1. AUTOMOBIL V PODNIKÁNÍ

Bez automobilu se prakticky žádné podnikání neobejde. Dozvíte se daňová a účetní specifika týkající se používání automobilu, na poli daní z příjmů se věnuje metodice odpisování firemních (vlastních) aut, uplatnění provozních výloh, zejména pohonných hmot u všemožných druhů právních titulů používání vozidel, cestovním náhradám, paušálním výdajům na dopravu a dalším oblastem. Potřebujete komplexní informace?

Přináší Vám je naše publikace, které jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, mzdovým účetním, daňovým poradcům, ekonomům, manažerům …

1. DÚVaP 10-11/2022 – Automobil v podnikání – příspěvek /A5, str. 192/

2. DÚVaP 7-8/2022 – Cestovní náhrady v podnikání – příspěvek /A5, str. 160/

3. Aktualizace I/3 – Zákon o dani silniční, ... – úplná znění zákonů a vyhlášek /A5, str. 160/

4. DaÚ 10-11/2022 – Automobil pro soukromé účely zaměstnance – příspěvek /A4, str. 112/

2. VZORY SMLUV, ŽALOB A PODÁNÍ

Potřebujete ke své práci nejpoužívanější vzory smluv, žalob a podání z oblasti pracovněprávních vztahů, občanského a obchodního práva, rodinného práva, trestního práva, exekucí, daňového a správního řízení a stavebního práva?

Vzory smluv urychlí a ulehčí přípravu smluv a dalších dokumentů, zajistí jejich správné a přesné znění, přičemž nevyžadují žádné právní znalosti. Doprovodný komentář poskytuje informace a pomoc při realizování smluvních vztahů. Součástí publikace Vzory smluv je editovatelné CD, které Vám práci výrazně ulehčí.

Balíček je určen podnikatelům, zaměstnavatelům, orgánům činným v trestním řízení, daňovým poradcům, auditorům, ekonomům, manažerům, pracovníkům veřejné správy, obcím, stavebníkům, všem občanům ...

1. Vzory smluv, žalob a podání 2022 – komentované vzory smluv + editovatelné CD - odborná tematická publikace /A5, str. 448/

2. Daňový průvodce - zákony 2022 po novelách – úplná znění zákonů /A5, str. 400/

3. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi – odborná tematická publikace /A5, str. 96/

4. Aktualizace II/2 – Trestní zákoník, Trestní řád ... – úplná znění zákonů A4, str. 272/

3. ŠKOLSTVÍ PO NOVELÁCH

Od 1. září 2022 nastanou ve školství změny, které přinesly novely týkající se pedagogické činnosti; opatření v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace; vzdělávání ve středních školách a konzervatoři, zájmového vzdělávání a další ... Jaké konkrétní změny nastanou od 1. září ve školství?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny pedagogickým pracovníkům a ředitelům předškolních, základních, středních, vyšších odborných škol, obcím, krajům ...

1. PaM 9/2022 – Pedagogická činnost - novela – příspěvek /A4, str. 80/

2. Aktualizace V/1 – Zákon o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, Nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické ... – úplná znění zákonů a vyhlášek /A5, str. 32/

3. PVS 7-9/2022 – Školy a školská zařízení, Platební neschopnost – úplná znění vyhlášek a nařízení

/A5, str. 112/

4. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti v podnikání, Lex Ukrajina – odborná tematická publikace

/A5, str. 96/

5. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání – odborná tematická publikace

/A5, str. 80/

Cena balíčků je včetně DPH. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

4. DĚDICKÉ ŘÍZENÍ

Dědické právo je soubor práv, která určité osobě připadnou podle objektivního dědického práva v důsledku smrti jejího předchůdce. Účelem dědického práva je zabezpečení změny v subjektech majetkových práv a povinností po smrti zůstavitele. Děděním je realizována zásada zachování hodnot se zřetelem k budoucnosti jako výraz solidarity lidí a sledování cílů sahajících přes více generací. Jaké jsou základní pojmy dědického práva? Jak správně sepsat závěť? Kdo je z dědictví vyloučen? Za jakých podmínek lze odmítnout dědictví?

Podrobné informace najdete v našich publikacích, které jsou určeny všem občanům, podnikatelům, právníkům …

1. DÚVaP 10-11/2022 – Dědické právo – příspěvek /A5, str. 192/

2. Zákony IIA/2022 – Občanský zákoník, Zákon o obchodních korporacích ... – úplná znění zákonů /A5, str. 688/

3. Aktualizace II/3 – Živnostenský zákon, Zákon o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce... – úplná znění zákonů /A5, str. 96/

Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Cena balíčků je včetně DPH. Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Daňové odpisy hmotného majetku patří k důležitým výdajům vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů daňového poplatníka. Současně se prostřednictvím daňových odpisů dá výrazně optimalizovat daňová povinnost poplatníka daně z příjmů. V příspěvku si uvedeme v jednotlivých kapitolách s využitím četných příkladů základní principy daňového odpisování hmotného majetku v roce 2022 a 2023. Vycházíme přitom z aktuálního znění zákona o daních z příjmů ke dni 15. 9. 2022 včetně předpokládaných změn vyplývajících z novely ZDP (sněmovní tisk č. 254/2022) a dále ze znění pokynu GFŘ č. D-22.

V jednotlivých kapitolách se zabýváme vymezením hmotného majetku a stanovením jeho vstupní ceny pro účely odpisování, a dále využitím daňových odpisů k optimalizaci pro možné uplatnění veškerých odpočtů od základu daně a slev na dani u poplatníka daně z příjmů fyzických osob. Jedná se o uplatnění rovnoměrného odpisování, zrychleného odpisování a uplatnění mimořádných odpisů dle jednotlivých ustanovení ZDP. V samostatných kapitolách rozebíráme specifické otázky odpisování, jako je např. odpisování v 6. odpisové skupině, odpisování při účtování v hospodářském roce, odpisování zděděného nebo darovaného hmotného majetku, odpisování při uplatnění paušálních výdajů a odpisování hmotného majetku ve spoluvlastnictví. Upozorňujeme dále na specifické problémy odpisování technického zhodnocení hmotného majetku a na daňové řešení nehmotného majetku vyplývající ze zákona č. 609/2020 Sb.

1. Vymezení hmotného majetku

1.1       Základní členění hmotného majetku v zákoně o daních z příjmů

Hmotným majetkem pro účely zákona o daních z příjmů rozumíme podle znění § 26 odst. 2 ZDP:

a) samostatné hmotné movité věci, popřípadě soubory hmotných movitých věcí se samostatným technickoekonomickým určením, jejichž vstupní cena je vyšší než 80 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok,

b) budovy, domy a jednotky,

c) stavby (bez ohledu na výši vstupní ceny) s výjimkou provozních důlních děl, drobných staveb na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužících k zajišťování provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 30 m² a výšku 5 m, a dále s výjimkou oplocení sloužícího k zajišťování lesní výroby a myslivosti, které je drobnou stavbou,

d) pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky (bez ohledu na výši vstupní ceny), kterými se rozumějí dle § 26 odst. 9 ZDP:

-        ovocné stromy vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 90 stromů na 1 ha,

-        ovocné keře vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 1 000 keřů na 1 ha,

-        chmelnice a vinice

e) dospělá zvířata a jejich skupiny, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč,

f) jiný majetek, který je blíže specifikován v § 26 odst. 3 ZDP.

Hmotným majetkem může být i soubor hmotných movitých věcí se samostatným technickoekonomickým určením. Rozumí se jím dílčí část výrobního či jiného celku. Soubor hmotných movitých věcí je nutné evidovat zvlášť tak, aby byly zajištěny průkazné technické i hodnotové údaje o jednotlivých věcech zařazených do souboru, určení hlavního funkčního předmětu a o všech změnách souboru (přírůstky, úbytky) včetně údajů o datu změny, rozsahu změny, vstupních cenách jednotlivých přírůstků nebo úbytků, celkové ceny souboru věcí a dále částky odpisů včetně jejich změn vyplývajících ze změny vstupní ceny souboru hmotných movitých věcí. Soubor movitých věcí se zařazuje do odpisové skupiny podle hlavního funkčního předmětu. Soubor movitých věcí lze vytvářet pouze z věcí movitých, nikdy nemůže být jeho součástí nemovitá věc.

