 2019 se rozhodný příjem zvýší na částku 3 000 Kč měsíčně.
Pouze u zaměstnanců, kteří jsou činní na základě dohody o provedení práce, platí, že jsou účastni nemocenského pojištění, jestliže splňují podmínku místa výkonu zaměstnání a jestliže jim byl zúčtován započitatelný příjem v částce vyšší než 10 000 Kč, tj. od částky 10 001 Kč a vyšší.
Zaměstnanci jsou účastni nemocenského pojištění při splnění podmínek účasti na nemocenském pojištění bez ohledu na to, po jakou dobu jejich zaměstnání trvalo nebo mělo trvat. Pokud zaměstnanec nemá sjednanou částku započitatelného příjmu aspoň v částce rozhodného příjmu, bude účasten nemocenského pojištění v každém kalendářním měsíci po dobu trvání takového zaměstnání, ve kterém dosáhl částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu. Takové zaměstnání se pro účely nemocenského pojištění označuje za zaměstnání malého rozsahu.
Účast na pojištění vznikne zaměstnanci rovněž tehdy, když v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele má více zaměstnání malého rozsahu a v kalendářním měsíci dosáhl na započitatelných příjmech z těchto zaměstnání v úhrnu aspoň částku rozhodného příjmu. Účasten nemocenského pojištění je však nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.
Z hlediska hodnocení účasti na nemocenském pojištění a tím i placení pojistného na sociální zabezpečení je významné také to, když započitatelný příjem byl zaměstnanci zúčtován až po skončení zaměstnání malého rozsahu, neboť takto zúčtovaný příjem se považuje pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž toto zaměstnání skončilo.
To, co bylo řečeno u zaměstnání malého rozsahu, platí v podstatě obdobně i pro zaměstnání na základě dohody o provedení práce s tím rozdílem, že u tohoto zaměstnání je rozhodným příjmem částka vyšší než 10 000 Kč. Také tento zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více dohod o provedení práce a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod v kalendářním měsíci dosáhl aspoň částku 10 001 Kč. I zde je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění nejvýše po dobu trvání takovýchto dohod v kalendářním měsíci a za zaměstnání u téhož zaměstnavatele se přitom považuje rovněž takovéto zaměstnání u právního nástupce zaměstnavatele.
Při posuzování účasti na nemocenském pojištění jsme byli v minulosti zvyklí, že se výše uvedené podmínky zkoumaly pouze u právních vztahů výslovně vyjmenovaných v ZNP, resp. v ZPSZ jako například u zaměstnanců v pracovním poměru, u soudců, poslanců, členů vlády, u prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, u předsedy Energetického regulačního úřadu a u všech dalších vyjmenovaných právních vztahů, resp. činností a funkcí. Prostě a jednoduše, kdo v tomto seznamu nebyl, účasti na nemocenském pojištění podléhat nemohl. Pokud byla v jednotlivých letech vytvořena nová činnost nebo bylo rozhodnuto, že by výkon některé z již existujících činností měl účasti na nemocenském pojištění podléhat, musely být tyto právní vztahy do příslušných zákonů výslovně doplněny.
V souvislosti s rekodifikací soukromého práva a v návaznosti na zahájení přípravných prací na vytvoření Jednoho inkasního místa bylo rozhodnuto zjednodušit podmínky placení pojistného na sociální zabezpečení i na veřejné zdravotní pojištění a v maximální možné míře je přizpůsobit podmínkám placení daně z příjmu. I když k vytvoření Jednoho inkasního místa nakonec nedošlo, tato úprava zůstala v platnosti. Proto byly již s účinností od 1. ledna 2014 zařazeny do okruhu osob účastných nemocenského pojištění také všechny fyzické osoby neuvedené v jednotlivých bodech vyjmenovávajících konkrétní právní vztahy. Může se tedy jednat fakticky o jakoukoliv činnost ve vztazích upravených jakoukoliv smlouvou, jestliže je splněna níže uvedená obecná podmínka. Výjimku z tohoto okruhu osob mají pouze členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolení do funkcí, jež zastupitelstvo neurčilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni (v minulosti se označovali, že nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo že nevykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva).
