Daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové tvrzení podané daňovým subjektem. Poslední novela zákona, která byla provedena zákonem č. 283/2020 Sb., přináší jeho rozsáhlou modernizaci spojenou s očekávanou další elektronizací daní. Součástí této novely je i legislativní ukotvení online finančního úřadu, díky kterému si budou moci poplatníci vyřešit své daňové povinnosti jednoduše z pohodlí domova. Dále dochází k zjednodušení kontrolních postupů, přičemž nově má být v rámci daňové kontroly připuštěna dálková forma komunikace mezi správcem daně a daňovým subjektem. Pro daňové subjekty však klíčovou změnou je zavedení zálohy na daňový odpočet. Tato záloha by měla umožnit dřívější vracení části nadměrných odpočtů na DPH, přinést zlepšení cash-flow podnikatelským subjektům a současně i zvýšit jejich právní jistotu.

 

Úvodem

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ anebo „DŘ“) tvoří součást daňového práva procesního. Toto právo upravuje práva a povinnosti správců daně, daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní v souladu se základním cílem správy daní, kterým je správné zjištění a stanovení daně, jakož i zajištění její úhrady. Není žádným tajemstvím, že daňové právo procesní úzce navazuje na daňové právo hmotné a v konečném důsledku s ním vytváří jednotný celek.

 

I když byl původně DŘ přijímán s cílem zavést jednodušší, transparentnější a jednoznačnější úpravu postupu při správě daní s důrazem na snížení administrativní zátěže daňových subjektů, ale koneckonců i správců daně, lze z praxe zaznamenat názory, že tento cíl nebyl zdaleka naplněn. Ani zákon jako takový nevyniká stálostí, což se projevuje tím, že za dobu své účinnosti od 1. 1. 2011 doznal řadu změn. Ať již byly tyto změny způsobeny judikaturním vývojem ze strany Nejvyššího správního soudu anebo např. změnami v oblasti soukromého nebo veřejného práva, rozhodně nejsou poslední. Jedno je však pro tento zákon typické – nikde jinde není lépe vyjádřen vrchnostenský vztah správce daně vůči daňovým subjektům a dalším osobám zúčastněným na správě daní, který se projevuje viditelnou nerovností zúčastněných subjektů a silnou pozici státu a jeho orgánů nikoli jako služebníků, nýbrž jako nadřízené vrchnosti.

 

Ačkoli je zákon v účinnosti teprve necelých jedenáct let, jeho vývoj i aplikaci doprovází poměrně hojně zastoupená judikatura správních soudů, včetně Nejvyššího správního soudu. To samo o sobě svědčí nejlépe o tom, že tento zákon svým významem mnohdy značně přesahuje charakter a pozici normy daňového procesního práva a zmíněná judikatura se významnou měrou podílí na dotváření aplikační praxe spojené s tímto zákonem.

 

Dosud poslední novela zákona, která byla provedena zákonem č. 283/­2020 Sb., přináší jeho rozsáhlou modernizaci spojenou s očekávanou další elektronizací daní. Stěžejní součástí této novely je legislativní ukotvení online finančního úřadu, díky kterému si budou moci poplatníci vyřešit své daňové povinnosti jednoduše z pohodlí domova. Součástí této novely je taktéž zjednodušení kontrolních postupů, přičemž nově má být v rámci daňové kontroly takto připuštěna dálková forma komunikace mezi správcem daně a daňovým subjektem, od čehož si Ministerstvo financí slibuje kromě jiného i zkrácení jednotlivých fází daňové kontroly a omezení možností obstrukcí ze strany některých daňových subjektů.

Pro daňové subjekty však klíčovou změnou je zavedení zálohy na daňový odpočet, které je reakcí na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 819/18 z 22. 2. 2019. Tato záloha by měla umožnit dřívější vracení části nadměrných odpočtů na DPH, přinést zlepšení cash-flow podnikatelským subjektům a současně i zvýšit jejich právní jistotu. Novela též přikročila k revizi dosavadního sankčního systému, kdy dochází k snížení úroků na úroveň standardního úroku z prodlení uplatňovaného v rámci občanského zákoníku oboustranně – jak v případě provinění na straně daňového subjektu, tak i v případě provinění správce daně. I když Ministerstvo financí tvrdí, že cílem tohoto opatření je sjednotit reparační cenu peněz jak na straně správce daně, tak i daňového subjektu, přijala část odborné veřejnosti tuto koncepci s rozpaky a konkrétními výhradami, zejména ve vztahu k případům, kdy se správce daně proviní vůči daňovému subjektu. Nakolik tato novela zákona splní všechna očekávání, která jsou do ní takto vkládána jak ze strany správce daně, tak i daňových subjektů, však ukáže teprve čas.

 

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I

PŘEDMĚT A ÚČEL ÚPRAVY

 

§ 1

(1) Tento zákon upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní.

(2) Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.

(3) Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové tvrzení podané daňovým subjektem.

(4) Daňovým tvrzením je

a)  řádné daňové tvrzení, a to daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování,

b)  dodatečné daňové tvrzení, a to dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování.

 

Komentář k § 1

Tento zákon upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Zákon tedy upravuje procesní pravidla při správě daní, která zahrnují úpravu postupu správců daně a úpravu práv a povinností daňových subjektů a třetích osob vznikajících v souvislosti se správou daní. Zákon dále obsahuje úpravu práv a povinností, kterou lze provést společně pro daňové zákony tam, kde se předpokládá minimální počet odůvodněných odchylek v jednotlivých hmotněprávních daňových zákonech z důvodu odlišností jednotlivých daní. V praxi půjde zejména o důsledky porušení platební povinnosti.

 

Důležité

Zákon v tomto svém ustanovení též definuje správu daní, když uvádí, že se jedná o postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Z toho lze dovodit, že správa daní je činností správce daně vůči daňovým subjektům a třetím osobám a je vymezena ve všech ustanoveních tohoto zákona. Vedle toho v souvislosti se správou daní vznikají daňovým subjektům a třetím osobám současně též práva a povinnosti. Jak bude uvedeno dále, je správa daní širší pojem, než samotné daňové řízení.

Pokud jde o cíl správy daní, je tímto cílem daň správně zjistit a stanovit, což je cíl vážící se k rovině nalézací. V rozsudku sp. zn. 9 Afs 180/­2020 Nejvyšší správní soud v této souvislosti upřesnil, že povinnost stanovit daň správně však dopadá toliko na správce daně jako správní orgán, který o právech a povinnostech rozhoduje autoritativně (v nadřazeném postavení) i proti vůli daňového subjektu. Cíl správy daní a k němu uzpůsobená obecná koncepce daňového řízení jsou postaveny na tom, aby výsledkem bylo správné stanovení daně jako celku, tedy stanovena poslední známá daňová povinnost specifikovaná jako konkrétní daň, konkrétní osobě, za konkrétní zdaňovací období a v konkrétní výši, byť někdy formou několika postupně vydávaných dílčích pravomocných rozhodnutí, která však nejsou nezměnitelná. V rovině platební je poté cílem správy daní zabezpečit její úhradu. V rámci nalézací roviny to znamená, že daňový subjekt je povinen podat daňové přiznání a správce daně v kontextu s tím zjišťuje, resp. prověřuje příslušnými postupy, zda je takto tvrzená daň správná a pokud tomu tak je, tuto daň vyměřuje. V rámci kontrolních postupů je správce daně též oprávněn daň doměřit. V rovině platební zahrnuje správa daní v rámci praktického přístupu jednak povinnost daňového subjektu tuto daň uhradit a současně s tím je správce daně taktéž oprávněn provádět příslušné úkony k tomu, aby byly uhrazeny příp. vzniklé daňové nedoplatky formou daňové exekuce.

Tento zákon výrazně posouvá odpovědnost správce daně za zjištěný skutkový stav v souvislosti s vypořádáním vlastní daňové povinnosti. Díky této koncepci se pak v samotném daňovém řízení uplatňuje zásada materiální pravdy. To znamená, že správce daně je takto nucen dbát toho, aby daň byla vždy stanovena po právu, tedy ve správné výši. Současně s tím musí přihlížet ke všem skutečnostem, které jsou pro správné stanovení daně rozhodné – ať již jsou anebo nejsou ve prospěch daňového subjektu. Jak ostatně konstatoval ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 Afs 87/2013 Nejvyšší správní soud základním rysem vybírání daní a poplatků je skutečnost, že daň je vybírána korektně, s ohledem na skutečný příjem daňového subjektu za uplynulé zdaňovací období, nikoliv v maximální možné výši.

