1. VNITROPODNIKOVÉ SMĚRNICE

Vnitropodnikové směrnice neslouží jen ke splnění si povinností, ale i jako nástroj kvalitního vnitřního řízení účetní jednotky. Majitel či management může správně formulovanou vnitropodnikovou směrnicí prosadit i své cíle a záměry. Jaká je metodika tvorby vnitropodnikových směrnic?

Najdete v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, účetním, zaměstnavatelům, personalistům, mzdovým účetním, daňovým poradcům, živnostníkům, ekonomům …

1. DÚVaP 1-2/2023 – Vnitropodnikové směrnice – účetní směrnice - odborná tematická publikace /A5, str. 192/

2. 100 otázek a odpovědí Vnitropodnikové směrnice – pracovněprávní a účetní směrnice – odborná tematická publikace /A5, str.96/

3. PaM 12/2022 – Nové limity pro daňové příspěvky na stravování - příspěvek

/A4, str. 80/

4. DaÚ 12/2022 –-Význam lhůt pro personální práci - příspěvek

/A4, str. 80/

2. AUTOMOBIL V PODNIKÁNÍ

Bez automobilu se prakticky žádné podnikání neobejde. Dozvíte se daňová a účetní specifika týkající se používání automobilu, na poli daní z příjmů se věnuje metodice odpisování firemních (vlastních) aut, uplatnění provozních výloh, zejména pohonných hmot u všemožných druhů právních titulů používání vozidel, cestovním náhradám, paušálním výdajům na dopravu a dalším oblastem. Potřebujete komplexní informace?

Přináší Vám je naše publikace, které jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, mzdovým účetním, daňovým poradcům, ekonomům, manažerům …

1. DÚVaP 10-11/2022 – Automobil v podnikání – příspěvek /A5, str. 192/

2. DÚVaP 7-8/2022 – Cestovní náhrady v podnikání – příspěvek /A5, str. 160/

3. Aktualizace I/3 – Zákon o dani silniční, ... – úplná znění zákonů a vyhlášek /A5, str. 160/

4. DaÚ 10-11/2022 – Automobil pro soukromé účely zaměstnance – příspěvek /A4, str. 112/

3. VZORY SMLUV, ŽALOB A PODÁNÍ

Potřebujete ke své práci nejpoužívanější vzory smluv, žalob a podání z oblasti pracovněprávních vztahů, občanského a obchodního práva, rodinného práva, trestního práva, exekucí, daňového a správního řízení a stavebního práva?

Vzory smluv urychlí a ulehčí přípravu smluv a dalších dokumentů, zajistí jejich správné a přesné znění, přičemž nevyžadují žádné právní znalosti. Doprovodný komentář poskytuje informace a pomoc při realizování smluvních vztahů. Součástí publikace Vzory smluv je editovatelné CD, které Vám práci výrazně ulehčí.

Balíček je určen podnikatelům, zaměstnavatelům, orgánům činným v trestním řízení, daňovým poradcům, auditorům, ekonomům, manažerům, pracovníkům veřejné správy, obcím, stavebníkům, všem občanům ...

1. Vzory smluv, žalob a podání 2022 – komentované vzory smluv + editovatelné CD - odborná tematická publikace /A5, str. 448/

2. Daňový průvodce - zákony 2022 po novelách – úplná znění zákonů /A5, str. 400/

3. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi – odborná tematická publikace /A5, str. 96/

4. Aktualizace II/2 – Trestní zákoník, Trestní řád ... – úplná znění zákonů A4, str. 272/

4. ŠKOLSTVÍ PO NOVELÁCH

Od 1. září 2022 nastanou ve školství změny, které přinesly novely týkající se pedagogické činnosti; opatření v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace; vzdělávání ve středních školách a konzervatoři, zájmového vzdělávání a další ... Jaké konkrétní změny nastanou od 1. září ve školství?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny pedagogickým pracovníkům a ředitelům předškolních, základních, středních, vyšších odborných škol, obcím, krajům ...

1. PaM 9/2022 – Pedagogická činnost - novela – příspěvek /A4, str. 80/

2. Aktualizace V/1 – Zákon o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, Nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické ... – úplná znění zákonů a vyhlášek /A5, str. 32/

3. PVS 7-9/2022 – Školy a školská zařízení, Platební neschopnost – úplná znění vyhlášek a nařízení

/A5, str. 112/

4. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti v podnikání, Lex Ukrajina – odborná tematická publikace

/A5, str. 96/

5. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání – odborná tematická publikace

/A5, str. 80/

Cena balíčků je včetně DPH. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Cena balíčků je včetně DPH. Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Opět se blíží období, ve kterém mnozí z nás musí absolvovat nejnáročnější fázi naší profesní činnosti – sestavení účetní závěrky. Již několik let nedochází k zásadnějším změnám v procesu účetní závěrky, což jistě přispívá k prohloubení kvality sestavných závěrek. Naší snahou je formou bodů přispět k provedení jakési inventury vybraných kroků, na které bychom neměli zapomínat. Jedná se o případy, které nastávají před sestavením účetní závěrky, ale i po jejím sestavení. Pokusme se na následujících stránkách připomenout vybrané kroky vztahující se (nejen) k této náročné aktivitě. Čím se budeme zabývat?

Nejdříve si uvedeme právní rámec účetní závěrky, jinými slovy, podle jakých předpisů budeme účetní závěrku sestavovat. Do tohoto přehledu patří i základní výčet vnitropodnikových směrnic. Zkusíme uvést nástin hlavních principů, zásad a pravidel, které na nás požaduje zákon o účetnictví. Vysvětlíme rozdíly mezi účetní uzávěrkou a účetní závěrkou. Tyto pojmy se velice často zaměňují. Sdělíme si, na co nezapomenout v rámci procesu závěrkových prací.

V našem textu neopomeneme na rozdělení a zařazení účetních jednotek do jednotlivých kategorií, jak nám ukládají účetní předpisy. Stanovení rozsahu účetní závěrky se neobejde bez vymezení účetní závěrky pro jednotlivé typy účetních jednotek. Zda sestavit účetní závěrku v plném rozsahu, ve zkráceném rozsahu včetně členění pohledávek na dlouhodobé a krátkodobé, či pouze ve zkráceném rozsahu pochopíme z námi uvedených informací.

Dále si připomeneme případnou změnu ve vykazování časového rozlišení v rozvaze. Výčtovým způsobem rozdělíme účetní operace vztahující se k běžnému účetnímu období a k novému účetnímu období.

Na názorných příkladech uvedeme postup účtování při změně metody a dále naznačíme možný postup při uzavírání citlivého účtu – účtu daně z přidané hodnoty. Velice významná je i oblast inventarizace majetku a závazků.

Připomeneme i problematiku účtování rozdělení zisku nebo úhradu ztráty a problematiku reportingu pro mateřskou společnost. Uvádíme i povinnost zveřejnění účetní závěrky s možností předávat účetní závěrku do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím správce daně, a to v rámci podání daňového přiznání

Na závěr připomínáme nepříjemnou oblast zákona o účetnictví, a to jsou případné přestupky, kterých se může účetní jednotka dopustit. Dále uvádíme i základní informace pro ty, kdo budou sestavovat konsolidovanou účetní závěrku, a připomeneme povinnost sestavit zprávy, které po nás požaduje zákon o účetnictví.

1.1 Právní rámec účetní závěrky

Základními právními předpisy regulující účetnictví podnikatelských subjektů v České republice jsou: zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „Vyhláška“), a České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které slouží k docílení souladu používání účetních metod a pro dosažení vyšší míry porovnatelnosti účetních závěrek (dále jen „České účetní standardy, popřípadě ČÚS s uvedením konkrétního označení příslušného standardu, tzn. č. 001 až č. 023“).

V případě Českých účetních standardů je třeba připomenout, že nejde o právní předpisy, proto jejich využívání a řízení se jimi není závazné a vynutitelné. České účetní standardy mají nižší právní sílu, než má zákon o účetnictví či Vyhláška, a v případě, pokud bychom zjistili, že některé ustanovení Českého účetního standardu je v rozporu se zákonem o účetnictví či Vyhláškou, neměli bychom takovéto ustanovení v praxi využívat.

Vedle uvedených předpisů nelze opomíjet ani další. Uveďme je alespoň některé:

-        zákon č. 586/1992 Sb., o daních příjmů, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,

-        Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů,

-        Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

-        Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů.

Nelze ani opomenout předpisy a zásady, které musí každá účetní jednotka dodržovat. Ty si vytváří sama v rámci vnitropodnikových směrnic.

1.2 Vnitropodnikové směrnice

Pokusme se nejdůležitější vnitropodnikové směrnice shrnout do následujícího přehledu:

Zákon o účetnictví

Vyhláška

České účetní standardy

Ostatní

1.3 Co je účetní uzávěrka a co je účetní závěrka?

Účetní uzávěrka znamená technické uzavření účtů, jinými slovy přeúčtování konečných zůstatků, buď na rozvahový závěrečný účet 702, nebo v případě nákladových a výnosových účtů (výsledkových účtů) na účet 710. Tato transakce je obvykle nastavena v účetním software, který provádí účetní uzávěrku automaticky. Z praktického hlediska je vhodné (alespoň na začátku používání daného software) prověřit správnost provádění této transakce. Zákon o účetnictví uvádí v § 17 odst. 2, že pokud není v zákoně o účetnictví stanoveno jinak, účetní jednotky uzavírají účetní knihy

a) ke dni zániku povinnosti vést účetnictví,

b) k poslednímu dni účetního období,

c) ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace,

d) ke dni zrušení bez likvidace s výjimkou přeměn,

e) ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku nebo ke kterému nastanou účinky rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs,

f) ke dni, kterým nastanou účinky zrušení konkursu,

g) ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu,

h) ke dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu,

i)  ke dni, kterým nastanou účinky splnění plánu oddlužení, nebo

j)  ke dni, ke kterému stanoví povinnost uzavřít účetní knihy nebo sestavit účetní závěrku zvláštní právní předpis.

Bližší podrobnosti k tomuto procesu pak najdeme v Českém účetním standardu č. 002 – Otevírání a uzavírání účetních knih.

Účetní závěrka je v zákoně o účetnictví definována v § 18 jako nedílný celek, který tvoří rozvaha (bilance), výkaz zisku a ztráta příloha. Účetní závěrka obchodních společností zahrnuje i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Rozeznáváme tři druhy účetních závěrek. Nejčastější je účetní závěrka, které se také říká řádní účetní závěrka. To je ta nejběžnější účetní závěrka, kterou každá účetní jednotka sestavuje na konci účetního období a použije pro to naprosto všechny standardní závěrkové postupy. Vedle řádné účetní závěrky existuje i mimořádná účetní závěrka. Mimořádná účetní závěrka se sestavuje také za pomoci všech standardních závěrkových postupů stejně jako řádná účetní závěrka. Rozdíl mezi řádnou a mimořádnou účetní závěrkou je v datum, ke kterému se sestavuje. Mimořádná účetní závěrka se (obvykle) sestavuje k jinému než k poslednímu dni účetního období.