Obecná podmínka, která nyní platí pro všechny osoby považované za zaměstnance, spočívá v tom, že v době zaměstnání (činnosti pro zaměstnavatele) jednotlivým zaměstnancům v souvislosti s jejich zaměstnáním jim plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zákona upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny. Podle "Pokynu č. D - 285 k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a vymezení tzv. závislé činnosti", č.j.: 53/79 983/2005 - 532 ze dne 10. srpna 2005, zveřejněném ve Finančním zpravodaji 9/1/2005, je "podstatným a základním rysem závislé činnosti skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní účet a s vlastní odpovědností poplatníka, ale naopak podle pokynů toho, kdo odměnu za vykonanou práci vyplácí (plátce). Vymezení pojmu "závislá činnost" však nemůže být redukováno pouze na činnost vykonávanou podle příslušných příkazů a pokynů, nýbrž se musí jednat o činnost skutečně závislou na osobě plátce. Prakticky to znamená, že definiční prvek závislosti při závislé činnosti tak bude dán především povahou vykonávané činnosti, znaky a okolnostmi, za kterých je práce vykonávána a zda na uzavření pracovně-právního vztahu je dán zájem obou smluvních stran."
Na první pohled se tedy jeví, že výčet jednotlivých právních vztahů uvedených v bodech 1. až 19. tohoto ustanovení je vcelku bezpředmětný, neboť i právní vztahy v nich vyjmenované se "vejdou" do ustanovení bodu 20., je však třeba uvést, že jejich vypuštění by způsobilo spíše zmatek a nepřehlednost právní úpravy, a proto k němu zákonodárci nepřistoupili. V nemocenském pojištění je vyjádření těchto vztahů potřebné zejména pro bližší specifikaci otázky určení dne vzniku a zániku pojištění pro jednotlivé specifické právní vztahy a současně pro vyjádření některých odlišností při čerpání dávek nemocenského pojištění.
Tak je tomu například u ošetřovného, u kterého je stanoveno, že nárok na něj nemají:
a) příslušníci,
b) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,
c) domáčtí zaměstnanci,
d) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,
e) odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,
f) pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,
g) zaměstnanci účastni pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu,
h) zahraniční zaměstnanci,
i) členové kolektivních orgánů právnických osob, neuvedených v jiných bodech ZNP.
Účast na nemocenském pojištění a tím i účast na důchodovém pojištění a současně povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud se v zákoně nestanoví jinak. A jinak se stanoví například u zaměstnance v pracovním poměru, u kterého se za den, ve kterém tento zaměstnanec začal vykonávat práci, považuje též den přede dnem započetí výkonu práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mu mzda nebo plat nekrátí.
Příklad
Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. ledna s měsíčním platem 25 000 Kč a do zaměstnání nastoupil dne 2. ledna.
Účast na nemocenském pojištění mu vznikla dnem 1. ledna, neboť za svátek 1. ledna se mu měsíční plat nekrátil.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčnících Poradce 1/2019, 1000 řešení 9/18, DaÚ 9/18, PaM 7-8/18 a úplné znění zákona najdete v Aktualizaci III/1)
ZÁKONÍK PRÁCE PO NOVELÁCH
Od posledního vydání komentáře k zákoníku práce v Poradci (č. 3-4/2016) byla přijata řada novel zákonů, které zásadním způsobem přímo i nepřímo zasahují do pracovněprávních vztahů, zejména zákoníku práce. Jedná se o přímé novely zákoníku práce, o změny v zákoně o zaměstnanosti, v oblasti nemocenského pojištění, ochrany osobních údajů apod. Po počátečních rozpacích se v daleko větší míře začal již 4 roky uplatňovat v pracovněprávních vztazích občanský zákoník. Významné změny nastaly i v zákoně o zaměstnanosti, zejména v oblasti zaměstnávání zdravotně postižených osob, v poskytování pracovního volna (otcovská dovolená, pracovní volno k péči o dlouhodobě nemocné), v ochraně osobních údajů podle nařízení EU apod.