Zatímco samostatné hmotné movité věci musí splňovat dva znaky – dobu použitelnosti delší než jeden rok a vstupní cenu nad 80 000 Kč, musí soubor hmotných movitých věcí splňovat ještě třetí znak a to – soubor hmotných movitých věcí musí mít samostatné technickoekonomické určení, podle kterého je určován hlavní funkční předmět a podle něhož je soubor odpisován.

Zákonem č. 609/2020 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2021 ke zvýšení hranice hmotného majetku pro účely daně z příjmů v § 26 odst. 2 písm. a) a písm. e) ZDP, a to z dosavadních 40 000 Kč na 80 000 Kč. Ke stejnému zvýšení dochází i u hranice pro technické zhodnocení v § 33 odst. 1 ZDP na 80 000 Kč.

Z bodů 13 až 15 přechodných ustanovení zákona č. 609/2020 Sb. k novele ZDP vyplývá:

-        na hmotný majetek pořízený přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 609/2020 Sb. se použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona;

-        novou úpravu lze použít již od 1. ledna 2020 na hmotný majetek pořízený od 1. ledna 2020 a technické zhodnocení dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání od 1. ledna 2020. Využije-li poplatník takový postup, použije se na tento majetek zákon č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 609/2020 Sb., ve všech následujících zdaňovacích obdobích;

-        na hmotný majetek pořízený ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a na technické zhodnocení hmotného majetku dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání ode dne 1. 1. 2021 se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 609/2020 Sb.

V pokynu GFŘ č. D-22 v části k § 26 ZDP nalezneme řadu podrobných údajů k vymezení hmotného majetku. Jedná se o:

-        Příklady výrobních zařízení, zařízení a předmětů k provozování služeb (výkonů), účelových zařízení a předmětů, které jsou samostatnými movitými věcmi i přesto, že jsou pevně spojeny s budovou nebo se stavbou (zejména stroje, přístroje, zařízení, konstrukce a příslušné technologické rozvody);

-        Samostatnými movitými věcmi jsou také výměníkové, popř. předávací stanice uvedené do užívání po 1. lednu 1995, které jsou součástí rozvodů ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) energetického zákona, i přesto, že jsou pevně spojeny se stavebním dílem, jejichž instalace nebyla podmínkou funkčnosti stavebního díla pro vydání původního kolaudačního rozhodnutí;

-        Hmotným majetkem podle § 26 odst. 2 písm. b) zákona jsou jednotky vzniklé podle zákona o vlastnictví bytů i podle občanského zákoníku. Součástí vstupní ceny jednotky není ta část jednotky, která je pozemkem;

-        Vymezení, co se pro účely zákona rozumí provozními důlními díly a co se za provozní důlní díla nepovažuje;

-        Elektrické přípojky, plynovodní přípojky a tepelné přípojky podle energetického zákona, které odběratel zřizuje na svůj náklad, jsou pro odběratele pořízením hmotného majetku, který se odpisuje v odpisové skupině 4;

-        Stanovení odpisů dospělých zvířat a jejich skupin;

-        Jiným majetkem podle § 26 odst. 3 písm. a) ZDP je i technické zhodnocení provedené na účetně neodpisovaném drobném hmotném majetku. Toto technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, do které by byl zatříděn majetek, na němž bylo technické zhodnocení provedeno, a samostatně se odpisuje podle zákona. Takto postupuje i poplatník uvedený v § 2 zákona, který nevede účetnictví, pokud se jedná o majetek obdobného charakteru;

-        Daňovými výdaji hrazenými uživatelem podle § 26 odst. 3 písm. c) ZDP jsou např. clo, výdaje na dopravu, montáž, provize a jiné úplaty související s uzavřením smlouvy;

-        Odpisy za každý jednotlivý hmotný a nehmotný majetek uplatňované jako daňový výdaj musí být vedeny průkazným způsobem po celou dobu odpisování.

1.2   Co rozumíme jiným majetkem, který je hmotným majetkem

Jiným majetkem se dle § 26 odst. 3 ZDP rozumí:

a) technické zhodnocení a výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšuje vstupní cenu a zůstatkovou cenu hmotného majetku, s výjimkou uvedenou v § 29 odst. 1 písm. f) ZDP. Jedná se i o technické zhodnocení provedené na hmotném majetku s nižší vstupní cenou než 80 000 Kč;

b) technické rekultivace;

c) výdaje hrazené uživatelem, které podle účetních předpisů nebo podle daňové evidence tvoří součást ocenění hmotného majetku, který je předmětem finančního leasingu, a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 80 000 Kč;

Může se stát, že při sjednání finančního leasingu a přenechání hmotného majetku k užívání uživateli musí uživatel uhradit například dopravu hmotného majetku, clo, jeho montáž nebo zapojení. Pokud tyto výdaje spolu se sjednanou kupní cenou, kterou má po ukončení finančního leasingu uživatel v souvislosti s převodem vlastnického práva k předmětu finančního leasingu zaplatit, jsou nižší než 80 000 Kč, bude postupovat uživatel podle znění § 24 odst. 2 písm. zl) ZDP. Zde se uvádí, že daňově uznatelnými výdaji (náklady) jsou výdaje (náklady) hrazené uživatelem hmotného majetku, které podle účetních předpisů tvoří součást ocenění hmotného majetku [§ 47 odst. 1 písm. d) a další vyhlášky č. 500/­2002 Sb.], který je předmětem finančního leasingu, pokud v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě nepřevýší u movitého majetku částku uvedenou v § 26 odst. 3 písm. c) ZDP (částku 80 000 Kč). V tomto případě je uhrazená doprava s montáží předmětu finančního leasingu daňovým výdajem uživatele.

Pokud však částky za dopravu, clo, montáž a zapojení, které musí uživatel předmětu finančního leasingu uhradit, spolu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě o finančním leasingu převýší částku 80 000 Kč, uživatel nemůže uplatnit výdaje zaplacené za dopravu, clo, montáž a zapojení předmětu finančního leasingu jako daňové výdaje a musí postupovat podle § 26 odst. 3 písm. c) ZDP – jde o jiný majetek.

d) právo stavby u poplatníka, který nevede účetnictví.

Právo stavby (vymezené v § 1240 až 1256 ObčZ) je tak u těchto poplatníků daňově odpisováno, přičemž roční odpis práva stavby se stanoví jako podíl vstupní ceny a sjednané doby trvání (dle § 30 odst. 4 ZDP), aby se výdaje na pořízení práva stavby uplatnily do daňových výdajů postupně po sjednanou dobu trvání práva stavby.

1.3   Hmotný majetek vyloučený z odpisování

V ustanovení § 27 odst. 1 ZDP je specifikován hmotný majetek, který je vyloučen z odpisování. Půjde například o následující případy:

-        bezúplatně převedený majetek podle smlouvy o finančním leasingu, pokud výdaje (náklady) související s jeho pořízením nepřevýší 80 000 Kč (písm. a),

-        pěstitelský celek trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky, jež nedosáhl plodonosného stáří (písm. b),

-        umělecké dílo, které je hmotným majetkem a není součástí stavby a budovy (písm. d),

-        movitá kulturní památka a soubory movitých kulturních památek (písm. e),

-        inventarizační přebytky hmotného majetku zjištěné podle zákona o účetnictví, pokud nebyly při zjištění zaúčtovány ve prospěch výnosů (písm. g),

-        hmotný movitý majetek nabytý věřitelem v důsledku zajištění dluhu převodem práva, a to po dobu zajištění tohoto dluhu a za předpokladu, že jej po tuto dobu bude odpisovat původní odpisovatel, uzavře-li s věřitelem smlouvu o výpůjčce (písm. h),

-        hmotný majetek nabytý darováním, plněním ze svěřenského fondu nebo z rodinné fundace, jehož nabytí bylo od daně z příjmů osvobozeno nebo nebylo předmětem daně (písm. j).

