Základní vymezení pracovního práva nalezneme
v zákoníku práce, který upravuje právní vztahy vznikající při výkonu
závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Na začátku zákoníku práce
jsou rozebrány všeobecná ustanovení, základní pojmy a zásady. Je rozčleněn
celkově do čtrnáct částí a jeho druhá část se věnuje pracovnímu poměru.
Řeší, jak postupovat před jeho vznikem, co musí obsahovat pracovní smlouva –
tzv. podstatné náležitosti a jak je možné pracovní poměr změnit či
ukončit. Třetí část je věnovaná úpravě dohod o pracích konaných mimo
pracovní. Další část upravuje pracovní dobu. Velmi důležité jsou zásady
zaměstnavatele, které určují povinnosti pro dodržení bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci. Odměna za práci je pro zaměstnance nejdůležitějším aspektem
jejich zaměstnání a rozebírá ji šestá část zákoníku práce. Obsahově pak
navazuje část sedmá s úpravou náhrady výdajů v souvislosti
s výkonem práce. Někdy nastanou na straně zaměstnance či zaměstnavatele
překážky v práci a těm se věnuje část osmá a devátá upravuje
otázky dovolené. Část desátá rozebírá ustanovení, která se týkají péče
o zaměstnance. V jedenácté části najdeme postup při náhradě majetkové
a nemajetkové újmy. Část dvanáctá upravuje činnost odborové organizace
a rady zaměstnanců. Část třináctá obsahuje společná ustanovení
a poslední, čtrnáctá část pak ustanovení přechodná a závěrečná.
Zákoník práce je nejdůležitější právní úpravou při zaměstnávaní, a proto
vám ho přinášíme i s komentářem.
Zákoník práce č. 262/2006 Sb. patří mezi
nejdůležitější právní předpisy. Jeho význam je zdůrazněn tím, že upravuje práva
a povinnosti pro převážnou část života občana. Zejména v době, kdy je
zapojen do pracovního procesu, vykonává závislou činnost a vznikají tak
individuální pracovněprávní vztahy s významnými sociálními
a citlivými důsledky.
Při jejich realizaci se
setkáváme s otázkami, jako je vznik, změna a skončení pracovního
poměru, práva z dovolené, pracovní doby, kvalifikace, pracovních podmínek
apod.
Zákoník práce ovlivňuje
pracovněprávní vztahy již od roku 1966 (zákon č. 65/1965 Sb.) V roce
2006 byl nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb. Za 16 let byl již
pětapadesátkrát novelizován a současná společensko ekonomická situace,
kvalitativní rozvoj pracovních vztahů si vyžádala jeho další novelizaci.
Stalo se tak zákonem
č. 285/2020 Sb., jehož účinnost je rozložena do dvou časových úseků – od
30. července 2020 a od 1. ledna 2021.
Poslední významnou změnou
zákoníku práce (č. 285/2000 Sb.) došlo k podstatným úpravám na úseku
dovolené, v doručování písemností, v přechodu práv a povinností
z pracovněprávních vztahů, v otázkách flexibility pracovních míst
apod. Tyto změny se v praxi uplatňují různorodě a mnohdy dochází
k rozličnému výkladu. Proto jsme se v našem novém aktualizovaném vydání
komentáře k zákoníku práce zaměřili na správný praktický výklad zejména
sporných novelizovaných ustanovení s přihlédnutím k legislativním
novinkám, které přineslo období po koronavirové pandemii.
Podstatně jsme rozšířili –
oproti předchozímu vydání v Poradci č. 2-3/2021 – komentář k novým
pracovněprávním předpisům z poslední doby, doplnili aktuální judikaturu,
pasáže z jiných právních předpisů, které s příslušnými ustanoveními
zákoníku práce souvisejí (tzv. exkurz), řadu praktických příkladů, nejnovější
legislativní stanoviska apod.
Poznámky:
Příslušné zákony se uvádějí zkratkou:
-
zákon č. 262/2006
Sb. – ZP
-
novela zákoníku práce
č. 285/2020 Sb. – novela ZP
-
občanský zákoník
č. 89/2012 Sb. NOZ
-
zákon
o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. – ZOZ
-
trestní zákoník
č.40/2009 Sb. – TZ
-
občanský soudní řád
č. 97/1963 Sb. – OSŘ
-
označení dalších zákonů
je uvedeno v textu u jednotlivých ustanovení komentáře
-
nařízení vlády jsou
označena legislativní zkratkou přímo v textu.