Dále se lze setkat i s mezitímní účetní závěrkou, která se sestavuje v případech, kdy to vyžadují zvláštní právní předpisy. Účetní jednotky sestavují mezitímní účetní závěrka v průběhu účetního období i k jinému okamžiku, než ke konci rozvahového dne a při jejím sestavování se neuzavírají účetní knihy a inventarizaci provádějí jen pro účely vyjádření ocenění dle § 25 odst. 3 zákona o účetnictví (zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta).

1.4 Zákon o účetnictví – hlavní zásady, principy a pravidla

Pokusme se uvést hlavní zásady, principy a pravidla, které se vyskytují v zákoně č o účetnictví, které je třeba při zpracovávání a sestavování účetní závěrky dodržovat.

V odborné literatuře se lze setkat s nejednotným výčtem. Ani námi uvedený soupis hlavních zásad a principů si neklade za cíl jednoznačně a zcela vyčerpávajícím způsobem všechny vyjmenovat (popřípadě stanovit, které jsou prioritní).

Zásada / Princip / Pravidlo (dále jen Z/P/P) věcné a časové souvislosti (akruální princip) – viz § 3 odst. 1: Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Pokud není možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami. O veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.

Z/P/P periodicity zjišťování výsledku hospodaření – viz § 3 odst. 2 a 3: Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li v zákonu o účetnictví stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.

Z/P/P komplexnosti účetní jednotky (jedno účetnictví) – viz § 4 odst. 9: Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek.

Z/P/P dodržování metod účetnictví (stálost metod) – viz § 4 odst. 15: Účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody ve znění platném na jeho počátku.

Z/P/P věrného a poctivého obrazu účetnictví – viz § 7 odst. 1, 2: Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá (uživatel), činit ekonomická rozhodnutí.

Z/P/P nepřetržité doby trvání účetní jednotky – viz § 7 odst. 3: Účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti. V případě, že účetní jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci o použitém způsobu jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

Z/P/P srovnatelnosti – viz § 7 odst. 4: Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsahové vymezení a způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s jejím řádným zdůvodněním jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

Z/P/P zákazu kompenzace – viz § 7 odst. 6: Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Účetní jednotky mohou provádět vzájemné zúčtování jen v případech upravených účetními metodami a jsou-li zúčtovávané částky, ve výši ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3, uvedeny v příloze v účetní závěrce.

Z/P/P správnosti – viz § 8 odst. 2: Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje tomuto zákonu a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel.

Z/P/P úplnosti – viz § 8 odst. 3: Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané.

Z/P/P průkaznosti – viz § 8 odst. 4: Účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné a účetní jednotka provedla inventarizaci.

Z/P/P srozumitelnosti – viz § 8 odst. 5: Účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit:

a) obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8,

b) obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10,

c) vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech uvedených v § 33 odst. 5.

Z/P/P informace v účetní závěrce – viz § 19 odst. 2: Účetní jednotky jsou povinny uvádět v účetní závěrce informace podle stavu ke konci rozvahového dne; to platí obdobně i pro všechny účetní záznamy, které se sestavují k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

Z/P/P bilanční kontinuity – viz § 19 odst. 4: Účetní jednotky sestavují rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, (rozvahové účty), jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo; toto ustanovení platí i pro podrozvahové účty.

Z/P/P události k rozvahovému dni – viz § 19 odst. 5: V účetnictví běžného účetního období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

Z/P/P věcné významnosti (materiální zásady) – viz § 19 odst. 5: V účetnictví běžného účetního období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

Z/P/P následné události po rozvahovém dni – viz § 19 odst. 6: V případě významných událostí, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky, jsou důsledky těchto událostí popsány a jejich ekonomické dopady kvantifikovány v příloze v účetní závěrce.

Z/P/P významnosti – viz § 19 odst. 7: Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti. Informace se považuje za spolehlivou, jestliže splňuje požadavek § 7 odst. 1 a je-li úplná a včasná. Informace je včasná, je-li získána ve správném čase z hlediska její významnosti a nákladů na její získání, pokud tyto náklady nepřevýší přínosy plynoucí z této informace. Informace je srovnatelná, jestliže splňuje požadavky stanovené v § 7 odst. 3 až 5. Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.

Z/P/P členění majetku a závazků – viz § 19 odst. 8: Pro účely zákona o účetnictví se majetek a závazky člení na dlouhodobé a krátkodobé. Dlouhodobým se rozumí takový majetek a závazky, kde doba použitelnosti, popřípadě sjednaná doba splatnosti při vzniku účetního případu je delší než 1 rok, ostatní majetek a závazky jsou považovány za krátkodobé. Pro účely vykazování v účetní závěrce se aktiva mohou členit na stálá a oběžná. Pokud s ohledem na charakter majetku a závazků objektivně nelze použít uvedená hlediska členění, je rozhodující záměr účetní jednotky projevený při jejich pořízení.

Z/P/P oceňování majetku a závazků – viz § 25: Z jednotlivých složek majetku a závazků se oceňují:

a) hmotný majetek kromě zásob, s výjimkou hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími cenami,

b) hmotný majetek kromě zásob vytvořený vlastní činností vlastními náklady,

c) zásoby, s výjimkou zásob vytvořených vlastní činností pořizovacími cenami,

d) zásoby vytvořené vlastní činností vlastními náklady,

e) peněžní prostředky a ceniny jejich jmenovitými hodnotami,

f) podíly, cenné papíry a deriváty pořizovacími cenami,

g) pohledávky při vzniku jmenovitou hodnotou; při nabytí za úplatu nebo vkladem pořizovací cenou; závazky jmenovitou hodnotou,

h) nehmotný majetek kromě pohledávek, s výjimkou nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími cenami,

i)  nehmotný majetek kromě pohledávek vytvořený vlastní činností vlastními náklady,

j)  příchovky zvířat vlastními náklady,

k) kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, ve výši 1 Kč,

l)  majetek v případech bezúplatného nabytí, s výjimkou majetku uvedeného pod písmenem e), anebo majetek v případech, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření vlastní činností nelze zjistit, a ostatní majetek, který není uveden pod písmeny a) až k), reprodukční pořizovací cenou.

Z/P/P opatrnosti – viz § 25 odst. 3. (§ 25 odst. 2 a § 26): Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

Pokud se při inventarizaci zásob zjistí, že jejich prodejní cena snížená o náklady spojené s prodejem je nižší než cena použitá pro jejich ocenění v účetnictví, zásoby se ocení v účetnictví a v účetní závěrce touto nižší cenou.

Pokud se při inventarizaci zjistí, že hodnota závazků je vyšší, popřípadě i nižší než jejich výše v účetnictví, uvedou se závazky v účetnictví a v účetní závěrce v tomto zjištěném ocenění.

Ustanovení o oceňování podle § 25 odst. 3 vyjadřují rezervy, opravné položky a odpisy majetku. Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv. Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Opravnými položkami se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty majetku; odpisy majetku vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty.

1.5 Jednotlivé kroky závěrkových prací

Proces účetní závěrky je velice složitý. V rámci jejího sestavování však nesmíme zapomenout i na další záležitosti a navazující činnosti bezprostředně se k účetní závěrce vztahující, např.:

-        rozdělení účetních operací vztahující se k běžnému účetnímu období a již k novému účetnímu období pro správné vykázání,

-        daňová analýza a výpočet daně,

-        události po rozvahovém dni a jejich správné vykázání,

-        sestavení výroční zprávy,

-        sestavení zprávy o vztazích,

-        sestavení zprávy o platbách vládám,

-        rozbor účetní závěrky,

-        audit,

-        schválení účetní závěrky,

-        zveřejnění účetní závěrky,

-        archivace.

Více již najdete v měsíčníku 1000 řešení 1-2/2023.

Insolvenční zákon upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Dále taky upravuje podmínky při oddlužení dlužníka. Podle tohoto zákonu má insolvenční řízení vést k rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů. Zároveň má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn.

Legislativní úprava řešení úpadku sleduje jak zájmy na dobrém fungování hospodářství, neboť dochází k uvolnění zdrojů z činností, v nichž jsou využívány neefektivně, a tyto zdroje se následně mohou znovu efektivně zapojit do ekonomiky, tak – v případě osobních bankrotů fyzických osob – zájmy sociální. Fyzické osobě se umožňuje po úspěšném oddlužení začít nový život nezatížený nezvladatelnými dluhy a znovu se zapojit do hospodářského a společenského života. Komentář je obohacen rozsáhlou judikaturou.

Úvodem

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“, „zákon“, popř. „IZ“) patří mezi ty právní normy, které podléhají častým novelizacím. Insolvenční zákon a insolvenční právo jako takové stíhá i další neduh, kterým je nestálost, resp. neustálé proměny, které se nezřídka týkají velmi zásadních otázek.

Je to dáno bezesporu i tím, že se jedná o velmi důležitou právní normu, která má pomoci řešit úpadek a hrozící úpadek dlužníka, přičemž význam této právní normy v časech hospodářské krize a jiných ekonomických potíží stoupá několikanásobně. Hodí se dodat, že tato právní norma byla za poslední dobu poznamenána několika významnými novelami – ať již se jednalo o zákon č. 31/2019 Sb., „covidové“ novely provedené zákony č. 191/2020 Sb. a č. 460/2020 Sb. a další související změny. Český zákonodárce však doposud svým občanům „dluží“ implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. 6. 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Cílem této navrhované preventivní restrukturalizace má být umožnit podnikům ve finančních obtížích pokračovat v dalším podnikání, resp. napomoci k jejich určitému restartu s využitím restrukturalizace jejich kapitálové struktury. Konečnou podobu tohoto legislativního počinu má nyní v rukou stále ještě český zákonodárce. V souvislosti s tím lze očekávat, že s největší pravděpodobností dojde k přijetí nového zákona o preventivní restrukturalizaci a dvou novel (mj. insolvenčního zákona).

Komentář zákona vychází z právního stavu k 1. 6. 2022.

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a)  řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,

b)  oddlužení dlužníka.