Komentář k § 32
Mezi nejdůležitější právní předpisy, které upravují oblast pracovnělékařské péče a stanovují povinnosti zaměstnavatelům, patří:
- zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen "zákon"),
- zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 79/2013 Sb. o pracovnělékařských službách a některých formách posudkové péče (dále jen "vyhláška").
Zásadní změny přinesl zákon č. 202/2017 Sb. ze dne 12. 7. 2017, který novelizuje právní úpravu pracovnělékařských služeb v § 53 a násl. zákona č. 373/2011 Sb. Nabyl účinnosti 1. listopadu 2017. Stanovuje řadu nových povinností zaměstnavatelům v této oblasti, zejména ve vztahu k smluvním lékařům, kteří rozhodují o zdravotní způsobilosti zaměstnanců k práci, a definuje lékařské prohlídky, které jsou nutné nebo možné v průběhu pracovněprávního vztahu.
Hodnocení zdravotního stavu
Obsahem pracovnělékařských služeb je zejména hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání. Do toho lze zahrnout zjišťování vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdravotní stav zaměstnanců, hodnocení výsledků sledování zátěže organizmu zaměstnanců působením rizikových faktorů pracovního prostředí, zpracování rozborů vzniku a příčin pracovních úrazů, výskytu nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí.
Mezi úkoly, které smluvní lékař plní při hodnocení zdravotního stavu patří dále sledování vlivů rizikových faktorů pracovních podmínek, které se mohou projevit nepříznivě i po delší době na zdraví zaměstnanců. Nezanedbatelné je hodnocení údajů o vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a podmínek na zdraví zaměstnanců a s tím související nemocnosti.
Smlouva mezi lékařem a zaměstnavatelem
Zákon i vyhláška při vymezování povinností v pracovnělékařských službách uvádějí pojem "smluvní lékař". Každý zaměstnavatel, který nemá vlastní závodní zdravotnické zařízení, musí mít uzavřenu smlouvu s příslušným poskytovatelem těchto služeb. Dříve tuto povinnost obsahoval poměrně "letitý" a zastaralý zákon č. 20/1966 Sb., který byl od 1. dubna 2012 zrušen. Nyní je povinnost k uzavření písemné smlouvy s lékařem stanovena v zákoně v § 54 odstavec 2 písm. a). Smlouva by měla obsahovat podrobně rozpracované závazky a formy spolupráce. Uzavírá se podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku (nepojmenovaná - inominátní smlouva). Dříve uzavřené smlouvy např. podle obchodního zákoníku zůstávají však i po účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platnosti.
Pracovnělékařské služby může provádět lékař i v pracovněprávním vztahu v podobě pracovní smlouvy nebo dohody konané mimo pracovní poměr.
V závazcích pro zaměstnavatele má největší význam obsahová náplň činností poskytovaných prostřednictvím závodní preventivní péče, v čem tato činnost bude spočívat, komu a kdy bude poskytována.
Vyhláška umožňuje, aby zaměstnavatel uzavřel písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s více poskytovateli těchto služeb (lékaři). Předpokladem je, že je to vzhledem k počtu zaměstnanců nebo umístění jednotlivých pracovišť účelné.
Povinnosti lékaře
Mezi závazky lékaře by měly být v písemné smlouvě (dohodě) např. uvedeny povinnosti, které jsou konkretizovány ve vyhlášce (viz shora) a dále v obecném pojetí:
- odborná poradenská činnost pro zaměstnavatele a zástupce zaměstnanců v otázkách fyziologie a ergonomie práce, toxikologie, při úpravách pracovních míst, projektování a rekonstrukci pracovišť apod.,
- dohled nad pracovními podmínkami za účelem ověřování zdravotní náročnosti práce, vyhledávání nesprávně upravených pracovních míst apod.,
- dohled nad zdravím zaměstnanců, zejména provádění lékařských preventivních vstupních, periodických i řadových prohlídek, posuzování zdravotní způsobilosti k práci v konkrétních pracovních podmínkách,
- pravidelné kontroly pracovišť, podíl na zajišťování a organizování poskytování první pomoci, spoluúčast na rozborech pracovní úrazovosti,
- vést dokumentaci o pracovnělékařských službách prováděných pro zaměstnavatele apod.