Termíny účinnosti novely (30. červenec 2020
a 1. leden 2021) jsou patrné z příslušných ustanovení.
ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY
A VYMEZENÍ
PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 1
Tento zákon
a) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce
mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy
pracovněprávními,
b) upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy a podporu
vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů.
Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce,
jsou vztahy pracovněprávními,
c) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1),
d) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních
vztahů podle písmene a),
e) upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů
a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce
podle zákona o nemocenském pojištění107) a některé
sankce za jeho porušení.
Komentář k § 1
Předmětem zákoníku práce (dále jen „ZP“) jsou tyto základní otázky
uvedené v:
písm. a)
-
definice předmětu
(objektu) pracovněprávních vztahů, jímž je výkon závislé (podřízené) práce,
-
posílení principu
liberalizace rozšířením smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů při
respektování principu rovného zacházení, kogentními normami garantovat
zaměstnancům základní práva a pracovní podmínky, v dalších otázkách vytvořit
prostor zejména pro smluvní ujednání,
-
v pracovněprávních
vztazích se upravil rovněž výkon závislé (podřízené) práce mimo pracovní poměr,
a to v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda
o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti),
-
v pracovním poměru
jako základním pracovněprávním vztahu pro výkon závislé (podřízené) práce,
jakož i v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr,
poskytovat zaměstnanci ochranu a záruku odpovídajícího pracovního
postavení,
písm. b)
-
vymezuje se vzájemný
vztah zákona, kolektivní smlouvy, pracovní smlouvy, dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr, popřípadě vnitřního předpisu tak, že zákonná
úprava vymezí (upraví) základní otázky (standardy) a vytvoří prostor pro
smluvní ujednání účastníků pracovněprávních vztahů; v rámci tohoto
prostoru je možné sjednat pro zaměstnance výhodnější úpravu v kolektivní
smlouvě. Pracovní smlouvou, popřípadě dohodami o pracích konaných mimo
pracovní poměr, je dále možné tuto výhodnost vzhledem k zákonné úpravě
a úpravě v kolektivní smlouvě ještě rozšířit; zároveň se vymezují
vztahy mezi jednotlivými právními úkony, popřípadě vnitřním předpisem,
-
vymezují se zákonná
oprávnění odborových organizací působících u zaměstnavatelů.
písm. c)
-
ZP zapracovává
příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva
a povinnosti v souvislosti s dodržováním režimu dočasně práce
neschopného zaměstnance.
písm. d)
-
toto ustanovení určuje,
že některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů upravuje právě
ZP. Jedná se např. o záležitosti, které se týkají výběru uchazečů
o zaměstnání, informační povinnost zaměstnavatele vůči fyzické osobě před
uzavřením pracovního poměru (§ 30 a 31 ZP).
písm. e)
-
Tento bod zahrnuje
situace, které zcela nepatří do sféry pracovněprávních vztahů. Jedná se
o pracovněprávní důsledky porušení povinností, které má zaměstnanec
v důsledku pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz.
§ 1a
(1) Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují
i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména
a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,
b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,
c) spravedlivé odměňování zaměstnance,
d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu
s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,
e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich
diskriminace.
(2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení
zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon
práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci
a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný
pořádek.
Komentář k § 1a
Smyslem úpravy je vytýčení obecných
základních zásad, na nichž je vybudováno pracovní právo jako součást
soukromého práva. V základních zásadách jsou vyjádřena základní pravidla,
jimiž se řídí pracovněprávní vztahy za účelem realizace jejich základních cílů
spočívající v organizaci práce fyzické osoby a ve vytváření
odpovídajících pracovních podmínek, jakož i v nezbytné ochraně
zaměstnance při práci. Je tomu tak proto, že úprava práv a svobod podle
čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není pro
pracovněprávní vztahy dostačující.
