OPATŘENÍ VLÁDY ČR v souvislosti s koronavirem

 

Po skončení nouzového stavu, jenž byl ukončen k 17. květnu 2020, platí na území České republiky mimořádná opatření vyhlášená v souvislosti s epidemií koronaviru.

Mimořádná opatření

• Omezení volného pohybu
• Opatření na státních hranicích
• Opatření při vstupu do České republiky
• Opatření v oblasti maloobchodu a služeb
• Opatření v oblasti školní docházky a vzdělávacích akcí
• Opatření v sociální oblasti
• Opatření v oblasti zdravotnictví
• Opatření v oblasti vězeňské služby

 

Vláda upravila scénář uvolňování mimořádných opatření, aktuální přehled naplánovaných postupných kroků naleznete na http://www.vlada.cz/cz/harmonogram-rozuvolnovani-180969/.

 

 

Zdroj: https://www.vlada.cz/

 

ZAVEDENÍ KOMPENZAČNÍHO BONUSU PRO OSVČ

 

Zákonem č. 159/2020 Sb. došlo k zavedení kompenzačního bonusu na měsíce březen a duben 2020. Aby však mohl být tento bonus za předem stanovených podmínek poskytován i v tzv. druhém bonusovém období, tj. od 1. 5. do 8. 6. 2020, musel být tento zákon novelizován zákonem č. 234/2020 Sb.

 

 

S ohledem na nemožnost zcela najisto predikovat, zda nebude nutné ponechat část omezujících krizových opatření v platnosti i po tomto datu, bylo tímto zákonem upraveno též fakultativně tzv. třetí bonusové období, v jehož případě bude jeho stanovení, resp. určení délky ponecháno na úpravě nařízením vlády. Zákon současně v tomto ohledu stanoví časový limit od 9. 6. do 31. 8. 2020, který nemůže být vládou při určení délky třetího bonusového období překročen. Současně je takto zakotvena koncepce, která vychází z toho, že třetí bonusové období bude moci zahrnovat pouze ty dny, kdy trvají krizová opatření ve smyslu § 1 zákona omezující zcela nebo zčásti výkon samostatné výdělečné činnosti.

Nadále platí stávající princip, že v rámci bonusového období se splnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus de iure testuje ke každému dni bonusového období, přičemž některé podmínky se i fakticky testují za jednotlivé dny (např. status OSVČ) a některé pro celý kalendářní měsíc (např. status zaměstnance účastného na nemocenském pojištění podle příslušného zákona – v těchto případech je fakticky podmínka splněna či nesplněna vždy pro všechny dny v daném měsíci).

 

Předmětem kompenzačního bonusu je výkon samostatné výdělečné činnosti, tudíž jej nelze nárokovat za ty dny bonusového období, ve kterých nebyla samostatná výdělečná činnost vykonávána, resp. byl její výkon přerušen. Co se týká materiální podmínky, že subjekt kompenzačního bonusu nemohl samostatnou výdělečnou činnost zcela nebo z části vykonávat nad míru obvyklou v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření, tak ta se posuzuje ve vztahu ke kalendářnímu měsíci (což výslovně zmiňuje i § 3 odst. 1 zákona, který v souvislosti s vymezením předmětu kompenzačního bonusu hovoří o „výkonu samostatné výdělečné činnosti v kalendářním měsíci“). Nemožnost provozovat činnost nad míru obvyklou, stejně tak omezení výkonu činnosti nad míru obvyklou, se tedy fakticky neposuzuje k jednotlivému kalendářnímu dni, ale ke kalendářnímu měsíci jako celku. Pokud tedy k uvedenému omezení došlo během daného kalendářního měsíce, je podmínka takto splněna pro všechny dny, které do tohoto měsíce spadají.

S ohledem na rozšíření počtu bonusových období bylo výslovně stanoveno, že žádost o kompenzační bonus se podává za jednotlivé bonusové období. Podal-li žadatel žádost za první bonusové období, bude chtít kompenzační bonus i za druhé bonusové období, pak je nezbytné, aby podal další žádost a čestným prohlášením osvědčil, že splňuje podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus i v tomto bonusovém období. Obdobně bude postupováno i v případě třetího bonusového období, bude-li nařízením vlády realizováno. V kontextu s již uvedeným je proto explicitně stanoveno, že ke stanovení kompenzačního bonusu dochází za jednotlivá bonusová období. Platí to jak pro vyměření kompenzačního bonusu, tak i pro jeho případné doměření. Rozdělí-li žadatel žádost na menší díly, než je bonusové období (např. odděleně za jednotlivé kalendářní měsíce), nestanou se tyto díly předmětem samostatného stanovení kompenzačního bonusu, ale tento bonus bude stanoven za celé bonusové období s tím, že případně další žádost týkající se stejného bonusového období bude posouzena jako změna té předchozí, resp. její doplnění.

 

Bude-li podána žádost týkající se dvou bonusových období, posoudí se jako de iure dvě žádosti obsažené v jednom podání. Taktéž ke stanovení kompenzačního bonusu dojde pro každé bonusové období samostatně, tj. budou vyměřeny dva kompenzační bonusy. Současně s tím platí, že prekluzivní lhůta pro podání žádosti se bude pro každé bonusové období posuzovat zvláštˇ.

 

Vláda též předložila návrh, kterým měl být zaveden kompenzační bonus taktéž pro malé s.r.o. Stalo se tak prostřednictvím sněmovního tisku č. 850, který prošel ve zrychleném legislativním procesu Poslaneckou sněmovnou, avšak byl 13. 5. 2020 vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny. Senátu se nelíbil především způsob financování tohoto bonusu a požadovali, aby byl financován přímo ze státního rozpočtu. O dalším osudu této předlohy by měla Poslanecká sněmovna rozhodnout na své další schůzi od 26. 5. 2020 (z důvodu redakční uzávěrky není výsledek jednání Poslanecké sněmovny promítnut v tomto textu). Dle tohoto návrhu by subjektem bonusu měla být fyzická osoba, která je společníkem s.r.o. založené za účelem dosažení zisku. Tato s.r.o. má nejvýše 2 společníky, kteří jsou fyzickými osobami, nebo má pouze společníky, kteří jsou členy jedné rodiny (příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství). Vychází se z toho, že podíly společníků nesmí být představovány kmenovými listy. Společník dále nesmí vykonávat činnost, v jejímž důsledku je účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec, s výjimkou zaměstnání ve společnosti s ručením omezeným, které je společníkem. Společník musel být k 12. 3. 2020 daňovým rezidentem ČR nebo nerezidentem ČR, který předpokládá, že splní všechny podmínky pro uplatnění snížení daně za zdaňovací období roku 2020 dle § 35ba odst. 2 zákona o daních z příjmů. Podmínkou je, že s.r.o. nesmí být v bonusovém období v úpadku, v likvidaci, nesmí být nespolehlivým plátcem, s.r.o. musí za předchozí zdaňovací období dosáhnout obratu vyššího než 180 000 Kč. Nebyla-li s.r.o. ke dni 12. 3. 2020 daňovým rezidentem, ale byla daňovým rezidentem jiného členského státu EU nebo EHP, musí dosáhnout většiny svých příjmů za předchozí skončení zdaňovacího období na území ČR. Pokud je fyzická osoba společníkem více s.r.o., posuzuje se splnění podmínek uvedených v tomto návrhu zákona ve vztahu ke každé společnosti s ručením omezeným samostatně. Bonus může být vyplacen tehdy, jestliže s.r.o. nemohla výdělečnou činnost zcela nebo z části vykonávat v důsledku ohrožení zdraví souvisejícím s výskytem KORONAVIRU nebo krizových opatření vlády. Nárok na kompenzační bonus nevzniká za kalendářní dny, ve kterých s.r.o. obdržela z důvodu zaměstnání společníka podporu poskytovanou zaměstnavatelům v souvislosti s ohrožením zdraví nebo krizovými opatřeními (Antivirus). Společníkovi s.r.o. může nárok na bonus vzniknout za kalendářní den jen jednou v případě, že je společníkem více s.r.o. Společník s.r.o. nemůže zároveň čerpat kompenzační bonus jako OSVČ. V ostatním platí stejné parametry jako v případě kompenzačního bonusu OSVČ, tj. co se týče maximální výše bonusu za uvedené kompenzační období.

