1. AUTOMOBIL V PODNIKÁNÍ

Bez automobilu se prakticky žádné podnikání neobejde. Dozvíte se daňová a účetní specifika týkající se používání automobilu, na poli daní z příjmů se věnuje metodice odpisování firemních (vlastních) aut, uplatnění provozních výloh, zejména pohonných hmot u všemožných druhů právních titulů používání vozidel, cestovním náhradám, paušálním výdajům na dopravu a dalším oblastem. Potřebujete komplexní informace?

Přináší Vám jich naše publikace, které jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, mzdovým účetním, daňovým poradcům, ekonomům, manažerům …

1. DÚVaP 10-11/2022 – Automobil v podnikání – příspěvek /A5, str. 192/

2. DÚVaP 7-8/2022 – Cestovní náhrady v podnikání – příspěvek /A5, str. 160/

3. Aktualizace I/3 – Zákon o dani silniční, ... – úplná znění zákonů a vyhlášek /A5, str. 160/

4. DaÚ 10-11/2022 – Automobil pro soukromé účely zaměstnance – příspěvek /A4, str. 112/

2. VZORY SMLUV, ŽALOB A PODÁNÍ

Potřebujete ke své práci nejpoužívanější vzory smluv, žalob a podání z oblasti pracovněprávních vztahů, občanského a obchodního práva, rodinného práva, trestního práva, exekucí, daňového a správního řízení a stavebního práva?

Vzory smluv urychlí a ulehčí přípravu smluv a dalších dokumentů, zajistí jejich správné a přesné znění, přičemž nevyžadují žádné právní znalosti. Doprovodný komentář poskytuje informace a pomoc při realizování smluvních vztahů. Součástí publikace Vzory smluv je editovatelné CD, které Vám práci výrazně ulehčí.

Balíček je určen podnikatelům, zaměstnavatelům, orgánům činným v trestním řízení, daňovým poradcům, auditorům, ekonomům, manažerům, pracovníkům veřejné správy, obcím, stavebníkům, všem občanům ...

1. Vzory smluv, žalob a podání 2022 – komentované vzory smluv + editovatelné CD - odborná tematická publikace /A5, str. 448/

2. Daňový průvodce - zákony 2022 po novelách – úplná znění zákonů /A5, str. 400/

3. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi – odborná tematická publikace /A5, str. 96/

4. Aktualizace II/2 – Trestní zákoník, Trestní řád ... – úplná znění zákonů A4, str. 272/

3. ŠKOLSTVÍ PO NOVELÁCH

Od 1. září 2022 nastanou ve školství změny, které přinesly novely týkající se pedagogické činnosti; opatření v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace; vzdělávání ve středních školách a konzervatoři, zájmového vzdělávání a další ... Jaké konkrétní změny nastanou od 1. září ve školství?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny pedagogickým pracovníkům a ředitelům předškolních, základních, středních, vyšších odborných škol, obcím, krajům ...

1. PaM 9/2022 – Pedagogická činnost - novela – příspěvek /A4, str. 80/

2. Aktualizace V/1 – Zákon o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, Nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické ... – úplná znění zákonů a vyhlášek /A5, str. 32/

3. PVS 7-9/2022 – Školy a školská zařízení, Platební neschopnost – úplná znění vyhlášek a nařízení

/A5, str. 112/

4. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti v podnikání, Lex Ukrajina – odborná tematická publikace

/A5, str. 96/

5. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání – odborná tematická publikace

/A5, str. 80/

Cena balíčků je včetně DPH. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

4. DĚDICKÉ ŘÍZENÍ

Dědické právo je soubor práv, která určité osobě připadnou podle objektivního dědického práva v důsledku smrti jejího předchůdce. Účelem dědického práva je zabezpečení změny v subjektech majetkových práv a povinností po smrti zůstavitele. Děděním je realizována zásada zachování hodnot se zřetelem k budoucnosti jako výraz solidarity lidí a sledování cílů sahajících přes více generací. Jaké jsou základní pojmy dědického práva? Jak správně sepsat závěť? Kdo je z dědictví vyloučen? Za jakých podmínek lze odmítnout dědictví?

Podrobné informace najdete v našich publikacích, které jsou určeny všem občanům, podnikatelům, právníkům …

1. DÚVaP 10-11/2022 – Dědické právo – příspěvek /A5, str. 192/

2. Zákony IIA/2022 – Občanský zákoník, Zákon o obchodních korporacích ... – úplná znění zákonů /A5, str. 688/

3. Aktualizace II/3 – Živnostenský zákon, Zákon o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce... – úplná znění zákonů /A5, str. 96/

Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Cena balíčků je včetně DPH. Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Častým nepeněžním zvýhodněním zaměstnanců je možnost bezúplatného používání firemního vozidla poskytnutého zaměstnavatelem i pro jejich soukromé účely. Zdálo by se, že daňově nevzniká žádný problém, auto přece i nadále slouží – obvykle převážně – pro potřeby firmy a zaměstnanci tímto žádné peníze do kapsy nepřibudou.

Daňové právo považuje za zdanitelné příjmy rovněž nepeněžní spočívající třeba v úspoře výdajů zaměstnance, které by jinak musel za jízdu autem uhradit ze svého. U zaměstnavatelů z řad plátců DPH navíc přistupuje problém s oprávněností uplatnění odpočtu DPH, jelikož soukromé využití automobilu zaměstnancem rozhodně není ekonomickou činnosti zaměstnavatele, ale soukromou spotřebou. I když to nijak vážně mnohý zaměstnanec nebere, tak majitelem firemního automobilu je zaměstnavatel a proto je pouze on oprávněn jej užívat a rozhodnout o jeho případném dočasném přenechání jiné osobě. Takže když firemní vůz čistě o své vůli pro soukromé účely použije zaměstnanec, pak jedná neoprávněně. Jde totiž o obdobnou situaci, jako kdyby si od cyklisty – bez jeho svolení – „vypůjčil“ jeho kolo, které nechal stát chvíli bez dozoru. Ostatně mnozí zloději se před soudem hájí, že věc neukradli, ale jen „vypůjčili“, když zrovna byla volná a zahálela... Což nemůže obstát, jelikož takové vypůjčení – alias smlouva o výpůjčce – vyžaduje aktivní jednání obou stran, nikoli jen aktivitu vypůjčitele. Souhlas půjčitele (vlastníka) sice nemusí být písemný ani slovní, stačí souhlasné kývnutí hlavou, ale není možné vlastníka ignorovat a užívat jeho věc (majetek), jak se nám hodí…

Příklad 1

S.r.o. a jeho společník jsou dvě rozdílné osoby

Pan Jiří léta podnikal jako fyzická osoba – OSVČ. Po čase se ale rozhodl přejít na právní formu s.r.o., kde je jediným společníkem a jednatelem zároveň. Přičemž kromě činnosti v s.r.o. stále ještě podniká jako OSVČ. S.r.o. si pro své potřeby koupilo nákladní automobil, který ale využívá i pan Jiří pro své vlastní podnikání OSVČ.