V pokynu GFŘ č. D-22 se k § 27 ZDP uvádí:

1. Pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší, než tři roky jsou hmotným majetkem vyloučeným z odpisování do konce zdaňovacího období, předcházejícího zdaňovacímu období, ve kterém dosáhly plodonosného stáří. Pro určení plodonosného stáří, které není upraveno právním předpisem, je rozhodující vnitřní směrnice vycházející z platných agrotechnických lhůt.

2. Uměleckými díly vyloučenými z odpisování jsou i umělecká díla (samostatné movité věci), u nichž skončila doba trvání práv podle zákona č. 121/­2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a nadále u nich trvá právo na ochranu autorství.

Příklad 1

Občan obdržel v roce 2020 darem od svých rodičů rodinný domek. Do domku se nastěhoval se svou manželkou a od září 2022 dvě místnosti rodinného domu hodlá použít k zahájení podnikání. Za tím účelem provede v roce 2022 stavební úpravy těchto prostor ve výši 89 000 Kč, mající charakter technického zhodnocení a domek zařadí do svého obchodního majetku.

Nabytí rodinného domku darem je v roce 2020 osvobozeno od daně z příjmů podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 ZDP. Z toho důvodu se jedná podle § 27 písm. j) ZDP o hmotný majetek vyloučený z odpisování, i když bude zčásti od roku 2022 využíván k podnikání.

Pokud jde o technické zhodnocení, provedené v souvislosti s podnikáním v prostorách rodinného domku, toto technické zhodnocení je tzv. jiným majetkem ve smyslu znění § 26 odst. 3 písm. a) ZDP a lze je samostatně odpisovat jako hmotný majetek [§ 26 odst. 2 písm. f) ZDP]. Poplatník zařadí technické zhodnocení do odpisové skupiny, ve které by byl zařazen rodinný domek, který nelze daňově odpisovat (5. odpisová skupina) a může toto technické zhodnocení odpisovat rovnoměrným nebo zrychleným způsobem a takto stanovené odpisy může uplatnit jako daňový výdaj k příjmům z podnikání zdaňovaným dle § 7 ZDP.

2. Daňový odpis jako daňový výdaj

Daňové odpisy hmotného majetku jsou součástí výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to ve výši vypočtené podle § 26 až § 33 ZDP. Odpisováním se dle § 26 odst. 5 ZDP rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu.

U poplatníka daně z příjmů fyzických osob jsou daňové odpisy součástí daňových výdajů (nákladů), pokud poplatník vykazuje příjmy ze samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP anebo příjmy z nájmu zdaňované dle § 9 ZDP. Daňové odpisy nelze uplatnit k ostatním příjmům zdaňovaným dle § 10 ZDP, protože základem daně u těchto příjmů je příjem snížený pouze o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. Z toho vyplývá, že daňové odpisy může např. uplatnit zemědělský podnikatel, který provozuje zemědělskou výrobu dle § 7 ZDP, ale nemůže je uplatnit poplatník, který sice provozuje zemědělskou výrobu, ale není zemědělským podnikatelem a příjmy zdaňuje jako ostatní příjem dle § 10 ZDP.

Odpis ve výši ročního odpisu vypočtený podle § 31 nebo § 32 ZDP lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného u poplatníka ke konci příslušného zdaňovacího období [kromě případů uvedených v § 26 odst. 7 písm. b) až d) ZDP]. Ročním odpisem se rozumí u poplatníků daně z příjmů právnických osob odpis za zdaňovací období.

Daňové odpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání. Obdobně to platí pro technické zhodnocení.

V případě zakoupení nemovité věci se vlastnictví nabývá až vkladem do katastru nemovitostí, to znamená, že nelze zahájit daňové odpisování v důsledku podpisu kupní smlouvy, ale odpisy může uplatnit nový vlastník, až dojde ke vkladu nemovité věci v katastru nemovitostí.

Příklad 2

Podnikatel uzavře kupní smlouvu na pořízení budovy s pozemkem a zaplatí kupní cenu v druhé polovině prosince 2022. Nemovitou věc vloží do svého obchodního majetku a využívá ji ke svému podnikání. S ohledem na vánoční svátky podá návrh na vklad začátkem ledna 2023.

V daném případě nemůže podnikatel zahájit odpisování již v roce 2022, ale až v roce 2023, kdy dojde ke vkladu, protože až vkladem do katastru nemovitostí se nabyvatel nemovité věci stává jejím vlastníkem.

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví, vzory a případy 12/2022.

Ochrana osobních údajů není jen záležitost našeho práva, je to problematika, která se řeší na úrovni Evropské unie. A právě na této platformě bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Nařízení je anglicky označované General Data Protection Regulation (GDPR). Jeho účinnost nastala 25. května 2018. Od tohoto data je tedy základním předpisem i u nás. Kromě GDPR však budeme mít i nadále tuto oblast regulovanou našimi vnitrostátními zákony. Dosud platil zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ale ten je nahrazen novým zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, který nabyl účinnosti dne 24. dubna 2019 vyhlášením ve Sbírce zákonů.

Nařízení GDPR představuje nový právní rámec osobních údajů v Evropě, který od 25. května 2018 stanoví jednotná pravidla pro zpracování osobních údajů, včetně práv subjektů údajů (fyzických osob) ve všech státech Evropské unie včetně Islandu, Norska a Lichtenštejnska. V právní praxi známe, jak jednotlivé směrnice ES (Evropského parlamentu nebo Rady) transponujeme do našich zákonů. Nařízení GDPR je však přímo použitelný předpis, který v uvedený den 25. května 2018 nahradil z větší části v té době platný zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a ten se do národní legislativy nemusí přenášet, ten platí přímo.

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů je dnes již rekodifikován zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Tento zákon však upravuje především otázky týkající se Úřadu pro ochranu osobních údajů a některé dílčí otázky, které nařízení GDPR umožňuje řešit vnitrostátní právní úpravou (jedná se o zpracování osobních údajů pro účely výkonu svobody projevu, práva na informace, svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby). Vlastní hmotněprávní úprava ochrany osobních údajů bude obsahem nařízení GDPR.

Cílem nařízení GDPR je přizpůsobení právního rámce ochrany osobních údajů dnešní době, dosažení větší jednoty právního rámce ve všech výše jmenovaných zemích a posílení práv subjektů údajů. Do roku 2017 platila v této oblasti směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o volném pohybu těchto údajů. Podle názoru Evropské unie však přestala odpovídat současné době, zejména pokud jde o prostředky, které jsou ke zpracování využívány a též i pokud jde o zpracování jako takové, které je daleko komplexnější, než bylo před několika desítkami let (např. v oblasti automatizace zpracování osobních údajů).

Jak jsme si uvedli, nařízení GDPR v podstatě v České republice nahradilo obsah zákona č. 101/­2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V tomto směru není mezi nařízením GDPR a zákonem rozdíl, oba právní předpisy stanovují práva a povinnosti. Určitou zvláštností nařízení GDPR je jeho Preambule, která obsahuje tzv. recitály, což jsou ustanovení předcházející vlastnímu textu nařízení a tato ustanovení jsou v některých případech výkladem či do jisté míry důvodovou zprávou k některým ustanovením vlastního textu nařízení GDPR. V praxi se proto budou muset při výkladu jednotlivých ustanovení nařízení GDPR brát do úvahy i příslušné recitály, které se ke konkrétním článkům nařízení GDPR vztahují.

