V poslední době se v závislosti na společensko-ekonomické situaci projevily nové prvky v životě občanů. Jedná se např. o období koronaviru, příchod cizinců, inflační tendence apod. Je pochopitelné, že na tyto okolnosti musí reagovat pracovněprávní předpisy, které ovlivňují sociální situaci zaměstnanců. V této souvislosti byla přijata řada pracovněprávních předpisů. Jedná se zejména o změny v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti, dále o úpravy ve mzdové oblasti týkající se minimální, zaručené a průměrné mzdy, ve srážkách ze mzdy, v právech a povinnostech zaměstnanců v postcovidové době, jako je home-office, sdílené pracovní místo apod.

Všechny uvedené skutečnosti a řada dalších otázek se projevuje v pracovněprávních vztazích, které se musí řešit na pracovištích mnohdy různorodě a s rozličným výkladem. K nim přistupují i některé problematické otázky z novely zákoníku práce, zejména z dovolené, s nimiž se mzdové účetní každodenně ve své pracovní činnosti setkávají. Rovněž nelze pominout některá ustanovení občanského zákoníku, která se podpůrně uplatňují v zákoníku práce.

V našem výkladu jsme se proto soustředili na nejčastější aktuální problémy, které musí řešit mzdové účetní v pracovněprávní oblasti a v rámci metodické pomoci jsme uvedli správný legislativní postup.

Poznámka:

Nový občanský zákoník č.89/2012 Sb. je v textu označován jako NOZ, zákoník práce č. 262/2006 Sb., jako ZP a zákon o zaměstnanosti č.435/2004 Sb. jako ZOZ.

1. Uplatňování NOZ v pracovněprávních vztazích

Podpůrná platnost

Při uplatňování změněného ZP v praxi se vychází z principu subsidiarity (podpůrnosti). Tuto zásadu vyjadřuje § 9 odst. 2 NOZ. Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí NOZ v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.

Toto znění má odraz v § 4 ZP: Pracovněprávní vztahy se řídí ZP. Nelze-li použít tento zákon, řídí se NOZ, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. NOZ se použije na pracovněprávní vztahy vždy, neobsahuje-li ZP speciální úpravu, a to, aniž by bylo třeba zvláštního odkazu.

Příklad 1

Není možné, aby např. smlouva o nástupu do zaměstnání byla sjednána podle NOZ, stejně jako dohoda o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace apod.

Podle NOZ je však možné sjednat např. smlouvu s lékařem k provádění pracovně lékařské péče, dohodnout manažerskou smlouvu apod.

Vyšší práva a nároky

ZP stanoví v § 4a, že odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.

K odchylné úpravě může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Od ustanovení uvedených v § 363 ZP, která zapracovávají směrnice EU, je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance. Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu ZP nebo kolektivní smlouva poskytuje, nepřihlíží se k tomu.

Např. zaměstnanec se nemůže vzdát svého práva na zpětvzetí výpovědi nebo vzdát se možnosti zaměstnavatele nekontrolovat soukromou elektronickou (e-mailovou) poštu, pokud by pro to neměl ve vlastním opatření vymezeny vážné důvody (viz § 316 odst. 3 ZP).

K ujednáním, která zaměstnancovo právo určují v nižší nebo vyšší míře, než stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustnou, se nepřihlíží. Zaručuje tzv. minimální sociální standard. Výjimky jsou stanoveny v § 116 ZP (mzda za noční práci) a v § 118 ZP (mzda za práci v sobotu a v neděli). V uvedených případech je možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.

Kdo může pracovat

Novela NOZ s účinností od 28. února 2017 upravila pracovněprávní subjektivitu (možnost uzavřít pracovněprávní vztah). Neplatí již pro možnost sjednat si zaměstnání povinnost mít dokončenou povinnou školní docházku. Stačí dovršení věku 15 let, ale jako den nástupu do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.

Podle § 43 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon) žák splní povinnou školní docházku uplynutím období školního vyučování ve školním roce, v němž dokončí poslední rok povinné školní docházky. V § 54 tohoto zákona se dále stanoví, že žák, který splnil povinnou školní docházku a nepokračuje v základním vzdělávání, přestává být žákem školy 30. června příslušného školního roku. Vyhláška č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku uvádí, že období školního vyučování končí dnem 30. června.

Příklad 2

Žák, který již dovršil 15 let věku, ale ještě neukončil povinnou školní docházku, si může sjednat pracovní poměr nebo některou z dohod konaných mimo pracovní poměr. Např. prázdninovou brigádu v podobě dohody o provedení práce.

Jako den nástupu na tuto brigádu musí být však sjednán den, který je po ukončení povinné školní docházky.

NOZ v § 34 uvádí, že nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost. Podmínky pro její uskutečnění stanoví zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále jen „ZOZ“) v § 121 a násl. O povolení k této činnosti rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Uvede v něm časové vymezení této činnosti s ohledem na zdraví dítěte a jeho bezpečnost, zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj, přiměřenost jeho věku a nebrání-li tato činnost jeho vzdělání nebo docházce do školy. Povolení vydává úřad práce na základě písemné žádosti podané zákonným zástupcem dítěte nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte.

Zastupování zaměstnavatele

V ustanovení § 430 NOZ uvádí, že pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

Jestliže by např. zaměstnanec provozovny učinil nějaký právní úkon vůči třetí osobě (např. zákazníkovi), kterým by jeho zaměstnavateli vznikly povinnosti, bude to podnikatele zavazovat pouze tehdy, jestliže třetí osoba (zákazník) věděla, že zaměstnanec provozovny může za podnikatele jednat.

Překročí-li zástupce podnikatele (zaměstnavatele) zástupní oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje. To neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení, nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu. Takové jednání nebude zaměstnavatele zavazovat, neboť osoba nebyla v tzv. dobré víře.

V ustanovení § 166 NOZ jsou pravidla pro zastupování zaměstnavatele osobami, které jsou u něho v pracovněprávním vztahu obvykle v pracovním poměru. Tito zaměstnanci mohou zaměstnavatele zastupovat a jeho jménem právně jednat v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci. Přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. I zde tedy platí zásada „dobré víry“.

Příklad 3

Personalista má obvykle ve svém pracovním zařazení (pracovní náplni) přijímání zaměstnanců do pracovního poměru.

Z toho důvodu je tedy oprávněn zaměstnavatele zastupovat např. při sjednávání pracovní smlouvy nebo může dávat výpovědi z pracovního poměru. Pokud by tyto úkony činil jiný zaměstnanec, a není to jeho obvyklá činnost s ohledem na pracovní zařazení nebo funkci, nebylo by takové jednání právně platné.

2. Práva a povinnosti z právního jednání

ZP, který byl účinný do 31. prosince 2013, stanovil pravidla pro sjednávání nebo stanovení práv a povinností v pracovněprávních vztazích. Bylo to v podobě právních úkonů a jejich definice vycházela z dřívějšího občanského zákoníku. Zákoník práce v § 18 až 21 uváděl, kdy jsou právní úkony neplatné. NOZ právní úkony již nedefinuje, a nahradil je pojmem „právní jednání“. Ustanovení ZP (§ 18 až 21) byla proto od 1. ledna 2014 změnovým zákonem č. 303/2013 Sb., z pracovního kodexu vypuštěna.

Právní následky

Podle § 545 NOZ právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Jedná se např. o následek tohoto jednání, který vyplývá ze zvyklostí a může být druhou smluvní stranou vynucen. A to i tehdy, nebyla-li určitá povinnost v právním jednání (např. ve smlouvě nebo dohodě) sjednána.