Pan Jiří je totiž za ty roky podnikání coby fyzická osoba zvyklý, že vše, co pořídil pro podnikání, je jeho a může to tedy volně využívat. Jenže chyba lávky, co patří s.r.o., to už nyní není ve vlastnictví pana Jiřího a proto není oprávněn tyto „cizí“ věci pro sebe používat – ať už soukromě nebo pro své vlastní podnikání formou fyzické osoby (OSVČ). Samozřejmě coby společník a nejvyšší pán s.r.o. jistě může dát a také bez problémů dá souhlas s bezúplatným využíváním majetku s.r.o. pro potřeby „pana Jiřího“, jenže to nebude bez daňových následků…

Třebaže se v praxi běžně smlouvy neřeší a svolení s dočasným přenecháním věci jiné osobě – v našem případě zaměstnanci – probíhá bez formalit, z právního hlediska přesto dochází k uzavření smlouvy. Může sice jít o typově nepojmenovanou smlouvu (výslovně neuvedenou v OZ) sestavenou na míru oběma stranám. Ovšem obvykle je uzavírána smlouva o výpůjčce upravená v § 2193 až § 2200 OZ, jejíž základní vymezení je takovéto:

• „Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“

V souladu s § 500 OZ věci zuživatelnou je: movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení (zejména prodejem). Zatímco ostatní věci jsou nezuživatelné. Příkladem zuživatelné věci jsou peníze, potraviny, stavební materiál, zkrátka movité věci, které nám nepřinášejí užitek pouhou jejich existencí, ale až jejich následným využitím, při kterém ale přestávají být samy sebou nebo mění vlastníka. Tyto věci nemohou být předmětem výpůjčky. Naproti tomu nezužitkovatelnou věcí je třeba právě automobil nebo stavba, ale i mobilní telefon, počítač, zkrátka věci, které nám přinášejí užitek samy o sobě.

Obdobou je smlouva o výprose, kterou definuje § 2189 až § 2192 OZ. Odlišností je, že není sjednána doba přenechání věci ani jeho účel, výprosník je povinen půjčiteli věc vrátit až na jeho vyzvaní. Ani pro tento smluvní typ není zákonem předepsána písemná forma, ledaže by na ní trvala některá ze smluvních stran.

• „Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.“

Výpůjčka a výprosa jsou z titulu jejich definice – bezúplatné. Úplatnou obdobou je nájem (pacht), což je povinně úplatný dočasný smluvní vztah o užívání (a požívání) nezužitkovatelné věci – jako je třeba automobil. Z hlediska systematiky občanského práva uvedené typy smluv patří do širší kategorie „Přenechání věci k užití jinému“, kde dále najdeme ještě licenci (oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví), zápůjčku (dočasné přenechání zastupitelné věci k užití, nejčastěji peněz) a úvěr (dočasné poskytnutí peněžních prostředků).

Takže, aby zaměstnanec mohl firemní automobil – jehož vlastníkem je zaměstnavatel – dočasně využít pro své osobní (soukromé) potřeby, měl by k tomu mít příslušné oprávnění. Jinak by se jednalo o neoprávněnou držbu a mohlo by to mít pro něj neblahé důsledky pracovněprávní (výpověď), případně až trestněprávní. A jak již z textu výše víme, automobil je nezužitkovatelná věc a nejde ani o věc zastupitelnou (o movitou věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, prakticky že by postačovalo zaměstnavateli, aby mu bylo vráceno jakékoli jiné auto). Proto může jít buď o bezúplatnou smlouvu o výpůjčce (výprose), a v případě sjednané úplaty za dočasné užití cizí věci o smlouvu nájemní. Což nutně neznamená, že musejí být sepsány písemně.

Možnost soukromého využití firemního vozidla zaměstnancem je poměrně častý nepeněžitý benefit, který je v praxi poskytován v maximální možné míře – tedy zcela bezúplatně. Nicméně výhodou zaměstnance je nesporně i případný (mírně) úplatný nájem za výrazně pod-volnotržní cenu.

Je kardinální rozdíl mezi použitím firemního automobilu

• pouze pro soukromé potřeby zaměstnance, versus
• pro firemní účely i pro soukromé potřeby zaměstnance.

Je nasnadě, že v prvém případě nebude moci zaměstnavatel do daňových výdajů zahrnout ani část výloh spojených s takovýmto vozidlem. Nijak mu totiž nepřispívá k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, jelikož slouží čistě pro osobní potřeby zaměstnance. Je to obdobná situace, jako kdyby zaměstnavatel koupil postel, kterou by si od něj trvale „vypůjčil“ jeden ze zaměstnanců – v praxi zřejmě někdo ze společníků nebo z vedení firmy – nic by daňově firmě nepomohlo, že je formálně vzato vlastníkem postele. Platí zde totiž spravedlivá logika – daná věc nijak neslouží potřebám firmy, proto výdaje s ní spojené nebudou daňově uznány.

Nedaňové výdaje ale firmy nemají rády, proto se v praxi se zmíněnou první variantou setkáme jen zcela výjimečně. Naproti tomu druhý případ je poměrně častý. Někteří samolibí manažeři přitom ale zapomínají, že „jejich“ plechový miláček musí být skutečně alespoň zčásti využíván pro firemní účely. Což ale nenaplní jeho využívání k přepravě dotyčného zaměstnance z místa jeho bydliště do zaměstnání a zpět, protože tyto jízdy nelze považovat za pracovní, ale soukromé a tudíž jde pouze o jeden ze způsobů osobního použití auta zaměstnancem.

Firemní automobil slouží jak zaměstnavateli, tak i pro potřeby zaměstnance

(situace, kdy jedno auto takto využívá více zaměstnanců najednou je v praxi zcela výjimečná). Á propos oním „firemním vozidlem“ nemusí být nutně automobil ve vlastnictví daného zaměstnavatele, ale třeba také vůz, který pořizuje formou finančního leasingu nebo má najatý, či vypůjčený. Pochopitelně tato okolnost pak má zásadní vliv na rozsah výdajů, které s jeho užíváním firma má.

Zdálo by se spravedlivé, že když firemní vůz slouží pro potřeby zaměstnavatele jen zčásti, mohou být také jen zčásti daňově uplatněny související výdaje. Známe to přece z jiných obdobných případů, kdy třeba pan Novák coby živnostník (OSVČ) používá rodinný automobil pro své podnikání např. z 60 %, pročež pak může do daňových výdajů vcelku bezpečně uplatnit 60 % vypočtených ročních odpisů auta. Stanoví tak § 28 odst. 6 ZDP:

• „Při odpisování hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje poměrná část odpisů.
• Při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, se poměrnou částí odpisů rozumí 80 % odpisů.“ Poznamenejme, že tato možnost se daného případu netýká, jelikož paušální výdaje na dopravu – ani v krácené výši 4 000 Kč měsíčně – nelze uplatnit u vozidla přenechaného k užívání jiné osobě, kterou je zde dotyčný zaměstnanec využívající firemní auto pro své soukromé účely.