Tyto základní zásady jsou významnými interpretačními
(výkladovými) pravidly pro použití právních norem ZP, pro realizaci smluvní
vůle stran v mezích zásady „co zákon nezakazuje, to dovoluje“,
neboli „co není zakázáno, je dovoleno“, i pro použití právních norem
NOZ v pracovněprávních vztazích. Jak vyplývá z principu podpůrné
působnosti občanského zákoníku, musí zaměstnavatelé používat NOZ
v pracovněprávních vztazích se zřetelem k těmto základním zásadám.
Fakticky se jedná o určité „povinnosti“
zaměstnavatele. Použití
NOZ musí být vždy v souladu s těmito základními zásadami (§ 4
ZP). To je jediné limitující hledisko při uplatnění zásady subsidiarity
(podpůrnosti) NOZ v pracovněprávních vztazích.
Zásady zvláštní ochrany postavení zaměstnance,
uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek, rovného zacházení
a zákazu diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.
Nemají tedy „jen“ demonstrativní, ale i sankční charakter. ZP vychází ze
skutečnosti, že zaměstnanec je v pracovněprávních vztazích vždy slabší
smluvní stranou, neboť možnost ochrany jeho práv je omezena.
Uplatňuje se i zásada spravedlivého odměňování
zaměstnance. I tato zásada vyplývá z čl. 28 Listiny základních
práv a svobod. Při výkonu stejné práce by nemělo např. docházet
k rozdílnému odměňování mužů a žen.
NOZ vnesl do právních předpisů nový pojem „veřejný
pořádek“. Řadu zásad z tohoto ustanovení můžeme pod něj zařadit. ZP je jediným právním předpisem, kde je
tento pojem konkretizován. NOZ uvádí tento pojem v řadě ustanovení, např.
v § 1, § 19, § 139.
§ 2
(1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve
vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem
zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro
zaměstnavatele vykonává osobně.
(2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat
nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele,
v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném
dohodnutém místě.
§ 3
Závislá práce může být vykonávána výlučně
v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními
předpisy2). Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona
jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích
konaných mimo pracovní poměr.
Komentář k § 2
a § 3
Obsah závislé činnosti vyplývá z § 2 ZP. Jde
o vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce zaměstnance
pro zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat
nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak
stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, případně
na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho
odpovědnost. Ani jeden z těchto znaků u podnikatelské
činnosti neexistuje.
Některé znaky pracovněprávního vztahu jsou
markantní ihned po zahájení pracovní činnosti (např. přidělování práce, práce
podle pokynů nadřízeného, výplata mzdy apod.), kdežto některé další znaky mohou
být naplněny až v průběhu tohoto vztahu (např. vztah sankční – krácení
dovolené za neomluvenou nepřítomnost v práci) apod. Živnostník
a zaměstnavatel mají smluvní volnost při sjednávání právní formy
pracovního vztahu. Jsou však vázáni obsahem tohoto pracovního vztahu. Měli
by si jej charakterizovat a konkretizovat ve smlouvě, kterou živnostník
a zaměstnavatel uzavírá.
·
Znaky podnikání
Definici podnikání obsahuje § 420 NOZ. Kdo
samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost
živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem
dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
Pokud bude občan vykonávat pracovní činnost
k zaměstnavateli (firmě), se znaky závislé činnosti, musí to být podle
pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení
práce.
Jestliže by pracovní činnost vykonával občan na
základě živnostenského listu, ale přitom by pracoval na pracovišti
zaměstnavatele a jeho práce by měla znaky závislé činnosti, jednalo by se
o zastřený pracovněprávní vztah.
Příjem z této činnosti by mohl být na základě
kontroly finančního úřadu dodatečně zdaňován. Přitom vůbec není rozhodující,
zda občan bude plnit úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti
zaměstnavatele nebo úkoly jiné, které s obsahem tohoto předmětu přímo
nesouvisí.
Jedná se o tyto znaky:
·
Samostatnost
Nejvíce odlišuje činnost podnikatelskou od
činnosti v pracovněprávním vztahu požadavek samostatnosti. Je to tehdy, jestliže osoba (živnostník)
rozhoduje o své činnosti samostatně a sama ji organizuje. Není možné
za samostatnou považovat činnost v závislém (podřízeném) postavení,
zejména činnost, která je vykonávána pro jedinou osobu, která určuje
a řídí podstatné složky jejího provádění. Zjistí-li se, že činnost není
prováděna samostatně, nejde vůbec o živnost podnikání a toto nemůže
vzniknout. Samostatností se podnikatelská činnost nejvíce odlišuje od
pracovněprávního vztahu. Znamená to, že živnostník rozhoduje
o své činnosti samostatně a nikoliv v závislosti na pokynech
a příkazech „nadřízených“.