Tomu odpovídají povinnosti zaměstnance. Je povinen podrobit se lékařským prohlídkám, očkování, vyšetření a diagnostickým zkouškám stanoveným zvláštními, zejména zdravotnickými právními předpisy. Jde např. o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, vstupní, periodické, mimořádné a výstupní prohlídky apod.
Povinnosti zaměstnavatele
Základní povinnosti zaměstnavatelů v souvislosti se zdravotním stavem zaměstnanců jsou uvedeny v § 103 odstavec 1 písm. a) zákoníku práce (dále ZP). Nesmí připustit, aby zaměstnanci vykonávali zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jejich schopnostem a zdravotní způsobilosti. Naproti tomu zaměstnanec může odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví. Odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance a nejde tedy o porušení pracovní kázně.
Zaměstnavatel je povinen
- umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských služeb vstup na každé své pracoviště a sdělit jim informace potřebné k hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na pracovišti,
- při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů lékařských posudků,
- při odesílání zaměstnance k pracovnělékařské prohlídce vybavit jej žádostí obsahující údaje o druhu práce, režimu práce a pracovních podmínkách, ke kterým je posouzení zaměstnance požadováno,
- odeslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, pokud o to zaměstnanec požádal.
Praxe pociťovala jako nedostatek, že zaměstnavatel nemohl vyslat zaměstnance k lékařské prohlídce při jeho možné zdravotní nezpůsobilosti k práci. Tento problém zákon v § 55 odstavec 5 odstraňuje. Zaměstnavatel má právo vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti k práci.
Povinnosti zaměstnance
Zákon stanoví významné povinnosti zaměstnancům. Jsou povinni se podrobit pracovnělékařským prohlídkám a posuzování zdravotní způsobilosti k práci u poskytovatele služby, s nímž má zaměstnavatel uzavřenu písemnou smlouvu a sdělit všechny známé skutečnosti související s ochranou při práci. Musí se rovněž podrobit pracovnělékařským službám nařízeným podle jiného právního předpisu.
Pracovnělékařské prohlídky
V systému lékařských prohlídek v souvislosti se zaměstnáním nebyl přehled. Jejich druhy byly uváděny v řadě předpisů nebo Směrnic ministerstva zdravotnictví (č. 49/1967 Sb.), takže personální praxe nebyla jednotná. (Poznámka: Tyto směrnice byly od 3. dubna 2013 zrušeny).
Vyhláška v § 9 uvádí, že pracovnělékařskými prohlídkami jsou
- vstupní prohlídka, prohlídka periodická a prohlídka mimořádná, které se provádějí za účelem posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci,
- výstupní lékařská prohlídka (není povinná),
- lékařská prohlídka po skončení rizikové práce (následná prohlídka).
Vstupní prohlídka
se provádí pro zjištění, zda osoba ucházející se o zaměstnání je zdravotně způsobilá vykonávat zvolenou práci. Vyžaduje se též před převedením zaměstnance na jinou práci, která bude vykonávána za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena jeho zdravotní způsobilost. Odlišnými podmínkami se rozumí zejména navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden.
Problémy se vyskytovaly při řešení otázek, zda je vstupní prohlídka povinná i při uzavírání dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Zákon č. 47/2013 Sb., s účinností od 1. dubna 2013 novelizoval zákon č. 373/2011 Sb., v části týkající se vstupních lékařských prohlídek občanů, kteří budou pracovat u zaměstnavatele podle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.
Zaměstnavatel zajistí vstupní lékařskou prohlídku v těchto případech, a zaměstnanec je povinen ji absolvovat, jestliže by měla být budoucí práce podle zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.) prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.
Rizikovost prací
Podle § 39 odstavec 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví se za rizikovou práci považuje práce, při níž nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazena do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (Krajská hygienická stanice) nebo tak stanoví zvláštní právní předpis.
