Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (pandemický zákon)

 

Úvodem

Již před rokem, na počátku pandemie na jaře 2020 předkládalo Ministerstvo zdravotnictví návrh novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Cílem návrhu zákona bylo reagovat na zkušenosti související s epidemickým šířením onemocnění COVID-19 a upřesnit a rozšířit v zákoně č. 258/2000 Sb. již zakotvená mimořádná opatření k předcházení nebo odvracení bezprostředních dopadů případné epidemie na zdraví obyvatel ČR. Od samého počátku bylo jasné, že nejdůležitějšími nástroji, jak ovlivnit vzniklou epidemii a zastavit její nekontrolovatelné šíření v populaci, je ovlivnit jednotlivé články epidemického procesu, tedy zdroj nákazy, cestu přenosu a vnímavého jedince. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit, cestu přenosu přerušit a vnímavého jedince chránit například karanténními opatřeními či očkováním, které ale v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19 není k dispozici.

 

Hlavním cílem v návrhu této novely zákona o ochraně veřejného zdraví bylo na základě v zákoně již zakotvených mimořádných opatření přerušit souvislý epidemický proces a zastavit epidemii v co nejkratším čase a za co nejmenších ztrát lidských životů, tak negativních dopadů do ekonomiky. Toho lze dosáhnout omezením pohybu osob, omezením konání hromadných akcí, omezením provozování epidemiologicky závažných činností, používáním přiměřených osobních ochranných prostředků a zvýšenou dezinfekcí.

 

Navrhovaná mimořádná opatření byla specifikována tak, aby byla zajištěna širší škála specifických opatření zohledňující i předběžnou opatrnost pro případy možných nových hrozeb pro veřejné zdraví v budoucnosti, a to nejenom infekčního původu. Tento návrh novely zákona však nebyl Poslaneckou sněmovnou přijat. V únoru 2021 však ožila diskuse na téma, zda je možné v případě pandemie postupovat pouze podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) a zda by nebylo vhodné přijmout zákon, který by se týkal pouze opatření v době pandemie.

 

Na základě toho byl přijat zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), který nabyl účinnosti 27. února 2021 a který bude předmětem našeho dalšího zájmu.

 

Úvodem je třeba zdůraznit, že vymezení mimořádných opatření v pandemickém zákoně je koncipováno tak, aby jejich prostřednictvím nemohlo dojít k razantnímu plošnému omezení základních práv a svobod. V případě negativního epidemiologického vývoje a v důsledku toho vzniklé potřeby výrazněji omezit základní práva a svobody by vláda musela přistoupit k opětovnému vyhlášení nouzového stavu a v jeho rámci by případně závažnějším způsobem zasáhla např. do svobody pohybu a pobytu či práva na podnikání v souladu s krizovým zákonem. Mimořádná opatření podle pandemického zákona bude možné vydávat bez ohledu na ne/existenci nouzového stavu, neboť se jedná z hlediska jejich charakteru o jiná opatření než ta, která jsou vydávána podle krizového zákona, a to ať už jde o jejich obsah, cíle, který sledují, či formu – krizová opatření jsou vydávána ve formě rozhodnutí vlády, která Ústavní soud ve svém usnesení spis. zn. Pl. ÚS 8/20 posoudil jako zvláštní druh právního předpisu (právní předpis sui generis).

 

Pandemický zákon obsahuje i novelu dalších souvisejících předpisů, a to:

·         zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím,

·         zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů,

·         zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon),

·         zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

·         zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů,

·         zákona č. 161/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,

·         zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu,

·         I změny těchto zákonů budeme komentovat.

 

Smysl a účel pandemického zákona:

Pandemický zákon je koncipován jako dočasný, určený pouze pro řešení stávající epidemie COVID-19, proto též nebyla jako legislativní cesta zvolena novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Důvodem bylo, že se muselo promptně reagovat na dosavadní zkušenosti s vývojem epidemie COVID-19 a dostupné vědecké poznatky o onemocnění jako takovém a v čase co nejkratším zajistit adekvátní prostředky pro řešení této epidemiologické situace, které však nemusejí být snadno zobecnitelné a přenositelné pro jiné epidemie, které mohou přijít.

 

V té souvislosti je možno poznamenat, že bylo při přípravě zákona zřejmé, že právní úprava mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku obsažená v zákoně o ochraně veřejného zdraví vyžaduje systémovou revizi, a to jak z hlediska obsahu mimořádných opatření, tak procesu jejich vydávání. To není nic podivného, když si uvědomíme, že zákon o ochraně veřejného zdraví nabyl účinnosti před 20 lety. Je však také jasné, že koncepční změnu zákona, která vyžaduje řádné posouzení všech souvislostí, není možné provést v dobu nouzového stavu.

 

Obecně platí, že epidemie je zvýšený výskyt nemoci, který je geograficky a časově omezen. Při epidemii infekčního onemocnění dochází zpravidla k prudkému nárůstu počtu onemocnění v čase, kdy nemocnost dosahuje hodnot vyšších, než je běžná sporadická nemocnost. Hodnoty nemocnosti, při kterých dochází již k epidemickému šíření (tzv. epidemický práh) jsou různé a liší se podle nemoci. U některých nemocí hodnota epidemického prahu není přesně známa. Hlavním kritériem, zda se jedná o epidemii či nikoli, je pak vzájemná, epidemická souvislost jednotlivých případů nemoci. Rychlost šíření nemoci v populaci je závislá na původci nákazy, inkubační době nemoci a zejména na cestách přenosu. Mezi nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci jsou epidemie způsobené inter-humánním – mezilidským šířením. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. Každá epidemie infekčního onemocnění je epidemickým procesem, skládajícím se ze tří základních článků: zdroj nákazy, cesta přenosu a vnímavý jedinec.

 

V souvislosti s probíhající pandemií onemocnění COVID-19 a přijatými opatřeními k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel ČR bylo prokázáno, že mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii a zastavit její nekontrolovatelné šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit, cestu přenosu přerušit a vnímavého jedince chránit, například karanténními opatřeními či očkováním, které v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19 však není dosud zcela dostupné. Při epidemickém šíření infekčního onemocnění hrozí riziko, že bez přijetí mimořádných opatření dojde k nekontrolovatelnému šíření infekce v populaci s možností vyčerpání kapacit zdravotnického systému k možnostem izolace a léčby se zásadním dopadem do zdraví populace. Mezi nejvíce nebezpečné patří paralelní šíření, kdy jeden nemocný současně nakazí více než jednoho člověka a dochází tak k masivnímu šíření infekce v populaci.

Z těch všech důvodů byly v zákoně specifikované mantinely pro vydávání mimořádných opatření, která mají zabezpečit ovlivnění všech tří článků epidemického procesu. Cílem mimořádných opatření je možnost včasné a správné diagnostiky nákazy (sdílení informací, personální a kapacitní dostatečnost), rychlé izolace nemocných a karantény zdravých osob a osob podezřelých z nákazy, a to zejména prostřednictvím vyčlenění lůžek, věcné, technické a personální kapacity zdravotnických zařízení, omezení styku zdravých s nemocnými/podezřelými z nákazy. Klíčovou je pak možnost účinného přerušení šíření nákazy mezi jednotlivci a v celé populaci (omezení shlukování, omezená poskytování vybraných služeb, používání ochranných a dezinfekčních prostředků).

Hlavním cílem mimořádných opatření je přerušit souvislý epidemický proces a zastavit epidemii v co nejkratším čase a za co nejmenších ztrát lidských životů, stejně jako negativních dopadů do ekonomiky. Toho lze dosáhnout omezením pohybu osob, omezením konání hromadných akcí, omezením provozování epidemiologicky závažných činností, používáním přiměřených osobních ochranných prostředků a zvýšenou dezinfekcí.

 

Ze zkušeností resortu zdravotnictví s probíhající pandemií onemocnění COVID-19, jejíž původce patří mezi nové viry a o vlastnostech tohoto infekčního agens a procesu šíření nákazy stále není jednak dostatek informací a ani odborná veřejnost nemá zkušenosti s řešením takovéto mimořádné situace, která mimo jiné vyžaduje dočasnou reprofilaci akutních nemocničních lůžek, a z analýzy přijatých opatření k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel ČR, vyvstala potřeba lépe specifikovat mimořádná opatření zakotvená v prvním řádu České republiky. Přijatá mimořádná opatření jsou specifikována tak, aby byla zajištěna širší škála specifických opatření zohledňující i předběžnou opatrnost pro případy možných nových hrozeb pro veřejné zdraví v průběhu roku 2021 v souvislosti s onemocněním COVID-19.