Hlavním cílem nového zákona o ochraně osobních údajů je provést transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (v praxi zvaná „trestněprávní směrnice“). Nový zákon samozřejmě také v dotčených oblastech reaguje na nařízení GDPR. Jeho cílem je zajistit soulad vnitrostátní právní úpravy s nařízením GDPR i s trestněprávní směrnicí a adaptovat český právní řád na relevantní ustanovení těchto předpisů.

Ochrana osobních údajů není samoúčelná, řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje, aby volný pohyb osobních údajů v Evropské unii nebyl omezován z důvodů souvisejících s ochranou osobních údajů fyzických osob. Jednotná úroveň ochrany fyzických osob v celé Evropské unii zamezí rozdílům bránícím volnému pohybu osobních údajů v rámci vnitřního trhu a poskytne hospodářským subjektům, včetně mikropodniků a malých a středních podniků, právní jistotu a transparentnost, které fyzickým osobám ve všech členských státech zajistí stejnou úroveň práv vymahatelných právními prostředky a správcům a zpracovatelům uloží povinnosti a úkoly, prostřednictvím důsledného monitorování zpracování osobních údajů a rovnocenných sankcí ve všech členských státech, jakož i účinné spolupráce mezi dozorovými úřady jednotlivých členských států. Z těchto důvodů bylo přijato nařízení, které je tak přímo použitelným právním předpisem. Platí tak tedy, že zákon nemůže zdvojovat právní úpravu obsaženou v nařízení, do zákona tak nelze opětovně přepisovat definice (správce, zpracovatel, osobní údaj) či jednotlivá práva subjektu údajů ani jiné prvky nařízení GDPR. Zákon o zpracování osobních údajů tak obsahuje pouze tu právní úpravu, kdy obecné nařízení o ochraně osobních údajů předpokládá, že národní legislativa bude přijata (např. k využití výjimek, které jsou v nařízení GDPR obsaženy).

Zákon sám po stanovení působnosti a definicích obsahuje principy nebo zásady ochrany dat, pak práva subjektu údajů, povinnosti správců a zpracovatelů, mezinárodní transfery, dozorové úřady a jejich spolupráce, soudní a správní ochrana, odpovědnost a sankce, sektorová ustanovení. Na rozdíl od směrnice však nařízení GDPR nepředpokládá a ani neumožňuje, aby se provedlo v rámci národní legislativy, pokud tak není v nařízení přímo umožněno. Nebylo tedy možné do nového zákona znovu přebírat pojmy a jiné součásti nařízení GDPR. Zákon o zpracování osobních údajů tak musí být aplikován současně s nařízením GDPR. Obdobně jako u současného zákona o ochraně osobních údajů platí, že obecná úprava je v tomto předpisu a zvláštní výjimky a postupy jsou dle potřeby v jiných zákonech.

Nyní po nabytí účinnosti nového zákona o ochraně osobních údajů tak v České republice tvoří kompletní právní rámec ochrany osobních údajů nařízení GDPR a nový zákon o zpracování osobních údajů.

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹⁾, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie²⁾ a k naplnění práva každého na ochranu soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů.

Komentář k § 1

Ochrana osobních údajů patří mezi základní osobnostní práva člověka. Zaručuje ji přímo Ústava (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) ve svém čl. 2 odst. 4. Podle tohoto článku „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) jde ve vymezení těchto práv ještě dále a v čl. 10 uvádí, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě a právo na ochranu osobních údajů, přitom musí být respektováno právo občana na ochranu osobních údajů, která je součástí práva na soukromí a ochranu osobnosti.

Vedle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, které jsou ústavněprávním základem práva občana na ochranu osobnosti, musíme vzít v úvahu i další naše předpisy, zejména:

-        nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.,

-        zákoník práce č. 262/2006 Sb.,

-        školský zákon č. 561/2004 Sb.

Ochrana osobních údajů není však jen záležitost našeho práva, je to problematika, která se řeší na úrovni Evropské unie. A právě na této platformě bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Nařízení je anglicky označované General Data Protection Regulation (GDPR) (dále jen nařízení GDPR). Jeho účinnost nastala 25. května 2018. Od tohoto data je tedy základním předpisem i u nás.

Z působnosti nařízení GDPR jsou vyloučeny činnosti fyzické osoby, při kterých jsou zpracovány osobní údaje výlučně pro osobní či domácí činnost. Dále je z působnosti nařízení GDPR vyloučeno zpracování prováděné příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestu, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.

Tuto oblast upravuje v rámci Evropské unie směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV.

Předmětné ustanovení upravuje standardní úvodní ustanovení podle legislativních pravidel. Přímo použitelným předpisem je nařízení GDPR neboli Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. V budoucnosti bude dalším takovým předpisem pravděpodobně nařízení, které nahradí směrnici 2002/58 (ES) o soukromí v elektronických komunikacích.

Zapracovávaným předpisem je směrnice 2016/­680 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování odhalování a stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (dále jen „směrnice 2016/680“).

Ochrana osobních údajů není samoúčelná, řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje, aby volný pohyb osobních údajů v Evropské unii nebyl omezován z důvodů souvisejících s ochranou osobních údajů fyzických osob.

Jednotná úroveň ochrany fyzických osob v celé Evropské unii zamezí rozdílům bránícím volnému pohybu osobních údajů v rámci vnitřního trhu a poskytne hospodářským subjektům, včetně mikropodniků a malých a středních podniků, právní jistotu a transparentnost, které fyzickým osobám ve všech členských státech zajistí stejnou úroveň práv vymahatelných právními prostředky a správcům a zpracovatelům uloží povinnosti a úkoly, prostřednictvím důsledného monitorování zpracování osobních údajů a rovnocenných sankcí ve všech členských státech, jakož i účinné spolupráce mezi dozorovými úřady jednotlivých členských států. Z těchto důvodů bylo přijato nařízení, které je tak přímo použitelným právním předpisem. Platí tak tedy, že zákon nemůže zdvojovat právní úpravu obsaženou v nařízení GDPR, do zákona tak nelze opětovně přepisovat definice (správce, zpracovatel, osobní údaj) či jednotlivá práva subjektu údajů ani jiné prvky nařízení GDPR. Zákon o zpracování osobních údajů tak obsahuje pouze tu právní úpravu, kdy nařízení GDPR předpokládá, že národní legislativa bude přijata (např. k využití výjimek, které jsou v nařízení GDPR obsaženy).

§ 2

Působnost zákona

Tento zákon upravuje

a)  zpracování osobních údajů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/­67⁹²⁾,

b)  zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,

c)  zpracování osobních údajů při zajišťování obranných a bezpečnostních zájmů České republiky,

d)  další zpracování osobních údajů, které mají být nebo jsou zařazeny do evidence nebo jejichž zpracování probíhá zcela nebo částečně automatizovaně, nejde-li o zpracování osobních údajů fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních nebo domácích činností, a

e)  postavení a pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“).

Komentář k § 2

Předmětné ustanovení vymezuje přehledně působnost zákona. Z hlediska působnosti lze rozdělit zákon na 5 části. Pod písm. a) a d) upravuje zákon tzv. „unijní“ zpracování osobních údajů, jde o zpracování, které předpokládá nařízení GDPR. Pod písm. b) zákon upravuje zpracování osobních údajů za účelem jejich zpracování podle směrnice 2016/680. Pod písm. c) dopadá zákon na tzv. „neunijní“ zpracování osobních údajů při zajišťování obranných a bezpečnostních zájmů České republiky. Pod poslední bodem e) dopadá působnost zákona na úpravu struktury a pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů, která je adaptací českého právního řádu na nařízení GDPR.

