Zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“ anebo „zákon“) došlo bezesporu k urychlení fáze výkonu rozhodnutí, včetně toho, že část pravomoci soudu na úseku vymáhání pohledávek byla delegována na nezávislého soudního exekutora, aniž by byla jakkoli postižena pravomoc soudu, popř. jiných státních orgánů.

Tento zákon je koncipován jako zvláštní právní předpis ve vztahu k procesní úpravě obsažené v občanském soudním řádu. To znamená, že občanský soudní řád má vůči tomuto zákonu povahu předpisu subsidiárního. Třeba připomenout, že uvedený vztah exekučního řádu k občanskému soudnímu řádu se obdobně promítá i do dalších vzájemných vztahů, včetně těch, které zasahují oblast podzákonných předpisů. Tedy v souladu s § 11 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, nestanoví-li tato vyhláška jinak, použijí se pro postup soudního exekutora při provádění jednotlivých způsobů exekuce přiměřeně ustanovení části deváté oddílu druhého až pátého vyhlášky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, tedy vyhl.č. 37/1992 Sb. Dále ještě nutno uvést, že souvisejícími předpisy k tomuto zákonu jsou kromě již zmíněné vyhlášky č. 418/2001 Sb. dále též vyhl.č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škodu způsobené exekutorem a vyhl.č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí. Díky tomuto zákonu je pak Česká republika vedle např. Francie, Belgie nebo sousedního Slovenska další zemí, kde soudní exekutoři, kteří nejsou zaměstnanci soudů, působí.

Zákon byl od doby svého přijetí, tj. od roku 2001, mnohokrát novelizován. Dosud poslední novela byla provedena zákonem č. 286/2021 Sb.

Komentář k § 54

-          Návrh na odklad exekuce

Odklad exekuce je velmi důležitým prostředkem k ochraně práv povinného v rámci exekučního řízení. V tomto paragrafu zákona jsou blíže upraveny důvody, pro které může být provedení exekuce odloženo. Tudíž – v podstatě tu platí důvody pro soudní výkon rozhodnutí, které jsou zakotveny v § 266 občanského soudního řádu. Pokud shrneme následující právní úpravu, třeba dodat, že podat návrh na odklad exekuce může jen povinný, přičemž tento návrh se podává u pověřeného soudního exekutora. Soudní exekutor musí tento návrh přezkoumat, zda obsahuje všechny potřebné náležitosti a zda jsou k němu přiloženy listiny k prokázání tvrzení, kterými povinný takto svůj návrh na odklad exekuce odůvodňuje. Je-li podán tento návrh, nesmí soudní exekutor až do rozhodnutí o něm činit žádná další právní jednání, které by směřovala k vlastnímu provedení exekuce.

Pakliže nejsou náležitosti návrhu splněny nebo nejsou-li k návrhu na odklad přiloženy uvedené listiny, popř. je návrh nesrozumitelný nebo neurčitý, soudní exekutor takový návrh do 7 dnů odmítne. Proti tomuto rozhodnutí soudního exekutora se však povinný může bránit odvoláním. Nic mu však nebrání, aby podal nový – další návrh, který je již řádný a úplný. Za situace, kdy se soudní exekutor rozhodne tomuto návrhu na odklad nevyhovět, je povinen jej do sedmi dnů postoupit k rozhodnutí exekučnímu soudu. Exekuční soud by pak měl sám o tomto návrhu na odklad exekuce rozhodnout nejpozději do 15 dnů od jeho obdržení. Pokud by však soudní exekutor návrhu na odklad exekuce vyhověl z důvodů uvedených v § 266 občanského soudního řádu, uvede ve svém rozhodnutí též dobu, po kterou se exekuce takto odkládá. Po tuto dobu soudní exekutor neprovádí žádná další právní jednání, která by směřovala k provedení exekuce a v provádění této exekuce bude pokračovat až po uplynutí doby, která byla sjednána na odklad. Jak uvedl ve svém usnesení sp.zn. 21 Cdo 576/98 Nejvyšší soud ČR v ust. § 266 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu zákon stanoví dva samostatné (na sobě nezávislé) důvody, pro které může být provedení nařízeného výkonu rozhodnutí odloženo. Kromě toho, že se tyto důvody odlišují okolnostmi, pro které lze provedení výkonu rozhodnutí odložit, je mezi nimi rozdíl i ve způsobu zahájení řízení o odklad provedení výkonu rozhodnutí. Zatímco k odkladu provedení výkonu rozhodnutí podle ust. § 266 odst. 2 občanského soudního řádu může soud přistoupit i bez návrhu, o odkladu provedení výkonu rozhodnutí podle ust. § 266 odst. 1 občanského soudního řádu může rozhodnout jen na návrh oprávněného. Zákon počítá rovněž s možností odkladu exekuce za situace, kdy je složena jistota u soudního exekutora v návaznosti na podaný návrh na zastavení exekuce. Bude-li takto složena u soudního exekutora jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, může soudní exekutor na návrh povinného odložit provedení exekuce až do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. To mu současně nebrání v tom, aby s odkladem též rozhodl i o tom, že povinný není dále vázán zákazem stanoveným v § 44a odst. 1 a § 47 odst. 4 zákona. Nutno v daném kontextu dodat, že jistota může být použita na úhradu vymáhaných nároků, ovšem za předpokladu, že nedojde následně k zastavení exekuce. Stejně jako v případě zastavení exekuce, platí i v případě jejího odložení, že exekuční soud toto odložení povolí, lze-li očekávat, že exekuce bude následně zastavena.

-          Vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce

DŮLEŽITÉ!