Jenže v našem případě se toto krácení daňové účinnosti výdajů souvisejících s firemním vozidlem neuplatní. Důvodem je skutečnost, že ona část nefiremního využití automobilu zaměstnancem představuje jeho zdanitelný příjem, u něhož také není nijak zohledněno, že možnost soukromého využití je omezena potřebou firemních jízd, ani nehraje roli stáří nebo opotřebení auta a podobně. Jedná se o bezpečný názor potvrzený metodickým Pokynem GFŘ D–22 k jednotnému postupu při uplatňování ZDP, v části k § 24 odst. 2, bod 26:

·         „Při využívání motorového vozidla, které je zahrnuto v obchodním majetku poplatníka nebo v nájmu, jak pro služební, tak i pro soukromé účely zaměstnanců, a u kterého proto nemůže byt uplatněn paušální výdaj na dopravu [§ 24 odst. 2 písm. zt) zákona], se neuplatňuje režim poměrné výše výdajů, např. podle § 28 odst. 6 zákona, neboť tento režim není uplatňován ani pro poměrnou výši pořizovací ceny motorového vozidla zahrnované podle § 6 odst. 6 zákona do základu daně zaměstnance (společníka), která rovněž není závislá na skutečném fyzickém opotřebeni, resp. na počtu ujetých kilometrů. Přitom výdaje za pohonné hmoty jsou daňovým výdajem pouze při použiti vozidla pro služební účely.“

Příklad 2

Výdaje u firemního vozidla sloužícího i pro soukromé potřeby zaměstnance

Firma Stavaři, s.r.o. se zabývá převážně výstavbou rodinných domů a chat. V obchodním majetku má osobní automobil značky Škoda, který využívá pro své běžné pracovní cesty, ale současně je jednatel – pan Petr – oprávněn používat toto vozidlo také pro své soukromé potřeby. Dále si firma dlouhodobě pronajala terénní auto značky Ford, které ji slouží pro pracovní cesty do náročnějšího terénu v souvislosti s výstavbou rekreačních chat v odlehlejších částech podhůří. Rovněž u tohoto vozidla je jedna ze zaměstnankyň – paní Petra – oprávněna využívat jej pro své osobní potřeby, jelikož sama bydlí na samotě v těžce sjízdné části podhorské vesnice.

Z důvodu částečně soukromého využívání auta značky Škoda firma nijak nemusí poměrově krátit daňovou uznatelnost vypočtených daňových odpisů ani výdaje za jeho opravy a údržbu či pojištění apod. Rovněž u najatého Fordu zůstává plně daňovým výdajem celé sjednané nájemné, samozřejmě v časovém rozlišení.

Naproti tomu u výdajů za pohonné hmoty – u obou vozidel – může s.r.o. daňově uplatnit pouze část odpovídající jejich využití pro firemní účely. Což si vyžádá průkaznou podrobnou evidenci ujetých kilometrů pro firemní versus osobní potřeby. Například pokud bylo v září natankováno do Fordu nafty za 3 000 Kč, a z ujetých 600 km připadá na pracovní cesty 400 km (2/3), pak lze daňově uplatnit za naftu jen 2 000 Kč (2/3 ze 3 000 Kč). Snazší by to bylo při uplatnění tzv. krácených paušálních výdajů na dopravu 4 000 Kč měsíčně, kdy není třeba vést knihu jízd ani prokazovat výdaje za palivo. Jenže tato možnost padá, protože vůz byl přenechán jiné osobě.

Smutnější je daňový pohled ze strany zaměstnance, benefit mu totiž přináší zdanitelný i zpojistitelný majetkový prospěch, a to ve výši speciálně stanovené podle § 6 odst. 6 ZDP. Ale začněme hezky popořádku.

Dle § 3 odst. 1 a 2 ZDP jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob („DPFO“) nejrůznější druhy příjmů – peněžní i nepeněžní. Přičemž s koncem daně dědické a daně darovací od roku 2014 již nezáleží ani na tom, jestli se jedná o příjmy úplatné (např. za prodej věci, za práci) nebo bezúplatné (např. dar, odpuštěný dluh, výpomoc rodinných příslušníků zdarma, všemožné typy majetkového prospěchu). O rozsahu bezúplatných příjmů se sice vedou odborné debaty, nicméně ohledně probírané benefitu zaměstnance spočívající v možnosti soukromého využití firemního auta panuje odborná shoda, že tento majetkový prospěch podléhá DPFO.

Ovšem předmět daně ještě vždy nemusí nutně znamenat skutečné zdanění, jelikož řada typů příjmů je od DPFO osvobozena. A takovýchto výhodných typů příjmů je v případě fyzických osob kolem stovky, přičemž osvobození bezúplatných příjmů je náplní hlavně § 4a ZDP, kde najdeme pod písmenem m) osvobození příjmu:

• „v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce nebo výprosníka při výprose, pokud tyto příjmy nejsou příjmy ze závislé činnosti, a pokud

1. se jedná o příjmy od příbuzného (…),

2. se jedná o příjmy od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku (…),

3. se jedná o příjmy obmyšleného z jeho majetku, který do svěřenského fondu vyčlenil (…), nebo

4. v úhrnu příjmy z těchto majetkových prospěchů od téhož poplatníka nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč,“

Radost z osvobození majetkového prospěchu plynoucího od zaměstnavatele dle bodu 4 – tj. do 100 000 Kč za rok – bohužel v našem případě hatí vylučovací podmínka z úvodu celého tohoto osvobozovacího ustanovení: „pokud tyto příjmy nejsou příjmy ze závislé činnosti“. Protože přes toto omezení se nedostaneme…

Podle § 6 odst. 3 ZDP se totiž příjmem ze závislé činnosti (ze zaměstnání) rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění, nižší, než je – zjednodušeně řečeno – „cena obvyklá“. Je jasné, že plnění poskytnuté zaměstnavatelem – možnost soukromého využití jeho automobilu – má určitou nenulovou „cenu obvyklou“, kterou by za obdobné plnění musel zaplatit kdokoli jiný než takto jeho zvýhodněný zaměstnanec. A jelikož se tímto majetkový prospěch z výpůjčky/výprosy firemního auta považuje za příjem ze závislé činnosti, je vyloučen z výhodného a širokého režimu osvobození od daně podle § 4a ZDP.

Žádné obdobné osvobození těchto příjmů ze závislé činnosti nenajdeme ani v § 6 odst. 9 ZDP, kde je jinak pod písmeny a) až v) spousta druhů příjmů, které zaměstnanci nezdaňují (např. nepeněžní příspěvky zaměstnavatele na sportovní a kulturní vyžití, zájezdy a rekreace do 20 000 Kč, závodní stravování). Z čehož vyplývá smutný závěr, že výhoda soukromého využití firemního auta je zdanitelným příjmem zaměstnance.