 

Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování. Pro daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování takto zákon používá zkráceného pojmu „řádné daňové tvrzení“, pro dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování je pak použit pojem „dodatečné daňové tvrzení“. Takto zavedené legislativní zkratky mají sloužit k tomu, aby došlo k zvýšení přehlednosti textu a pochopitelně i k jeho zkrácení.

 

Novela zákona, která byla provedena zákonem č. 283/2020 Sb., v odst. 3 zavádí legislativně technickou úpravu, jejímž cílem je nahrazení legislativních zkratek „řádné daňové tvrzení“ a „dodatečné daňové tvrzení“ zákonným vymezením (definicí) těchto pojmů. Vedle toho dochází též k vymezení pojmu „daňové tvrzení“ jakožto pojmu nadřazeného. Zákonodárce touto změnou usiluje o to, aby bylo dosaženo zejména vyšší přehlednosti dalších pasáží v rámci tohoto zákona a současně i přikročil k možnosti využít těchto pojmů v jiných zákonech bez toho, aby je bylo nutné znovu vymezovat anebo zavádět legislativní zkratkou. Tato změna byla pochopitelně promítnuta i do dalších ustanovení zákona, např. do § 37 odst. 4 písm. c), § 145, § 148 a dalších.

 

§ 2

(1) Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka“).

(2) Veřejným rozpočtem se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu,

b)  rozpočet územního samosprávného celku,

c)  rozpočet státního fondu nebo Národní fond,

d)  rozpočet Evropské unie, nebo

e)  rozpočet, o němž to stanoví zákon.

(3) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,

b)  peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona,

c)  peněžité plnění v rámci dělené správy.

(4) Daň podle odstavce 3 zahrnuje rovněž daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a pří­slu­šenství daně.

(5) Příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.

 

Komentář k § 2

Jak vyplývá z uvedeného ustanovení, předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem státního rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu. Tato koncepce je odvozena od skutečnosti, že daňový řád je nutno považovat za obecný procesní předpis pro celou řadu hmotněprávních zákonů, které upravují různé druhy peněžitých plnění. Díky tomu je pak za daň v tradičním slova smyslu nutno považovat i další peněžitá plnění, která jsou příjmem veřejného rozpočtu. Vedle toho je nutno pod pojem daň podřadit též daň v tradičním slova smyslu, např. daň z příjmů, spotřební daň, ale taktéž clo anebo místní poplatek a další peněžitá plnění, jejichž správa se podle zmocnění zvláštního zákona řídí obecným daňovým procesem. Je-li výsledkem konkrétního daňového řízení nárok na výdaj z příjmové části veřejného rozpočtu, půjde o vratku (např. o daňový bonus). Oproti dřívější koncepci však již dnes není pod pojem „daň“ již výslovně zahrnuta záloha na daň. Ta by měla být podřazena pod obecný pojem „jiný způsob zdanění“.

 

Aby daň byla daní ve smyslu tohoto zákona, musí se kromě již zmíněného jednat o taková peněžitá plnění, která jsou zároveň příjmem veřejného rozpočtu, tedy státního rozpočtu, příp. státních finančních aktiv, rezervního fondu, organizační složky státu, rozpočtu územního samosprávného celku, státního fondu anebo Národního fondu.

 

Pro potřeby daňového řádu jsou pod pojem „daň“ zařazeny daně ve všech možných formách, které jsou předvídány konkrétními daňovými zákony, označené jako způsoby zdanění. Daňový řád pro tyto potřeby definuje, co se rozumí pod pojmem „daň ve svém § 2 odst. 3 a 4. Za příslušenství daně pak tento zákon prohlašuje ve svém § 2 odst. 5 úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají podle daňového zákona. Přitom dále platí, že úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud této daně. Nutno však dodat, že pokuta uložená za přestupek porušení mlčenlivosti dle § 246 DŘ není příslušenstvím daně.

 

Vzhledem k tomu, že daňový řád ve svém § 2 odst. 3 písm. e) odkazuje též na plnění v rámci dělené správy, třeba poznamenat, že dělenou správou se pro tyto účely rozumí výběr a vymáhání peněžitých plnění (nejčastěji odvodů, pokut a penále), která jsou uložena jinými orgány státní správy než orgány Finanční správy ČR a která jsou příjmem veřejného rozpočtu a při jejich placení nebo vymáhání se postupuje podle daňového řádu nebo podle jeho jednotlivých ustanovení. Přitom vybírání a vymáhání těchto plateb se pak neoficiálně označuje jako tzv. dělená správa mj. i z toho důvodu, že vlastní řízení o uložení vedou věcně a místně příslušné státní orgány odlišné od orgánů Finanční správy ČR, avšak většinou se územním orgánům tyto platby platí. Tato peněžitá plnění v rámci dělené správy jsou podrobena režimu daňového řádu pouze v platební rovině. To pochopitelně platí i tehdy, jestliže vznikla platební povinnost k peněžitému plnění, které má směřovat do veřejného rozpočtu, přímo ze zákona bez vydání příslušného rozhodnutí, např. v případě pokuty uložené Českou obchodní inspekcí.

 

Důležité

Při výkonu pravomoci v rámci dělené správy má orgán státní moci věcně příslušný ke správě placení tohoto peněžitého plnění postavení správce daně a osoba povinná k placení tohoto peněžitého plnění má pak stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt, jak ostatně plyne i z § 161 a násl. DŘ.

 

§ 3

Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající.

 

Komentář k § 3

V tomto ustanovení zákonodárce stanovil, že daňová povinnost vzniká tehdy, nastanou-li skutečnosti, které jsou předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. Zákonodárce se takto pokouší reflektovat fakt, že je nutno rozlišovat od sebe pojmy „daň“ a „daňová povinnost“. Z toho důvodu je takto „daňová povinnost“ charakterizována jako specifický druh určité právní povinnosti, která má svůj základ vždy v konkrétním hmotněprávním předpise (např. v zákoně o daních z příjmů). Samotný pojem „daňová povinnost“ však není v DŘ definován a vychází se z toho, že obsah tohoto pojmu lze odvodit, jak již zmíněno, z kontextu celé právní úpravy. Lze proto tvrdit, že „daňová povinnost“ obecně vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle konkrétního daňového zákona předmětem daně, příp. došlo ke vzniku skutečností, které tuto povinnost zakládají. K tomu třeba ještě dodat, že pojem „daňová povinnost“ zahrnuje jako taková práva a povinnosti tohoto daňového subjektu, které spočívají např. v tom spočítat si daň a přiznat tuto ve lhůtě stanovené zákonem správci daně, včetně platební povinnosti, která s touto daní takto souvisí.

 

§ 4

Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak.

 

Komentář k § 4

Koncepce obsažená v tomto ustanovení zákona vychází z toho, že daňový řád je obecným procesním předpisem ve vztahu k ostatním daňovým zákonům, které většinou obsahují speciální pravidla, je předpisem obecným. To znamená, že přednost má daňový zákon před daňovým řádem. Tento princip vychází ze vztahu mezi daňovým řádem a jiným daňovým zákonem (např. zákonem o DPH), kdy se daňový řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. To ovšem neznamená, že daňový řád je ryze procesním předpisem, neboť obsahuje i určitá hmotněprávní ustanovení, které definují pojmy v jiných hmotněprávních předpisech užité. To se může týkat např. oblasti ručení nebo zástavního práva.

 

HLAVA II

ZÁKLADNÍ ZÁSADY SPRÁVY DANÍ

 

§ 5

(1) Správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy (dále jen „právní předpis“). Zákonem se pro účely tohoto zákona rozumí též mezi­národní smlouva, která je součástí právního řádu.

(2) Správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.

(3) Správce daně šetří práva a právem chráněné záj­my daňových subjektů a třetích osob (dále jen „osoba zúčastněná na správě daní“) v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.