Novela zákona č. 286/2021 Sb. v odst. 2 zavádí koncepci, podle níž musí soudní exekutor nově rozlišovat tři procesní situace s ohledem na obsah takto podaného návrhu. Dle odst. 2 písm. a) odlišuje návrh na odklad exekuce se složením jistoty, což znamená, že je-li složena jistota anebo byl-li v důsledku toho podán návrh na odklad exekuce v souladu s odst. 6, měl by soudní exekutor od okamžiku, kdy byl tento návrh podán, ustat ve všech úkonech, kterými je taková exekuce prováděna (zejména ve zpeněžování majetku a vyplácení oprávněnému), ale současně ustat i se všemi úkony, které směřují k zajištění majetku povinného. Od data vydání usnesení o odkladu exekuce, které obsahuje též ustanovení o tom, že povinný není vázán generálním inhibitoriem a ani speciálními inhibitorii i z nich plynoucími zákazy, by měl současně učinit vše pro to, aby povinný mohl volně se svým majetkem takto nakládat. Dle odst. 2 písm. b) platí, že v případě ostatních návrhů na odklad exekuce (tj. v případě jakéhokoliv jiného návrhu na odklad exekuce) by soudní exekutor neměl činit žádné úkony směřující k provedení exekuce a současně s tím i ustat v jejím provádění. Oproti situaci pod písm. a) mu však nic nebrání v tom, aby činil úkony zjišťovacího charakteru za účelem zmapování majetku povinného a eventuálního odhalení nového majetku povinného.

-          Bezúspěšný nebo opakovaný návrh na odklad exekuce

V odst. 3 bylo novelou č. 286/2021 Sb. pamatováno na situaci, kdy zde existuje zjevně bezúspěšný nebo opakovaný návrh na odklad exekuce. To je relevantní pro situaci, kdy je podán návrh na odklad, který je svévolný anebo uplatnil-li účastník ve svém návrhu na odklad exekuce stejné důvody a skutečnosti, o nichž již bylo dříve takto rozhodnuto. Za takové situace poté soudní exekutor může pokračovat v provádění exekuce bez zásadního omezení a bude provádět současně s tím jak realizační, tak zajišťovací úkony. Současně jej však stíhá povinnost, aby povinnému svým přípisem sdělil, že jeho návrh jím byl vyhodnocen jako se opakující anebo i bezúspěšný, což je i důvodem k tomu, že v exekuci bude i nadále pokračováno. Tento návrh musí soudní exekutor v souladu s odst. 12 předložit exekučnímu soudu, aby o něm tento rozhodl.

-          Postup po povolení odkladu exekuce

V odst. 4 je zakotven postup po povolení odkladu exekuce. Je-li vydáno usnesení o odkladu exekuce, musí toto usnesení zásadně obsahovat stanovení doby, po kterou dochází k odkladu této exekuce. Vychází se z toho, že tato doba by měla být určena dnem, dokdy je exekuce odložena, popř. určením jiného okamžiku, např. právní moci usnesení o zastavení exekuce apod. Dojde-li k pravomocnému odložení exekuce dle odst. 6, soudní exekutor exekuci neprovádí a ani nezjišťuje, popř. nezajišťuje majetek povinného. Platí, že po dobu jakéhokoli jiného odkladu exekuce nebude soudní exekutor exekuci provádět, tj. neměl by činit žádné přímé realizační úkony a ani vyplácet oprávněného. Dále též nelze zajistit sepsané movité věci a tyto odvézt, to však neznamená, že tyto věci nemohou být pojaty do soupisu. Pokud jde o ostatní majetek povinného, pak ten soudní exekutor zajistit i vydáním exekučního příkazu může, avšak nesmí být realizován (tj. nemělo by být přistupováno k jeho prodeji). Výjimku v rámci této koncepce představuje odklad dle § 289 odst. 1 OSŘ, kde je to dáno tím, že je-li v případě exekuce srážkami ze mzdy či jiných příjmů povolen odklad, neprovádí plátce srážky ze mzdy a mzda je takto v plném rozsahu vyplácena povinnému.

-          Odklad exekuce a odklad vykonatelnosti rozhodnutí

V odst. 5 je koncipován odklad exekuce a odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Je-li takto odložena vykonatelnost exekučního titulu, soudní exekutor nebo exekuční soud odloží provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení, ve kterém soud rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního titulu. Hodí se uvést, že samotný odklad vykonatelnosti rozhodnutí však nezabrání tomu, aby byl v souvislosti s existencí tohoto rozhodnutí konkrétní soudní exekutor pověřen vedením exekuce.

-          Institut tzv. jistoty

V odst. 6 je zakotven institut tzv. jistoty. Se zaplacením jistoty složené v exekuci se pojí odklad exekuce. Takovýto koncept zlepšuje svým způsobem pozici oprávněného v rámci exekuce, jelikož tento má pro případ zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zajištěnou úhradu své pohledávky z takto složené jistoty. Bude-li tedy u soudního exekutora (popř. u soudu) složena jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, soudní exekutor, popř. soud na návrh povinného provedení exekuce odloží. Nutno dodat, že takto složená jistota musí bezpečně zajistit úhradu vymáhané pohledávky a všech nákladů exekuce, což znamená, že musí být složena ve výši se zohledněním k nárůstu vymáhané pohledávky a odměny soudního exekutora do doby rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce.

-          Zvláštní odklad exekuce prodejem movitých věcí při splátkách

DŮLEŽITÉ!

V odst. 7 jsou novelou č. 286/2021 Sb. zavedeny postupy, které směřují k omezení exekuce prodejem movitých věcí, resp. je zde koncipován zvláštní odklad exekuce prodejem movitých věcí při splátkách. Nutno ovšem dodat, že zákonodárce zvolil tak komplikovanou ochranu povinných, že to v konečném důsledku povede zřejmě k tomu, že soudní exekutoři od tohoto způsobu exekuce z praktických důvodů upustí.

