Současný nedostatek pracovních sil nutí zaměstnavatele
k tomu, aby zaměstnávali větší počet cizinců. Tato snaha však nemůže
zbavit zaměstnavatele odpovědnosti za to, že při „náborové“ snaze nebudou
postupovat podle právních předpisů. K „volnějšímu“ přístupu cizinců na náš
pracovní trh přispívá novela zákona o pobytu cizinců (dále „novela “)
která s účinností od 1. července 2019 změnila a doplnila zákon
o pobytu cizinců na území ČR. Jaké změny novela přinesla?
Tři
kategorie cizinců
Orgány Evropské unie (dále EU) vytvářejí legislativní
podmínky k vzájemnému zaměstnávání občanů ze všech členských států
a států Evropského hospodářského prostoru. Každá země může přijmout do
zaměstnání bez podmínek kohokoliv z jiného státu EU.
Rozlišují se tři kategorie cizinců, jejichž právní
režim je upraven odlišně. Jedná se o cizince:
-
s trvalým
pobytem na základě povolení k pobytu na území ČR. Své postavení dokládají
tito cizinci po dosažení 15 let věku průkazem o povolení k pobytu
vydaným Policií ČR. Na tyto cizince se pohlíží při zaměstnávání jako na státní
občany ČR, nepotřebují povolení k zaměstnání a s výjimkou
některých povolání, kde zákon vyžaduje státní občanství (např. státní služba),
nejsou při volbě zaměstnání omezeni.
-
občany členských států
Evropské unie a jejich rodinné příslušníky. Tito občané mají
v pracovněprávních vztazích v ČR stejné právní postavení, jako občané
ČR. Občané EU proto v ČR nepotřebují povolení k zaměstnání
a mají právo pobytu po dobu tohoto zaměstnání. Obdobně jako na občany
EU se pohlíží i na občany ze států Evropského hospodářského prostoru
(EHP), to je z Norska, Islandu a Lichtenšejnska. Povolení
k zaměstnání nepotřebují ani občané Švýcarska.
-
cizinci ze třetích států
potřebují pro přijetí do zaměstnání, jakož i po celou dobu zaměstnání
v ČR povolení k zaměstnání od příslušného úřadu práce. Výjimka je
v případech, kdy je jiná úprava provedena mezinárodní smlouvou, jíž je
Česká republika vázána. Tito cizinci potřebují rovněž povolení k pobytu za
účelem zaměstnání. Toto povolení jim vydává cizinecká policie na základě
žádosti doložené povolením k zaměstnání.
Zaměstnávání
občanů ze států EU
Právo EU zapracované do zákona o zaměstnanosti
č. 435/2004 Sb. (dále ZOZ) zajišťuje občanům z členských států
EU a jejich rodinným příslušníkům stejné právní postavení při uplatňování
se na trhu práce v ČR jako občanům ČR. Oproti občanům států, které
nejsou členy EU, jde o odlišnou právní úpravu spočívající zejména
v tom, že k výkonu práce na území ČR nepotřebují mít povolení
k zaměstnání od úřadu práce. Do ZOZ je rovněž zapracován čl. 39
Smlouvy o založení ES, který umožňuje volný pohyb pracovníků uvnitř
Společenství a umožňuje např. ucházet se o zaměstnání, pobývat
v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání apod.
Informační
povinnost
Nastoupí-li do zaměstnání občan Evropské unie nebo
cizinec, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání (např. občan
s trvalým pobytem, občan s uděleným azylem, rezident – viz § 87
ZOZ) je zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou tyto
fyzické osoby svým zahraničním zaměstnavatelem vyslány na základě smlouvy
k výkonu práce, povinen o této skutečnosti písemně informovat příslušný
úřad práce nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce. Obdobná
povinnost se vztahuje i na případy, kdy za trvání zaměstnání nastane
skutečnost, na jejímž základě již tyto osoby povolení k zaměstnání
nepotřebují. Tuto informační povinnost musí zaměstnavatel splnit nejpozději do
10 kalendářních dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, na jejímž základě se
povolení k zaměstnání nevyžaduje. Písemná informace
obsahuje údaje vedené v evidenci, kterou je zaměstnavatel povinen vést
podle § 102 ZOZ. Jedná se např. o identifikační údaje cizince, jeho
adresu v zemi trvalého pobytu, identifikační údaje zaměstnavatele apod.
Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které byly tyto osoby svým
zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy vyslány k výkonu práce, je
povinen nejpozději do 10 kalendářních dnů informovat příslušný úřad práce
o ukončení jejich zaměstnání nebo vyslání.
ZAMĚSTNANECKÉ
KARTY jsou základním obecným druhem povolení
k dlouhodobému pobytu, jehož primárním účelem je zaměstnání. Vydání
zaměstnanecké karty není omezeno požadavkem vysokoškolského nebo vyššího
odborného vzdělání, jako je tomu u modré karty, a není ani omezeno
státní příslušností cizince. Zaměstnanecká karta je vydávána v podobě
jednotného povolení (tj. povolení opravňující k pobytu
i k zaměstnání). Je vydávána i cizincům, kteří nepotřebují
povolení k zaměstnání podle § 98 ZOZ, a dále cizincům vyslaným
zahraničním zaměstnavatelem na území České republiky k výkonu práce, kterým
však je vydáváno i nadále povolení k zaměstnání. Na tomto úseku
došlo novelou zákona k nejdůležitějším změnám, zejména v souvislosti
s agenturním zaměstnáváním a změnou práce cizince.
Žádost
o zaměstnaneckou kartu
je možné podat pouze na pracovní
pozici evidovanou v centrální evidenci volných pracovních míst
obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. To se netýká skupiny cizinců
s volným přístupem na trh práce podle § 98 ZOZ a dále případů,
kdy je naopak povolení k zaměstnání nadále vyžadováno (např. vyslání
cizinců k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem na území České
republiky).
Podmínkou
pobytu a dokladem o účelu pobytu je pracovní smlouva,
dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva
o smlouvě budoucí (kterou se strany zaváží uzavřít pracovní smlouvu nebo
dohodu o pracovní činnosti). Sjednávání smlouvy o smlouvě budoucí
(tzv. příslib zaměstnání) umožňuje od 1. 1. 2014 nový občanský zákoník.
Zaměstnanecká karta se nevydá na základě dohody
o provedení práce. Je to
z toho důvodu, že dohodu o provedení práce lze uzavřít pouze na
omezený počet hodin, maximálně na 300 hodin v kalendářním roce. Tato
dohoda by neprokazovala hlavní účel pobytu cizince na území (totéž platí
i pro prodloužení platnosti zaměstnanecké karty). Z pracovní smlouvy
nebo dohody o pracovní činnosti musí vyplývat, že měsíční mzda, plat nebo
odměna cizince nebude (bez ohledu na rozsah práce) nižší než základní sazba
měsíční minimální mzdy. Týdenní pracovní doba v každém uvedeném základním
pracovněprávním vztahu musí činit nejméně 15 hodin.
Novela
řeší případy, kdy cizince zaměstnává agentura práce
Pokud ho bude přidělovat k práci k jinému
zaměstnavateli (uživateli) musí cizinec ke své žádosti o vydání nebo
prodloužení platnosti zaměstnanecké karty předložit nový doklad. Ten musí
obsahovat (mimo jeho identifikačních údajů) druh práce, kterou bude
u uživatele vykonávat. Dále musí uvést místo výkonu této práce, název
a sídlo uživatele. Tyto údaje může obsahovat např.písemný pokyn
k přidělení podle § 309 odst. 2 ZP, kterým agentura práce doplní
skutečnosti vyžadované uvedeným ustanovením. Měla by např. uvést dobu trvání
dočasného přidělení, jméno vedoucího zaměstnance, který bude oprávněn cizinci
přidělovat práci, informaci o pracovních a mzdových podmínkách nebo
platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele.