Komentář k § 1

V úvodních ustanoveních insolvenční zákon upravuje základní cíl právní úpravy, resp. předmět úpravy. I když insolvenční zákon výslovně nestanovuje, co je jeho účelem, lze z konkrétních ustanovení dovodit, že je jím řešení právních stavů, které souvisejí s dlužníkovým úpadkem, popř. s hrozícím úpadkem dlužníka. Hodí se dodat, že insolvenční právo, resp. řízení jako specifický druh občanského práva procesního, zařazujeme do práva veřejného. V praxi to znamená, že insolvenční řízení se přiměřeně řídí zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak a není-li to v rozporu se zásadami, ze kterých samotné insolvenční řízení vychází (zejména by nemělo jít o rozpor se společným zájmem věřitelů). Není-li aplikace občanského soudního řádu z některých uvedených důvodů v insolvenčním řízení možná, pak se použije ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a aplikace ustanovení, která se týkají buď výkonu rozhodnutí, anebo exekuce, jsou-li použitelná v rámci insolvenčního řízení pouze tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon výslovně odkazuje. Prakticky se tak jedná o výkon soudní moci, přičemž pro takovou právní normu je charakteristický vztah nadřízenosti a podřízenosti, který v daném případě vzniká mezi státním orgánem povolaným autoritativně rozhodnout věc (např. insolvenční soud) a účastníky řízení, pro něž navzájem zůstává zachován vztah rovnosti (např. v případě jednotlivých věřitelů dlužníka v úpadku).

Obecně lze shrnout, že účel a cíl insolvenčního zákona je nutno vykládat v kontextu se základními zásadami insolvenčního řízení, které zákonodárce vyjádřil v § 5 zákona. Koncepce tohoto zákona vychází z toho, že věřitelé by měli být více motivováni k tomu, aby zasáhli výrazněji do řešení úpadku dlužníka formou vzájemné dohody na způsobu jeho řešení a dlužník samotný by měl být motivován upřednostněním rychlého řešení své krizové situace, namísto obvyklé pasivity.

Jiná zásada je ovšem použita při úpadku osoby dlužníka, který je řešen oddlužením. V tomto případě je hlavní důraz kladen na opětovné zapojení takto postižené fyzické (popř. právnické) osoby do aktivního ekonomického života, kdy v případě zmíněného oddlužení jde o maximalizaci dlouhodobého užitku, kdy se předpokládá opětovné zapojení fyzické osoby do ekonomického života a ochota této fyzické osoby znovu pracovat, čímž stát i společnost bezpochyby získá více, než za situace, kdy by dlužník raději využil k řešení svých problémů komplexně a definitivně příslušné sociální záchranné sítě. Sanační forma řešení úpadku, kterou ovšem není jen oddlužení, nýbrž také reorganizace, spojuje se svou existencí z velké části i legální možnost zbavení se části dluhů při zachování či obnovení dlužníkovy činnosti.

§  Z judikatury

Legislativní úprava řešení úpadku sleduje jak zájmy na dobrém fungování hospodářství, neboť dochází k uvolnění zdrojů z činností, v nichž jsou využívány neefektivně, a tyto zdroje se následně mohou znovu efektivně zapojit do ekonomiky, tak – v případě osobních bankrotů fyzických osob – zájmy sociální. Fyzické osobě se umožňuje po úspěšném oddlužení začít nový život nezatížený nezvladatelnými dluhy a znovu se zapojit do hospodářského a společenského života. Dle Ústavního soudu tyto sledované zájmy bezpochyby představují ústavně chráněné veřejné zájmy a ve druhém případě i individuální zájmy úpadce. Neschopnost fyzické osoby plnit své závazky a případně její předlužení má negativní dopady na řadu jejích základních práv, zejména v oblasti práv sociálních, jako je například právo na bydlení a na přiměřenou životní úroveň (viz čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech). Umožnění oddlužení soukromé osoby může být také v konkrétním případě považováno za realizaci povinnosti státu pomáhat osobám v hmotné nouzi (čl. 31 odst. 2 Listiny).

Z usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS 3271/13

§ 2

Vymezení některých základních pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)  insolvenčním řízením soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení,

b)  insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení, jakož i soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení,

c)  insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení,

d)  incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení,

e)  majetkovou podstatou majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů,

f)  osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá,

g)  zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy; zajištěným věřitelem je i agent pro zajištění podle zákona o dluhopisech,

h)  přihláškou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení,

i)  insolvenčním rejstříkem informační systém, který obsahuje údaje podle tohoto zákona,

j)  společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů,

k)  finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní družstvo, obchodník s cennými papíry, který je investičním podnikem podle čl. 4 odstavce 1 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (dále jen "obchodník s cennými papíry"), pojišťovna a zajišťovna, a za dále stanovených podmínek tohoto zákona i některé další osoby.

Komentář k § 2

V tomto ustanovení zákona dochází k vymezení některých základních pojmů vážících se k insolvenčním řízení. Ve srovnání s předchozí právní terminologií, která se váže k zákonu o konkursu a vyrovnání, nutno dodat, že se v některých případech jedná o zcela novou právní terminologii, která si takto vyžádala toto vymezení některých základních pojmů, aby byly srozumitelné pro širokou uživatelskou veřejnost v praxi.

Důležité!

Oproti zákonu o konkursu a vyrovnání došlo k zavedení pojmu insolvenční řízení, a to jako řízení jednotného. Pod tímto pojmem chápeme taková řízení, jejichž předmětem a cílem je řešení úpadku dlužníka, popř. jeho hrozícího úpadku a způsobu jeho řešení. To vše se děje v závislosti na samotné osobě dlužníka, povaze jeho dluhů, stanovisek jeho věřitelů apod.

Dalším z používaných pojmů je pojem insolvenční soud, kterým se rozumí jak soud prvního stupně (který rozhoduje o vyhlášení moratoria před podáním insolvenčního návrhu, o podaném insolvenčním návrhu, o způsobu řešení dlužníkova úpadku apod.), tak i odvolací soud, popř. jiný soud, který rozhoduje o dalším opravném prostředku v rámci insolvenčního řízení. Rozhodující je v daném kontextu zejména ten moment, kdy má dojít k určení insolvenčního soudu při podání přihlášky pohledávky. Pokud by ji věřitel totiž podal u jiného krajského soudu, než insolvenčního soudu, lze ji pokládat za včas přihlášenou do insolvenčního řízení jen tehdy, pakliže takový jiný než insolvenční soud přihlášku nejpozději poslední den lhůty určené k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku odevzdal orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu – k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 3/2012.

Neméně důležitým pojmem je pojem insolvenční návrh, kterým je vždy zahajováno vlastní insolvenční řízení. Tento insolvenční návrh musí být podán u příslušného insolvenčního soudu a musí směřovat proti konkrétnímu dlužníkovi.

Zákon definuje rovněž pojem incidenční spor. Pro účely tohoto zákona se pod tímto pojmem rozumí takové spory, které jsou vyvolány insolvenčním řízením, o nichž tak stanoví zákon, a které jsou projednávány v rámci insolvenčního řízení. Koncepce vychází z toho, že tyto spory projednává insolvenční soud, resp. soudce, který podle rozvrhu práce vykonává v příslušném insolvenčním řízení dohled. Pro tyto spory platí určitá pravidla zakotvená přímo v insolvenčním zákoně, když u tohoto sporu se zpravidla vždy bude na straně žalobce nebo žalovaného účastnit insolvenční správce, nepůjde-li o situaci, kdy bude pohledávka přihlášená věřitelem popírána jiným věřitelem. Od 1. 1. 2014 jsou do této kategorie sporů zařazeny též spory dle § 231 odst. 2 zákona a dle § 289 odst. 3 zákona a související problematika řešení pořadí pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim naroveň dle § 203a zákona, včetně řešení sporu o to, zda určitá pohledávka spadá do režimu pohledávky vyloučené z uspokojení v rámci insolvenčního řízení dle § 170 zákona. Do této kategorie sporů dále patří spory o pravost, výši nebo pořadí pohledávky, spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení dle § 225 odst. 5 zákona, spory o vypořádání SJM, spory na základě odpůrčí žaloby, spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinnosti insolvenčního správce, další spory, které takto zákon označí jako incidenční, tj. spory ze žalob věřitele o určení trvání jeho pohledávky, ohledně které soud ukončil účast věřitele v insolvenčním řízení z důvodu jeho zániku (§ 186 zákona), spory ze žalob na určení platnosti smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatné právní jednání (§ 233 zákona).

Důležité!

Dalším z důležitých pojmů je pojem majetková podstata, přičemž pod tímto pojmem je chápán majetek, který je určen k uspokojení dlužníkových věřitelů, nicméně pro vlastní průběh insolvenčního řízení zákonodárce s ohledem na povahu přijatého nebo zvažovaného způsobu řešení úpadku tento pojem ještě v zákoně dále upřesňuje.

Na tomto místě zákona je zmíněn též pojem osoba s dispozičními oprávněními, což je osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. Nutno dodat, že tato oprávnění v sobě zahrnují jak oprávnění s majetkovou podstatou nakládat, tak i oprávnění a zároveň i povinnost tuto majetkovou podstatu spravovat. Znamená to, že těmito oprávněními a současně i povinnostmi je nadána osoba s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě, kterou může být v závislosti na průběhu insolvenčního řízení buď dlužník, anebo insolvenční správce. Nelze pominout, že samotné správné posouzení otázky, kdo je v danou chvíli tou správnou – vhodnou osobou k dispozičním oprávněním k majetkové podstatě v průběhu insolvenčního řízení, může mít často dopad i ve vztahu k posouzení platnosti či neúčinnosti právních jednání provedených v té které fázi insolvenčního řízení tou kterou osobou.

Jedním z klíčových pojmů zde obsažených je pojem zajištěný věřitel. Je jím takový věřitel, který má pohledávku zajištěnu majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka jen způsobem uznaným tímto zákonem – tj. zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění v rámci národní právní úpravy, popř. právem obdobným v rámci úpravy zahraniční.

Dalším z neopomenutelných pojmů je pojem přihláška pohledávky. Jedná se o základní způsob uplatnění práv věřitelů k pohledávkám vůči dlužníkovi, a který představuje takto formální způsob. Tato formálnost se projevuje tím, že zákonodárce vyžaduje v případě obecných věřitelů podání přihlášky pohledávky – bez ohledu na to, zda se jedná o věřitele, který podával již původně insolvenční návrh, anebo o zajištěného věřitele. Zmíněná forma se odráží v tom, že zákonodárce předpokládá, že uspokojeni v rámci insolvenčního řízení mohou být (až na zákonem stanovené výjimky) jen ti věřitelé, kteří touto cestou (podáním přihlášky) své pohledávky řádně a včas přihlásili. Věřitelovou přihláškou pohledávky se pak rozumí jeho procesní úkon, kterým uplatňuje uspokojení svých majetkových práv v insolvenčním řízení prostřednictvím předepsaného formuláře – přihlášky. Zákon ovšem zná i jiné způsoby uplatnění pohledávek věřitelů dlužníka, které jsou vyhrazeny pro určitou část věřitelů, resp. jejich pohledávek.