 

REKVALIFIKACE ZAMĚSTNANCŮ

 

Restartování ekonomiky po období koronaviru bude pro zaměstnavatele znamenat vyšší nároky na pracovní síly, včetně získání nových zaměstnanců. Mnohdy změna druhu práce si vyžádá zaškolení zaměstnanců nebo získání nové kvalifikace. Zřejmě bude zapotřebí změnit strukturu pracovních míst, získat zaměstnance na nová pracovní místa, změnit jejich kvalifikační úroveň apod. Jednou z cest může být zvýšení nebo prohloubení kvalifikace nebo získání nové.

 

Co je rekvalifikace

Každá, byť i elementární změna kvalifikace může být považována za rekvalifikaci, jestliže umožní další nebo nové pracovní uplatnění. Při určování a rozsahu teoretické nebo praktické přípravy, která je základem rekvalifikace, se vychází z dosavadní kvalifikace uchazeče nebo zájemce o zaměstnání. Nejedná se jen o uchazeče o zaměstnání, kteří touto formou mohou získat jinou nebo další kvalifikaci, ale právní úprava je výhodná i pro zaměstnavatele. Mohou pořádat rekvalifikační kurzy pro zaměstnance, kteří práci mají, ale lze předpokládat, že i u nich může dojít v důsledku organizačních opatření k určitým profesním změnám. V souvislosti s uplatněním těchto osob na trhu práce je potřebné jejich znalosti obnovit. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Rekvalifikace se vztahuje nejen na uchazeče o zaměstnání a zájemce o zaměstnání, ale i na všechny osoby, které si např. zajišťují rekvalifikaci samy nebo ji pro ně zajišťuje zaměstnavatel.

 

Příklad

Zaměstnanec má kvalifikaci v oboru počítačové techniky. V průběhu koronaviru byly do tohoto oboru zařazeny další „novinky“ a poznatky, s nimiž není zaměstnanec seznámen.

Obnovení nebo získání těchto nových poznatků v určité školící formě, aby je mohl uplatnit v práci, bude na pracovišti považováno za rekvalifikaci.

 

Od rekvalifikace zaměstnanců uskutečňované zaměstnavatelem je nutno rozlišovat

• prohlubování kvalifikace, které může zaměstnavatel svému zaměstnanci nařídit v zájmu udržení a obnovování získané kvalifikace k tomu, aby zaměstnanec řádně vykonával práce sjednané v pracovní smlouvě,
• zvyšování kvalifikace z vlastního popudu a zájmu zaměstnance, kdy si zaměstnanec zvyšuje kvalifikaci za tím účelem, aby v budoucnu splňoval předpoklady pro výkon kvalifikovanější práce, než dosud zastává. Účast zaměstnance na takovém vzdělávání není pro zaměstnavatele nezbytná z hlediska dalšího pracovního zařazení zaměstnance v rámci zaměstnavatele, a proto zaměstnavatel zpravidla nedává ke zvyšování kvalifikace tohoto druhu podnět.

 

Za rekvalifikaci se rovněž nepovažuje zaškolení a zaučení, neboť zaměstnanci, který vstupuje do pracovního poměru bez kvalifikace, musí zaměstnavatel zabezpečit její získání zaškolením nebo zaučením. Tuto povinnost má zaměstnavatel k zaměstnancům, kteří vstupují do pracovního poměru bez kvalifikace, dále k zaměstnancům, kteří přecházejí na nová pracoviště nebo na nové druhy a způsoby práce, pokud je to třeba např. při změnách v organizaci práce nebo jiných racionalizačních opatřeních. O zaškolení nebo zaučení se tedy může jednat zpravidla při nástupu do zaměstnání nebo krátce po vzniku pracovního poměru. Bude-li zaškolení nebo zaučení prováděno v průběhu pracovního poměru, pak jde o získání kvalifikace. Potřeba zaškolení nebo zaučení může však vzniknout i v průběhu pracovního poměru (např. psychologické testy, ověřovací zkoušky apod.) Pak má toto zaškolení nebo zaučení charakter získání předpokladu pro výkon dosavadní práce.

 

Subjekty rekvalifikace

V ZOZ (§ 108 odstavec 2) se uvádějí instituce, které mohou provádět rekvalifikaci.

 

Rekvalifikaci může provádět pouze:

• zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle ZOZ,
• zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu,(např. zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů),
• škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení (zákon č. 561/2004 Sb.), a vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 111/1998 Sb.),
• zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu (např. vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb., vyhláška č. 77/1965 Sb., o výcviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů).

 

Rekvalifikaci mohou provádět např. vzdělávací zařízení, státní a soukromé školy, státní rekvalifikační střediska, soukromí podnikatelé v podobě různých zprostředkovatelských nebo vzdělávacích zařízení apod. Mohou to být i zahraniční právnické nebo fyzické osoby, tedy i zahraniční soukromé vzdělávací agentury či firmy. Podmínkou je, že tento subjekt má akreditované vzdělávací programy. Pokud by „rekvalifikaci“ prováděl subjekt, který k rekvalifikaci není akreditován, nemůže se jednat o rekvalifikaci podle ZOZ.

 

Za celou dobu rekvalifikace proto zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (§ 232 zákoníku práce). To je zásadní rozdíl od rekvalifikace, kterou provádí úřad práce pro uchazeče o zaměstnání. V ní má uchazeč nárok na podporu „jen“ ve výši 60 % čistého průměrného výdělku nebo u OSVČ vyměřovacího základu. Mimo pracovní dobu rekvalifikaci uskutečňuje zaměstnavatel jen tehdy, pokud je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.

 

V zájmu dalšího pracovního uplatnění zaměstnanců může úřad práce na základě písemné dohody se zaměstnavatelem, který uskutečňuje rekvalifikaci, uhradit plně nebo částečně náklady spojené s touto činností. Jedná se např. o potřebnou výbavu účastníků rekvalifikace (nutné školní potřeby a učebnice) maximálně však do výše 2 000 Kč na jednoho účastníka, náklady na ochranné pracovní prostředky, mycí, čistící a dezinfekční prostředky, ochranné nápoje, pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví účastníků rekvalifikace. Pod pojmem „náklady spojené s touto činností“ však nelze rozumět náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, která přísluší zaměstnanci po dobu jeho rekvalifikace v pracovní době. Náklady spojené s touto činností dále zahrnují účastnický poplatek vzdělávacímu zařízení, činnost vzdělávacího zařízení ve vztahu k zajišťování rekvalifikace apod. Do nákladů spojených s rekvalifikací prováděnou u zaměstnavatelů mohou být zahrnuty také mzdy a odměny lektorů. Ustanovení § 110 ZOZ, které upravuje podmínky pro uzavírání dohod o rekvalifikaci, se vztahuje jak na případy, kdy rekvalifikaci zajišťuje zaměstnavatel, tak i na případy, kdy je rekvalifikace prováděna na základě dohody s úřadem práce.

