Jste zaměstnavatel? Určitě uzavíráte se zaměstnanci pracovní poměr, a tak se vykonává „závislá práce“. Je to vlastně základ pracovního práva jako takového. V našem článku proto probereme závislou práci kompletně, a to jak pracovní poměr, tak dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovní poměr pak probereme od jeho vzniku, přes možné změny až k jeho zániku nebo skončení.

 

1. Závislá práce

Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

 

Podle tohoto ustanovení je závislou prací vztah vykazující následující znaky:

-        výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,

-        osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele,

-        výkon práce podle pokynů zaměstnavatele a jménem zaměstnavatele,

-        výkon práce za mzdu, plat nebo jinou odměnu za práci,

-        výkon práce v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě,

-        výkon práce na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.

 

Rozlišení, zda jde o závislou práci nebo o výkon tzv. nezávislé práce (např. osoby samostatně výdělečně činné, živnostníci, lékaři, advokáti apod.) má obrovské dopady do ostatních zákonů, a to především do oblasti daně z příjmů a do oblasti zdravotního a sociálního pojištění. Z pohledu těchto předpisů je samozřejmě výhodnější práce nezávislá. Proto také hned po r. 1989 byl vytvořen tzv. švarcsystém, kdy zaměstnanci pracovali pro zaměstnavatele jako osoby samostatně výdělečně činné, v podstatě na občanskoprávní (nepojmenovanou) nebo obchodněprávní smlouvu. Zaměstnavatelé je nutili, aby si samy zařizovaly odvod daní a platby pojistného jako živnostníci, přestože vykonávali práci jako ostatní zaměstnanci v pracovněprávním vztahu. Tím samozřejmě docházelo k obrovským únikům, zejména na daních, neboť stát po r. 1989 z politických důvodů do jisté míry preferoval živnostníky a osoby samostatně výdělečně činné. Horší však ještě bylo, že tyto osoby prakticky nebyly chráněny jako ostatní zaměstnanci, při jakékoliv organizační změně u zaměstnavatele byly první na řadě ve skončení výkonu práce.

 

Z těch všech důvodů se dostala do ustanovení § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti definice nelegální práce. Podle ní nelegální prací je:

-        výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, nebo

-        pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, nebo;

-        pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.

 

Tato definice je protipólem pojmu závislá práce v zákoníku práce. Vyplývá z ní jediné a zásadní – legální práce může být vykonávána pouze jako práce závislá podle zákoníku práce, tedy v pracovněprávním vztahu.

Těmito ustanoveními není a priori vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených podle obchodního, popř. občanského zákoníku, ovšem za předpokladu, že na základě těchto smluv nebude vykonávána práce naplňující znaky závislé práce. Nejčastěji se v této souvislosti setkáváme se smlouvou o obchodním zastoupení, mandátní smlouvou, smlouvou o zprostředkování, smlouvou o dílo.

 

Práce vykonávaná na základě těchto jiných (ne – pracovněprávních) smluv např. formou jednorázových – byť i opakujících se – zakázek, při kterých dodavatel prací používá své vlastní pracovní prostředky (kancelář, výpočetní techniku apod.) a nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby, zakázek poskytovaných tímto způsobem více firmám, apod. (například práce daňového poradce, externí účetní, různé obory poradenství) znaky závislé práce nenaplňuje a je možno ji vykonávat i v obchodněprávním nebo občanskoprávním smluvním vztahu. Podpůrnou informací pro posouzení výkonu závislé práce je také skutečnost, zda u objednatele díla pracují na totožných pozicích vedle osob pracujících na základě obchodní smlouvy i zaměstnanci objednatele s pracovními smlouvami nebo dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

 

Pro úplnost je třeba konstatovat, že k tzv. zastřenému výkonu závislé práce může docházet pouze v případě, že dodavatelem díla (obchodním zástupcem, mandatářem atd.) je fyzická osoba vlastnící živnostenský list, nikoli obchodní společnost.

 

Při posuzování konkrétního případu je vždy nutno vycházet z podrobného posouzení charakteru práce, kterou konkrétní fyzická osoba (obchodní zástupce, mandatář, zprostředkovatel, zhotovitel díla, potenciální „zaměstnanec“) pro druhou smluvní stranu (zastoupeného, mandanta, objednatele díla, resp. potenciálního „zaměstnavatele“) vykonává. Rozhodující přitom je, zda se jedná o výkon tzv. závislé práce či nikoli.

 

Pokud by smluvní strany chtěly občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvou zastřít pracovní smlouvu nebo dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, bylo by nutno aplikovat občanský zákoník a jeho ustanovení o zastřených právních jednáních. Podle § 555 OZ totiž platí, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu a že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

 

Důsledky toho, že bylo uzavřeno zastřené právní jednání namísto pracovněprávního vztahu, tedy občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouva, se projeví rovněž v oblasti práva veřejného, neboť v takových případech pravidelně vznikají nedoplatky na daních a na zdravotním a sociálním pojištění.

Významnou roli při zjišťování, zda jde o závislou práci nebo o výkon práce na základě švarcsystému hrají inspektoráty práce. Státní úřad inspekce práce se prakticky od svého založení v r. 2005 pravidelně každoročně věnuje potírání nelegální práce. Podle zákona o inspekci práce orgán inspekce práce může zaměstnavateli uložit v případě, kdy řádně se zaměstnancem neuzavře pracovní smlouvu nebo dohodu o práci konané mimo pracovní poměr až do výše 10 000 000 Kč.

V zákoně o zaměstnanosti je pak uveden „speciální“ přestupek a správní delikt pro nelegální práci. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že vykonává nelegální práci a může očekávat pokutu až do výše 100 000 Kč. Pokud právnická osoba umožní výkon nelegální práce, může očekávat pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

Z judikatury: rozsudek NSS sp. zn. 6 A 45/2001 (157/2004 Sb. NSS) „Povinnost prokázat, že jde o zastřený pracovněprávní vztah, leží na správním orgánu, jelikož jeho úlohou je vyvrátit tvrzení účastníka řízení o tom, že se o takový zastřený pracovněprávní vztah nejedná. Pokud správní orgán nevyzval účastníka správního řízení k předložení důkazů, jejichž provedení účastník řízení navrhoval, nevyslechl jej a nevyslechl ani osoby, se kterými měl účastník řízení podle závěru učiněného správním orgánem uzavřít zastřený pracovněprávní vztah, a přitom se v rozhodnutí ani nevypořádal s odmítnutím navrhovaných důkazů, odepřel tím účastníku řízení právo na spravedlivý proces a porušil § 3 odst. 4, § 32, § 33 a § 46 správního řádu (nyní § 3 a § 50 správního řádu).

 

1.1 Znaky pracovních smluv

Vymezujícím znakem pracovní smlouvy na rozdíl od smluv občanskoprávních (obchodněprávních) je především ona skutečnost, že jejich obsahem je výkon závislé práce. Závislá práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami. Zaměstnavatel je oprávněn dávat zaměstnanci pokyny, řídit a organizovat jeho práci a zaměstnanec je povinen tyto pokyny respektovat a pracovat podle pokynů zaměstnavatele. Tím je dáno dominantní postavení zaměstnavatele.