V odst. 7 písm. a) jsou v případě zákonného splátkového kalendáře při souběžné exekuci srážkami ze mzdy stanoveny zákonné podmínky pro odklad exekuce prodejem movitých věcí. Z těchto podmínek vyplývá, že je-li zároveň prováděna exekuce srážkami ze mzdy, nebude postačovat zasílat splátku ve výši 1 500 Kč, ale bude třeba, aby splátka odpovídala srážce z druhé třetiny mzdy vypočtené za kalendářní měsíc předcházející doručení exekučního příkazu plátce mzdy. Přitom postačí, když povinný písemně soudnímu exekutorovi sdělí, že bude měsíčně na jeho účet zasílat potřebné peněžní prostředky ve výši druhé třetiny zbytku čisté mzdy z exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů ve výši, která byla vypočtena v kalendářním měsíci předcházejícím kalendářnímu měsíci, ve kterém byl exekuční příkaz k provedení této exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů doručen plátci mzdy. V odst. 7 písm. b) jsou v souvislosti s existencí zákonného splátkového kalendáře uvedeny zákonné podmínky pro odklad exekuce prodejem movitých věcí. Pakliže povinný splnil všechny takto uvedené podmínky, soudní exekutor i bez návrhu přikročí k vydání usnesení, kterým dojde k odložení exekuce. K vydání tohoto usnesení postačí sdělení povinného, že bude zasílat exekutorovi splátky v souladu s odst. 7 písm. b) v minimální výši a v souladu s odst. 7 písm. a) v rozsahu druhé třetiny zbytku čisté mzdy za měsíc předcházející doručení exekučního příkazu plátci mzdy.

-          Institut výzvy k zasílání splátek

V odst. 8 je v souvislosti s touto problematikou zakotven institut výzvy k zasílání splátek. Koncepce vychází z toho, že s usnesením o odkladu exekuce povinnému zasílá soudní exekutor též výzvu, aby první splátka byla zaplacena na příslušný účet soudního exekutora do 10 dnů od doručení této výzvy. Povinný je poté povinen poslat první splátku do 10 dnů od doručení této výzvy, přičemž tato splátka se započítává na měsíc, ve kterém byla splátka zaslána. Rozhodujícím okamžikem je vždy datum zaslání splátky, popř. den zaplacení na poště. Následující splátky povinný zasílá do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po zaslání první splátky.

V odst. 9 je stanoveno, že na nesplnění povinnosti v souvislosti s placením ve splátkách dle odst. 8 věty druhé soudní exekutor upozorní povinného a určí mu přiměřenou dodatečnou lhůtu pro její splnění. Uplynutím lhůty podle věty první odklad exekuce skončí. Je tak pamatováno na situaci, kdy povinný přestane plnit tento splátkový kalendář a soudní exekutor jej na tuto povinnost upozorní a poskytne mu současně i dodatečnou lhůtu ke splnění. Nastane-li situace, kdy bude povinný v prodlením s více měsíčními splátkami, bude nutno poskytnout k jejich úhradě delší přiměřenou lhůtu.

V odst. 10 jsou obsaženy podmínky, kdy se zvláštní odklad prodejem movitých věcí neuplatní. Vyšly-li najevo skutečnosti, které jsou takto obsaženy v tomto odstavci, až po povolení odkladu exekuce, soudní exekutor by měl následně vydat usnesení o pokračování exekuce prodejem movitých věcí.

V odst. 11 bylo stanoveno, že i bez návrhu může exekuční soud nebo soudní exekutor odložit provedení exekuce, pakliže je možno očekávat, že exekuce bude zastavena. Platí, že exekuční soud takto bude postupovat zejména tehdy, má-li z dosavadního průběhu řízení zjištěno, že soudní exekutor dosud nerozhodl o odkladu k návrhu účastníků řízení.

V odst. 12 je zakotvena koncepce, podle níž nevyhoví-li soudní exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, je nucen jej postoupit k dalšímu řízení exekučnímu soudu, který by o něm měl nejpozději do 15 dnů rozhodnout. Kromě rozhodnutí o návrhu na odklad bude muset exekuční soud dále rozhodnout o zrušení zákazů (inhibitorií) dle odst. 6, nebylo-li takovému návrhu vyhověno již soudním exekutorem.

Z judikatury:

Složení jistoty stěžovatelem podle ustanovení § 54 odst. 5 (nyní odst. 6 – pozn. autora) exekučního řádu ve lhůtě stanovené § 46 odst. 6 exekučního řádu zakládá nárok stěžovatele na snížené náklady exekuce, opačný postup představuje zásah do vlastnického práva stěžovatele zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 7.6. 2021, sp.zn. I. ÚS 52/18

Komentář k § 55 až § 55c

-          Návrh na zastavení exekuce

V § 55 zákona je upraven procesní prostředek, kterým končí řízení bez toho, že by došlo k nucenému uspokojení oprávněného (ať již zcela anebo částečně). Návrh na zastavení exekuce je povinný oprávněn podat u pověřeného soudního exekutora do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce.

Pokud jde o samotný návrh na zastavení exekuce, musí tento návrh obsahovat vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení, zda byl podán v uvedené lhůtě. Z hlediska dispozice s tímto návrhem a jeho dalším osudem je podstatné, že soudní exekutor může sám rozhodnout o jeho odmítnutí, pokud by návrh neobsahoval všechny náležitosti anebo byl nesrozumitelný, popř. neurčitý. Totéž platí i o návrhu, ke kterému by nebyly přiloženy listiny k prokázání tvrzení, která jsou obsažena v tomto návrhu anebo pokud by byl takový návrh podán opožděně.

Nebude-li povinný souhlasit s rozhodnutím soudního exekutora, který takto podaný návrh za zastavení exekuce odmítne, má možnost proti tomuto rozhodnutí podat odvolání, přičemž v důsledku toho soudní exekutor své rozhodnutí zruší a věc postoupí k dalšímu řízení exekučnímu soudu. Za situace, kdy by soudní exekutor návrh podaný povinným ve věci zastavení exekuce neodmítl, je povinen vyzvat účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem na zastavení exekuce souhlasí. Pokud by účastníci exekuce s návrhem nesouhlasili, mají toto vyjádřit, včetně důvodů, které je k tomu vedou a současně předložit i listiny k prokázání svých tvrzení. Naopak – pokud by účastníci exekuce s návrhem vyslovili souhlas, soudní exekutor tomuto návrhu vyhoví a musí se tak z jeho strany stát ve lhůtě nejdéle do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření. Nastane-li ovšem situace, kdy soudní exekutor návrhu sám nevyhoví, je opět povinen jej postoupit k dalšímu řízení exekučnímu soudu.

