Poskytnutí daňového bonusu na kompenzaci některých
hospodářských následků souvisejících s ohrožením zdraví v souvislosti
s výskytem koronaviru SARS CoV-2 a v souvislosti
s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení řeší zákon
č. 159/2020 Sb. ze dne 9. 4. 2020. Kdo a jakým způsobem může
uplatnit tento kompenzační bonus? Dosáhne na něho i poplatník
s příjmy ze závislé činnosti?
SUBJEKTEM
KOMPENZAČNÍHO BOUNUS JE OSVČ, pokud tuto činnost vykonává:
- jako hlavní
samostatnou výdělečnou činnost,
- nebo jako
vedlejší samostatnou
výdělečnou činnost – u vedlejší samostatné výdělečné
činnosti pouze z důvodů, že jde o osobu vymezenou
v § 9 odst. 6 písm. b), c) nebo d) zákona
č. 155/1995 Sb., tedy
jde podle:
písm. b) – o OSVČ, která má nárok na výplatu
invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,
písm. c) – o OSVČ, která je na mateřské nebo
rodičovské dovolené, pečuje o zdravotně postiženou osobu,
písm. d) – o osobu, která se připravuje na
budoucí povolání (student) a současně vykonává samostatnou výdělečnou
činnost.
Podle § 2
odst. 2 zákona č. 159/2020 Sb. na kompenzační bonus má nárok
pouze ta OSVČ, která byla aktivní ke dni 12. března 2020 (to je den vyhlášení
nouzového stavu), resp. její samostatná výdělečná činnost byla přerušena ode
dne, který nastal po 31. srpnu 2019.
Subjektem
kompenzačního bonusu však není OSVČ, která je účastna nemocenského pojištění
jako zaměstnanec.
Cílem kompenzačního
bonusu je
zmírnění dopadů
událostí souvisejících se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 na
osoby samostatně výdělečně činné, jejichž činnost byla v důsledku těchto
událostí úplně či částečně utlumena, a tedy došlo k zásadnímu nebo
výraznému negativnímu zásahu do jejich podnikání.
Přiznání kompenzačního bonusu OSVČ ve smyslu § 3 zákona
č. 159/2020 Sb. je možné pouze při splnění podmínky, že výkon
samostatné výdělečné činnosti v kalendářním měsíci, v němž nastal
den, za který se poskytuje kompenzační bonus, nemohla OSVČ samostatnou
výdělečnou činnost zcela nebo z části vykonávat nad míru obvyklou
v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření a to zejména
z důvodu:
- nutnosti uzavřít provozovnu či omezit její provoz,
- karantény OSVČ nebo jejího zaměstnance,
- péče o dítě v případě OSVČ nebo překážky v práci
spočívající v péči o dítě v případě jejího zaměstnance
(uzavření škol),
- omezení poptávky po výrobcích, službách nebo jiných výstupech
samostatné výdělečné činnosti poskytovaných
OSVČ,
- omezení nebo ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon
samostatné výdělečné činnosti OSVČ.
Nárok na
kompenzační bonus má
při splnění
podmínek § 3 zákona rovněž:
- spolupracující
osoba (dle § 13
ZDP) může požádat o kompenzační bonus za předpokladu, že vykonává
samostatnou činnost jako hlavní, tj. příjmy, které jsou na ni rozdělovány,
jsou jejím jediným zdrojem příjmů nebo jsou na ni rozdělovány příjmy
a spolupracující osoba měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo
jí byl přiznán starobní důchod, případně měla nárok na rodičovský
příspěvek či peněžitou pomoc v mateřství či osobně pečovala
o osobu závislou na její pomoci (výčet těchto situací je definován
v § 9 odst. 6 písm. b) a c) zákona o důchodovém
pojištění;
- kompenzační
bonus je určen i pro studenty, kteří jsou současně OSVČ na vedlejší činnost
a výkon této činnosti jim zcela nebo významně znemožnilo šíření
koronaviru či související opatření vlády.