Daňový zákon se zde navíc nepokojil s obecným odkazem na zdanění tohoto majetkového prospěchu ve výši „ceny obvyklé“ – tradičně podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění pozdějších předpisů – ale stanovil vlastní speciální ocenění tohoto zdanitelného příjmu v § 6 odst. 6 ZDP, které má přednost::

• „Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební ii soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla.
• Jde-li o najaté vozidlo, vychází se ze vstupní ceny vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla.
• Pokud ve vstupní ceně není zahrnuta DPH, pro účely tohoto ustanovení se o tuto daň zvýší.
• Je-li částka, která se posuzuje jako příjem zaměstnance za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla, nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000 Kč. 
• Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně v průběhu kalendářního měsíce:

-        postupně za sebou více motorových vozidel k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % z nejvyšší vstupní ceny motorového vozidla.

-        více motorových vozidel současně, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % z úhrnu vstupních cen všech motorových vozidel poskytnutých pro služební i soukromé účely.

• Vstupní cenou vozidla se pro účely tohoto ustanovení rozumí vstupní cena uvedená v § 29 odst. 1 až 9.“

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 12/2022.

Nové nařízení vlády – NV č. 255/2022 Sb., NV č. 256/2022 Sb. a NV č. 257/2022 Sb. mají jeden společný úkol – provést úpravu náhrady za ztrátu na příjmu a náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Jaké úpravy nastaly?

VALORIZACE RENT - Je všeobecně známo, že zákoník práce, který upravuje vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, obsahuje i úpravu povinnosti zaměstnavatele nahradit poškozenému zaměstnanci nebo pozůstalému škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Mezi druhy náhrady škody patří i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrada nákladů na výživu pozůstalých.

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se na základě zákona provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. Je-li výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku. Poškozený tudíž pobírá stále stejnou částku.

Obdobnou úpravu obsahuje zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.

Aby z důvodu výše uvedeného výpočtu předmětných náhrad nedošlo k neodůvodněnému rozdílu mezi poškozenými a ostatními zaměstnanci nebo důchodci ve výši pobíraných částek, obsahuje zákoník práce (§ 271u odst. 2 ZP) zmocnění pro vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnanci po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemoci z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. To se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Běžně se tomuto postupu říká „valorizace rent“.

V prvním období vydávání nařízení vlády se zvyšování provádělo v zásadě tak, že se průměrný výdělek před vznikem škody zvyšoval v závislosti na zvýšení průměrné mzdy v národním hospodářství v daném období. Protože se však ukázalo, že tento systém není objektivní, neboť v průměrné mzdě v národním hospodářství byly zohledňovány i vysoko příjmové kategorie zaměstnanců, avšak většině zaměstnanců o tak vysoké procento výdělky nevzrůstaly, bylo zvoleno zvýšení podle procentní výměry důchodů (usnesení vlády č. 302/2005 Sb.).

Důvodem byla skutečnost, že alespoň o toto procento musí být zvýšení provedeno, neboť kdyby tomu tak nebylo, poškození a pozůstalí, kteří pobírají z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání invalidní důchod nebo pozůstalostní důchod, a kterým by se tento důchod zvýšil jako ostatním důchodcům, by zvýšení vlastně neobdrželi, neboť o částku, o kterou se jim zvýší důchod, se jim sníží poskytovaná náhrada. Faktického zvýšení tedy lze dosáhnout pouze zvýšením průměrného výdělku, do kterého se jim náhrada poskytuje.

ZPŮSOB ZVÝŠENÍ DŮCHODŮ určuje § 67 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto ustanovení se důchody zvyšují v pravidelném termínu od 1. ledna kalendářního roku podle stanovených pravidel. Vedle zvýšení důchodů v tomto pravidelném termínu se důchody zvyšují ještě v mimořádném termínu, pokud ve vymezeném rozhodném období dosáhl růst cen aspoň 5 %. Toto období počíná kalendářním měsícem následujícím po posledním kalendářním měsíci použitém pro zjišťování růstu cen při předchozím zvýšení důchodů a končí kalendářním měsícem, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %. Taková situace nastala v roce 2022 poprvé v únoru, kdy vláda schválila dvě nařízení vlády týkající se mimořádného zvýšení důchodů od června 2022.

Pro naše pojednání je rozhodující nařízení vlády č. 35/2022 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 2022. Toto nařízení vlády se týkalo všech důchodů, tedy důchodů starobních, invalidních i pozůstalostních a k datu 1. června 2022 se podle tyto důchody zvyšovaly o 8,2 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.

O tom jsme se na stránkách našeho časopisu informovali.

V roce 2022 však došlo k dalšímu nárůstu inflace, a to v období únor 2022 až duben 2022, kdy růst cen opět překročil hranici 5 %.

Výpočet růstu cen se podle zákona o důchodovém pojištění se totiž provádí ze dvou originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů), přičemž se použije ten růst cen, který je vyšší. Podle zjištění Českého statistického úřadu došlo v období leden 2022 až únor 2022 k nárůstu spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti o 4, 8 %. Procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem tedy činil 4,8 %. Procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen za domácnosti důchodců ve stejném období činil 5,2 %. O více než 5 % tedy vzrostl v rozhodném období index životních nákladů domácností důchodců, a to přesně tempem o 5,2 %. Pro výpočet zvýšení důchodů byl tedy použit růst cen o 5,2 %.

Z toho důvodu bylo dne 31. května 2022 ve Sbírce zákonů publikováno další nařízení vlády č. 136/2022 Sb., o třetím zvýšení důchodů v roce 2022, které provedlo valorizaci důchodů o částku 5,2 % k datu 1. září 2022.

Při zvýšení důchodů v mimořádném termínu se kromě vyplácených důchodů, tj. důchodů přiznaných ve smyslu § 67 odst. 1 ZDP před 1. zářím 2022, zvyšují též důchody přiznané v období od 1. září do 31. prosince 2022, neboť podle § 67 odst. 15 ZDP zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu náleží i k důchodům přiznávaným v tom kalendářním roce, v němž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu. Důchody přiznané od 1. září 2022 do 31. prosince 2022 tak budou zvýšeny dvakrát – poprvé podle § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 35/2022 Sb. a podruhé podle citovaného nařízení vlády; přitom se vypočtená procentní výměra přiznávaného důchodu zvýší nejdříve podle nařízení vlády č. 35/2022 Sb. o 8,2 % a takto zvýšená procentní výměra se následně zvýší o 5,2 % podle navrhovaného nařízení vlády.