 

 

Komentář k § 1

V odstavci 1 úvodního ustanovení pandemického zákona se stanoví, že pandemický zákon upravuje opatření pro zvládání epidemie onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 a jejích dopadů na území České republiky a že nestanoví-li tento zákon jinak, použije se zákon o ochraně veřejného zdraví.

 

Tím tedy dochází k vymezení věcného rozsahu navrhované právní úpravy, kterou obsahuje pandemický zákon v souvislosti s potřebou zvládání epidemie onemocnění COVID-19 a jejích zdravotních, sociálních a ekonomických důsledků. Epidemie onemocnění COVID-19 výrazně zasáhla Českou republiku a primárním účelem navrhované právní úpravy je zamezit šíření tohoto onemocnění a zlikvidovat probíhající epidemii.

 

V té souvislosti se vycházelo především z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020 (č. j. 14 A 41/2020), který v minulosti některá mimořádná opatření, vydaná Ministerstvem zdravotnictví za účelem omezení šíření onemocnění COVID-19, zrušil. Bylo také nezbytné, i vzhledem k téměř půl roku trvajícímu nouzovému stavu, upravit zákonné mantinely pro vydání opatření, která by měla za účel zamezit šíření onemocnění COVID-19 v České republice po skončení nouzového stavu. Bylo nezbytné lépe specifikovat zákonný základ pro vydání opatření vztahujících se výhradně k epidemii COVID-19, přehodnotit je případně je doplnit. Z toho důvodu se jako vhodnější řešení ukázala cesta samostatného, byť dočasného zákona, který doplní rozsah oprávnění Ministerstva zdravotnictví a krajských hygienických stanic nebo Hygienické stanice hlavního města Prahy k vydání mimořádných opatření, které jsou doposud stanovena zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) ne zcela šťastně a komplexně.

Z uvedeného důvodu se v odstavci 2 vymezuje vztah tohoto zákona k zákonu o ochraně veřejného zdraví. Zákon o ochraně veřejného zdraví má v případě epidemie COVID-19 vůči pandemickému zákonu subsidiární povahu a použije se pouze, pokud pandemický zákon nestanoví v konkrétní oblasti jinak.

 

Z odstavce 3 vyplývá, že dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (27. 2. 2021) je vyhlášen stav pandemické pohotovosti. Stav pandemické pohotovosti lze ukončit či znovu obnovit usnesením. Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády nebo jedné pětiny všech poslanců. Usnesení o ukončení stavu pandemické pohotovosti a jeho obnovení se vyhlašuje ve Sbírce zákonů.

 

Komentář k § 2

Obsah:

I.                   Pojem mimořádná opatření podle pandemického zákona

II.                 Mimořádná opatření při epidemii podle zákona o ochraně veřejného zdraví

III.              Stanovení druhu a způsobu provedení protiepidemických opatření v ohnisku nákazy – § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví

IV.              Provádění opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí – § 68 zákona o ochraně veřejného zdraví

V.                Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku – § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví

VI.              Jednotlivá mimořádná opatření podle pandemického zákona

VII.           Mimořádná opatření v době pandemické pohotovosti

 

 

I.                   Pojem mimořádná opatření podle pandemického zákona

Podle ustanovení § 2, které nese název „Mimořádná opatření“ platí, že Ministerstvo zdravotnictví, krajská hygienická stanice nebo Hygienická stanice hlavního města Prahy může za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku nařídit mimořádné opatření, kterým přikáže určitou činnost přispívající k naplnění uvedeného účelu, nebo zakáže nebo omezí určité činnosti nebo služby, jejichž výkonem by mohlo být šířeno onemocnění COVID-19, anebo stanoví podmínky provádění takových činností nebo poskytování takových služeb. Ministerstvo může nařídit mimořádné opatření podle věty první s celostátní působností nebo s působností na území několika krajů. Krajská hygienická stanice (Hygienická stanice hlavního města Prahy) může mimořádné opatření nařídit na území svého správního obvodu.

 

Tímto ustanovením zákon reaguje na ustanovení § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví, v kterém se upravují mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku. Opětovně se zdůrazňuje, že tento zákon se týká výhradně epidemie onemocnění COVID-19.

 

Orgán ochrany veřejného zdraví se při výběru opatření řídí primárně nezbytností jejich přijetí s ohledem na zmožení epidemie či zabránění jejího vzniku. I s ohledem na to je třeba mimořádná opatření volit jen v nezbytném rozsahu a podle zásady přiměřenosti a subsidiarity. Vždy je třeba volit méně omezující opatření, pokud ještě stále vede ke sledovanému cíli a dát mu přednost před opatřením omezujícím více. Rovněž je nezbytné řádné odůvodnění přijatých mimořádných opatření nejen důvody epidemiologickými, ale v souvislosti s jejich nezbytností vzhledem ke stanovenému cíli. Osoby jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.

 

V té souvislosti se též stanoví, že mimořádné opatření může za účelem likvidace epidemie onemocnění COVID-19 zakázat určitou výdělečnou činnost nebo omezit určitou službu, resp. stanovit podmínky provádění této činnosti nebo poskytování této služby.

Platí, že Ministerstvo zdravotnictví může nařídit mimořádné opatření s celostátní působností nebo s působností na území několika krajů a krajská hygienická stanice (Hygienická stanice Hlavního města Prahy) může mimořádné opatření nařídit na území svého správního obvodu.

 

II.                Mimořádná opatření při epidemii podle zákona o ochraně veřejného zdraví

Jak je uvedeno v oddílu I. Pojem mimořádná opatření podle pandemického zákona, předmětné ustanovení § 2 pandemického zákona reaguje na ustanovení § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví.

Zákon o ochraně veřejného zdraví obsahuje celkem tři ustanovení upravující proti epidemiologickým opatřením. Ustanovení § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví stanoví druh a způsob provedení protiepidemických opatření v ohnisku nákazy, ustanovení § 68 stanoví postup při provádění opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí a ustanovení § 69 stanoví mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku.

 

V ustanovení § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví se vymezuje přehled mimořádných opatření, která je oprávněn nařídit příslušný orgán ochrany veřejného zdraví při vzniklé epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku. Na rozdíl od ustanovení § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví se zde jedná o situaci, která se netýká ojedinělého onemocnění, ale situaci, která představuje větší nahromadění výskytů onemocnění v časových a místních souvislostech. Pandemie je závažný druh epidemie, obvykle představuje závažnou celosvětovou událost. Dochází při ní k velmi rychlému rozšíření onemocnění do různých částí světa. Pandemie je spojená s vysokou nemocností, nadměrnou úmrtností a narušením sociálního ekonomického systému.

 

Orgán ochrany veřejného zdraví se při výběru opatření řídí primárně nezbytností jejich přijetí s ohledem na zmožení epidemie či zabránění jejího vzniku. I s ohledem na to je třeba mimořádná opatření volit jen v nezbytném rozsahu a podle zásady přiměřenosti a subsidiarity. Vždy je třeba volit méně omezující opatření, pokud ještě stále vede ke sledovanému cíli a dát mu přednost před opatřením omezujícím více. Rovněž je nezbytné řádné odůvodnění přijatých mimořádných opatření nejen důvody epidemiologickými, ale v souvislosti s jejich nezbytností vzhledem ke stanovenému cíli. Předmětné ustanovení upravuje i možnost požádat o součinnosti Policii ČR. Místní příslušnost orgánu ochrany veřejného zdraví se v tomto případě řídí místem výskytu infekčního onemocnění. Odvolání proti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví nemá ze zákona odkladný účinek. Osoby jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.

 

Více již najdete v odborné tematické publikace 100 otázek a odpovědí, kde uveřejňujeme Pandemický zákon s komentářem, OSVČ.

 

 

Daň z nemovitých věcí je jedna z majetkových daní. Touto daní je zdaňováno vlastnictví nemovité věci. Je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb. Kdo je poplatníkem daně, které nemovitosti jsou od daně osvobozeny, jak vypočítat daň, kdo podává přiznání k dani z nemovitých věcí a jaké změny nastaly po posledních novelách, najdete na následujících stránkách v komentáři k zákonu.

 

§ 1

Úvodní ustanovení

Tento zákon upravuje daň z nemovitých věcí, kterou tvoří

a)  daň z pozemků,

b)  daň ze staveb a jednotek.