Pod písm. d) ustanovení se zdůrazňuje, že se jedná o zpracování osobních údajů, která mají být zařazeny do evidence nebo jejichž zpracování probíhá zcela nebo částečně automatizovaně, kdy nejde o zpracování osobních údajů fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních nebo domácích činností. Tím zákon vymezuje svoji působnost shodně s nařízením GDPR, konkrétně s jeho článkem 2(2). Tento článek mimo jiné stanoví, že toto nařízení se vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních či domácích činností. Ustanovení má odstranit pochybnosti, zda např. pravidla pro výběr daní, která nejsou upravena právem EU, podléhají nařízení GDPR nebo pro ně platí jiná pravidla.

Takovým zpracováním osobních údajů je, kromě příkladů uváděných v úvodním ustanovení (recitálu 18), tedy korespondence nebo vedení adresářů nebo využívání sociálních sítí a internetu fyzickou osobou pro osobní účely, také například kamera v bytě nebo rodinném domě nebo kamera zabírající pouze soukromý pozemek patřící osobě nebo členu domácnosti. Tato zpracování se totiž neřídí nařízením GDPR ani tím tímto zákonem.

Důležité!

Z předmětného ustanovení vyplývá v podstatě základní členění ochrany osobních údajů v našem právu do oblasti:

-        vnitřní trh a veřejná sféra,

-        činnost orgánů v trestním řízení,

-        ochrana a národní bezpečnost.

Na první oblast – zpracování osobních údajů v rámci vnitřního trhu a v rámci veřejnoprávní sféry s výjimkou obrany, národní bezpečnosti a bezpečnostních hrozeb, dopadá nařízení GDPR [viz čl. 2 (2) nařízení GDPR].

Oblast zpracování osobních údajů za účelem předcházení a vyhledávání trestné činnosti [písm. b)] je na úrovni EU upravena směrnicí 2016/680. V českém právu pak zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, zákonem č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii, zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, zákonem č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a zákonem č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

Třetí oblast ochrany osobních údajů v oblasti obrany a národní bezpečnosti není upravena na úrovni EU vůbec. Některá pravidla nalezneme v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, v zákoně č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a v zákoně č. 320/­2015 Sb., o hasičském záchranném sboru.

§ 3

Subjekt údajů

Subjektem údajů se rozumí fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují.

Komentář k § 3

Podle nařízení GDPR je subjektem údajů fyzická osoba, jíž se osobní údaje týkají.

Subjekt údajů nemůže být nikdy právnická osoba – viz úvodní ustanovení (recitál 14) „Toto nařízení se nevztahuje na zpracování osobních údajů právnických osob, a zejména podniků vytvořených jako právnické osoby, včetně názvu, právní formy a kontaktních údajů právnické osoby.“ Údaje vztahující se k právnické osobě tak nejsou osobními údaji.

Osobní údaje mohou být pouze ve vztahu k žijící fyzické osobě, jelikož nařízení GDPR vylučuje svoji působnost na údaje o zesnulých osobách – viz úvodní ustanovení (recitál 27) „Toto nařízení se nevztahuje na osobní údaje zesnulých osob.“ Nicméně úmrtím nepozbývá osobnost člověka občanskoprávní ochrany – viz § 82 odst. 2 OZ „Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.“ Někdy mohou údaje o zemřelé osobě vypovídat o osobě žijící.

Je třeba připomenout, že působnost nařízení GDPR se nevztahuje na počaté dítě. Údaje o něm se v praxi překrývají s údaji o matce. Podle § 25 OZ se však na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům a má se za to, že se dítě narodilo živé.

Více již najdete v měsíčníku Poradce 4-5/2023.

U kterých skupin plátců vznikají ve zdravotním pojištění dluhy na pojistném? Jak uplatňují zdravotní pojišťovny své pohledávky? Je zdravotní pojišťovna povinna uzavřít se zaměstnavatelem splátkový kalendář na postupnou úhradu jeho dluhů? Lze požádat o prominutí dlužného pojistného nebo penále? Vrací zdravotní pojišťovna každý přeplatek?

Dluhy resp. pohledávky jsou obecně velmi aktuálním tématem a i zdravotní pojišťovny evidují nemalý počet subjektů, neplnících jednu ze základních zákonných povinností ve zdravotním pojištění. Touto povinností je placení pojistného, případně záloh na pojistné u podnikatelského sektoru, v zákonem stanovených lhůtách. Dluhy na pojistném (a návazně na penále) nebo z titulu uložené pokuty za porušení zákonných povinností vznikají u zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných a u osob bez zdanitelných příjmů, což jsou skupiny plátců, které jsou povinny platit pojistné podle zákona.

Jednou z důležitých povinností zdravotních pojišťoven je průběžně analyzovat platební morálku plátců pojistného. Tato činnost zdravotních pojišťoven je důležitá zejména proto, aby byl zajištěn pravidelný přísun zdrojů do systému veřejného zdravotního pojištění. V této souvislosti je zapotřebí doplnit, že významnou složkou příjmové stránky jsou také platby pojistného státem za osoby, za které stát pojistné platí (například nezaopatřené děti, poživatelé důchodů, studenti, uchazeči o zaměstnání a další). Jsou-li příjmy a výdaje alespoň v rovnováze (to znamená, že oprávněné finanční nároky poskytovatelů zdravotních služeb nepřevyšují zdrojové možnosti zdravotních pojišťoven), pak je zajištěno řádné fungování celého systému, kdy svým způsobem finální položkou těchto finančních toků jsou úhrady poskytovatelům za poskytnuté a zdravotním pojišťovnám vykázané hrazené služby.

Nejdůležitější povinností zaměstnavatele

je platit pojistné na zdravotní pojištění včas a v zákonem stanovené výši.

Dluh na pojistném vzniká při:

• placení pojistného opožděně,
• placení pojistného v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem,
• kombinaci těchto chybných postupů,
• neplacení pojistného.

Nedílnou součástí existujícího resp. narůstajícího dluhu na pojistném je i vznik penále.

Zaměstnavatelé – řešení některých problémových situací

Jak má postupovat zaměstnavatel, když v souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění zjistí, že:

• zaměstnává zaměstnance, jehož příjem nedosahuje minimální mzdy, ačkoliv se na něho vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima. Zaměstnanec tvrdí, že má ještě jiné zaměstnání nebo podniká, takže není důvod k uplatňování dopočtu

Z hlediska odvodu pojistného platí zásada předložení příslušného dokladu ze strany zaměstnance nebo od dalšího zaměstnavatele. Pokud zaměstnanec prohlašuje, že má ještě jiné zaměstnání, musí doložit písemné potvrzení o tom, že za něho tento jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň v minimální povinné výši – za této situace pak zaměstnavatel (s příjmem nižším než minimální mzda) nemusí dopočet provádět. Pokud zaměstnanec současně podniká, musí zaměstnavateli formou čestného prohlášení potvrdit, že platí zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši 2 627 Kč. Jsou-li takové zálohy pravidelně placeny, pak nemusí být v zaměstnání dopočet taktéž prováděn;

• chybně neprovedl u zaměstnance dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvedl ze skutečně zúčtované hrubé mzdy

Musí být proveden dopočet (a následný doplatek) pojistného do stanoveného minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Nutno prověřit, zda k této chybě nedošlo i v dřívějším období a pokud byl nesprávný postup uplatněn i v některém z předcházejících měsíců (nebo i v minulých letech), pak je zapotřebí promptně sjednat nápravu. Trvale musí zaměstnavatel věnovat zvláštní pozornost těm zaměstnancům, jejichž příjem se pohybuje kolem minimální mzdy. Pokud dochází k opravě, pak z důvodu změny výše vyměřovacího základu a pojistného je zapotřebí podat za příslušné měsíce zdravotní pojišťovně opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele. Tento postup uplatní zaměstnavatel u zaměstnance, na kterého se podle zákona vztahuje povinnost placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu;