Třeba dodat, že zákon vychází z koncepce, podle níž soudní exekutor může též sám i bez návrhu rozhodnout o zastavení exekuce, avšak pouze tehdy, jestliže s tím souhlasí oprávněný. Ještě před tímto rozhodnutím si musí vyžádat stanovisko oprávněného. Z hlediska obrany práv účastníků exekuce nutno připomenout, že proti usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce je opravný prostředek připuštěn. To je pro oprávněného aktuální zejména za situace, kdy soudní exekutor zastavuje exekuci z důvodu, že při jejím provádění nezjistil žádný exekucí postižitelný majetek povinného. Nastane-li situace, že oprávněný nebude z různých důvodů s postojem soudního exekutora souhlasit, požádá soudní exekutor o rozhodnutí v této věci opět exekuční soud.

-          Nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal

Exekuční soud může nařízenou exekuci zastavit též tehdy, jestliže dodatečně zjistí, že je zde nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, např. zde není uzavřena rozhodčí smlouva, ač ve věci rozhodoval rozhodce – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 4302/2011. Jestliže dojde k zastavení exekuce, protože titul pro exekuci nebyl od počátku materiálně a formálně vykonatelný (např. jej vydal rozhodce, který k tomu nebyl oprávněn), nese náklady exekuce oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce navrhl. Jak dále konstatoval Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 21 Cdo 402/2014 oprávněnému lze procesní zavinění na zastavení exekučního řízení přičítat tehdy, když při podání návrhu na nařízení exekuce nebo při jejím provádění nezachoval potřebnou míru pečlivosti nebo ve vymáhání bezdůvodně pokračoval. Oproti tomu za situace, kdy exekuční soud zastaví exekuci s odůvodněním, že průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, aniž by si vyžádal zprávu soudního exekutora o průběhu a prognoze exekuce, znamená takový postup, že rozhoduje na základě neúplného skutkového zjištění a jeho rozhodnutí by proto mělo být následně zrušeno, jak dovodil ve svém usnesení sp.zn. 20 Cdo 3118/2010 Nejvyšší soud ČR. Soudní exekutor však není oprávněn zkoumat promlčení pohledávky při nařízení exekuce, jak dovodil Nejvyšší soud ve svém stanovisku sp.zn. Cpj 159/79, nicméně pokud by promlčení vymáhané pohledávky námitl povinný (dlužník), pak je to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2806/2009 důvodem pro zastavení exekuce.

-          Exekuce, která byla již dříve nařízena a dosud probíhá

K zastavení exekuce může z povahy věci dojít jen tehdy, jestliže se jedná o exekuci, která byla již dříve nařízena a dosud probíhá. Nelze tedy zastavovat exekuci, která již např. proběhla, protože došlo ke zpeněžení majetku povinného a výplaty výtěžku z této exekuce oprávněnému. Zákon zakládá koncepci, podle níž může exekuci zastavit jak soudní exekutor, tak i příslušný exekuční soud. Oproti soudnímu exekutorovi může exekuční soud takovou exekuci zastavit i z úřední moci. Pokud jde o důvody pro zastavení exekuce, zákon vychází z obecných důvodů známých pro výkon rozhodnutí, které jsou obsaženy v § 268 občanského soudního řádu. Současně s tím počítá i se speciálními důvody pro zastavení exekuce, které jsou uvedeny u jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí v občanském soudním řádu, např. v jeho § 326a.

-          Náklady exekuce

Jak např. uvedl Nejvyšší soud ve svém usnesení sp.zn. 30 Cdo 1247/2014 předpokladem k zastavení exekuce dle ust. § 290 odst. 2 občanského soudního řádu je kromě jiného, tedy z hlediska požadavků, neexistence nedoplatku za dobu minulou a dále též podmínka, že exekuce už je vedena takto jen pro běžné výživné. Hodí se ještě připomenout, že zastavení exekuce se může týkat jak celé exekuce, tak i její části, popř. jednotlivých způsobů exekuce. Nutno mít na zřeteli, že exekuční soud na návrh kteréhokoli účastníka exekuce není oprávněn exekuci zastavit, nebudou-li zaplaceny náklady exekuce. To je dáno tím, že nařízení exekuce se vztahuje nejen k vymožení pohledávky oprávněného a jeho nákladů řízení, ale taktéž k vymožení nákladů exekuce, které vznikají soudnímu exekutorovi, jak je ostatně stanoveno v § 55a zákona. Zákon pamatuje i na speciální důvod pro zastavení exekuce, kterým je skutečnost, že oprávněný nesložil přiměřenou zálohu na náklady exekuce. V takovém případě pak soudní exekutor exekuci zastaví s výjimkou případů, kdy oprávněný splňuje podmínky pro osvobození od placení zálohy nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě. Nutno ještě dodat, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by soudní exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (např. pro nemajetnost povinné osoby), jak uvedl ve svém usnesení sp.zn. 20 Cdo 71/2012 Nejvyšší soud ČR.

-          Rozhodování exekutora

Při rozhodování postupuje soudní exekutor podle občanského soudního řádu a nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje přitom formou usnesení, které se doručuje účastníkům exekuce a dalším osobám, o jejichž návrzích a právech a povinnostech se takto rozhoduje. Soudní exekutor rozhoduje bez jednání, nestanoví-li občanský soudní řád jinak. Proti rozhodnutí soudního exekutora může účastník řízení podat odvolání. O odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora rozhoduje krajský soud, v jehož obvodu působí exekuční soud. Zákon rovněž stanovil, kdy je odvolání nepřípustné a v kontextu s tím dále platí, že toto odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudního exekutora, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje.

-          Záloha na náklady exekuce

DŮLEŽITÉ!

Novela zákona, která byla provedena zákonem č. 286/2021 Sb., v § 55 odst. 6 zákona stanovila, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soudní exekutor exekuci zastaví. Toto ustanovení dopadá takto jen na případy nezaplacení zálohy na náklady exekuce v souladu s § 90 odst. 3 zákona, přičemž nezaplacení zálohy za účelem dalšího vedení exekuce obsahuje zvláštní režim dle § 55 odst. 7 zákona. Pokud tedy nezaplatí oprávněný zálohu, soudní exekutor vydá v souladu s tímto ustanovením zákona usnesení, kterým exekuci zastaví (nejedná-li se o oprávněného dle § 55 odst. 9 zákona anebo u oprávněného nejsou podmínky pro osvobození dle § 138 odst. 1 OSŘ). Nebude-li oprávněný se zastavením exekuce souhlasit, může proti tomuto usnesení podat odvolání a odvolací soud následně posoudí, zda jsou splněny podmínky pro toto zastavení.