Zvyklostí, na níž odkazuje § 545 NOZ, se rozumí určitá skutečnost, která je natolik dlouhodobě a pravidelně zachovávána v právním styku, že je spravedlivé očekávat její dodržení obecně i v případech, kdy se na ni smluvní strany výslovně nedovolávají, případně ji neznají.

Příklad 4

I když ZP v § 155 stanoví, že cestovní náhrady je možné tomuto zaměstnanci poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo a místo pravidelného pracoviště, nelze říci, že takový nárok není právním následkem vyplývajícím ze ZP nebo ze zvyklostí.

V § 152 ZP je totiž uvedeno, že cestovní náhrady zaměstnanci vzniknou při pracovní cestě. Jinak by se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně zaměstnavatele.

Příklad 5

Zaměstnanec bude pracovat podle dohody se zaměstnavatelem doma.

Ze zavedené praxe stran nebo zvyklostí může vyplývat, že k této práci, např. mzdová účetní, bude používat svoje pracovní prostředky, např. počítač, bez jejichž použití se specifická práce neobejde, i když to nebude v pracovní smlouvě nebo v dohodě sjednáno.

Podmínky pro platnost

NOZ uvádí v § 551 a násl. další podmínky pro platnost právního jednání. O něj nepůjde, jestliže bude chybět vážná vůle jednající osoby nebo jestliže nelze pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit obsah právního jednání ani výkladem (§ 553 odst. 1 NOZ). Co bude vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se po­dle úmyslu jednajícího, jestliže byl takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět.

Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 NOZ).

Zastřené právní jednání

Pro pracovněprávní vztahy je důležité ustanovení § 555 odst. 2 NOZ. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

ZP v § 1 písm. a) uvádí, že právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli jsou vztahy pracovněprávní. Jedná se o pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vykonává-li zaměstnanec závislou práci, musí to být vždy v pracovněprávním vztahu. V opačném případě se jedná o zastřené právní jednání, tedy o zastřený pracovněprávní vztah.

Jedná se např. o vztahy mezi zaměstnavatelem a osobou, která pro něj vykonává práci v závislé činnosti, a přitom si sjednali smlouvu podle živnostenského zákona nebo smlouvu o dílo, případně jinou smlouvu podle NOZ i když „formálně“ nebude uzavřen pracovněprávní vztah, bude se tato činnost posuzovat podle ZP. Jedná se o zastřené právní jednání, tedy o zastřený pracovněprávní vztah. Příjem z této činnosti by mohl být na základě kontroly finančního úřadu dodatečně zdaňován. Přitom vůbec není rozhodující, zda občan bude plnit úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti zaměstnavatele nebo úkoly jiné, které s obsahem tohoto předmětu přímo nesouvisí.

Posoudit, zda se jedná o zastřený pracovněprávní vztah nebo o podnikatelskou (živnostenskou) činnost, není zrovna jednoduché. Existuje však „právní“ hledisko: určit, zda se jedná o závislou práci nebo o práci podle živnostenského oprávnění.

Definici podnikatele obsahuje § 420 odst. 1. NOZ. „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

Živnostenský zákon č. 455/1994 Sb., definuje živnost v § 2 obdobně. Je to soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem.

Bude-li pracovní činnost vykazovat znaky podnikání, nelze ji považovat za závislou práci a nejde o zastřený pracovněprávní vztah.

Dodatečné doměření daně

Podle § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. (daňový řád) „správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní“. Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.

Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí § 23 odstavec 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Pro zjištění základu daně se vychází z účelu vedeného podle zvláštního předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní předpis nebo zákon o dani z příjmu nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.

Z daňových zákonů vyplývá, že zastřený pracovněprávní vztah (pracovněprávně jednání) umožňuje finančním orgánům, aby zjišťovaly základ daně i jinak, než jen z účetnictví zaměstnavatele (firmy). Znamená to, že i když budou mít účastníci pracovního vztahu (zaměstnavatel – firma a fyzická osoba) uzavřen mezi sebou k provádění prací smlouvu obchodněprávní (podnikatelskou), a tuto činnost bude firma vykazovat v účetních dokladech jako práci podle obchodněprávní smlouvy, může finanční orgán posoudit obsah tohoto vztahu jako pracovněprávní vztah, který je zastřen vztahem obchodněprávním. To přichází v úvahu zejména tehdy, bude-li tento vztah vykazovat znaky závislé činnosti. Potom může finanční orgán posoudit tento vztah z daňového hlediska jako pracovněprávní se všemi daňovými důsledky – dodatečné doměření daně. V judikatuře Nejvyššího správního soudu (viz dále) se s tímto postupem můžeme setkat.

Příklad 6

Podle tohoto ustanovení se např. bude posuzovat vztah mezi zaměstnavatelem a osobou, která pro něj vykonává práci v závislé činnosti, a přitom si sjednali smlouvu podle živnostenského zákona.

I když „formálně“ nebude uzavřen pracovněprávní vztah, bude se tato činnost posuzovat podle ZP. Jedná se o zastřené právní jednání.

Zavedenou praxí stran

Zavedenou praxí stran se rozumí všechno, co poměry mezi stranami po delší dobu pravidelně formuje. Na počátku bylo nějaké ujednání, které upravovalo příští práva a povinnosti. Časem se již všechno opakovalo, měnila se pouze doba uskutečnění, takže nebylo třeba další právní jednání.

NOZ v § 2055 odst. 2 připomíná rozdíl mezi právním jednáním a společenskou úsluhou. „Nemá-li se jednat o právní jednání, ale pouze o společenskou úsluhu, musí být z chování stran zjevné, že si žádné právní následky nepřejí, že nechtějí, aby jim vznikly nějaké povinnosti. Mnohdy však mohou být se společenskou úsluhou spojeny odpovědnostní nebo sankční následky.“

Nemá-li jít o právní jednání, ale o pouhou úsluhu, musí být z chování stran zjevné, že si žádné právní následky nepřejí, že nechtějí, aby jim vznikly nějaké povinnosti. Se společenskou úsluhou mohou však být spojeny odpovědnostní, sankční následky.

Příklad 7

Zaměstnanec nabídne spolupracovníkovi, že ho vezme autem do práce. Cestou dojde k nehodě, kdy kolega utrpí třeba majetkovou újmu, protože do jeho auta někdo zezadu najel, a jemu byly poškozeny věci, které si dal do úložného prostoru.

Tato situace se však neuplatní při pracovní cestě, kdy spolupracovník cestující v autě utrpěl škodu. V tomto případě by odpovídal za škodu zaměstnavatel, případně řidič – zaměstnanec, který škodu způsobil.

Dobré mravy

Rozšířené vymezení právního jednání vyvolá důsledky nejen z právních předpisů, ale např. i ze zásad dobrých mravů.

V právních předpisech výklad pojmu „dobré mravy“ nenalezneme, jejich obsahem se však několikráte zabýval Nejvyšší soud ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. 19/1998 Sb. rozh.).

V pracovním procesu jde např. o pravidla občanské spolupráce, která vyjadřují „dobré mravy“. Patří sem např. předávání zkušeností mladším zaměstnancům, pomoc při plnění pracovních úkolů apod.

S jednáním v rozporu s dobrými mravy se setkáváme i v oblasti náhrady škody podle ZP. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním úmyslným jednáním proti dobrým mravům (§ 265 odst. 1 ZP). Obdobně se posuzuje i jednání zaměstnance, který svým jednáním úmyslně porušil dobré mravy (§ 261 odst. 3 ZP).