Cizinec nebude
potřebovat ke změně zaměstnavatele, podstatných náležitostí pracovní smlouvy
jako je např. místo výkonu práce nebo druhu práce
svého pracovního zařazení souhlas Ministerstva vnitra. Bude stačit pouze
ohlášení. To se týká i změny pracovního místa nebo pracovního zařazení
u stejného nebo jiného zaměstnavatele. I v těchto případech stačí jen
oznámení na zvláštním tiskopise, který je k dispozici na internetových
stránkách Ministerstva vnitra ČR. K tiskopisu musí být předloženy všechny
požadované doklady, jinak by oznámení nemělo právní důsledky
a nepřihlíželo by se k němu. V závažných případech by
zaměstnanecká karta přestala platit.
Novela
obsahuje některé lhůty,
ke kterým se v souvislosti se zaměstnaneckou
kartou musí přihlížet:
-
platnost karty zaniká v případě,
že cizinec po skončení pracovněprávního vztahu, pro který mu byla zaměstnanecká
karta vydána, v době 60 dnů od jeho skončení neučiní oznámení
o změně zaměstnavatele, nebo se na takové oznámení bude hledět jako
na neučiněné,
-
oznámení o změně je
třeba učinit nejméně 30 dnů přede dnem, ke kterému se má změna
uskutečnit,
-
změnu může oznámit pouze
cizinec, který je držitelem zaměstnanecké karty,
-
změnu zaměstnavatele nelze
oznámit, pokud ještě neuplynulo 6 měsíců od převzetí první zaměstnanecké
karty (s několika výjimkami),
-
změnu také nelze oznámit,
pokud by novým zaměstnavatelem byla agentura práce.
V případě, že nejsou splněny podmínky zákona
o pobytu cizinců pro oznámení změny, Ministerstvo vnitra tuto skutečnost sdělí cizinci
i jeho budoucímu zaměstnavateli. Proti takovému sdělení sice nelze podat
odvolání, ovšem oznámení lze Ministerstvu vnitra doručit znovu a budou-li
již splněny podmínky stanovené zákonem, Ministerstvo cizinci a jeho
budoucímu zaměstnavateli tuto skutečnost sdělí a cizinec bude moci na
oznámené pozici začít pracovat.
V případě, že cizinec v době do 60 dnů od
skončení pracovněprávního vztahu,
pro který byla zaměstnanecká karta vydána, doručí Ministerstvu vnitra více
oznámení, přihlíží se pouze k poslednímu z nich. Obdobně, je-li učiněno
oznámení o změně zaměstnavatele v průběhu řízení o prodloužení
platnosti zaměstnanecké karty, má se za to, že je o prodloužení žádáno
z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici.
Cizinci, kteří mají tzv. volný
přístup na trh práce (§ 98 zákona o zaměstnanosti) nebo i nadále
k výkonu práce na území ČR potřebují rozhodnutí o povolení
k zaměstnání (vyslaní zaměstnanci), tyto změny oznamují Ministerstvu
vnitra stejně jako dosud do 3 pracovních dnů od okamžiku, kdy ke změně došlo.
Povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem hledání zaměstnání
nebo zahájení podnikání je určeno pro cizince, kteří
na území pobývají na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
studia a studium již úspěšně ukončili nebo cizincům, kteří na území
pobývají na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého
výzkumu a kteří výzkumnou činnost na území ukončili.
Žádost se podává na území Ministerstvu vnitra,
a to ještě v době platnosti stávajícího povolení k dlouhodobému
pobytu za účelem studia nebo za účelem vědeckého výzkumu.
K žádosti je žadatel povinen předložit cestovní
pas, fotografii, doklad o zajištění prostředků k pobytu na území
(§ 13 zákona o pobytu cizinců) nebo doklad prokazující příjem doklad
o zajištění ubytování na území, doklad prokazující úspěšné ukončení studia
na území nebo doklad vydaný výzkumnou organizací potvrzující ukončení výzkumu
žadatele, doklad o cestovním zdravotním pojištění. O vydání
dlouhodobého pobytu za účelem podnikání může držitel tohoto povolení požádat
dříve než po 5 letech pobytu na území ČR.