 

Komentář k § 1

Toto ustanovení zákona vychází z koncepce, podle níž je daň z nemovitých věcí daní přímou, která zatěžuje konkrétní majetek – nemovitou věc a z toho důvodu se jedná o daň majetkového typu. Tato daň tvoří českou daňovou soustavu od jejího samotného vzniku, tj. od 1. ledna 1993. Při aplikaci této daně v praxi má své významné místo nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/­2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník), který s účinností od 1. ledna 2014 s sebou přinesl novou terminologii, která významnou měrou ovlivnila samotnou aplikaci tohoto daňového zákona. To se odráží ponejvíce v tom, že občanský zákoník definuje ve svém § 489 věc v právním smyslu jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí (výjimku představuje typicky zvíře). Z hlediska právního se pak věci dělí na věci hmotné a věci nehmotné, jak vyplývá z § 496 občanského zákoníku. Nutno dodat, že hmotnou věcí je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu, zatímco nehmotnou věcí jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Dále pak rozdělujeme v souladu s § 498 občanského zákoníku věci na věci movité a věci nemovité.

Pokud jde o věci nemovité, považujeme za ně pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, věcná práva k nim a práva, která za nemovité věci budou takto prohlášena zákonem. V kontextu s již uvedeným dále platí, že veškeré další věci – ať již jsou podstaty hmotné anebo nehmotné, jsou považovány za věci movité. Nelze pominout, že rozlišení věcí na hmotné a nehmotné se může v praxi prolínat. Občanský zákoník s sebou přinesl zásadu superficies solo cedit, která je zakotvena v jeho § 506. Podle této zásady je zásadně věcí nemovitou toliko pozemek a stavba na něm umístěná se považuje za součást tohoto pozemku. Z toho důvodu je vlastník pozemku též i vlastníkem stavby umístěné na tomto pozemku. Nutno upozornit, že tato zásada však nebyla do daňového zákona, resp. zákona o dani z nemovitých věcí promítnuta, což se projevilo nakonec i tím, že tento zákon upravuje i přes tuto skutečnost daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek jako dva samostatné oddíly, jak koneckonců vyplývá i z textu tohoto ustanovení.

daň z pozemků

 

Nelze pominout, že samotnou definici pozemku musíme hledat v zákoně č. 256/­2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“). V uvedeném zákoně je pozemek definován jako část zemského povrchu, která je oddělena od ostatních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem, hranicí jiného práva, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Znamená to, že hranice pozemku může být určena jak fakticky (např. hranicí druhů pozemků), tak i právně. Katastrální zákon kromě již uvedeného dále definuje parcelu, stavební a pozemkovou parcelu. Za parcelu je takto označován pozemek, jenž je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a současně i označen parcelním číslem. Oproti tomu stavební parcela je definována jako pozemek, který je evidován v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří. Pro úplnost třeba dodat, že za pozemkovou parcelu je považován pozemek, který není v uvedeném smyslu stavební parcelou.

daň ze staveb a jednotek

 

Hodí se ještě zmínit, že zásada známá z občanského práva, tj. že stavba je součástí pozemku, je prolomena nejen právem stavby, ale taktéž právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku a v některých dalších zvláštních právních předpisech. Třeba poukázat na právní úpravu v § 498 odst. 1 občanského zákoníku, podle které platí, že samostatnými nemovitými věcmi jsou podzemní stavby se samostatným účelovým určením, např. vinný sklípek. Třeba připomenout, že z ust. § 498 odst. 1 občanského zákoníku lze dovodit, že zásadě superficies solo cedit může bránit jiný právní předpis. Typicky jím může být např. zákon č. 13/­1997 Sb., o pozemních komunikacích, z něhož plyne, že samostatnou nemovitou věcí budou takto dálnice, silnice první třídy, silnice druhé a třetí třídy, místní a účelové komunikace. Je tomu tak z toho důvodu, že uvedený zákon ve svých ustanoveních hovoří výslovně o jejich vlastnictví a vlastnících, bez toho, že by současně vyžadoval, aby vlastník této komunikace byl současně i vlastníkem pozemku, na kterém je příslušná komunikace umístěna.

Bez ohledu na shora uvedené je daň z nemovitých věcí významným příjmem rozpočtu obcí a podle určení předmětu daně se dělí na daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek.

 

ČÁST PRVNÍ

DAŇ Z POZEMKŮ

§ 2

Předmět daně

(1) Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky evidované v katastru nemovitostí.

(2) Předmětem daně z pozemků nejsou

a)  pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb,

b)  lesní pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení,

c)  pozemky, které jsou vodní plochou s výjimkou rybníků sloužících k inten­zívnímu a průmyslovému chovu ryb,

d)  pozemky určené pro obranu České republiky,

e)  pozemky v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů na nich, které jsou součástí zdanitelných jednotek v budově bytového domu, a jiné pozemky ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu užívané společně s těmito jednotkami, a to v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů těchto spoluvlastníků na nich.

(3) Na pozemek, který je součástí jednotky, se pro účely daně z nemovitých věcí hledí jako na nemovitou věc, jejímž vlastníkem je ten, kdo vlastní jednotku.

 

Komentář k § 2

předmětem daně z pozemků jsou

Ustanovení zákona, resp. jeho odst. 1, vychází z koncepce, podle níž je předmětem daně z pozemků konkrétní nemovitá věc, tj. pozemek. Nezbytným předpokladem k určení daňového základu je tedy určení předmětu daně. Nutno připomenout, že pozemek bude samostatným předmětem této daně tehdy, jestliže se nachází na území ČR, z čehož plyne, že daň z pozemků se nevztahuje na pozemky v zahraničí, bez ohledu na to, je-li jejich vlastník daňovým rezidentem nebo občanem ČR. Oproti tomu jsou této dani podrobeny všechny pozemky, které se nacházejí na území ČR, přičemž není rozhodující, zda je jejich vlastníkem třebas zahraniční rezident nebo rezident ČR. Aby se pozemek mohl stát předmětem této daně, musí být též evidován v katastru nemovitostí.

 

Pozemek bude předmětem daně jako parcela ve smyslu katastrálního zákona coby pozemek, který je geometricky a polohově určen, je zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Je tomu tak proto, že podle katastrálního zákona se pozemky v katastru nemovitostí evidují v podobě parcel. Proto bude předmětem této daně taktéž i pozemek evidovaný v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem, jak na to pamatuje již zmíněný katastrální zákon.

předmětem daně z pozemků nejsou

 

V odst. 2 byl negativně vymezen předmět daně z pozemků. V odst. 2 písm. a) je za tím účelem uvedeno, že předmětem daně nejsou pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami. Zákon tak z hlediska své koncepce vylučuje, aby se z jedné nemovité věci takto současně hradila daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Je-li pozemek zastaven zdanitelnou stavbou, bude toliko podroben dani ze staveb. Samotné vynětí zastavěného pozemku z předmětu daně z pozemků se váže i na ty případy, kdy je stavba na něm umístěná samostatnou movitou věcí. Musí být ovšem splněna podmínka, že tato podléhá dani ze staveb, resp. je zdanitelnou stavbou ve smyslu katastrálního zákona. Nutno dodat, že předmětem daně z pozemků tyto pozemky nejsou jen v rozsahu, v jakém jsou fakticky zastavěné již zmíněnou zdanitelnou stavbou.

 

V odst. 2 písm. b) je uvedena další část negativního vymezení předmětu daně, která je představována pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení. Definici ochranného lesa nalezneme v zákoně č. 289/­1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lesích“). Z této definice vyplývá, že se jedná o lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, za které jsou takto považovány sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště odvaly apod. Do této kategorie mohou být zařazeny též vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace a lesy na exponovaných hřebenech, popř. lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. Definici lesů zvláštního určení nalezneme též v zákoně o lesích. Jedná se o lesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejí se v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčiv a stolních minerálních vod nebo na území národních parků a národních přírodních rezervací. V souladu se zákonem o lesích je možno do této kategorie zařadit též lesy, u nichž je veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa nadřazen funkcím produkčním. Patří sem lesy v I. zónách chráněných krajinných oblastí, lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lázeňské lesy apod. O zařazení lesů do příslušné kategorie rozhoduje orgán státní správy lesů jak na návrh vlastníka, tak i z vlastního podnětu.

 

V odst. 2 písm. c) je uvedeno, že předmětem této daně nejsou taktéž pozemky, na kterých se nacházejí vodní plochy. Z této výjimky jsou pak vyňaty rybníky, pakliže jsou užívány pro chov ryb za účelem podnikání na základě povolení k nakládání s povrchovými vodami. Přitom se vychází ze zákona č. 254/­2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodách“), kde je upravena problematika spojená s povolením k užívání rybníku pro chov ryb.