Nárok na
kompenzační bonus nemá
- OSVČ ukončila
své podnikání
a přihlásila se na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a čerpá
v období od 12. 3. 2020 podporu v nezaměstnanosti –
v § 3 odst. 3 zákona se uvádí, že subjektu kompenzačního
bonusu nevzniká nárok na kompenzační bonus za kalendářní den, za který
obdržel podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího
zaměstnanost (zákon č. 435/2004 Sb);
- nelze kombinovat
čerpání kompenzačního bonusu a dávek v hmotné nouzi – dávky
v hmotné nouzi budou vyplaceny pouze v případě, že převyšují
výši kompenzačního bonusu a to ve výši tohoto rozdílu;
- nelze kombinovat
čerpání kompenzačního bonusu a příspěvku na bydlení;
- OSVČ, která zahájila
podnikání (výkon živnosti) po 12. 3. 2020 (ve smyslu § 2
odst. 2 zákona)
Blíže k uplatnění kompenzačního bonusu
Výše kompenzačního
bonusu činí 500 Kč za každý kalendářní den bonusového období, kterým je
období od 12. března do 30. dubna 2020. Celková částka kompenzačního bonusu
tedy pro OSVČ činí 25 000 Kč. Kompenzační bonus se vyplácí za ty kalendářní dny, za které žadatel
neobdržel podporu v nezaměstnanosti. Kompenzační bonus je započitatelným příjmem pro
stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona upravujícího pomoc
v hmotné nouzi a zákona upravujícího státní sociální podporu.
Kompenzační bonus se vyměřuje na základě žádosti,
která obsahuje čestné prohlášení o splnění podmínek pro vznik nároku na
kompenzační bonus
a číslo bankovního účtu, na které má být částka odeslána. Žádosti jsou přijímány e-mailem, poštou,
prostřednictvím datové schránky či prostřednictvím aplikace Elektronická podání
pro finanční správu (EPO), na podatelnách a ve sběrných boxech umístěných
před finančními úřady. Kompenzační bonus není daňově uznatelným příjmem
a nepodléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojistnému. Žádným způsobem
tedy neovlivní nárok na daňové úlevy.
Žádost o kompenzační bonus
lze podat nejpozději do 60 dnů po skončení bonusového
období, jinak nárok na
kompenzační bonus zaniká. Zjistí-li správce daně na základě postupu
k odstranění pochybností nebo na základě daňové kontroly, že nebyly
splněny podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus a kompenzační bonus
nebyl vyměřen ve správné výši, doměří daň ve výši rozdílu vyměřeného
kompenzačního bonusu a částky nově zjištěné. Povinnost uhradit penále
z částky doměřené daně nevzniká.
Kompenzační bonus se spravuje jako daň podle daňového řádu. Jeho
správcem je vždy finanční úřad místně příslušný ke správě daně z příjmů
daňového subjektu, který podal žádost o poskytnutí kompenzačního bonusu.
KOMPENZAČNÍ
BONUS A ZÁVISLÁ ČINNOST – Z § 2 odst. 1 zákona
č. 159/2020 Sb. vyplývá, že subjektem kompenzačního bonusu není OSVČ,
která je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec.
Z dosavadního
textu vyplývá, že subjektem kompenzačního bonusu nemůže být:
- OSVČ, která vedle
podnikání má ještě zaměstnání a z toho titulu jako zaměstnanec
podléhá nemocenskému pojištění;
- zaměstnanec, který
má samostatnou výdělečnou činnost OSVČ jako vedlejší činnost;
- OSVČ, která kromě
samostatné výdělečné činnosti pracuje v rámci dohody o provedení
práce, má odměnu v rámci dohody vyšší než 10 000 Kč
a z toho titulu je jako zaměstnanec účastna nemocenského
pojištění;
- OSVČ, která kromě
samostatné výdělečné činnosti pracuje v rámci dohody o pracovní
činnosti, má odměnu v rámci dohody 3 000 Kč a více
a z toho titulu je jako zaměstnanec účastna nemocenského
pojištění;
Naopak subjektem
kompenzačního bonusu může být:
- OSVČ, která kromě
výkonu samostatné výdělečné činnosti pracuje na dohodu o provedení
práce s odměnou nepřesahující 10 000 Kč měsíčně;
- OSVČ, která kromě
výkonu samostatné výdělečné činnosti pracuje na dohodu o pracovní
činnosti s odměnou nedosahující 3 000 Kč měsíčně;
- OSVČ, která kromě
výkonu samostatné výdělečné činnosti je současně jednatelem společnosti
s r.o.;
- OSVČ je
zaměstnavatelem a má zaměstnance (na zaměstnance se vztahuje
kurzarbeitový program příspěvků na mzdy „Antivirus“).
Více již najdete
v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 7-8/2020 a odborné
tematické publikaci Podnikání a koronavirus.