VALORIZACE RENT V ROCE 2022 -Z výše citovaného ustanovení § 271u ZP vyplývá, že vláda provádí tzv. valorizaci náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a valorizaci náhrady na výživu pozůstalých podle zákoníku práce každoročně, a to k 1. lednu. Také jsme si uvedli, že v posledních letech se ustálila praxe, že se tak děje v návaznosti na valorizaci důchodů, která podle zákona o důchodovém pojištění probíhá také pravidelně každoročně k 1. lednu.

Z toho důvodu byla první valorizace v letošním roce provedena k 1. lednu 2022. Stalo se tak na základě nařízení vlády č. 508/2021 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady).

Tehdy vzhledem k tomu, že podle nařízení vlády č. 356/2021 Sb. došlo od 1. ledna 2022 k procentnímu zvýšení všech důchodů přiznaných před tímto datem o 1,3 % a o 300 Kč, došlo i ke zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady na výživu pozůstalých, jimž vznikl nárok podle zákoníku práce před 1. lednem 2022 o stejnou částku, tedy o 1,3 % a o 300 Kč.

V únoru vláda schválila nařízení vlády týkající se mimořádného zvýšení důchodů od června 2022. Jednalo se nařízení vlády č. 35/2022 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 2022, podle kterého se k datu 1. června 2022 důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí zvyšovaly o 8,2 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.

Na to musela samozřejmě navázat i mimořádná valorizace náhrad podle zákoníku práce v r. 2022. Stalo se tak na základě nařízení vlády č. 138/2022 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady), podle kterého došlo ke zvýšení obou náhrad – také k datu 1. června 2022 – o stejnou částku 8,2 %.

O tom jsme se na stránkách našeho časopisu také informovali.

VALORIZACE RENT K 1. ZÁŘÍ 2022 - V období únor 2022 až duben 2022 došlo však k dalšímu nárůstu inflace a růst cen opět překročil opět onu hranici 5 %. Z toho důvodu bylo – jak jsme uvedli výše – dne 31. května 2022 ve Sbírce zákonů publikováno další nařízení vlády č. 136/2022 Sb., o třetím zvýšení důchodů v roce 2022, které provedlo valorizaci důchodů o částku 5,2 % k datu 1. září 2022.

Na to samozřejmě muselo dojít – také k datu 1. září 2022 – k valorizaci rent (náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady na výživu pozůstalých). Stalo se tak na základě nařízení vlády č. 256/2022 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady).

Zvýšení předmětné náhrady se provádí tak, že se zvyšuje průměrný výdělek před vznikem škody nebo zvýšený podle předchozích nařízení vlády vydaných k provedení zákona zákoníku práce, starého zákoníku práce a podle zákona č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zvýšení uvedené náhrady se provádí od 1. září 2022 o 5,2 %, jako je tomu u zvýšení procentní výměry důchodů, od kterého se zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku odvozuje.

Nařízení vlády zvyšuje také náhradu nákladů na výživu pozůstalých, která přísluší pozůstalým (vdovy, vdovci, sirotci rodiče) po zaměstnanci, který v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel a jimž uvedená náhrada přísluší podle zákoníku práce a starého zákoníku práce. Zvýšení předmětné náhrady se provádí tak, že se zvyšuje průměrný výdělek před vznikem škody nebo zvýšený podle předchozích nařízení vlády vydaných k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a zákona č. 65/12965 Sb., zákoník práce. Zvýšení uvedené náhrady bylo provedeno od 1. září 2022 o 5,2 %, jako je tomu u zvýšení procentní výměry důchodů, od kterého se zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku odvozuje.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 12/2022.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p.p., řeší postup poplatníka v insolvenčnímu řízení v § 242 až 245. Ten v § 244 odst. 1 stanoví, že při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit.

Dále § 244 odst. 3 a 4 daňového řádu stanoví, že ke dni předložení konečné zprávy je daňový subjekt povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno, a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu.

Postup při podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob v rámci insolvenčního řízení

podle insolvenčního zákona stanoví zákon o daních z příjmů v § 38gb. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení poplatník, který je fyzickou osobou, s výjimkou poplatníka s příjmy pouze podle § 6 (tj. s příjmy ze závislé činnosti), který podává daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období z důvodu insolvenčního řízení, neuplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani s výjimkou slevy podle § 35ba odst. 1 písm. a) ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.

Dále neuplatní daňové zvýhodnění s výjimkou slevy na dani podle § 35c odst. 1 ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Při stanovení základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji, u poplatníka vedoucího účetnictví z výsledku hospodaření, za tu část zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.

Zákon v § 38gb odst. 2 stanoví, že nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, nebo se uplatní v daňovém přiznání podávaném osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti poplatníka. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období nebo podaného osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti.

Zákon stanoví, že poplatník pouze s příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze závislé činnosti, nemusí podávat daňové přiznání (v uvedeném případě je daňová povinnost zaměstnance vyrovnána zaměstnavatelem měsíčními zálohami z příjmů ze závislé činnosti). V daňovém přiznání za část zdaňovacího období, za kterou musí poplatník podat daňové přiznání v souladu s daňovým řádem, může poplatník uplatnit poměrnou část základní slevy na dani na poplatníka (tj. poměrnou část z částky 30 840 Kč) a dále poměrnou část slevy na vyživované dítě tak, aby jeho daňová povinnost byla rovnoměrně rozložena.

Příklad 1

Dne 24. dubna nabylo účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu na podnikatele, který vyživuje jedno nezletilé dítě. Jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů?

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které musí být podáno do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu, je možno uplatnit 4 poměrné části základní slevy, tj. 4/12 z částky 30 840 Kč a dále uplatnit 4 poměrné části slevy na vyživované dítě, tj. 4/12 z částky 15 204 Kč.

V daňovém přiznání, které bude podáno po ukončení zdaňovacího období, bude uplatněna celá výše slevy na poplatníka i na vyživované dítě (případně i další slevy a odčitatelné položky) s tím, že daň vypočtená na základě podání daňového přiznání v průběhu roku, se odečte od daně vypočtené za celý rok.

Příjmy z prodeje věcí dlužníka

Dojde-li v rámci insolvenčního řízení k prodeji věcích, které nebyly na straně dlužníka zahrnuty v obchodním majetku, uplatní se na příjmy z jejich prodeje ustanovení § 4 zákona o daních z příjmů, týkající se osvobození příjmů od daňové povinnosti.

Budou-li splněny zákonem stanovené podmínky, bude příjem z prodeje věcí v rámci insolvenčního řízení od daně z příjmů fyzických osob osvobozen.

Budou-li však v rámci insolvenčního řízení prodány věci, které byly na straně dlužníka zahrnuty v jeho obchodním majetku, nebo nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození těchto příjmů od daně, jedná se o příjmy, které je třeba do daňového přiznání uvést.

Jako daňový výdaj je možno uplatnit pořizovací cenu (pokud již nebyla jako daňový výdaj uplatněna), případně jde-li o příjmy z prodeje odpisovaného hmotného majetku, zůstatkovou cenu.