Druhým znakem pracovního práva je skutečnost, že zákoník práce, spíše, než obsah pracovní smlouvy upravuje průběh pracovního poměru od jeho vzniku až k jeho zániku a řídí jednání zaměstnavatele a zaměstnance. Tomu tak v případě občanskoprávních a obchodněprávních smluv není. Občanský zákoník definuje jednotlivé typy smluv, ale neupravuje vlastní obsah jednání tak konkrétně a smluvní strany tak „nevede za ručičku“ jako je vede z mnoha důvodů (zejména ochrany zaměstnance jako potenciálně slabší strany) zákoník práce.

Třetím momentem odlišujícím pracovní smlouvy od smluv občanskoprávních a obchodněprávních je skutečnost, že vytváří zvláštní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem se zvláštními právy a povinnostmi na obou stranách. Zaměstnanec je především povinen vykonávat práci osobně a nemůže se nechat při výkonu práce zastupovat, plnit povinnosti z pracovní smlouvy nemůže za zaměstnance třetí subjekt.

Čtvrtou specifickou skutečností je fakt, že v řadě směrů má zaměstnavatel oprávnění jednostranně (i když v některých případech po projednání se zástupci zaměstnanců) určovat pracovní podmínky, a to prakticky bez ujednání mezi smluvními stranami. Jedná se např. o stanovení rozvržení pracovní doby a čerpání dob odpočinku, včetně dovolené.

 

Kromě uvedených znaků je třeba připomenout i další dvě specifika pracovních smluv. První a základní je skutečnost, že pracovní smlouva je uzavírána mezi partnery, kteří se vyznačují nestejnou vyjednávací silou. Tato skutečnost je obecně považována za charakteristický a zvláštní rys pracovních smluv, neboť pro oblast soukromého práva by mělo zásadně platit i faktické rovné postavení smluvních stran při sjednávání závazkového vztahu. Nestejná vyjednávací síla mezi smluvními stranami při sjednávání závazkového vztahu v pracovním právu vede k intervenci zákonodárce směrem k ochraně zaměstnance před nepříznivými sociálními dopady, které by na něj mohla mít ničím neomezená síla zaměstnavatele. Proto se již v 19. století vžil také pro pracovní právo název „ochranné zákonodárství“.

Právní předpis proto často stanoví povinnost chovat se určitým způsobem a neumožňuje odchylné ujednání, a to ani tehdy, kdyby s tím zaměstnanec souhlasil.            Právní úprava pracovněprávních vztahů vychází z předpokladu, že svobodná vůle zaměstnance, například při uzavírání pracovní smlouvy nebo jejím prodloužení, může být ekonomicky a sociálně determinována pod tlakem získat práci. Snahou pracovněprávních norem proto je vyrovnávat tuto nerovnost poskytnutím právní ochrany nebo zvýhodněním zaměstnance, jakožto slabší smluvní strany.

Pro fyzickou osobu je získání zaměstnání a jeho udržení v zásadě nezbytný předpoklad k uspokojování potřeb svých i osob jí blízkých. V základním pracovněprávním vztahu navíc zaměstnanec koná práci v organizační podřízenosti podle pokynů zaměstnavatele. Jeho postavení je proto poskytována zvláštní ochrana, a to jak co do pracovních podmínek, tak do zvýšené stability zaměstnání. V duchu tohoto přístupu by zákoník práce i nadále měl obsahovat právní úpravu, která zaručuje vyšší míru ochrany zaměstnance a interpretace zákoníku práce by měla být prováděna v duchu základních zásad pracovněprávních vztahů.

Konečně je třeba zmínit skutečnost, že individuální pracovní smlouvy jsou právně podřízeny smlouvám kolektivním. Přitom je třeba zdůraznit, že tyto kolektivní smlouvy nebyly či nemusely být vůbec odsouhlaseny stranami individuální smlouvy, tedy zaměstnanci. To platí obecně o zaměstnancích, ale v případě vyšších kolektivních smluv, to platí i o zaměstnavatelích. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že kolektivní smlouvy dopadají, a to nejen v České republice, ale i v řadě dalších zemí, i na ty zaměstnance, kteří nejsou členy odborů.

 

1.2 Definice pojmu závislá práce

Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tyto definice obsahuje ustanovení § 2 ZP.

Definice pojmu závislá práce se poprvé objevila v nyní platném zákoníku práce v r. 2006. Určitými změnami prošla v r. 2012 (novela provedená zákonem č. 365/2011 Sb.). Jednalo se však víceméně o změny formulační. Ustanovení bylo rozčleněno do dvou odstavců, aby v prvním byly vyjádřeny znaky závislé práce a v odstavci druhém podmínky jejího výkonu.

 

Základním definičním znakem závislé práce, který ji odlišuje od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů je skutečnost, že tato práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami. Zaměstnavatel je oprávněn dávat zaměstnanci pokyny a zaměstnanec je povinen tyto pokyny respektovat. Právní rámec pracovněprávních smluv pak vytváří vymezení dominantního postavení zaměstnavatele. Druhým odlišujícím se znakem od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů je skutečnost, že pracovněprávní vztahy vytvářejí zvláštní osobní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zvláštními právy a povinnostmi na obou stranách. Zaměstnanec je především povinen vykonávat práci osobně a nemůže se nechat při výkonu práce zastupovat, plnit povinnosti ze smlouvy nemůže za zaměstnance třetí subjekt. Pracovní vztah rovněž zakládá závazek loajality zaměstnance vůči zaměstnavateli. Zaměstnavatel má naproti tomu velké povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákon mu ukládá povinnost chránit zdraví a život zaměstnance.

 

Tento pracovněprávní vztah tak má charakter jakési „služby“, skládající se z pokynů zaměstnavatele, které je zaměstnanec povinen plnit. Zaměstnavatel tak prostřednictvím (s využitím) pracovní síly zaměstnance realizuje svoji činnost. V jednání zaměstnance tak lze velmi obtížně rozlišit autonomii projevu vůle a plnění pokynů uložených mu zaměstnavatelem. Právní předpis z tohoto důvodu poskytuje zaměstnanci zvláštní zákonnou ochranu jeho postavení při výkonu práce.

Definiční prvek závislosti je dán také tím, že k uzavření pracovněprávního vztahu zpravidla dochází v zájmu osoby tuto činnost vykonávající, protože tu by ve svém důsledku neuzavření smlouvy vážně poškodilo.

Zákon dále stanoví výslovně, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Výkon závislé práce může být jednak na základě pracovního poměru a jednak na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Dále pak z výše uvedeného vyplývá, že závislá práce může být upravena kromě zákoníku práce i zvláštními právními předpisy. Příkladmo je odkazováno na služební zákon, který asi zákonodárce považuje (i s ohledem na množství subjektů, na které působí) za druhý největší zákon upravující závislou práci.

Zákoník práce v původní verzi z r. 2006 obsahoval dokonce taxativní výčet pracovněprávních vztahů, na které se aplikoval. Zákoník práce se na tyto pracovněprávní vztahy aplikoval jednak na principu subsidiarity, tj. vždy pokud zvláštní předpis nestanovil jinak. Naproti tomu na některé pracovněprávní vztahy se vztahoval na principu delegace, jen pokud to výslovně stanovil nebo pokud to stanovily tyto zvláštní předpisy. I v celé řadě těchto případů však platilo, že předpisy, na něž zákoník práce odkazoval, subsidiaritu zákoníku práce zakládaly.