(Více se nejen o
tomto tématu dočtete v měsíčníku PaM 10/19, odborné tematické publikaci 100
otázek a odpovědí Nemocenské pojištění, Zaměstnávání a úplné znění zákona
najdete v PVS 9-10/19)
Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů
a předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou součástí
pracovního práva. Mezi nejvýznamnější kontrolní subjekty patří orgány inspekce
práce, které jsou oprávněny ukládat zaměstnavatelům vysoké pokuty za přestupky
a správní delikty (až do výše 10 000 000 Kč). Jaká oprávnění mají orgány
inspekce práce? Jak probíhá kontrola?
ORGÁNY INSPEKCE PRÁCE - Zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako
kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek je
upraveno zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Dle ust. § 1 zákona o
inspekci práce tento zákon upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce
jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek,
působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole
a sankce za porušení stanovených povinností. Zákonem o inspekci práce byl
zřízen Státní úřad inspekce práce a 8 oblastních inspektorátů práce.
Pravomoc orgánů inspekce práce
je vymezena jednotlivými činnostmi, které jsou
oprávněny tyto orgány provádět. Mezi tyto činnosti patří činnosti v oblasti
kontroly pracovního práva a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Státní úřad inspekce práce a oblastní
inspektoráty práce jsou oprávněny:
-
kontrolovat u
zaměstnavatelů dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů,
-
vyžadovat odstranění
zjištěných nedostatků,
-
ukládat pokuty.
Státní úřad inspekce práce a oblastní
inspektoráty práce nejsou oprávněny:
-
řešit uspokojování individuálních
nároků zaměstnanců vůči zaměstnavateli (například vymáhání mzdy, vymáhání
potvrzení o zaměstnání),
-
vydávat stanoviska a
výklady k jednotlivým ustanovením pracovněprávních předpisů.
Významnou část kontrolní činnosti orgánů
inspekce práce tvoří kontroly prováděné na základě podnětů veřejnosti. Podněty
směřují do všech kontrolních oblastí, tj. BOZP, pracovních vztahů a podmínek i
zaměstnanosti. Nejpočetnější část podnětů směřuje do oblasti pracovních vztahů
a podmínek, přičemž převažují ty, které upozorňují na nedodržování právních
předpisů při odměňování zaměstnanců a na porušování právních předpisů
souvisejících se vznikem, případně skončením pracovního poměru, méně pak do
oblasti pracovní doby. Počty přijatých podnětů ke kontrole v oblasti BOZP
jsou nižší a nejčastěji směřují do problematiky týkající se pracovních úrazů,
neposkytnutí osobních ochranných pracovních prostředků, neprovedení školení o
bezpečnosti práce. V oblasti zaměstnanosti upozorňují podatelé podnětů ve
většině případů na možnou nelegální práci, a to jak občanů ČR, tak občanů EU i
cizinců ze třetích zemí.
Kontrola vykonávaná podle zákona o inspekci
práce
Kontrolní činnost je základní činností orgánů
inspekce práce. Kontrolní činnost lze rozdělit na dvě stádia, a to na
kontrolní činnost v užším slova smyslu a na následné správní řízení. V
případě kontrolní činnosti v užším slova smyslu se jedná o kontrolu dodržování
právních předpisů zaměstnavateli v rámci působnosti orgánů inspekce práce. Poté
v případě zjištění porušení právních předpisů kontrolovanou osobou může
následovat stádium správního řízení k uložení pokuty. Pokud porušení bylo
zjištěno, ze zákona o inspekci práce nevyplývá povinnost správní řízení
zahájit. Orgán inspekce práce může upustit od zahájení správního řízení např. v
případech zanedbatelného porušení právního předpisu. Kontrola probíhá
v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
Úkony předcházející kontrole
Kontrolní řád upravuje možnost kontrolního
orgánu provádět před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření
podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu. Jedná se především o situace,
kdy chce orgán inspekce práce ověřit relevanci podnětu ke kontrole, upřesnit si
některé informace, aby bylo zřejmé, zda provedení kontroly u daného
zaměstnavatele bude mít smysl. Jedná se tedy o institut, který orgán inspekce
práce může, ale nemusí nutně využít, neboť je na jeho uvážení zohledňujícím
povahu konkrétní kontroly, zda je třeba určité předběžné kontrolní úkony
provést. Dle ust. § 3 kontrolního řádu kontrolní orgán může provádět před
zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení,
zda zahájit kontrolu a o těchto úkonech pořídí záznam.