Nelze pominout ani pojem insolvenční rejstřík, který je významným zdrojem údajů o insolvenčním řízení, a který slouží všem procesním subjektům, který je pojímán jako veřejný. Neveřejná část tohoto rejstříku obsahuje zvláštní informační systém, který slouží již jen části vybraných subjektů.

Mezi zásadní pojmy bezesporu náleží pojem společný zájem věřitelů. Jedná se o základní princip, který je vyjádřen tím, že všichni věřitelé jako celek mají usilovat o to, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně všechny spravedlivý a výnosnější než jiné zvažované způsoby řešení úpadku (např. snaha o podporu sanačních způsobů řešení úpadku). Tento všeobecný korektiv je však dále limitován tím, že již zákon určité kategorie věřitelů tak jako tak preferuje a jejich vlastní zájem je tak často od společného zájmu věřitelů již příkře oddělen. To se týká zejména pozice zajištěných věřitelů.

§ 3

Úpadek

(1) Dlužník je v úpadku, jestliže má

a)  více věřitelů a

b)  peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c)  tyto závazky není schopen plnit

(dále jen „platební neschopnost“).

(2) Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a)  zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo

b)  je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c)  není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo

d)  nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

(3) Má se za to, že dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků (dále jen "mezera krytí") stanovený ve výkazu stavu likvidity podle prováděcího právního předpisu představuje méně než desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků, anebo pokud výhled vývoje likvidity sestavený podle prováděcího právního předpisu osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity anebo výhled vývoje likvidity musí být sestavené v souladu s požadavky, které stanoví prováděcí právní předpis, auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.

(4) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho ma­jetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v pro­vozu podniku pokračovat.

(5) O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

(6) Obsah, rozsah a způsob sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity a uspořádání, označování a obsahové vymezení jednotlivých položek majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů ve výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje likvidity, a požadavky na osoby, které jsou oprávněny k sestavení výkazu stavu likvidity anebo výhledu vývoje likvidity, stanoví prováděcí právní předpis.

Komentář k § 3

V tomto ustanovení zákona je podána definice pojmu úpadek pro účely insolvenčního řízení. Návrh na zjištění úpadku může dle zákona podat dlužník či věřitel. K základním stavebním kamenům celého insolvenčního řízení patří pojem úpadek, který je definován mnohostí věřitelů (minimálně 2 věřitelé), peněžitými závazky vůči těmto věřitelům po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které dlužník není schopen (objektivně) plnit (jde o úpadek ve formě platební neschopnosti).

S ohledem na závažnost dopadu podání insolvenčního návrhu ze strany věřitele je třeba řádně posuzovat věřitelské insolvenční návrhy. Věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat řádné vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, tedy konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, stejně jako konkrétní údaje o pohledávkách těchto věřitelů, konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo že dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sen. zn. 29 NSCR 221/2016, sp. zn. KSBR 47 INS 1632/2016). Limitem pro popis skutkových okolností se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 5. 2017, sen. zn. 29 NSCR 66/2017, sp. zn. KSBR 52 INS 9985/2016, kdy dospěl k závěru, že „požadavek, aby věřitelský insolvenční návrh obsahoval jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, také konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka, totiž neznamená, že insolvenční navrhovatel je povinen uvést, na základě jakého smluvního nebo jiného ujednání či porušení smluvní nebo zákonné povinnosti takové pohledávky vznikly a zda jsou předmětem soudního sporu nebo exekučního řízení.“

V případě úpadku dlužníka musí jí o splatné pohledávky. Splatnost pohledávky lze stanovit dohodou smluvních stran či právním předpisem, a teprve pokud takto stanovena není, je pohledávka splatná prvního dne poté, kdy byl dlužník o plnění věřitelem požádán (v občanskoprávních vztazích) nebo bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán (v obchodněprávních vztazích) (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 29 NSCR 74/2015, sp. zn. MSPH 79 INS 7499/2011).

K objektivní (ne)schopnosti dlužníka plnit viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015, sp. zn. KSPH 60 INS 3129/2014-A-73, podle kterého „to, zda splatná pohledávka dlužníkova věřitele je zajištěna majetkem ve vlastnictví třetí osoby (osoby odlišné od dlužníka), např. z titulu ručení (ve všech jeho formách) nebo z titulu zástavního práva (váznoucího na majetku třetí osoby), nemá žádnou vypovídací hodnotu ohledně schopnosti dlužníka samotného tyto své závazky splatit. Dlužník totiž není osobou, jež by bez dalšího (jen proto, že pohledávka věřitele je zajištěna majetkem ve vlastnictví třetí osoby) mohla s majetkem ve vlastnictví třetí osoby disponovat tak, že z něj uhradí (bude schopen uhradit) svůj dluh vůči věřiteli. Obdobně to platí (jak správně rozpoznaly oba soudy) i pro osoby, jež jsou (vůči věřiteli dlužníka) v postavení dlužníkových spoludlužníků.“ Jak již uvedeno, právní definice úpadku je definována tak, jak již zmíněno shora.

V odst. 4 § 3 insolvenčního zákona je vymezena druhá forma úpadku – předlužení, které se týká dlužníků-právnických osob nebo fyzických osob – podnikatelů; zde je rovněž potřeba plurality věřitelů a současně aby výše závazků takového dlužníka převyšovala hodnotu jeho majetku. Při ocenění dlužníkova majetku je třeba zohledňovat jeho obvyklou (tržní) cenu a přihlédnout k dalšímu provozování podniku dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sen. zn. 29 ICdo 106/2016, sp. zn. KSPA 56 INS 18666/2012). Hodnotu majetku tak představuje cena majetku vyjádřená v penězích v době rozhodování insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu a dále, v případě, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu obchodního závodu pokračovat, též cena majetku, který pravděpodobně získá touto (budoucí) správou nebo provozem obchodního závodu (budoucí očekávané výnosy) (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sen. zn. 29 NSČR 32/2015). Pokud bychom to shrnuli, tak princip předlužení spočívá v tom, že došlo ke spotřebování vlastního kapitálu a aktiv dlužníka a dlužníkovy závazky jsou vyšší než aktiva včetně jeho pohledávek. Vychází se tedy z tzv. bilančního testu, kterým má dojít ke zjištění předlužení dlužníka, přičemž úpadek dlužníka má vycházet z „bilance“, kterou však obvykle dlužník nemá k dispozici anebo ji vlastní se značným zpožděním. Tento „bilanční“ test se však v praxi jeví jako bezzubý, neboť při posouzení vztahu ­aktiv a pasiv se přihlíží k příštím (budoucím) výsledkům a výnosům z podnikatelské činnosti dlužníka. To ve svém důsledku znamená, že lze popřít fakt předlužení pouhým odkazem na očekávání příštího vývoje, resp. např. budoucí výnosy z podnikatelské činnosti. Navíc při použití rozvahového testu nastupují další praktické problémy v souvislosti s porovnáním účetních hodnot s objemem závazků, když účetní hodnota je v dané souvislosti v podstatě bezcenná, jelikož je nezbytné pro poznání skutečného stavu pracovat s odhadem tržní hodnoty dlužníkových aktiv.

Vyvratitelné domněnky platební neschopnosti definuje odst. 2 § 3 insolvenčního zákona. Na dlužníka po dobu, po kterou domněnka trvá, přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník tak vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, sp. zn. MSPH 88 INS 7327/2009 (R 83/2012), i usnesení ze dne 12. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, sp. zn. MSPH 88 INS 4881/2012, (R 45/2014)). V usnesení ze dne 2. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, (R 80/2011), Nejvyšší soud konstatoval, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ insolvenčního zákona) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (R 83/2012).

Důležité!

Hodnota majetku dlužníka nemá význam jen při posuzování jeho předlužení, nýbrž může být využita i jako obrana proti konstatování jeho platební neschopnosti, pakliže dlužník doloží, že osvědčené pohledávky je možno s ohledem na jeho majetkové poměry bez obtíží vymáhat exekucí – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 119/2014.

Za zastavení plateb se považuje vědomé jednání dlužníka, jeho rozhodnutí, že nebude dále plnit své peněžité závazky, zpravidla doprovázené prohlášením o tom, že své závazky hradit nebude. K naplnění domněnky postačí, učiní-li tak dlužník alespoň ve vztahu k podstatné části svých závazků (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sen. zn. 29 NSCR 24/2013, sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011).

Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona [viz R 80/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 36/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 9 NSČR 23/2011, sp. zn. MSPH 94 INS 9160/2009 (R 43/2012)].

Část odborné veřejnosti považuje přístupy nastíněné v judikatuře svým způsobem za problematické. V této souvislosti je upozorňováno na to, že pouze krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky jsou z ekonomického pohledu vždy likvidní a zohlednění např. nemovitého majetku (jehož zpeněžení může být zpravidla časově náročnější) může vést mj. i ke stírání rozdílu mezi platební neschopností a předlužením, a tím k narušení principu právní jistoty a potencionálnímu oddalování podání samotného insolvenčního návrhu. Navíc – zohlednění pouze likvidních složek reflektuje samotný koncept mezery krytí v § 3 odst. 3 zákona a možnost obrany odvrácením druhotné platební neschopnosti dle § 143 odst. 3 zákona (k tomu např. Sprinz, P. a kol. Insolvenční zákon, komentář, C.H. Beck 2019, str. 10-12)

Rozhodne-li insolvenční soud o úpadku dlužníka na základě vyvratitelné domněnky o neschopnosti dlužníka platit své peněžité závazky, platí tato vyvratitelná domněnka i v dalších případech, kdy insolvenční zákon váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka, např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 insolvenčního zákona) nebo o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona), o neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 insolvenčního zákona) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sen. zn. 29 ICdo 14/2012, sp. zn. KSBR 40 INS 6055/2009).

V praxi není příliš časté podání insolvenčního návrhu pro tzv. hrozící úpadek. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSCR 1/2008, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, konstatoval, že „se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.“ Není pochyb o tom, že platná definice hrozícího úpadku je velmi vágní.

Občas zaznívají i názory, že stávající definice by měla být otočena a využita k definici hrozícího úpadku jako stavu, kdy disponibilní aktiva dlužníka převyšují jeho splatné závazky pouze o deset procent objemu těchto závazků (např. názor insolvenčního správce L. Loudy). Ten však současně připouští, že jakékoli ekonomické definování hrozícího úpadku je nutno podrobit pečlivé odborné diskusi a pokud možno i testování. Za stávající situace tak hrozící úpadek v českém prostředí značí stav v podstatě neodvratného sklouznutí do úpadku, kde se již pracuje s modelem, kdy finanční stav dlužníka již není v normě a lze předpokládat, že vykazuje značné anomálie oproti normálnímu ekonomickému stavu.