 

Komentář k § 5

Dle § 5 odst. 1 zákona správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Zákonem se pro účely DŘ rozumí též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. Z uvedeného tedy plyne, že v tomto ustanovení zákona je zakotvena tzv. zásada zákonnosti. S přihlédnutím k již uvedenému proto platí, že v ČR lze správu daní vykonávat pouze způsobem, který je stanoven v zákoně či jiném právním předpisu. Zásada zákonnosti přitom vychází z toho, že správce daně není nadán oprávněním posuzovat zákonnost – tedy soulad právních předpisů nižší právní síly s právními předpisy vyšší právní síly – všech pro něho závazných právních předpisů. Taková pravomoc pro správce daně z právních předpisů nevyplývá. Nicméně to nic nemění na tom, že správce daně by měl vždy za situace, kdy zde existuje jakýkoli seznatelný rozpor právních předpisů, které by měl takto aplikovat, rozhodnout vždy v souladu se zásadou „v pochybnostech mírněji“ ve prospěch daňového subjektu. Výjimku z této zásady pak bude představovat mezinárodní a evropské (unijní) právo. Zásada zákonnosti je tak jednou z nejdůležitějších zásad, která ovládá správu daní. Je tomu tak proto, že tato zásada vedle jiného zejména určuje podmínky, meze a způsob výkonu pravomoci správce daně. Se zásadou zákonnosti souvisí též zákaz zneužití práva. V oblasti daňového práva, resp. v souvislosti s jeho aplikací dochází k tomu, že daňový subjekt většinou přesně postupuje podle textu zákona, ale jeho samotný postup je v konečném důsledku nezřídka zpochybněn správcem daně s poukazem na to, že zákon byl dodržen, avšak došlo k jeho zneužití. Zneužití práva se pak v reálné praxi stává střetem dvou principů, který má za následek to, že materiální spravedlnost je takto nadřazena právní jistotě, došlo-li k situaci, kdy právo bylo vykonáno v rozporu se svým smyslem a účelem. Nezřídka se též ozývají názory, že aplikace zneužití práva v daňovém právu je víceméně absurdní, poněvadž vychází z předpokladu, že daňový subjekt může šikanovat mocný stát. To pak vede k závěrům, že aplikace soukromoprávního institutu „zneužití práva“ v oblasti veřejného práva, kam právo daňové bezesporu patří, nelze připustit s poukazem na to, že chová-li se daňový subjekt podle platných právních norem, není možno jej za to jakkoli postihovat. Navíc v oboru daňového práva je nutno dbát určitých základních principů, jako jsou zejména princip právní jistoty a princip předvídatelnosti právní regulace. Od těchto principů je pak odvozen zákaz analogie v neprospěch daňového subjektu.

 

V § 5 odst. 2 zákona je zakotven princip zákazu zmocnit orgán veřejné moci (včetně správce daně) k provádění libovůle, resp. zneužít správního uvážení. Není pochyb o tom, že toto ustanovení zákona úzce navazuje na již zmíněnou zásadu zákonnosti. Toto ustanovení zákona ve své podstatě dbá na to, aby při správě daní bylo vždy vycházeno ze smyslu a účelu pravomocí konkrétního správce daně a současně přitom byly tyto pravomoci smysluplně uplatňovány. V opačném případě by docházelo k excesům, které ovšem nemají s právním státem cokoli společného.

 

V § 5 odst. 3 zákona došlo k zakotvení zásady přiměřenosti. Tato zásada má za cíl chránit zájmy osob zúčastněných na správě daní a současně i zajistit, aby při správě daní byly za tím účelem ze strany správců daně voleny jen takové prostředky, které tyto osoby co nejméně zatěžují a současně umožňují dosáhnout cíle správy daní. Tato zásada má své významné opodstatnění zejména v těch případech, kdy správce daně aplikuje v rámci svého postupu správní uvážení, resp. přikročí k aplikaci diskreční pravomoci. Aplikuje-li správce daně tuto zásadu správně, dochází k minimálnímu zásahu do práv osob zúčastněných na správě daní, zejména při poměřování dvou veličin, kterými na straně jedné je svoboda daňových subjektů a na straně druhé cíl správy daní, resp. veřejný zájem na řádném výběru těchto daní. V rozsudku sp. zn. 1 Afs 353/2019 Nejvyšší správní soud k tomuto ustanovení dále uvedl, že „zakotvuje zásadu přiměřenosti a minimalizace zásahů. Při uplatňování jednotlivých procesních institutů je povinností správce daně postupovat tak, aby se konkrétní procesní postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným a v důsledku porušujícím některé garantované základní právo.“

 

Více již najdete v měsíčníku Poradce 12/2021.

 

Jak daňový bonus  kompenzuje některé hospodářské následky související s ohrožením zdraví v souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 nebo s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení?

 

Zákon o kompenzačním bonusu upravuje

daňový bonus, jehož účelem je kompenzovat určitý okruh ekonomických následků souvisejících se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem označovaným jako SARS CoV-2, resp. s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení. Krizovými opatřeními ve smyslu tohoto zákona jsou krizová opatření podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, nebo ochranná a mimořádná opatření na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Může se ovšem jednat i o jiná opatření, přičemž mohou být vydána jak orgány veřejné moci, tak jinými příslušnými subjekty. Předmět zákona je s ohledem na opuštění „podzimního“ konceptu kompenzace za bezprostřední omezení či zákaz činnosti opatřeními orgánu státní správy koncipován obdobně, jako v případě zákona č. 159/2020 Sb., který z tohoto pojetí rovněž vycházel.

 

Kompenzační bonus představuje daňový bonus, tj. jedná se o tzv. negativní daňovou povinnost, která je fakticky nárokem subjektu na určité peněžité plnění z veřejného rozpočtu.

 

Kompenzační bonus není dotací, která by byla poskytována na základě rozhodnutí poskytovatele, ale jde o peněžité plnění daňového charakteru, na které vzniká hmotněprávní nárok ex lege, jsou-li splněny zákonné podmínky pro jeho vznik (vyměření kompenzačního bonusu má proto pouze deklaratorní charakter). Kompenzační bonus se podle § 12 odst. 1 spravuje jako daň podle daňového řádu, na jeho správu se použije procesní režim správy daní a kompenzační bonus je daní v procesním smyslu podle § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu.

 

Zákon je silně inspirován kompenzačními bonusy podle zákona č. 159/2020 Sb. a č. 461/2020 Sb., se kterými sdílí zejména základní právní povahu a řadu parametrů, jakož i převážnou většinu procesního rámce. Vzhledem k tomu, že tyto dosavadní kompenzační bonusy se v praxi osvědčily, přebírá nynější zákon řadu ustanovení z této již platné a účinné právní úpravy.

 

CÍL NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY

 

Kompenzační bonus podle zákona č. 95/2021 Sb. představuje součást státní podpory reagující na epidemii koronaviru, v jejímž rámci se předpokládá zrušení většiny sektorových vládních programů, s tím, že od 1. února 2021 se podpora vyplácí prostřednictvím kombinace:

-        nového kompenzačního bonusu, který bude zvýšen na maximální výši 1 000 Kč za kalendářní den (tedy maximálně 31 000 Kč za měsíc s 31 dny) a s rozšířeným okruhem příjemců, jejichž identifikace bude založena na poklesu tržeb,

-        programu Antivirus, který bude nadále pokračovat, případně programu jej nahrazujícího,

-        připravovaného programu Ministerstva průmyslu a obchodu (pracovně nazvaného COVID 21), který bude poskytovat prostředky na provozní výdaje, jejichž výpočet bude založen na počtu zaměstnanců.

 

Cílem nového kompenzačního bonusu je zmírnit dopady současné epidemie na osoby samostatně výdělečně činné, resp. na společníky malých společností s ručením omezeným. Stejně tak by měly být zmírněny též dopady na osoby činné na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, které pro uvedené podnikatele pracují.

 

Namísto současné vazby na bezprostřední omezení nebo zákaz činnosti ze strany státních opatření je nový kompenzační bonus poskytován obecně ke kompenzaci dopadů na činnost subjektu kompenzačního bonusu, které nastaly v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření v souvislosti s epidemií koronaviru. Uvedený dopad současně bude muset být kvalifikován jako významný, přičemž posouzení této skutečnosti bude probíhat prostřednictvím testu poklesu příjmů odpovídajících tržbám z prodeje výrobků, zboží a služeb plynoucích z dané podnikatelské činnosti.