ZAHÁJENÍ KONTROLY
Kontrola podle kontrolního řádu může být
zahájena:
a) předložením pověření (nebo průkazu)
kontrolované nebo povinné osobě,
b) doručením oznámení o zahájení kontroly,
obsahující pověření nebo seznam kontrolujících,
c) prvním úkonem bezprostředně předcházejícím
předložení pověření.
Inspekce práce využívá všechny uvedené způsoby
zahájení kontroly. U kontrol zaměřených na bezpečnost práce a kontrolu
pracovněprávních předpisů je obvyklé, že inspektor oznámí kontrolu předem,
s cílem zajistit na místě kontroly přítomnost kvalifikované osoby a potřebných
dokladů. Zcela jinak je tomu při kontrolách nelegální práce, kde by
jakékoli oznámení kontroly předem její efektivní výkon zcela zmařilo. Zákon o
inspekci práce doplňuje obecné způsoby zahájení kontroly o ustanovení, které
klade důraz na to, že při zahájení má být přítomna jedna z osob v zákoně
uvedených, jinak kontrolu nelze vykonávat. Dle ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona
o inspekci inspektor je oprávněn vykonávat kontrolu podle tohoto zákona, je-li
při jejím zahájení přítomen člen statutárního orgánu kontrolované osoby,
zástupce kontrolované osoby, zaměstnanec kontrolované osoby, spolupracující
rodinný příslušník nebo jiná fyzická osoba, která vykonává nebo zabezpečuje
činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby.
Základním cílem kontroly je sjednání nápravy
či odstranění závadného stavu.
Proto mají kontrolní orgány možnost vyžádat si písemnou zprávu o odstranění
nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou. Zákon o inspekci práce si
částečně ponechal specifickou úpravu. Dle ust. § 7 odst. 1 písm. g) zákona o
inspekci práce inspektoři mohou nadále ukládat kontrolované osobě opatření k
odstranění nedostatků zjištěných při kontrole a určovat přiměřené lhůty k
jejich odstranění a mohou rovněž navrhovat potřebná technická a jiná opatření k
odstranění rizik. Inspektor tak může aktivně určit způsob nápravy, neponechává
způsob nápravy pouze na kontrolované osobě.