Bez výslovného vyjádření

Právně jednat lze konáním nebo opomenutím, může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co jednající osoba chtěla projevit (§ 546 NOZ). Výslovný projev vůle je snáze hodnotitelný než tzv. konkludentní čin (projev nevyslovený).

Z hlediska pracovněprávních vztahů konkludentní čin znamená, že zaměstnanec např. nic nesepisuje, slovně nevyjadřuje, ale fakticky jedná určitým způsobem, z něhož lze dovodit určité závěry (záměr jeho jednání). Tyto okolnosti je třeba posoudit v jejich vzájemných souvislostech a přihlédnout přitom zejména k situaci, za které byl projev učiněn. Je nutno zjistit, zda jednání účastníka pracovněprávního vztahu (zaměstnavatele a zaměstnance) je takové, že nevzbuzuje pochybnost o tom, co chtěl (svým jednáním) vyjádřit.

Podrobné informace již najdete v měsíčníku Daně, účetnictví – vzory a případy č. 9/2022.

Uplatnění daně z přidané hodnoty se řídí zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). V běžném režimu pro uplatnění daně je plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění, při poskytnutí těchto plnění, povinen přiznat daň z přidané hodnoty. Vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby stanoví § 20a zákona o DPH, podle kterého vzniká plátci povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, pokud byla přijata úplata přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Okamžik uskutečnění zdanitelného plnění je řešen v § 21 zákona o DPH. Z důvodů zamezení daňovým únikům byl v zákonu o DPH zaveden specifický režim přenesení daňové povinnosti. Jaká pravidla platí při použití režimu přenesení daňové povinnosti?

Režim přenesení daňové povinnosti je jedním ze zvláštních režimů, které zákon o DPH upravuje v Hlavě III. Specifický je v tom, že z uskutečněného zdanitelné plnění nemá povinnost přiznat daň plátce, který, plnění uskutečnil, ale tato povinnost se přenáší z poskytovatele zdanitelného plnění na plátce, pro kterého je zdanitelné plnění uskutečněno. Z úplaty, přijaté přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění povinnost přiznat daň nevzniká, tato úplata se zahrne do celkové hodnoty plnění.

1. Režim přenesení daňové povinnosti se použije

Princip tohoto režimu spočívá v tom, že plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, je povinen přiznat daň při jeho uskutečnění a tuto daň si může v souladu s běžnými principy pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 72 a dalších zákona o DPH uplatnit.

Plátce, příjemce zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, tak nemůže uplatnit nárok na odpočet daně dříve, než tuto daň sám přizná. Tím je zabráněno daňovým únikům u plátců, příjemců zdanitelných plnění, v případě neoprávněných nároků na odpočet daně.

Podstatné je, že se tento režim použije pouze u určitých, zákonem o DPH stanovených zdanitelných plnění, poskytnutých s místem plnění v tuzemsku mezi plátci. Režim přenesení daňové povinnosti použije plátce, pokud pro jiného plátce v tuzemsku poskytne některé zdanitelné plnění uvedené v § 92b až 92g zákona o DPH (dodání zlata, dodání železného šrotu a různého odpadu, dodání nemovité věci, poskytnutí stavebních nebo montážních prací, použití režimu přenesení daňové povinnosti v ostatních případech, dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti, mechanismus rychlé reakce).

2. Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije

Pokud je některé z uvedených zdanitelných plnění poskytnuto pro osobu, která není plátcem, zůstává podle běžného režimu uplatnění daně povinnost přiznat a zaplatit daň na plátci, který zdanitelné plnění poskytl.

Příklad 1

Plátce postavil rodinný dům pro sociální bydlení pro občana, nepodnikatele.

Při uplatnění daně použil běžný režim, uplatnil sazbu daně 15 %.

Příklad 2

Plátce provedl opravu střechy na výrobní hale pro podnikatele, který není plátcem.

Při uplatnění daně použil běžný režim, uplatnil sazbu daně 21 %.

Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije také v případě, že zdanitelné plnění je uskutečněno s místem plnění mimo tuzemsko.

Příklad 3

Plátce provedl opravu střechy na výrobní hale v Bratislavě pro slovenského podnikatele.

Při uplatnění daně plátce použil běžný režim, místo plnění stanovil podle § 10 zákona o DPH na Slovensku.

Použití režimu přenesení daňové povinnosti závisí podle § 92a odst. 2 a 3 zákona o DPH také na tom, zda příjemce plnění ke dni přijetí úplaty, pokud byla přijata dříve, než bylo uskutečněno plnění, nebo ke dni uskutečnění plnění, vystupuje nebo nevystupuje jako osoba povinná k dani. Pokud je příjemce plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, plátcem a současně nejedná v okamžiku zaplacení zálohy nebo při přijetí zdanitelného plnění jako osoba povinná k dani, musí tuto skutečnost oznámit poskytovateli plnění. Tuto skutečnost oznámí například tím, že plátci neposkytne svoje daňové identifikační číslo, nebo mu tuto skutečnost oznámí jiným vhodným způsobem.

Pokud příjemce plnění nejedná v daném okamžiku jako osoba povinná k dani, režim přenesení se již dále nepoužije, a to ani v případě, že po tomto okamžiku dojde ke změně účelu použití přijatého zdanitelného plnění.

Pokud však příjemce plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, je plátcem a neoznámí plátci poskytovateli zdanitelného plnění, že nejedná v okamžiku zaplacení zálohy nebo při přijetí zdanitelného plnění jako osoba povinná k dani, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.

Příklad 4

Plátce, stavební firma, poskytuje stavební práce na opravě parkoviště pro obec, která je plátcem. Před převzetím stavebních prací poskytla obec stavební firmě písemné potvrzení, na kterém uvedla, že při přijetí těchto prací nejedná jako osoba povinná k dani, protože práce budou využity pro výkon veřejné správy.

Plátce, poskytovatel prací, nepoužije režim přenesení daňové povinnosti, použije běžný režim pro uplatnění daně a přizná daň ve svém daňovém přiznání. Pokud by však obec potvrzení o tom, že nejedná jako osoba povinná k dani, poskytovateli prací nevydala, plátce by režim přenesení daňové povinnosti použil.

3. Použití režimu přenesení daňové povinnosti u plátce, který nesplnil ve stanovené lhůtě svoji registrační povinnost

V případě, že se osoba povinná k dani nezaregistrovala včas za plátce, tak ji finanční úřad zaregistruje zpětně k datu, kdy se plátcem ze zákona skutečně stala. V takovém případě plátce podá opožděně řádná daňová přiznání za zdaňovací období, ve kterých již byl plátcem.

Pokud v tomto období uskutečňoval zdanitelná plnění pro jiného plátce, na která se běžně vztahuje režim přenesení daňové povinnosti, tak podle § 92a odst. 5 zákona o DPH se v těchto případech zpětné registrace režim přenesení daňové povinnosti za ta zdaňovací období, ve kterých byl plátcem ze zákona, ale nebyl jako plátce registrován, nepoužije. Za tato zdaňovací období použije plátce běžný režim pro uplatnění daně z přidané hodnoty.

Daňová povinnost zůstává v takovém případě na poskytovateli zdanitelného plnění, protože od plátce, příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, by nebylo možné požadovat, aby zpětně přiznal a zaplatil z tohoto plnění za poskytovatele daň.

Návazně na to režim přenesení daňové povinnosti zpětně nepoužije ani plátce, příjemce zdanitelného plnění.