Novelou č. 64/2017 Sb. byla do insolvenčního zákona v odst. 3 zavedena tzv. mezera v krytí jako další kritérium pro rozhodnutí o úpadku podnikatele. Prakticky se porovnají disponibilní finanční prostředky a splatné závazky, jde tedy o zjištění platební (ne)schopnosti podnikatele. Insolvenční soud může dlužníku uložit povinnost předložit výkaz stavu a výkaz vývoje likvidity, přičemž pokud jde o insolvenčního navrhovatele s vykonatelnou pohledávkou za dlužníkem, pak insolvenční soud tuto povinnost dlužníku uložit musí (§ 128 odst. 3 insolvenčního zákona). K provedení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona slouží vyhláška č. 190/2017 Sb., o platební neschopnosti podnikatele.

Výhled vývoje likvidity představuje krátkodobý plán vývoje oběžných aktiv, krátkodobých závazků a peněžních toků dlužníka. Jeho účelem je posouzení schopnosti dlužníka splnit jeho splatné závazky v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje. Zpracovatelem, který sestavuje výkaz stavu likvidity nebo výhled vývoje likvidity, může být

a)  statutární auditor nebo auditorská společnost, jsou-li oprávněni provádět auditorskou činnost podle zákona upravujícího činnost auditorů,

b)  znalec zapsaný do seznamu znalců vedeného Ministerstvem spravedlnosti podle zákona upravujícího činnost znalců s oprávněním pro obor Ekonomika, odvětví Účetní evidence nebo znalecký ústav zapsaný do seznamu znaleckých ústavů vedeného Ministerstvem spravedlnosti podle zákona upravujícího činnost znalců s oprávněním k výkonu znalecké činnosti pro obor Ekonomika, nebo

c)  osoba, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací, a výkaz stavu likvidity nebo výhled vývoje likvidity zpracovává prostřednictvím osob podle písmena a) nebo b).

Důležité!

Vývoj likvidity by měl tedy osvětlit, zda ekonomické problémy podnikatele jsou toliko dočasného charakteru nebo zda jde o systémovou platební neschopnost. Přetrvávající mezera krytí je důvodem, pro to aby statutární orgán podnikatele podal insolvenční návrh, jinak odpovídá věřitelům za škodu, která jim mohla vzniknout tím, že insolvenční návrh nebyl včas podán.

Více již najdete v měsíčníku Poradce 6/2023.

Může český občan při pobytu v zahraničí využít průkaz pojištěnce vystavený mu jeho českou zdravotní pojišťovnou? Které podmínky musí pojištěnec splnit, pokud se odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění z titulu dlouhodobého pobytu v zahraničí? Kterými doklady lze oznámit období pojištění resp. pobytu v zahraničí?

Jednou z důležitých úředních činností resp. povinností zdravotních pojišťoven je zajistit dostatek zdrojů na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb. Z tohoto důvodu si zdravotní pojišťovny například bedlivě a systematicky hlídají, aby měl každý pojištěnec řádným, tedy zákonným, způsobem řešené své zdravotní pojištění, neboli pojistný vztah.

Účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění ze zákona povinně podléhají především:

• osoby, které mají na území ČR trvalý pobyt a
• osoby, které na území ČR trvalý pobyt nemají, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR.

Samostatnou kapitolu pak představuje posuzování osob ze států, na které se vztahuje působnost koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 (viz dále), případně postup podle podmínek daných dvoustrannými mezistátními smlouvami o sociálním zabezpečení. Novelou č. 274/2021 Sb. je s účinností od 2. 8. 2021 pojištěncem podle zákona č. 48/1997 Sb. také například osoba, které bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem vědeckého výzkumu, které byl udělen azyl nebo doplňková ochrana na území ČR aj.

Řešení pojistného vztahu

Osoba s trvalým pobytem na území ČR je ze zákona povinně účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění, což mimo jiné znamená, že musí mít zákonným způsobem řešené pojištění u své zdravotní pojišťovny. Buď je zaměstnána (v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění, tj. s odvodem pojistného zaměstnavatelem) nebo je OSVČ anebo může být zařazena u zdravotní pojišťovny v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát. Pokud nevyužije ani jednu z těchto tří možností, stává se ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů.

S účinností od 1. 1. 2021 má pojištěnec řádně vyřešené své zdravotní pojištění i tehdy, pokud je jako podnikatel činný v režimu paušální daně.

Relevantní možností, jak se zákonnou cestou vyhnout povinnostem v našem systému veřejného zdravotního pojištění a zároveň řešit pojistný vztah, je vynětí z tohoto systému, ke kterému dochází nejčastěji z těchto dvou důvodů:

• v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti v některém ze států EU, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ve Švýcarsku ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího Nařízení č. 987/2009 – u všech těchto zemí budeme v dalším textu uvádět pojem „členský stát“,
• na základě dlouhodobého pobytu v zahraničí.

Výkon výdělečné činnosti v zahraničí

Pokud má český občan v úmyslu vycestovat za účelem získání zaměstnání do některého z členských států, ve kterých se postupuje podle výše uvedených koordinačních nařízení EU (anebo začít v tomto státě podnikat), je českým pojištěncem do okamžiku, kdy práci v členském státě získá. V případě potřeby může do doby získání zaměstnání čerpat zdravotní péči v této zemi na základě Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC), vystaveného mu českou zdravotní pojišťovnou.

Jakmile začne český pojištěnec vykonávat v členském státě výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém pracuje a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti pak přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči z titulu EHIC, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení výkonu výdělečné činnosti v členském státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně vrací vystavený český EHIC. Pokud je tedy českému občanovi jednoznačně známo, od kterého data začne vykonávat výdělečnou činnost v zemi s působností „evropských“ nařízení, odhlásí se k příslušnému datu z českého systému zdravotního pojištění.

Po ukončení výdělečné činnosti (tj. zaměstnání nebo podnikání) v členském státě oznamuje český občan své české zdravotní pojišťovně, že již opět podléhá českým právním předpisům, platným v oblasti zdravotního pojištění. Povinnost placení pojistného vzniká dnem návratu z ciziny.

Je-li občan ČR pojištěn z titulu výkonu výdělečné činnosti, tj. zaměstnání nebo podnikání, v některém z členských států (tedy mimo tzv. třetí země), jsou systémem státu, ve kterém živitel pracuje, kryti i jeho případní nezaopatření rodinní příslušníci.

Dlouhodobý pobyt v zahraničí

V souvislosti se členstvím ČR v EU je zapotřebí si uvědomit, že institut dlouhodobého pobytu v cizině zůstal zachován i po vstupu ČR do Evropské unie k datu 1. 5. 2004.

Otázka vynětí ze zdravotního pojištění v ČR se posuzuje jinak:

• z titulu účasti občana s bydlištěm v ČR v systémech sociálního zabezpečení (tedy včetně zdravotního pojištění) členského státu – nejčastěji v přímé vazbě na výkon výdělečné činnosti, a to po různě dlouhé období, a jinak
• z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině, kdy musejí být splněny níže uvedené podmínky stanovené zákonem č. 48/1997 Sb., ve znění p.o.

O dlouhodobém pobytu v cizině dle § 8 odst. 4 cit. právní normy hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky:

1. nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než šest měsíců,

2. zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

3. písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně před dnem ukončení platby pojistného.

Osoba, splňující uvedené podmínky, je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny (EHIC).

Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

V souvislosti s ukončením účasti ve veřejném zdravotním pojištění zaniká povinnost platit pojistné dnem uvedeným v písemném prohlášení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy bylo toto prohlášení doručeno zdravotní pojišťovně. Naopak povinnost opětovného placení pojistného vzniká dnem návratu z ciziny. Povinností navrátivší se osoby je dodatečně dokladovat zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud by pojištěnec tento doklad nepředložil, byl by povinen doplatit zdravotní pojišťovně pojistné tak, jako by podle výše citovaného ustanovení o dlouhodobém pobytu v cizině nepostupoval.

Zákonem č. 200/2015 Sb., který novelizoval mj. zákona č. 48/1997 Sb., došlo s účinností od 1. 9. 2015 ke zpřesnění podmínek při vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění v souvislosti s dlouhodobým pobytu pojištěnce v cizině.

Protože v této souvislosti docházelo v minulém období k určitým interpretačním potížím a různým výkladům, byla s účinností od 1. 9. 2015 přijata novela zmíněného ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., která stanovuje uznání období zdravotního pojištění v cizině pouze tehdy, trvá-li celý kalendářní měsíc. Pokud doklad o zdravotním pojištění v cizině nekryje celou dobu pobytu v cizině, je pojištěnec povinen doplatit zpětně pojistné za každý kalendářní měsíc, ve kterém zdravotní pojištění v cizině netrvalo po celý takový kalendářní měsíc. Na rozdíl od právní úpravy platné do 31. 8. 2015 je v takové situaci pojištěnec zvýhodněn v tom smyslu, že zdravotní pojišťovna u něj nebude za pojištěním nekryté období vymáhat penále, případné dlužné pojistné však musí být uhrazeno.

Nutnost dokladově pokrýt celé období pobytu v zahraničí

Při vynětí ze systému musí český občan po ukončení pobytu v zahraničí (ať už je jeho důvod jakýkoliv) průkazně doložit své české zdravotní pojišťovně dobu výkonu výdělečné činnosti, pojištění nebo bydlení ve smyslu koordinačních nařízení EU, případně období zdravotního pojištění při dlouhodobém pobytu v cizině. Pokud tuto zásadní podmínku nesplní, dojde k situaci, že česká zdravotní pojišťovna neuzná z hlediska řešení pojištění pobyt v zahraničí nebo jeho část. Na příslušnou dobu pak zařadí pojištěnce ve svém informačním systému jako osobu bez zdanitelných příjmů (s pohledávkou na pojistném ve výši 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy za každý kalendářní měsíc, ve kterém nebyly zákonné podmínky dodrženy) a bude uplatňovat finanční nároky podle zákona.

Průběh výdělečné činnosti ve státech aplikujících koordinační nařízení EU je nezbytné zpětně doložit pomocí formulářů E 104, S041, E 106, S1, S072 nebo průkazem EHIC. Nelze-li formuláře získat, je možné uznat i jiné doklady, které prokazují účast na sociálním pojištění daného státu.

Například formulář E 104 je vydáván po skončení zaměstnání. Předložením tohoto formuláře pojištěnec v podstatě deklaruje svůj návrat do ČR natrvalo, neboli naopak, tento formulář nemůže pojištěnec mít, pokud je nadále výdělečně činný ve smyslu výše uvedených nařízení EU.

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 1/2023.

V zimě je nutno posílit organizmus vitaminy ve zvýšené míře. Jak důležitou úlohu ve výživě sehrávají minerální látky? Co jsou to stopové prvky?

