Účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu, účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Tyto jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. U jednoduchého účetnictví jsou předmětem účetnictví výdaje a příjmy, majetek a závazky. Skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, se musí zachycovat účetními doklady. Dále účetní případy se zaznamenávají v účetních knihách. Na konci roka jste povinni inventarizovat majetek a zpracovat účetní závěrku. Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu. No pozor tímto pověřením se nezbavujete odpovědnosti za vedení účetnictví.

 

Úvodem

Od větší novely zákona o účetnictví č. 221/2015 Sb., účinné od 1. 1. 2016, která zavedla zejména kategorie účetních jednotek a s tím související změny, došlo pouze k dílčím novelám provedeným zákony:

-        č. 377/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření (nabytí účinnosti dnem 1. 1. 2018);

-        č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (nabytí účinnosti dnem 19. 9. 2016);

-        č. 462/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (nabytí účinnosti dnem 1. 1. 2017);

-        č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích (nabytí účinnosti dnem 1. 7. 2017);

-        č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (nabytí účinnosti pro zákon o účetnictví dnem 1. 1. 2021);

-        č. 609/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony (nabytí účinnosti pro zákon o účetnictví dnem 1. 1. 2021);

-        č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ((nabytí účinnosti pro zákon o účetnictví dnem 1. 1. 2022).

 

V komentáři k zákonu o účetnictví jsou uvedena i data nabytí účinnosti příslušných změn.

 

Poznámka

V současné době se připravuje nový zákon o účetnictví, účinnost nové účetní legislativy (nejen nového zákona o účetnictví, ale i prováděcích vyhlášek, případně českých účetních standardů) by mohla být od 1. ledna 2024.

 

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie¹⁾, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie³⁸⁾ a upravuje rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost, rozsah a způsob zveřejňování informací z účetnictví a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu.

(2) Tento zákon se vztahuje na účetní jednotky, kterými jsou

a)  právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

b)  zahraniční právnické osoby a zahraniční jednotky, které jsou podle právního řádu, podle kterého jsou založeny nebo zřízeny, účetní jednotkou nebo jsou povinny vést účetnictví, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,

c)  organizační složky státu,

d)  fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,

e)  ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,

f)  ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

g)  ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h) až l),

h)  ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis,

i)  svěřenské fondy podle občanského zákoníku,

j)  fondy obhospodařované penzijní společností podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

k)  investiční fondy bez právní osobnosti podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, nebo

l)  ty, kterým povinnost sestavení účetní závěrky stanoví zvláštní právní předpis nebo které jsou účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu.

Ustanovení písmen d) až h) se použijí i pro zahraniční fyzické osoby. Tento zákon se vztahuje také na osoby odpovědné za vedení účetnictví podle § 4a.

(3) Tento zákon dále stanoví podmínky zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu. Zjišťováním účetních záznamů pro potřeby státu se rozumí soubor činností, které směřují ke shromažďování účetních záznamů od vybraných účetních jednotek a účetních jednotek, o kterých tak stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis, v centrálním systému účetních informací státu a k sestavení účetních výkazů za Českou republiku. Vybranými účetními jednotkami jsou organizační složky státu, státní fondy podle rozpočtových pravidel, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace a zdravotní pojišťovny.

(4) Zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu, včetně sestavování účetních výkazů za Českou republiku, provádí Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“), které též spravuje centrální systém účetních informací státu, zajišťuje jeho využívání v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností orgánů veřejné správy podle zvláštního zákona a zajišťuje metodickou podporu vybraným účetním jednotkám v rámci zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu.

 

Komentář k § 1

Zákon zapracovává:

–   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS.

–   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/­2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/­2008.

V úvodním ustanovení zákona o účetnictví jsou vymezeny účetní jednotky (jednotky, kterých se zákon o účetnictví týká):

 

Právnické osoby:

a)  právnické osoby, které mají sídlo na území ČR;

b)  zahraniční právnické osoby a zahraniční jednotky, které nejsou právnickou osobou, ale v zemi jejich původu jsou účetní jednotkou, pokud na území ČR podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních předpisů;

c)  organizační složky státu.

 

Fyzické osoby (tuzemské i zahraniční, pokud u nás podnikají):

d)  fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku;

e)  ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku;

f)  ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí;

g)  ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h) až l);

h)  ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.

 

Účetní jednotky zařazené s účinností od 1. 1. 2014:

i) svěřenské fondy podle občanského zákoníku;

j)  fondy obhospodařované penzijní společností;

k)  investiční fondy bez právní osobnosti;

l) ty, kterým povinnost sestavení účetní závěrky stanoví zvláštní právní předpis nebo které jsou účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu.

 

S účinností od 1. 1. 2018 byl z textu pod písmenem j) vyloučen fond penzijní společnosti podle zákona upravujícího důchodové spoření (dle zákona č. 377/­2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření).

 

Vybrané účetní jednotky (s účinností od 1. 1. 2010, kdy bylo zavedeno tzv. účetnictví státu a s nimi i vymezení těchto účetních jednotek) jsou

-         organizační složky státu,

-         státní fondy podle rozpočtových pravidel,

-         územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí,

-         příspěvkové organizace a

-         zdravotní pojišťovny.

V navazujících nových ustanovení § 1 jsou členěny účetní jednotky do kategorií.

 

DŮLEŽITÉ

S účinností od 1. 1. 2022 byly vyjmuty z vybraných účetních jednotek „Regionální rady regionů soudržnosti“. Důvod:

Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy, Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod, Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod, Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava a Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko se zrušují uplynutím dne 31. prosince 2021. Jejich právním nástupcem je Česká republika.

Dnem následujícím po dni zrušení Regionálních rad vstupuje Česká republika do všech práv a povinností z právních vztahů Regionálních rad výše uvedených. Hospodaření s majetkem, který na Českou republiku přešel, přísluší Ministerstvu pro místní rozvoj.

 

§ 1a

Subjekty veřejného zájmu

Za subjekt veřejného zájmu se považuje účetní jednotka se sídlem v České republice, která je

a)  uvedena v § 19a odst. 1,

b)  bankou podle zákona upravujícího činnost bank nebo spořitelním a úvěrním družstvem podle zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev,

c)  pojišťovnou nebo zajišťovnou podle zákona upravujícího činnost pojišťoven a zajišťoven,

d)  penzijní společností podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření, nebo

e)  zdravotní pojišťovnou.

 

Komentář k § 1a

Za subjekt veřejného zájmu se dle vymezení zákonem o účetnictví (s účinností od 1. 1. 2016) považuje účetní jednotka se sídlem v České republice, která je

a)  obchodní společností a je emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, která pro účtování a sestavení účetní závěrky závazně používá mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie („mezinárodní účetní standardy“),

b)  bankou nebo spořitelním a úvěrním družstvem,

c)  pojišťovnou nebo zajišťovnou,

d)  penzijní společností, nebo

e)  zdravotní pojišťovnou.