 

Aplikovány přitom budou tyto principy:

-        porovnává se výše příjmů (odvozených od tržeb) ve srovnávaném období s průměrnou měsíční výší příjmů (odvozených od tržeb) ve srovnávacím období, přičemž nárok na kompenzační bonus bude vznikat v případě, kdy bude takto zaznamenán pokles alespoň o 50 %,

-        srovnávané období je kalendářní měsíc předcházející bonusovému období,

-        srovnávací období je období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců v období od 1. listopadu 2018 do 31. prosince 2019, které odpovídají 3 kalendářním měsícům bezprostředně předcházejícím bonusovému období,

-        v rámci srovnávacího období je posuzována průměrná měsíční výše příjmů, což pomůže eliminovat mimořádné vlivy, které mohly v roce 2019 nastat (např. pokles tržeb v důsledku nemoci, dovolené, mimořádného výkyvu tržeb); současně tříměsíční délka období zachová potřebnou relevanci z hlediska sezónnosti.

 

Pokud jde o možnost kombinovat nový kompenzační bonus s dotačními programy, je povolena pouze možnost souběhu jeho čerpání s výše zmíněným programem Antivirus, popř. s jeho nástupnickým programem, pokud by došlo ke změně názvu, a s programem sloužícím k úhradě nájemného (tj. stávající program Ministerstva průmyslu a obchodu COVID – Nájemné). Kombinace s programem COVID 21 naopak možná není, neboť oba programy jsou koncipovány tak, aby se vhodně doplňovaly, nikoli překrývaly. Podle ministerstva financí takové řešení lépe odpovídá zásadě procesní ekonomie a hospodárnosti, neboť nebude nutit žadatele, aby o podporu žádali na dvou různých místech, dvěma různými způsoby. Nárok na kompenzační bonus nebude vznikat podobně jako v případě dosavadní úpravy podle zákona č. 461/2020 Sb.

 

Nový kompenzační bonus je koncipován jako daňový bonus podle daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád), tedy v procesním režimu správy daní. Důvodem pro tento postup je především jeho rychlost a relativně snadná realizovatelnost, a to při požadavku spravedlnosti, která zajistí, že se pomoc dostane skutečně zasaženým subjektům, nikoli těm, kteří byli zasaženi pouze nepatrně.

 

Změny v koncepci obsažené zejména ve vymezení předmětu kompenzačního bonusu se odrazily i v požadavcích kladených na obsah žádosti o kompenzační bonus. Nová právní úprava vyžaduje navíc zejména údaj o výši příjmů (tržeb) ve srovnávaném a srovnávacím období. Tak jako dosud je ze strany orgánů Finanční správy České republiky k dispozici dobrovolný interaktivní formulář a aplikace, která žadatelům pomůže se snadno zorientovat podle toho, o jaký titul svůj nárok opírají, resp. do jakého okruhu subjektů kompenzačního bonusu spadají.

 

Subjektem kompenzačního bonusu

je za podmínek stanovených v § 2 až § 4 zákona:

-        osoba samostatně výdělečně činná,

-        společník společnosti s ručením omezením,

-        osoba vykonávající činnost na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

Vymezení subjektu kompenzačního bonusu v případě osoby samostatně výdělečně činné je koncipováno obdobně jako v případě zákona č. 461/2020 Sb., a to včetně data 5. října 2020, ke kterému je tento status testován, protože jde o zahájení nouzového stavu, který reflektoval počátek stále trvající podzimní vlny koronaviru a na ni navazujících opatření, v důsledku čehož primárně vznikla potřeba kompenzace.

 

Rovněž vymezení subjektu kompenzačního bonusu v případě společníka společnosti s ručením omezeným bylo upraveno obdobně jako v případě zákona č. 461/2020 Sb., a to včetně data 5. října 2020, ke kterému je status společníka s.r.o. testován.

 

Určitá změna u společníků je provedena v tom směru, že je zakotven požadavek dosažení minimálního obratu společnosti s ručením omezeným jako forma garance toho, že se jedná o společnost elementárně životaschopnou a vyvíjející ekonomickou aktivitu alespoň v minimálním přiměřeném rozsahu. Limitem je dosažení stanovené výše ročního úhrnu čistého obratu společnosti (resp. takový předpoklad v případě společnosti, která ještě neukončila první zdaňovací období, po jehož celou délku vykonává činnost). Tento obrat za skončené zdaňovací období daně z příjmů právnických osob je v tomto zákoně nově testován alternativně, a to nejen za zdaňovací období bezprostředně předcházející bonusovému období, ale též za druhé předcházející zdaňovací období, tj. nově postačí, aby společnost limit splnila alespoň v jednom z těchto období.

 

Vymezení subjektu kompenzačního bonusu v případě osoby vykonávající práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr je upraveno shodně jako v případě zákona č. 461/2020 Sb., a to včetně časového úseku vymezujícího tzv. rozhodné období, ve kterém je testována účast na nemocenském pojištění jako zaměstnanec.

 

Subjektem kompenzačního bonusu je pouze osoba, která vykonávala v rozhodném období práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr a v důsledku toho byla alespoň 3 kalendářní měsíce účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec a současně nevykonávala jinou činnost, v jejímž důsledku by byla účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec.

 

Obecně platí, že kompenzační bonus je zaměřen na osoby, pro které znamenaly události z nynější vlny koronaviru nemožnost vykonávat tuto práci z důvodů na straně zaměstnavatele. Smyslem této vstupní podmínky je přiznat nárok na kompenzační bonus pouze těm osobám, pro které byla tato činnost významným zdrojem obživy ještě před obdobím nynější vlny koronaviru, přičemž o tento zdroj v důsledku stávající situace přišly, nebo jim byl omezen. Rozhodné období, které je v tomto ohledu testováno, je před vyhlášením podzimního nouzového stavu (je tedy stejně jako v předchozí právní úpravě vymezeno daty 1. června 2020 a 30. září 2020).

 

VÝŠE KOMPENZAČNÍHO BONUSU připadající na kalendářní den je zvýšena na dvojnásobek (z 500 Kč na 1 000 Kč). Kompenzační bonus tak má vedle stávající funkce (poskytnutí finančních prostředků k živobytí odpovídajících zhruba výši minimální mzdy) suplovat i roli některých z dosavadních podpůrných programů, které usilují o zajištění příspěvku na úhradu fixních nákladů (včetně nákladů týkajících se povinných plateb do veřejných rozpočtů).

Vzhledem k tomu, že subjektem kompenzačního bonusu může být i osoba, která disponuje dalšími příjmy, které nespadají pod příjmy, z kterých je odváděna daň z příjmů, může být propad jejích relevantních příjmů v absolutní částce velmi nízký (typicky důchodci, studenti či osoby na mateřské či rodičovské dovolené, které si podnikatelskou činností pouze přivydělávají). Měsíční příjem ve výši cca 30 tisíc Kč by tak pro takovou osobu znamenal ve srovnání s jinými postiženými podnikateli nespravedlivě vysokou kompenzaci a současně by byl i demotivující pro to, aby dotyčný vůbec vyvíjel podnikatelskou činnost ve výši vyšší než na 50 % oproti srovnávacímu období. Z toho důvodu byla zastropována výše měsíčního kompenzačního bonusu částkou odpovídající propadu relevantních příjmů. Tento parametr bude muset žadatel uvést v žádosti o kompenzační bonus, takže jeho výpočet pro něj nebude představovat další administrativní zátěž.

 

V případě osob vykonávajících práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr byla zachována stávající výši kompenzačního bonusu (500 Kč na den), která je s ohledem na obvyklou výši měsíční odměny za tuto činnost již nyní více než dostatečná (srov. limity rozhodného příjmu pro vznik účasti na nemocenském pojištění z titulu výkonu práce na uvedené dohody). V praxi se navíc v případě tohoto typu práce většinou nejedná o jediný zdroj obživy dotyčné osoby, jakkoliv může jít o zdroj většinový. Lze navíc předpokládat, že situace těchto osob se oproti podzimnímu období na rozdíl od podnikatelů zásadně neposunula ve smyslu jejího dalšího zhoršení, které v případě podnikatelů opravňuje ke zvýšení kompenzačního bonusu oproti podzimnímu období (je třeba připomenout, že výše kompenzačního bonusu v případě osob pracujících na dohody není snižována; pouze nedochází k jejímu navýšení). Uvedené souvisí i se skutečností, že „podzimní“ kompenzační bonus cílil na subjekty, na které přímo dopadly zákazy a omezení ze strany státních orgánů, přičemž tato opatření nerozlišovala právní povahu svých adresátů. Naopak kompenzační bonus podstatně více reflektuje reálné ekonomické dopady epidemie, v čemž je obdobný „jarnímu“ kompenzačnímu bonusu, který byl pro osoby pracující na dohody rovněž stanoven v nižší výši, než pro podnikatele.