V souladu s odst. 2 písm. d) nejsou předmětem daně ani pozemky, které jsou určeny pro obranu našeho státu, přičemž základní právní úprava je takto opřena o zákon č. 222/­1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Právě v tomto zmíněném zákoně je definován pozemek důležitý pro obranu státu jako pozemek umístěný ve vojenském újezdu, který má z politického, vojenského nebo hospodářského hlediska význam pro zajištění obrany státu, zejména pak pro zabezpečení základních funkcí státu a zabezpečení ozbrojených sil. Kromě toho jsou za pozemky důležité pro obranu státu považovány pozemky, u nichž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv takto vykonává Ministerstvo obrany, popř. právnická osoba jím zřízená anebo založená, pozemky určené k ochraně obyvatel, pozemky strategického významu určené českou vládou a pozemky, které za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu mají strategický význam, vyplývá-li to z usnesení vlády. Katastrální zákon vychází z toho, že nemovité věci, včetně pozemků, které jsou důležité pro obranu a bezpečnost státu, se zobrazují v katastrální mapě a současně práva k nim se evidují v samotném katastru dle údajů, které byly takto poskytnuty Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra pro příslušné objekty těchto ministerstev a jejich organizační složky státu, které jsou součástí těchto rezortů, např. Hasičského záchranného sboru ČR.

V odst. 2 písm. e) je řešena situace, která nastává u pozemků náležejících spoluvlastnicky vlastníkům zdanitelných jednotek. Tento zákon přitom ovšem nerozlišuje, zda byla uvedená jednotka vymezena dle občanského zákoníku anebo dle zákona č. 72/­1994 Sb.‚ kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“). Nutno připomenout, že do první kategorie pozemků, které nejsou předmětem daně z pozemků, náležejí pozemky, které jsou součástí zdanitelných jednotek v budově bytového domu. Půjde tak o situaci, kdy bylo prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v této budově uskutečněno v době, kdy byl vlastník jak budovy, tak tohoto pozemku, kde tato budova stojí, totožný. Za této situace pak bylo od počátku vlastnictví jednotky spojeno se spoluvlastnictvím odpovídajícího podílu na pozemku, tj. spoluvlastnické právo k pozemku bylo součástí této jednotky. Nutno ovšem reflektovat i situaci, kdy při privatizaci domů bytových služeb docházelo k oddělenému nabytí jednotky a spoluvlastnického práva k pozemku, na kterém byla postavena budova, v níž jsou tyto jednotky umístěny. To byla situace, kdy v době, kdy bylo učiněno prohlášení o vymezení jednotek, nebyl vlastník budovy totožný s vlastníkem pozemku. Typicky se jednalo např. o stav, kdy budova byla ve vlastnictví družstva, nicméně pozemek, na kterém byla tato budova postavena, byl ve vlastnictví obce. Dodatečně mohlo dojít k privatizaci tohoto pozemku na vlastníky jednotek. Hodí se však dodat, že pro účely této daně je vždy podstatné, že ani ty pozemky, které nejsou součástí jednotky, netvoří předmět daně z pozemků, přičemž musí být splněna podmínka, že se jedná o pozemky, které jsou ve spoluvlastnictví výhradně všech vlastníků zdanitelných jednotek v domě a jsou užívány společně s těmito zdanitelnými jednotkami.

pozemek, který je součástí jednotky

V odst. 3 je zavedena právní fikce, která vychází z toho, že pro účely této daně se hledí na pozemek, který je součástí jednotky, jako na nemovitou věc, jejímž vlastníkem je vlastník dané jednotky. Třeba ještě připomenout, že v souladu s občanským zákoníkem má toliko příslušná jednotka režim samostatné nemovité věci.

 

§  Z judikatury

Rovněž je třeba mít na zřeteli, že jedním z účelů, které plní zákon o dani z nemovitých věcí, je rozlišení míry daňové zátěže podle hospodářské a užitné hodnoty pozemku. Jinými slovy míra zdanění odpovídá tomu, jaký hospodářský přínos může vlastník dosáhnout užíváním pozemku. Aby byl tento účel naplněn, je nezbytné, aby byl pozemek zdaněn podle svého skutečného právního stavu, nikoliv pouze podle toho, jak je pozemek evidován v katastru nemovitostí….

Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 48 Af 13/2016

 

§ 3

Poplatníci daně

(1) Poplatníkem daně z pozemků je vlastník pozemku.

(2) Poplatníkem daně z pozemků je, jde-li o pozemek

a)  ve vlastnictví České republiky,

1. organizační složka státu, státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik nebo jiná státní organizace, které jsou příslušné hospodařit nebo mají právo hospodařit s majetkem státu,

2. právnická osoba, která má právo užívat tento pozemek na základě výpůjčky vzniklé podle zákona upravujícího některé užívací vztahy k majetku České republiky,

b)  ve svěřenském fondu, tento fond,

c)  v podílovém fondu, tento fond,

d)  ve fondu obhospodařovaném penzijní společností, tento fond,

e)  zatížený právem stavby, stavebník.

(3) Poplatníkem daně z pozemků je vždy nájemce nebo pachtýř u pronajatého nebo propachtovaného pozemku, je-li

a)  evidovaný v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem,

b)  s ním příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad nebo Správa státních hmotných rezerv, nebo

c)  převedený na základě rozhodnutí o privatizaci na Ministerstvo financí.

(4) Uživatel je poplatníkem daně z pozemků v případě, že vlastník pozemku není znám.

 

Komentář k § 3

-        poplatník je vlastník pozemku

V odst. 1 je obsaženo základní pravidlo, podle něhož je poplatník vlastníkem pozemku. Výjimky z tohoto pravidla jsou pak obsaženy v následujících odstavcích. Nicméně pro určení osoby poplatníka bude vždy rozhodující stav k 1. 1. kalendářního roku, na který se daň z nemovitých věcí takto stanoví. To znamená, že za poplatníka bude považována osoba, která je coby vlastník příslušného pozemku evidována v katastru nemovitostí k 1. 1. příslušného roku.

jiný poplatníci

 

V odst. 2 písm. a) jsou řešeny případy, kdy je zdanitelný pozemek ve vlastnictví ČR. Poplatníkem u takovéhoto pozemku je organizační složka státu, státní příspěvková organizace, státní podnik nebo jiná státní organizace, která s tímto pozemkem hospodaří anebo má právo s ním takto hospodařit. Poplatníkem je též právnická osoba, která má právo užívat zdanitelný pozemek na základě výpůjčky, přičemž se musí jednat o výpůjčku, která vznikla v souladu se zákonem č. 1/2007 Sb., kterým se upravují některé užívací vztahy k majetku ČR. Z aplikace tohoto zákona lze dovozovat, že rok 2015 je s největší pravděpodobností posledním rokem, kdy lze toto ustanovení zákona aplikovat.

 

V odst. 2 písm. b) je pamatováno na situace, kdy je poplatníkem daně z pozemků tzv. svěřenský fond. Tento fond není právnickou osobou a nemá proto ani právní osobnost, leč pro účely daňové mu bylo i přes to přiznáno postavení poplatníka. Bude-li tedy v rámci svěřenského fondu, resp. vyčleněného majetku svěřenskému správci svěřen též zdanitelný pozemek, stává se takto tento fond poplatníkem daně z pozemků a daňové přiznání k této dani za tento fond podá svěřenský správce. Tento fond navíc stíhá povinnost se registrovat k dani v souladu s § 125 zákona č. 280/­2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

 

V odst. 2 písm. c) zákonodárce řeší problematiku spojenou s podílovým fondem, resp. situaci, kdy je podílový fond poplatníkem daně z pozemků. I tento fond nemá právní osobnost, a proto jej nelze považovat za vlastníka zdanitelného pozemku, jak vyplývá i ze zákona č. 240/­2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. V kontextu s tím pak vlastnické právo majetku v podílovém fondu náleží společně všem podílníkům, a to v poměru hodnoty jimi vlastněných podílových listů. Náleží-li tedy do jmění tohoto fondu zdanitelný pozemek, vzniká obhospodařovateli povinnost podat za tento fond přiznání k dani z pozemků.

 

V odst. 2 písm. d) je řešena problematika spojená s penzijním fondem coby poplatníkem daně z pozemků. Je tomu tak za situace, kdy je jměním fondu obhospodařovaného penzijní společností zdanitelný pozemek. I tento fond nemá právní osobnost a v této souvislosti o něm platí to, co již bylo uvedeno shora. Podrobnosti lze pak nalézt v zákoně č. 427/­2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření. I když nemá tento fond právní osobnost, je pro daňové účely považován za poplatníka daně z pozemků a penzijní společnost je povinna za tento fond podat daňové přiznání k dani z pozemků.