Pozdě registrovaný plátce podá řádná daňová přiznání za jednotlivé měsíce, ve kterých byl plátcem ze zákona, ale nebyl za plátce registrován. Současně podá také za tyto měsíce kontrolní hlášení. Jedná se o pozdě podaná řádná daňová přiznání a kontrolní hlášení.

Daň může plátce vypočítat dvěma způsoby. Nejběžnější způsob je ten, že daň spočítá ze svých uskutečněných plnění postupem shora.

Pokud se plátce se svým odběratelem plátcem, dohodne, že mu odběratel za zdanitelná plnění, která mu byla poskytnuta, zpětně doplatí daň, je také možný takový postup, že poskytovatel spočítá daň jako součin základu daně a sazby daně.

Na doklady, které pro plátce vystavil, zpětně doplní chybějící náležitosti tak, aby z nich vznikly daňové doklady. Plátce, odběratel, má potom možnost na základě takových daňových dokladů uplatnit nárok na odpočet daně.

Pozdě registrovanému plátci zůstává také zachován nárok na odpočet daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění za období, kdy se stal plátcem, ačkoliv nebyl k dani registrován včas. Tento nárok je povinen doložit daňovými doklady.

Nárok na odpočet daně má tento plátce také v souladu s § 79 zákona o DPH u zdanitelných plnění přijatých před registrací. Tento nárok uplatní v prvním daňovém přiznání.

Nárok na odpočet daně z plnění přijatých před registrací, je plátce povinen doložit doklady, které mu byly vystaveny plátcem. Jedná se o daňové doklady, které vystavil plátce v souladu s § 28 zákona o DPH osobě povinné k dani s tím, že tyto doklady nemají všechny povinné náležitosti daňového dokladu. Chybí na nich daňové identifikační číslo plátce, příjemce zdanitelného plnění. Tuto chybějící náležitost je plátce povinen doložit jinými důkazními prostředky, například rozhodnutím o registraci plátce.

Režim přenesení daňové povinnosti použije plátce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o registraci plátce.

Příklad 5

Podnikatel, který poskytuje instalatérské práce pro jiného plátce, zjistil v červnu 2022, že se překročením obratu, stal plátcem k 1. lednu 2022. Zpětně se proto zaregistroval. Dne 30. června 2022 nabylo právní moci rozhodnutí o registraci plátce.

Plátce podal finančnímu úřadu opožděně řádná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za období leden a květen 2022, v těchto přiznáních uvedl běžný režim pro uplatnění daně, daň spočítal „shora“. V daňovém přiznání za leden 2022 uplatnil také nárok na odpočet daně u zdanitelných plnění, přijatých před registrací za plátce. Režim přenesení daňové povinnosti začal používat až od 30. června 2022.

4. Přechodné období při rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti na nové komodity (§ 92a odst. 6)

Pokud by došlo k rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti na nové komodity, tak v přechodném období mohou nastat případy, kdy plátce přijal zálohu na uskutečněné zdanitelné plnění, ze které mu vznikla povinnost přiznat daň v době, kdy ještě nebyla povinnost použít režim přenesení daňové povinnosti a k uskutečnění daného zdanitelného plnění došlo až po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti.

Pro tyto případy platí podle § 92a odst. 6 zákona o DPH zásada, že se režim přenesení daňové povinnosti v těchto případech neaplikuje zpětně na daň, u které vznikla povinnost přiznat ji z titulu přijetí zálohy.

Při výpočtu části daně, na kterou se použije režim přenesení daňové povinnosti, se vychází ze základu daně stanoveného podle obecného pravidla § 37a odst. 1 zákona o DPH, ve kterém jsou řešeny případy, kdy byla přijata a zdaněna úplata před uskutečněním zdanitelného plnění.

Pro režim přenesení daňové povinnosti se v takovém případě stanoví základ daně jako rozdíl mezi celkovou úplatou za dané zdanitelné plnění bez daně (celkovým základem daně za dané zdanitelné plnění podle § 36 odst. 1 zákona o DPH) a součtem částek záloh přijatých před zavedením režimu přenesení daňové povinnosti, snížených o daň přiznanou z těchto záloh (souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 zákona o DPH).

Pokud plátce přijme zálohu po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti a současně před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, tak se k této záloze nepřihlíží.

5. Právní fikce „dobrá víra“

V § 92a odst. 7 zákona o DPH je zavedena obecná právní fikce pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. Jedná se o situace, kdy si plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, příjemce tohoto zdanitelného plnění nejsou jisti, zda poskytnuté zdanitelné plnění do režimu přenesení daňové povinnosti spadá, a ve shodě důvodně předpokládají, že se o režim přenesení daňové povinnosti jedná. V takovém případě plátce, poskytovatel zdanitelného plnění, vystaví daňový doklad bez uvedení výše daně a na tento daňový doklad uvede údaj „daň odvede zákazník“ a příjemce plnění tento doklad akceptuje a doplní výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Příjemce plnění tak jedná ve shodě s poskytovatelem plnění.

Častým případem použití právní fikce jsou případy, kdy plátce poskytuje pro jiné plátce například elektromontážní práce v rámci stavebních nebo montážních prací, které odpovídají kódům 41 až 43 klasifikace produkce CZ-CPA a současně tento plátce jako samostatné zdanitelné plnění poskytuje plátcům elektromontážní práce, které odpovídají kódu 33 klasifikace produkce CZ-CPA.

Příklad 6

Plátce, který provádí elektroinstalační práce, na které běžně používá režim přenesení daňové povinnosti, provedl pro jiného plátce výměnu zářivek v obchodním domě. Toto zdanitelné plnění podléhá kódu klasifikace produkce 33 CZ-CPA.

Plátce poskytovatel si nebyl zcela jist, zda je na toto zdanitelné plnění povinen použít režim přenesení daňové povinnosti a se svým odběratelem plátcem se dohodl, že režim přenesení daňové povinnosti použije. Plátce vystavil daňový doklad, na kterém uvedl základ daně a údaj „daň odvede zákazník“. Plátce odběratel doplnil výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

Právní fikci „dobré víry“ není ale možné využít, pokud se zdanitelné plnění zjevně odchyluje od plnění, která do režimu přenesení daňové povinnosti spadají, tedy v případech, kdy nejsou pochybnosti o tom, že se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije.

Příklad 7

Plátce provedl v opravárenské dílně opravu okna, vymontovaného z bytového domu. Nejedná se o stavební nebo montážní práce vymezené v § 92e zákona o DPH, režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije ani v případě „dobré víry“.

Daň musí přiznat plátce, poskytovatel zdanitelného plnění v běžném režimu pro uplatnění daně.

6. Porušení režimu přenesení daňové povinnosti

Pokud plátce poskytne zdanitelné plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, ale nepostupuje podle tohoto režimu a při uskutečnění zdanitelného plnění uplatní daň na výstupu a výši daně uvede na daňovém dokladu, nemá plátce, příjemce plnění nárok na odpočet této daně uvedené na daňovém dokladu. Důvodem je skutečnost, že podle § 72 zákona o DPH je plátce oprávněn k odpočtu daně, kterou se rozumí daň, která je stanovena podle zákona o DPH, tedy v režimu přenesení daňové povinnosti pouze té daně, kterou sám přizná.