·
Soustavnost
Za soustavnou nelze považovat činnost jednorázovou
nebo nahodilou, i když by existovaly ostatní podnikatelské znaky. S požadavkem soustavnosti není
v rozporu, je-li činnost vykonávána sezónně. Podle okolností lze hodnotit
jako soustavnou činnost i jednání jednorázové, dochází-li k jeho
opakování v průběhu určitého období. Soustavná je i činnost, která
vyžaduje k provedení delší dobu (např. převzetí stavby objektu, dodávky
technologické linky apod.).
·
Samostatnost
Samostatnost je nutno vykládat
s přihlédnutím ke konkrétní povaze a podmínkám činnosti
a odlišit případy zastřeného pracovněprávního vztahu a vztahu např.
subdodavatelského. Při posuzování nutno vzít v úvahu řadu kritérií jako
obvyklý způsob provozování činnosti (např. subdodávka dílčího stavebního celku
nebo dílčího projektu) apod.
·
Vlastním jménem
Požadavek provozování živnosti vlastním jménem je
upraven v zákoně o obchodních korporacích (zák. č. 90/2012 Sb.). Podnikatelé, kteří nejsou zapsáni do
obchodního rejstříku (u živnostníků není zápis do obchodního rejstříku
povinný), činí jednotlivé úkony svým jménem a příjmením nebo názvem
(název, pod kterým činí podnikatel právní úkony při provozování živnosti).
·
Vlastní odpovědnost
Požadavek provozování živnosti na vlastní odpovědnost
vyjadřuje podnikatelské riziko. Podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem.
Dosažení zisku: Není rozhodující, zda bude zisku skutečně dosaženo,
postačuje, je-li zde takový úmysl a vůbec není rozhodující, pro jaké účely
bude zisk použit.
Může se však jednat i o případ, kdy občan
nebude mít živnostenské oprávnění a přesto nemusí činnost pro
zaměstnavatele vykonávat v pracovněprávním vztahu. Jeho činnost ve prospěch zaměstnavatele
(firmy) musí však vykazovat výše uvedené znaky podnikání. Pokud by tomu tak
nebylo a jeho činnost by obsahovala prvky závislé práce, musel by být na
tuto činnost sjednán pracovněprávní vztah.
·
Zákon o dani
z příjmu
Při uplatňování daňových zákonů v daňovém
řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné
skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem
formálně právním a liší se od něho.
Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí
§ 23 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmu.
Pro zjištění základu daně se vychází
z účelu vedeného podle zvláštního předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní
předpis nebo zákon o dani z příjmu nestanoví jinak, anebo pokud
nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.
DŮLEŽITÉ
Z daňových zákonů vyplývá, že zastřený
pracovněprávní vztah (pracovněprávní úkon) umožňuje finančním orgánům, aby
zjišťovaly základ daně jinak, než z účetnictví zaměstnavatele (firmy).
Znamená to, že i když budou mít účastníci
pracovního vztahu (zaměstnavatel
– firma a fyzická osoba) uzavřen mezi sebou k provádění prací smlouvu
obchodněprávní (podnikatelskou), a tuto činnost bude firma vykazovat
v účetních dokladech jako práci podle obchodněprávní smlouvy, může
finanční orgán posoudit obsah tohoto vztahu jako pracovněprávní vztah, který je
zastřen vztahem obchodněprávním. To přichází v úvahu zejména tehdy,
bude-li tento vztah vykazovat znaky závislé činnosti. Potom může finanční orgán
posoudit tento vztah z daňového hlediska jako pracovněprávní se všemi
daňovými důsledky – dodatečné doměření daně.
Úprava uvedená v tomto ustanovení stanoví,
že závislá práce může být vykonávána jen v pracovněprávním vztahu. To
má určitou souvislost s prací na černo – s tzv. nelegální prací.
Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004
Sb., poprvé v našem právním řádu definoval nelegální práci v § 5
písm. e). Je to tehdy, nevykonává-li fyzická osoba práci pro
zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li
o manžela nebo dítě této fyzické osoby. Dále to je v případě, kdy
cizinec nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě
pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě
této fyzické osoby. U cizince se jedná o nelegální práci také
tehdy, vykonává-li práci bez platného povolení k pobytu na území ČR nebo
pracuje-li v rozporu s povolením nebo bez povolení.
Například, pracují-li v truhlářské firmě
osoby bez pracovní smlouvy nebo dohody a nevykonávají-li práce podle
živnostenského oprávnění nebo jiné smlouvy se znaky podnikání, jedná se
o nelegální práci. Ovšem i zaměstnanci pracující podle
živnostenského oprávnění mohou se dostat do střetu se zákonem, nebude-li mít
jejich činnost uvedené znaky podnikání. Jestliže by pracovali
v závislé činnosti, ale „formálně“ by byli činní jako živnostníci, šlo by
o zastřený pracovněprávní vztah a porušení předpisů. V úvahu by
mohlo přicházet dodatečné zdanění jak firmy, tak těchto „živnostníků“.
·
Pozor na práci na
černo
V některých případech pracovní činnosti
pro zaměstnavatele by se mohlo jednat o tzv. práci na černo nebo
o nelegální práci. Bylo by to tehdy, kdyby například občan pracoval
u zaměstnavatele v závislé činnosti a pracovní úkoly by
vykonával bez smlouvy, jen jako „výpomocnou“ formu, tedy mimo pracovněprávní
vztah nebo bez znaků podnikání – bez obchodněprávní smlouvy. Např. ve firmě,
jejímž předmětem činnosti je „výroba kovonářadí“, plní pracovní úkoly občan bez
pracovní smlouvy nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr, nebo nemá
na tuto činnost živnostenské oprávnění nebo smlouvu podle zákona
o obchodních korporacích.
Nelegální práce může mít mnoho podob. Důsledek je však jediný: únik
z daňového systému, neodvádění pojistného na sociální zabezpečení
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, případně krácení odvodu
zdravotního pojištění apod. K tomu musíme „připočítat“ i další negativní
jev: odnímání pracovních příležitostí pro uchazeče o zaměstnání, kteří
jsou řádně evidováni na úřadech práce. Zaměstnavatelé pak nemají potřebu
o volných pracovních místech informovat úřad práce, i když jim tuto
povinnost zákon ukládá.
·
Daňová kontrola
Podle § 8 odstavec 1 zákona č. 280/2009
Sb. (daňový řád) se při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení
hodnotí důkazy podle úvahy finančních orgánů. Každý důkaz se posuzuje
jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přihlíží
se ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Znamená to, že se bere
v úvahu vždy skutečný obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti
rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně
právním a liší se od něho.
Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí
§ 23 odstavec 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů. Pro zjištění základu daně se vychází z účelu vedeného podle
zvláštního předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní předpis nebo
zákon o daních z příjmu nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke
krácení daňové povinnosti jiným způsobem.
Z daňových zákonů vyplývá, že zastřený
pracovněprávní vztah (pracovněprávní úkon) umožňuje finančním orgánům, aby
zjišťovaly základ daně jinak, než z účetnictví zaměstnavatele (firmy).
Znamená to, že i když budou mít účastníci
pracovního vztahu (zaměstnavatel – firma a fyzická osoba) uzavřenou mezi
sebou k provádění prací smlouvu obchodněprávní (podnikatelskou),
a tuto činnost bude firma vykazovat v účetních dokladech jako práci
podle obchodněprávní smlouvy, může finanční orgán posoudit obsah tohoto vztahu
jako pracovněprávní vztah, který je zastřen vztahem obchodněprávním. To
přichází v úvahu zejména tehdy, bude-li tento vztah vykazovat znaky
závislé činnosti. Potom může finanční orgán posoudit tento vztah z daňového
hlediska jako pracovněprávní se všemi daňovými důsledky – dodatečné doměření
daně.
Úplné znění zákoníku
práce s komentářem najdete v měsíčníku Poradce 11-12/2022.
Zákon o nemocenském pojištění byl od r.
2006 do dubna 2022 celkem 76krát novelizován. V letošním roce již pětkrát.