Pojmové vymezení nemovité věci nalezneme
v § 498 ObčZ. Budeme se věnovat uplatnění daně z příjmů
v případě nemovitých věcí. Zaměříme se i na řešení různých situací
využití nemovitých věcí k výkonu samostatné činnosti a k nájmu
z pohledu daně z příjmů. Daňovým odpisováním nemovitých věcí,
zdaněním příjmů z nájmu nemovitých věcí a bytů, využitím nemovitých
věcí zahrnutých ve společném jmění manželů a v rámci spoluvlastnictví
k podnikání, daňovým řešením oprav a technického zhodnocení na
nemovitých věcech a na najaté nemovité věci, nákupem a prodejem
pozemku, tvorbou a čerpáním rezerv na opravy nemovitých věcí, vymezením
pachtu a jeho daňovým řešením. Kdy nelze uplatnit odpisy v prokázané
výši? Jaký je rozdíl mezi opravou a technickým zhodnocením?
1. Vymezení nemovitostí
·
Nemovitá věc dle
občanského zákoníku
Z právního hlediska je důležité dělení věcí na
movité a nemovité. V § 498 občanského zákoníku (dále ObčZ)
nalezneme jen pojmové vymezení nemovité věci. Podle znění § 498
odst. 1 ObčZ nemovité věci jsou:
- pozemky,
- podzemní stavby se samostatným účelovým určením (např. metro ad.),
- věcná práva k nemovitým věcem (zástavní právo k pozemku
aj.) a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (např. právo stavby
dle § 1240 až 1256 ObčZ),
- stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí
pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení
její podstaty, je i tato věc nemovitá.
V § 498 odst. 2 ObčZ se pak uvádí,
že veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.
Dle § 506 ObčZ je součástí pozemku
prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná
zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno
v pozemku nebo upevněno ve zdech. Není-li podzemní stavba nemovitou věcí,
je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Ve smyslu
§ 507 ObčZ je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé.
V § 509 ObčZ se uvádí, že liniové
stavby, zejména vodovody, kanalizace, nebo energetická či jiná vedení,
a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků,
nejsou součástí pozemků. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou
i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.
Z výše uvedeného vyplývá, že liniové stavby (inženýrské sítě) jsou
samostatnou nemovitou věcí.
V § 1159 ObčZ se uvádí, že nemovitou
věcí je jednotka. Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu
a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené
a neoddělitelné. Jak vyplývá z § 1160 ObčZ, společné jsou
alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům
jednotek společně. Společnými jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo
věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební
části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho
tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka
jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky
k užívání bytu. To platí i v případě, že se určitá část přenechá
některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání. Připomínáme zde, že nový
ObčZ zrušil zákon č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů
i zákon č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových
prostor. Pro bytové spoluvlastnictví platí rovněž nové nařízení vlády
č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým
spoluvlastnictvím.
Z přechodných ustanovení nového
ObčZ vyplývá:
- řešení případu, kdy stavba a pozemek jsou
k 1. 1. 2014 ve vlastnictví jedné osoby – podle znění § 3054 stavba, která není podle
dřívějšího občanského zákoníku součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává
být dnem nabytí účinnosti nového ObčZ samostatnou věcí a stává se
součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické
právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba. S účinností
od 1. 1. 2014 tedy platí, že pokud k 1. 1. 2014 byla stavba i pozemek
ve vlastnictví jedné osoby, s účinností od 1. 1. 2014 se již nejedná
o dvě samostatné věci, ale o jednu nemovitou věc – pozemek, jehož
součástí je i příslušná stavba.
- řešení případu, kdy stavba a pozemek mají
k 1. 1. 2014 odlišného vlastníka – podle znění § 3055 stavba spojená se zemí pevným
základem, která není podle dřívějšího občanského zákoníku součástí pozemku, na
němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti nového ObčZ ve
vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí
o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků
i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky
pozemku.
Z ustanovení § 3056 vyplývá, že vlastník
pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dřívějšího
ObčZ součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí
účinnosti nového ObčZ, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má
předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje
i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní
stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se
nepřihlíží. Lze-li část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží
jejich užívání a požívání, vztahuje se předkupní právo jen na část pozemku
nezbytnou pro výkon vlastnického práva ke stavbě.
Z ustanovení § 3058 vyplývá, že stanou-li se
pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba
samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena.
To neplatí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle
tohoto zákona.