 

Specifická výše kompenzačního bonusu 500 Kč za kalendářní den je stanovena v případě, že kompenzační bonus je poskytován pouze z důvodu nařízené karantény nebo izolace. Při určení výše sazby byl zohledněn i prvek jednoduchosti a předvídatelnosti, neboť tato částka je použita jako základní v případě dosavadního kompenzačního bonusu.

 

KOMPENZAČNÍ OBDOBÍ

Obecně platí, že bonusovým obdobím je kalendářní měsíce v období od 1. února 2021 do 31. března 2021. Zákon však ještě umožňuje, že vláda může nařízením stanovit jako další bonusové období kalendářní měsíc v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, a to pro kalendářní měsíc, kdy lze předpokládat trvání krizových opatření.

 

Došlo tak k zásadní změně při vymezení bonusového období, které nyní odpovídá vždy příslušnému kalendářnímu měsíci. Takové řešení má být srozumitelné pro adresáty i pro správce daně. První bonusové období je stanoveno na únor 2021, čímž je zajištěno zpětné působení zákona, které je však výlučně ve prospěch subjektů kompenzačního bonusu. Ve vztahu k zákonu č. 461/2020 Sb. tak dojde k částečnému souběhu. S ohledem na to, že není možné dopředu odhadnout dobu, po kterou bude žádoucí a důvodné kompenzační bonus poskytovat, byl stanoven konec této doby pevným datem s tím, že následně bude moci dojít k prodloužení této doby formou nařízení vlády, což je koncept, který byl využit již v případě zákona č. 159/2020 Sb. Limitem pro nařízení vlády zde kromě nejzazšího data pro poslední bonusové období bude rovněž nutnost dalšího trvání krizových opatření.

 

KOMPENZAČNÍ BONUS OBCÍM A KRAJŮM - Zákon stanoví, aby obce a kraje obdržely v souvislosti s výplatou kompenzačního bonusu příspěvek, který bude eliminovat dopady na jejich daňové příjmy, neboť podíl na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti tvoří na základě zákona o rozpočtovém určení daní, nezanedbatelnou část  jejich daňových příjmů. V případě obcí (včetně hlavního města Prahy) je výše příspěvku jednotlivých obcí stanovena na základě vyhlášky, která stanoví procentní podíly jednotlivých obcí na částech celostátního výnosu daní podle zákona o rozpočtovém určení daní a která je účinná ke dni, ke kterému je příspěvek poukazován Ministerstvem financí. To umožní, aby příspěvek pro jednotlivé obce byl stanoven na základě té vyhlášky, která byla aktuálně používaná pro převody daňových příjmů obcí v den, kdy bonusové období končí. Co se týče krajů, bude výše příspěvku stanoven podle příslušných procent, kterými se kraje podílí na stanovené části hrubého výnosu daní, a které jsou dány přílohou č. 1 k zákonu o rozpočtovém určení daní. Na rozdíl od variant, kde se vychází pro stanovení výše příspěvku z počtu obyvatel obce či kraje, navržený mechanismus zajistí, aby takto stanovená výše příspěvku co nejvěrněji kopírovala skutečný dopad vyplaceného kompenzačního bonusu na daňové příjmy jednotlivých obcí a krajů.

 

Podle přechodného ustanovení zákona

platí, že v případě, že osobě vznikl za stejný kalendářní den současně nárok na kompenzační bonus podle tohoto zákona a na kompenzační bonus podle zákona č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších předpisů, provede se při jejich předepsání vzájemné započtení.

Dne 14. února 2021 skončil vládou vyhlášený nouzový stav, který byl v České republice vyhlášen od 5. října 2020 a po opakovaném prodlužování se souhlasem Poslanecké sněmovny trval až do uvedeného data. Dne 15. února 2021 tak skončilo šesté bonusové období kompenzačního bonusu podle zákona č. 461/2020 Sb., které je současně jeho bonusovým obdobím posledním, a to s ohledem na ustanovení § 10 odst. 2 uvedeného zákona, podle něhož platí, že dojde-li k prodloužení doby trvání nouzového stavu trvajícího v rámci dosavadního bonusového období, je dalším bonusovým obdobím období odpovídající době prodloužení nouzového stavu. Podle důvodové zprávy zpracované vládou, vzhledem k tomu, že dosavadní nouzový stav nebyl prodloužen, ale došlo po nesouhlasu Poslanecké sněmovny ze dne 11. února 2021 k jeho ukončení, nedošlo tak ke vzniku dalšího bonusového období v duchu uvedeného ustanovení zákona č. 461/2020 Sb.

 

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dojde k částečnému souběhu šestého bonusového období podle zákona č. 461/2020 Sb., které začalo 23. ledna 2021 a skončilo 15. února 2021, a prvního bonusového období podle navrhovaného zákona, které začíná 1. února 2021 a končí 28. února 2021. Jde tedy o souběh období od 1. až 15. února 2021. V rámci navrhovaného přechodného ustanovení je tento souběh řešen, přičemž cílem navrhovaného řešení je zajistit, aby se oba kompenzační bonusy připadající na stejný kalendářní den nesčítaly, ale aby proběhlo jejich započtení. Záměrně je zvolen tento obecný pojem, který by měl pokrýt všechny možné situace, které v souvislosti s výplatou kompenzačního bonusu mohou nastat. Typicky může nastat situace, kdy subjekt obdrží kompenzační bonus podle zákona č. 461/2020 Sb. ve výši 500 Kč na kalendářní den. Následně pak obdrží kompenzační bonus podle návrhového zákona za tentýž den, přičemž zákonem stanovená výše 1 000 Kč bude snížena o 500 Kč. Pokud by výše kompenzačního bonusu byla nižší než 500 Kč, k výplatě kompenzačního bonusu podle tohoto zákona nedojde, avšak 500 Kč, které subjekt obdržel podle zákona č. 461/2020 Sb. tímto není dotčeno (jde o aplikaci pravidla zákazu pravé retroaktivity). Může se ovšem stát, že pořadí výplaty obou kompenzačních bonusů bude opačné. Princip započtení nicméně zafunguje obdobně, pouze zpravidla první z částek bude vyšší a k výplatě druhé tak již nedojde. Za všech okolností bude zachováno pravidlo, že maximální částka, kterou lze za jeden kalendářní den čerpat je 1 000 Kč.

 

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 6-7/2021.

 

V pracovněprávních vztazích se lidé setkávají s diskriminací poměrně často. Diskriminace může podstatným způsobem zasáhnout do života zaměstnance a jeho rodiny, pokud se projeví například v odměňování nebo souvisí s obtížemi zaměstnání získat nebo naopak souvisí-li se ztrátou zaměstnání. Jak se může zaměstnanec bránit před diskriminací? Jaké mimosoudní prostředky má zaměstnanec k dispozici a za jakých podmínek je možné se domáhat ochrany před diskriminací u soudu?

 

Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace

je obsažena v zákoníku práce. Ohledně právních prostředků ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích odkazuje zákoník práce na zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).

 

Právní nástroje ochrany před diskriminací je možné rozdělit do 2 skupin, a to na

-        prostředky mimosoudní ochrany před diskriminací

-        možnosti soudní ochrany před diskriminací.