-        Bezvýsledné exekuce

DŮLEŽITÉ!

V § 55 odst. 7 zákona novela č. 286/2021 Sb. přistupuje komplexně k problematice bezvýsledných exekucí, což se netýká jenom odst. 7, ale i následujících odstavců tohoto ustanovení zákona. Tento odstavec zákona se na základě bodu 11 přechodných ustanovení zmíněné novely použije poprvé od 1. 1. 2023, a to na řízení zahájená před účinností této novely, kdy dochází k započítání dosavadního běhu dob.

V odst. 7, ale i v odst. 11 byla tímto způsobem stanovena doba, po kterou je dle závěrů zákonodárce akceptovatelné vést kteroukoli exekuci tzv. marně. Dochází tak k stanovení doby vedení marné exekuce na dobu 6 let bez finančního přispění oprávněného s možností prodloužení této exekuce o dalších 6 let po zaplacení příslušné zálohy soudnímu exekutorovi, která bude postačovat též ke zjištění skutečnosti, že povinný je trvale nemajetný. Po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti pak vyzývá soudní exekutor v souladu s tímto ustanovením zákona oprávněného, aby se vyjádřil, zda souhlasí se zastavením exekuce. K tomuto vyjádření je takto oprávněnému poskytnuta lhůta 30 dnů, která běží od doručení uvedené výzvy. K vydání a doručení výzvy nemusí exekutor přistoupit, pakliže je na základě vydaného exekučního příkazu prováděna exekuce prodejem nemovité věci (i v případě přerušení této exekuce dle § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.), přičemž k vydání této výzvy bude přikročeno bezprostředně poté, kdy taková exekuce skončí. Výzvu není třeba zasílat ani v případě, že předmětem exekuce je vymáhání nepeněžitého plnění. V souladu s odst. 7 je třeba výzvu zaslat po uplynutí doby bezvýslednosti, přičemž k zastavení exekuce na základě této skutečnosti soudní exekutor přistoupí tehdy, jestliže oprávněný s tímto vysloví souhlas anebo se ve stanovené lhůtě k obsahu výzvy nevyjádří. Pokud by se oprávněný nebo privilegovaný oprávněný dle odst. 9 vyjádřili po uplynutí výzvy tak, že se zastavením exekuce nesouhlasí a tento nesouhlas by byl soudnímu exekutorovi doručen ještě dříve, než by rozhodl o zastavení exekuce, měl by soudní exekutor dále postupovat v souladu s odst. 8. Shodně by měl soudní exekutor postupovat i v případě nesouhlasu, který byl vyjádřen až v odvolání proti usnesení o zastavení exekuce.

Úplné znění Exekučního řádu po novelách s komentářem najdete v měsíčníku Poradce 1-2/2023.

Příspěvek rozebírá uplatnění různých forem paušálu podle jednotlivých ustanovení zákona o daních z příjmů. Informace lze využít jednak v rámci daňového přiznání poplatníka daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2021 a rovněž při postupu poplatníka v roce 2022 při aplikaci paušálních výdajů. V jednotlivých kapitolách se věnujeme následujícím otázkám uplatnění paušálních výdajů: paušální výdaje u poplatníka s příjmy dle § 7 ZDP a obchodní majetek, uplatnění paušálních výdajů v případě finančního leasingu, uplatnění paušálních výdajů v souvislosti s podáním dodatečného daňového přiznání, uplatnění výše procenta paušálních výdajů v případě činnosti finančních poradců a profesionálních sportovců. Ukážeme si rovněž situace, kdy se s paušálem poskytovaným zaměstnavatelem můžeme setkat u zaměstnanců s příjmy ze závislé činnosti.

S ohledem na možnost poplatníka s příjmy dle § 7 ZDP vstoupit od 1. 1. 2021 do tak zvaného paušálního režimu s uplatněním paušální daně, ukážeme si v samostatné kapitole dosavadní zkušenosti poplatníků s tímto paušálním režimem a rovněž si uvedeme řešení paušální daně v roce 2022.

Vzhledem k tomu, že v průběhu roku 2021 došlo zákonem č. 285/2021 Sb. ke zvýšení daňového zvýhodnění na druhé, třetí a další dítě a rovněž došlo v roce 2021 ke změnám v podmínkách pro uplatnění daňového bonusu, ukážeme si v závěrečné kapitole řešení otázek souvisejících s daňovým zvýhodněním na přelomu roku 2021 a 2022 a v samotném roce 2022.

Text je zpracován dle znění zákona o daních z příj­mů a dalších použitých zákonných předpisů ke dni 3. 3. 2022.

1.   Paušální výdaje a obchodní majetek

1.1   Legislativní vymezení obchodního majetku

Vymezení obchodního majetku v občanském zákoníku

Do konce roku 2013 byl vymezen pojem „obchodní majetek“ v obchodním zákoníku. V § 6 odst. 1 se uvádělo, že obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se rozumí:

·        majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty)

·        který patří podnikateli

·        a slouží nebo je určen k jeho podnikání

Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se dle téhož ustanovení ObchZ rozuměl veškerý jeho majetek.

S účinností od 1. 1. 2014 byl obchodní zákoník zrušen v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a ani v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., ani v zákonu o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. již pojem “obchodní majetek” není použit ani definován. Pouze v § 495 NOZ se uvádí, že souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby pak tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů. V § 1011 NOZ je pak uvedeno, že vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Z toho vyplývá, že v definici majetku je obsažena i podmínka vlastnictví.

Pojem „obchodní majetek“ je s účinností od roku 2014 vymezen pouze pro daňové účely, a to pro účely daně z příjmů v zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a pro účely daně z přidané hodnoty v zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Přitom v každém z těchto daňových zákonů je obchodní majetek vymezen jinak.