V souvislosti s insolvenčním řízením poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti a uplatnění zůstatkové ceny hmotného majetku do daňových výdajů, je třeba pamatovat i na postup při odpisování hmotného majetku. Ustanovení § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného u poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období, dojde-li v průběhu zdaňovacího období k účinkům rozhodnutí o úpadku nebo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně. Dále pak § 26 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného po celé zdaňovací období u poplatníka, u něhož v průběhu zdaňovacího období nastaly účinky rozhodnutí o úpadku nebo došlo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt a opačně.

V daňovém přiznání, které je poplatník v úpadku povinen podat v průběhu roku, může uplatnit u hmotného majetku odpis podle § 31 nebo § 32 zákona, tj. rovnoměrný nebo zrychlený, pouze v poloviční výši. Nedojde-li do konce zdaňovacího období k prodeji předmětného hmotného majetku, uplatní v daňovém přiznání po uplynutí příslušného roku také pouze polovinu odpisu podle § 31 nebo § 32 zákona. Tím za dané zdaňovací období uplatní odpis hmotného majetku v plné roční výši.

V rámci insolvenčního řízení může insolvenční správce prodat i věci třetích osob,

na kterých je ve prospěch dlužníka v insolvenci zřízeno zástavní právo. Dojde-li v rámci insolvenčního řízení k prodeji zastavených věcí třetích osob, bude celkový příjem z prodeje těchto věcí předmětem daně z příjmů na straně vlastníka těchto věcí. Splní-li vlastník předmětných věcí podmínky dané § 4 zákona, týkající se osvobození příjmů od daně, bude se jednat o příjem od daně osvobozený. Pokud podmínky pro osvobození příjmů od daně poplatník nesplní, bude se na jeho straně jednat o zdanitelný příjem s tím, že jako daňový výdaj může uplatnit příslušné výdaje.

Na straně osoby oprávněné z titulu zástavního práva může jít také o zdanitelný příjem, a to v návaznosti na skutečnost z jakého důvodu bylo zástavní právo zřízeno.

Ukončí-li dlužník při zahájení insolvenčního řízení samostatnou činnost

podle § 7 zákona o daních z příjmů, musí upravit základ daně podle § 23 odst. 8 zákona. Příjem z následného prodeje majetku, který byl v obchodním majetku dlužníka před ukončením jeho samostatné činnosti, se posuzuje podle § 4 zákona. Nebudou-li splněny zákonné podmínky pro osvobození příjmů od daně, jedná se o příjem podle § 10 zákona.

Zemře-li poplatník v průběhu konkursu,

je třeba postupovat podle insolvenčního zákona, který v § 310 stanoví, že jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo jeho dědicové, a není-li jich, stát.

Jak již bylo výše uvedeno, podle § 38gb odst. 2 zákona nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, nebo se uplatní v daňovém přiznání podávaném osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti poplatníka. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období nebo podaného osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti.

Zemře-li poplatník před koncem zdaňovacího období, je osoba spravující pozůstalost podle § 239b daňového řádu povinna podat daňové přiznání do 3 měsíců ode dne jeho smrti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti. Pro daný případ § 38gb odst. 2 zákona stanoví, že daň vyměřená na základě podání daňového přiznání po zahájení insolvenčního řízení bude považována za zálohu na daň i vzhledem k dani vyměřené na základě daňového přiznání podaného po smrti poplatníka osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti a dále pak, že v daňovém přiznání podaném osobou spravující pozůstalost se uplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění.

Odpis dluhů při insolvenci

Zákon o daních z příjmů v § 4a písm. h) stanoví, že od daně z příjmů je osvobozen příjem plynoucí z odpisu dluhu při reorganizaci nebo při oddlužení provedeném podle zákona upravujícího řešení úpadku.

Insolvenční zákon v § 356 stanoví mimo jiné, že není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv. Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty, a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, není-li v tomto zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.

Dále § 414 insolvenčního zákona stanoví, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. V daném případě se jedná o právně zaniklé dluhy dlužníka, tj. o bezúplatný příjem, jehož hodnota zvyšuje základ daně. Podle § 4a písm. h) ZDP je tento příjem od daně z příjmů osvobozený.

Pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení

Zákon v § 24 odst. 2 písm. y) stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem u poplatníků, kteří vedou účetnictví, je jmenovitá hodnota pohledávky nebo pořizovací cena pohledávky nabyté postoupením, vkladem a při přeměně obchodní korporace, a to za předpokladu, že lze k této pohledávce uplatňovat opravné položky podle § 24 odst. 2 písm. i) nebo se jedná o pohledávku, ke které nelze tvořit opravnou položku podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro zjištění základu daně z příjmů pouze proto, že od její splatnosti uplynulo méně než 18 měsíců a u pohledávek nabytých postoupením i v případě, že se jedná o pohledávku se jmenovitou hodnotou v okamžiku vzniku vyšší než 200 000 Kč, ohledně které nebylo zahájeno rozhodčí řízení, soudní řízení nebo správní řízení, za dlužníkem,

• u něhož soud zrušil konkurs proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,
• který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení.

Dále zákon v § 24 odst. 2 písm. y) stanoví, že u poplatníků, kteří přešli z vedení daňové evidence na vedení účetnictví, se postupuje obdobně. Poplatníci, kteří přejdou z daňové evidence na vedení účetnictví, mají stejné podmínky pro uplatňování daňových výdajů, jako poplatníci vedoucí účetnictví od počátku, i když k uvedeným pohledávkám nemohou tvořit opravné položky, protože o pohledávce při jejím vzniku nebylo účtováno ve výnosech (§ 2 odst. 2 zákona č. 593/­1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).

Příklad 2

Podnikatel vedoucí účetnictví nepřihlásil pohledávku do konkursu, a ta proto po skončení konkursního řízení nebyla zahrnuta do vyrovnání. Otázkou je, zda je možno uplatnit do daňových výdajů hodnotu pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona.

Hodnotu pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 2 zákona v případě, kdy pohledávka nebyla zahrnuta do vyrovnání, do daňových výdajů zahrnout nelze. Pohledávka není uvedena ve výsledku vyrovnacího řízení.

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 12/2022.

Fluktuace zaměstnanců je pro každou firmu nákladná záležitost, i když si to ne každý uvědomuje. Při vyčíslení nákladů se musíme dívat nejen na přímé, ale i na nepřímé náklady, tedy náklady na inzerci pracovního místa, poplatek personální agentuře, zaměstnanecký bonus za doporučení nového zaměstnance, náklady na výběrové řízení, dobu výcviku nového zaměstnance, pokles na křivce produktivity a další.

PŘI ODCHODU ŠIKOVNÉHO KOLEGY dochází mezi zůstávajícími zaměstnanci často k demotivaci, musejí za něj dočasně převzít jeho práci, věnovat se zaškolení nového pracovníka, s odchodem zaměstnance rovněž ve firmě dochází ke ztrátám zkušeností a vědomostí, které se nedají ihned plnohodnotně nahradit.