Vitaminy jsou jedněmi z nich – materiálem nutným k výkonu a regeneraci, civilnímu životu. Bez jejich dostatečného množství nemůžou dobře fungovat tělesné orgány a systémy. Jsou nezbytné pro uvolňování potřebné energie, k růstu svalstva, celkovou vitalitu a obranu před nejrůznějšími nemocemi. Hrají důležitou roli v látkové přeměně organismu. Vzhledem k tomu, že se v drtivé většině jedná o substance, které si tělo samo neumí vyrobit, musíme je přijímat převážně potravou a je skutečně nezbytné věnovat jejich přísunu a spotřebovanému množství maximální pozornost. Přijímají se už více méně v hotové podobě nebo jako provitaminy (takzvaní předchůdci vitaminů, „nezralé“ vitaminy), které organismus „dotvoří“. Nejsou stavební hmotou ani zdrojem energie v klasickém slova smyslu. Jsou účinné už v minimálních koncentracích a množstvích. U mnoha z nich kolísá jejich spotřeba úměrně intenzitě látkové přeměny. I proto je nezbytné starat se o jejich dostatečný přísun zejména u neduživých, alergických a fyzicky i psychicky zatěžovaných osob, kdy jsou na procesy v organismu kladeny mimořádné nároky a látková výměna je mnohonásobně zvýšena.

Vitaminy ale nejsou vysloveně povzbuzující tabletky a nemohou ani nahrazovat bílkoviny nebo jiné potravinové zdroje (cukry, tuky).

Z praktických, technologických, důvodů, ale i s přihlédnutím k biologickým okolnostem dělíme vitaminy na ty, které jsou rozpustné ve vodě (např. skupina B, C), a na ty, které se rozpouštějí v tucích (například A, D, E, K). Vitaminy první skupiny jsou v těle poměrně snadno vstřebávány ze střev do krve, ale zato se snadno vylouhují z potravin při jejich zpracovávání. Vitaminy druhé skupiny se sice vstřebávají jen pomocí tuků, ale zato se tak snadno nevylouhují z potravin.

Potřeba vitaminů u člověka závisí na mnoha dalších okolnostech:

1. Děti a mládež jsou mnohem citlivější na nedostatek vitaminů, zejména v období jejich prudkého růstu.

2. Potřeba vitaminů je vyšší u rekonvalescentů po překonání zranění či nemoci.

3. Potřeba vitaminů je zvýšená při nepříznivých klimatických podmínkách.

4. Spotřebu vitaminů zvyšuje strava s převahou masa, hojnost uhlohydrátů (cukrů) v potravě zvyšuje zejména potřebu vitaminu B1 (thiamin). Nadměrné solení nebo kouření zvyšuje potřebu vitaminu C, alkohol potřebu vitaminu B1 a protipelagrického vitaminu PP (niacin).

5. Na dostatečné zásobování vitaminy je třeba myslet u lidí, kteří se rozhodli z důvodu obezity (nadváhy) nebo z jiných závažných příčin přistoupit na váhovou redukční dietu.

6. Nešetrná průmyslová nebo kuchyňská úprava, případně nesprávné skladování může obsah vitaminů v použitých surovinách podstatně snížit.

V důsledku nedostatku jednoho anebo více vitaminů v potravě může vzniknout hypovitaminóza, v opačném případě – při nadbytku – dochází k hypervitaminóze, luxusní vitaminizaci, která obvykle nastává při nekontrolovatelném příjmu vitaminů nejrůznějšími kombinacemi tablet. Oba stavy mohou mít pro organismus závažné nežádoucí účinky.

Minerální látky jsou „popelkami“ ve světě výživy, protože – i když si to většina lidí neuvědomuje – bez nich nemohou fungovat vitaminy, mnoho z nich by se dokonce ani nevstřebalo. Jakkoliv jsou tedy vitaminy důležitými látkami pro fungování organismu, nestačily by a „neuměly“ by plnit své funkce, pokud by organismu chyběly právě minerály. Léto je mimořádně vhodným i atraktivním ročním obdobím ke konzumaci zdravých potravin s bohatou minerální složkou. A ta plní v organismu mnoho důležitých úloh, jako například:

a)  účastní se na výstavbě a údržbě tělesných tkání; jako příklad můžeme uvést kosti a zuby, jejichž pevnost je podstatně závislá na příjmu vápníku, fosforu a hořčíku,

b)  zajišťuje, rozpuštěná v podobě solí, určité fyzikální a chemické vlastnosti tělesných tkání a tělesných tekutin, zejména krve a tkáňového moku,

c)  umožňuje dráždivost tkání a zároveň odpověď na podráždění,

d)  je součástí bílkovin a tuků, hormonů a enzymů, aktivizuje látkovou přeměnu.

Organismus musí minerální látky přijímat neustále potravou (anebo „umělou“ – tabletkovou – formou) k nahrazení jejich ztrát. Prvky, které potřebuje přijímat denně v gramových dávkách, označujeme jako makroelementy (např. sodík, draslík, vápník, hořčík). Prvky přijímané ve zlomcích gramů nazýváme oligoelementy (např. železo, zinek, mangan) a ve zlomcích miligramů mikroelementy (např. jód, kobalt, fluor). Oligoelementy a mikroelementy jsou označovány jako takzvané stopové prvky.

Všechny uvedené typy minerálních látek představují nezbytnou součást potravy. Snížený příjem některé z nich, resp. úplné chybění v potravě, má za následek vážné zdravotní poruchy. A to i v případě, že nezbytný denní příjem minerální látky je jen zlomek miligramu.

Vitaminy rozpustné v tucích

Vitamin A (retinol, axeroftol) – má velký význam pro udržování kvality sliznic, ale i pokožky, zubů, kostí, nehtů. Zvyšuje odolnost vůči infekcím a je součástí očního barviva rodopsinu. Jeho nedostatek u dětí negativně ovlivňuje vývoj, způsobuje degeneraci pojivových tkání při sportu, je příčinou suchosti pokožky a sliznic, lámavost nehtů a větší náchylnosti k různým infekcím. Škodlivý je ale i jeho nadměrný příjem, po němž u dětí a dospívajících dochází k výraznější unavitelnosti, bolestem hlavy, nechutenství, poruchám menstruace, vypadávání vlasů. Jako nejvhodnější zdroje vitaminu A se uvádějí nízkotučné mléčné výrobky, obohacené cereálie, tmavolistá, žlutá a oranžová zelenina (paprika, mrkev apod.), ovoce. Méně vhodnými zdroji jsou játra, ledvinky, srdce, rybí tuk. Tento názor se akcentuje v poslední době zejména z důvodu dobrého ú

inku karotenoidů, z nichž se vitamin A v lidském organismu vytváří a jež se nacházejí právě v rostlinách. Jsou to (žlutá) barviva rostlin (zeleniny) mající výrazný ochranný účinek pro lidský organismus (protirakovinové působení). Nejznámější je beta-karoten, který má nejvýraznější účinky.

Při konzumaci rostlinných zdrojů vitaminu A ve výraznějším množství nevzniká negativně působící hypervitaminóza (organismus je schopen si z karotenoidů vytvořit právě tolik vitaminu A kolik potřebuje), zatímco při nadměrné konzumaci živočišných zdrojů vzniknout může.

Vitamin D (kalciferol) – je nezbytný pro vstřebávání vápníku, je „zodpovědný“ za jeho ukládání v kostech a uplatňuje se v prevenci jejich řídnutí (osteoporóza). Jeho nedostatek způsobuje měknutí a zvýšenou křehkost kostí, jejich deformaci u dětí a mládeže během růstu a výraznější negativní dopad sportovní zátěže na kostní tkáň (aseptické nekrózy – M. Haglund, M. Osgood-Schlatter, M. Scheuermann). Nadbytek vitaminu D může způsobit nežádoucí ukládání vápníku do různých tkání (srdce, cévy, ledviny), průjmy, vyšší krevní tlak, vyšší hladinu cholesterolu v krvi. U člověka se tvoří působením ultrafialových paprsků na pokožku (během slunečních letních dní stačí dva až třikrát týdně 15 minut pobytu na slunci mimo exponovanou dobu dne – ne mezi 11. až 15. hodinou –, aby vzniklo tolik vitaminu D, kolik potřebuje organismus na celý týden). Nachází se i v obohacených mléčných výrobcích a cereáliích, vaječném žloutku, játrech, rybím tuku.

Vitamin E (tokoferol) – tím, že likviduje volné kyslíkové radikály, se uplatňuje v předcházení vzniku nádorových onemocnění v každé věkové kategorii. Předpokládá se jeho účast v prevenci vzniku křečových žil (varixů). Je významný při tvorbě červených krvinek a napomáhá regeneraci a rehabilitaci svalů postižených „ochabnutím“ po úrazech a onemocněních. Uvádí se jeho působení k oddalování únavy. Jeho nedostatek u dětí a mládeže může způsobovat poruchy růstu a mikrotraumatická poškozování svalstva. Nachází se v rostlinných olejích, obilných klíčcích, kukuřici, ořeších, olejnatých semenech.

Vitamin K (fylochinon) – je nezbytný pro tvorbu látek v játrech uplatňujících se při srážení krve, podporuje krevní srážlivost. Velkou měrou se účastní u rostoucího organismu na metabolismu kostí. Jeho nedostatek může způsobit zpomalení srážení krve, zvýšenou krvácivost, poruchy složení kostí, růstu. Nachází se ve špenátu a jiné tmavolisté zelenině, ovesných vločkách, zelí, bramborách, obilninách, je tvořen střevními bakteriemi.

Vitaminy rozpustné ve vodě

Vitamin B1 (tiamin, aneurin) – jeho spotřeba v organismu stoupá úměrně s tělesnou hmotností a příjmem potravy, zejména však při zvýšeném výdeji energie – vysoké pohybové aktivitě. Spolupůsobí při látkové přeměně cukrů. Přitom vznikají dost velké ztráty pocením. Má ochranný vliv na srdeční sval a nervovou tkáň, zlepšuje trávení. Jeho nedostatek působí na snížení výkonnosti, zvyšuje unavitelnost a citlivost svalstva (zejména dolních končetin) na bolest, způsobuje nechutenství, poruchy funkcí srdce a nervového systému, nespavost, bolesti hlavy, pocity na zvracení. Jeho přílišný nadbytek se však také může projevit negativně. Snižuje účinek vitaminu C na svaly a způsobuje nedostatek jiných „spoluvitaminů“ (vytlačuje vitaminy B2 a B6). Nachází se v obilninách, celozrnné mouce, cereáliích, obilných klíčcích, kvasnicích, luštěninách, neloupané rýži, ořeších, zelenině, ovoci.