 

Novela zákoníku práce v r. 2012 však toto zrušila s tím, že zákoník práce si nechce osvojovat úlohu komplexního pracovněprávního zákona, ale pouze úlohu zákona základního. Problémem se zdálo být, že dosavadní základní výčet se nejevil účelný v tom, že v průběhu legislativního procesu se nedařilo vždy postihnout příslušné odchylky od zákoníku práce provedené v jiných zákonech a zákoník práce se za platným a účinným právním stavem opožďoval. Pro příklad pracovněprávních vztahů upravených jinými zákony si uveďme státní zástupce. Postavení státních zástupců upravuje zákon o státním zastupitelství. Podle tohoto zákona státní zástupci vykonávají svoji funkci v pracovním poměru. Podle tohoto zákona se na pracovní poměr státních zástupců vztahuje zákoník práce, pokud zákon o státním zastupitelství nestanoví jinak. Odchylky se týkají zejména vzniku a skončení pracovního poměru a dále přidělení k výkonu služby. Právní čekatelé na státních zastupitelstvích vykonávají čekatelskou praxi v pracovním poměru, a pokud zákon o státním zastupitelství nestanoví jinak, řídí se pracovní poměr právního čekatele ustanoveními zákoníku práce. Justiční čekatelé realizují svoji činnost v pracovním poměru a podle zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů se jejich pracovní poměr řídí zákoníkem práce, pokud zákon nestanoví jinak. Služební zákon také v řadě ustanovení stanoví, že na státní zaměstnance ve služebním poměru se vztahují jednotlivá ustanovení zákoníku práce v oblasti náhrady škody, v podmínkách služby státních zaměstnankyň či bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

 

Zákoník práce se dále vztahuje např. na pracovněprávní vztahy čekatelů připravujících se na výkon státní služby, úředníků územních samosprávných celků, akademických pracovníků vysokých škol, pedagogických pracovníků, ředitelů veřejně prospěšných institucí, velitelů posádek a členů posádek plavidel provozujících námořní plavbu, zaměstnanců v probační a mediační službě, advokátů vykonávajících advokacii v pracovním poměru, asistentů soudců, asistentů státních zástupců, veřejného ochránce práv, zástupce veřejného ochránce práv, notářských kandidátů, notářských koncipientů, exekutorských kandidátů, exekutorských koncipientů a advokátních koncipientů. Na všechny tyto vztahy je aplikován zákoník práce na principu subsidiarity, tzn., vztahuje se vždy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

 

1.3 Statutární orgán a závislá práce

Pracovněprávním vztahem nemůže být nikdy vztah mezi obchodní společností (družstvem) a členem statutárního orgánu, pokud jde o výkon funkce statutárního orgánu. Tento vztah se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě (občanský zákoník), pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona, nevyplývá jiné určení práv a povinností. Vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní společnosti (družstva) a mezi společností (družstvem) není a nemůže být vztahem pracovněprávním. Obdobně jako nemůže být uzavřen pracovní poměr se statutárními orgány zaměstnavatele (který je obchodní společností či družstvem) tak, aby druhem práce byl výkon povinností vyplývajících z funkce statutárního orgánu, nelze uzavřít ani pracovněprávní vztah s prokuristou tak, aby druhem práce byla prokura.

 

Na druhou stranu však v celé řadě zvláštních zákonů je upraven výkon činnosti statutárního orgánu v pracovním poměru. Je tomu tak např. u ředitele státního podniku podle zákona o státním podniku, generálního ředitele České tiskové kanceláře podle zákona o České tiskové kanceláři, generálního ředitele Českého rozhlasu podle zákona o Českém rozhlasu či generálního ředitele České televize podle zákona o České televizi.

Nicméně i u statutárního orgánu (prokuristy) obchodní společnosti (družstva) je možné, aby byl mezi ním a společností uzavřen pracovní poměr, kdy druhem práce bude jiná činnost než výkon funkce statutárního orgánu. V takovém případě vzniknou dva paralelní a na sobě nezávislé právní vztahy, a to jednak vztah člena statutárního orgánu a společnosti, který se bude řídit mandátní smlouvou nebo přímo zákonem o obchodních korporacích, a pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jehož předmětem však nemůže být výkon funkce statutárního orgánu, ale práce jiného druhu.

 

Z judikatury: Rozsudek VS v Praze, sp. zn. 6 Cdo 108/92 „Činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, pokud náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) není výkon činnosti statutárního orgánu. Skutečnost, že fyzická osoba je společníkem společnosti s ručením omezeným, nebo že byla ustanovena statutárním orgánem společnosti, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah, pokud jeho náplní není výkon činnosti statutárního orgánu.“

Rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 „Prokura je zvláštním druhem plné moci, kterou může udělit jen podnikatel; vztah mezi prokuristou a podnikatelem není vztahem pracovněprávním. Skutečnost, že fyzická osoba je prokuristou společnosti s ručením omezeným, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr nebo jiný pracovní vztah, pokud jeho náplní není výkon činnosti prokuristy.“

 

Více již najdete v měsíčníku DÚVaP 6-7/2021.

 

Poplatníci daně z příjmů fyzických osob mohou při splnění zákonem stanovených podmínek základ daně snížit o odčitatelné položky, kterými je i daňová ztráta. Zákon o daních z příjmů v § 5 odst. 3 stanoví, že pokud podle účetnictví, daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 a 9, je rozdíl ztrátou. Za jakých podmínek lze uplatnit stratu pro daňové účely?

 

Ztrátu lze na straně poplatníků daně z příjmů fyzických osob pro daňové účely uplatnit pouze u dvou druhů příjmů – dílčích základů daně, tj. u příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona a u příjmů z nájmu podle § 9 zákona. Při vykázání ztráty je základ daně nulový.

Ztrátou se rozumějí i případy, kdy poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 nebo příjmy z nájmu podle § 9, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale měl pouze výdaje. V tomto případě je důležité, aby poplatník činnost skutečně prováděl a správci daně tuto skutečnost prokázal.

 

O daňovou ztrátu se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů, s výjimkou dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 zákona.

 

Snížení základu daně o vykázanou daňovou ztrátu

Novela č. 299/2020 Sb., zákona o daních z příjmů počínaje r. 2020 rozšířila v § 34 možnost uplatnění daňové ztráty i na 2 předcházející zdaňovací období. Podle § 34 odst. 1 zákona lze od základu daně odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část, a to ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která se daňová ztráta stanoví, nebo v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví.

 

Bude-li mít poplatník za zdaňovací období 2020 vyměřenou daňovou ztrátu, může tuto ztrátu uplatnit ve zdaňovacím období roku 2019 i zdaňovacím období 2018. Měl-li poplatník za zdaňovací období 2019 a 2018 kladnou daň, kterou již zaplatil, vznikne mu přeplatek. O vrácení vratitelného přeplatku si může poplatník standardně požádat. Dochází k časovému posunu daňové povinnosti, kdy poplatník namísto kompenzace daňové ztráty v následujících zdaňovacích obdobích může toto učinit již v okamžiku, kdy je mu ztráta stanovena a kdy finanční prostředky potřebuje nejvíce, a to zpětně za období započatá v uplynulých dvou letech.

 

V daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání poplatník podle § 34 zákona uvede zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla daňová ztráta, kterou uplatňuje jako položku odčitatelnou od základu daně, stanovena, a výši, v jaké ji uplatňuje.

Nově zákon stanoví povinnost uvést v daňovém přiznání, za jaké zdaňovací období se ztráta uplatňuje a v jaké výši.

 

Vzdání se práva na uplatnění ztráty

Podle § 34 zákona se poplatník může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, a to oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví. Lhůtu pro podání tohoto oznámení nelze navrátit v předešlý stav. Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty má účinky pro všechna období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví. Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty nelze vzít zpět.