FLUKTUACE JE NĚCO PŘIROZENÉHO a v určité míře je pro firmu i žádoucím jevem. Pokud by všichni zaměstnanci ve firmě zůstávali a ta by se rozrůstala, většina z nich by časem dosáhla svého platového stropu a výdaje na platy by byly velmi vysoké. Na druhou stranu, noví zaměstnanci přinášejí do firmy nové nápady a schopnosti, které posunují firmu dopředu a zabraňují její stagnaci. Pokud pracovní trh normálně funguje, firma nedokáže zabránit tomu, aby její zaměstnance neoslovovaly personální agentury nebo aby ti nesledovali nabídky práce na internetu. I když se snaží jakkoliv, je nereálné očekávat, že si udrží každého zaměstnance. Důležité však je, aby se snažila udržet si ty nejlepší.

Většina manažerů stále ještě věří, že udržení zaměstnanců je otázkou peněz. Je jednodušší řešit problémy přidáním na platu, než bojovat s náročně uchopitelným fenoménem motivace zaměstnanců. Průzkumy ukazují, že pokud jde o odchody i udržení zaměstnanců, mají manažeři nad společností navrch - tedy, že manažeři do velké míry ovlivňují rozhodnutí zaměstnanců o odchodu nebo setrvání ve firmě. Proto by i primární zodpovědnost za udržení zaměstnanců měli mít jejich přímí nadřízení, nikoliv personální oddělení.   

FIRMY BY MĚLY SVÉ MANAŽERY HODNOTIT i na základě toho, jak dobře vybírají lidi do týmu a také jak je udrží ve firmě. Je třeba odevzdat jim náležitou odpovědnost a také je odměňovat za dobré výsledky. Pro manažera nižší úrovně je však těžké snažit se o udržení zaměstnanců, pokud samotná kultura a politika dané firmy tyto jeho snahy podkopává.

Firma by si měla odpovědět na otázku, které zaměstnance si může nejméně dovolit ztratit. Jsou to ti nejvýkonnější, nejzkušenější, ti, kteří s sebou můžou odvést zákazníky a zisky, nebo špatně dostupní specialisté? Obvykle je třeba zvážit tři faktory: náklady, potíže při hledání zaměstnance a hodnotu, kterou má zaměstnanec pro danou firmu.

Ve firmě existuje skupina zaměstnanců s nadstandardní výkonností, kteří neustále překračují očekávání firmy i zákazníků. Pokud zapadají do firemní kultury, je to skupina, kterou se firma musí snažit za každou cenu udržet. Pokud ale tito pracovníci nejsou týmoví hráči, působí konflikty a odcházejí kvůli nim ostatní zaměstnanci, je na zvážení nadřízených, zda stojí za způsobené potíže. Největší skupinou jsou pracovníci se stabilní průměrnou výkonností, kteří jsou občas ochotni pracovat přesčas, nemají velké kariérní ambice, chtějí od zaměstnavatele, aby akceptoval, že mají i osobní život. Menší skupinu tvoří zaměstnanci s nízkou výkonností, kteří byli vybráni na nevhodné místo, mají špatnou pracovní morálku nebo nemají požadované schopnosti. Když jsou ve firmě tolerováni, způsobují u šikovnějších zaměstnanců snížení pracovní morálky a demotivaci. Někdy je pro ně možné najít více vyhovující zařazení v organizaci, jindy je nejlepší se s nimi rozloučit.

NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY ODCHODU ZAMĚSTNANCŮ

·         Práce zaměstnanců není oceňována. I když zaměstnance práce baví a ve společnosti pracuje v dobrém týmu, pokud nemá pocit, že je jeho práce užitečná a oceňovaná zaměstnavatelem, snadněji ho zláká jiná pracovní nabídka. Lidé potřebují slyšet pochvalu, nedokážou donekonečna sami sebe motivovat a pracovat bez pozitivní zpětné vazby.

·         K podstatným faktorům patří výška platu. Jsou lidé, kteří jsou ochotni změnit práci i kvůli malému zvýšení platu, ale většina lidí zvažuje, zda se jim vyplatí kvůli nepatrnému zvýšení měnit práci, kolektiv, místo výkonu práce. Významnějším důvodem je vnímaná souvislost mezi výkonem zaměstnance a odměnou. Pokud pracuje více a lépe než kolegové, ale má stejný plat a stejné zvýšení platu jako oni, buď se přestane snažit a klesne jeho pracovní výkonnost, nebo se velmi brzy začne ohlížet po pracovním místě, které by vnímal jako spravedlivější vzhledem ke své snaze, jinde.

·         Pro mnoho lidí jsou nejdůležitějším faktorem vztahy na pracovišti a způsob komunikace. Mnoho manažerů se neumí k lidem chovat, ať už je problém v jejich osobnosti, nebo řídicím stylu. Jsou arogantní, své osobní problémy si ventilují na zaměstnancích, neposkytují jim zpětnou vazbu, nedodržují sliby, komunikují neadekvátním způsobem, neřídí podřízené tak, jak by bylo třeba. Je pouze otázkou času, kdy si podřízení začnou hledat jiné pracovní prostředí, i když je práce u současného zaměstnavatele baví. Stejně tak, pokud pracují v kolektivu plném intrik, mobbingu a vzájemného nepochopení, je to důvod k rychlému odchodu.

·         Někdy zaměstnanci odcházejí, neboť mají pocit, že jejich schopnosti nejsou na daném pracovišti využity. Musejí dělat věci, které jim nevyhovují a nebaví je, naopak nemohou dělat věci, do nichž by se chtěli zapojit a jež by je bavily. Pro každého zaměstnavatele je výhodnější, když přizpůsobí pracovní místo člověku, než když se člověk musí přizpůsobit přesně vymezenému pracovnímu místu.

·         Někdy lidé odcházejí kvůli pocitu frustrace a bezmoci, kdy se jim zdá, že nemají možnost ve firmě ovlivnit věci, které jim brání dobře dělat svou práci, chybějí jim potřebné informace, jsou závislí na rozhodnutích jiných, která přicházejí pozdě či chaoticky apod.

·         V mnoha firmách nadřízení se zaměstnanci málo komunikují. Zaměstnanci tak nevědí, co se ve firmě plánuje, jaká je jejich kariérní perspektiva. Pokud před sebou nevidí ve firmě nějakou budoucnost a jsou ambiciózní, často se dozvědí, že s nimi měla firma nějaké plány, až ve chvíli, kdy už dají výpověď a nemají chuť ji brát zpět. Manažeři by měli s lidmi komunikovat i o jejich střednědobé až dlouhodobé perspektivě ve firmě, což se však často neděje a přispívá to ke zbytečným odchodům.