Vitamin B2 (riboflavin) – je důležitý jako součást dýchacích enzymů, uplatňuje se v přeměně bílkovin, tuků a cukrů, chrání a udržuje sliznice, je důležitý pro vidění. Jeho nedostatek způsobuje oslabení organismu, záněty dutiny ústní a jazyka, ústních koutků, onemocnění očí, slzení, změny na kůži. Nadbytek může zvyšovat ztráty bílkovin a „vytlačovat“ vitaminy B1 a B6. Nachází se v tmavolisté zelenině, obilninách, sóji, nízkotučných mléčných výrobcích, kvasnicích, rybím mase, vnitřnostech.

Vitamin B3 (niacin, kyselina nikotinová, protipelagrický vitamin – PP) – je nezbytný pro metabolismus všech živin, udržuje chuť k jídlu, snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Jeho nedostatek způsobuje nechutenství, deprese, bolesti hlavy, kožní změny, průjmy (těmito projevy se vyznačovalo onemocnění pelagra). Jeho nadbytek může způsobit zvýšení hladiny cukru a kyseliny močové, v určitých případech napomoci vzniku srdečních arytmií. Nachází se v arašídech, bramborách, houbách, olejnatých semenech, sóji, kvasnicích, játrech.

Vitamin B5 (kyselina pantotenová) – zvyšuje odolnost vůči infekcím, únavě, stresu, urychluje hojení ran, napomáhá předcházení tvorby vrásek a šupinatění pokožky. Podporuje činnost nadledvin a tvorbu látek regulujících nervovou činnost. Je důležitý pro svalovou činnost. Jeho nedostatek může způsobovat střevní a žaludeční poruchy, bolesti hlavy, únavu, pohybové poruchy. Nadbytek může vyvolávat průjmy. Nachází se v ořeších, obilninách, celozrnných výrobcích, zelenině, kvasnicích, játrech, obilných klíčcích.

Vitamin B6 (pyridoxin) – působí v prevenci depresivních stavů a má vztah k vysoké pracovní intenzitě. Nedostatek může vést k svalovým křečím a poruchám reakcí. Může se dostavovat deprese, únava, nevolnost, chudokrevnost (anémie). Nachází se v banánech, špenátu, pohance, bramborách, sóji, obilninách, kvasnicích, mléku.

Vitamin B12 (kyanokobalamin) – je nezbytný zejména pro tvorbu červených krvinek, podporuje činnost centrálního nervového systému a periferních nervů, zvyšuje chuť k jídlu. Jeho nedostatek „má na svědomí“ nervové poruchy, chudokrevnost (perniciózní anémie). Nachází se v nízkotučných mléčných výrobcích, játrech, vejcích, mase.

Biotin (vitamin H)

Je potřeba k přeměně tuků a bílkovin, je účinný proti depresi, napomáhá lepšímu zpracování cukrů, udržuje pokožku ve svěžím stavu. Nedostatek může způsobit svalové bolesti, únavu, ztrátu chuti k jídlu, nespavost, záněty střev a kůže. Příznaky nadbytku jsou stejné jako u vitaminu B1. Tvoří ho bakterie ve střevě. Nachází se v ořeších, žampionech, neloupané rýži, sóji, kvasnicích, obilných klíčcích, játrech, vejcích, mléku, bílém mase.

Kyselina listová (vitamin M) – napomáhá při tvorbě červených krvinek. Její nedostatek způsobuje krvácení z dásní, ztrátu hmotnosti, poruchy růstu, průjmy, podráždění (nervové poruchy). Její předávkování zhoršuje vstřebávání zinku. Nachází se v tmavolisté zelenině a luštěninách, citrusových šťávách, nízkotučných sýrech, játrech, vejcích.

Všechny dosud uvedené vitaminy rozpustné ve vodě patří mezi vitaminy skupiny B a mají několik společných souvislostí. Velmi intenzivně je ničí kofein, který je obsažen v kolových nápojích a čokoládě – potravinách a nápojích oblíbených u sportujících dětí a mládeže s nesprávnými stravovacími návyky. Další příčinou hraničního nedostatku vitaminů skupiny B je nadměrná konzumace „bílého“ cukru a bílkovin, časté užívání antibiotik (ničí střevní mikroflóru).

Vitamin C (kyselina askorbová) – patří mezi nejpopulárnější vitaminy všech věkových kategorií. U dětí a mládeže má nezastupitelnou úlohu při tvorbě vaziv a oporných tkání (kost, dentin, chrupavka). Zlepšuje vstřebávání a využívání železa a vápníku, přeměnu tuků i cukrů. Stupňuje schopnost tolerance stresu zejména tím, že umožňuje dobrou činnost nadledvin. Zlepšuje koncentraci, zkracuje reakční dobu, aktivizuje činnost nervové soustavy (neměl by se užívat před spaním), oddálí nástup únavy a umožňuje vykonat více práce na kyslíkový dluh. Nezanedbatelné je jeho působení jako ochránce před toxickými látkami z ovzduší (volné kyslíkové radikály) a z potravy (dusičnany). Podporuje hojení ran a napomáhá zvyšování obranyschopnosti organismu. Jeho nedostatek může znamenat narušení pojivových tkání, krvácivost dásní, únavnost, chudokrevnost, snižování obranyschopnosti a narušování imunitního systému. Jeho spotřeba stoupá při všech druzích stresu, fyzické práci a infekčních onemocněních. Jeho předávkování prakticky neexistuje, protože při vysokých hladinách v organismu se začíná rychle vylučovat močí. To však může znamenat vznik oxalátových kamenů! Uvádí se, že přírodní forma příjmu vitaminu C je třikrát účinnější než syntetická. Tento poznatek se však pravděpodobně týká ekologicky pěstovaných rostlin, které se konzumují v „syrovém“ stavu. Nachází se v citrusových plodech, křenu, zelené paprice, kapustě, černém rybízu, kedlubně, rajčatech, šípkách.

Příklady – makroelementy

Sodík (Natrium – Na) – zajišťuje rovnováhu tekutin mezi buňkou a mezibuněčným prostorem. Napomáhá udržovat objem tělesných tekutin, zejména mimo buňky. Ztráty sodíku jsou spojeny s úbytkem vody (zmenšení objemu mimobuněčných tekutin včetně zmenšení objemu krve), zadržování sodíku naopak se zmnožením vody v těle (zvětšení objemu mimobuněčných tekutin včetně zvětšení objemu krve). Uplatňuje se při přenosu a šíření nervového podráždění. Zvyšuje citlivost hladkého svalstva cév vůči adrenalinu a noradrenalinu, hormonům vyvolávajících jejich stah. Důsledkem může být zvyšování krevního tlaku.

Ztráty sodíku z organismu jsou zapříčiněny nadměrným pocením, průjmy, značným příjmem tekutin bez současného dostatečného příjmu sodíku, při hormonálních poruchách. Tyto ztráty nebývají časté. Projevují se nechutenstvím, zvracením, svalovou slabostí končetin a křečemi svalstva. V současné stravě je však stále více sodíku, než je žádoucí, což neúměrně zvyšuje obsah vody v organismu (konzumace nejrozličnějších chipsů, slaných tyčinek, oříšků a podobně). V získávání sodíku je spíše vhodné orientovat se na jiné zdroje, např. minerální vody.

Draslík (Kalium – K) – v lidské buňce má podobnou funkci jako sodík v mimobuněčné tekutině. Poměr sodík-draslík je udržován tzv. sodíkovo-draslíkovou pumpou. Draslík je nezbytný pro normální činnost kosterního svalstva a vláken srdeční svaloviny. Je nezbytný pro zpracování cukrů. Spolu s vápníkem, hořčíkem a sodíkem umožňuje správnou nervo-svalovou dráždivost (její mimořádné změny mohou být provázeny křečemi). Větší ztráty draslíku nebo jeho nedostatečný příjem způsobuje snížení svalového napětí, snížení svalové dráždivosti, spavost, zácpu, nižší krevní tlak, poruchy srdečního rytmu. Zdrojem získávání draslíku, který se z organismu ztrácí hlavně při poruchách trávicího systému, jsou hlavně potraviny rostlinného původu.

Vápník (Calcium – Ca) – 99 procent obsahu vápníku v lidském těle se nachází v kostech a zubech. Vápník je součástí všech tělesných tekutin. Reguluje funkci buněčných membrán, ovlivňuje srážlivost krve, přenos nervového vzruchu, kontraktilitu svalových vláken. Je v rovnováze s fosforem (resp. fosforečnany), jeho hladinu ovlivňuje vitamin D. V letní stravě je, s ohledem na vyšší ztráty pocením, dýcháním a močí, důležité zabezpečit dostatečným příjmem vápníku. Jeho nedostatek může způsobit problematický vývoj kostry, únavové zlomeniny, svalové křeče, nadměrný výskyt zubního kazu. Zvýšené množství vápníku v organismu způsobuje ztrátu chuti k jídlu, zácpu, zpomalení srdeční činnosti, svalovou slabost, zvyšování krevního tlaku, ukládání vápníku do měkkých tkání.

Vápník se o něco lépe vstřebává z živočišné než z rostlinné potravy, kde je zčásti vázán na kyselinu šťavelovou a fytovou. Vstřebávání vápníku z potravy je ztíženo i při nadbytku fosfátů v potravě. Laktóza, mléčný cukr, naopak vstřebávání vápníku zlepšuje. To je usnadněno také při rozmnožení střevní acidofilní bakteriální mikroflóry. Z uvedených důvodů kolísá procento vstřebaného vápníku z potravy mezi 20–50 %.

Pro vstřebávání vápníku ze střeva je nezbytná přítomnost vitaminu D, který umožňuje aktivní transport vápníku střevní sliznicí do krve.

Fosfor (Phosphorus – P) – přibližně 90 procent fosforu je soustředěno do kostí v kombinaci s vápníkem. Tvoří komplexní soli, na nichž je závislá tvrdost kostí. Fosfor ovlivňuje výrazně činnost mozku, nervových tkání vůbec, kosterní a srdeční svaloviny, zpracování všech živin. Má ústřední význam při přeměně a přenášení energie v těle. Jeho nedostatek v těle může zapříčinit zvracení, průjmy. Projevy nízké hladiny fosforu v organismu nebývají časté. Představují celkovou slabost, pocity nevolnosti, zvracení, poruchy rytmu srdce a dýchání.

Hořčík (Magnesium – Mg) – spolu s vápníkem a fosforem se v kostech nachází 50–70 procent hořčíku. Je nezbytný pro udržení normální funkce nervového systému a srdečního svalu. Ztráty hořčíku v důsledku nesprávné výživy a náročnějších fyzických výkonů nesmí být podceňovány, neboť mohou být hlavní příčinou svalových křečí, neadekvátního zvýšení srdeční frekvence a zmatenosti mysli.