 

Mimosoudní právní prostředky

V rámci diskriminace v pracovněprávním vztahu by měl první krok diskriminované osoby vést k zaměstnavateli, aby tento odstranil stav, který porušuje zákaz diskriminace, a také odstranil následky diskriminace. Nejprve by tedy měl zaměstnanec zaměstnavatele vyzvat ke zjednání nápravy nebo sdělit formou stížnosti zaměstnavateli, v jakém jednání spatřuje diskriminaci. Zaměstnavatel má dle ust. § 276 odst. 9 zákoníku práce povinnost projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s odborovou organizací nebo radou zaměstnanců anebo zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stížnost zaměstnance na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Předmětem stížnosti zaměstnance může být i porušení zákazu diskriminace. Zaměstnavatel má povinnost se zaměstnancem tuto stížnost projednat. Zákoník práce ale nestanoví zaměstnavateli lhůtu, ve které musí stížnost projednat a ani způsob vyřízení stížnosti, což může mít negativní vliv na efektivitu stížnosti jako nástroje ochrany před diskriminací. Pokud úkony, které zaměstnavatel vykonal, nepovedou k nápravě anebo zaměstnavatel odmítne diskriminaci jakkoli napravit a zamezit jí, může se zaměstnanec obrátit se stížností na inspektorát práce. Dále se může zaměstnanec obrátit na Veřejného ochránce práv, případně podat žalobu k příslušnému soudu. Podání žaloby a vedení soudního řízení by mělo být až krajním řešením, když nejsou jiné možnosti.

 

INSPEKTORÁTY PRÁCE - Zaměstnanec se může obrátit dle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce na oblastní inspektorát práce místně příslušný dle místa výkonu zaměstnání. Na oblastní inspektorát práce se nemusí zaměstnanec obracet pouze v případě, kdy chce učinit podnět ke kontrole, ale je možné se na něj obrátit v případě zájmu o bezplatné poskytnutí základních informací a poradenství týkajících se ochrany vztahů a pracovních podmínek, tedy i v oblasti diskriminace.

Zaměstnanec může podat podnět oblastnímu inspektorátu práce ke kontrole zaměstnavatele, pokud se domnívá, že se zaměstnavatel mohl dopustit svým jednáním přestupku na úseku rovného zacházení. Podnět lze podat u příslušného oblastního inspektorátu písemně, elektronicky prostřednictvím formuláře (přístupný na internetových stránkách Státního úřadu inspekce práce), nebo ústně. Inspektoráty přijímají i anonymní podněty, čehož často využívají právě zaměstnanci z obavy z postihu zaměstnavatelem. Podateli podnětu nevznikají žádná procesní práva ani povinnosti, má jen právo na to, aby jej podle ust. § 5 odst. 2 zákona o inspekci práce inspektorát v případě, že na základě jeho písemného podnětu provedl kontrolu, informoval písemně o jejím výsledku.

 

Zaměstnavatel se dopustí přestupku tím, že nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci (pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání) a pokud diskriminuje zaměstnance. Zaměstnavateli, který nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, případně, který diskriminuje zaměstnance, může být za přestupek uložena pokuta až ve výši 1 mil. Kč.

 

Na oblastní inspektorát práce se může obrátit i uchazeč o zaměstnání pro porušení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dle ust. § 4 odst. 2 zákona o zaměstnanosti při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána jakákoliv diskriminace. Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Dále ust. § 12 zákona o zaměstnanosti stanoví zákaz činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter.

Úloha inspekce práce jako nástroje ochrany před diskriminací je významná, zejména z pohledu zaměstnance, který nemá finanční prostředky na soudní řízení. Zaměstnanec tak může nepřímo dosáhnout ukončení diskriminačního jednání a potrestání zaměstnavatele ze strany orgánu veřejné moci a to, aniž by nutně musela být odhalena jeho totožnost. Uložené pokuty mohou působit preventivně a zabránit diskriminačnímu jednání zaměstnavatele v budoucnu. Orgány inspekce nejsou ale oprávněny řešit uspokojování individuálních nároků zaměstnanců vůči zaměstnavateli, zaměstnanec se tak jejich prostřednictvím nedomůže přiměřeného zadostiučinění, náhrady nemajetkové či majetkové újmy, ani například konstatování neplatnosti výpovědi apod. Tyto nároky musí zaměstnanec uplatňovat u soudu.

 

VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV - Antidiskriminační zákon rozšířil okruh působnosti Veřejného ochránce práv i na oblast práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací. Dle ust. § 21b zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv Veřejný ochránce práv přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor a za tím účelem a) poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace, b) provádí výzkum, c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací, d) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty.

 

Obranou oběti diskriminace je možnost obrátit se se svým podnětem na Veřejného ochránce práv. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že pravomoci Veřejného ochránce práv jsou v oblasti diskriminace poměrně omezené. Činnost Veřejného ochránce práv je v této oblasti limitována na metodickou pomoc, kterou si můžeme prakticky představit jako vypracovávání právních analýz, k nimž může využívat osobních hovorů se stěžovateli nebo šetření v terénu. Veřejný ochránce práv se této problematice věnuje aktivně na základě jednotlivých podání stěžovatelů. Z pohledu diskriminovaného zaměstnance lze za nejvýznamnější z činností Veřejného ochránce práv označit právě poskytování metodické pomoci při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace. V rámci metodické pomoci Veřejný ochránce práv především informuje a poučuje o možnostech, na který subjekt se může diskriminovaný obrátit.

 

Diskriminovaný zaměstnanec se může obrátit na Veřejného ochránce práv podáním stížnosti. Pokud ze stížnosti Veřejný ochránce práv usoudí, že mohlo dojít k diskriminaci, může zahájit šetření, kdy prostřednictvím osobních pohovorů se stěžovatelem, podkladů jím poskytnutých, případně i šetření v terénu získává informace k posouzení, zda došlo k diskriminaci. Veřejný ochránce práv však nemá (na rozdíl od orgánů inspekce práce) pravomoc ukládat soukromoprávním subjektům povinnosti (např. povinnost předložit podklady či sdělit skutečnosti) a ty nemají povinnosti poskytnout mu součinnost, což Veřejného ochránce práv při zjišťování diskriminace limituje. Není-li dostatek důkazů, radí Veřejný ochránce práv, jak je opatřit, případně odkazuje na orgány inspekce práce, které nejsou takto při shromažďování důkazů omezeny. Výsledkem šetření Veřejného ochránce práv je zpráva, která obsahuje skutkové i právní závěry a konstatuje, zda k diskriminaci došlo a doporučuje další postup. V případě zjištění diskriminace nabídne Veřejný ochránce práv oběti diskriminace metodickou pomoc při podání návrhu na zahájení řízení. V rámci této pomoci může poskytovat poradenství ohledně odborných otázek souvisejících s diskriminací, nikoli ale sepisovat návrh na zahájení řízení ani zastupovat jednotlivce v řízeních.

 

Nevládní organizace

jsou právnickými osobami vzniklými za účelem právní pomoci obětem diskriminace. Často poskytují i psychologickou a sociální pomoc. Dle ust. § 11 antidiskriminačního zákona ve věcech ochrany před diskriminací může právnická osoba,

a)  která byla na ochranu práv obětí diskriminace založena, nebo

b)  je-li ochrana před diskriminací předmětem její činnosti uvedené ve stanovách nebo statutu nebo taková skutečnost vyplývá z její činnosti nebo ze zákona,

poskytovat informace o možnostech právní pomoci a součinnost při sepsání nebo doplnění návrhů a podání osobám domáhajícím se ochrany před diskriminací.

Nevládní neziskové organizace mohou rovněž dle ust. § 26 odst. 3 občanského soudního řádu v soudním řízení zastupovat osobu, která se cítí být diskriminována. Dle tohoto ustanovení ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací. Obdobně stanoví ust. § 35 odst. 4 soudního řádu správního pro případy, kdy se domáhá soudní ochrany účastník, který tvrdí, že došlo správním orgánem k jeho diskriminaci. V praxi však nedochází často k využívání těchto ustanovení.

 

Mediace

V některých případech lze diskriminační spory vyřešit za účasti mediátora a není nutné podstupovat zdlouhavé a nákladné soudní řízení. Mediace je dobrovolné mimosoudní řešení sporů za pomoci třetí nezávislé osoby – mediátora. Mediátor stranám pomáhá komunikovat a hledat řešení, které je pro obě strany přijatelné. Mezi hlavní výhody mediace oproti soudnímu řešení patří rychlost a ekonomičnost. Úspěšná mediace končí uzavřením mediační dohody.