 

Co je vzdělávací program

Obsah vzdělávacího programu a postup při získávání akreditace je upraven v § 108 odstavec 3 ZOZ.

Vzdělávacím programem akreditovaným se rozumí program, kterému byla na základě potřeb trhu práce rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělena akreditace. Akreditace se uděluje na základě písemné žádosti, jejíž součástí je vymezení obsahu a rozsahu vzdělávání, forem a metod výuky a způsobů ověřování výsledků vzdělávání v rekvalifikaci. Vzdělávací program musí být v souladu s cíli a obsahem vzdělávání podle zvláštních právních předpisů. (Je to např. zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění p.p., zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění p.p., zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění p.p.). O udělení akreditace je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR povinno rozhodnout nejpozději do 90 dnů ode dne doručení žádosti o akreditaci. K posouzení žádosti o akreditaci si Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může zřídit akreditační komisi jako svůj poradní orgán a může si vyžádat stanovisko ministerstva práce a sociálních věcí k situaci na trhu práce. Akreditace se uděluje na dobu 3 let ode dne právní moci rozhodnutí o jejím udělení.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodne o odejmutí akreditace, jestliže rekvalifikační zařízení nedodržuje akreditovaný vzdělávací program, není schopno zabezpečit odpovídající úroveň vzdělávání nebo požádá o odejmutí akreditace. Rekvalifikační zařízení je oprávněno vydávat osvědčení o rekvalifikaci s celostátní platností.

 

Do rekvalifikace mohou být zařazeni zejména uchazeči o zaměstnání,

tj. občané, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném vztahu, ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost a kteří se u úřadu práce ucházejí na základě písemné žádosti o zprostředkování vhodného zaměstnání. I absolventi středních a vysokých škol, kteří budou evidováni úřadem práce jako uchazeči o zaměstnání a nebudou na trhu práce nacházet uplatnění se svojí kvalifikací, mohou být účastníky rekvalifikace, jestliže vhodné zaměstnání ji bude vyžadovat. Do rekvalifikace mohou být zařazeni i zájemci o zaměstnání, tedy např. občané, kteří jsou v pracovním poměru. Tato úprava se ukazuje v praxi zaměstnavatelů jako účinná. Mezi formy rekvalifikace patří teoretická a praktická příprava k výkonu určitých činností, ale vždy s ohledem na předpoklady a požadavky pro výkon práce (pracovní uplatnění). Naproti tomu nelze mezi formy rekvalifikace zařadit zaučení ve smyslu § 228 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel zabezpečuje získání kvalifikace zaměstnanci, který vstupuje do pracovního poměru bez kvalifikace, formou zaškolení nebo zaučení. Plnění kvalifikačních předpokladů pro výkon práce včetně požadavků pro výkon práce posuzuje zaměstnavatel.

 

Rekvalifikace u zaměstnavatele

Úřady práce mohou na základě dohody se zaměstnavatelem přispívat i na rekvalifikaci jeho zaměstnanců, kterým se tak vytvoří podmínky pro jejich další pracovní uplatnění. Pokud pro zaměstnavatele zabezpečuje rekvalifikaci jeho zaměstnanců akreditované zařízení, stává se toto akreditované zařízení účastníkem dohody a tím je úřadu práce dána možnost sjednat v dohodě poskytování úhrady nákladů na rekvalifikaci přímo akreditovanému zařízení. Rekvalifikace zaměstnanců zaměstnavatelem se uskutečňuje v zájmu dalšího pracovního uplatnění zaměstnanců, nejčastěji v situaci, kdy by jinak museli být tito zaměstnanci uvolněni z důvodů racionalizačních opatření nebo strukturálních, popřípadě organizačních změn. V případě, že dochází k rozsáhlým organizačním změnám, které by měly za následek uvolnění velkého počtu zaměstnanců, mohou být zaměstnavateli na základě písemné dohody s úřadem práce plně nebo částečně hrazeny náklady spojené s rekvalifikací.

 

Rekvalifikaci vlastních zaměstnanců

může provádět zaměstnavatel sám nebo za pomoci jiného subjektu, např. vzdělávacího střediska, soukromé agentury apod. Tato rekvalifikace je určena zaměstnancům, u nichž zaměstnavatel předpokládá, že je zaměstná na jiném pracovním místě a budou k tomu potřebovat odbornou kvalifikaci, kterou zatím nemají. Nejčastěji v situaci, kdy by museli být tito zaměstnanci uvolněni z důvodů racionalizačních opatření, strukturálních, popřípadě organizačních změn, z důvodu nadbytečnosti apod. Rekvalifikace uskutečňovaná zaměstnavatelem se zabezpečuje na základě písemné dohody zaměstnavatele se zaměstnancem. Uskutečňuje se zpravidla v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance. Za celou dobu rekvalifikace proto zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje jen tehdy, pokud je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení. Na získání nebo obnovení kvalifikace svých zaměstnanců mohou zaměstnavatelé požádat příslušný úřad práce. Po posouzení a na základě písemné dohody jim úřad poskytne příspěvek na realizaci kurzu.

 

Více již najdete v odborné tematické publikaci Zaměstnávání v období pandemie.

 

Třebaže by se mohlo zdát, že pro nové firmy již není na trhu místo – čemuž by ty stávající byly jistě rády – neustále přicházejí noví nebo staronoví odvážlivci a snaží se naplnit své podnikatelské představy. Přičemž v české kotlině zcela dominují pouze dvě varianty právní formy podnikání: a) samostatně podnikající fyzická osoba neboli osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“), b) společnost s ručením omezeným (dále také jen „s.r.o.“).

 

1.1 Právně

 

Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) je tzv. kapitálovou obchodní společností, protože povinností společníků není osobní účast na podnikání, ale majetkový vklad do základního kapitálu. Nejprve je ovšem nutno tuto právně samostatnou osobu (právnickou) vytvořit, což probíhá ve dvou krocích – založení a vznik. Dle § 8 až § 11 ZOK se s.r.o. zakládá podpisem příslušného zakladatelského dokumentu všemi zakladateli, přičemž pokud:

1.      zakladatelé jsou dva a více, zakládá se s.r.o. společenskou smlouvu,

2.      zakladatelem je pouze jediná (fyzická či právnická) osoba, jde o zakladatelskou listinu.

Oba dokumenty musejí mít formu veřejné listiny, čímž se dle § 776 odst. 2 ZOK rozumí notářský zápis.

 

Založením s.r.o. ale ještě obchodní korporace nevzniká, k tomu dojde až jejím zápisem do veřejného obchodního rejstříku (dále také jen „OR“). O tom, jestli se tak ohledně konkrétní firmy skutečně stalo, se může každý rychle a pohodlně přesvědčit např. na https://or.justice.cz/, kde zadá její název (alespoň část) nebo IČO.