Stopové prvky

Železo (Fe) – tvoří důležitou součást krevního barviva. Nejsprávnější cestou k získání železa je správná strava, je však třeba vědět, že se vstřebává jen zčásti (zhruba 10 procent). Sportující a fyzicky pracující jedinci (zejména děvčata zatěžovaná během menstruace) musí na příjem železa v dostatečném množství kvůli jeho zvýšeným ztrátám myslet více. Železo obsažené v rostlinných potravinách (luštěniny, sušené meruňky, sezamová a dýňová semínka, mák, kokos) se pětkrát lépe vstřebává v přítomnosti vitaminu C a ovocných kyselin. Nadbytek železa v organismu není vhodný (podporuje tvorbu volných radikálů poškozujících buňky) a při jeho nedostatku vzniká chudokrevnost (anémie) a oslabení imunitních reakcí.

Zinek (Zn) – je velmi důležitý prvek zejména v období růstu organismu. Zvyšuje účinnost hormonů, aktivizuje látkovou přeměnu. Jeho nedostatek se v průběhu vývoje organismu projevuje omezením růstu, nízkou kvalitou svalové hmoty, zpomalením vývoje pohlavních žláz, chudokrevností, snížením rychlosti hojení ran, poklesem obranyschopnosti vůči infekcím, poruchami regulace cukru v krvi, prodloužením regenerace po výkonu, ztrátou vlasů.

Mangan (Mn) – je nezbytný pro správnou pevnost šlach a kostí. Při jeho nedostatku dochází k poruchám růstu, svalovým křečím a narušení tukového metabolismu. Vyskytuje se v ořeších, luštěninách, zelenině, celozrnných výrobcích, vnitřnostech.

Měď (Cu) – podporuje vstřebávání železa a tvorbu pigmentu (kožního barviva). Pro rostoucí organismus má podstatný význam při tvorbě červených krvinek a pojivové tkáně. Vyskytuje se v luštěninách (zejména v hrachu), ořeších, tmavolisté zelenině, citrusových plodech, kakau, žitném chlebu.

Chrom (Ch) – je velmi důležitý při přeměně cukrů. Při jeho nedostatku můžeme pozorovat nervové poruchy a vyšší hladiny krevních tuků. Vyskytuje se v celozrnných výrobcích, kvasnicích, kukuřici, černém pepři.

Molybden (Mo) – nacházíme ho v luštěninách, tmavolisté zelenině, celozrnných výrobcích. Jeho nedostatek může vyvolat bolesti kloubů.

Selen (Se) – spolu s vitaminem E působí proti volným kyslíkovým radikálům a snižuje toxicitu rtuti a kadmia v potravě. Říká se, že „selen spolu s hořčíkem a vitaminem E zachraňují srdce“. Nachází se v mořských rybách (hlavně sledích), krabech, kukuřici, cibuli, česneku, houbách, brokolici, obilninách. „Nepřítelem“ selenu jsou sladkosti, diskutuje se o jeho působení na zpomalení růstu novotvarů (rakovinových zárodků).

Fluor (F) – je ho třeba pro pevnost zubů a kostí, podporuje vstřebávání vápníku. Při jeho nedostatku se zvyšuje výskyt zubního kazu a těžko se hojí zlomeniny. Vhodný není ani nadbytek fluoru v organismu – „vychytává“ hořčík z krve, čímž mobilizuje vápník z kostí, a tak působí jejich řídnutí. Velmi důležitá je jeho vyrovnaná bilance, obzvlášť pro rostoucí organismus. Nachází se v mořské nebo fluoridované soli, kvalitní pitné vodě.

Jod (I) – při jeho absenci může vzniknout porucha štítné žlázy, poruchy tělesného růstu a vývoje centrální nervové soustavy. Později snižování aktivity nervového systému. Nachází se v rybím mase (treska, makrela, halibut, sleď, úhoř), zelenině, luštěninách, houbách, jodizované mořské soli.

Kobalt (Co) – je důležitý pro tvorbu vitaminu B12 a červených krvinek. Jeho nedostatek může vyvolat poruchy krvetvorby. Nachází se v luštěninách, kořenové zelenině, ořeších.

Vanad (V) – jeho nedostatek podporuje vznik vyšší hladiny cholesterolu v krvi a poruchy ukládání minerálních látek do zubů a kostí. Nacházíme ho v luštěninách a ořeších.

Síra (S) – je důležitá pro zdraví vlasů, nehtů a kůže. Nachází se zejména v luštěninách a ořeších.

MUDr. Pavel Malovič

* * *

Poradce, měsíčník č. 6/2023 (XI/2022)

·         Insolvenční zákon s komentářem – komentář

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 1/2023 (XI/2022)

·         Konec roku ve mzdové účtárně

·         Které situace mohou řešit zaměstnavatelé na přelomu let 2022/2023?

·         Bezplatné užívání nízkoemisních vozidel zaměstnanci - nově

·         Srážky ze mzdy – opět nově

·         Kolektivní smlouvy v roce 2023

·         Valorizace rent v r. 2023

·         OSVČ a zdravotní pojištění od 1. 1. 2023

·         Účetní závěrka vybraných účetních jednotek

·         Školní matriky

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 1/2023 (XI/2022)

·         Ukončení roku z pohledu ZDP

·         Zdanění ostatních příjmů – specifika

·         Zálohy OSVČ v roce 2023

·         Paušální daň v roce 2023

·         Dítě v daňovém přiznání – uplatnění daňového zvýhodnění

·         Roční vypořádání odpočtu DPH – po skončení roku

·         Přiznání k silniční dani za rok 2022

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 1-2/2023 (XI/2022)

·         Od účetní závěrky 2022 k DPPO za rok 2022

·         Účetní směrnice CZ

·         Povinnosti plátce DPH komplexně

1000 řešení – měsíčník č. 1-2/2023 (XI/2022)

·         Konec roku v účetnictví

·         Daňové odpisy

·         Práce v zahraničí a zdravotní pojištění

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ

1. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

2. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

3. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezervy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

4. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

5. Souvztažnosti pro podnikatele 2022(přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

6. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

7. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

8. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

9. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi (problematika zaměstnávání a DPH řešena prostřednictvím dotazů a odpovědí; aktualizované zákony, vyhlášky a nařízení)

10. Vzory smluv, žalob a podání 2022 (aktualizované nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva, součástí publikace je editovatelné CD)

11. 100 otázek a odpovědí Vnitropodnikové směrnice (vnitropodnikové směrnice z oblasti cestovních náhrad, inventarizace, používání služebních motorových vozidel, pracovněprávních nároků zaměstnanců, pracovního řádu, výdajů hrazených zaměstnavatelem zaměstnanci paušální částkou, základních informací pro zpracování účetních agend)

12. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2022 (dopady ekonomických, epidemiologických a geopolitických událostí roku z pohledu zpracování účetnictví uvádíme průběžně v textu a příkladech. Rok 2022 je také předposledním rokem, kdy se sestavuje účetní závěrka podle stávajících účetních předpisů; s účinností od 1. ledna 2024 Ministerstvo financí ČR připravuje nový zákon o účetnictví a novou prováděcí vyhlášku pro podnikatele. Na některé změny nového zákona o účetnictví v textu upozorníme)

13. Daňová přiznání FO a PO za rok 2022 (kdo podává daňové přiznání, kdy a jak ho podat, kdy a jak zaplatit daň. Upozorňujeme také na změny týkající se daňového přiznání, které nastaly v průběhu roku. Dále rozebíráme roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za rok 2022 - výhody ročního zúčtování, daňové přiznání zaměstnance, nezdanitelné části základu daně, žádost o roční zúčtování…)

14. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2023 (přehled sazeb, parametrů, vzorových výpočtů z oblasti mezd a platů a jejich zdanění. Přinášíme i aktuální přehled odvodů na zdravotní a sociální pojištění, pracovního práva, dávek nemocenského pojištění, důchodů, sociálních dávek a souvisejících oblastí…)

15. Příručka mzdové účetní pro rok 2023 (odměňování podle zákoníku práce, zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmů ze závislé činnosti, daňové zvýhodnění, slevu na dani, nejčastější a složité problémové okruhy pracovněprávních vztahů, včetně pracovněprávních novinek)

16. Optimalizace daně bez chyb, pokut a penále 2023 (při optimalizační činnosti je důležité využít všech ustanovení zákona z příjmů umožňující legálně dosáhnout optimální daně z příjmů, a přitom se nedopouštět sankcionovaných daňových úniků)

Poradce, měsíčník č. 7-8/2023 (I/2023)

·         Zákon o dani z přidané hodnoty s komentářem – komentář

Poradce, měsíčník č. 9-10/2023 (I/2023)

·         Zákon o daních z příjmů s komentářem – komentář

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 2/2023 (I/2023)

·         Nová úprava cestovních náhrad

·         Nová výše minimální mzdy a zdravotní pojištění

·         Teplotní podmínky na pracovišti - změny v NV o ochraně zdraví při práci

·         Změny v předpisech v souvislosti s novelou zákoníku práce

·         Nová legislativní úprava kurzarbeitu

·         Uplatnění slevy na manželku v rámci DP a ročního zúčtování záloh za rok 2022

·         Náklady na stravování v organizačních složkách státu a příspěvkových organizací - nová vyhláška

·         Hygienické požadavky na prostory a provoz zařízení na vzdělávání - novela

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 2/2023 (I/2023)

·         Změna v limitu pro registraci k DPH od 1. 1. 2023

·         Zdravotní pojištění k 1. 1. 2023 – změny

·         Mimořádné odpisy a další změny v ZDP

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 3-4/2023 (I/2023)

·         Výdaje v ZDP a účetnictví

·         Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

·         Příjmy ze samostatné činnosti a jejich zdanění

1000 řešení – měsíčník č. 3-4/2023 (I/2023)

·         DPH po novelách

·         Práce v zahraničí a zdravotní pojištění

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

NOVINKY

Aktualizace I/6 (X/2022)

·         Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních

Aktualizace VI/6 (X/2022)

·         Energetický zákon

• Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci

Aktualizace IV/3 (IX/2022)

·         Zákon o zadávání veřejných zakázek

·         Katastrální zákon

Aktualizace I/5 (IX/2022)

·         Zákon o provádění mezinárodních sankcí

·         Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ...

Aktualizace III/5 (IX/2022)

·         Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

·         Nařízení vlády č. 341/2017 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

·         Nařízení vlády č. 304/2014 Sb. o platových poměrech státních zaměstnanců

·         NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 256/2022 Sb. o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady)

Aktualizace VI/5 (IX/2022)

·         Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí

·         Zákon o právu na informace o životním prostředí

·         Zákon o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech)

·         Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

Aktualizace V/3 (IX/2022)

·         Zákon o svobodném přístupu k informacím

·         Vyhláška o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky

ZÁKONY 2023