• mu zaměstnanec opožděně sdělil skutečnost rozhodnou pro povinnost státu platit za něj pojistné (zaměstnanci byl například přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně). Jelikož je pojištěnec zaměstnán, sděluje primárně tuto informaci svému zaměstnavateli, který ji pak dále oznamuje příslušné zdravotní pojišťovně

Skutečnosti rozhodné pro vznik (zánik) povinnosti státu platit za pojištěnce pojistné jsou velmi důležité, neboť za každého takového pojištěnce obdrží zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíční platbu od státu ve výši 1 967 Kč. Pokud však zdravotní pojišťovně vznik tohoto nároku není oznámen, nemůže platbu od státu obdržet, čímž jí vzniká finanční újma. Každou takovou skutečnost je zapotřebí zdravotní pojišťovně okamžitě (tedy i se zpožděním) sdělit. Neoznámení nebo opožděné oznámení takové skutečnosti je pod sankcí, proto je potřebné oznámení provést bezprostředně poté, jakmile je zaměstnavateli daná informace známa a příslušným dokladem doložena. Jako vhodné se jeví čas od času zaměstnance upozornit, aby skutečnosti, které mají vliv na platbu pojistného státem, oznamovali zaměstnavateli v zákonné lhůtě, třeba i v předstihu. Pokud zaměstnanec skutečnost rozhodnou pro platbu pojistného státem zaměstnavateli neoznámí, pak je jeho povinností sdělit ji zdravotní pojišťovně osobně;

• zaměstnanec odjíždí na dlouhodobý pobyt do zahraničí a v této souvislosti požádal zaměstnavatele o neplacené volno

Pokud se zaměstnanec dlouhodobě zdržuje v cizině, je v cizině zdravotně pojištěn a splňuje další zákonné podmínky, pak se podle zákona pojistné z důvodu neplaceného volna neplatí (přesněji, nemusí být u zaměstnance dodrženo za toto období zákonné minimum). Za dlouhodobý pobyt v cizině se považuje nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Po dobu dlouhodobého pobytu v cizině není pojištěnec (a tedy ani zaměstnavatel) povinen platit pojistné. Pojištěnec je vyňat z českého systému veřejného zdravotního pojištění, vrací průkaz pojištěnce a proto ani nemá nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění. Opětovná účast pojištěnce na zdravotním pojištění vzniká dnem návratu z ciziny;

• uvedl v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele chybný údaj

Na tomto formuláři sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně měsíčně tři důležité údaje: počet zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrn jejich vyměřovacích základů a výši pojistného, tvořenou součtem pojistného u jednotlivých zaměstnanců. Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více příjmů, započítává se do počtu zaměstnanců na Přehledu pouze jedenkrát. Zdravotní pojišťovny mohou snadno porovnat údaje týkající se počtu zaměstnanců, uváděné zaměstnavatelem na Přehledu, s evidencí ve svém informačním systému. Proto některé zdravotní pojišťovny v případě zjištění rozporu upozorňují zaměstnavatele na potřebu dořešení takového stavu. Jestliže tedy zaměstnavatel zjistí jakoukoli chybu v některém ze tří výše uváděných údajů, podává zdravotní pojišťovně opravný Přehled, a to za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází.

Postup zdravotních pojišťoven

Nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační a kontrolní systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) zcela relevantně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku. Zpravidla je plátce – dlužník nejprve vyzván k dobrovolné úhradě konkrétního dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Alternativně může zdravotní pojišťovna využít institutu výkazu nedoplatků. Neuhrazené pohledávky jsou pak předmětem vymáhání, třeba i prostřednictvím exekutorských úřadů.

Urychlená úhrada dlužného pojistného

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si zaměstnavatel žádost o prominutí penále podá. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného.

Splátkový kalendář

Základním smyslem sjednání splátkového kalendáře je především umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace. Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží. Na uzavření dohody o splátkách dluhu není právní nárok, proto záleží na individuálním postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí. Racionálním důvodem pro splátky dluhu může být například závažná osobní či firemní situace, druhotná platební neschopnost apod., přičemž se přihlíží i k tomu, zda se jedná o první případ splátek, v případě opakované žádosti o splátky se bere v úvahu platební morálka minulého období, především pak dodržení/nedodržení dříve sjednaných splátkových kalendářů. Naopak pádným důvodem pro nevyhovění žádosti o splátky mohou být zejména negativní zkušenosti z předcházejících let. Vždy platí, že zdravotní pojišťovna k uzavření splátkové dohody přistoupit může, ale také nemusí.

Pořadí splácení závazků

Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:

a) pokuty,

b) přirážka k pojistnému,

c) nejstarší nedoplatky pojistného,

d) běžné platby pojistného,

e) penále.

Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až e) je plátce pojistného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.

Podání žádosti o prominutí penále

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Ve smyslu právních norem platných ve zdravotním pojištění lze požádat o prominutí vyměřeného penále, a to cestou odstranění tvrdosti. Žádost o odstranění tvrdosti může (resp. musí) být podána v patnáctidenní lhůtě od doručení platebního výměru. Pouze v případech, kdy se dodatečně objeví nové skutečnosti, které plátce pojistného bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do dne nabytí právní moci rozhodnutí, může být žádost o odstranění tvrdosti podána i později, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí. Pokud bylo plátci pojistného penále stanoveno výkazem nedoplatků, může si rovněž podat žádost o odstranění tvrdosti, kde je však lhůta k podání žádosti osmidenní.

V zákonem vyjmenovaných případech je vyloučena možnost odstranění tvrdosti. Jedná se o tyto případy:

• nebude-li předem uhrazeno pojistné splatné do vydání rozhodnutí o prominutí penále nebo přirážky k pojistnému,
• na plátce pojistného byl vydán insolvenční návrh,
• plátce vstoupil do likvidace

V době, kdy zdravotní pojišťovna žádost o prominutí penále projednává, nesmí mít plátce dluh na pojistném.

Přeplatek ve zdravotním pojištění

Opačnou situaci představuje existence přeplatku. Proberme si nyní, jakým způsobem může vzniknout u zaměstnavatele přeplatek na pojistném a na penále.

K přeplatku může u zaměstnavatele dojít například odvodem vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby, než jak je stanoveno zákonem, nebo také placením pojistného na účet jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn. Nejčastější příčinou tohoto stavu je nenahlášení (resp. opožděné nahlášení) změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Placením pojistného na účet zdravotní pojišťovny, u které není zaměstnanec pojištěn, vzniká zaměstnavateli přeplatek. Naopak neodvedení pojistného ve prospěch zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn, způsobuje nedoplatek pojistného včetně penále. Zaměstnanec, i bývalý, si musí být vědom nebezpečí, že penále, vyměřené zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou právě z důvodu neohlášení nebo pozdního ohlášení změny zdravotní pojišťovny (a na základě případně podané žádosti prominuté pouze částečně nebo neprominuté vůbec), mu může být zaměstnavatelem předepsáno k úhradě.

Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zjistí, že má u zdravotní pojišťovny přeplatek na pojistném?

Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší, než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu. V informačním systému zdravotní pojišťovny nelze tuto formu vyrovnání přeplatku (bez komunikace s plátcem) jednoznačně a snadno identifikovat. Součástí tohoto procesu je i podání opravných Přehledů o platbě pojistného zaměstnavatele za příslušné kalendářní měsíce.

Jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je v souvislosti se vznikem přeplatku vhodné požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí zpravidla až na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.). Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného a bude vymáhat i penále. Ani tento postup však není pro plátce nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo. Přeplatek pojistného (ve výši alespoň 200 Kč) je zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci do jednoho měsíce od jeho zjištění, pokud není jiného splatného závazku vůči zdravotní pojišťovně. Má-li zaměstnavatel takový splatný závazek, použije se přeplatek k jeho (plné či částečné) úhradě.

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 12/2022.