 

Prostředek soudní ochrany před diskriminací

je vhodné využít tehdy, pokud všechny ostatní mimosoudní prostředky ochrany nepřinesou požadovaný výsledek. Ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona zakládá právo osoby, která byla dotčena diskriminačním jednáním, na soudní ochranu před diskriminací a stanoví, čeho se může poškozená osoba u soudu domáhat. Ochranou osobnosti se ovšem zabývá rovněž zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Právo na rovné zacházení je dílčím právem všeobecného osobnostního práva a lze se jeho ochrany domáhat podle ustanovení občanského zákoníku. Antidiskriminační zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku předpisem speciálním, a proto pro případy diskriminace, na které se antidiskriminační zákon vztahuje (dle vymezení daného obecnými ustanoveními zákona), není možné občanský zákoník aplikovat. V případě, že se poškozený domáhá nápravy diskriminačního jednání z důvodů vypočtených v antidiskriminačním zákoně (§ 2 odst. 3) je nutno postupovat dle antidiskriminačního zákona. Pokud se však jedná o diskriminační jednání mimo působnost antidikriminačního zákona (např. hrubé rasistické nadávky mezi sousedy) bude se postupovat podle občanského zákoníku.

K podání antidiskriminační žaloby je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má žalovaný zaměstnavatel sídlo.

 

 

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 6-7/2021.

 

Byly časy, kdy jízda na koloběžce patřila pouze do repertoáru dětských pohybových aktivit. V dalších dvou desetiletích však ve více evropských zemích zaznamenáváme výraznější rozmach jízdy na typických dvoukolových koloběžkách – jako alternativním ekologickém dopravním prostředku ve městech, a také jako méně obvyklém, ale o to zajímavějším druhu rekreačního či závodního sportování.

 

Tento trend se pomalu, ale jistě začíná postupně rozvíjet v podobě razantního pohybového režimu za denního světla a na čerstvém jarním vzduchu. Jen je třeba překonat určitý estetický ostych z relativní novinky a počítat s riziky současného přeplněného automobilového provozu a nevraživosti chodců ...

 

PŘED PÁR LETY SE V ČECHÁCH USKUTEČNILY ZAJÍMAVÉ MĚSTSKÉ „ZÁVODY“ – Na start se postavil cyklista, uživatel koloběžky, řidič auta a účastník městské hromadné dopravy. Závod se konal v době dopravní špičky, ulicemi přeplněnými častými dopravními zácpami. A kdo zvítězil? No přece jezdec na koloběžce, i když jen s těsným náskokem před cyklistou. Na dalším místě skončil cestující v MHD a nejpomalejším se ukázalo být použití auta.

 

Koloběžka může být za určitých okolností univerzálním dopravním prostředkem, na němž se dá absolvovat jízda v různém přírodním anebo městském terénu. Stačí si jen vybrat ten správný typ a model. Dnešní koloběžky jsou elegantní a skladné i skládací (při příchodu do zaměstnání je můžete složit a uložit do kanceláře), s moderním, ale účelně řešeným designem. Té dětské – dřevěné nebo železné, kterou si někteří pamatujeme z minulosti – se prakticky v ničem nepodobají.

 

Materiál konstrukce je většinou jiný a podstatně kvalitnější, stejně tak množství osazených komponentů od renomovaných výrobců, včetně dvou brzd, nosičů nebo světel.

 

Na koloběžce se stojí, a tak na rozdíl od jízdy na kole dopřejete oddech přeseděným partiím vašeho těla, jakož i úlevu u typického kancelářského onemocnění – „zlaté žíly“ (hemoroidech). To však neznamená, že byste se při jízdě na koloběžce pořádně neunavili a neměli z ní patřičný zážitek!

 

PRAVIDELNÝ POHYB PŘI JÍZDĚ NA KOLOBEŽCE v délce více než dvacet minut alespoň třikrát týdně „do zpocení“ má výrazné pozitivní účinky na lidské zdraví.

Jde již o sportování, neboť patří mezi takzvané aerobní aktivity („aerobní“ znamená „žijící pouze v přítomnosti vzduchu“ nebo „využívající kyslík“).

 

Jde o vytrvalostní pohyb – činnost, která vyžaduje zvýšený přísun kyslíku během delšího období (více než 20 minut) a která klade na lidský organismus zvýšené nároky, což přináší příznivé změny – optimalizuje se plicní ventilace, zvyšuje se celkové množství i kvalita krve a tato – život udržující tekutina – je schopna lépe rozvážet kyslík k cílovým tělesným tkáním.

Pravidelnou jízdou na koloběžce se zlepšuje celková odolnost organismu, udržuje stav svěží mysli a pohybu, snižuje riziko poškození centrálního nervového systému a srdečně-cévní soustavy.

Překonáváním určitých vzdáleností při jízdě na koloběžce je získávána ztracená (porušená, narušená) rovnováha organismu a posilují se morálně-volní vlastnosti.

Punc a náročnost vytrvalostního fyzického zatížení se zvyšuje přechody mezi různými profily tratě, ale i jízdou proti nárazům větru.

 

Ježděním na koloběžce tak postupně dochází k všestrannému i rovnoměrnému posilování namáhaných svalů kostry, šlach, vaziva, svalových úponů i kloubních pouzder, což pěkně formuje postavu a pohyblivost kloubů. Účinky takové fyzické aktivity zpevňují povrchový svalový korzet páteře (už po najetých 200 km), posílí zdvihač hlavy, hrudní a zádové svaly.

Zpevní se i břišní svalstvo a své „dostávají“ svaly horních končetin – zejména deltový, dvojhlavý (biceps) a trojhlavý (triceps) sval. Zajímavé je i to, že jízdou na koloběžce se zpevňuje svalstvo pánevního dna, což pozitivně ovlivňuje sexuální aktivitu i patřičné schopnosti obou pohlaví a upravuje případné problémy s močením při onemocněních prostaty u mužů, ale i urologických problémech u žen. Pozoruhodná je úprava a zvýšení kvality sedacího svalstva, což „krok za krokem“ vytvaruje ke spokojenosti ženský i mužský zadek.

Nezanedbatelný vliv jízdy na koloběžce pocítí dolní končetiny, a to v rovnoměrné míře jak stehna, tak lýtka a chodidla. Ke zlepšení pružnosti a síly vysokého procenta svalových skupin dochází i tím, že už při ujetí jednoho kilometru na koloběžce udělá jezdec až 200 podřepů!

 

VYTRVALOSTNÍ JÍZDA NA KOLOBEŽCE ZLEPŠUJE LÁTKOVOU PŘEMĚNU (metabolismus) našeho organismu, příznivě působí na trávení, posiluje i dýchací svalstvo, dobře působí na snižování krevního tlaku a kondici srdečního svalu, perspektivně upravuje spánek. Pokud se rozhodneme pro náročnější ježdění, nejlepší je upravit dávku podle lékařského doporučení (v úvahu se bere stav naší kondice, aktuální zdraví, věk, pohlaví) optimálního počtu kilometrů nebo opakování jízd týdně. Neuškodí také konzultace se zkušenějším jezdcem na koloběžce. Příliš vysoká kilometráž i nesprávná metodika ježdění by totiž mohla zvýšit riziko poškození pohybového aparátu, menší zase „nezpůsobí“ pozitivní změny v organismu. Všeho s mírou a po lžičkách, praví se v lékařském žargonu. U lidí, kteří se dosud v podobné pohybové aktivitě nerealizovali, to platí dvojnásob.

 

Jízda na koloběžce v intenzitě předepsané lékařem pomáhá v příslušném dávkování jedincům s různými typy cukrovky, při potížích s dýchacími cestami (astma, chronický zánět průdušek, alergické reakce), ale i při problémech se srdcem (po prodělání infarktu, při ischemické chorobě srdeční, vysokém tlaku) a s duší (neurózy), poúrazových a neurologických potížích (potíže s rovnováhou a koordinací pohybů).

 

Jízda na koloběžce může být, spolu s chůzí a plaváním, při stanovení pohybového režimu velmi důležitá u lidí s nadváhou a postižením kloubů. Tehdy je mnohem vhodnější než běhání a v určitých případech i než cyklistika (zejména na horských kolech) – kloubní spojení netrpí otřesy a povrchovým diskomfortem.