Jaké změny přinesly poslední novely?
Je
všeobecně známo, že zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále
jen „zákon o NP“) nabyl účinnosti 1. ledna 2009, platí tedy 13 let. Nabytí
účinnosti zákona původně plánováno k datu 1. ledna 2007, tedy k datu
nabytí účinnosti zákoníku práce č. 262/2006 Sb. oba zákony spojovala nová
právní úprava zajištění v době dočasné pracovní neschopnosti. Zákoník
práce obsahuje právní úpravu náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody
o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) po dobu
trvání prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a zákon
o nemocenském pojištění zase poskytování dávek nemocenského až od 15. dne
trvání dočasné pracovní neschopnosti. Vzhledem k tomu, že se jednalo
o „převratnou“ změnu, byla původně plánovaná účinnost zákona odložena
nakonec o dva roky.
K datu
1. ledna 2022 byl zákon o NP novelizován zákonem č. 330/2021 Sb., kterým
se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. K témuž datu nabylo
účinnosti i Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 380/2021
Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních
hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2022, to
vychází pravidelně každý rok s účinností k 1. lednu. K 1.
únoru 2022 pak byl novelizován zákon o NP dokonce dvěma zákony, a to
zákonem č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci a zákonem č.
417/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za
přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony.
Pátá změna zákona o NP v r. 2022 nastala
k datu 1. dubna 2022, došlo k ní
zákonem č. 248/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony. Dnes ale již víme ještě o dalších dvou novelizacích
zákona o NP, ty nastanou k 1. lednu 2023. Jedná se
o novelu provedenou zákonem č. 277/2019 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů
a mezinárodních smluv a zákonem č. 326/2021 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci
zdravotnictví.
1. LEDEN A ZMĚNY ZÁKONA
O NP - Pravidelně každý rok dochází k 1. lednu
ke změně výše redukčních hranic podle § 22 zákona o NP. Tato úprava má
základ v pravidelné každoroční valorizaci důchodů. Podle zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění se totiž každoročně mění základní parametry
pro výpočet důchodů a na základě toho se zvyšují i vyplácené důchody
a příplatky k důchodu. Tyto nové základní parametry stanoví vláda
nařízením. Pro rok se jednalo o nařízení vlády č. 356/2021 Sb.,
o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020, přepočítacího
koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020, redukčních
hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2022 a základní výměry důchodů
stanovené pro rok 2022 a o zvýšení důchodů v roce 2022.
V návaznosti
na tyto parametry v nemocenském pojištění pak první redukční hranice
představuje jednu třicetinu součinu všeobecného vyměřovacího základu
stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který
o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukčních
hranic stanoví, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona
o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu
(tedy toho, co bylo vyhlášeno nařízením vlády ve Sbírce zákonů). Druhá
redukční hranice pak činí 1,5násobek částky první redukční hranice a třetí
redukční hranice činí 3násobek částky první redukční hranice.
Podle zmocnění
v zákoně se částky redukčních hranic stanoví pravidelně každoročně
s účinností od 1. ledna kalendářního roku. Částky redukčních hranic se
stanoví sdělením MPSV pravidelně v září kalendářního roku, neboť dříve
nejsou známy údaje o výši průměrné mzdy. Pro rok 2022 platí úprava
uveřejněná ve Sdělení MPSV č. 380/2021 Sb.
Redukční hranice
Redukční
hranice
|
Kalendářní
rok 2021
|
Kalendářní
rok 2022
|
I.
redukční hranice
|
1 182 Kč
|
1 298 Kč
|
II.
redukční hranice
|
1 773 Kč
|
1 946 Kč
|
I.
redukční hranice
|
3 545 Kč
|
3 892 Kč
|
nepřihlíží
se k částce nad
|
3 545 Kč
|
3 892 Kč
|
Druhou
změnou byla novela provedená zákonem č. 330/2021 Sb., kterým se mění zákon č.
187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony, která se týkala především dávky otcovské
a dlouhodobého ošetřovného. Otcovská a dlouhodobé ošetřovné byly do
systému NP zavedeny v roce 2018, takže zákonodárce potřeboval dosud
získané zkušenosti vyhodnotit a navrhnout případné změny.