V § 3059 se uvádí, že je-li stavba zřízena na
několika pozemcích, použijí se § 3056 až 3058 jen ve vztahu
k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí
tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby
přesahují, ustanovení o přestavku. Jedná se o § 1087 ObčZ, kde
se uvádí, že zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou
částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem
vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby
v dobré víře. Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku,
jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku.
·
Nemovitost dle
katastrálního zákona
Pro účely katastrálního zákona se dle § 2 rozumí:
- pozemkem část zemského povrchu oddělená od sousedních částí
hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou,
hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím, společným povolením,
kterým se stavba umísťuje a povoluje, veřejnoprávní smlouvou nahrazující
územní rozhodnutí, územním souhlasem nebo hranicí danou schválením navrhovaného
záměru stavebním úřadem, hranicí jiného práva podle § 19, hranicí rozsahu zástavního práva,
hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním
způsobu využití pozemků,
- parcelou pozemek, který je geometricky a polohově určen,
zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem,
- stavební parcelou pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná
plocha a nádvoří,
- pozemkovou parcelou pozemek, který není stavební parcelou,
- budovou nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem,
která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými
stěnami a střešní konstrukcí,
- drobnou stavbou stavba s jedním nadzemním podlažím, pokud její
zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a výška 4,5 m, která plní
doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, a stavba na pozemcích určených
k plnění funkcí lesa, sloužící k zajišťování provozu lesních školek
nebo k provozování myslivosti, pokud její zastavěná plocha nepřesahuje 30
m2 a výška 5 m; za drobnou stavbu se nepovažuje stavba garáže,
skladu hořlavin a výbušnin, stavba pro civilní ochranu, požární ochranu,
stavba uranového průmyslu a jaderného zařízení, sklad a skládka
nebezpečných odpadů a stavba vodního díla.
Dle § 3 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb.
katastrálního zákona se v katastru evidují:
a) pozemky v podobě parcel,
b) budovy, kterým se přiděluje číslo popisné nebo
evidenční, pokud nejsou součástí pozemku nebo práva stavby,
c) budovy, kterým se číslo popisné ani evidenční
nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní
stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby,
d) jednotky vymezené podle občanského zákoníku,
e) jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy
k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon
o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů,
f) právo stavby,
g) nemovitosti, o nichž to stanoví jiný právní
předpis.
·
Nemovitost dle
stavebního zákona
Zákon č. 183/2006 Sb. o územním
plánování a stavebním řádu v platném znění (stavební zákon) uvádí
v § 2 následující definice:
- stavebním pozemkem je pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený
a určený k umístění stavby územním rozhodnutím, společným povolením,
kterým se stavba umisťuje a povoluje, anebo regulačním plánem.
- zastavěným stavebním pozemkem je pozemek evidovaný v katastru
nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod
společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými
a hospodářskými budovami,
- stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají
stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické
provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel
využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které
stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Stavba, která slouží reklamním
účelům, je stavba pro reklamu. Stavbou se rozumí podle okolností i její
část nebo změna dokončené stavby.
- změnou dokončené stavby je
a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje,
b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje
a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou,
c) stavební úprava, při které se zachovává vnější
půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též
zateplení pláště stavby;
- změnou stavby před jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby
oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem, nebo
autorizovaným inspektorem.
Údržbou stavby se dle § 3 odst. 4 stavebního zákona
rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby
nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její
uživatelnost.
·
Nemovitost dle vyhlášky
č. 500/2002 Sb.
Ve vyhlášce č. 500/2002 Sb., kterou se
provádějí některá ustanovení ZoÚ, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní
jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného
účetnictví je vymezen v § 7 dlouhodobý nemovitý majetek
v rozvaze následovně:
- položka „B.II.1.1 Pozemky“
obsahuje pozemky bez ohledu na výši ocenění, pokud nejsou zbožím. Tato položka
neobsahuje součásti pozemku, které jsou odpisovány a vykazují se jako
majetek nebo jeho části v položkách „B.II.1.2 Stavby“, „B.II.4.1
Pěstitelské celky trvalých porostů“ a „B.II.4.3 Jiný dlouhodobý hmotný
majetek“ podle odstavce 6 písm. a),
- položka „B.II.1.2. Stavby“ obsahuje bez
ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti
a) stavby včetně budov, důlní díla a důlní stavby
pod povrchem, vodní díla a další stavební díla podle zvláštních právních
předpisů,
b) právo stavby, pokud není zbožím,
c) otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť,
d) technické rekultivace, pokud zvláštní právní
předpis nestanoví jinak,
e) byty a nebytové prostory vymezené jako
jednotky; v případě společných částí nemovité věci použije se odstavec 1
obdobně položka „B.II.1.2. Stavby“ dále obsahuje technické zhodnocení,
a to od výše ocenění stanoveného v § 47 odst. 4 majetku
uvedeného v § 28 odst. 5 ZoÚ a drobného majetku.