Subjekt veřejného je v zákoně o účetnictví novým pojmem; do data 31. 12. 2015 byl subjekt veřejného zájmu definován zákonem o auditorech č. 93/­2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pro porovnání uveďme, jakým způsobem byly definovány subjekty veřejného zájmu uvedené v zákoně o auditorech do 31. 12. 2015:

a)  právnická osoba založená podle českého práva, která vydala investiční cenné papíry, které jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru,

b)  banka podle zákona o bankách,

c)  tuzemská pojišťovna podle zákona o pojišťovnictví,

d)  tuzemská zajišťovna podle zákona o pojišťovnictví,

e)  zdravotní pojišťovna podle zákona upravujícího činnost zdravotních pojišťoven,

f)  spořitelní a úvěrní družstvo podle zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev,

g)  obchodník s cennými papíry podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu,

h)  centrální depozitář podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu,

i) investiční společnost podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,

j)  penzijní společnost podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření a důchodové spoření,

k)  Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky,

l) účastnický a transformovaný fond podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

m) investiční fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,

n)  důchodový fond podle zákona upravujícího důchodové spoření a

o)  obchodní korporace nebo konsolidující účetní jednotka, pokud průměrný přepočtený stav zaměstnanců obchodní korporace nebo konsolidačního celku za bezprostředně předcházející účetní období převýšil 4 000 zaměstnanců.

Definice subjektů veřejného zájmu byla tedy přesunuta ze zákona o auditorech do zákona o účetnictví a zároveň byla upravena.

 

Kategorie účetních jednotek a kategorie skupin účetních jednotek

§ 1b

(1) Mikro účetní jednotkou je ta, která k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot

a)  aktiva celkem 9 000 000 Kč,

b)  roční úhrn čistého obratu 18 000 000 Kč,

c)  průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 10.

(2) Malou účetní jednotkou je ta, která není mikro účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot

a)  aktiva celkem 100 000 000 Kč,

b)  roční úhrn čistého obratu 200 000 000 Kč,

c)  průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50.

(3) Střední účetní jednotkou je ta, která není mikro účetní jednotkou ani malou účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot

a)  aktiva celkem 500 000 000 Kč,

b)  roční úhrn čistého obratu 1 000 000 000 Kč,

c)  průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 250.

(4) Velkou účetní jednotkou je ta, která k rozvahovému dni překračuje alespoň 2 hraniční hodnoty uvedené v odstavci 3.

(5) Za velkou účetní jednotku se vždy považuje

a)  subjekt veřejného zájmu,

b)  vybraná účetní jednotka.

 

Komentář k § 1b

Novelou zákona o účetnictví s účinností od 1. 1. 2016 byly zavedeny čtyři kategorie účetních jednotek – mikro, malá, střední a velká.

 

Přehled kategorií účetních jednotek

Mikro účetní jednotkou je ta, která k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot:

 

Aktiva celkem Kč	Roční úhrn čistého obratu Kč	Průměrný počet zaměstnanců
do 9 000 000	do 18 000 000	do 10

 

Malou účetní jednotkou je ta, která není mikro účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot:

 

Aktiva celkem Kč	Roční úhrn čistého obratu Kč	Průměrný počet zaměstnanců
do 100 000 000	do 200 000 000	do 50

 

Střední účetní jednotkou je ta, která není mikro účetní jednotkou ani malou účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot:

 

Aktiva celkem Kč	Roční úhrn čistého obratu Kč	Průměrný počet zaměstnanců
do 500 000 000	do 1 000 000 000	do 250

 

Velkou účetní jednotkou je ta, která k rozvahovému dni překračuje alespoň 2 hraniční hodnoty uvedené u střední účetní jednotky.

 

Aktiva celkem Kč	Roční úhrn čistého obratu Kč	Průměrný počet zaměstnanců
Více než 500 000 000	Více než 1 000 000 000	Více než 250

 

A dále za velkou účetní jednotku se vždy považuje

-         subjekt veřejného zájmu (tj. obchodní společnost, která vede účetnictví podle mezinárodních standardů, banka, pojišťovna, penzijní společnost, zdravotní pojišťovna),

-         vybraná účetní jednotka.

 

Více již najdete v měsíčníku Poradce 10/2022, kde je uveřejněn Zákon o účetnictví s komentářem.

 

Komentář k jednotlivým ustanovením zákona č. 592/1992 Sb. vychází z dlouholetých zkušeností a permanentního kontaktu autora s praxí. Kromě státu jsou plátci pojistného zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů. Každá z těchto skupin nalezne v následujícím textu návod, jak postupovat při řešení vzniklé situace s cílem předejít problémům. Důsledkem nesprávného postupu plátce při placení pojistného je vždy vznik dlužného pojistného a souvisejícího penále. Za porušení zákona pak může zdravotní pojišťovna uložit sankci ve formě pokuty.

 

Přestože se v minulém období určitým způsobem sblížily podmínky při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní a sociální pojištění, nadále přetrvávají mezi oběma druhy pojištění poměrně výrazné rozdíly, což je patrné i ve výkladu některých ustanovením zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Komentář k jednotlivým ustanovením zákona č. 592/1992 Sb. zahrnuje na základě poznatků a zkušeností z praxe jak rozbor aktuálně platné právní úpravy, tak změny, ke kterým došlo v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění a při plnění dalších zákonných povinností v uplynulých letech. Součástí komentáře je i spousta příkladů, vysvětlujících postup zaměstnavatele při odvodu pojistného a plnění zákonných povinností

 

Zákon č. 592/1992 Sb. představuje společně se zákonem č. 48/1997 Sb. pilíř právní úpravy českého systému veřejného zdravotního pojištění. Zatímco zákon č. 48/1997 Sb. řeší především účast na zdravotním pojištění, vymezení jednotlivých kategorií plátců pojistného a systém hrazených služeb, zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění již přímo určuje, kdo, v jaké výši a v jakých termínech příslušné pojistné platí. V této souvislosti jsou důležitými i zákony č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, oba ve znění pozdějších předpisů.