Zákon od r. 2020 umožňuje vzdát se práva na uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně ve zdaňovacích obdobích následujících po období, za které byla stanovena. Toto vzdání se musí poplatník učinit ve lhůtě pro podání daňového přiznání s tím, že se vztahuje na všechna následující zdaňovací období a na celou daňovou ztrátu, nelze ho tedy uplatnit jen na některá následující zdaňovací období nebo jen vůči části daňové ztráty. V takovém případě lze daňovou ztrátu uplatnit jen ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících období, za které byla stanovena. Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty nelze vzít zpět.

 

Limit pro zpětný odečet ztráty

Ve zdaňovacích obdobích předcházejících období, za které se daňová ztráta stanoví, lze v souladu s § 34 zákona tuto daňovou ztrátu odečíst od základu daně pouze do souhrnné výše nepřesahující 30 000 000 Kč.

Zákon umožňuje poplatníkům na základě jejich rozhodnutí uplatnění daňové ztráty zpětně 2 zdaňovací období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, za které daňová ztráta stanoví, a to do souhrnné výše nepřesahující 30 000 000 Kč. Pokud se tak poplatník rozhodne, uplatní odečet této ztráty dodatečným daňovým přiznáním.

 

Příklad č. 1

Podnikatel vykázal v r. 2018 základ daně ve výši 200 000 Kč, v r. 2019 ve výši 300 000 Kč s tím, že odpovídající daň uhradil. Za rok 2020 mu byla vyměřena daňová ztráta ve výši 310 000 Kč. Otázkou je, jak bude postupovat z hlediska daně z příjmů.

Poplatník může, pokud se tak rozhodne, podat dodatečné daňové přiznání za r. 2018 a 2019, ve kterých si od základu daně odečte vyměřenou daňovou ztrátu, a to podle svého uvážení, maximálně však do celkové výše 300 000 Kč.

Přeplatek na dani bude v příslušné výši za r. 2018 a 2019 podnikateli na základě žádosti vrácen. Následně v daňovém přiznání za rok 2021 a v bezprostředně následujících 4 zdaňovacích obdobích bude moci uplatnit zbývající část daňové ztráty z roku 2020 ve zbývající výši.

 

Příklad č. 2

Poplatník fyzická osoba pronajímal od roku 2014 bytovou jednotku, příjmy z nájmu vykazoval jako příjem podle § 9 zákona. Výdaje uplatňoval ve skutečné doložené výši, včetně oprav a odpisů bytové jednotky. V roce 2019 provedl v bytě opravu za 500 000 Kč. Příjmy z nájmu byly jen 250 000 Kč. Za r. 2019 vznikla tedy daňová ztráta ve výši 250 000 Kč. V roce 2020 začal podnikat s tím, že počátkem roku 2020 pronajímanou bytovou jednotku prodal. Otázkou je, zda si může odečíst daňovou ztrátu z nájmu bytové jednotky od příjmů z podnikání podle § 7 zákona i v případě, že již byt nepronajímá a nemá tedy příjmy z nájmu podle § 9 zákona.

Od příjmů z podnikatelské činnosti v roce 2020 je obecně možno odečíst daňovou ztrátu z roku 2019, která vznikla u dílčího základu daně z nájmu podle § 9 zákona.

V konkrétním případě je však třeba prokázat, že výdaje spojené s opravou bytu byly skutečně výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů z nájmu v souladu s § 24 odst. 1 zákona. Pokud např. pronajímatel nájem bytové jednotky ukončil, poté bytovou jednotku opravil a následně prodal, nejsou výdaje spojené s danou opravou výdaji dílčího základu daně podle § 9 zákona, tj. výdaji u příjmů z nájmu. Tyto výdaje by mohl poplatník uplatnit proti příjmům z prodeje bytové jednotky, a to za podmínky, že příjem z prodeje není od daně osvobozen v souladu s § 4 zákona.

 

Kdy je vhodné ztrátu uplatnit

Odpočet daňové ztráty od základu daně, resp. od dílčích základů daně podle § 7 až 10 zákona, musí poplatník řádně zvážit. Především musí pamatovat, že daňovou ztrátu lze odečítat po dobu 5 následujících let, případně 2 roky zpětně, zatím co některé odpočty, resp. daňové výhody, jsou možné pouze v daném roce.

 

Pokud poplatník odečte daňovou ztrátu tak, že výsledný základ daně je nízký, může se stát, že:

• nevyužije (a tedy propadne) slevu na dani na poplatníka a další slevy na dani dané § 35ba, tj. sleva na manžela (manželku), invaliditu, na studenta a na umístění dítěte (školkovné),
• nevyužije nezdanitelné částky podle § 15 zákona, tj. odečet z titulu darů, bytové potřeby, životního pojištění, členské příspěvky zaplacené odborové organizaci, úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání,
• nevyužije slevu z titulu zaměstnávání zdravotně postižených osob,
• nevyužije daňové zvýhodnění na děti.

 

Vhodné je uplatnit odečet daňové ztráty tak, aby poplatník o výše uvedené daňové výhody nepřišel.

Vykázal-li např. podnikatel v roce, za který právě podává daňové přiznání základ daně 110 000 Kč s tím, že má z minulého roku daňovou ztrátu 30 000 Kč, není výhodné tuto ztrátu od základu daně odečíst. V daném případě je základ daně tak nízký, že pro poplatníka je výhodnější ztrátu převést do dalších let a v letošním roce si uplatnit alespoň základní slevu na poplatníka.

 

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 6-7/2021.

 

 

Majetek, který podnikatelé používají ke své samostatné činnosti je vystaven jistým rizikům, v jejichž důsledku může na majetku vzniknout škoda. Aby podnikatelé vzniklé škody určitou měrou kompenzovali, majetek můžou pojistit. V některých případech je povinen náhradu škody uhradit ten, kdo škodu na majetku způsobil. O které případy se jedná?

 

Škody a občanský zákoník

Do konce roku 2013 řešil problematiku škod odděleně občanský zákoník (§ 415 až § 450) a obchodní zákoník (§ 373 až § 386). Dnem 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník, který výše uvedené zákony nahradil a otázky škod řeší především v § 2894 až § 2971.

 

V zásadě platí, že škůdce je vždy povinen nahradit škodu. Pro některé situace (např. případ nutné obrany nebo krajní nouze) platí určité výjimky a specifické postupy.

Pokud subjekt poruší smluvní povinnost (povinnost ze smlouvy) nahradí škodu, která takto vznikla druhému subjektu. Povinnosti škodu nahradit se může škůdce zprostit tehdy, když prokáže, že mu ve splnění smluvních povinností zabránila mimořádné nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.

Pokud někdo provádí nebo zajišťuje práce na nemovité věci, přičemž v důsledku těchto prací způsobí škodu na nemovité věci, musí škodu nahradit.

Kdo provozuje dopravu, musí nahradit škodu vyvolanou zvláštní tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla.

Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, a to bez ohledu na to, zda zvíře bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem jiné osoby, které zvíře vlastník svěřil, anebo se zvíře zatoulalo nebo uteklo. Osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věci, a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném, musí provozovatel nahradit poškození, ztrátu nebo zničení odložené věci.

Při ublížení na zdraví musí škůdce odčinit újmu poškozeného peněžitou náhradou, které plně vyváží vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Pokud vznikla poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí škůdce i ztížené společenské uplatnění. Škůdce musí též uhradit náklady spojené s péči o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo o jeho domácnost.