- položka „B.II.4.1. Pěstitelské celky
trvalých porostů“ obsahuje
a) ovocné stromy nebo ovocné keře vysázené na
souvislém pozemku o výměře nad 0,25 hektaru v hustotě nejméně 90
stromů nebo 1 000 keřů na 1 hektar,
b) trvalý porost vinic a chmelnic bez nosných
konstrukcí.
- položka „B.II.4.3. Jiný dlouhodobý hmotný
majetek“ obsahuje bez ohledu na výši ocenění
a) ložiska nevyhrazeného nerostu nebo jejich části
koupené nebo nabyté vkladem jako součást pozemku po 1.lednu 1997 v rozsahu
vymezeném geologickým průzkumem a za podmínky stanovené v § 56
odst. 2 písm. d) a odst. 5,
b) umělecká díla, která nejsou součástí stavby,
sbírky, movité kulturní památky, předměty kulturní hodnoty a obdobné
hmotné movité věci stanovené zvláštními právními předpisy, popřípadě
jejich soubory,
c) věcná břemena k pozemku a stavbě
s výjimkou užívacího práva, pokud nejsou vykazována jako součást ocenění
položky „B.II.1.2. Stavby“ nebo jako součást ocenění v rámci položky „C.I.
Zásoby“.
- položka „B.II.5.2. Nedokončený dlouhodobý
hmotný majetek“ obsahuje pořizovaný dlouhodobý hmotný majetek po dobu jeho
pořizování do uvedení do stavu způsobilého k užívání.
- položka „B.II.5.1. Poskytnuté zálohy na
dlouhodobý hmotný majetek“ obsahuje krátkodobé a dlouhodobé zálohy
a závdavky poskytnuté na pořízení dlouhodobého hmotného majetku.
Dle § 7 odst. 11 vyhlášky se dlouhodobým
hmotným majetkem stávají pořizované věci uvedené do stavu způsobilého
k užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických
funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro
užívání (způsobilost k provozu). Obdobně se postupuje v případě
technického zhodnocení.
Nemovitost dle zákona
o daních z příjmů
V § 26 odst. 2 zákona o daních
z příjmů (dále jen ZDP) je vymezen hmotný majetek, mezi který mimo jiné
patří:
– budovy, domy a jednotky,
– stavby (bez ohledu na výši vstupní
ceny) s výjimkou provozních důlních děl, drobných staveb na
pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužících k zajišťování
provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud jejich
zastavěná plocha nepřesahuje 30 m2 a výšku 5 m,
a dále s výjimkou oplocení sloužícího k zajišťování lesní výroby
a myslivosti, které je drobnou stavbou,
– pěstitelské celky trvalých porostů
s dobou plodnosti delší než tři roky vymezené v § 26
odst. 9 ZDP. Pěstitelskými celky trvalých porostů s dobou plodnosti
delší, než tři roky se rozumějí:
a) ovocné stromy vysázené na souvislém pozemku
o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 90 stromů na 1 ha,
b) ovocné keře vysázené na souvislém pozemku
o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 1 000 keřů na 1 ha,
c) chmelnice a vinice
– jiný majetek vymezený v § 26
odst. 3 ZDP
Jiným majetkem se dle § 26 odst. 3 ZDP
rozumí:
a) technické zhodnocení a výdaje na otvírky
nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšuje vstupní cenu
a zůstatkovou cenu hmotného majetku, s výjimkou uvedenou
v § 29 odst. 1 písm. f),
b) technické rekultivace, pokud zvláštní zákon
nestanoví jinak,
c) výdaje hrazené uživatelem, které podle zvláštních
předpisů nebo podle daňové evidence tvoří součást ocenění hmotného majetku,
který je předmětem finančního leasingu, a které v úhrnu se sjednanou
kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 40 000 Kč,
d) právo stavby u poplatníka, který nevede účetnictví.
V § 26 odst. 10 ZDP se uvádí, že
hmotným majetkem se stávají věci uvedené do stavu způsobilého obvyklému
užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí
a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání.
Více již najdete
v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a případy 7-8/2020.