Příklad 8

Plátce poskytl pro jiného plátce opravu střechy na výrobní hale v Pardubicích a vystavil daňový doklad v běžném režimu. Na dokladu uvedl základ daně 120 000 Kč, daň 25 200 Kč.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o práce, na které se použije režim přenesení daňové povinnosti, byl povinen přiznat daň plátce, příjemce tohoto plnění. Pokud by plátce zaplatil poskytovateli plnění celkovou částku včetně daň, uvedené na daňovém dokladu, nemá nárok na odpočet této daně. Příjemce plnění byl povinen přiznat daň 25 200 Kč a tuto daň si mohl v souladu s § 72 a dalšími zákona o DPH uplatnit.

Poskytovatel plnění postupuje v takovém případě podle obecné zásady pro opravu výše daně podle § 43 zákona o DPH, vystaví opravný daňový doklad, který odešle příjemci a nadbytečně odvedenou daň si uplatní prostřednictvím daňového přiznání.

Více již najdete v měsíčníku Poradce 1-2/2023.

V zákoníku práce se vyskytují ustanovení, která mnohdy nemají jednoznačný výklad. Jak správně vyložit jeho nejednoznačné ustanovení a kdy lze využít podpůrnou platnost občanského zákoníku?

Podpůrná platnost občanského zákoníku

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., (dále „O. z. “) je v účinnosti téměř devět let. I když před počátkem jeho účinnosti byl jeho obsah kritizován, dosavadní praxe prokázala opak. O. z. se použije na pracovněprávní vztahy vždy, neobsahuje-li zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále ZP) speciální úpravu, a to aniž by bylo třeba zvláštního odkazu. Není tedy možné, aby například smlouva o nástupu do zaměstnání byla sjednána podle O. z. stejně jako dohoda o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace apod. Podle O. z. je však možné sjednat např. smlouvu s lékařem nebo zdravotnickým zařízením k provádění pracovnělékařské péče, dohodnout manažerskou smlouvu apod.

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ – O. z. přinesl zásadní změny při posuzování právních úkonů, které za zaměstnavatele činí jejich zástupci. Právní úkony již nedefinuje. Jsou legislativně nahrazeny pojmem „ právní jednání „ která řadí mezi právní skutečnosti. Podle § 545 O. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. K platnosti právního jednání za zaměstnavatele učiněného v písemné formě se podle O. z. vyžaduje podpis jednajícího. Písemná forma je zachována i při právním jednání, které je učiněno elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá – li si jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

Kdy se nepřihlíží k právnímu jednání

O. z. přinesl nový způsob řešení neplatnosti právního jednání. Chybí-li vůle jednající smluvní strany, není míněna vážně anebo je projevena nesrozumitelně či neurčitě, nejedná se vůbec o právní jednání. V těchto případech se jedná pouze o zdánlivé právní jednání. Takové jednání není neplatné, ale pro právo neexistuje, nemohou vznikat žádné právní důsledky. Ustanovení § 554 O. z. uvádí, že se k takovému jednání nepřihlíží.

Z tohoto ustanovení vyšel i změnový zákon č. 303/2013 Sb. V řadě jeho ustanovení se uvádí pojem „k takovému jednání se nepřihlíží.“ Je to zejména v případech, kdy právní jednání není učiněno ve formě, jakou určuje ZP. Je to například ústní výpověď z pracovního poměru nebo dojde–li k ujednání, které právo zaměstnance určuje v nižší nebo vyšší míře, než kterou stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustnou.

PŘÍSLIB ZAMĚSTNÁNÍ – Vzniku pracovní smlouvy může předcházet shodný projev vůle účastníků pracovněprávního vztahu pracovní smlouvu uzavřít. Jako ostatní právní jednání i pracovní smlouva musí být učiněna svobodně, srozumitelně, vážně a určitě. Je-li dohoda o přijetí do zaměstnání uzavřena, pak z ní pro zaměstnavatele plynou i dohodnuté závazky. Ve většině případů je to povinnost, že zaměstnavatel uzavře s občanem pracovní smlouvu, a tím mu poskytne zaměstnání. O. z. smlouvu o smlouvě budoucí (v pracovněprávních vztazích „příslib zaměstnání“) výslovně upravuje v § 1783. Podle ní se jedna ze smluvních stran zavazuje, že po vyzvání v sjednané lhůtě (jinak do jednoho roku) uzavře budoucí smlouvu. Dospějí–li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod (§ 1729 odstavec 1 O. z. ).

Příklad 1

Zaměstnanec ukončí jednání o uzavření budoucí pracovní smlouvy proto, že dostal výhodnější finanční nabídku od jiného zaměstnavatele.

V tomto případě může zaměstnavatel požadovat náhradu škody, která odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Jedná se např. o úhradu mzdových nákladů na přesčasy, jejichž výkon si musel zaměstnavatel zajistit.

Pro úspěch v případném soudním sporu by ovšem bylo nutné prokázat, že tento občan jednal nepoctivě. Záleží pak na hodnocení všech skutečností, zejména spočívající v osobě budoucího zaměstnance, rodinné a sociální situaci a apod. Obdobně by se postupovalo v případě, kdyby pracovní smlouvu neuzavřel zaměstnavatel.

Úmyslné jednání proti dobrým mravům

V několika ustanoveních ZP (např. v oblasti náhrady škody) se uvádí, že jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pojem „dobré mravy „ se objevuje i v OZ. Při právním jednání, které by bylo v rozporu s touto zásadou, stanoví jeho neplatnost. ZP stanoví sankce nejen v případě konkrétních porušení příslušných ustanovení účastníky pracovněprávních vztahů, ale i tehdy, nejedná–li zaměstnavatel nebo zaměstnanec v rozporu s právní normou, ale nedodržel zásadu dobrých mravů. V právních předpisech výklad pojmu „dobré mravy“ nenalezneme, jejich obsahem se však několikráte zabýval Nejvyšší soud ČR.

Příklad 2

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. 19/1998 Sb. rozh.. Podle judikatury se dobrými mravy rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihující podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ekonomickou, právní i sociální integrací nabývají dobré mravy postupně mezinárodního (evropského) charakteru, který postupně převáží nad jejich dosavadním národním (státním) pojetím.

V rozporu s dobrými mravy je jednání (právní úkon), které se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale přesto je z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí.“

V souladu s dobrými mravy má být dále např. výkon práv a povinností zaměstnavatele i zaměstnance. V oblasti náhrady škody každé porušení dobrých mravů nemusí mít za následek vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Zaměstnanec musí prokázat, že šlo o úmyslné porušení dobrých mravů.

POVINNOST PŘED VZNIKEM PRACOVNÍHO POMĚRU – V současné době se v personální praxi projevuje velmi příznivá tendence: počet zaměstnanců přijímaných do zaměstnání daleko převyšuje číslo propouštěných. Je to ovlivněno i příchodem cizinců na trh práce. Snaha o získání nových zaměstnanců nesmí však vést zaměstnavatele k opomíjení významných a zákonných povinností, které mají před vznikem pracovního poměru. Neznamenají „zdržení“ v přijímacím procesu, ale dodržování podmínek stanovených v ZP a v dalších předpisech, které mohou vést ke vzniku pracovního poměru.

Povinnosti při výběrovém řízení

Pro výběr osob, které se ucházejí o zaměstnání, nejsou stanovena závazná pravidla. ZP v § 30 odst. 1 připouští, aby sám zaměstnavatel si rozhodl, koho přijme do pracovního poměru. Uplatňuje se zásada smluvní volnosti. Výběrové řízení mu má napomoci k tomu, aby si vybral nejvhodnější uchazeče, který splňuje nezbytné požadavky nebo má požadovanou kvalifikaci. Přitom zaměstnavatel musí dodržovat zásadu rovného zacházení a nesmí diskriminovat. Úspěch ve výběrovém řízení ještě pro zaměstnance nepředstavuje záruku přijetí do pracovního poměru. Toto řízení je pouze pomocným kriteriem pro zaměstnavatele.