 

Škody a zákoník práce

V části jedenácté (§ 248 až 275) řeší problematiku škod, resp. jejich náhrad i zákoník práce.

Ten v zásadě vychází z prevence vzniku škod, a to v obou směrech, tedy jak u škod způsobených zaměstnancem zaměstnavateli, tak u škod způsobených zaměstnavatelem zaměstnanci. Zaměstnavatel je (v souvislosti se vznikem škod) povinen vytvořit na pracovišti vhodné podmínky a na druhé straně je oprávněn provádět kontrolu věcí, které patří zaměstnancům, event. zaměstnanců samotných. Zaměstnanec pak je povinen se chovat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení (krádeži). Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

Zákoník práce chápe škodu jako majetkovou újmu, která nastala na majetku poškozeného a je vyjádřitelná penězi. V některých případech se odškodňují i nemajetkové újmy, např. odškodnění bolesti apod.

Zaměstnanec odpovídá za škodu, kterou zaměstnavateli způsobil při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s nimi, zaměstnavatel však musí zavinění zaměstnance ve většině případů prokázat (prokazování se neprovádí v případě schodku na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a v případě ztráty svěřených předmětů).

 

Co se týká schodku na svěřených hodnotách, tak zde připadá odpovědnost v úvahu jen tehdy, byla-li uzavřena písemná platná dohoda o odpovědnosti (taková dohoda může být uzavřena jen se zaměstnancem starším 18 let). I v tomto případě se však zaměstnanec může odpovědnosti zprostit (zcela nebo částečně) tehdy, když prokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění, zejména že mu bylo zanedbáním povinností zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Dohoda o odpovědnosti zaniká dnem ukončení pracovního poměru nebo odstoupením od této dohody. Schodek na svěřených hodnotách se zjišťuje inventurou.

A co se týká ztráty svěřených předmětů, tak zde platí, že zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Předměty, jejichž hodnota převyšuje částku 50 000 Kč, mohou být zaměstnanci svěřeny jen na základ dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů.

 

Zaměstnanec, který odpovídá za škodu, ji musí zaměstnavateli uhradit v penězích (nelze-li nápravu provést uvedením v předešlý stav). Výše požadované škody způsobené z nedbalosti však nesmí přesáhnout u zaměstnance částku rovnající se čtyřiapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku. Toto omezení neplatí tehdy, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

Nyní ještě krátce k odpovědnosti za škodu zaměstnavatele. I ten pochopitelně odpovídá zaměstnancům za škodu, která jim vznikla při plnění jejich pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel však neodpovídá za škodu na dopravním prostředku (a obdobně je to s nářadím, zařízením a předměty), který zaměstnanec použil při plnění pracovních úkolů bez jeho souhlasu.

Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům bezpečnou úschovu oblečení a osobních předmětům, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. V případě škody na těchto věcech, má zaměstnavatel povinnost její náhrady (v penězích nebo uvedením v předešlý stav).

 

Škody a zákon o daních z příjmů

Podle § 25 odst. 1 písm. n) ZDP platí, že manka a škody přesahující náhrady jsou – až na některé výjimky – nedaňovými náklady. Správnou aplikací tohoto ustanovení i některým omylům se věnuji dále.

 

Daňová a nedaňová škoda

ZDP definuje v § 25 odst. 2 škodu jako fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních i subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen. Z uvedené definice lze vyvodit minimálně tyto závěry: pro účel daně z příjmů není škodou opravitelná škoda (pokud např. po havárii je automobil opraven) a škodou není ani škoda způsobená na cizím majetku (když např. stavební firma při opravě fasády na rodinném domku neopatrnou manipulací s lešením rozbije zákazníkovi okno).

 

Opravitelná škoda

 

Příklad 1

Poplatník havaruje se svým osobním automobilem. Automobil nechá opravit (cena opravy je 50 000 Kč) a dále jej používá ke svému podnikání.

Pro poplatníka bude částka 50 000 Kč daňovým nákladem.

 

Příklad 2

V prodejně praskla trubka vodovodního potrubí a došlo tak k poničení části podlah a zdiva (zboží – s ohledem na jeho rychlé vystěhování – poškozeno nebylo). Poplatník nechá prodejnu opravit, cena opravy je 110 000 Kč.

Pro poplatníka bude částka 110 000 Kč daňovým nákladem.

 

Škoda způsobená jinému subjektu (na cizím majetku)

 

Příklad 3

Dopravce způsobil neopatrnou manipulací škodu odběrateli na dopravovaném zboží. Odběratel požaduje náhradu škody. Dopravní firma škodu ve výši 320 000 Kč uhradí.

S ohledem na ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, podle kterého jsou daňovými výdaji i výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštního zákona (např. občanský zákoník – viz výše), bude částka 320 000 Kč pro dopravce daňovým nákladem.

 

Nedaňová škoda

 

Příklad 4

Zaměstnanec havaruje se starším nákladním automobilem, který má zaměstnavatel zahrnutý ve svém obchodním majetku. Rozsah vzniklé škody a celkový stav automobilu je takový, že zaměstnavatel automobil opravovat nebude a vyřadí jej v průběhu roku (po vzniklé škodě) ze svého majetku.

Zůstatkovou cenu předmětného vyřazeného automobilu jako daňový náklad zohlednit nelze. Daňovým nákladem ale je odpis ve výši jedné poloviny roční částky.

 

Škoda do výše přijaté náhrady

V případě, kdy se škodou souvisí přijatá náhrada (nejčastěji od pojišťovny, ale i od jiných za škodu odpovědných osob, případně i od zaměstnanců), je škoda – do výše přijaté náhrady – daňovým nákladem. Na druhé straně přijatá náhrada je pochopitelně zdanitelným výnosem.

 

Příklad 5

Poplatníkovi vnikla do ordinace při silném dešti voda, přičemž byl poničen jeden speciální zdravotní přístroj takovým způsobem, že jej bylo nutno vyřadit z obchodního majetku. Zůstatková cena přístroje činila 160 000 Kč (vstupní cena byla 300 000 Kč), pojišťovna uhradila částku 120 000 Kč. Daňové a účetní řešení:

-        zůstatková cena (do výše pojistného plnění) 120 000 Kč je daňovým nákladem

-        zůstatková cena (převyšující pojistné plnění) 40 000 Kč je nákladem nedaňovým

-        pojistné plnění 120 000 Kč je zdanitelným výnosem.

 

Text	Kč	MD	D
počáteční zůstatek – vstupní cena	300 000	022	–
počáteční zůstatek – oprávky	140 000	–	082
odepsání zůstatkové ceny: a) do výše přijaté náhrady b) převyšující náhradu	120 000 40 000	549.1 549.9	082 082
vyřazení přístroje	300 000	082	022
náhrada od pojišťovny	120 000	221	648

 

Pro zjednodušení jsem v příkladu uvažovala, že účetní odpisy (účetní zůstatková cena) jsou v úrovni odpisů daňových (daňové zůstatkové ceny).

 

Pokud škoda vznikne na sklonku roku a k plnění dojde až v roce následujícím, tak musí poplatník, který vede účetnictví (účetní jednotka) vytvořit dohadnou položku a (očekávaný) výnos zdanit. Poplatník, který vede daňovou evidenci ale příjmy a výdaje časově nerozlišuje a dohadnou položku netvoří. Protože v roce vzniku škody neobdrží související náhradu, nemůže uplatnit škodu jako daňový výdaj. Postupuje tedy tak, že zůstatkovou cenu jako daňový výdaj (položku snižující rozdíl mez příjmy a výdaji) v roce vzniku škody neuplatní a náhradu přijatou v následujícím roce do základu daně nezahrne [§ 23 odst. 4 písm. e) ZDP].