 

Zákonná úprava zdravotního pojištění nemůže v českém ekonomicko-podnikatelském prostředí fungovat izolovaně, ale je v mnoha případech navázána na související právní úpravu, kterou představují především tyto zákony včetně konkrétních dopadů některých ustanovení na oblast zdravotního pojištění:

–  zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (nástup zaměstnance do zaměstnání na základě pracovní smlouvy – § 34 a § 36, odstupné – § 52 a § 67, překážky v práci – § 191 a násl., § 207–209),

–  zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (vazba na rozhodnou částku 10 000 Kč u dohody o provedení práce – § 7a odst. 1, vazba na rozhodnou částku 3 500 Kč u dohody o pracovní činnosti – § 6 odst. 2), v praxi se fakticky jedná o jedinou přetrvávající návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění,

–  zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ve zdravotním pojištění – příjmy ze závislé činnosti v § 6 odst. 1 a § 6 odst. 10, s výjimkou příjmů dani nepodléhajících nebo od daně osvobozených dle § 6 odst. 7 a odst. 9 zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP),

–  zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (soustavná příprava dítěte na budoucí povolání – § 12 až § 14),

–  zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (§ 25 odst. 3 – nekolidující zaměstnání).

 

Oddíl I

§ 1

Předmět zákona

Tento zákon upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění¹⁾ (dále jen „pojistné“), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění.

 

Komentář k § 1

Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, představující jednu ze základních norem v oblasti veřejného zdravotního pojištění, je rozdělený do čtyř částí.

Pro všechny plátce pojistného je nejdůležitější první část, ve které jsou upraveny podmínky placení pojistného. Zaměstnavatelé i podnikatelé mají (mimo výjimek) odlišným způsobem stanoven minimální vyměřovací základ, od roku 2013 již není určen maximální vyměřovací základ ani pro zaměstnance (zaměstnavatele), ani pro OSVČ. Osoby bez zdanitelných příjmů platí měsíční pojistné sazbou 13,5 % z minimální mzdy, což je v roce 2022 částka 2 187 Kč. Vyměřovacím základem pro platbu pojistného státem je od 1. ledna 2022 částka 14 570 Kč. Tato hodnota je zároveň i výší odpočtu od dosaženého příjmu za podmínek daných ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. V první části je dále řešena například problematika placení pojistného při souběhu příjmů, postupy v případě vzniku přeplatku nebo promlčení, jakož i pořadí splácení závazků plátce vůči zdravotní pojišťovně.

Část druhá se týká penále. Penále vznikne, pokud není úhrada provedena podle zákona, tedy pojistné je zaplaceno po dni splatnosti nebo v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, anebo není úhrada provedena vůbec.

 

S účinností od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb., část šestá, se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

 

Penále naopak nevzniká tehdy, pokud plátce pojistného, tedy zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši.

V části třetí je řešen způsob přerozdělování pojistného mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami.

Část čtvrtá, nazvaná „Ustanovení společná, přechodná a závěrečná“ obsahuje například oblast kontroly placení pojistného, zachovávání mlčenlivosti, stanovení pravděpodobné výše pojistného, odepsání dluhů, používání tiskopisů, ukládání pokut apod.

 

S účinností od 1. 1. 2022 jsou zrušena ustanovení § 26b a 26d. To znamená, že v případě počítání času se bude v dalším období vycházet z ustanovení § 39 a následujících zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Doručování písemností správním orgánem je komplexně řešeno úpravou obsaženou ve správním řádu v ustanovení § 19 a následujících.

 

ČÁST PRVNÍ

POJISTNÉ

§ 2

Výše pojistného

(1) Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období.

(2) Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

 

Komentář k § 2

Rozhodným obdobím pro placení pojistného je u zaměstnavatele a osoby bez zdanitelných příjmů kalendářní měsíc, u osoby samostatně výdělečně činné pak kalendářní rok.

Základním úkolem zaměstnavatele je správně stanovit vyměřovací základ a včas uhradit příslušnou částku na účet určený zdravotní pojišťovnou.

Sazba pojistného je ve zdravotním pojištění pro všechny plátce jednotná a vypočítává se z vyměřovacího základu za rozhodné období.

 

Výše pojistného činí u jednotlivých skupin plátců 13,5 % z vyměřovacího základu, kterým je:

– u zaměstnance úhrn příjmů za rozhodné období kalendářního měsíce, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ,

– u OSVČ sazba 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku,

– u osob bez zdanitelných příjmů minimální mzda 16 200 Kč.

Vyměřovací základ zaměstnance je stanoven podle podmínek daných ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období kalendářního měsíce. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, do kterého je příjem zúčtován.

 

Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je standardní variantou situace, kdy zaměstnavatel:

–   jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a

–   sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného, placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

 

Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 34 610 Kč

–   zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 34 610 = 4 673 Kč,

–   zaměstnanci strhne z platu 4 673 : 3 = 1 558 Kč (zaokrouhleno nahoru),

–   zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 4 673 – 1 558 = 3 115 Kč.

V následujícím příkladě již není nutno zaokrouhlovat část pojistného, hrazenou zaměstnancem.

 

Příklad 2

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 28 000 Kč

–   zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 28 000 = 3 780 Kč,

–   zaměstnanci strhne z platu 3 780 : 3 = 1 260 Kč,

–   zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 3 780 – 1 260 = 2 520 Kč.

Jednou z nesprávných (resp. ne zcela přesných) variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

-  vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně

-  vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

-

Tímto postupem dochází (může dojít) ke „korunovým“ rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele, odvádějícího v určitých případech zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

Výše uvedený postup lze však použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ 16 200 Kč, provádí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima.

 

Zdravotní pojišťovna má nárok na výši pojistného podle zákona. Pokud zaměstnavatel odvede vyšší pojistné, než jak stanovuje zákon, vzniká přeplatek, který může zaměstnavatel vyrovnat buď tím, že:

– sníží v dalším měsíci (měsících) odváděné pojistné o výši přeplatku nebo

– požádá v této souvislosti zdravotní pojišťovnu vrácení přeplatku, který si sám vypočítá, nebo o provedení kontroly.

Upravuje-li zaměstnavatel sám výši pojistného, musí mít pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny příslušná opatření prokazatelně doložena ve své evidenci včetně podání opravných Přehledů za příslušné měsíce. Pokud zaměstnavatel naopak zjistí dluh na pojistném, musí být v jeho vlastním zájmu okamžité doplacení tohoto dluhu, neboť přímým důsledkem nezaplacení pojistného podle zákona je vznik penále.

 

Vyměřovací základ

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance²⁾ je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům ⁵⁵⁾, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením^11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod^11c), je u ní vyměřovacím zákla­dem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu¹²⁾;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní dů­chod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jes­lích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;¹⁴⁾

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,¹⁵⁾

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,¹³⁾ nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele po­jistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s od­vodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. ­Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,¹⁶⁾ je tento rozdíl povinen doplatit zaměstn­avatel.

(11) Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnava­tele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vy­měřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.

(12) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů^16a) je úhrn příjmů zú­čtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.

(13) Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán⁵⁶⁾, se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.