Povinnost kategorizovat práci zákon č. 258/2000 Sb., ukládá všem zaměstnavatelům. Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií podle rizika práce, se za práce první kategorie považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví. Za práce kategorie druhé se považují práce, při nichž lze očekávat nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců. Jde o práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů, které jsou stanoveny zvláštními právními předpisy, a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé třídy podle přílohy k vyhlášce č. 432/2003 Sb. Rizika prací, které jsou zařazeny do třetí a čtvrté kategorie, uvádí příloha k této vyhlášce. Jde o rizikové faktory, které mohou soustavněji ovlivnit zdraví zaměstnanců.
Úhrada vstupní prohlídky
Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah. Může se však dohodnout, že prohlídku uhradí zaměstnanec. Uhradí-li prohlídku zaměstnavatel, je možné výdaj za ní zahrnout do nákladů zaměstnavatele podle § 24 odstavec 2 zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., § 24 odst. 2 bod 2). Bylo by však v rozporu se zákonem, kdyby zaměstnavatel stanovil ve svém vlastním opatření (např. ve vnitřním předpise) nebo sjednal se zaměstnancem, že lékařskou prohlídku bude hradit až po uplynutí zkušební doby po jeho nástupu do pracovního poměru. Může např. stanovit ve vnitřním předpise nebo sjednat v kolektivní smlouvě, že bude vstupní prohlídku hradit ve všech případech. I když by nebyl uzavřen pracovněprávní vztah.
Periodické prohlídky
musí zaměstnanec absolvovat v případech, kdy je to odůvodněno zjištěním včasné změny jeho zdravotního stavu vzniklé v souvislosti se zdravotní náročností vykonávané práce nebo stárnutím organizmu.
Četnost periodických prohlídek je závislá na tom, do jaké kategorie podle rizikovosti je zařazena práce, kterou zaměstnanec vykonává.
V kategorii první se provádí jednou za 6 let nebo jednou za 4 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku. U všech zaměstnanců v kategorii druhé se provádí jednou za 5 let nebo jednou za 3 roky u zaměstnance staršího 50 let. V druhé a třetí rizikové kategorii se provádí jednou za 2 roky a v kategorii čtvrté jednou za 1 rok.
V některých případech se periodické prohlídky provádějí i u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Je to tehdy, jestliže práce podle těchto dohod je u zaměstnavatele prováděna opakovaně a doba, na kterou je práce opakovaně sjednávána, je delší než lhůta pro provedení periodické prohlídky. Např. u prací ve čtvrté kategorii se tato prohlídka provádí, jestliže práce je v těchto dohodách sjednána (třeba i opakovaně) na dobu delší než 1 rok.
Mimořádná prohlídka
se provádí za účelem zjištění zdravotního stavu posuzovaného zaměstnance za předpokladu, že došlo ke ztrátě nebo změně zdravotní způsobilosti k práci nebo pokud dojde ke zvýšení rizika, které již bylo dříve zohledněno při posuzování vlivu pracovních podmínek.
Tato prohlídka se dále provádí, pokud ji nařídil orgán ochrany veřejného zdraví, nebo došlo-li ke zhoršení pracovních podmínek při zvýšení míry rizika nebo jestliže to v daném období vyžaduje zdravotní náročnost konkrétních pracovních podmínek.
O provedení mimořádné prohlídky může požádat též zaměstnavatel nebo zaměstnanec. Prohlídku provede smluvní lékař rovněž tehdy, jestliže získá informace od ošetřujícího lékaře zaměstnance, že je důvodné podezření pro změnu zdravotního stavu a tím že došlo ke změně zdravotní způsobilosti. Např. ošetřující lékař zjistil oční vadu u zaměstnance, který je řidičem z povolání a pro zhoršení zdravotního stavu nemůže tuto práci nadále vykonávat.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčníku Poradce 8-9/18 a odborných tematických publikacích Povinnosti zaměstnavatele, Vzory smluv dle ZP - zaměstnávání, Příručka mzdové účetní s příklady)
|
|