Vymezení obchodního majetku v zákonu o daních z příjmů

Podle znění § 4 odst. 4 ZDP se obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob pro účely daní z příjmů rozumí:

·        část majetku poplatníka

·        které bylo nebo je účtováno (u poplatníka, který vede účetnictví) anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci majetku (u poplatníka, který vede daňovou evidenci).

Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci.

Majetek lze do obchodního majetku zahrnout pouze při vedení daňové evidence anebo při vedení účetnictví. Majetek však zůstává v obchodním majetku poplatníka, který vede účetnictví, i když poplatník přejde na uplatnění výdajů procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP, protože o tomto majetku účtuje.

Podle znění pokynu GFŘ č. D-22 k § 4 odst. 4 ZDP se majetkem zahrnutým v obchodním majetku rozumí majetek, o kterém poplatník s příjmy podle § 7 zákona účtuje nebo ho eviduje v daňové evidenci.

V zákonu o daních z příjmů nalezneme i definici obchodního majetku poplatníka daně z příjmů právnických osob, a to v § 20c ZDP. Zde se uvádí, že obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů právnických osob se pro účely daní z příjmů rozumí veškerý majetek, který

• mu patří, pokud jde o poplatníka právnickou osobu,
• k němu patří, pokud jde o poplatníka, který není právnickou osobou.

Vymezení obchodního majetku v zákonu o DPH

Pojem obchodní majetek v zákonu o DPH je definován v § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH. Obchodním majetkem se rozumí:

• majetkové hodnoty
• které slouží osobě povinné k dani
• a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností.

Osoba povinná k dani je dle § 5 odst. 1 ZDPH osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, nebo skupina. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.

Ekonomickou činností se dle § 5 odst. 3 pro účely DPH rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání podle jiných právních předpisů, za účelem získávání pravidelného příjmu. Za ekonomickou činnost se považuje zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu.

Podle znění § 100 odst. 3 písm. b) ZDPH je povinen plátce vést v evidenci pro účely DPH přehled obchodního majetku.

Z rozdílné definice obchodního majetku v zákonu o daních z příjmů a v zákonu o dani z přidané hodnoty vyplývá, že plátce daně, který jakožto poplatník daně z příjmů fyzických osob uplatňuje paušální výdaje, pro účely daně z příjmů nemá obchodní majetek a nevede ho tudíž v daňové evidenci, ale podle § 100 odst. 3 písm. b) ZDPH je povinen vést evidenci obchodního majetku pro účely DPH.

1.2   Obchodní majetek při uplatnění paušálních výdajů

Poplatník, který uplatňuje daňové výdaje procentem z dosažených příjmů (paušální výdaje) podle § 7 odst. 7 a odst. 8 ZDP, a přitom nevede účetnictví, nemá majetek zahrnutý v obchodním majetku.

Datum přechodu z uplatňování výdajů v prokazatelné výši na uplatňování výdajů procentem z příjmů je u poplatníka, který dosud vedl daňovou evidenci, i datem vyřazení majetku z obchodního majetku. Vyplývá to ze znění § 4 odst. 4 ZDP.

Příklad 1

Podnikatel zakoupil v roce 2018 osobní automobil, který vložil do obchodního majetku. Odpisuje jej rovnoměrným způsobem ze vstupní ceny 500 000 Kč. Podnikatel vedl do konce roku 2020 daňovou evidenci. S ohledem na nízký základ daně v roce 2020 v důsledku omezení podnikání zapříčiněné epidemií COVID-19 uplatnil za toto zdaňovací období podnikatel dle § 31 odst. 7 ZDP nižší roční odpisovou sazbu, než je maximální sazba dle tabulky v § 31 odst. 1 písm. a) ZDP, a to ve výši roční odpisové sazby 10 namísto 22,25. Od zdaňovacího období 2021 přešel podnikatel na uplatnění výdajů procentem z příjmů.

Po dobu uplatňování výdajů procentem z příjmů nemá podnikatel obchodní majetek, osobní automobil je tedy při přechodu z daňové evidence na paušální výdaje vyřazen z obchodního majetku a poplatník vede odpisy pouze evidenčně, a to v plné výši odpovídající roční odpisové sazbě dle § 31 odst. 1 písm. a) ZDP, takže odpisy uplatněné v daňových výdajích a vedené evidenčně jsou následující:

Příklad 2

Podnikatel zakoupí v roce 2021 osobní automobil za vstupní cenu 550 000 Kč a vloží jej do obchodního majetku. Vede daňovou evidenci. Ve variantě A je automobil uveden do užívání v dubnu 2021, ve variantě B je automobil uveden do užívání v listopadu 2021. Automobil je používán výhradně k podnikatelským účelům. Od 1. 1. 2022 přechází podnikatel na uplatnění paušálních výdajů.

Uplatnění rovnoměrných odpisů dle § 31 ZDP – pro obě varianty

Uplatnění zrychlených odpisů dle § 32 ZDP – pro obě varianty

Uplatnění mimořádných odpisů dle § 30a ZDP – varianta A

Za prvních 12 měsíců lze uplatnit 60 % vstupní ceny, tedy částku 330 000 Kč, tj. 27 500 Kč měsíčně. Za dalších 12 měsíců lze uplatnit 40 % vstupní ceny, tedy částku 220 000 Kč, tj. 18 333,33 Kč měsíčně.

Zahájení uplatnění měsíčních mimořádných odpisů počíná květnem 2021 a trvá 24 měsíců.

Uplatnění mimořádných odpisů dle § 30a ZDP – varianta B

Zahájení uplatnění měsíčních mimořádných odpisů počíná prosincem 2021 a trvá 24 měsíců.

1.3   Koupě hmotného majetku při uplatnění paušálních výdajů

Pokud podnikatel zakoupí hmotný majetek ve zdaňovacím období, kdy vede daňovou evidenci nebo vede účetnictví, a tento hmotný majetek zařadí do svého obchodního majetku, bude vstupní cenou pořizovací cena majetku dle znění § 29 odst. 1 písm. a) ZDP.