V odst. 2 písm. e) zákonodárce řeší situaci, kdy je zdanitelný pozemek zatížen právem stavby, přičemž pozemek zatížený právem stavby bude podléhat dani z pozemků toliko do doby, než na něm bude postavena, resp. pořízena zdanitelná stavba. Poté bude poplatníkem daně z pozemků stavebník. Na otázku, kdo je stavebníkem, pak odpovídá ust. § 1240 odst. 1 občanského zákoníku.

přenos daňové povinnosti na nájemce nebo pachtýře

 

V odst. 3 dochází k přenosu daňové povinnosti k dani z pozemků na nájemce nebo pachtýře v souvislosti s pronajatým nebo propachtovaným pozemkem. Katastrální zákon obsahuje ve svém § 8 písm. b) tzv. zjednodušenou evidenci pozemku, což znamená, že takový pozemek je evidován parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence (podle pozemkového katastru, přídělového operátu, scelovacího operátu nebo evidence nemovitých věcí). Zákon zohledňuje i případy, kdy daňová povinnost přechází na nájemce či pachtýře zdanitelného pozemku za situace, kdy příslušný hospodařit s takovým pozemkem je Státní pozemkový úřad, popř. Správa státních hmotných rezerv. Přechod povinnosti uhradit daň z pozemku na nájemce nebo pachtýře je svázán i se situací, kdy je zdanitelný pozemek převeden na základě privatizačního rozhodnutí na Ministerstvo financí.

přenos daňové povinnosti na jinou osobu než je vlastník

 

V odst. 4 je řešen případ, kdy dochází k přenosu daňové povinnosti na jinou osobu než je vlastník, nicméně není znám vlastník takového pozemku. Typicky půjde o situaci, kdy např. není jasné, kdo bude dědicem. Za této situace je pak daň z takového pozemku povinen zaplatit uživatel pozemku a rozhodující pro posouzení dané situace bude vždy faktický stav.

 

Více již najdete v měsíčníku Poradce 13/2021, kde je uveřejněn celý zákon s komentářem.

 

Pracovní kázeň je základním předpokladem úspěšného plnění úkolů každého zaměstnavatele. Vedle běžného výchovného působení, směřujícího k předcházení porušování pracovní kázně, stanoví zákoník práce opatření, která by měla být použita vůči těm, kdo pracovní kázeň porušují. O jaké problémy vznikajícími z nedbalosti a porušování pracovní kázně se jedná?

 

Pojem pracovní kázně není v zákoníku práce definován. Je třeba vyjít z toho, že porušení pracovní kázně je zaviněné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vnitřních předpisů a závazných příkazů vedoucích zaměstnanců a principu subordinace s ostatními zaměstnanci.

 

Základní povinnosti zaměstnanců

jsou stanoveny v ustanovení § 301 ZP, ale mohou být také stanoveny v pracovní smlouvě nebo rozvedeny a konkretizovány v pracovních řádech. Pracovní řád ani pracovní smlouva nemohou však stanovit takové povinnosti, které by nebyly v souladu s ustanoveními zákoníku práce nebo s právním řádem vůbec.

Nejširší okruh povinností je obsažen v ustanovení § 301 odst. 1 písm. a) ZP. Povinnost pracovat svědomitě a řádně znamená především včasné a kvalitní plnění pracovních úkolů. V této souvislosti připomeňme ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) ZP, podle něhož je zaměstnanec povinen ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, konat práci podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržet pracovní kázeň. Rozsah povinností je tedy určen obsahem pracovní smlouvy, zejména sjednaným druhem práce (sjednanou funkcí).

 

Vedoucí zaměstnanci jsou oprávněni dávat podřízeným zaměstnancům v rámci pracovní smlouvy závazné pokyny, ukládat jim konkrétní pracovní úkoly a řídit, organizovat a kontrolovat jejich práci.

Zásadní význam má též okruh povinností uvedených v ustanovení § 301 odst. 1 písm. b) ZP – plně využívat pracovní doby a výrobních prostředků k vykonávání svěřených povinností.

Povinnost využívat pracovní dobu zahrnuje v sobě též povinnost chodit včas do práce, dodržovat stanovené přestávky na jídlo, odcházet z práce až po skončení pracovní doby, nevynechávat bezdůvodně směny nebo jejich části a věnovat pracovní dobu plnění pracovních úkolů a nikoli vyřizování soukromých záležitostí.

 

Vztah zaměstnance k zaměstnavateli musí být naplněn i značnou dávkou loajality zaměstnance vůči zaměstnavateli. Loajalita zaměstnance k zaměstnavateli se projevuje především dodržováním povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Tyto oprávněné zájmy zaměstnavatele může zaměstnanec narušit svým chováním a jednáním, kterým např. negativně ovlivňuje postavení zaměstnavatele v hospodářské soutěži, při výkonu vlastnických práv, ochraně obchodního tajemství apod.

Základní povinnosti zaměstnanců dodržovat předpisy uvedené v ustanovení § 301 ZP jsou uvedeny pouze všeobecně. Pokud se týká oblasti BOZP, jsou povinnosti zaměstnance podrobněji rozebrány v ustanovení § 106 ZP. Bližší konkretizace povinností, které musí zaměstnanec dodržovat, aby se nedostal do konfliktu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, může být uvedena v pracovním řádu, kolektivní smlouvě i ve smlouvě pracovní. Porušení takto stanovených povinností může mít za následek pracovněprávní, ale i trestněprávní odpovědnost.

 

Ustanovení § 106 ZP v odstavci 4 je obsahuje příkladný výčet povinností zaměstnance na úseku BOZP. Samozřejmě, že ani zde s ohledem na různorodost pracovišť není možné stanovit výčet taxativní.

Prvořadou povinností je povinnost účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na BOZP včetně ověření svých znalostí. Tato povinnost je zrcadlovým odrazem povinnosti zaměstnavatele školit zaměstnance podle § 103 ZP. Odmítnutí této povinnosti může být považováno za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a mohlo by být za určitých okolností i důvodem zrušení pracovního poměru.

Další povinností zaměstnance je podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, prohlídkám preventivní péče, vyšetřením a očkováním, tato povinnost má právní zákon v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a ve vyhlášce č. 79/2013 Sb.

Povinnost zaměstnance dodržovat právní a ostatní předpisy zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele je zrcadlovou povinností k povinnosti zaměstnavatele uvedené v § 103 odst. 1 písm. g) ZP. Porušení předpisů může být považováno za porušení pracovněprávních povinností zaměstnance uložených mu přímo zákoníkem práce a za určitých okolností i důvodem výpovědi ze strany zaměstnavatele.

Zaměstnanec je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a tato svévolně neměnit a nevyřazovat z provozu. Tato povinnost je stará a byla převzata ze starých předpisů.

Pro praxi jsou důležité dvě povinnosti z oblasti BOZP

První povinnost je povinnost zásadního významu – nepožívat alkohol a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích a v pracovní době i mimo tato pracoviště. S tím souvisí povinnost zaměstnance podrobit se na pokyn příslušného vedoucího zaměstnance určeného zaměstnavatelem, zjištění zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Druhá povinnost se týká jednoho každého zaměstnance – kuřáka, aby nekouřil na pracovišti, kde pracují nekuřáci.

Kromě základních povinností uvedených v § 301 ZP, které se týkají všech zaměstnanců, mají zvýšené povinnosti vedoucí zaměstnanci. Přitom za vedoucího zaměstnance zákoník práce považuje každého zaměstnance, který řídí byť jen jednoho zaměstnance. To je důležité u vysokých manažerů, poradců apod., kteří de facto řídí jen sekretářku. I ti jsou ve smyslu § 11 ZP vedoucími zaměstnanci.

Povinnosti vedoucích zaměstnanců jsou neoddělitelnou součástí jejich řídící práce. Z praxe asi každý ví, že ten, kdo řídí, odpovídá za úsek svěřený jeho vedení. To se vztahuje nejenom na plnění výrobních či jiných plánovaných úkolů, ale též na zajišťování příznivých pracovních podmínek, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zákoník práce stejně jako u zaměstnanců, vymezuje řídící povinnosti vedoucích zaměstnanců pouze v obecné rovině, konkretizaci by měl obsahovat vnitřní předpis zaměstnavatele (organizační řád nebo pracovní řád). Vhodná je v praxi i konkretizace povinností vedoucích zaměstnanců v pracovní náplni nebo v individuální smlouvě.