 

Příklad 6

Poplatníkovi – účetní jednotce – vznikne „nedaňová“ škoda (havárie a následné vyřazení osobního automobilu) v listopadu 2021. Automobil je pro předmětnou škodní událost pojištěn. Zůstatková cena automobilu činí 100 000 Kč, předpokládané pojistné plnění 90 000 Kč. Pojistné plnění bude poukázáno až v lednu 2022.

Poplatník (s ohledem na skutečnost, že se škodou souvisí příjem) uplatní ve zdaňovacím období 2021 částku 90 000 Kč (zůstatkovou cenu do výše souvisejícího příjmu) jako daňový náklad, částku 10 000 Kč (zůstatkovou cenu převyšující související příjem) ze základu daně vyloučil. Současně vytvoří dohadnou položku (zdanitelný výnos roku 2021) ve výši 90 000 Kč. Přijaté pojistné plnění v lednu 2022 již základ daně neovlivní (nezvýší).

Škoda, kterou způsobil podle potvrzení policie neznámý pachatel,

je rovněž daňovým nákladem [§ 24 odst. 2 písm. l) ZDP]. ZDP v tomto případě neuvádí jako podmínku potvrzení (vyjádření) od policie České republiky, ale potvrzení policie obecně. Znamená to tedy, že vznikne-li poplatníkovi škoda v zahraničí a poškozený bude mít potvrzení tamní policie, že škodu způsobil neznámý pachatel, škoda je daňovým nákladem.

 

Příklad 7

Poplatníkovi byl zcizen osobní automobil. Policie ukončí pátrání a vyšetřování s tím, že škodu způsobil neznámý pachatel.

Zůstatková cena automobilu v tomto případě bude daňovým nákladem a to bez ohledu na to, zda automobil byl pro případ zcizení pojištěný či nikoliv a bez ohledu na to, zda se škodou souvisí nějaký příjem. Případné pojistné plnění (event. jiný související příjem) je zdanitelným výnosem.

 

Příklad 8

Poplatníkovi je zcizen neznámým pachatelem ze skladu materiál (se vzniklou škodou opět nesouvisí žádný příjem).

Správné – daňové – řešení záleží na tom, zda poplatník vede účetnictví nebo daňovou evidenci.

Pokud poškozený poplatník vede účetnictví, vyřazení zcizeného materiálu bude daňovým nákladem. V případě daňové evidence však zcizení materiálu základ daně žádným způsobem neovlivní. V daňové evidenci byly totiž výdaje související s nákupem materiálu evidovány jak o daňové a základ daně tak již snížily. Uplatněním škody na materiálu jako daňového výdaje při zcizení by tedy došlo k uplatnění daňových výdajů ve dvojnásobné výši, což by nebylo správné.

 

Problematice škod v daňové evidenci se budu ještě dále věnovat samostatně.

 

Pro poplatníky je asi nejméně příznivá situace, kdy policie pachatele zjistí. Pachatel je v takovém případě povinen škodu nahradit. V naprosté většině případů však je náhrada – ze známých, leč přesto jen obtížně akceptovatelných – důvodů nerealizovaná a poškozenému vzniká škoda fakticky dvakrát dvakrát – jednak mu vzniklá škoda s největší pravděpodobností nahrazena nebude a jednak škodu nemůže uplatnit jako daňový náklad.

 

Příklad 9

Poplatníkovi bylo zcizeno zboží z prodejny potravin, cigaret a nápojů. Policie pachatele zjistila. Odcizené zboží však již bylo zkonzumováno a náhrada škody od pachatelů se jeví jako nemožná.

Podnikatel nemůže hodnotu zcizeného zboží zohlednit jako daňový náklad (nesouvisí s ní zdanitelný příjem). Pokud by v budoucnu – spíše hypoteticky – k úhradě (plné nebo částečné) došlo, příjem by byl – s ohledem na ustanovení § 23 odst. odst. 4 písm. e) ZDP – ze základu daně vyloučen.

Škoda v důsledku živelní pohromy

Daňovým nákladem je i škoda způsobená živelní pohromou [§ 24 odst. 2 písm. l) ZDP].

Živelní pohroma je – pro účel daně z příjmů – definována v § 24 odst. 10 ZDP jako nezaviněný požár a výbuch, blesk, vichřice s rychlostí větru nad 75 km/h, povodeň, záplava, krupobití, sesouvání půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseismické účinky zemětřesení.

Živelní pohroma tedy není (přímo) způsobena lidským faktorem (člověkem, zjistitelným viníkem).

 

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 6-7/2021.

 

 

Kreativita je důležitá nejen v umění, ale i v podnikání. Je to schopnost, která je přínosem u manažera, ale stejně tak by ji měl podporovat a rozvíjet i u svých podřízených. Součástí úspěšného rozvoje každé firmy jsou inovace, ke kterým je potřebná kreativita zaměstnanců. Bez nadšení, odvahy a tvořivosti se ze zaměstnanců stávají jen roboti, kteří přesně plní pokyny, ale nepřinášejí do firmy žádnou přidanou hodnotu.

 

POJEM KREATIVITA je odvozen od latinského slova „creatio“, což v překladu znamená tvorbu. Definuje se jako komplexní schopnost, která je výsledkem vydařené syntézy poznávacích schopností, vlastností osobnosti a některých motivů. Projevuje se produkcí nových, původních a vhodných (vyhovujících) myšlenek a nápadů. Novost a původnost zpravidla vyvolávají určité překvapení, protože výsledkem je něco jiného než logický a předvídatelný další krok.

 

Předpokladem vzniku kreativity je současný výskyt následujících šesti faktorů:

1. Intelektuální schopnosti – ke kterým patří schopnost dívat se na problém z neobvyklého úhlu, průběžně vyhodnocovat efektivnost zvoleného postupu a nacházet mezi různými poznatky neobvyklé souvislosti.

2. Expertní znalosti a schopnosti – v podobě propracovaných schémat a myšlenkových modelů.

3. Styl myšlení – tvořiví lidé uvažují současně globálně i lokálně. Jsou schopni přemýšlet o problému jako o celku, ale také propracovat detaily jeho řešení.

4. Osobnostní rysy – tolerance vůči nejednoznačnosti, vytrvalost, odvaha riskovat a obhajovat svůj názor.

5. Vnitřní motivace zaměřená na řešení problému – kreativní lidé pracují se zaujetím pro věc, tvořivé aktivity je baví, vedou k uspokojení jejich zvědavosti. Peníze jsou pro ně jen vedlejším produktem jejich práce.

6. Podpůrné prostředí – podnětné rodinné prostředí, ochota okolí akceptovat originální nápady atd.

O kreativitě existuje mnoho mýtů. Podle nich jsou kreativní lidé výjimeční, kreativita je něco, co patří jen k umění anebo vědě.

 

Potenciál k tvořivosti však máme my všichni. Tvořit znamená dokázat se podívat na věc z jiného hlediska. Děti jsou přirozeně tvořivé, věří, že všechno je možné. Jak postupně dospívají, okolí a obvykle i školní prostředí s jednoznačně definovanými správnými odpověďmi na otázky, v nich tvořivost postupně utlumí. Jako dospělí se potom rozhodují na základě pravděpodobnosti, zkušeností, logiky, pohybují se po vyšlapaných cestičkách, neriskují, neexperimentují, nepřemýšlejí vně obvyklého rámce.