Zaměstnavatel smí v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru nebo před uzavřením dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti vyžadovat od fyzické osoby, která se u něho uchází o zaměstnání nebo od jiných osob jen ty údaje, které bezprostředně souvisejí s přijetím do zaměstnání. V souladu s nařízením EU o ochraně osobních údajů (GDPR)
se tak ještě před vznikem pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele zamezuje nadbytečnému shromažďování údajů o budoucím zaměstnanci a tím i jejich možnému zneužití.

ÚDAJE V OSOBNÍM SPISE – ZP poskytuje oprávnění zaměstnavateli, aby vedl osobní spis zaměstnance, nestanoví však obsah písemností (§ 312 odstavec 1 ZP). Smí obsahovat jen písemnosti, které jsou nezbytné pro výkon práce v základním pracovněprávním vztahu. Zahrnujeme do něj pracovní poměr a dohody konané mimo pracovní poměr. ZP povahu a druh jednotlivých písemností nekonkretizuje, uvádí je obecně jako nezbytné pro výkon práce. Jsou to především písemnosti,, které potvrzují kvalifikaci a obecnou způsobilost zaměstnance k výkonu práce. Součástí osobního spisu by měl být dotazník s uvedením údajů potřebných pro zaměstnání.

Příklad 3

Jedná se např. o osobní údaje (jméno, rodné číslo, profesní životopis apod.), potvrzení o získané kvalifikaci, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list – § 313 ZP), posudek o pracovní činnosti (předchozí zaměstnavatel ho vydává jen na žádost zaměstnance – § 314 ZP), doklady týkající se uzavřeného pracovněprávního vztahu (pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti nebo o provedení práce, platový, případně mzdový výměr) apod.

Mezi nezbytné písemnosti nemůžeme zařadit různá písemná podání a stížnosti, kterými se různé osoby obracejí na zaměstnavatele apod.

Podle čl.15 odst. 1 nařízení GDPR o ochraně osobních údajů, má zaměstnanec právo na přístup k osobním údajům a k informacím. Tedy i k údajům, které jsou uloženy v osobním spise zaměstnance a může požadovat kopii těchto zpracovávaných osobních údajů. Ustanovení § 312 ZP je ve vztahu k čl. 15 GDPR speciálním ustanovením a zaměstnanec může využít povinnost, která je v něm obsažena pro zaměstnavatele, a požadovat fotokopie na jeho náklad.

PRACOVNÍ SMLOUVU NELZE NAHRADIT – ZP nemá zvláštní ustanovení, která by obsahově i formálně charakterizovala smlouvy a dohody, která za zaměstnavatele sjednává příslušný nebo pověřený zaměstnanec, jako např. statutární zástupce, personalista apod. ZP legislativně pouze vymezuje smlouvy, které jsou charakteristické pro pracovněprávní vztahy. Nelze je nahradit smlouvami nebo dohodami podle O. z. Jedná se např. o pracovní smlouvu, dohodu o odpovědnosti, dohodu o pracovní činnosti, dohodu o zvýšení kvalifikace apod. ZP umožňuje však, aby účastníci pracovněprávního vztahu podle smluvní volnosti sjednali a použili smlouvy, případně dohody, uzavřené podle O. z. Dohody sjednané podle O. z. nemohou však nahradit smlouvy, které jsou specifické pro pracovní právo a jsou v ZP upraveny.

Příklad 4

Zaměstnavatel sjednal nástup do zaměstnání se zaměstnancem dohodou podle občanského zákoníku. Může tato dohoda nahradit např. pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti?

Takový postup není možný. Dohoda podle O. z. nemůže např. nahradit pracovní smlouvu, neboť na výkon závislé práce je nutno sjednat pracovněprávní vztah a nikoliv smlouvu podle O. z. Dohoda sjednaná podle O. z. může však tuto pracovní smlouvu doplňovat. Toto řešení se však nezdá příliš praktické, neboť je možné sjednávat dodatky nebo doplňky (případně změny) ke smlouvám, které jsou v ZP uvedeny a dohoda podle O. z. by tak nebyla účelná.

O. z. se však může uplatnit při sjednávání pracovněprávního vztahu ve stadiu, kdy ještě není uzavřena pracovní smlouva. Jedná se o tzv. příslib zaměstnání (pactum de contrahendo). Personalisté by v těchto případech mohli postupovat podle § 1785 O. z. . Nesplní–li zavázaná strana povinnost uzavřít např.pracovní smlouvu ve sjednaném termínu, může oprávněná strana (např. zaměstnanec) požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud.

Adhezní způsob

NOZ obsahuje zajímavou „novinku“, která se může uplatnit při uzavírání smluv a dohod podle ZP. Jedná se o adhezní způsob uzavírání smlouvy, nikoliv o smlouvu samotnou. Podstata je v tom, že smlouva podle § 1798 O. z. nevzniká tak, že si strany obsah smlouvy ujednají, ale tím způsobem, že jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy a druhá strana má možnost návrh buď přijmout, anebo odmítnout. Pro velký počet případů i v personální praxi je to postup racionální a z hlediska nákladů ekonomicky účelný. Při tomto způsobu uzavírání smluv nemůže však silnější strana vnutit slabší straně smluvní podmínky výhodné pro sebe a nevýhodné pro druhou stranu.

Nejtypičtější příklady z personální praxe mohou být pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy např. zaměstnavatel předloží zaměstnanci hotový text těchto dohod (zpravidla předtištěný formulář).

V praxi se mohou vyskytnout případy, kdy „předtištěná „ pracovní smlouva jako formulář, bude obsahovat ujednání v podobě povinností, která nebudou zřetelná. Obsah můžeme posuzovat podle § 1800 O. z. Obsahuje–li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná jen tehdy, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

Příklad 5

Pracovní smlouva obsahuje odvolatelnost vedoucího zaměstnance, konkurenční doložku, zkušební dobu, dohodu o odpovědnosti (dříve dohodu o hmotné odpovědnosti) apod.

Tato ujednání budou neplatná, pokud se prokáže, že pro druhou smluvní stranu (zaměstnance) byla nesrozumitelná nebo že jí ujednání nebylo dostatečně vysvětleno.

V personální činnosti zaměstnavatelů se objevují názory, že se adhezní způsob uzavírání pracovní smlouvy v pracovněprávních vztazích neuplatní. Odůvodnění je, že by mohl způsobit zaměstnanci potíže, neboť toto ustanovení slouží zejména k jeho ochraně a informovanosti. Uvádí se, že stačí, když zaměstnavatel splní informační povinnosti vůči zaměstnanci podle § 31 a 37 ZP. Toto odůvodnění však nepřichází v úvahu, když zaměstnavatel tyto informační povinnosti nesplní. Dále je to např. v případech, kdy ZP nestanoví povinnost informovat o některé z nich.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 8/2022.

Většina z nás žije v přesvědčení, že denně děláme obrovské množství vědomých rozhodnutí, které ovlivňují směřování našich aktivit v průběhu dne. Téměř polovina našich každodenních činností se však zakládá na zvycích a vykonáváme je podvědomě. Rozhoduje za nás mozek. Ten však nedokáže rozlišovat mezi pozitivními a negativními zvyky. Další špatnou zprávou je, že zlozvyků se nedá zbavit. Dají se však nahradit zvyky jinými.