 

JÍZDA NA KOLOBEŽCE MŮŽE BÝT ZÁBAVA i ekonomicky výhodný léčebný, rehabilitační a preventivní prostředek, jímž můžeme postupně nastartovat svůj zapomenutý nebo neprobuzený pohybový režim.

 

Postupně dokážeme trávit jízdou na koloběžce i delší dobu v rovinaté přírodě nenáročnými turistickými výlety a nevadí ani lehčí nepřízeň počasí. Spíše naopak. Tam se náš fyzický zážitek a jeho blahodárné účinky na organismus znásobí díky přírodnímu prostředí, které nezanedbatelně ovlivňuje psychiku. Nemluvě o tom, že ježdění na koloběžce je hravý i psychologicky zajímavý prostředek k upevnění rodinné soudržnosti a jejích vztahů společnými víkendovými pobyty, jež ocení zejména děti.

 

RADA!

Jízda na koloběžce je na rozdíl od jízdy na kole funkčnější a bezpečnější i při každodenních delších procházkách se psem. V tomto případě se doporučuje pohybovat se způsobem „indiánského běhu“ – chvíli kráčíme, chvíli jedeme na koloběžce – a pejsek si užívá…

 

Energetický výdej (člověk s hmotností 65 kg)
Aktivita	Tempo	Kcal	KJ
1 hodina sezení	0 km/h	65	273
1 hodina chůze	3 km/h	130	546
1 hodina chůze	6 km/h	325	1 365
1 hodina jízdy na kole	20 km/h	520	2 184
1 hodina jízdy na kole	30 km/h	650	2 730
1 hodina jízdy na koloběžce	18 km/h	720	3 024
1 hodina jízdy na koloběžce	23 km/h	850	3 570

 

 

MUDr. Pavel Malovič

 

* * *

 

Poradce, měsíčník č. 12/2021 (III/2021)

·         Daňový řád po novele s komentářem – Mgr. Petr Taranda

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 6-7/2021 (III/2021)

·         Kompenzační bonus - nový zákon

·         Srážky ze mzdy – nově

·         Podpora v době částečné nezaměstnanosti – novela

·         Pracovnělékařské prohlídky v době pandemie

·         Otazníky kolem náhrad při home-office

·         Jaké varianty odpisování při zahájení podnikání může uplatnit zaměstnanec?

·         Péče o dítě a zdravotní pojištění

·         Nový zákon o odpadech

·         Stravování u příspěvkových organizací - stravovací paušál

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 6-7/2021 (III/2021)

·         Daňová ztráta – nově

·         Souběžné činnosti pojištěnce ve ZP

·         Vyšší náhrada mzdy při karanténě

·         Uplatnění DPH u nájmu

·         Vybrané účetní metody

·         Cenné papíry – daňové výdaje

·         Zálohy, závdavky a daň z příjmů

·         Závislá činnost – specifické příjmy

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 6-7/2021 (III/2021)

·         Kontrola z FÚ - jak se ji ubránit

·         Změny v účetnictví od 1. 1. 2021

·         Závislá práce v kostce I. část

·         Výdaje v ZDP a účetnictví

 

1000 řešení – měsíčník č. 5-6/2021 (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Odměňování podle ZP

·         Poživatelé důchodu ve zdravotním pojištění

·         Daň z příjmů – po novele

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Zákoník práce

·         Mzdy

 

Poradce Veřejné Správy 5-6/2021 (III/2021)

·         VYHLÁŠKA č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů)

·         VYHLÁŠKA č. 30/2021 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o obalech

·         ZÁKON č. 437/2020 Sb. o některých úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory

·         ZÁKON č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19

·         ZÁKON č. 95/2021 Sb. o kompenzačním bonusu pro rok 2021

·         ZÁKON č. 121/2021 Sb. o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě

·         Samoplátci a zdravotní pojištění

·         Nemocenské pojištění zaměstnanců

·         Vyšší náhrada mzdy při karanténě

 

 

TAKÉ TYTO ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

• 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)
• Podnikání a koronavirus (komplexní přehled opatření a jejich podrobný popis týkající se daňového řádu, daně z příjmů, DPH, EET, zákoníku práce, mezd)
• 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)
• s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)
• 100 otázek a odpovědí Zaměstnanecké benefity, Obchodování (praktická řešení týkající se poskytování zaměstnaneckých benefitů a obchodování)
• Zaměstnávání v období pandemie (řešení pracovněprávních otázek po pandemii koronaviru)
• 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)
• 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)
• Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)
• Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky)
• Daňová přiznání FO a PO za rok 2020, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2020 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů)
• Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2021 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)
• Daňové, mzdové a účetní zákony 2021 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2021)
• Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)
• Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)
• 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)
• 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE

 

 

Vzory smluv, žalob a podání (XII/2020)

·         Občanský zákoník

·         Rodinné právo

·         Zákoník práce

·         Občanský soudní řád

·         Trestní právo

·         Exekuční řád

·         Daňové řízení

·         Správní řízení

·         Stavební právo

 

Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Účetní zásady a principy

·         Druhy účetních závěrek

·         Účetní období

·         Účetní uzávěrka

·         Účetní závěrka

·         Opravy účetních zápisů

·         Nové účetní období

 

Daňová přiznání za rok 2020, Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Přiznání k dani z příjmů právnických osob

·         Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

·         Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění

 

Pomocník mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Pomocník mzdové účetní

·         Povinnosti zaměstnavatele a mzdové účetní

 

Příručka mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Mzda a plat

·         Zdravotní pojištění

·         Sociální pojištění

·         Daň z příjmů ze závislé činnosti

 

Daňové, mzdové, účetní zákony 2021 (I/2021)

• ÚZ daňový řád
• ÚZ zákona o daních z příjmů
• ÚZ zákona o DPH
• ÚZ zákona o účetnictví
• Vyhláška č. 500/2002 Sb.
• Zákoník práce

 

100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (II/2021)

·         Optimalizace daně

·         ZDP po novele

 

Daňové a nedaňové výdaje 2021 (II/2021)

·         Abecedně seřazeny daňové a nedaňové výdaje s příklady

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o účetnictví

 

100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Nedaňové výdaje

·         Odměňování

·         Závislá činnost – daň z příjmů

 

 

ZÁKONY 2021

 

Zákony IA/2021 (I/2021)

·         Správa daní

·         Daně z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Silniční daň

·         Spotřební daně

·         Daň z nemovitosti

·         Rozpočtová pravidla

Zákony IB/2021 (I/2021)

·         Účetnictví

·         Související předpisy

 

Zákony IIA/2021 (I/2021)

·         Občanský zákoník

·         Obchodní korporace

·         Občanský soudní řád

·         Živnostenské podnikání

 

Zákony IIB/2021 (I/2021)

·         Trestní právo

·         Právní pomoc

·         Policie ČR

·         Střelné zbraně

·         Správní právo

 

Zákony IIC/2021 (I/2021)

·         Exekuce

·         Insolvenční řízení

·         Ochrana spotřebitele

·         Notářský řád

·         Advokacie

·         Související předpisy

 

Zákony IIIA/2021 (I/2021)

·         Zákoník práce

·         Mzdové a platové předpisy

·         Předpisy k zaměstnanosti

·         Požární ochrana a BOZP

 

Zákony IIIB/2021 (I/2021)

·         Sociální zabezpečení

·         Důchodové pojištění

·         Nemocenské pojištění

·         Zdravotní pojištění

 

Zákony IV/2021 (I/2021)

·         Stavební zákon

·         Katastr nemovitostí

·         Bydlení

·         Požární bezpečnost

·         Pozemkové úpravy

·         Související předpisy

 

Zákony V/2021 (I/2021)

·         Územní celky a členění státu

·         Organizace veřejné správy

·         Veřejná správa ve vztahu k občanům

·         Školy a školská zařízení

 

Zákony VIA/2021 (I/2021)

·         Životní prostředí

·         Ochrana vod

·         Ochrana přírody a krajiny

·         Ochrana ovzduší

·         Integrovaná prevence

·         Ekologické zemědělství

·         Ochrana půdy a rostlin

·         Kontrola znečištění

 

Zákony VIB/2021 (I/2021)

·         Odpady a obaly

·         Hospodaření s odpady

·         Energetická náročnost budov

·         Podnikání v energetice

·         Podporované zdroje energie

·         Průmyslové havárie