 

BARIÉRY TVOŘIVOSTI jsou např.:

 

Vnitřní dialog

vedeme sami se sebou vnitřní dialog, nastavujeme si negativní očekávání, nápady zamítneme dřív, než se pokusíme o jejich realizace, brzdí nás předpoklady a domněnky, kterými se sami omezujeme

Logické myšlení

preferujeme racionalitu, nevěříme své intuici

Naprogramované zákazy a pokyny z dětství

Návyky

které nás vedou po vyježděných kolejích

Obavy ze selhání

nadměrná sebekritika, obavy z rizika brzdí tvořivost

Rychlé životní tempo, stres

na pracovišti, postoj rodiny, společnosti, kolegů k nápadům

Nechuť proniknout do zdánlivého chaosu

tvořivý člověk se snaží novým způsobem uspořádat prvky, netvořivý se snaží zavést do chaosu naučený systém

Je lehčí nápady posuzovat, než je tvořit

předčasné hodnocení nápadů může řešitele odradit od snahy pokračovat v tvořivém procesu

Motivování zaměstnanců na rychlé řešení

když lidi tlačíme do rychlých výsledků, tvořivost ztrácí pod časovým tlakem na kvalitě

Polarizace možností

buď to bude takto, anebo jinak

Konformismus

tendence dávat naučené odpovědi

 

KRATIVNI LIDI CHARAKTERIZUJÍ tyto rysy

1. Tolerance vůči dvojsmyslnosti – dvojsmyslná je taková situace, pro kterou není rámec, který bychom znali a mohli použít. Chybí fakta, pravidla jsou nejasná, chybí postupy. Tvořivý člověk vidí tuto neznámost jako zajímavou a vzrušující, ne jako hrozivou.

2. Stimulační svoboda – jestli vymezená pravidla nejsou v souladu s tvořivými myšlenkami, tvořiví lidé je obejdou, osvobodí se od způsobů myšlení, kterým jsou obklopováni.

3. Funkční svoboda, která se testuje například tím, že vymýšlíme jiné využití pro známé předměty. Zatímco takové úkoly vyřešilo 90 procent žáků šesté třídy za 15 minut, jejich řešení našlo jen 20 procent vysokoškoláků. Čím vzdělanější je člověk, tím je rigidnější jeho chápání funkce věcí.

4. Flexibilita - kreativní osoba je otevřena změnám, světu a je připravena změny i vyvolat.

5. Ochota riskovat - neschopnost rozumně riskovat vede k pocitu bezpečí, ale ne k tvořivosti. Tvořiví lidé se nebojí odmítnutí svých nápadů.

6. Preference chaosu - tvořiví lidé mají rádi chaos, asymetrii a složitost.

7. Odložení uspokojení - ochota vydržet dlouhotrvající úsilí pro dosažení větší radosti vede dlouhodobě k tvořivosti. Příkladem jsou roky práce strávené nad projektem bez jakéhokoliv uznání.

8. Vytrvalost - kreativní lidé mají elán a pevnou vůli dlouhodobě pracovat na dosažení cíle.

9. Odvaha - nebojí se osamělosti, dokážou jít proti proudu.

 

PODPORA TVOŘIVOSTI NA PRACOVIŠTI – mnoho nadřízených výrazně utlumuje kreativitu svých zaměstnanců. Tím, že na každou maličkost potřebují povolení od manažera, přestanou se postupně o cokoli snažit. Když chce manažer podpořit tvořivost a vzájemnou důvěru v týmu, měl by se naučit ptát se svých podřízených a kolegů: Proč je to tak? Mohlo by to být i jinak? Je to skutečně jediná možnost?

Využít je možné techniky jako: Brainstorming – technika, která v překladu znamená „bouře mozků“. Jde o skupinovou techniku generování nápadů. Podstata této techniky spočívá na třech základních poznatcích:

• Čím víc nápadů, přístupů a myšlenek, tím spíš najdeme správné řešení.
• Skupina dokáže vyprodukovat v krátké době podstatně víc originálnějších nápadů, než to dokáže stejný počet jednotlivců.
• Naše myšlení potřebuje oddělit tvořivou fázi myšlení od kritické.

 

Skupina účastníků brainstormingu by měla mít asi 7 až 10 členů, měli by v ní být odborníci v daném oboru. Při brainstormingu platí zákaz kritiky jakéhokoliv nápadu. Kritická fáze probíhá až při vyhodnocování záznamu diskuse. Každý účastník se snaží rozvíjet myšlenky druhých, navazovat na ně, anebo je pozměnit. Každý se má snažit přispět co největším počtem nápadů. Během diskuse nesmí platit žádné vztahy nadřízenosti a podřízenosti, při produkci nápadů jsou si všichni rovni a mohou si dovolit povědět cokoliv. Účastníci brainstormingu obvykle sedí čelem k flipchartu, na který se zapisují všechny nápady, a jsou neustále moderátorem diskuse povzbuzováni k dalším nápadům.

Poslední fází je zpracování množství vyprodukovaných nápadů, jejich zhodnocení a vybrání nejlepších a nejvhodnějších.

 

Delfská technika

– její název je odvozen od delfské věštírny ve starověkém Řecku. Spočívá v zasílání série dotazníků, respektive v kladení souboru stejných otázek skupině odborníků, kteří na ně nezávisle na sobě a navzájem neovlivněni odpovídají. Jejich odpovědi se posbírají a společně s dalšími požadovanými informacemi jsou jim opět zaslány. Tento cyklus se několikrát opakuje, dokud se názory odborníků nesblíží. Tato technika je založena na víře, že konsensus odborníků nastane až nad správným řešením. Výhodou je, že anonymita účastníků vede k produkci jedinečných nápadů, nevýhodou je časová náročnost.

 

RADA! -        Manažeři by měli zaměstnancům dovolit dělat tzv. „inteligentní chyby“, jsou součástí zkoušení něčeho nového. -        V mnoha firmách se lidé bojí udělat chybu, raději se striktně drží zažitých pravidel. Pokud je postih za chyby větší než postih za to, že se nic nového nevyzkouší, vede to k utlumení tvořivosti v organizaci. -        Jednoduché nápady ve firmě mohou mít obrovský vliv na její výsledky, často stačí jen neomezovat přirozený potenciál zaměstnance.   Mgr. Monika Rolková

 

Použitá literatura: Eviakova P.: Malé nápady s velkým účinkom. (online) 7. 12. 2010. Dostupné na: http://www.goodmorningcreativity.com/sk/2010/male-napady-s-velkym-učinkom/, Hospodářová I.: Kreativní management v praxi. Praha, Grada 2008, Lubart T. I.: Creativiny. In: Sternberg R. J. (ed.) Thinking and problem solving. San Diego, Academic Press, 1994, s. 290-323, Plháková A.: Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia 2004, Šuleř O.: 5 rolí manažera a jak je profesionálně zvládnout. Praha, Computer Press 2008.

 

Poradce, měsíčník č. 12/2021 (III/2021)

·         Daňový řád po novele s komentářem – Mgr. Petr Taranda

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 6-7/2021 (III/2021)

·         Kompenzační bonus - nový zákon

·         Srážky ze mzdy – nově

·         Podpora v době částečné nezaměstnanosti – novela

·         Pracovnělékařské prohlídky v době pandemie

·         Otazníky kolem náhrad při home-office

·         Jaké varianty odpisování při zahájení podnikání může uplatnit zaměstnanec?