 

Komentář k § 3

Jedná se o jedno z nejdůležitějších ustanovení, týkajících se placení pojistného zaměstnavatelem. Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance je související právní normou ZDP.

 

Odstavec 1

Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance je primárně, tedy mimo určených výjimek, založeno na principu, že co se zdaňuje podle § 6 ZDP (popřípadě by se zdaňovalo, pokud by podléhalo zdanění v České republice), to podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění – a naopak.

Příjmy ze závislé činnosti jsou i funkční požitky, kterými jsou ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2 a odst. 10 ZDP např. odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách a v jiných orgánech a institucích.

 

K tomu, aby konkrétní plnění, zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, bylo započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného, musí být splněny tyto dvě podmínky:

– musí se jednat o příjem zdanitelný, to znamená, že podléhá dani z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP jako příjem ze závislé činnosti a není od této daně osvobozen.

– musí se jednat o příjem zúčtovaný, tj. příjem, který zaměstnavatel zaměstnanci nějakou formou poskytl, resp. zúčtoval v jeho prospěch.

 

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.

 

Povinnost placení pojistného za zaměstnance včetně plnění ostatních souvisejících zákonných povinností se vztahuje na zaměstnavatele tehdy, pokud se pojištěnec považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance. Je-li pojištěnec uveden mezi taxativně vyjmenovanými osobami, které se pro účely zdravotního pojištění nepovažují za zaměstnance (například u sjednaných dohod o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč nebo u dohod o pracovní činnosti s měsíčním příjmem nedosahujícím částky 3 500 Kč), neplatí v takových případech zaměstnavatel pojistné a ani neplní další povinnosti ve zdravotním pojištění. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny (§ 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména pak § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP). S výjimkami uvedenými v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. (například u osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč – viz výše) již není účast zaměstnance na zdravotním pojištění vázána na jeho účast na nemocenském pojištění. Jediná návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění přetrvala v tomto směru pouze u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to u částek rozhodných pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění. Z pohledu zdravotního pojištění se jako na zaměstnance (s příjmy ze závislé činnosti) pohlíží ve zdravotním pojištění rovněž na osoby, kterým je zúčtována odměna z titulu členství ve statutárních orgánech a dalších orgánech právnických osob.

Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníkovi nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Podotýkám, že i u pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zaměstnance.

 

Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin:

 

1. Příjmy, které nejsou předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

2. Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a)  vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo

b)  tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu

 

ad a) Příjmy vždy osvobozené od daně

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

–   nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,

–   hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného jinými subjekty,

–   hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě. Jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště.

 

ad b) Příjmy osvobozené za uvedených podmínek

Z hlediska právní úpravy daně z příjmů i zdravotního pojištění v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP jsme do konce roku 2013 pracovali s pojmem nepeněžní dar, od 1. 1. 2014 máme pojem nepeněžní bezúplatné plnění.

Od daně z příjmů (a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění) je dle citovaného § 6 odst. 9 písm. g) ZDP osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle Vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/2002 Sb. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

 

Funkční požitky

Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti, se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky již (od 1. 1. 2014) sice nejsou postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti, nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a § 6 odst. 10 ZDP.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 3 500 Kč, což je ve zdravotním pojištění výše příjmu rozhodná pro vznik zaměstnání třeba u dohody o pracovní činnosti. Návaznost na minimální vyměřovací základ samozřejmě platí i v tomto případě. Bude-li zúčtovaný příjem funkcionáře nižší než aktuální výše minimální mzdy 16 200 Kč, přičemž se na takovou osobu bude vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima, musí mít tento zaměstnavatel doloženy skutečnosti, opravňující jej k odvodu pojistného z částky nižší než zákonné minimum, například dokladem o nároku osoby na registraci ve „státní kategorii“. Pokud zaměstnavatel takovým dokladem nedisponuje, provádí při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dopočet a doplatek pojistného do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, platného pro zaměstnance.

 

Společníci a jednatelé s. r. o.

Pro společníky a jednatele společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 ZDP, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě dvoustranného vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod.

 

Tyto osoby představují ve zdravotním pojištění zcela specifickou skupinu, kdy jednatelé a společníci s. r. o. mají jisté zvláštnosti v tom smyslu, že například:

–   mohou mít sjednán pracovněprávní vztah se společností,

–   nemusí mít se společností tento vztah uzavřen, nicméně jim mohou být za práci vykonanou pro společnost vypláceny odměny (příjem), které zdaněním podle § 6 ZDP tak z pohledu zdravotního pojištění (bez ohledu na jejich výši) zajistí v daném měsíci účast na zdravotním pojištění,

–   mohou být ve zdravotním pojištění registrovány jako OSVČ s pravidelným měsíčním placením záloh podle zákona apod.

 

Každá z těchto variant (stejně jako registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát) řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah jednatele nebo společníka s. r. o. vůči zdravotní pojišťovně, u které je tato osoba pojištěna.

Dvoustranným vztahem může být míněna pracovní smlouva v duchu rozsudku velkého senátu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017.

 

Více již najdete v odborné tematické publikaci 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění, kde je uveřejněn Zákon o pojistném na zdravotní pojištění s komentářem a příklady.

 

 

Poskytování mzdy za vykonanou práci nebo náhrady mzdy při různých překážkách v práci patří mezi nejdůležitější povinnosti zaměstnavatele a práva zaměstnance. V této oblasti také dochází k personálním pochybením, např. při sjednávání mzdy, při jejím snižování, při poskytování náhrady mzdy apod. K jakým omylům často dochází v praxi a jak je správně řešit?

Pravidla pro poskytování mzdy

uvádí zákoník práce (dále ZP) v § 109 a následující. Je však nutno rozlišovat pojmy „mzda“ a „plat“.

 

Plat přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru zaměstnancům těch zaměstnavatelů, jejichž výčet ZP taxativně stanoví v § 109 odstavec 3. Jsou to:

-    stát,

-    územní samosprávný celek,

-    státní fond,

-    příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo

-    školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona.

 

Jedním ze „slovních“ kritérií pro posouzení rozdílnosti v odměňování zaměstnanců je skutečnost, že pro dříve tzv. nepodnikatelské subjekty se užívá pojem „plat“, kdežto pro podnikatelské subjekty pojem „mzda“.

 

MZDOVÝ VÝMĚR - Mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě, případně ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem (§ 113 odstavec 1 ZP). Jedná se o tzv. smluvní (dvoustranné) sjednání mzdy nebo o jednostranné stanovení mzdy. Způsob sjednání nebo stanovení mzdy je důležitý zejména při jednostranných úkonech zaměstnavatele, např. při jeho snaze o snížení mzdy. ZP stanoví, že zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže to není v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpise. Dojde-li ke změně uvedených skutečností obsažených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen to písemně oznámit zaměstnanci, nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. Toto legislativní opatření má zabránit situacím, kdy zaměstnanec nastoupil do zaměstnání a výše odměny nebo způsob odměňování mu nebyl znám. Dokonce byly v praxi případy, kdy zaměstnavatel zaměstnanci přislíbil určitou částku, ale později při výplatě toto ujednání nesplnil.