 

Nejviditelnějším znakem této právní formy kapitálové obchodní společnosti je z hlediska široké (laické) veřejnosti bezesporu omezené ručení a povinný vklad společníka, což tvoří základ její definice:

·                    S.r.o. je obchodní společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění.

·                    S.r.o. vyžaduje majetkový vklad společníka do základního kapitálu, minimální výše vkladu je 1 Kč, ledaže společenská smlouva (zakladatelská listina) určí vyšší částku.

·                    Práva a povinnosti z účasti společníka v s.r.o. odpovídají jeho podílu, který se určuje podle poměru jeho vkladu vůči základnímu kapitálu, ledaže společenská smlouva určí jinak.

 

Příklad – Pozor na společné a nerozdílné ručení

Tři společníci – A, B a C – založili ABC, s.r.o., přičemž se každý zavázal k peněžitému vkladu á 100 000 Kč. Podmínkou zápisu s.r.o. do obchodního rejstříku je splacení nejméně 30 % každého peněžitého vkladu, a zbytku nejpozději do 5 let, čehož plně využil společník C, ostatní své vklady zcela splatili již před vznikem firmy.

Po roce se ABC, s.r.o. dostala do platební neschopnosti, a tak se její věřitel (např. dodavatel výrobního materiálu) po marné písemné výzvě obrátil s žádostí o úhradu přímo na movitého společníka A. Tento sice argumentoval tím, že svůj peněžitý vklad přece plně splatil, tak ať se věřitel domáhá úhrady po společníkovi C. To ale společníkovi A nebylo právně nic platné, protože ze zákona všichni společníci s.r.o. ručí za dluhy jejich společnosti dohromady jako „jeden muž“ – společně a nerozdílně – takže se věřitel může obrátit na kteréhokoli z nich. Toto jejich společné ručení je ale omezeno na doposud neuhrazenou část jejich vkladové povinnosti, zde tedy na 70 000 Kč, které ještě nesplatil ze svého peněžitého vkladu například méně solventní společník C.

Dodejme, že za své dluhy věřitelům majetkové odpovídá pochopitelně především samotná s.r.o. coby přímý dlužník, což v naprosté většině případů dostačuje. Nehraje vůbec roli, že účetně je firma třeba dlouhodobě ve ztrátě nebo vykazuje záporný vlastní kapitál. Nějaký ten majetek totiž obvykle i tak má, horší to však může být s jeho rychlým a efektivním zpeněžením. Zmíněné ručení společníků za dluhy jejich s.r.o. tak přichází na pořad dne jen výjimečně, a navíc je omezeno výší jejich dosud nesplacené části upsaných vkladů, nikoli plných vkladů.

 

Zatímco před rokem 2014 požadoval ObchZ základní kapitál s.r.o. alespoň 200 000 Kč a každý vklad společníka musel být nejméně 20 000 Kč, tak ZOK požaduje pouze symbolickou 1 Kč – při jediném zakladateli, jinak násobek jejich počtu. Tuto hodně viditelnou změnu dostatečně prezentovala média. Co ale již tak hlasitě nedopověděla, že základní kapitál již dávno ztratil svůj význam při ochraně věřitelů. Jde totiž o to, že peníze odpovídající výši základního kapitálu nemusí s.r.o. držet, společníci je klidně mohou vyvést z firmy.

Nejistá garance základním kapitálem byla nově nahrazena v praxi efektivnější ochranou věřitelů přes insolvenční zákon, testem insolvence (§ 40 ZOK), vydáním prospěchu a ručením jednatele při úpadku (§ 62 a § 68 ZOK), pravidly tzv. podnikatelského úsudku (§ 51 ZOK), správou „dobrého hospodáře“ (§ 159 ZOK) a střetu zájmů (§ 54 ZOK), zákazem konkurence (§ 199 ZOK) a regulací podnikatelských seskupení (§ 71 ZOK). Takže nevěřte tomu, že podvody pod pláštíkem s.r.o. neznamenají risk pro jeho nekalé společníky a jednatele.

 

Příklad – Základní kapitál 1 Kč je spíše jen teorie

Pan Koumák už má dost každodenního stresu, kterému je vystaven při podnikání „na vlastní triko“ jako OSVČ. Ta neustálá nejistota, zda odběratel zaplatí dříve, než peníze bude chtít dodavatel, byla skličující. Proto se rozhodl podnikat raději formou s.r.o., kde jej zaujala možnost – od roku 2014 – vkladu ve výši pouhé 1 Kč.

První nesnáz se ukázala už při takové banalitě, jako je splacení vkladu 1 Kč. § 23 odst. 1 ZOK totiž vyžaduje, aby peněžitý vklad do s.r.o. byl splácen na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva. Přičemž obchodní podmínky bank obvykle stanovují nějaký minimální limit, např. 200 Kč. Nicméně je možné, že náš pan Koumák čistě jen pro princip našel kampeličku svolnou ke vkladu na podnikatelský účet ve výši 1 Kč.

Hned po vzniku s.r.o. se základním kapitálem 1 Kč se objevila další potíž. Žádná banka, dokonce ani dotyčná kampelička nebyly ochotny za rozumných podmínek poskytnout takovéto firmě úvěr. Nezbylo panu Koumákovi tedy, než aby se za úvěr pro svou firmu zaručil osobně vlastním majetkem jako fyzická osoba. Také se od něj odvrátili někteří dosavadní obchodní partneři, kteří nechtěli podnikat s tak „nemajetnou“ společností.

 

Minimální obsah společenské smlouvy, potažmo zakladatelské listiny stanoví zejména § 146 ZOK:

·         Trvale zapsané údaje:

-                    firma společnosti (podle § 423 OZ jde o jméno, pod kterým bude zapsána do obchodního rejstříku; musí jí odlišovat, může obsahovat jméno člověka, k němuž má s.r.o. zvláštní vztah, nesmí být klamavá; její součástí je vždy dodatek označující právní formu – s.r.o., spol. s r.o. nebo plně rozepsaný název),

-                    sídlo (stanoví § 123 OZ, postačí uvést název obce, úplná adresa se zapíše až do obchodního rejstříku),

-                    předmět podnikání (lze doporučit přesně opsat ze živnostenského listu) nebo jiné činnosti společnosti,

-                    určení společníků uvedením jména a bydliště (jde-li o fyzické osoby) nebo sídla (u právnických osob),

-                    určení druhů podílů každého společníka a práv a povinností s nimi spojených, dovoluje-li společenská smlouva vznik různých druhů podílů (jeden druh tvoří podíly se stejnými právy a povinnostmi),

-                    výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly (každý společník může mít jiný vklad),

-                    výši základního kapitálu (jedná se o souhrn všech vkladů, a to peněžitých i nepeněžitých) a

-                    počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost (způsob jednání je důležitý, je-li jednatelů více).

·         Údaje, které lze po vzniku společnosti a po splnění vkladové povinnosti ze společenské smlouvy vypustit:

-                    vkladová povinnost zakladatelů, včetně lhůty pro její splnění (před vznikem s.r.o. je nutno splatit plně nepeněžité vklady, z peněžitých alespoň 30 % a zbytek do 5 let, nestanoví-li smlouva kratší dobu),

-                    údaj o tom, koho zakladatelé určují jednatelem nebo jednateli (zpravidla jde o společníky), popřípadě členy jiných orgánů společnosti, kteří mají být podle tohoto zákona voleni valnou hromadou,

-                    určení správce vkladů (přijímá a spravuje předměty vnesené do s.r.o. před vznikem, § 18 až 27 ZOK) a 

-                    u nepeněžitého vkladu (je nutné je splatit před vznikem s.r.o.) jeho popis a ocenění (nutný posudek znalce), částku, kterou se započítává na emisní kurs, a určení osoby znalce, který provede ocenění.