·         Péče o dítě a zdravotní pojištění

·         Nový zákon o odpadech

·         Stravování u příspěvkových organizací - stravovací paušál

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 6-7/2021 (III/2021)

·         Daňová ztráta – nově

·         Souběžné činnosti pojištěnce ve ZP

·         Vyšší náhrada mzdy při karanténě

·         Uplatnění DPH u nájmu

·         Vybrané účetní metody

·         Cenné papíry – daňové výdaje

·         Zálohy, závdavky a daň z příjmů

·         Závislá činnost – specifické příjmy

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 6-7/2021 (III/2021)

·         Kontrola z FÚ - jak se ji ubránit

·         Změny v účetnictví od 1. 1. 2021

·         Závislá práce v kostce I. část

·         Výdaje v ZDP a účetnictví

 

1000 řešení – měsíčník č. 5-6/2021 (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Odměňování podle ZP

·         Poživatelé důchodu ve zdravotním pojištění

·         Daň z příjmů – po novele

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Zákoník práce

·         Mzdy

 

Poradce Veřejné Správy 5-6/2021 (III/2021)

·         VYHLÁŠKA č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů)

·         VYHLÁŠKA č. 30/2021 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o obalech

·         ZÁKON č. 437/2020 Sb. o některých úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory

·         ZÁKON č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19

·         ZÁKON č. 95/2021 Sb. o kompenzačním bonusu pro rok 2021

·         ZÁKON č. 121/2021 Sb. o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě

·         Samoplátci a zdravotní pojištění

·         Nemocenské pojištění zaměstnanců

·         Vyšší náhrada mzdy při karanténě

 

 

TAKÉ TYTO ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

• 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)
• Podnikání a koronavirus (komplexní přehled opatření a jejich podrobný popis týkající se daňového řádu, daně z příjmů, DPH, EET, zákoníku práce, mezd)
• 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)
• s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)
• 100 otázek a odpovědí Zaměstnanecké benefity, Obchodování (praktická řešení týkající se poskytování zaměstnaneckých benefitů a obchodování)
• Zaměstnávání v období pandemie (řešení pracovněprávních otázek po pandemii koronaviru)
• 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)
• 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)
• Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)
• Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky)
• Daňová přiznání FO a PO za rok 2020, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2020 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů)
• Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2021 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)
• Daňové, mzdové a účetní zákony 2021 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2021)
• Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)
• Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)
• 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)
• 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

 

Poradce, měsíčník č. 13/2021 (V/2021)

·         Zákon o dani z nemovitých věcí s komentářem – Mgr. Petr Taranda

·         Zákon o inspekci práce s komentářem – JUDr. Ladislav Jouza

·         Pracovní právo po novele - aktuality a výklad sporných problémů

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·         Náhrada za nevyplacenou mzdu v období pandemie - změny

·         Změny v poskytování ošetřovného

·         Stravenkový paušál

·         Vyúčtování pracovních cest

·         Mimořádné pracovní cesty

·         Příspěvkové organizace zřízení ÚSC - změny v nákladech na stravování

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·         Zákon o DPH po novele – od 1. 7. 2021

·         Spotřební daně – změny

·         Pomoc při insolvenci – změny od 1. 5. 2021

·         Samostatná výdělečná činnost – souběh zaměstnání

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 8-9/2021 (VI/2021)

·         Novela DPH v příkladech

·         Závislá práce v kostce II. část

·         Ukončení podnikání OSVČ

·         Mzda a plat 

 

1000 řešení – měsíčník č. 7-8/2021 (IV/2021)

·         Daňová kontrola

·         Studenti a zdravotní pojištění

·         Daň z příjmů – po novele

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Zákoník práce

·         Mzdy

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE

 

 

Vzory smluv, žalob a podání (XII/2020)

·         Občanský zákoník

·         Rodinné právo

·         Zákoník práce

·         Občanský soudní řád

·         Trestní právo

·         Exekuční řád

·         Daňové řízení

·         Správní řízení

·         Stavební právo

 

Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Účetní zásady a principy

·         Druhy účetních závěrek

·         Účetní období

·         Účetní uzávěrka

·         Účetní závěrka

·         Opravy účetních zápisů

·         Nové účetní období

 

Daňová přiznání za rok 2020, Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Přiznání k dani z příjmů právnických osob

·         Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

·         Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění

 

Pomocník mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Pomocník mzdové účetní

·         Povinnosti zaměstnavatele a mzdové účetní

 

Příručka mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Mzda a plat

·         Zdravotní pojištění

·         Sociální pojištění

·         Daň z příjmů ze závislé činnosti

 

Daňové, mzdové, účetní zákony 2021 (I/2021)

• ÚZ daňový řád
• ÚZ zákona o daních z příjmů
• ÚZ zákona o DPH
• ÚZ zákona o účetnictví
• Vyhláška č. 500/2002 Sb.
• Zákoník práce

 

100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (II/2021)

·         Optimalizace daně

·         ZDP po novele

 

Daňové a nedaňové výdaje 2021 (II/2021)

·         Abecedně seřazeny daňové a nedaňové výdaje s příklady

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o účetnictví

 

100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Nedaňové výdaje

·         Odměňování

·         Závislá činnost – daň z příjmů

 

 

ZÁKONY 2021

 

Zákony IA/2021 (I/2021)

·         Správa daní

·         Daně z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Silniční daň

·         Spotřební daně

·         Daň z nemovitosti

·         Rozpočtová pravidla

Zákony IB/2021 (I/2021)

·         Účetnictví

·         Související předpisy

 

Zákony IIA/2021 (I/2021)

·         Občanský zákoník

·         Obchodní korporace

·         Občanský soudní řád

·         Živnostenské podnikání

 

Zákony IIB/2021 (I/2021)

·         Trestní právo

·         Právní pomoc

·         Policie ČR

·         Střelné zbraně

·         Správní právo

 

Zákony IIC/2021 (I/2021)

·         Exekuce

·         Insolvenční řízení

·         Ochrana spotřebitele

·         Notářský řád

·         Advokacie

·         Související předpisy

 

Zákony IIIA/2021 (I/2021)

·         Zákoník práce

·         Mzdové a platové předpisy

·         Předpisy k zaměstnanosti

·         Požární ochrana a BOZP

 

Zákony IIIB/2021 (I/2021)

·         Sociální zabezpečení

·         Důchodové pojištění

·         Nemocenské pojištění

·         Zdravotní pojištění

 

Zákony IV/2021 (I/2021)

·         Stavební zákon

·         Katastr nemovitostí

·         Bydlení

·         Požární bezpečnost

·         Pozemkové úpravy

·         Související předpisy

 

Zákony V/2021 (I/2021)

·         Územní celky a členění státu

·         Organizace veřejné správy

·         Veřejná správa ve vztahu k občanům

·         Školy a školská zařízení

 

Zákony VIA/2021 (I/2021)

·         Životní prostředí

·         Ochrana vod

·         Ochrana přírody a krajiny

·         Ochrana ovzduší

·         Integrovaná prevence

·         Ekologické zemědělství

·         Ochrana půdy a rostlin

·         Kontrola znečištění

 

Zákony VIB/2021 (I/2021)

·         Odpady a obaly

·         Hospodaření s odpady

·         Energetická náročnost budov

·         Podnikání v energetice

·         Podporované zdroje energie

·         Průmyslové havárie