Každodenní činnosti a rozhodování

Když se ocitneme v nové situaci nebo něco děláme novým způsobem, mozek pracuje naplno, aby uměl situaci správně vyhodnotit. Pokud se však opakují ty samé věci každý den, aktivuje se zvykové chování, při němž se mozek až tak zapojovat nemusí. Mnoho procesů tak děláme automaticky. Myslíte si, že byste uměli svoje zvyky vyjmenovat? A pojmenovali byste je všechny? Podle studií z Dukeovy univerzity se více než 40 % každodenních činností zakládá na zvycích, ne na vědomých rozhodnutích. Je to pochopitelné a obvykle i vítané, protože si šetříme tzv. rozhodovací energii. V knize síla zvyku její autor Charles Duhigg vysvětluje, že náš každodenní život ovlivňují stovky návyků. Řídí, co si ráno oblékáme, jak komunikujeme s druhými, v kolik ráno vstáváme a večer usínáme. Podmiňují, jak se stravujeme, zda chodíváme po práci do posilovny nebo sedíme před televizorem. Celý náš život, naše chování a každodenní fungování je ve své podstatě soubor návyků.

Zvyk, nebo zlozvyk?

I ty nejkomplikovanější zvyky jsou tvárné. Zvyk se však dá změnit pouze cílevědomým rozhodnutím. Zvyky vznikají proto, že mozek nepřetržitě usiluje o to, vyhnout se plýtvání energií. Klíčovou úlohu sehrávají bazální ganglia, jedny z nejstarších struktur mozku, která ve spolupráci s lidskou pamětí přeměňují sled činností na mimovolní jednání. Instinktivně se tím šetří síly, aby si mysl mohla odpočinout. Zvyk je ustálený vzorec chování jednotlivce nebo členů určitého společenství. Často se hovoří o společenských zvycích, ale velký význam mají pro člověka například i rodinné zvyky. Návyk je potom individuálně získaný zvyk, nabytý v průběhu života, a týká se jednotlivce. Může přerůst až do závislosti. Zlozvyk je možné definovat jako nežádoucí chování člověka, které společnost neschvaluje a vadí někdy i osobě samotné.

Smyčka zvyku

Mozek naneštěstí často nedokáže odlišit mezi dobrými a špatnými zvyky. Opakovaným chováním se vytváří tzv. „smyčka zvyku“.

Smyčka zvyku je složena ze tří kroků:

• podnět – něco, co vyvolá v mozku očekávání blížící se odměny,
• chování – samotná činnost, po jejímž vykonání dostaneme odměnu,
• odměna – to, proč danou činnost vykonáváme.

Jakmile vznikne podnět, spustí se smyčka zvyku, tedy naučené chování. Podstata je stejná, ať už jde o dobré návyky, zlozvyky nebo manipulaci, např. ze strany marketingových specialistů, již šikovnými triky dokáží ovlivňovat naše nákupní chování. (Proto vždy zbystřete pozornost, když vás v nějaké reklamě vyzývají, abyste něco dělali pravidelně. Někdo se ve vás právě snaží vybudovat návyk, kterého se možná bude těžké zbavit.) Odměnou může být cokoliv, co způsobí, že se v mozku začnou uvolňovat hormony štěstí – tedy jídlo, pocit hrdosti, přízeň, emoce, vidina úspěchu apod.

Poraďte si se zlozvyky

Zlozvyku se nedá zbavit. Dá se však změnit. Je přitom třeba zachovat podnět i odměnu, ale nahradit nechtěné chování. Tým sociálních psychologů vedených Phillippou Lally zkoumal 96 lidí při osvojování si nového zvyku. Zjistili, že jim trvalo 12 týdnů, než se s novým zvykem sžili. Vědci tento údaj vzápětí aplikovali na tvrzení, že podobně dlouho trvá zbavit se špatného zlozvyku.

Polemiky ohledně času potřebného k vytvoření zvyku se různí. Jiné zdroje uvádějí, že trvá tři týdny, než se seznámíme s novým návykem. Další tři týdny potřebujeme, aby se z něj stal zvyk. Tuto dobu potřebuje mozek na to, aby vznikla nová neuronová spojení. To však platí za předpokladu, že se jedná o každodenní činnost.

Aby se vám podařilo daný zvyk změnit, musíte přesně určit jednotlivé části vaší smyčky zvyku. Charles Duhigg doporučuje začít s testováním různých typů odměn, abyste identifikovali takovou, po které váš mozek nejvíce touží. Dalším krokem je potom nahrazení nechtěného chování novým, které přinese stejnou odměnu, ale nebude vám škodit.

Nahradit zlozvyk pozitivním zvykem vyžaduje dodržení následujících 4 kroků:

1. Identifikujte nežádoucí chování. Na to, abyste mohli něco změnit, to potřebujete nejprve identifikovat, a následně vyhodnotit jako škodlivé a nechtěné. Bez toho, abyste si uvědomili, že vám zlozvyk určitým způsobem snižuje kvalitu života, ho nebudete mít tendenci ani chuť odstraňovat.

Jde o tzv. „aha moment“, k němuž můžete dospět jen skutečně emotivním a šokujícím procitnutím.

2. Určete podnět. Dalším krokem je určení toho, co daný zvyk spouští. V dnešním světě přeplněném podněty je to náročný úkol. Proto zkuste sledovat, co předchází nechtěnému chování, a zapisujte si to. Podněty rozdělujte do pěti základních kategorií: místo, čas, duševní stav, lidé okolo, bezprostředně předcházející činnost. Důsledným zaznamenáváním těchto informací se vám primární podnět podaří časem identifikovat.

Pokud se přistihnete při vašem zlozvyku, sepište si odpovědi na otázky: kde a s kým se nacházíte, kolik je hodin, co cítíte a co předcházelo vašemu nutkání. To vám pomůže určit uváděný podnět – tedy spouštěč zvykového chování. Písemná forma je nevyhnutelná k tomu, abyste podrobně zachytili všechny důležité detaily. Pouze tak zjistíte, jestli daný zlozvyk děláte jen v určité chvíli, při určité činnosti a s určitými osobami, a budete vědět, čemu se máte vyhýbat.

3. Experimentujte s odměnami. Odměna je vždy na konci smyčky. Jedná se o pocit z uspokojení touhy. Měli byste vědět, z jaké touhy pramení vaše neřest. Pokud ji odhalíte, zkuste tuto odměnu něčím nahradit nebo ji vynechat.

4. Stanovte si plán. Když už naleznete podnět i odměnu, přišel čas na nahrazení nechtěného chování novým, jež přinese stejnou odměnu. Ve svém plánu si jasně definujte cíl a i to, dokdy ho chcete dosáhnout. Váš plán by měl mít písemnou formu.

Jak dodržovat předsevzetí

Mnoho lidí se svými předsevzetími zbavit se zlozvyků selhává proto, že ve svém úsilí nesetrvá dostatečně dlouho. Nejrychlejší cesta k tomu, abyste se zbavili starého zvyku, je nahradit ho jiným, lepším. Abyste si poradili se zlozvyky a dodržovali svoje předsevzetí, osvojte si následující doporučení:

• Svoje rozhodnutí o změně návyků netajte.

Dejte vědět rodině, přátelům i kolegům v práci, že chcete začít pravidelně cvičit, skoncovat s kouřením nebo přestat s okusováním nehtů. Aspoň vás upozorní, když opět sklouznete ke svému zlozvyku. Navíc budete více motivováni držet se svého plánu, protože vaším selháním nezklamete jen sebe, ale i své okolí.

• Zlepšujte se po malých krocích.