 

V praxi ovšem většina zakladatelů nejde touto minimalistickou cestou a rozšíří obsahové náležitosti společenské smlouvy (zakladatelské listiny) o celou řadu pro ně případně významných pravidel. Jako je např.:

·         pravidla pro vypočet podílu na zisku a modifikace jeho výplaty společníkovi (§ 161 ZOK),

·         možnost uložení tzv. příplatkové povinnosti společníků při ztrátě s.r.o. (§ 162 ZOK),

·         jak nakládat s uvolněným podílem po odchodu některého ze společníků (§ 214 ZOK),

·         speciální pravidla pro výpočet vypořádacího podílu společníka, který odejde (§ 36 ZOK),

·         speciální pravidla pro výpočet podílu společníka na likvidačním zůstatku s.r.o. (§ 37 ZOK),

·         omezení nebo vyloučení přechodu podílu na dědice, resp. na právního nástupce (§ 42 ZOK).

Zatímco nepeněžité vklady je nutno plně splatit (vnést) do s.r.o. před jejím vznikem, tak vklady peněžité musejí být před podáním návrhu na zápis společnosti do OR splaceny jednotlivě alespoň z 30 % – zbytek je nutno doplatit ve lhůtě stanovení společenskou smlouvou, nejpozději ovšem do 5 let od vzniku s.r.o.

S nepeněžitými vklady ovšem v praxi bývá potíž. V našem případě jde o tzv. prvotní vklady, které je nutno vždy nechat ocenit znalcem, jehož cenový verdikt je maximální částkou započitatelnou nepeněžitým vkladem na hodnotu vkladu společníka, resp. na emisní kurs. Případný přesah znalecké hodnoty nad výší vkladu společníka lze buď ponechat v kapitálu s.r.o. (jako vkladové ážio, či rezervní fond) nebo vyplatit vkladateli zpět.

 

Příklad – Vklady versus podíly v s.r.o. a hlasy na valné hromadě

Obchodní společnost Novákovi, s.r.o. založili čtyři členové rodinky Nováků – Táta, Máma, Syn a Dcera – peněžitými vklady, a to jednotlivě ve výši: 100 000 Kč, 50 000 Kč, 30 000 Kč a 20 000 Kč. Celkový základní kapitál rodinné firmičky proto činí 200 000 Kč, na kterém se tito čtyři společníci podílejí z: 50, 25, 15 a 10 %.

Reálný vliv konkrétního společníka coby míra jeho práv a povinnosti z účasti v tomto společenstvu (s.r.o.) právně představuje jeho podíl v s.r.o. Podle obecného pravidla § 133 ZOK se podíl společníka určuje podle poměru jeho vkladu připadající k výši základního kapitálu (což je úhrn všech vkladů). A tak tomu v praxi obvykle vždycky bývá, že podíly společníků odpovídají jejich poměrům vkladů do s.r.o. V tom případě by ve firmě Novákovi, s.r.o. činily podíly jednotlivých Nováků: Táty 50 %, Mámy 25 %, Syna 15 % a Dcery 10 %. Jenže na konci citovaného ustanovení se dočteme o alternativní možnosti: „ledaže společenská smlouva určí jinak“.

A právě toho se naše rodinka chytila a bez ohledu na aktuálně nerovnoměrné finanční možnosti jejich členů společenská smlouva každému z nich přisoudila stejný podíl v s.r.o. v jednotné výši á 25 %. Díky tomuto jejich přístupu se proto například každý ze společníků může těšit na stejnou část podílu na zisku (jednu čtvrtinu).

Nicméně jelikož oba potomci nyní budou ještě pár let studovat a nebudou mít tedy příliš času na práci v s.r.o., bylo opět ve společenské smlouvě dohodnuto speciálně také jiné rozložení tzv. hlasů, jimiž společníci reálně prosazují svůj vliv na jednání valné hromady s.r.o. o stěžejních provozních i existenčních otázkách. Obecné pravidlo stanovené v § 169 odst. 2 ZOK: „Každý společník má jeden hlas na každou 1 Kč vkladu, …“ je opět zpravidla v praxi plně akceptováno. Jenže Novákovým přišel vhod dovětek výše naznačený třemi tečkami: „ledaže společenská smlouva určí jinak“. A díky tomu si čistě pro své praktické potřeby efektivního řízení s.r.o. přidělili hlasy tak, aby prostou nadpoloviční většinu (přes 50 %) dali dohromady rodičové, z nichž každý bude mít hlasů stejně, a hlasy dětí aby byly třeba jen pro zásadní rozhodnutí, u nichž zákon požaduje kvalifikovanou většinu (nejméně 2/3) všech hlasů společníků, kterých chtějí mít dohromady hezky kulatě rovných 100. Proto si společenskou smlouvou rozdělili mezi sebou hlasy v s.r.o. následovně: Táta 30, Máma 30, Syn 20 a Dcera 20.

 

1.2 Účetně

Nejčastěji zakládají s.r.o. fyzické osoby, které již za sebou mají delší nebo kratší podnikatelskou historii OSVČ. Což je na straně jedné pochopitelně velmi výhodné, protože už se v byznyse vyznají a nemusejí vymýšlet a řešit „prkotiny“. Na straně druhé je to ovšem také určitou přítěží, jelikož lidské myšlení má velkou setrvačnost a zatímco daně z příjmů u OSVČ více méně odpovídají tzv. selské logice – zdaní se pouze zisk, který zůstal podnikateli v kapse – tak zdanění s.r.o. primárně vychází z účetnictví, kde platí i velmi odlišná pravidla.

Podvojné účetnictví – pro s.r.o. je povinné – vzniklo z praktické potřeby podnikatelů mít přehled o stavu a pohybu majetku a závazků. Důkladnější pohled na hospodaření je ale nutně vykoupen vyšší pracností, vyžaduje pečlivější administraci a zvládnutí náročnějších postupů. S daňovou evidencí příjmů a výdajů dle § 7b ZDP („DE“) si dokáže většina OSVČ poradit sama. Naproti tomu do vedení účetnictví se pustí jen málokterý společník, resp. jednatel s.r.o., nejen že jde o složitější výkaznictví – to se dá naučit – ale je i časová náročné.