U dlouhodobého
ošetřovného bylo vyhodnoceno, že podmínka alespoň 7denní hospitalizace pro
nárok na dlouhodobé ošetřovné je neúměrně dlouhá, a proto došlo
k jejímu zkrácení na 4 dny, do nichž se počítá i den přijetí do
lůžkového zařízení a den propuštění z něho. Důvodem bylo, že průměrná doba
hospitalizace se stále snižuje, neboť nové léčebné metody umožňují snižovat
potřebnou dobu hospitalizace. V současné době činí průměrná doba
hospitalizace cca 5 dní, když od roku 2017 došlo k jejímu zkrácení téměř
o dva dny.
Druhou změnou u dlouhodobého ošetřovného bylo, že
podmínka hospitalizace nebude platit u osob, které vyžadují celodenní
dlouhodobou péči a byl u nich konstatován inkurabilní stav
s potřebou poskytování paliativní péče a dlouhodobého ošetřování
v domácím prostředí. Jde o stav, který je nevyléčitelný, vysoce nepříznivý,
neustále se zhoršující, s očekávaným úmrtím v krátké době. Vzhledem
k tomu, že ošetřovaná osoba nemusí být v takovém stavu vždy
hospitalizována (chce dožít doma), bude o inkurabilním stavu
a potřebě celodenní péče rozhodovat i ošetřující lékař poskytovatele
zdravotních služeb ambulantní péče (primární nebo specializované ambulantní
péče), který bude poskytovat zdravotní služby fyzické osobě v inkurabilním
stavu. Za tím účelem byly u těchto ošetřovaných osob upraveny podmínky
nároku na dlouhodobé ošetřovné, vznik potřeby dlouhodobé péče a povinnosti
ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče. Půjde
zejména o pacienty v terminální fázi onkologické nemoci, se
selháváním životně důležitých orgánů (srdce, plic, jater), se spinální svalovou
atrofií nebo s jiným neurologickým postižením v konečné fázi života
aj.
Pokud se
týká změn u dávky „otcovské“, tak ta byla do právního řádu ČR zavedena
s účinností 1. dubna 2018. Účelem této nové dávky bylo především posílení
vazby mezi dítětem a jeho oběma rodiči v raných týdnech života
dítěte, podpora a motivace otců k zapojení se do péče
o novorozené dítě a rozvoj vztahů v rámci rodiny
a kompenzace ucházejícího příjmu otce z důvodu péče o novorozené
dítě a matku krátce po porodu. Obdobné opatření bylo zavedeno
i v případě převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů.
Otcovská byla v letech 2019 až 2021
poskytována z NP otci dítěte po dobu jednoho týdne. Od 1. ledna 2022 se
podpůrčí doba prodlužuje a dávka může být čerpána po 2 týdny. Nástup na
otcovskou je možný v období 6 týdnů ode dne narození dítěte a výše
této dávky za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu.
Na dávku má nárok při splnění podmínek zaměstnanec
a osoba samostatně výdělečně činná (nemocensky pojištěná), pokud je otcem
dítěte nebo osobou, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na
základě rozhodnutí příslušného orgánu. Smyslem otcovské je také zapojení otce
do péče o novorozené dítě v době krátce po porodu, získávání nových
zkušeností a posilování rodinných vazeb. Vzhledem k tomu, že po
ukončení šestinedělí se může otec dítěte či manžel matky dítěte s matkou
dítěte vystřídat při pobírání peněžité pomoci v mateřství (dohoda
o převzetí dítěte do péče), mohou rodiče po ukončení šestinedělí řešit
svou situaci tak, jak jim to pro konkrétní případ vyhovuje.
PRVNÍ ZMĚNU ZÁKONA O NP
K 1. ÚNORU 2022 provedl zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné
moci. Tento zákon v první řadě usiluje
o modernizaci právního rámce regulujícího sdílení dat, která má veřejný
sektor k dispozici, v rámci veřejného sektoru i navenek. Cílem
této modernizace je omezit informační povinnost fyzických i právnických
osob vůči veřejnému sektoru v duchu hesla „Obíhat mají data,
nikoliv osoby“. Toho má být dosaženo jednak rozšířením údajů vedených
v klíčovém informačním systému veřejné správy, základním registru
obyvatel, o údaje, s nimiž veřejný sektor opakovaně nakládá (rodné
příjmení, pohlaví, svéprávnost a rodinný stav). Zejména se však vytvářejí
předpoklady pro efektivnější sdílení údajů obsažených v různých
informačních systémech veřejné správy.