Inspektor je oprávněn
-
vykonávat kontrolu podle
zákona o inspekci práce,
-
vstupovat na pozemky, do
staveb a jiných prostor,
-
požadovat poskytnutí
údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti
kontrolované osoby,
-
při kontrole požadovat
prokázání totožnosti fyzických osob, jež jsou přítomny na místě kontroly,
-
v případě hodného
zvláštního zřetele, popřípadě nebezpečí hrozícího z prodlení nařizovat
provedení měření, prohlídek, zkoušek nebo revizí,
-
dotazovat se zaměstnanců
kontrolované osoby na záležitosti související s vykonávanou kontrolou,
-
nařizovat zachování místa
úrazového děje v původním stavu až do skončení šetření o pracovním úrazu nebo
po dobu nezbytnou k zadokumentování místa úrazového děje,
-
vydávat rozhodnutí o
zákazu používání objektů, pracovišť, výrobních, pracovních prostředků nebo
zařízení, pracovních nebo technologických postupů, látek nebo materiálů,
vykonávání prací
-
ohrožujících bezpečnost
zaměstnanců nebo dalších osob, a to až do doby odstranění závady,
-
vydávat rozhodnutí o
zákazu práce přesčas, práce v noci, práce zaměstnankyň a mladistvých
-
zaměstnanců, je-li
vykonávána v rozporu s právními předpisy,
-
ukládat kontrolované osobě
opatření k odstranění nedostatků, určovat přiměřené lhůty k jejich
-
odstranění a vyžadovat
podání písemné zprávy o přijatých opatřeních,
-
pořizovat obrazové a
zvukové záznamy v souvislosti s výkonem kontroly,
-
v míře nezbytné pro průběh
kontroly užívat technických prostředků kontrolované osoby, a to po předchozím
projednání s kontrolovanou osobou,
-
vyžadovat od kontrolované
osoby a povinné osoby další součinnost k výkonu kontroly.
Inspektor může v odůvodněných případech vyzvat
kontrolovanou osobu, aby se v určené lhůtě dostavila na pracoviště úřadu nebo
inspektorátu a poskytla údaje, dokumenty nebo věci související s výkonem
kontroly. Kontrolovaná osoba
je povinna této výzvy uposlechnout, pokud neprokáže vážnou překážku, která jí
brání ve splnění této povinnosti v určené lhůtě. Oprávnění zaměstnanci,
popřípadě zástupci kontrolované osoby jsou povinni na žádost inspektorů
dostavit se v určeném termínu k projednání výsledků kontroly. Za případnou nesoučinnost
hrozí těmto osobám pokuty. Přestupku se může dopustit fyzická osoba, která
vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované
osoby, tím, že nesplní některou z povinností při kontrole, tj. například se
nedostaví nebo neposkytne inspektorovi údaje, dokumenty apod. Rovněž tak
právnická osoba se jako kontrolovaná osoba může dopustit v uvedených
případech přestupku. Za takový přestupek lze uložit pokutu do 200 000 Kč.
Některá speciální oprávnění inspektora
Zákon o inspekci práce ponechává také několik
speciálních ustanovení, která obecná úprava nezná. Mezi tato patří například
ust. § 7 odst. 1 písm. d) zákona o inspekci práce, dle kterého se inspektor
může dotazovat zaměstnanců kontrolované osoby bez přítomnosti dalších fyzických
osob, zástupce příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na záležitosti související s
vykonávanou kontrolou. Inspektor tak může získat důležité informace a
zaměstnanec může vypovídat, aniž by se musel obávat reakce zaměstnavatele. Dle
ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona o inspekci práce může inspektor nařídit
zachování místa úrazového děje v původním stavu až do skončení šetření o
pracovním úrazu nebo po dobu nezbytnou k zadokumentování místa úrazového děje. Bez
tohoto oprávnění by bylo problematické šetření některých pracovních úrazů.
Významným oprávněním inspektora práce je také v ust. § 7 odst. 1 písm. f)
zákona o inspekci práce daná možnost vydat rozhodnutí o zákazu používání
objektů pracovišť, zařízení či postupů, které bezprostředně ohrožují bezpečnost
zaměstnanců či přítomných fyzických osob. Inspektor může též nařídit
okamžité opuštění prostor, kde hrozí nebezpečí. Může tak učinit i ústně, ale
pak toto rozhodnutí musí uvést v dílčím protokole. Vedle toho může vydat
rozhodnutí o zákazu výkonu práce přesčas, v noci, nebo také o zákazu práce
zaměstnankyň či mladistvých, je-li práce vykonávána v rozporu s právními
předpisy.
Protokol o kontrole
je výsledným dokumentem celého kontrolního
procesu. Nezbytné obsahové náležitosti protokolu o kontrole stanoví kontrolní
řád. Protokol o kontrole kontrolní orgán vyhotoví ve lhůtě 30 dnů ode dne
provedení posledního kontrolního úkonu, ve zvláště složitých případech do 60
dnů. Protokol není nutné projednávat s kontrolovanou osobou, ale jen
doručit.