 

Účetnictví představuje při srovnání s tzv. selským přístupem (kterému více méně odpovídá DE) zásadní změnu jak co do náročnosti, hloubky a šíře vykazovaných údajů, tak co do souvisejících daňových dopadů. Principiální rozdíly mezi účetnictvím a DE spočívají hlavně v těchto šesti okruzích odlišně nahlížených situací:

1)      zásoby – zatímco v daňové evidenci jsou daňovým výdajem ihned při pořízení (zaplacením), v účetnictví ovlivňují náklady (daňově účinné) teprve až v okamžiku spotřeby (např. při prodeji), tedy obecně později;

2)      závazkové vztahy – podle DE pohledávky a závazky neovlivňují daň již při vzniku, ale až při úhradě, naproti tomu v účetnictví i v dani z příjmů účetní jednotky rozhoduje obvykle již vznik závazkového vztahu;

3)      zálohy – pro DE jde vesměs o daňově relevantní položky ovlivňující základ daně, účetně jde o zúčtovací vztah, který se promítne do účetního výsledku a daňového základu až při vzniku závazkového vztahu;

4)      časové rozlišení – zatímco DE zná jediný případ, a to finanční leasing, tak účetnictví je zásadou časového rozlišení zcela ovládáno (do nákladů/výnosů účetního období patří jen to, co s ním časově a věcně souvisí);

5)      princip opatrnosti – v DE se na případná rizika a ztráty nijak nehledí, nejsou daňově významné, snad jen s okrajovou výjimkou možnosti tvořit rezervy na budoucí výdaje (opravy), v účetnictví je princip opatrnosti pojat podstatně šířeji tvorbou rezerv, opravných položek, vyjádřením tzv. reálné hodnoty majetku/závazků;

6)      přepočet cizoměnových položek – v DE se například přijatá či vydaná faktura v eurech přepočte na Kč jen jednou – při platbě, zatímco v účetnictví nejméně dvakrát: poprvé k datu vzniku a podruhé při úhradě, a dále případně k datu účetní závěrky, pokud v mezidobí došlo ke změně měnového kursu, vznikne kursový rozdíl.

 

Příklad – Daňový rozdíl při daňové evidenci OSVČ versus účtování s.r.o.

Porovnejme daňové dopady daňové evidence OSVČ a účetnictví na malém příkladu výrobce dřevěných skříní. V prvém případě jde o živnostníka pana Nováka a ve druhém o firmu Novák, s.r.o., oba provedli totéž:

1.      V roce 2020 za hotovost 30 000 Kč koupili materiál na výrobu tří stejných skříní.

2.      V roce 2020 z materiálu vyrobí tři stejné skříně (jednotkové výrobní náklady á 10 000 Kč).

3.      V roce 2020 byla za peněžní hotovost 20 000 Kč zákazníkovi prodána první skříň.

4.      V roce 2020 byla prodána i druhá skříň, ale peníze výrobce dostane až v roce 2021.

5.      V roce 2021 podnikatel konečně prodá za peněžní hotovost 20 000 Kč také třetí skříň.

Z obecného ekonomického hlediska podnikatel zaplatil 30 000 Kč a dostal 60 000 Kč = zisk 30 000 Kč.

Pro pana Nováka s DE je nákup materiálu ihned daňovým výdajem (30 000 Kč) a zdanitelným příjmem v daném roce je až příjem z prodeje. V roce 2020 tak má jen 20 000 Kč příjmů, ale 30 000 Kč výdajů = daňová ztráta 10 000 Kč. Zatímco za rok 2021 vykáže 40 000 Kč příjmů a žádné výdaje = zdanitelný zisk 40 000 Kč.

Novák, s.r.o. v roce 2020 zaúčtuje nákup materiálu pouze jako zvýšení hodnoty zásob 30 000 Kč (MD 112 / D 211) bez vlivu na náklady. Výrobní proces sice pohne náklady, ovšem spotřeba materiálu za 30 000 Kč náklady zvýší (MD 501 / D 112), ale návazně vznik výrobků je zase sníží (MD 123 / D 583). Teprve prodej dvou skříní definitivně zvýší náklady o 2/3 výrobních nákladu, tj. 20 000 Kč (MD 583 / D 123). Současně z obou prodejů uskutečněných v roce 2020 vzejde zdanitelný výnos 2 x 20 000 Kč (MD 311 / D 601), a to bez ohledu na pozdější úhradu za druhou skříň. Účetní výsledek i základ daně z příjmů za rok 2020 = 40 000 Kč – 30 000 Kč + 30 000 Kč – 20 000 Kč = + 20 000 Kč. Zatímco v roce 2021 vznikne účetní jednotce zdanitelný výnos už jen z tržby za 3. skříň 20 000 Kč (MD 211 / D 601), proti čemuž uplatní její výrobní náklady 10 000 Kč (MD 583 / D 123). Účetní výsledek i základ daně z příjmů Novák, s.r.o. za rok 2021 = 20 000 Kč – 10 000 Kč = + 10 000 Kč.

 

S.r.o. se sídlem na území České republiky je českou účetní jednotkou, pročež je návazně v souladu s § 4 odst. 1 ZÚ jeho povinností vést podvojné účetnictví ode dne svého vzniku až do dne zániku. První účetní den je tedy určen § 126 odst. 1 OZ dnem, k němuž byla s.r.o. zapsána do veřejného rejstříku, konkrétně do obchodního rejstříku podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. S čímž souvisí první účetní povinnost stanovená § 17 odst. 1 písm. a) ZÚ – otevření účetních knih, kterými jsou:

• deník, v němž se všechny účetní zápisy uspořádají z hlediska času (chronologicky),
• hlavní kniha, kde jsou účetní zápisy uspořádány z hlediska věcného (systematicky),
• knihy analytických účtů, které podrobněji rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy a
• knihy podrozvahových účtů sloužící pro účetní zápisy neevidované v deníku a hlavní knize.
• Tomuto otevření účetních knih ale     těsně předchází „startovací“ listina sumarizující s čím – s jakými aktivy a pasivy – nová obchodní společnost svou účetní pouť začíná. Jedná se o zahajovací rozvahu, jak stanoví § 19 odst. 1 ZÚ. Zpravidla jde o velmi jednoduchou záležitost, která rekapituluje pouze dvě položky:
• na straně aktiv splacené vklady, případně pohledávky z titulu nesplacených částí vkladů,
• na straně pasiv zapsaný základní kapitál v obchodním rejstříku.

 

Více již najdete v odborné tematické publikaci s.r.o. – PRŮVODCE bez chyb, pokut a penále.

 

Hloubky vod jezer, řek, moří a oceánů jsou prostředím, které mnohé láká svým tajemstvím, předpokládanou krásou i pestrostí či určitým adrenalinovým nebezpečím. Těm, co se odváží do něj sami ponořit a nakouknout hlouběji pod hladinu, se naskytne možnost uvidět všechno na vlastní oči.

 

 

Potápět se můžeme

různě hluboko, rozličným způsobem, s větším či menším zdravotním rizikem. I když je potápění známé především jako sportovní disciplína, stále častěji ho vnímáme jako rekreační činnost, která je součástí pohybových i relaxačních aktivit na dovolených. Jde také o pocit úplné volnosti, estetického vnímání, zážitku dotyku s hranicemi vlastních i lidských možností.

 

Vědci, kteří v 60. letech 20. století vypočítali, že člověk nemůže přežít bez pomůcek již v hloubce 50 metrů, se dnes nestačí divit. Současná hranice trénovaných lidských možností krátkodobého „nádechového“ potápění bez dýchacího přístroje, jen se zásobou vzduchu v plicích vytvořenou na jeden nádech nad hladinou vody, leží až v hloubce 214 (!) metrů. Té je dosahováno ve sportovních soutěžích při hloubkovém potápění bez omezení pomocí zátěžových „saní“. Potápěč potom vystupuje nahoru pomocí vztlakového zařízení, nejčastěji vzduchového vaku („balonu“), většinou podél lana. Jde o nejrizikovější disciplínu, při které často dochází ke smrtelným zraněním. Atraktivní je i dosahování velké hloubky vlastními silami, bez ploutví nebo závaží. Zde je rekordem 85 metrů a potápěč, který se naučí dokonale ovládat své tělo, často vydrží pod vodou na jeden nádech i 10 minut. To jsou tak trochu extrémy, které se dají trénovat, ale s upevňováním lidského zdraví příliš nesouvisejí. Je to nápor na mozek, sluchový aparát i plíce, jistý druh vášně - zkoušet, co ještě člověk vydrží.