Nepokoušejte se změnit svůj život za jeden den. Svůj cíl začněte plnit po menších krocích a pomalu. Postupně se posílí vaše vůle a vytrvalost, což vám umožní snadněji si udržet svůj nový zvyk po dlouhou dobu.

• Rozčleňte velké zvyky na menší.

Je důležité vytvářet každý zvyk v rozumné míře. Dynamiku růstu můžete udržovat tak, že „velké“ předsevzetí rozdělíte na menší části. Chcete denně zaběhnout 10 kilometrů? Prvních pět absolvujte ráno a zbylých pět si nechte na večer. Takto stanovené cíle pro vás budou dosažitelnější.

• Při osvojování zvyku myslete pozitivně.

Nepodceňujte význam emocí. Ty pozitivně podpoří vaši chuť znovu činnost opakovat a upevňovat daný zvyk. Náš mozek nechce opakovat činnosti, které vyvolávají špatné pocity – snaží se tím zabezpečit naše přežití. Pracuje s informacemi, které má k dispozici. V případě neoblíbené nebo neznámé činnosti mozek vyhodnotí, že když nám nedělá dobře, je pro nás nevhodná. Pokud vykonáváme neznámou činnost, vzniká riziko, které pro nás představuje ohrožení. Takové aktivity mozek utlumuje a dává raději prostor těm osvědčeným a příjemným, na něž jsme zvyklí. Proto se může stát, že i přes naši vědomou snahu změnit určité chování, nás mozek (často velmi nenápadně) navede k tomu, že se vrátíme k vykonávání původního zvyku. Proto vůle, jíž se pokoušíme zvyk silou změnit, na změnu nestačí. Je třeba zapojit ještě jiný mechanismus – emoční rovinu. Ta souvisí s komfortní zónou. Komfortní zónu můžeme využít ve svůj prospěch tak, že se při opakovaném procesu, který se má stát naším dobrým návykem, budeme soustředit na pozitivní emoce.

Překračování komfortní zóny

Komfortní zóna nám pomáhá udržovat zvyky. Cítíme se v ní příjemně a vyrovnaně. Všechno, co se nachází mimo ni, se snažíme eliminovat – ať už vědomě, či nevědomě. Komfortní zóna bývá často mylně zaměňována za pasivitu. Nesouvisí však s fyzickým pohodlím. Znamená spíš způsob přežívání, na který jsme velmi dobře zvyklí, čímž mozku šetříme energii po další rozhodování. Činnosti, při kterých se dostáváme do komfortní zóny, si tzv. „ritualizujeme“ – čili máme tendenci dodržovat při nich určité postupy, souslednosti a propojujeme si je s pocity. Snažíme se opakovat všechno tak, aby byl výsledek podobný nebo stejný jako předtím. Jednotlivým činnostem přiřazujeme dokonce větší význam, než původně měly, jen proto, že jsou součástí našeho rituálu. Pomocí rituálů si totiž navozujeme stav komfortní zóny už tím, že začneme vykonávat jen část celého procesu.

Ing. Jana Jarošová

* * *

Poradce, měsíčník č. 1-2/2023 (VI/2022)

·         Exekuční řád s komentářem

·         Dlouhodobý nehmotný majetek v rozvaze

·         Režim přenesené daňové povinnosti

·         Pohledávky z hlediska daně z příjmů

·         Vyšší náhrada za nevyplacenou mzdu

·         Dotazy z praxe k zaměstnávání Ukrajinců

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 8/2022 (VI/2022)

·         Zvýšení životního minima

·         Sezonní práce v souvislostech

·         Změny srážek ze mzdy – podle valorizace životního minima

·         Uvolnění zaměstnanců na dětské tábory a soustředění

·         Právní problémy v personální agendě zaměstnavatele

·         Daňové limity stravování 2022

·         Zaměstnávání studentů a daň z příjmů

·         Poradenské služby ve školách a školských poradenských zařízeních

·         Zápůjčky z FKSP

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 8/2022 (VI/2022)

·         Těžba kryptoměny – daňové souvislosti

·         DPH u digitálních služeb

·         Sociální a zdravotní pojištění – vybrané situace

·         Darování a dědictví – jak řešit daňově

·         Vklad zásob do základního kapitálu s.r.o.

·         Dlouhodobý hmotný majetek – daňový pohled

·         Životní pojištění a porušení podmínek dle ZDP

·         Konsignační sklady a DPH

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 9/2022 (VI/2022)

·         Mzdová účetní a její problémy

·         Výsledek hospodaření u podnikatelských subjektů

1000 řešení – měsíčník č. 8/2022 (VI/2022)

·         Lex Ukrajina

·         Vyúčtování ze zdravotní pojišťovny

·         Změna zdravotní pojišťovny

·         Daň z příjmů, DPH

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

Poradce veřejné správy – (PVS) – měsíčník, č. 7-9/2022 (VI/2022)

·         Školy a školská zařízení

·         Platební neschopnost

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

2. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

3. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

4. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

5. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

6. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

7. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

8. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

9. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

10. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

11. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

12. Daňová přiznání FO a PO za rok 2021, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2021 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů, včetně změn, které nastaly)

13. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2022 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

14. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezevy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

15. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

16. Souvztažnosti pro podnikatele (přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

17. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

18. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

19. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

Poradce, měsíčník č. 3/2023 (VIII/2022)

·         Zákon o inspekci práce s komentářem - komentář

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 9/2022 (VIII/2022)

·         Valorizace rent

·         Změny v ZP podle směrnic EU

·         Opatření v souvislosti s Ukrajinou - daňový pohled

·         Kategorizace prací

·         Pedagogická činnost – novela

·         Pravidla pro příspěvky z FKSP na kulturu, vzdělávání a sport

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 9/2022 (VIII/2022)

·         Daně v účetnictví

·         Změny v zákoně o DPH

·         Časové rozlišení v účetnictví

·         Daně z příjmů

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 10-11/2022 (VIII/2022)

·         Dědické právo

·         Automobil v podnikání firemní a najatý

·         Dohadné položky – daňový dopad

1000 řešení – měsíčník č. 9-10/2022 (VIII/2022)

·         Cestovní náhrady

·         Vstupní cena

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

NOVINKY

Aktualizace IV/1 (VI/2022)

·         Nařízení vlády o podmínkách použití peněžních prostředků Státního fondu podpory investic formou úvěru na podporu výstavby nájemních bytů na území České republiky

·         Nařízení vlády o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení podpory investic na pořízení sociálních a dostupných bytů a sociálních, smíšených a dostupných domů

Aktualizace V/2 (VI/2022)

·         Vyhláška č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu

Aktualizace I/3 (VI/2022)

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o dani silniční

Aktualizace V/1 (VI/2022)

·         Zákon o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace

·         Nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků

·         Vyhláška o krajských normativech

·         Vyhláška o zájmovém vzdělávání

·         Vyhláška o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři

Aktualizace VI/1 (VI/2022)

·         Zákon o ochraně ovzduší

Aktualizace I/2 (VI/2022)

·         Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku

·         Zákon č. 128/2022 Sb. o opatřeních v oblasti daní v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace

·          

Aktualizace II/2 (VI/2022)

·         Trestní zákoník

·         Trestní řád

·         Zákon o Rejstříku trestů

·         Zákon o obětech trestných činů

Aktualizace II/1 (V/2022)

·         Zákon o správních poplatcích

Aktualizace I/1 (V/2022)

·         Zákon o DPH

·         Zákon o spotřebních daních

·         Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

ZÁKONY 2022 novelizované zákony k 1. 1. 2022