Fluktuace zaměstnanců je pro každou firmu nákladná záležitost, i když si to ne každý uvědomuje. Při vyčíslení nákladů se musíme dívat nejen na přímé, ale i na nepřímé náklady, tedy náklady na inzerci pracovního místa, poplatek personální agentuře, zaměstnanecký bonus za doporučení nového zaměstnance, náklady na výběrové řízení, dobu výcviku nového zaměstnance, pokles na křivce produktivity a další.

PŘI ODCHODU ŠIKOVNÉHO KOLEGY dochází mezi zůstávajícími zaměstnanci často k demotivaci, musejí za něj dočasně převzít jeho práci, věnovat se zaškolení nového pracovníka, s odchodem zaměstnance rovněž ve firmě dochází ke ztrátám zkušeností a vědomostí, které se nedají ihned plnohodnotně nahradit.

FLUKTUACE JE NĚCO PŘIROZENÉHO a v určité míře je pro firmu i žádoucím jevem. Pokud by všichni zaměstnanci ve firmě zůstávali a ta by se rozrůstala, většina z nich by časem dosáhla svého platového stropu a výdaje na platy by byly velmi vysoké. Na druhou stranu, noví zaměstnanci přinášejí do firmy nové nápady a schopnosti, které posunují firmu dopředu a zabraňují její stagnaci. Pokud pracovní trh normálně funguje, firma nedokáže zabránit tomu, aby její zaměstnance neoslovovaly personální agentury nebo aby ti nesledovali nabídky práce na internetu. I když se snaží jakkoliv, je nereálné očekávat, že si udrží každého zaměstnance. Důležité však je, aby se snažila udržet si ty nejlepší.

Většina manažerů stále ještě věří, že udržení zaměstnanců je otázkou peněz. Je jednodušší řešit problémy přidáním na platu, než bojovat s náročně uchopitelným fenoménem motivace zaměstnanců. Průzkumy ukazují, že pokud jde o odchody i udržení zaměstnanců, mají manažeři nad společností navrch - tedy, že manažeři do velké míry ovlivňují rozhodnutí zaměstnanců o odchodu nebo setrvání ve firmě. Proto by i primární zodpovědnost za udržení zaměstnanců měli mít jejich přímí nadřízení, nikoliv personální oddělení.   

FIRMY BY MĚLY SVÉ MANAŽERY HODNOTIT i na základě toho, jak dobře vybírají lidi do týmu a také jak je udrží ve firmě. Je třeba odevzdat jim náležitou odpovědnost a také je odměňovat za dobré výsledky. Pro manažera nižší úrovně je však těžké snažit se o udržení zaměstnanců, pokud samotná kultura a politika dané firmy tyto jeho snahy podkopává.

Firma by si měla odpovědět na otázku, které zaměstnance si může nejméně dovolit ztratit. Jsou to ti nejvýkonnější, nejzkušenější, ti, kteří s sebou můžou odvést zákazníky a zisky, nebo špatně dostupní specialisté? Obvykle je třeba zvážit tři faktory: náklady, potíže při hledání zaměstnance a hodnotu, kterou má zaměstnanec pro danou firmu.

Ve firmě existuje skupina zaměstnanců s nadstandardní výkonností, kteří neustále překračují očekávání firmy i zákazníků. Pokud zapadají do firemní kultury, je to skupina, kterou se firma musí snažit za každou cenu udržet. Pokud ale tito pracovníci nejsou týmoví hráči, působí konflikty a odcházejí kvůli nim ostatní zaměstnanci, je na zvážení nadřízených, zda stojí za způsobené potíže. Největší skupinou jsou pracovníci se stabilní průměrnou výkonností, kteří jsou občas ochotni pracovat přesčas, nemají velké kariérní ambice, chtějí od zaměstnavatele, aby akceptoval, že mají i osobní život. Menší skupinu tvoří zaměstnanci s nízkou výkonností, kteří byli vybráni na nevhodné místo, mají špatnou pracovní morálku nebo nemají požadované schopnosti. Když jsou ve firmě tolerováni, způsobují u šikovnějších zaměstnanců snížení pracovní morálky a demotivaci. Někdy je pro ně možné najít více vyhovující zařazení v organizaci, jindy je nejlepší se s nimi rozloučit.

NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY ODCHODU ZAMĚSTNANCŮ

·         Práce zaměstnanců není oceňována. I když zaměstnance práce baví a ve společnosti pracuje v dobrém týmu, pokud nemá pocit, že je jeho práce užitečná a oceňovaná zaměstnavatelem, snadněji ho zláká jiná pracovní nabídka. Lidé potřebují slyšet pochvalu, nedokážou donekonečna sami sebe motivovat a pracovat bez pozitivní zpětné vazby.

·         K podstatným faktorům patří výška platu. Jsou lidé, kteří jsou ochotni změnit práci i kvůli malému zvýšení platu, ale většina lidí zvažuje, zda se jim vyplatí kvůli nepatrnému zvýšení měnit práci, kolektiv, místo výkonu práce. Významnějším důvodem je vnímaná souvislost mezi výkonem zaměstnance a odměnou. Pokud pracuje více a lépe než kolegové, ale má stejný plat a stejné zvýšení platu jako oni, buď se přestane snažit a klesne jeho pracovní výkonnost, nebo se velmi brzy začne ohlížet po pracovním místě, které by vnímal jako spravedlivější vzhledem ke své snaze, jinde.

·         Pro mnoho lidí jsou nejdůležitějším faktorem vztahy na pracovišti a způsob komunikace. Mnoho manažerů se neumí k lidem chovat, ať už je problém v jejich osobnosti, nebo řídicím stylu. Jsou arogantní, své osobní problémy si ventilují na zaměstnancích, neposkytují jim zpětnou vazbu, nedodržují sliby, komunikují neadekvátním způsobem, neřídí podřízené tak, jak by bylo třeba. Je pouze otázkou času, kdy si podřízení začnou hledat jiné pracovní prostředí, i když je práce u současného zaměstnavatele baví. Stejně tak, pokud pracují v kolektivu plném intrik, mobbingu a vzájemného nepochopení, je to důvod k rychlému odchodu.

·         Někdy zaměstnanci odcházejí, neboť mají pocit, že jejich schopnosti nejsou na daném pracovišti využity. Musejí dělat věci, které jim nevyhovují a nebaví je, naopak nemohou dělat věci, do nichž by se chtěli zapojit a jež by je bavily. Pro každého zaměstnavatele je výhodnější, když přizpůsobí pracovní místo člověku, než když se člověk musí přizpůsobit přesně vymezenému pracovnímu místu.

·         Někdy lidé odcházejí kvůli pocitu frustrace a bezmoci, kdy se jim zdá, že nemají možnost ve firmě ovlivnit věci, které jim brání dobře dělat svou práci, chybějí jim potřebné informace, jsou závislí na rozhodnutích jiných, která přicházejí pozdě či chaoticky apod.

·         V mnoha firmách nadřízení se zaměstnanci málo komunikují. Zaměstnanci tak nevědí, co se ve firmě plánuje, jaká je jejich kariérní perspektiva. Pokud před sebou nevidí ve firmě nějakou budoucnost a jsou ambiciózní, často se dozvědí, že s nimi měla firma nějaké plány, až ve chvíli, kdy už dají výpověď a nemají chuť ji brát zpět. Manažeři by měli s lidmi komunikovat i o jejich střednědobé až dlouhodobé perspektivě ve firmě, což se však často neděje a přispívá to ke zbytečným odchodům.

·         Někdy je důvodem změny zaměstnání tzv. vyhoření člověka. Jde o souhrn příznaků, které se rozvíjejí postupně v důsledku nerovnováhy. Projevují se nechutí k práci, nízkou motivací, podrážděností vůči kolegům i klientům, přidruží se i různé psychosomatické poruchy - úzkost, bušení srdce, únava, vysoký tlak, bolesti hlavy nebo potíže s trávením. Díky moderním technologiím a zefektivnění práce nám z pracovní náplně odpadlo všechno to méně důležité, ale také méně stresující. Kdysi věci trvaly déle, na všechno se čekalo, člověk měl více aktivit, více se hýbal, měl více přestávek. Dnes na nic čekat nemusíme a měli bychom osm hodin podávat plný výkon, což však způsobuje mnohem větší nápor na naši psychiku.