 

Organismus člověka

není svou podstatou a vývojem přizpůsoben k dlouhodobějšímu pobytu ve vodním prostředí. Hlavním problémem je nemožnost dýchání. Proto se většinou při sportovním i rekreačním potápění používá specializovaná potápěčská výstroj a postupy umožňující bezpečně přežít určitou dobu strávenou pod hladinou vody. Vyžaduje to trénink v odborných kurzech či školách potápění. Úkolem je, kromě dosažení schopnosti absolvovat zajímavé zážitky, zajistit základní životní funkce lidského těla a ochránit ho před poškozením a poraněním.

 

RIZIKA - Pobyt ve vodě je totiž spojen s více riziky, z nichž jedním je také možnost ztráty tělesného tepla, která někdy vede až k nebezpečnému podchlazení. Větším rizikem je však tichá hypotermie, při níž dochází k postupnému snižování tělesné teploty bez výrazně nepříjemného pocitu chladu a bez charakteristického třesu a „škubání“ svalstva. Důsledkem bývá takzvaný tepelný dluh, což je zdraví nebezpečný dlouhodobý chladový stres. Nechráněný potápěč pociťuje dostatečný tepelný komfort při pohybu ve vodě s teplotou 28 stupňů Celsia. Při nedostatečném pohybu však musí mít voda až 33 stupňů Celsia, což se přibližuje normální teplotě lidské pokožky. V chladnější vodě ztrácí tělo svoje teplo rychleji, než je schopno jej produkovat. Tyto údaje jsou však jen orientační, protože pocit tepelného komfortu je individuální a závisí i na trénovanosti dotyčného jedince či míře jeho adaptační přípravy otužováním. Ztrátě tepla ale není dost dobře možné fyzikálně zabránit, může se však díky pomocným mechanismům významně zpomalit. K ochraně se používá potápěčské oblečení nebo je potápěč zásobován teplem (teplou vodou) prostřednictvím připojených hadic. V teplejších vodách v tropech hrozí potápěčům opačné riziko - přehřátí (hypertermie).

 

Další překážkou při potápění bývá vzrůstající vnější tlak vody, který stoupá s přibývající hloubkou a každých deset metrů se oproti tlaku nad hladinou násobí (v hloubce 10 m je dvojnásobný, ve 20 m trojnásobný atd.). Většina tkání a orgánů lidského těla se při zvýšeném vnějším tlaku chová podobně jako voda - ta nakonec tvoří jeho podstatnou část - a sice: přenáší tlak rovnoměrně a ani jeho značné zvýšení nemění jejich strukturu a funkci. Problémem však mohou být dutiny uvnitř těla vyplněné plyny - dýchací cesty a plíce, vedlejší dutiny nosní, středoušní dutina (bubínková), dutiny v zažívacím traktu - a dutiny na povrchu těla (prostor ohraničený tváří a potápěčskou maskou, vnější zvukovod uzavřený kuklou potápěčského obleku nebo zátkou, dutinky v nestlačitelných záhybech suchého obleku a podobně).

 

U potápěčů, kteří absolvují kvalitní kurzy a školení,

se obvykle nesetkáváme s problémy jejich vlastního dechového aparátu. Nebezpečí ale nastává při pokusech dýchat pod vodou pomocí amatérsky zhotovených dlouhých dýchacích trubic, s kterými se občas setkáváme u méně informovaných a neškolených „podvodních“ plavců. Stejně tak je třeba věnovat velkou pozornost kvalitě přístrojového dýchacího zařízení. Při chybném výběru může dojít k nedostatečnému vyrovnávání tlaku v přilbě skafandru. Podtlak v plicích může vzniknout u nezkušeného potápěče, když se ponoří do hloubky a nenadechuje se. Riziko potom spočívá v narušení krevního oběhu a poškození plicní tkáně s následným otokem.

 

Párové dutiny v kostech lebky

- v čelisti, čelní nebo klínové kosti - jsou za normálních okolností spojeny přirozenými průduchy s nosní dutinou a tlak v nich je stejný jako v dýchacích cestách. Problém nastává při jejich částečném nebo úplném uzavření, což se obvykle stává při zánětlivých zduřeních výstelky těchto dutin. Pokud se v takovém stavu sestupuje do hloubky, podtlak způsobí v dutině krvácení i výrazný otok výstelky a její možné odloučení. To všechno je spojeno se stupňující se bolestí. Nosní kapky nebo jiné prostředky zmírňující zduření pomáhají jen dočasně a jejich efekt skončí obvykle v nepravou chvíli. Proto se při jakýchkoliv podobných potížích nedoporučuje potápět.

 

Bubínková dutina středního ucha je spojena sluchovou (Eustachovou) trubicí s dýchacími cestami. Funkcí této trubice je regulovat tlak vzduchu ve středoušní dutině tak, aby byl stejný na obou stranách bubínku. Stálé vyrovnávání tohoto tlaku patří k základním úkolům potápěče. Když je správně proškolen, nedopustí vznik většího tlakového rozdílu. Nácvikem různých triků i zkušenostmi se naučí šetrně doplňovat vzduch v dutině při zanořování a vyhýbá se situacím, při kterých může vzniknout tlakový rozdíl při vynořování. Jinak nastávají problémy podobné komplikacím ve vedlejších dutinách nosních, vrcholící protržením bubínku. Kromě bolestí dochází ke ztrátě orientace v prostoru, závratím a nevolnosti. Někteří potápěči mají problémy z důvodu anatomického (ne)uspořádání sluchové trubice. Pro ně není bohužel potápění ani vhodným sportem, ani rekreační aktivitou. Téměř všichni musí počítat s problémy při zánětlivých onemocněních dýchacích cest. Malé dutinky vyplněné vzduchem mohou být pod nedokonale provedenou plombou nebo pod korunkou zubu, jiné může vytvářet zubní kaz. Pokud jsou uzavřené, působí při sestupu bolest z podtlaku. Dutiny vytvořené vzduchovou bublinou v žaludku a střevními plyny většinou potíže nezpůsobují.

 

Podtlak, který vzniká při sestupu v masce, školený potápěč snadno vyrovná občasným výdechem nosem. Podtlak či přetlak ve vnějším zvukovodu může být stejně nebezpečný jako nevyrovnávání tlaku v bubínkové dutině. Problém souvisí často s kvalitou výstroje a výsledkem může být krvácení do očních víček a spojivek, krevní podlitiny ve vnějším zvukovodu a na ušním boltci, protržení bubínku, pohmoždění a krvácení do kůže.