 

V § 101 ZP je stanoveno, že péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Tyto zásady se mohou jevit se na první pohled jako obecné a zaměstnavatelům i zaměstnancům zcela samozřejmé, mají však obrovský význam pro praxi.

Zákoník práce zná i tzv. jinou povinnost zaměstnanců. Ta je zakotvena v § 301a ZP a podle tohoto ustanovení platí, že zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dní trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění.

Toto ustanovení bylo do zákoníku práce zařazeno proto, aby bylo možné dát zaměstnanci výpověď dle § 52 písm. h) ZP pro porušení léčebného režimu – povinnosti zdržovat se v místě, které lékař určil pro pobyt po dobu pracovní neschopnosti.

 

Základním normativním aktem zaměstnavatele v oblasti určení povinností zaměstnance je pracovní řád

Pracovní řád by měl, podle obecné teorie pracovního práva i podle výslovného znění § 306 ZP, blíže rozvádět v souladu s právními předpisy jednotlivé ustanovení zákoníku práce, popřípadě zvláštních právních předpisů podle zvláštních podmínek zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů. Pracovní řád nemůže zaměstnancům ukládat další povinnosti nad rámec zákoníku práce a dalších obecně závazných právních předpisů nelze v něm ani omezovat či zakládat nové právní nároky zaměstnanců. Pracovní řád by měl především blíže rozvést pravomoci a kompetence příslušných vedoucích zaměstnanců a jejich postup při rozhodování v pracovněprávních záležitostech.

Zaměstnavatelé uvedení v § 303 odst. 1 ZP jsou povinni vydat pracovní řád. Důvodem toho je širší okruh povinností jejich zaměstnanců stanovený v § 303 ZP. U ostatních zaměstnavatelů záleží výhradně na jejich vnitřním rozhodnutí, zda pracovní řád bude vydán. Odborová organizace do vlastního rozhodnutí zaměstnavatele, zda vydat či nevydat pracovní řád, nezasahuje.

Všichni zaměstnanci zaměstnavatele pak musí být s pracovním řádem seznámeni a musí být všem zaměstnancům zaměstnavatele veřejně přístupný. Bližší podrobnosti zákon nestanoví, a proto mnoho zaměstnavatelů nemá zcela jasnou představu, co všechno má a může pracovní řád obsahovat, a jak se vyrovnat s tím, aby konkrétní pracovní řád byl v souladu s právními předpisy.

 

Další pokyny, směrnice a nařízení zaměstnavatele

V praxi se musí důsledně rozlišovat mezi předpisy obecně závaznými a vnitřními předpisy zaměstnavatele, které stanoví zaměstnanci další konkrétní povinnosti při výkonu práce pro zaměstnavatele. Obecně závazné předpisy jsou podle § 349 ZP právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP a všechny předpisy na ochranu života a zdraví. Mezi ně jsou tímto zahrnuty i předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, jestliže upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Tyto obecně závazné právní předpisy byly uveřejněny ve Sbírce zákonů nebo jejich vydání bylo ve Sbírce zákonů oznámeno (zákony, nařízení vlády, vyhlášky a z dřívější doby též směrnice).

Zmíněné předpisy ovšem nezřídka stanoví jen základní rámec, přičemž podrobnější úpravu musí zaměstnavatelé provést ve svých vnitřních předpisech.

K vydání vnitřního předpisu zaměstnavatele zejména v oblasti BOZP není třeba zvláštního zmocnění v zákoně jako je tomu při tvorbě podzákonných předpisů publikovaných ve Sbírce zákonů (nařízení vlády, vyhlášek).

 

Zaměstnavatel plně odpovídá za BOZP všech zaměstnanců a všech osob zdržujících se na jeho pracovišti a z pohledu této odpovědnosti má právo si organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, jak jemu to nejlépe vyhovuje, v daném případě vnitřním předpisem. Zaměstnavatel nepotřebuje k vydání konkrétního předpisu nakonec žádné zmocnění, záleží na jeho úvaze, jak on sám chce zajistit BOZP na svých pracovištích a jak chce organizovat práci a pracovní postupy.

 

Vnitřní předpisy zaměstnavatele nejsou právním předpisem, a proto u nich neplatí zásada, že neznalost těchto předpisů neomlouvá. V případě sporu je třeba prokázat existenci takového předpisu a též skutečnost, že dotyčný zaměstnanec, popř. jiná osoba s ním byla řádně seznámena.

 

Porušení pracovní kázně

K porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci může dojít z různých důvodů.    

V poslední době se v praxi často vyskytují případy porušení pracovní kázně z důvodu zneužití výpočetní techniky zaměstnavatele. Podle ustanovení § 316 ZP platí, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování tohoto zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.

Dalším častým případem porušení pracovní kázně je nedodržení pracovní doby. Zákonem stanovená povinnost zaměstnance být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny plně koresponduje s právem zaměstnance na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a s právem na rozvržení pracovní doby před zahájením práce.

 

Opožděné příchody do práce a předčasné odchody z práce jsou samozřejmě porušením pracovněprávních předpisů, zejména porušením zákoníku práce. Toto porušení pracovněprávních předpisů však musí být řešeno zákonnými prostředky, tedy např. upozorněním na méně závažné porušení pracovněprávních předpisů a při opakovaném porušování výpovědí podle § 52 písm. g) ZP – pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Zaměstnanec však nemůže být v žádném případě postihován tak, že mu bude ukládáno, aby napracoval více, než zameškal nebo že mu bude předepsána nějaká finanční náhrada, když zákon nic takového nedovoluje.

 

Důsledky porušení pracovní kázně

Pro porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze vypovědět pracovní poměr, jen jestliže dosáhlo určitého stupně intenzity. Zákoník práce rozlišuje zvlášť hrubé, závažné a méně závažné porušení této povinnosti z pracovního poměru, aniž by tyto pojmy definoval, přičemž na jejich vymezení závisí, zda a jak bude zaměstnanec za její porušení postižen. Ustanovení § 52 písm. g) ZP a nakonec i § 55 odst. 1 písm. b) ZP se proto považují za právní normu s relativně neurčitou hypotézou, tedy za normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

 

Pro závěr, jakou intenzitu dosáhlo zaměstnancovo porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, není významné, jak určité jednání (chování) zaměstnance hodnotí zaměstnavatel ve svém pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu nebo jak má být hodnoceno podle kolektivní či pracovní smlouvy. Uvádí-li se např. ve vnitřním předpisu nebo ve smlouvě, že v nich označené jednání zaměstnance (pokud se ho dopustí) bude představovat závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, není soud takovým vymezením při svém rozhodování o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru vázán. Soud vždy posuzuje v každém jednotlivém případě, jak budou definovány pojmy „zvlášť hrubé“, „závažné“ a „méně závažné“ porušení povinností zaměstnance z pracovního poměru, a na základě jejich posouzení rozhodne, zda zaměstnanec byl za své chování postižen zákonu odpovídajícím způsobem. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinností zaměstnance z pracovního poměru k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážen, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

Uvedeným hlediskům zpravidla odpovídá hodnocení úmyslného jednání zaměstnance proti majetku zaměstnavatele, déletrvajícího neomluveného zameškání práce zaměstnancem, porušení zákazu vykonávat výdělečnou činnost uloženého zaměstnanci v § 304 ZP, vznikla-li zaměstnavateli škoda, nebo nezpůsobilosti zaměstnance konat práci pro požití alkoholu nebo omamných prostředků jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

 

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 6-7/2021.

 

Jarní a letní měsíce jsou ideálním obdobím pro různé formy jízdy na kole. Počasí se už relativně stabilizuje, teploty vzduchu ještě nejsou příliš vysoké, příroda voní a sluneční záření ještě nemá svou příliš ostrou sílu. Pro někoho znamená pohyb na dvou kolech nostalgický návrat do dětství, pro jiného nevyhnutelný způsob dopravy a pro dalšího – fyzickou aktivitu různé intenzity, kterou kompenzuje svůj jinak nezdravý způsob života.

 

JÍZDA NA KOLE PATŘÍ MEZI TZV. AEROBNÍ AKTIVITY („aerobní“ znamená „žijící jen v přítomnosti vzduchu“ anebo „využívající kyslík“). Jde o vytrvalostní pohyb – takové pohybové činnosti, které vyžadují zvýšený přísun kyslíku během delšího období a vytvářejí pro organismus příznivé změny – zlepšuje se plicní ventilace, zvyšuje se celkové množství krve a tato krev je schopna lépe rozvádět kyslík.