Námitky
může podat kontrolovaná osoba proti kontrolním
zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole. Ovšem samotný protokol o kontrole je
pouze konstatováním určitého stavu, avšak následky, které toto konstatování
vyvolá, jsou řešeny až v navazujících správních řízeních, v rámci nichž jsou k
dispozici též příslušné opravné prostředky. Námitky proti kontrolnímu
zjištění uvedenému v protokolu o kontrole může kontrolovaná osoba podat
kontrolnímu orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole,
není-li stanovena v protokolu o kontrole lhůta delší. Námitky se podávají
písemně. Není možné podat námitky ústně do protokolu. Z námitek musí být
zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují a musí obsahovat odůvodnění nesouhlasu
s tímto kontrolním zjištěním. Námitky musí obsahovat popis toho, v čem jsou
shledávány nedostatky kontrolních zjištění a proč. Námitky, z nichž není
zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, nebo námitky, u nichž chybí
odůvodnění, nadřízená osoba kontrolujícího zamítne jako nedůvodné. Shodně budou
také zamítnuty námitky podané opožděně nebo neoprávněnou osobou.
Kontrolní řád stanoví maximální lhůtu pro
vyřízení námitek, tedy nejen lhůtu pro předání námitek k vyřízení nadřízené
osobě kontrolujícího, nýbrž též lhůtu pro jejich celkové vyřízení. Námitky
mohou být vyřízeny přímo kontrolujícím, případně vedoucím kontrolní skupiny
formou tzv. „autoremedury“, anebo nadřízenou osobou kontrolujícího.
Nevyhoví-li námitkám vedoucí kontrolní skupiny nebo kontrolující ve lhůtě 7
dnů ode dne jejich doručení, vyřídí je nadřízená osoba kontrolujícího ve
lhůtě 30 dnů ode dne jejich doručení tak, že jim vyhoví, částečně vyhoví,
nebo je zamítne. Ve zvlášť složitém případu se lhůta pro vyřízení námitek nadřízenou
osobou kontrolujícího prodlužuje o 30 dnů, přičemž o tomto prodloužení
lhůty nadřízená osoba kontrolujícího kontrolovanou osobu předem vyrozumí.
Kontrolní řád umožňuje také odložení vyřízení námitek až na navazující správní
řízení.
Dle ust. § 14 odst. 3 kontrolního řádu pokud
je do vyřízení námitek zahájeno s kontrolovanou osobou správní řízení o uložení
sankce nebo opatření k nápravě v přímé souvislosti se skutečností obsaženou v
protokolu o kontrole, lze se souhlasem nadřízené osoby kontrolujícího námitky
vyřídit v rámci tohoto správního řízení. Pokud je ke správnímu řízení příslušný
jiný správní orgán než kontrolní orgán, který kontrolu vykonal, lze se
souhlasem nadřízené osoby kontrolujícího námitky předat tomuto správnímu
orgánu.
O předání námitek kontrolní orgán
kontrolovanou osobu vyrozumí. Jestliže je však správní řízení zahájeno v přímé
souvislosti pouze s některými skutečnostmi obsaženými v protokolu o kontrole,
které lze od ostatních skutečností v daném protokolu o kontrole oddělit, postupuje
se podle předchozího pouze ohledně námitek, které se týkají skutečností, k nimž
je správní řízení zahájeno. Vyřízení námitek se uvede v odůvodnění rozhodnutí
vydaného v rámci tohoto správního řízení.
(Více se nejen
o tomto tématu dočtete v měsíčnících PaM 10/19, DÚVaP 6-7/19, odborných tematických publikacích Zákoník
práce s komentářem – zaměstnávání, Povinnosti zaměstnavatele a v měsíčníku
Poradce 2/2020, kde najdete úplné znění zákona o inspekci práce
s komentářem)