 

Manažerská smlouva

ZP v § 113 umožňuje, aby se mzda mohla sjednávat i v jiné smlouvě. Rozumí se tím zejména manažerská smlouva. ZP manažerskou smlouvu zvlášť neupravuje. Při jejím sjednávání je však možné postupovat jen podle ustanovení ZP o mzdě a podle občanského zákoníku. Pochybnosti vznikají při posuzování, kdo může uzavírat manažerskou smlouvu. Měla by se sjednávat zejména k vymezení podmínek pro mzdová práva. Je určena vedoucím zaměstnancům u zaměstnavatelů, kteří odměňují vykonanou práci mzdou. Neuplatní se u zaměstnavatelů, kteří odměňují zaměstnance platem (viz § 109 odstavec 2 a 3 ZP – dříve tzv. nepodnikatelské subjekty).

 

Okruh zaměstnanců, s nimiž může zaměstnavatel sjednávat manažerskou smlouvu, není ZP vymezen. Jako „pomocné“ hledisko přichází v úvahu § 11 ZP, který charakterizuje vedoucí zaměstnance. Rozumí se jimi zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Znamená to, že manažerskou smlouvu lze sjednat nejen např. s ředitelem obchodní korporace nebo jeho náměstkem, ale i s mistrem a dalším zaměstnancem, který splňuje zákonné předpoklady pro vedoucího zaměstnance. Přitom ovšem není v předpisech stanovena podmínka, že by tuto smlouvu mohl mít jen vedoucí zaměstnanec.

 

Manažerská smlouva je určena zejména ke sjednávání mzdy a podmínek pro poskytování dalších mzdových plnění, jako jsou odměny, podíl na zisku, odchodné apod. Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, což bývá ve většině případů u manažerů, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil. Např. ustanovil-li na vedoucí pracovní místo manažera jednatel s.r.o., sjednává s ním mzdu tento statutární orgán.

 

Neplatně sjednaná mzda

Jako smluvní (dohodnutá nebo sjednaná) mzda se označuje způsob odměňování zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců jednosložkovou mzdou, do níž zaměstnavatel zahrne v paušálních měsíčních částkách všechny sjednané složky mzdy, které chce zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout. Může se uplatnit jen u zaměstnavatelů (firem) dříve tzv. podnikatelského charakteru, na které se vztahuje § 113 ZP. Platí zásada, podle které je pracovní (jiná) smlouva neplatná v té části, ve které je dohodnuta nižší mzda, než náleží podle kolektivní smlouvy nebo podle zákona. Pokud např. podniková kolektivní smlouva stanoví pro funkci vedoucího skladu mzdový tarif 25 000 Kč měsíčně, nelze se zaměstnancem vykonávajícím tuto funkci sjednávat v pracovní smlouvě pouze 20 000 Kč měsíčně, toto ujednání by bylo přímo ze zákona neplatné. Sankci neplatnosti zákon však vyslovuje pouze pro případy, kdy je v pracovní smlouvě či jiné smlouvě sjednáno méně. Z uvedeného vyplývá, že zákon upřednostňuje nároky vzniklé z kolektivní smlouvy oproti nárokům vzniklým z pracovní (jiné) smlouvy, jsou-li pro zaměstnance výhodnější a naopak.

 

SNÍŽENÍ MZDY - V souvislosti se sjednáváním mzdy se v podnikatelské praxi objevují dotazy, zda zaměstnavatel může snížit mzdu, např. bez uvedení důvodů, nebo pro porušování povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Pro posouzení praktického problému je rozhodující, zda mzda byla sjednána ve smlouvě nebo v jiné dohodě se zaměstnancem, nebo byla stanovena jednostranně zaměstnavatelem např. ve vnitřním předpisu nebo byla určena mzdovým výměrem.

 

Byla-li mzda sjednána dohodou (např. v manažerské smlouvě), nemůže jí jednostranně zaměstnavatel snižovat. K tomu by mohlo dojít v případě, kdyby zaměstnanec začal vykonávat práci, která je zařazena do jiné skupiny práce. Těchto skupin je osm a jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Nařízení vlády č. 567/­2006 Sb., určuje zaručenou mzdu za hodinu i za měsíc v jednotlivých skupinách.

 

Jestliže zaměstnavatel mzdu určil mzdovým výměrem nebo stanovil vnitřním předpisem, může mzdu snížit. To přichází v úvahu zejména tehdy, kdy se změní kvalitativní podmínky rozhodující pro stanovení nebo určení mzdy. Jde např. o změnu složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, snížení obtížnosti pracovních podmínek a zejména – zhoršení pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků zaměstnance. V žádném případě nemůže však zaměstnavatel mzdu snížit pod její zaručenou úroveň, která je u jednotlivých skupin práce uvedena v nařízení vlády č. 567/­2006 Sb.

 

Pro porušení pracovních povinností

nelze mzdu bez souhlasu zaměstnance snižovat. Tyto otázky byly předmětem řady soudních jednání, z nichž je možno uvést usnesení krajského soudu v Ostravě ze dne 30.5.2001, č.j. 16 Co 138/­2001. Toto rozhodnutí sice vychází z podmínek dřívějšího zákona o mzdě, ale je možné jej aplikovat i na ustanovení o mzdě v ZP. „Ustanovení manažerské smlouvy, které umožňuje snížit základní mzdu zaměstnanci pro porušení pracovní kázně, je neplatné. Pracovněprávní předpisy neumožňují snížit mzdu zaměstnanci pro porušení pracovní kázně.“

Jinak je nutno posuzovat možnost snížení mzdy pro neuspokojivé pracovní výsledky zaměstnance, kdy např. nedostatečně hájí zájmy zaměstnavatele, má nízkou produkci práce, nedosahuje požadovaný obchodní zisk apod. Jedná se o případy, kdy zaměstnavatel pro výplatu mzdy nebo její části, stanoví v pracovní nebo manažerské smlouvě určité podmínky.