 

Tím se:

- zlepšuje celková odolnost organismu,
- udržuje se stav svěžesti, pracovitosti i mládí a
- v rámci prevence se snižuje riziko poškození aparátu srdce a cév.

 

Opakovaným překonáváním určité vzdálenosti jízdou na kole ve správné intenzitě se získává často ztracená anebo porušená psychická i fyzická rovnováha organismu. Jízda na kole má svoje pravidla, limity, výhody i nevýhody. Výborně posiluje svalstvo a pomáhá zvyšovat výkonnost plic, srdce a cév. Ale především je třeba mít správné kolo – dnes existuje celá „alchymie výběru“, ale jsou specializované prodejny, ve kterých vám dokáže pomoci odborník bez vlivu reklamy a ekonomického tlaku a cennými připomínkami může přispět i tělovýchovný lékař spolu s ortopedem a fyziatrem.

 

Důležitá je instruktáž o nastavení sedla a správném držení těla

při jízdě, aby se příliš nenamáhala páteř a bederní klouby. Když je chodidlo cyklisty v nejnižším bodu na pedálu, noha by měla být pohodlně natažená. Sedadlo nastavené příliš vysoko způsobí to, že se cyklista musí příliš natahovat při šlapání na pedály a současně si velmi namáhá dolní část zad. Příliš nízko nastavené sedadlo působí nadměrné ohýbání dolní části zad, což vede k přetěžování nepřiměřeným tlakem na meziobratlové ploténky. Zároveň se zbytečně přetěžuje svalstvo nohou, protože pracuje v nesprávném úhlu. Když se cyklista příliš naklání dopředu a celou svoji váhu (hmotnost těla) přenáší na řidítka, zbytečně přetěžuje krk a ramena a nadměrně ohýbá páteř. Když velmi silně šlape do pedálů, vychyluje z přímé polohy bedra se stehny a koleny. Proto je během jízdy ideální vytrvalý a rovnoměrný pohyb při šlapání na pedály stejnou silou obou dolních končetin. Nejvýraznějším problémem jízdy na kole je však asi nedostatek cyklostezek a cestiček. Jízda po vozovce totiž představuje takové riziko, hlavně pro lidi ve vyšším věku, které nemusí vyvážit ani ostatní přednosti tohoto sportu. I proto se dost často vyznavači cyklistiky uchylují ke stacionárním kondičním bicyklům. Vhodné je začínat jezdit pomalým tempem, nastavit si pedály na „komfortní pocit“ a postupně zvyšovat rychlost. Ještě než vyjedeme, je vhodné si udělat pár cviků, aby byly dolní končetiny rozcvičené a snížilo se případné riziko jejich přetížení či poškození.

 

PŘÍKLADY ROZCVIČENÍ
- Ohýbání kolena vleže – lehneme si na břicho s nataženými dolními končetinami a mírně
napnutými špičkami nohou. Ohneme nejprve jednu nohu tak, abychom patou dosáhli co nejblíž k sedacím svalům (k zadku), což způsobí prodloužení svalu v přední části bedra a stehna. Pár sekund udržíme tuto polohu, uvolníme a desetkrát opakujeme.

- „Zpevňování“ kolena – posadíme se a natáhneme dolní končetinu, ale nenapneme ji. Rukou
si pevně chytíme koleno tak, aby se palec opíral o vnitřní hranu jablka, napneme stehno a pocítíme tlak jablka proti palci. Pět sekund držíme napnutí, povolíme a desetkrát opakujeme.

 

Z medicínského hlediska je jízda na kole mimořádně vhodný sport, když k němu máte danosti – to znamená, umíte udržet rovnováhu na kole a vlastníte zdravotní „povolení“ od lékaře – nemíváte kolapsové stavy, závratě a poruchy rovnováhy (časté při problémech s krční páteří, vysokým či nízkým tlakem, cukrovkou a při onemocněních srdce nebo štítné žlázy), anebo netrpíte záchvatovými a křečovými chorobami a jízdu na kole vám neschválil neurolog (nemáte epilepsii, tetanus).

Cyklistika je sport vytrvalostní, což znamená velký přínos pro vaše plíce, srdce a cévy. Srdce „naučíte“ pracovat díky ježdění ekonomicky (v klidu bude počet jeho úderů pod šedesát za minutu), cévy budou pružnější a plíce dokážou využívat efektivně a naplno svoji kapacitu.

 

LÉKAŘSKÉ TÝMY, které se zabývají zvyšováním kvality života, aktivního zdraví a „trvalého udržování mladosti, svěžesti a dlouhověkosti“, zjistily, že vytrvalostní pohybová aktivita, které způsobí výdaj „jen“ 1500 kilokalorií týdně, „zaručuje“ delší a kvalitnější život v solidní fyzické a psychické kondici. Je také i dobrým prostředkem v boji proti nadváže. Někdo se nemusí spokojit s touto intenzitou pohybu, ale: výdaj by neměl přesáhnout 3000 kilokalorií, protože by mohl nastat paradoxní účinek – kvalita života by se naopak mohla jistým způsobem snížit…

 

Jaké pohybové aktivitě odpovídá výdaj 1500 kilokalorií týdně?

- Hodina intenzivního vytrvalostního běhu.
- Hodina hraní fotbalu.
- Dvě hodiny pomalého běhu (vyklusávání).
- Dvě hodiny plavání.
- Tři hodiny hraní badmintonu.
- Tři hodiny hraní tenisu.
- Čtyři hodiny stolního tenisu.
- Čtyři hodiny tancování.
- Čtyři a půl hodiny rychlé chůze.
- Pět a půl hodiny hraní golfu.
- Devět hodin pomalé jízdy na kole.

 

Jestliže máte problémy s páteří, pánevními nebo kolenními klouby, je vhodné se poradit s tělovýchovným lékařem, ortopedem a fyziatrem, jestli vám cyklistiku doporučí. Obvykle nejsou problémy ani kontraindikace, protože při správně dávkované zátěži je cyklistika vhodná i pro lidi s kloubními postiženími.

 

DOSTI OBTÍŽNÁ JE JÍZDA NA KOLE S HEMOROIDY – i zde je dobré konzultovat lékaře – zda a jak jezdit, případně jaké ochranné pomůcky využít, jaké má být sedlo a podobně. Nepříjemné uzlíkovité rozšířeniny žil v oblasti konečníky – hemoroidy („zlatá žíla“) cyklistovi, který při výkonu musí sedět, velmi znepříjemňují osobní i sportovní život. Tlačí, svědí, bolí, svrbí, tlačí a nezřídka i krvácejí – znejisťují a znervózňují. Požitek a výkonnost cyklisty jsou limitované těžkostmi, schopnost soustředit se na výkon je snížená… Vznik hemoroidů není doposud zcela objasněný, v některých případech hraje značnou roli dědičnost (pravděpodobně jde o vrozenou slabost žilových stěn), jindy – i v případě cyklistického sportu – může být příčinou „sedavé sportování“. Hemoroidy ale často vznikají i jako následek nesprávného stravování, nadměrného užívání antibiotik a dalších léků i nepravidelného vyprazdňování (chybí probatické kultury ve střevech) a u žen i při graviditě. Nemohou používat „náhodné“ veřejné WC, protože všude není možnost pro nutné intimní ošetření a precizní hygienu, což může mít za následek zánětlivé komplikace. Základní předpoklady prevence a úspěšné léčby spočívají v perfektní očistě, správném stravovacím režimu a tím i regulaci vylučování.
Při zánětlivých komplikacích se kromě sedacích koupelí např. ve vývaru z dubové kůry používají nejrůznější masti, čípky a gely, podle ordinace lékaře. Hemoroidy by neměl nikdo „laicky“ léčit, protože bez poučení a správné terapie mají tendenci ke zhoršení. A navíc – dnes jsou už moderní chirurgické metody, s jejichž pomocí se dá tento problém rychle a radikálně vyřešit.

OCHRANNÉ POMŮCKY JSOU V CYKLISTICE NUTNOSTÍ – proti pádu a úrazu:
- přilba,
- chrániče na lokty a kolena,
- v případě cyklisty s postižením bederního kloubu (koxartróza) i speciální podvlékací kalhoty s ohranou postiženého kloubního spojení.