V zákoně
o NP tímto zákonem došlo ke zrušení pouze jednoho ustanovení, a to §
118. Toto ustanovení původně upravovalo sdělování údajů z jiných
informačních systémů veřejné správy orgánům NP. Orgány NP budou místo speciální
úpravy v § 118 zákona o NP využívat údaje podle obecných právních
předpisů upravujících poskytování údajů ze základních registrů
a agendových informačních systémů.
Druhá změna zákona o NP k datu 1. února 2022
byla provedena zákonem č. 417/2021 Sb., kterým se mění zákon
č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Zákon reaguje
na potřeby aplikační praxe s tím, že upravuje některé instituty, zejména
kvalifikační požadavky na oprávněné úřední osoby, které vedou řízení
o přestupku, ruší povinnost zpracovávat přehled přestupků a navrhuje
alternativu ke zrušenému správnímu trestu zákazu pobytu v podobě rozšíření
využitelnosti omezujících opatření. Dalším cílem zákona je provedení nezbytných
legislativně-technických úprav celkem v jedenácti zákonech.
V zákoně o NP byla provedena pouze drobná
legislativně technická změna. V ustanovení § 142 odst. 9 zákona o NP
byla slova „přímo postižené spácháním přestupku“ nahrazena slovy „dotčené
jednáním podezřelého z přestupku“. Podle předmětného ustanovení tedy dnes
platí, že ustanovení zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení
o nich týkající se vyrozumění osoby dotčené jednáním podezřelého
z přestupku o odložení věci se nepoužijí.
ZMĚNA
V ZÁKONĚ O NP K 1. DUBNU 2022 byla provedena zákonem č. 248/2021
Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony.
Tento zákon
v zákoně o zaměstnanosti zakotvil nový institut – podporu v době
částečné zaměstnanosti, kterým stát finančně podpoří zaměstnance těch
zaměstnavatelů, kteří budou zasaženi hospodářskými potížemi způsobenými
vnějšími faktory (např. epidemií, živelní událostí nebo živelnou pohromou,
krizovou nebo mimořádnou událostí ohrožující chod hospodářství). Podpora bude
náležet zaměstnancům v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou, který
trvá minimálně 3 měsíce ke dni podání oznámení týkající se poskytnutí podpory
a bude součástí aktivní politiky zaměstnanosti.
V návaznosti na tuto úpravu dochází v zákoně
o NP ke třem úpravám. Předně se stanoví, že z této podpory se
nebude platit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti, a proto tento příjem nebude vstupovat do
vyměřovacího základu pro výpočet nemocenských dávek. Vyměřovacím
základem bude zpravidla jen příjem za odpracovanou „zkrácenou“ dobu. Kalendářní
měsíce, v nichž bude zaměstnanci náležet podpora v době částečné zaměstnanosti,
nebudou proto zahrnuty do rozhodného období. Proto se také
o kalendářní dny těch kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část
měsíce zaměstnanci náležela podpora, se sníží úhrn kalendářních dnů rozhodného
období. Ani kalendářní dny a ani vyměřovací základy za tyto měsíce se
nezahrnou do úhrnu vyměřovacích základů rozhodného období. Dávky NP
budou vypočítávány z údajů připadajících na období, v němž dotyčný
zaměstnanec mohl pracovat v rozsahu sjednaného úvazku, a proto
kalendářní měsíce, v nichž bude poskytována podpora v době částečné
zaměstnanosti, neovlivní nepříznivě výši dávek NP.
Nakonec
s ohledem na to, že u zaměstnanců v režimu částečné zaměstnanosti bude
odchylný způsob stanovení rozhodného období od obecných zásad, musí být OSSZ
informována při uplatnění nároku na dávku NP o vzniku a trvání
částečné zaměstnanosti u žadatele o dávku.
Více již
najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 6-7/2022 a
komentář k zákonu o nemocenském pojištění je uveřejněn v měsíčníku
Poradce 13/2022, který právě vychází.