 

Sjedná-li zaměstnavatel celou mzdu v manažerské nebo jiné smlouvě a nestanoví-li v ní podmínky nebo pravidla pro její krácení, pak bez předchozího písemného souhlasu zaměstnance nemůže pouze vlastním rozhodnutím mzdu zaměstnance krátit, i když by se jednalo o neuspokojivé pracovní výsledky zaměstnance. Podle § 145 a 146 ZP může provádět srážky ze mzdy jen v uvedených případech nebo podle dohody uzavřené podle občanského zákoníku č. 89/­2012 Sb. K tomu, aby zaměstnavatel mohl zaměstnanci krátit mzdu pro neuspokojivé nebo nedostatečné pracovní výsledky, musí vypracovat mzdový předpis nebo je sjednat v dohodě se zaměstnancem. Musí uvést konkrétní důvody nebo kritéria, při jejichž nesplnění může mzdu krátit a stanovit pravidla, podle nichž lze upravovat výši sjednané mzdy podle výsledků práce zaměstnance.

 

PŘESČASY VE MZDĚ - ZP v § 114 umožňuje sjednávat mzdu za předpokládanou práci přesčas určitou paušální částkou. Musí se však respektovat právo zaměstnance na dosaženou mzdu a příplatek za dobu práce přesčas. Mzda za práci přesčas může být u vedoucích zaměstnanců sjednána ve mzdě (tzv. paušalizována) v mezích celkového rozsahu práce přesčas, maximálně 416 hodin v kalendářním roce, a u ostatních zaměstnanců jen do 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok. Je možné to sjednat v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě, např. v manažerské. Pak se nemusí vymezovat složka mzdy a určovat její výši s ohledem na povinnost zaměstnavatele uspokojit právo zaměstnance na mzdu za práci přesčas.

 

Paušální příplatky za přesčasovou práci nemůže zaměstnavatel stanovit jednostranným opatřením, např. ve vnitřním předpise podle § 305 ZP. Možnost sjednání je součástí smluvní volnosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, zaměstnanec s tím tedy musí vyslovit souhlas. Vedoucími zaměstnanci se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (§ 11 ZP).

 

Evidence přesčasů

Zaměstnavatel musí vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci práce přesčas. Aby mohl posoudit, zda paušální odměna za přesčasy sjednaná ve mzdě, není nižší než 25 % průměrného hodinového výdělku vedoucího zaměstnance, musí rovněž srovnávat počet odpracovaných přesčasových hodin se sjednanou paušální odměnou za přesčasy.

 

Příklad 1

Zaměstnanec má sjednánu paušální odměnu za přesčasy ve mzdě v částce 1 500 Kč a odpracoval 80 hodin přesčasů.

Příplatek za jednu hodinu práce přesčas činí 18, 75 Kč (1 500 : 80). Pokud by částka 18,75 Kč představovala nejméně 25 % průměrné hodinové mzdy zaměstnance (v tomto případě 75 Kč), byl příplatek za přesčasy sjednán v souladu se zákoníkem práce.

 

Příplatky za práci přesčas nelze sjednávat s vedoucími zaměstnanci u zaměstnavatelů, u nichž se odměňování řídí ustanoveními ZP o platech (§ 122 a násl. ZP). Jedná se o tzv. nepodnikatelské subjekty. Jejich výčet uvádí ZP v § 109 odstavec 3. Jedná se o vedoucí zaměstnance zaměstnavatele, kterým je např. stát, územní samosprávný celek a státní fond.

 

Snížení osobního příplatku

V tzv. nepodnikatelské sféře, kde jsou zaměstnanci odměňováni platem, patří mezi nejčastější pochybení nesprávné snižování nebo odebrání osobního příplatku. V personální praxi se řeší situace, zda je možné osobní příplatek snížit nebo odejmout v případě, kdy k tomu má zaměstnavatel ekonomické důvody, např. nedostatek peněžních prostředků.

 

Personální a soudní praxe se musí řídit rozsudkem Nejvyššího soudu (sp.zn. 21 Cdo 3488/­2006). Rozhodnutí uvádí: „ Osobní příplatek, který zaměstnavatel přiznal zaměstnanci, se stal platovým nárokem zaměstnance, který je zaměstnavatel povinen zaměstnanci v určené výši poskytovat.“

K možnosti snížit nebo odejmout osobní příplatek se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. NS 21 Cdo 832/2012: „Přiznaný osobní příplatek zaměstnavatel může snížit nebo odejmout jen tehdy, došlo-li v předpokladech a podmínkách, za nichž byl osobní příplatek zaměstnanci přiznán, k takové změně, která odůvodňovala jeho další poskytování v menším rozsahu nebo která vyžadovala jeho odnětí.“

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu zaměstnavatelé mohou osobní příplatek zvýšit, snížit nebo odebrat, musí to ale být za přesně stanovených podmínek: „Příplatek lze snížit jen v případě zhoršení výsledků pracovní činnosti posuzovaných podle množství a kvality nebo v případě zmenšení rozsahu pracovních úkolů. Odejmout příplatek pak lze jen tehdy, přestane-li zaměstnanec dlouhodobě dosahovat velmi dobrých pracovních výsledků posuzovaných podle množství a kvality nebo plnit větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci.“

 

NÁHRADA MZDY MÍSTO MZDY - Mzda nebo plat (dále jen mzda) se poskytuje zpravidla za vykonanou práci. Výjimkou je např. účast zaměstnance na školení, jiných formách přípravy nebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace. To se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda. Naproti tomu náhrada mzdy nebo platu (dále jen „náhrada mzdy“) přichází v úvahu zejména při překážkách v práci, tedy při pracovním volnu s náhradou mzdy. Podívejme se na nejčastější ustanovení ZP k náhradě mzdy, která se v personální práci nejčastěji používají.

 

Náhrada mzdy vychází z průměrného výdělku

zaměstnance. Proto se v příslušných ustanoveních ZP uvádí znění „náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku“. I v této oblasti dochází k častým pochybením, zejména s určováním rozhodného období pro průměrný výdělek, zjišťování pravděpodobného výdělku apod.

 

Průměrný výdělek zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období. Rozhodným obdobím je:

-    za obvyklých okolností vždy bezprostředně předcházející kalendářní čtvrtletí,

-    pokud zaměstnanec nastoupí do pracovního poměru v průběhu kalendářního čtvrtletí, pak je rozhodným obdobím doba od jeho nástupu do konce příslušného kalendářního čtvrtletí,

-    pokud se stane, že zaměstnanec neodpracuje v průběhu rozhodného období alespoň 21 dnů, pak se namísto průměrného výdělku použije pravděpodobného výdělku. K této situaci může dojít nejen z důvodu pozdějšího data nástupu zaměstnance do pracovního poměru, ale též z důvodu déletrvající nemoci. Jak napovídá název „ pravděpodobný výdělek, jde o výdělek odhadnutý.

 

Pravděpodobný výdělek

Jestliže zaměstnanec v příslušném kalendářním čtvrtletí neodpracoval alespoň 21 dnů, používá se místo průměrného výdělku pravděpodobný výdělek. Ten se zjistí z hrubé mzdy, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, případně z hrubé mzdy, které by zřejmě dosáhl.