Nezapomínejme ani na brýle (nejlépe s bočními kryty) na ochranu proti UV slunečnímu záření, ale i proti proudění vzduchu (ocení to zejména oči vyčerpané obrazovkou počítače), vniknutí prachových částic, pelu anebo drobného hmyzu do očí. Netrénovaný organismus by se měl vyhýbat terénním nerovnostem, prudkým stoupáním či klesáním, měl by jezdit po dobré silnici na rovině, první dávka – seznamovací – nemusí překročit 10 km a postupně se dá přidávat. Nezapomeňte však – když se někam vydáme, musíme se i vrátit, a to obvykle po té samé trase. Jestliže chceme jezdit na kole do práce ve městě, doporučuje se nošení masky na ochranu proti výfukovým plynům a velká trpělivost i opatrnost, protože řidiči silnějších dopravních prostředků nemusí být dostatečně tolerantní!

Při jízdě na kole, která trvá déle než hodinu, musíme mít s sebou aspoň jeden a půl litru vody nebo jiné tekutiny na dodržování pitného režimu, a to i v jakémkoliv počasí. Doporučují se řídké iontové nápoje, ředěná minerální voda, studený ovocný čaj. Káva a energetické nápoje (energizmy s kofeinem či guaranou) anebo alkohol se při cyklistice nedoporučují.

 

MUDr. Pavel Malovič

 

Poradce, měsíčník č. 13/2021 (V/2021)

·         Zákon o dani z nemovitých věcí s komentářem – Mgr. Petr Taranda

·         Zákon o inspekci práce s komentářem – JUDr. Ladislav Jouza

·         Pracovní právo po novele - aktuality a výklad sporných problémů

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

1. 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)

2. 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)

3. s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)

4. 100 otázek a odpovědí Zaměstnanecké benefity, Obchodování (praktická řešení týkající se poskytování zaměstnaneckých benefitů a obchodování)

5. 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)

6. 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)

7. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

8. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2021 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

9. Daňové, mzdové a účetní zákony 2021 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2021)

10. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

11. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

12. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

13. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

14. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

 

Poradce, měsíčník č. 1/2022 (VI/2021)

·       Školský zákon s komentářem – JUDr. Eva Dandová

·       Mzdy a platy – JUDr. Ladislav Jouza

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·       Náhrada za nevyplacenou mzdu v období pandemie - změny

·       Změny v poskytování ošetřovného

·       Stravenkový paušál

·       Vyúčtování pracovních cest

·       Mimořádné pracovní cesty

·       Příspěvkové organizace zřízení ÚSC - změny v nákladech na stravování

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·       Zákon o DPH po novele – od 1. 7. 2021

·       Spotřební daně – změny

·       Pomoc při insolvenci – změny od 1. 5. 2021

·       Samostatná výdělečná činnost – souběh zaměstnání

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 8-9/2021 (VI/2021)

·       Novela DPH v příkladech

·       Závislá práce v kostce II. část

·       Ukončení podnikání OSVČ

·       Mzda a plat 

 

1000 řešení – měsíčník č. 7-8/2021 (IV/2021)

·       Daňová kontrola

·       Studenti a zdravotní pojištění

·       Daň z příjmů – po novele, DPH

·       Účetnictví, ZP

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE

 

 

Vzory smluv, žalob a podání (XII/2020)

·         Občanský zákoník

·         Rodinné právo

·         Zákoník práce

·         Občanský soudní řád

·         Trestní právo

·         Exekuční řád

·         Daňové řízení

·         Správní řízení

·         Stavební právo

 

Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Účetní zásady a principy

·         Druhy účetních závěrek

·         Účetní období

·         Účetní uzávěrka

·         Účetní závěrka

·         Opravy účetních zápisů

·         Nové účetní období

 

Daňová přiznání za rok 2020, Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Přiznání k dani z příjmů právnických osob

·         Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

·         Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění

 

Pomocník mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Pomocník mzdové účetní

·         Povinnosti zaměstnavatele a mzdové účetní

 

Příručka mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Mzda a plat

·         Zdravotní pojištění

·         Sociální pojištění

·         Daň z příjmů ze závislé činnosti

 

Daňové, mzdové, účetní zákony 2021 (I/2021)

• ÚZ daňový řád
• ÚZ zákona o daních z příjmů
• ÚZ zákona o DPH
• ÚZ zákona o účetnictví
• Vyhláška č. 500/2002 Sb.
• Zákoník práce

 

100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (II/2021)

·         Optimalizace daně

·         ZDP po novele

 

Daňové a nedaňové výdaje 2021 (II/2021)

·         Abecedně seřazeny daňové a nedaňové výdaje s příklady

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o účetnictví

 

100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Nedaňové výdaje

·         Odměňování

·         Závislá činnost – daň z příjmů

 

100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (V/2021)

·       Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (pandemický zákon) s komentářem

·       Mimořádná opatření a kompenzace

·       OSVČ – daně, odvody, ukončení podnikání

 

Ústava České republiky (V/2021)

·       Ústava České republiky

·       Zákon o volbách do Parlamentu České republiky

·       Zákon o volbě prezidenta republiky

 

 

NOVINKY

 

Aktualizace III/2 (IV/2021)

·       Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného

·       Vyhláška č. 305/2020 Sb., o stanovení způsobu zahrnutí kompenzace do výše úhrad za hrazené služby poskytnuté v r. 2020

·       Vyhláška č. 175/2021 Sb., o způsobu oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování

·       Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19

·       Zákon č. 136/2021 Sb., o úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči v souvislosti s COVID-19

 

Aktualizace II/3 (III/2021)

·       Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy

·       Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

·       Vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva.

·       Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském

·       Zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2

 

Aktualizace II/2 (II/2021)

·       Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

·       Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti

·       Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí

·       Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní

·       Nařízení vlády č. 219/2017 Sb., o znehodnocování některých zbraní a střeliva, zhotovování řezů zbraní a střeliva

 

Aktualizace III/1 (II/2021)

·       Vyhláška o požární prevenci

·       Zákon o ochraně veřejného zdraví

·       Zákon úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči v souvislosti s nouzovým stavem při epidemii

 

Aktualizace VI/2 (II/2021)

·       Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

·       Vyhláška č. 30/2021 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o obalech

·       Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

 

Aktualizace I/1 (II/2021)

·       Zákon o daních z příjmů

·       Zákon o dani silniční

·       Zákon o oceňování majetku

·       Zákon o dani z nemovitých věc

 

Aktualizace IV/1 (II/2021)

·       Vyhláška o požární prevenci

 

Aktualizace V/1 (II/2021)

·       Zákon o obcích

·       Zákon o hlavním městě Praze

·       Zákon o krajích

·       Zákon o územně správním členění státu

·       Zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů

·       Zákon o svobodném přístupu k informacím

 

 

ZÁKONY 2021 novelizované zákony k 1. 1. 2021

 

 

ZÁKONY IA (daňové) ·       Správa daní ·       Daně z příjmů ·       Daň z přidané hodnoty ·       Silniční daň ·       Spotřební daně ·       Daň z nemovitosti ·       Rozpočtová pravidla	ZÁKONY IB (účetní) ·       Účetnictví ·       Související předpisy
ZÁKONY IIA (občanské, obchodní) ·       Občanský zákoník ·       Obchodní korporace ·       Občanský soudní řád ·       Živnostenské podnikání	ZÁKONY IIB (trestní) ·       Trestní právo ·       Právní pomoc • Policie ČR ·       Správní právo• Střelné zbraně
ZÁKONY IIC (exekuce, ochrana spotřebitele) ·       Exekuce ·       Insolvenční řízení ·       Ochrana spotřebitele ·       Notářský řád • Advokacie
ZÁKONY IIIA (pracovněprávní) ·       Zákoník práce ·       Mzdové a platové předpisy ·       Předpisy k zaměstnanosti ·       Požární ochrana a BOZP	ZÁKONY IIIB (odvody) ·       Sociální zabezpečení ·       Důchodové a nemocenské pojištění ·       Zdravotní pojištění
ZÁKONY IV (stavební, katastrální) ·       Stavební zákon • Katastr nemovitostí ·       Požární bezpečnost ·       Pozemkové úpravy
ZÁKONY V (veřejná správa, školství) ·       Územní celky a členění státu ·       Organizace veřejné správy ·       Veřejná správa ve vztahu k občanům ·       Školy a školská zařízení
ZÁKONY VIA (životní prostředí) ·       Životní prostředí • znečištění ·       Ochrana přírody a krajiny ·       Ochrana ovzduší a vod ·       Integrovaná prevence ·       Ekologické zemědělství ·       Ochrana půdy a rostlin	ZÁKONY VIB (odpady, obaly) ·       Odpady a obaly • hospodaření ·       Energetická náročnost budov ·       Podnikání v energetice ·       Podporované zdroje energie ·       Průmyslové havárie