 

V důsledku rozdílného indexu lomu vody (1,33) a vzduchu (1,0) není lidské oko schopno pod vodou bez masky zaostřit obraz na sítnici. Výsledný obraz pak odpovídá zraku dalekozraké osoby s chybou až 20 dioptrií. V potápěčské masce se tento problém neobjevuje. Vysoký index vody může ovlivnit i trojrozměrné vnímání - hůře se odhaduje vzdálenost a velikost předmětů. Objekty se zdají asi o 30 procent bližší a větší, než ve skutečnosti jsou. Voda také rozdílně pohlcuje světlo s různou vlnovou délkou - červená je pohlcována nejlépe, modrá nejhůře. S narůstající hloubkou je barevné spektrum ochuzováno o červené světlo a vnímání skutečných barev je narušené. Mozek dokáže tento posun částečně kompenzovat - stejně jako funkce white balance na digitálních fotoaparátech -, ale navzdory tomu je obraz viditelně namodralý.

 

ROZMACH REKREAČNÍHO POTÁPĚNÍ přináší i zvýšený počet nehod, spojených s tímto druhem aktivity. Vina se často připisuje nedostatečným lékařským prohlídkám - stačí potvrzení praktického lékaře -, i když každý potápěč by měl ve svém vlastním zájmu absolvovat širokospektrální vyšetření u odborníků - tělovýchovného, očního a zubního lékaře, neurologa a specialisty na onemocnění ušní, nosní a krční. Stejně tak je chybou komercionalizace výcviku, protože požadavky na množství znalostí a dovedností potřebných k získání potápěčského oprávnění jsou poměrně malé. Ve většině výcvikových organizací stačí k získání základního stupně potápěčské kvalifikace (OWD - Open Water Diver) několik hodin teoretické výuky a pět ponorů na otevřené vodě (jezero, moře). Taková kvalifikace opravňuje držitele pronajmout si nebo zakoupit potápěčskou výstroj, požadovat naplnění tlakových lahví vzduchem a vykonávat samostatné ponory (ve dvojici) bez dalšího dozoru. Kritici tvrdí, že během pěti ponorů není „student“ schopen získat dostatečné dovednosti a zkušenosti k vykonávání samostatných ponorů a řešení mimořádných situací. Kvalifikační agentury na to reagují doporučením vykonávání ponorů pouze v rozsahu, v jakém probíhal výcvik, a postupného získávání vyššího stupně potápěčské kvalifikace pod dohledem profesionálních instruktorů.

 

A tak je nejoblíbenější „podvodní“ zábavou, která obyčejně zdraví neohrozí, rekreační nádechové potápění jako součást šnorchlování. Jde o plavání na hladině s ponořenou tváří s maskou a dostatečně dlouhou, respektive krátkou dýchací trubicí (šnorchlem), která umožňuje dýchat s tváří ponořenou do vody a pozorovat prostředí pod hladinou.

 

MUDr. Pavel Malovič

 

Poradce, měsíčník č. 13/2020 (VI/2020)

·         Zákon o místních poplatcích s komentářem – Mgr. Petr Taranda

·         Mzdové otázky v praxi – JUDr. Ladislav Jouza

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 9/2020 (VI/2020)

• Karanténa a zdravotní pojištění
• Insolvenční návrh zaměstnanců - dočasně jinak
• Hypoteční úvěry a odpočet úroků
• Novela vyhlášky FKSP a vazba na zdanění benefitů zaměstnance

·         Práva a povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP v době pandemie  

• Dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli - zmírnění dopadů pandemie
• Letní problémy na pracovišti – BOZP
• Pravomoci Policie ČR a obecní policie postihovat porušení krizových opatření

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 9/2020 (VI/2020)

• Daňová opatření
• Daňový řád – další změny
• Internetový obchod
• Elektronicky poskytované služby
• Opravné a dozorčí prostředky
• Souhrnné hlášení v roce 2020
• Personální situace po skončení pandemie

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 9/2020 (VI/2020)

• Novela zákoníku práce v příkladech
• Novela DPH v příkladech
• Cizí měny a kursové rozdíly v účetnictví

 

1000 řešení – měsíčník č. 8/2020 (VI/2020)

·         DPH po novele

·         Dopady pandemie v praxi

·         Daň z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Odvody

·         Zákoník práce

 

Aktualizace III/3 (VI/2020)

·         Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

·         Zákon o pojistném na sociální zabezpečení

·         Zákon o nemocenském pojištění

 

Aktualizace III/2 (V/2020)

• Zákon o zaměstnanosti
• Zákon o pojistném na veřejném zdravotní pojištění
• Zákon o veřejném zdravotním pojištění

 

Aktualizace III/1 (IV/2020)

·         Zákon č. 133/2020 Sb., o některých úpravách v sociálním zabezpečení v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020

·         Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

·         Zákon č. 136/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a důchodového pojištění v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020

 

Aktualizace II/4 (V/2020)

·         Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

·         Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

·         Zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu

·         Zákon č. 243/2020 Sb., o pravomoci Policie České republiky a obecní policie postihovat porušení krizových opatření a mimořádných opatření nařízených v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky

 

Aktualizace II/3 (IV/2020)

·         Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

·         Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

·         Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

 

Aktualizace II/2 (IV/2020)

·         Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

·         Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

• Zákon č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19

 

 

TAKÉ TYTO ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

• 100 otázek a odpovědí – GDPR a zákoník práce (řešení na otázky zaměřené na oblastí ochrany osobních údajů, vybrané řešení případů z praxe podle zákoníku práce, odměňování a cestovní náhrady)
• 100 otázek Optimalizace daně, Účetnictví (řešení na otázky zaměřené na optimalizaci daně, paušální výdaje, vedení účetnictví, účetní závěrku a daňovou evidenci)
• Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2020 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)
• Povinnosti zaměstnavatele 2020 (práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele)
• Daňové a mzdové zákony 2020 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2020)
• Souvztažnosti pro podnikatele 2020 (souvztažnosti – aktuální znění)

• Příručka mzdové účetní 2020 (příručka mzdové účetní s příklady)
• 100 otázek Mzdy nově, Archivace (praktická řešení týkající se zpracování a zdaňování mezd a archivace)
• Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2020 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)
• 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)
• Podnikání a koronavirus (komplexní přehled opatření a jejich podrobný popis týkající se daňového řádu, daně z příjmů, DPH, EET, zákoníku práce, mezd)
• 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)
• s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)

 

Poradce, měsíčník č. 1/2021 (VII/2020)

·         Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem – Ing. Antonín Daněk

·         Novela zákona o obchodních korporacích v účetnictví

·         Opravy minulých období v účetnictví a případné sankce

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 10/2020 (VII/2020)

·         Novela zákoníku práce z pohledu (v praxi) mzdové účetní

·         Změny ve výpočtu dovolené - novela

·         Záruka nároků při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů

·         Sdílená pracovní místa -pomoc rodičům

·         Nové flexibilní formy zaměstnání

·         Náhrada na výživu pozůstalých

·         Příplatky k platu ve veřejných službách a správě

 

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 10/2020 (VII/2020)

·         Převod podílu v s.r.o. – nárok na vypořádací podíl

·         Slevy z pořizovací ceny majetku

·         Zákoník práce – dovolená po novele

·         Odpisy a vyřazení hmotného majetku – chyby v praxi

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 10/2020 (VIII/2020)

·         Cenné papíry z pohledu ZDP

·         Zásoby z pohledu účetnictví a daní

·         Nájemní smlouvy v DE a účetnictví

 

1000 řešení – měsíčník č. 9-10/2020 (VIII/2020)

·         Zákoník práce po novele

·         Kurzové rozdíly

·         Daň z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Odvody

·         Mzdy