 

Příklad 2

Zaměstnanec nastoupil do pracovního poměru v průběhu kalendářního čtvrtletí a do nástupu na dovolenou neodpracoval 21 dnů.

Pravděpodobný výdělek se zjistí z hrubé mzdy, které dosáhl od počátku čtvrtletí třeba u jiného zaměstnavatele a pokud nebyl zaměstnán, tak se vyjde z předpokladu, jakého výdělku by dosáhl, kdyby pracoval. Přitom se přihlédne k jeho kvalifikaci, schopnostem a může se vyjít i z výdělku, kterého dosáhl na novém pracovišti.

 

 

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 3/2022.

 

Ve velkém vzorku konzumentů alkoholu se prakticky ve všech zemích nacházejí i podnikatelé, i když vztah alkoholu a jejich činností vyznívá určitě nepochopitelně až paradoxně. Alkohol totiž ničí nejen zdraví organismu podnikatele, ale i schopnost správně se rozhodovat, kalkulovat, předvídat, riskovat, couvat, analyzovat. Působí tedy vytrvale a úspěšně na více frontách…

 

Konzumace alkoholu prudce roste

už ve věkové skupině 15 až 16-letých středoškoláků v mnoha evropských zemích. Rostou hlavně počty dívek, které alkoholu holdují, a klesá věková hranice. Signalizuje to mezinárodní srovnávací průzkum ESPAD, který se dělal ve 30 zemích Evropy mezi středoškoláky. Opakovaně opilí jsou nejvíc mladí Seveřané – Finové, Dáni, trochu střízlivější jsou Švédové. Naopak mladí lidé ze zemí jižní Evropy – Itálie, Řecka a Francie – jsou spíš požitkáři a každodenní opilost u nich není samozřejmostí. Ve Francii jsou teenageři údajně stále víc zdrženliví: jen 36 procent mladých Francouzů odpovědělo, že byli za posledních 12 měsíců opilí, zatímco evropský průměr je 52 procent. Jenže i když mladí Francouzi pijí méně, častěji umírají při dopravních nehodách způsobených alkoholem. Švédi se opíjejí víc, ale potom si nesednou do auta. Ve Francii lze sledovat i jiný paradox: zatímco mladí pijí méně, dospělí jsou „velcí pijani“.

 

Alkohol je dávkou kalorií

Někteří manažeři jsou přesvědčeni, že díky sklence tvrdého alkoholu lépe stráví sytá jídla a budou osvěženi. Alkohol je ale přitom jen další dávkou kalorií. Jeden gram čistého alkoholu dodává tělu energii, která se rovná sedmi kaloriím – je to sice méně než při příjmu tuku, ale víc než při konzumaci cukrů, kromě toho jsou to jen „prázdné kalorie“, tedy nemají žádnou výživovou hodnotu. Během chemické přeměny se alkohol v organismu mění na glukózu, která, když ji nevyužijeme, se přemění na tukovou tkáň. Kdo pije relativně hodně alkoholu, přibírá i proto, že alkohol podávaný k jídlu, povzbuzuje apetit. Když si chceme zachovat zdraví, neměli bychom vypít víc než jeden nebo dvě sklenice vína nebo lahev piva denně, ale i to představuje určité riziko.

 

Každý desátý až patnáctý člověk prohrává svůj souboj s rozkošemi alkoholu (podle různých statistik) do té míry, že se musí podrobit léčbě, a téměř třetina naší populace má vážné problémy s alkoholismem.

 

Mužských pijáků je oproti dámám o polovinu víc,

ale tento rozdíl se za krátkou dobu může radikálně snížit. Podle posledních zkoumání v rámci porovnávacího evropského výzkumu se totiž příslušnice něžného českého a slovenského pohlaví „vyšvihly“ už na třetí místo v Evropě! A přitom právě ženský organismus je mimořádně citlivý na pití alkoholu. Bez diskriminačních úvah – když muž a žena se stejnou hmotností (váhou těla) vypijí totéž množství alkoholu, žena bude mít pro méně výkonný metabolismus (schopnost látkové přeměny v organismu) až o třetinu vyšší hladinu alkoholu v krvi! Podle odborníků pravidelná konzumace alkoholu dva až třikrát týdně zvýší u ženy riziko výskytu nádoru prsu…

 

Alkohol ničí organismus úspěšně na více frontách

Chemická továrna lidského organismu – játra se dlouhodobým pitím zvětšují a už na dotek přes břišní stěnu mohou být citlivá. V pozdějším období začne přestavba jejich struktury, původní jaterní buňky se mění na vazivové, játra tvrdnou. Tím se stlačují cévy a krevní oběh uvnitř jater se mění, poškozuje. Krev nemůže protékat játry v dostatečné míře, „neprotlačí“ se přes ně a dochází k dalším poškozením s možným smrtelným následkem.

Poškozuje se i trávicí trakt – v jícnu vznikají „křečové žíly“ – varixy a zánět výstelky – sliznice. Nežádoucím způsobem se zvyšuje tvorba žaludečních šťáv, což poškozuje stěny žaludku s možným zhoubným následkem.

Narušuje se i činnost pankreasu a může vzniknout cukrovka. Srdce se taky hlásí s problémy – bodavé bolesti za hrudní kostí, bušení, arytmie. Objevuje se vysoký krevní tlak. Mozek poškozuje alkohol ještě výrazněji než játra.

Je destrukčním činitelem – vrahem mozkových buněk, dochází ke ztrátě psychické svěžesti, demenci, úbytku intelektuálních schopností, periferní nervstvo je poškozeno hlavně nedostatkem přívodu vitaminů, které alkohol ničí (především ze skupiny B) a projevy jako mravenčení a trnutí rukou, bolesti a křeče svalů, třes rukou a nejistá potácivá chůze nenechají na sebe dlouho čekat. Původní mladistvý vzhled člověka se mění v „trosku“.