·         Někdy je důvodem změny zaměstnání tzv. vyhoření člověka. Jde o souhrn příznaků, které se rozvíjejí postupně v důsledku nerovnováhy. Projevují se nechutí k práci, nízkou motivací, podrážděností vůči kolegům i klientům, přidruží se i různé psychosomatické poruchy - úzkost, bušení srdce, únava, vysoký tlak, bolesti hlavy nebo potíže s trávením. Díky moderním technologiím a zefektivnění práce nám z pracovní náplně odpadlo všechno to méně důležité, ale také méně stresující. Kdysi věci trvaly déle, na všechno se čekalo, člověk měl více aktivit, více se hýbal, měl více přestávek. Dnes na nic čekat nemusíme a měli bychom osm hodin podávat plný výkon, což však způsobuje mnohem větší nápor na naši psychiku.

·         Nejnovější výzkumy ukazují, že existuje nejen příčinná, ale také časová souvislost s odchody zaměstnanců. K odchodům dochází, když se zaměstnanci porovnávají s ostatními ve skupině svých vrstevníků nebo s tím, kde si mysleli, že budou v určitém bodě svého života. Hledání nového pracovního místa je častější v době pracovního jubilea zaměstnance (od nástupu do společnosti), dovršení 40. nebo 50. roku života, kdy lidé hodnotí svou kariéru, a podniknou kroky, když nejsou s výsledky spokojeni. Katalyzátorem můžou být i velká společenská setkání vrstevníků - třídní srazy, kdy lidé srovnávají svou kariéru s ostatními spolužáky.

JEDNÍM Z PRVKŮ, KTERÝ MŮŽE PŘINÉST ZAMĚSTNAVATELI ZAJÍMAVÉ INFORMACE, je tzv. exit interview (výstupní pohovor). Výstupní pohovor je výměna informací mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na konci jejich vzájemné spolupráce. Výstupní pohovor může být formální nebo neformální. Může to být písemný dotazník, může být veden výlučně ústně nebo může obsahovat obě složky. I když nejčastěji jde o rozhovor se zaměstnancem oddělení lidských zdrojů, výstupní pohovor může být veden s různými lidmi - ideálně by měl být veden i s manažerem odcházejícího člověka.

Spolehlivost získaných informací na výstupním pohovoru - tedy zjišťování, proč zaměstnanec odchází -, nemusí být vysoká. Závisí na tom, kdo z firmy, kdy a jakým způsobem toto interview vede, a navíc lidé se nechtějí rozejít ve zlém, takže někdy pravé důvody odchodu na interview nezaznějí. Často převládají spíš diplomatické odpovědi typu lepší nabídka, kariérní postup, únava ze současné práce, rodinné důvody.

Lepší než výstupní interview se jeví využívat tzv. stay interview - rozhovor s tím, kdo zůstává. Stay interview je rozhovor s lidmi ve firmě, kteří v ní stále pracují, a může přinést vhodnější data a poznatky. Ptáme se těch nejlepších zaměstnanců, proč ve firmě pracují, jak jsou spokojeni, co by je vedlo k hledání nové práce, a pokud zjistíme, že takové věci existují, můžeme s nimi něco dělat preventivně, a zamezit tak odchodu zaměstnanců. Tyto pohovory rovněž budují důvěru mezi manažery a členy jejich týmu, ukazují zaměstnancům, že jejich názory jsou důležité, pomáhají zjistit, co zaměstnanci vnímají jako podstatné. Otázky, které můžeme zaměstnancům položit, jsou například: Co by vám pomohlo dělat vaši práci efektivněji, tak, aby vás více bavila? Jste spokojen se zpětnou vazbou, kterou dostáváte? Máte pocit, že vaše schopnosti a silné stránky jsou aktuálně v práci naplno využity?

ZÁVĚR - Fluktuace je přirozený jev, kterému se nedá úplně vyhnout. Pro firmu je podstatné udržet si ty nejhodnotnější zaměstnance, což lze zjišťováním jejich potřeb, přizpůsobováním jejich pracovní náplně a také nabídkou kariérní perspektivy do budoucnosti.

Mgr. Monika Jakubíková, Ph.D.

* * *

Poradce, měsíčník č. 4-5/2023 (X/2022)

·         Zákon o zpracování osobních údajů s komentářem – komentář

·         Zákon o důchodovém pojištění s komentářem - komentář

·         Sankce v daňovém řízení ve vazbě na průběžně se zvyšující reposazbu 2022

·         Prodej zboží prostřednictvím e-shopu

·         Pracovnělékařské prohlídky řidičů

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Třetí valorizace rent

·         Platby státu zdravotním pojišťovnám a odpočty po změně

·         Nové limity pro daňové příspěvky na stravování

·         Platové poměry zaměstnanců ve VS - změny

·         Novela vyhlášky o základním vzdělávání

·         Kybernetická bezpečnost - změny

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Vybrané benefity z hlediska ZDP

·         Zdaňovací období a DPH

·         Paušální výdaje poplatníků pro účely DPH

·         Zákonná rezerva – oprava auta

·         Ukončení a přerušení podnikání

·         Význam lhůt pro personální práci

·         Poživatel důchodu a výdělečná činnost

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Hmotný majetek – daňové odpisy

·         Vedení účetnictví pobočky zahraniční osoby

·         Nemoc a další překážky v práci

·         Obchodní korporace – účetní a daňový pohled

1000 řešení – měsíčník č. 11-12/2022 (X/2022)

·         Autmobil v podnikání

·         Zaměstnávání – postupy a povinnosti v ZP

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

2. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

3. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

4. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

5. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

6. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

7. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

8. Daňová přiznání FO a PO za rok 2021, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2021 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů, včetně změn, které nastaly)

9. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2022 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

10. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezervy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

11. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

12. Souvztažnosti pro podnikatele 2022(přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

13. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

14. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

15. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

16. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi (problematika zaměstnávání a DPH řešena prostřednictvím dotazů a odpovědí; aktualizované zákony, vyhlášky a nařízení)

17. Vzory smluv, žalob a podání 2022 (aktualizované nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

Aktualizace VI/6 (X/2022)

·         Energetický zákon

• Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci

Aktualizace IV/3 (IX/2022)

·         Zákon o zadávání veřejných zakázek

·         Katastrální zákon

Aktualizace I/5 (IX/2022)

·         Zákon o provádění mezinárodních sankcí

·         Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ...

Aktualizace III/5 (IX/2022)

·         Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

·         Nařízení vlády č. 341/2017 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

·         Nařízení vlády č. 304/2014 Sb. o platových poměrech státních zaměstnanců

·         NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 256/2022 Sb. o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady)

Aktualizace VI/5 (IX/2022)

·         Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí

·         Zákon o právu na informace o životním prostředí

·         Zákon o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech)

·         Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

Aktualizace V/3 (IX/2022)

·         Zákon o svobodném přístupu k informacím

·         Vyhláška o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky

ZÁKONY 2022 (Podzimní akce: 30 % sleva na Zákony 2022)