·         Nejnovější výzkumy ukazují, že existuje nejen příčinná, ale také časová souvislost s odchody zaměstnanců. K odchodům dochází, když se zaměstnanci porovnávají s ostatními ve skupině svých vrstevníků nebo s tím, kde si mysleli, že budou v určitém bodě svého života. Hledání nového pracovního místa je častější v době pracovního jubilea zaměstnance (od nástupu do společnosti), dovršení 40. nebo 50. roku života, kdy lidé hodnotí svou kariéru, a podniknou kroky, když nejsou s výsledky spokojeni. Katalyzátorem můžou být i velká společenská setkání vrstevníků - třídní srazy, kdy lidé srovnávají svou kariéru s ostatními spolužáky.

JEDNÍM Z PRVKŮ, KTERÝ MŮŽE PŘINÉST ZAMĚSTNAVATELI ZAJÍMAVÉ INFORMACE, je tzv. exit interview (výstupní pohovor). Výstupní pohovor je výměna informací mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na konci jejich vzájemné spolupráce. Výstupní pohovor může být formální nebo neformální. Může to být písemný dotazník, může být veden výlučně ústně nebo může obsahovat obě složky. I když nejčastěji jde o rozhovor se zaměstnancem oddělení lidských zdrojů, výstupní pohovor může být veden s různými lidmi - ideálně by měl být veden i s manažerem odcházejícího člověka.

Spolehlivost získaných informací na výstupním pohovoru - tedy zjišťování, proč zaměstnanec odchází -, nemusí být vysoká. Závisí na tom, kdo z firmy, kdy a jakým způsobem toto interview vede, a navíc lidé se nechtějí rozejít ve zlém, takže někdy pravé důvody odchodu na interview nezaznějí. Často převládají spíš diplomatické odpovědi typu lepší nabídka, kariérní postup, únava ze současné práce, rodinné důvody.

Lepší než výstupní interview se jeví využívat tzv. stay interview - rozhovor s tím, kdo zůstává. Stay interview je rozhovor s lidmi ve firmě, kteří v ní stále pracují, a může přinést vhodnější data a poznatky. Ptáme se těch nejlepších zaměstnanců, proč ve firmě pracují, jak jsou spokojeni, co by je vedlo k hledání nové práce, a pokud zjistíme, že takové věci existují, můžeme s nimi něco dělat preventivně, a zamezit tak odchodu zaměstnanců. Tyto pohovory rovněž budují důvěru mezi manažery a členy jejich týmu, ukazují zaměstnancům, že jejich názory jsou důležité, pomáhají zjistit, co zaměstnanci vnímají jako podstatné. Otázky, které můžeme zaměstnancům položit, jsou například: Co by vám pomohlo dělat vaši práci efektivněji, tak, aby vás více bavila? Jste spokojen se zpětnou vazbou, kterou dostáváte? Máte pocit, že vaše schopnosti a silné stránky jsou aktuálně v práci naplno využity?

ZÁVĚR - Fluktuace je přirozený jev, kterému se nedá úplně vyhnout. Pro firmu je podstatné udržet si ty nejhodnotnější zaměstnance, což lze zjišťováním jejich potřeb, přizpůsobováním jejich pracovní náplně a také nabídkou kariérní perspektivy do budoucnosti.

Mgr. Monika Jakubíková, Ph.D.

* * *

Poradce, měsíčník č. 4-5/2023 (X/2022)

·         Zákon o zpracování osobních údajů s komentářem – komentář

·         Zákon o důchodovém pojištění s komentářem - komentář

·         Sankce v daňovém řízení ve vazbě na průběžně se zvyšující reposazbu 2022

·         Prodej zboží prostřednictvím e-shopu

·         Pracovnělékařské prohlídky řidičů

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Třetí valorizace rent

·         Platby státu zdravotním pojišťovnám a odpočty po změně

·         Nové limity pro daňové příspěvky na stravování

·         Platové poměry zaměstnanců ve VS - změny

·         Novela vyhlášky o základním vzdělávání

·         Kybernetická bezpečnost - změny

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Vybrané benefity z hlediska ZDP

·         Zdaňovací období a DPH

·         Paušální výdaje poplatníků pro účely DPH

·         Zákonná rezerva – oprava auta

·         Ukončení a přerušení podnikání

·         Význam lhůt pro personální práci

·         Poživatel důchodu a výdělečná činnost

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Hmotný majetek – daňové odpisy

·         Vedení účetnictví pobočky zahraniční osoby

·         Nemoc a další překážky v práci

·         Obchodní korporace – účetní a daňový pohled

1000 řešení – měsíčník č. 11-12/2022 (X/2022)

·         Autmobil v podnikání

·         Zaměstnávání – postupy a povinnosti v ZP

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

2. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

3. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

4. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

5. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

6. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

7. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

8. Daňová přiznání FO a PO za rok 2021, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2021 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů, včetně změn, které nastaly)

9. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2022 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

10. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezervy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

11. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

12. Souvztažnosti pro podnikatele 2022(přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

13. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

14. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

15. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

16. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi (problematika zaměstnávání a DPH řešena prostřednictvím dotazů a odpovědí; aktualizované zákony, vyhlášky a nařízení)

17. Vzory smluv, žalob a podání 2022 (aktualizované nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

Poradce, měsíčník č. 6/2023 (XI/2022)

·         Insolvenční zákon s komentářem – komentář

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 1/2023 (XI/2022)

·         Konec roku ve mzdové účtárně

·         Které situace mohou řešit zaměstnavatelé na přelomu let 2022/2023?

·         Srážky ze mzdy – opět nově

·         Změny v NV v ochraně zdraví při práci - teplota na pracovišti, klimatizace ...

·         Kolektivní smlouvy v roce 2023

·         Valorizace rent v r. 2023

·         OSVČ a zdravotní pojištění od 1. 1. 2023

·         Účetní závěrka vybraných účetních jednotek

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 1/2023 (XI/2022)

·         Paušální daň v roce 2023

·         Daňové zvýhodnění v daňovém přiznání za rok 2022

·         Přiznání k silniční dani za rok 2022 

·         Pracovněprávní předpisy – mzdová účetní 2023

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 1-2/2023 (XI/2022)

·         Od účetní závěrky 2022 k DPPO za rok 2022

·         Účetní směrnice CZ

·         Povinnosti plátce DPH komplexně

1000 řešení – měsíčník č. 1-2/2023 (XI/2022)

·         Konec roku v účetnictví

·         Daňové odpisy

·         Práce v zahraničí a zdravotní pojištění

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

NOVINKY

Aktualizace I/6 (X/2022)

·         Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních

Aktualizace VI/6 (X/2022)

·         Energetický zákon

• Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci

Aktualizace IV/3 (IX/2022)

·         Zákon o zadávání veřejných zakázek

·         Katastrální zákon

Aktualizace I/5 (IX/2022)

·         Zákon o provádění mezinárodních sankcí

·         Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ...

Aktualizace III/5 (IX/2022)

·         Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

·         Nařízení vlády č. 341/2017 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

·         Nařízení vlády č. 304/2014 Sb. o platových poměrech státních zaměstnanců

·         NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 256/2022 Sb. o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady)

Aktualizace VI/5 (IX/2022)

·         Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí

·         Zákon o právu na informace o životním prostředí

·         Zákon o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech)

·         Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

Aktualizace V/3 (IX/2022)

·         Zákon o svobodném přístupu k informacím

·         Vyhláška o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky

ZÁKONY 2022 (Podzimní akce: 30 % sleva na Zákony 2022)