 

Jakou dobu potřebuje alkohol, než vymizí z krve (v hodinách)

 

Pivo 10°	muž	žena		Pivo 12°	muž	žena
0,5 l	2,15	3,42		0,5 l	2,44	4,31
1 l	4,30	7,24		1 l	5,28	9,02
1,5 l	6,45	11,07		1,5 l	8,12	13,33
2 l	9,00	14,49		2 l	10,56	18,04
2,5 l	11,15	18,31		2,5 l	13,40	22,35
3 l	13,30	22,15		3 l	16,24	27,06
3,5 l	15,45	25,57		3,5 l	19,08	31,37
4 l	18,00	29,38		4 l	21,52	36,06
4,5 l	20,15	33,20		4,5 l	24,36	40,37
5 l	22,30	37,02		5 l	27,20	45,08

 

Víno přírodní	muž	žena		Lihovina	muž	žena
0,2 l	2,28	4,04		0,5 dcl	3,15	3,42
0,4 l	4,56	8,08		1 dcl	4,30	7,24
0,6 l	7,24	12,13		1,5 dcl	6,45	11,07
0,8 l	9,52	16,18		2 dcl	9,00	14,49
1 l	12,20	20,22		2,5 dcl	11,15	18,31
1,2 l	14,48	24,26		3 dcl	13,30	22,13
1,4 l	17,16	28,30		3,5 dcl	15,45	25,57
1,6 l	19,44	32,34		4 dcl	18,00	29,38
1,8 l	22,12	36,38		4,5 dcl	20,15	33,20
2 l	24,40	40,42		5 dcl	22,30	37,02

 

Silné osobnosti dokážou proti konzumaci alkoholu bojovat

hlavně svojí schopností najít si alternativu především ve změně pitného režimu. Někdy totiž jde jen o závislost na chuti alkoholu a ta se dá upravit například požíváním kvalitního a správně vychlazeného nealkoholického piva. Pijáci vína přestanou mít chuť na svoji oblíbenou značku, když začnou ještě předtím, než si dají první dávku, jíst ovoce, zejména jablka. Alkohol jim k tomu jednoduše přestane „pasovat“. Předtím ale mohou ještě udělat „nultý“ krok tím, že si začnou ředit víno kvalitní minerálkou – i ta jim postupně odebere chuť pít čisté víno a sníží alkoholové riziko.

 

Sportování a udržování dobré kondice ubírá chuť na pití, hlavně „tvrdého“. 

Vytrvalostní aktivity (běh, jízda na kole, kolečkové brusle apod.), které způsobují vylučování „hormonů štěstí“ – endorfinů, potlačují chuť konzumovat všechny typy tvrdého alkoholu.

 

MUDr. Pavel Malovič

 

* * *

 

Poradce, měsíčník č. 10/2022 (I/2022)

·         Zákon o účetnictví s komentářem

 

Poradce, měsíčník č. 9/2022 (I/2022)

·         Zákon o obcích s komentářem

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 3/2022 (I/2022)

·         Cestovní náhrady v roce 2022

·         Náhrada škody za nemoc Covid 19 a úrazy při home office

·         Jak zvýšení minimální a průměrné mzdy ovlivní daňové parametry zaměstnance?

·         Archivace mzdové agendy

·         Omyly při odměňování

·         Mzdová kalkulačka 2022

·         Fond kulturních a sociálních potřeb v roce 2022

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 3/2022 (I/2022)

·         DPH a některá zahraniční plnění

·         Úprava odpočtu DPH – nájem nemovité věci

·         Flexibilní zaměstnávání v pružné pracovní době

·         Samoplátci a nárůst výše plateb ve zdravotním pojištění

·         Cestovné náhrady v novém roce

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 5-6/2022 (I/2022)

·         Souvztažnosti v souvislostech 

·         Nemocenské pojištění – komplexně pro praxi

·         Zdravotní pojištění po změnách v příkladech

 

1000 řešení – měsíčník č. 4-5/2022 (II/2022)

·         Dlouhodobý finanční majetek

·         Dluh u zdravotní pojišťovny

·         Daň z příjmů, DPH

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

1. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

2. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

3. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

4. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

5. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

6. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

7. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

8. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

9. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

10. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

11. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

12. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

13. Daňová přiznání FO a PO za rok 2021, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2021 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů, včetně změn, které nastaly)

14. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2022 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

15. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezevy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

16. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

17. Souvztažnosti pro podnikatele (přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

 

Poradce, měsíčník č. 11-12/2022 (III/2022)

·         Zákoník práce s komentářem

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 4-5/2022 (III/2022)

·         Průměrná mzda zvyšuje v roce 2022 práva a nároky zaměstnanců

·         Pořadí splácení jednotlivých složek dluhu – novely NOZ a OSŘ

·         Sleva na dani za zaměstnávání osob se zdravotním postižením

·         Obchodní majetek u podnikajícího zaměstnance

·         Přehled nových právních předpisů pro neziskové subjekty v roce 2022

·         Mimořádné ředitelské volno a mimořádné vzdělávání distančně - nový zákon

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 4-5/2022 (III/2022)

·         Registrace plátce DPH v roce 2022

·         Daň z příjmů – změny od 1. 1. 2022

·         Souběžné příjmy ve zdravotním pojištění v roce 2022

·         Může být jednatel s.r.o. plátcem DPH?

·         Účtování a splácení dluhu

·         Zákon o zaměstnanosti v číslech roku 2022

 

 

ZÁKONY 2022 novelizované zákony k 1. 1. 2022

 

 

ZÁKONY IA (daňové) ·         Správa daní ·         Daně z příjmů ·         Daň z přidané hodnoty ·         Silniční daň ·         Spotřební daně ·         Daň z nemovitosti ·         Rozpočtová pravidla	ZÁKONY IB (účetní) ·         Účetnictví ·         Související předpisy
ZÁKONY IIA (občanské, obchodní) ·         Občanský zákoník ·         Obchodní korporace ·         Občanský soudní řád ·         Živnostenské podnikání	ZÁKONY IIB (trestní) ·         Trestní právo ·         Právní pomoc • Policie ČR ·         Správní právo• Střelné zbraně
ZÁKONY IIC (exekuce, ochrana spotřebitele) ·         Exekuce ·         Insolvenční řízení ·         Ochrana spotřebitele ·         Notářský řád • Advokacie
ZÁKONY IIIA (pracovněprávní) ·         Zákoník práce ·         Mzdové a platové předpisy ·         Předpisy k zaměstnanosti ·         Požární ochrana a BOZP	ZÁKONY IIIB (odvody) ·         Sociální zabezpečení ·         Důchodové a nemocenské pojištění ·         Zdravotní pojištění
ZÁKONY IV (stavební, katastrální) ·         Stavební zákon • Katastr nemovitostí ·         Požární bezpečnost ·         Pozemkové úpravy	ZÁKONY V (veřejná správa, školství) ·         Územní celky a členění státu ·         Organizace veřejné správy ·         Veřejná správa ve vztahu k občanům ·         Školy a školská zařízení
ZÁKONY VIA (životní prostředí) ·         Životní prostředí • znečištění ·         Ochrana přírody a krajiny ·         Ochrana ovzduší a vod ·         Integrovaná prevence ·         Ekologické zemědělství ·         Ochrana půdy a rostlin	ZÁKONY VIB (odpady, obaly) ·         Odpady a obaly • hospodaření ·         Energetická náročnost budov ·         Podnikání v energetice ·         Podporované zdroje energie ·         Průmyslové havárie