Pokud poplatník s příjmy dle § 7 ZDP zakoupí hmotný majetek ve zdaňovacím období, ve kterém uplatňuje výdaje procentem z příjmů a nevede účetnictví, nemůže jej zařadit do svého obchodního majetku (tento při vedení paušálních výdajů neexistuje) a tudíž nemůže zahájit odpisování hmotného majetku ani evidenčně a to přesto, že tento hmotný majetek využívá ke své podnikatelské činnosti.

Pokud fyzická osoba zahájí podnikání a od zahájení podnikání uplatňuje paušální výdaje, nemá obchodní majetek, a proto nemůže do obchodního majetku zařadit ani hmotný majetek zakoupený před zahájením podnikání, ani hmotný majetek zakoupený v průběhu podnikání.

V případě, že v některém z následujících zdaňovacích období přejde poplatník z paušálních výdajů na uplatňování výdajů ve skutečné výši a povede daňovou evidenci, bude mít obchodní majetek a zakoupený hmotný majetek v období, kdy uplatňoval paušální výdaje, může vložit do obchodního majetku a zahájit jeho daňové odpisování v prvním roce odpisování. Bude však záležet na tom, kdy poplatník přejde z paušálních výdajů na vedení daňové evidence. Od toho se bude odvíjet postup stanovení vstupní ceny hmotného majetku.

Z ustanovení § 29 odst. 1 ZDP totiž vyplývá:

·        u movitého majetku, který poplatník daně z příjmů fyzických osob pořídil úplatně v době kratší než 1 rok před vložením do obchodního majetku, je vstupní cenou pořizovací cena;

·        u movitého majetku, který poplatník daně z příjmů fyzických osob pořídil úplatně v době delší než 1 rok před jeho vložením do obchodního majetku, je vstupní cenou reprodukční pořizovací cena majetku, s výjimkou majetku nabytého formou finančního leasingu;

·        u nemovitého majetku, který poplatník daně z příjmů fyzických osob pořídil úplatně v době kratší než 5 let před jeho vložením do obchodního majetku nebo v době kratší než 5 let před zahájením nájmu, je vstupní cenou pořizovací cena majetku, přičemž se pořizovací cena zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na opravy a technické zhodnocení tohoto majetku;

·        u nemovitého majetku, který poplatník daně z příjmů fyzických osob pořídil úplatně v době delší než 5 let před jeho vložením do obchodního majetku nebo v době delší než 5 let před zahájením nájmu, je vstupní cenou reprodukční pořizovací cena majetku.

Reprodukční cena se stanoví vždy na základě znaleckého ocenění ve smyslu zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.

Jiná situace bude u poplatníka, který uplatňuje paušální výdaje, ale vede účetnictví. U tohoto poplatníka je zařazen i nadále majetek v obchodním majetku, protože je o něm účtováno. Při zakoupení hmotného majetku tímto poplatníkem je majetek zařazen do obchodního majetku, ale daňové odpisy jsou při uplatnění paušálních výdajů vedeny pouze evidenčně.

Příklad 3

Zemědělský podnikatel uplatňuje od roku 2018 výdaje procentem z příjmů. V roce 2019 zakoupil traktor za 320 000 Kč. Od ledna 2022 přejde na vedení daňové evidence s prokazováním skutečných výdajů.

Podnikatel nemohl zařadit zakoupený traktor v roce 2019 do svého obchodního majetku, poněvadž při uplatňování paušálních výdajů obchodní majetek neexistuje. Nemůže tudíž ani v roce 2019 až 2021 vést daňové odpisy evidenčně. Při přechodu z paušálních výdajů na vedení daňové evidence v roce 2022 uplynula doba od zakoupení traktoru delší než 1 rok, proto vstupní cenou při zařazení traktoru v roce 2022 do obchodního majetku nebude kupní pořizovací cena, ale podle § 29 odst. 1 písm. a) a písm. d) ZDP reprodukční pořizovací cena. Pokud např. tato cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku bude stanovena ve výši 210 000 Kč, bude podnikatel počínaje zdaňovacím obdobím 2022 odpisovat traktor ze vstupní ceny 210 000 Kč rovnoměrným nebo zrychleným způsobem po dobu 5 let.

Příklad 4

Podnikatel uplatňuje v rámci živnostenského podnikání ve volné živnosti paušální výdaje ve výši 60 % z dosažených příjmů. V dubnu 2021 zakoupil pro účely podnikání dodávkový automobil za 590 000 Kč. Od 1. 1. 2022 přechází podnikatel na uplatňování skutečných výdajů a vede daňovou evidenci.

Při zakoupení automobilu v roce 2021 nemůže podnikatel vložit tento hmotný majetek do svého obchodního majetku, protože tento při uplatňování paušálních výdajů neexistuje. Počínaje rokem 2022 existuje u poplatníka obchodní majetek. Podnikatel tedy může vložit automobil do obchodního majetku k 1. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že mezi zakoupením automobilu a jeho vložením do obchodního majetku neuplynula doba 1 roku, bude vstupní cenou pro účely daňového odpisování pořizovací cena vozidla 590 000 Kč. Z této částky může uplatňovat podnikatel daňové odpisy počínaje zdaňovacím obdobím 2022 rovnoměrným nebo zrychleným způsobem po dobu 5 let, popřípadě může uplatnit mimořádné odpisy dle § 30a ZDP.

1.4   Prodej hmotného majetku při uplatnění paušálních výdajů

Pokud poplatník uplatňuje v rámci své samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP paušální výdaje a nevede účetnictví, nemá obchodní majetek. V případě prodeje hmotného majetku, který poplatník používá ke své činnosti, bude tento příjem zdaňován nikoliv podle § 7, ale podle § 10 ZDP jako ostatní příjem.

Pokud by však poplatník vykonávající samostatnou činnost zdaňovanou dle § 7 ZDP, který uplatňuje paušální výdaje, prodával zboží nakoupené za účelem prodeje, nebo by prodával vlastní hotové výrobky, pak je příjem z tohoto prodeje zdaňován dle § 7 ZDP.

V ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a b) ZDP se uvádí časový test doby uskutečnění prodeje nemovitých věcí (rodinného domu a souvisejícího pozemku, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku a ostatních nemovitých věcí) od vyřazení těchto nemovitých věcí z obchodního majetku, aby tento příjem byl osvobozen od daně z příjmů. Jedná se o dobu dvou let podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP a o dobu deseti let podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP od vyřazení z obchodního majetku.

Podle § 4 odst. 1 písm. c) ZDP je příjem z prodeje hmotných movitých věcí od daně z příjmů fyzických osob osvobozen. Pokud však byl movitý majetek zahrnut v obchodním majetku a následně byl z obchodního majetku vyřazen, platí časový test od vyřazení movitých věcí z obchodního majetku, aby příjem z prodeje movitého majetku byl osvobozen od daně z příjmů. Osvobození od daně z příjmů se nevztahuje na příjmy z prodeje movité věci, která je nebo v době pěti let před prodejem byla zahrnuta do obchodního majetku.

Více již najdete v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a případy č. 7-8/2022.

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti deklaruje občanovi právo zabezpečit si zaměstnání prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce, přičemž informace o možnostech zaměstnání a volných pracovních místech může fyzická osoba požadovat u kterékoliv krajské pobočky Úřadu práce.

Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba,

která má zájem o zprostředkování zaměstnání a za tím účelem požádá o zařazení do evidence zájemců o zaměstnání kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce na území České republiky. Zprostředkováním zaměstnání se rozumí např. vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. Zájemcem o zaměstnání se může stát každý, kdo dovršil 15 let věku a ukončil povinnou školní docházku, protože sem patří především občané, kteří dosud pracují, studují, pečují o děti, jsou v domácnosti a mají zájem o změnu svého zaměstnání, chtějí poradit se svou profesní orientací a informovat se o pracovních příležitostech. Zájemci o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce zprostředkovává vhodné zaměstnání a může mu zabezpečit rekvalifikaci. Zájemce o zaměstnání je na základě písemné žádosti zařazen a veden v evidenci zájemců o zaměstnání. Evidence zájemců o zaměstnání obsahuje zejména identifikační údaje zájemce o zaměstnání, údaje o jeho kvalifikaci, získaných pracovních zkušenostech, zájmu o určitá zaměstnání a údaje o jeho zdravotních omezeních souvisejících se zprostředkováním zaměstnání.

Krajská pobočka Úřadu práce je povinna poučit zájemce o zaměstnání o právech a povinnostech, zejména o povinnosti poskytovat krajské pobočce Úřadu práce potřebnou součinnost při zprostředkování zaměstnání a řídit se pokyny této pobočky. Krajská pobočka Úřadu práce ukončí vedení v evidenci zájemců o zaměstnání na základě žádosti zájemce o zaměstnání nebo v případě, že zájemce o zaměstnání neposkytuje krajské pobočce Úřadu práce při zprostředkování zaměstnání potřebnou součinnost nebo ji maří. Krajské pobočky Úřadu práce zprostředkovávají zaměstnání na celém území České republiky a zaměstnání do zahraničí lze zprostředkovat jen se souhlasem zájemce o zaměstnání.

Rekvalifikace umožňuje fyzickým osobám získat kvalifikaci

pro nové zaměstnání nebo udržení stávajícího zaměstnání. Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikace se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopnosti a zkušenosti fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání.

Úřad práce hradí náklady rekvalifikace (kursovné) za zájemce o zaměstnání a může mu poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací, pokud je na rekvalifikaci doporučí a uzavře s ním, ještě před zahájením rekvalifikačního kurzu, písemnou dohodu o rekvalifikaci.

V dohodě o rekvalifikaci se zájemce o zaměstnání musí zavázat uhradit poměrnou část nákladů rekvalifikace, pokud v průběhu rekvalifikace přestane být zájemcem o zaměstnání a je stanovena povinnost uhradit plně náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci nebo odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci a druhy nákladů, které bude povinen Úřadu práce uhradit.

V případě, že při rekvalifikaci osoby se zdravotním postižením, která se účastní rekvalifikace v rámci specializovaných rekvalifikačních kurzů, je nezbytná účast jiné fyzické osoby, považují se za náklady spojené s rekvalifikací i náklady spojené s účastí této jiné fyzické osoby při rekvalifikaci.

Zvolená rekvalifikace – zájemce o zaměstnání si může zabezpečit rekvalifikaci sám a za tím účelem si zvolit druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat a rekvalifikační zařízení, která má rekvalifikaci provést. Zájemce o zaměstnání je povinen doložit krajské pobočce úřadu práce příslušné podle místa bydliště zájemce o zaměstnání cenu zvolené rekvalifikace. V případě, že zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění zájemce o zaměstnání na trhu práce a je pro něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, může Úřad práce po jejím úspěšném absolvování uhradit cenu rekvalifikace rekvalifikačnímu zařízení.

Celková finanční částka, kterou může Úřad práce vynaložit na zvolenou rekvalifikaci jednoho zájemce o zaměstnání, nesmí v období 3 po sobě následujících kalendářních let ode dne prvního nástupu na zvolenou rekvalifikaci přesáhnout částku 50 000 Kč. 

Pro zájemce o zaměstnání jsou určeny nejrůznější projekty a programy,

které se zabývají především problematikou neodpovídající kvalifikace zájemců o zaměstnání evidovaných na Úřadu práce České republiky potřebám trhu práce. Cílem projektů a programů je zabezpečit, aby kvalifikace zájemců o zaměstnání co nejvíce odpovídala současným potřebám zaměstnavatelů. Projekty se zabývají především zvýšením šancí a možností zájemců o zaměstnání na uplatnění se na trhu práce – nalezením nového zaměstnání či změnu zaměstnání tím, že jim bude poskytnuto doplnění kvalifikačních či osobnostních předpokladů, jež jsou požadovány zaměstnavateli či případně jsou nutné k zahájení samostatné výdělečné činnosti.

Poradenské činnosti jsou zaměřeny na ty, kteří mají obtíže v orientaci na trhu práce či hledají odpovědi na otázky týkající se jejich pracovního potenciálu. Při těchto aktivitách budou prostřednictvím nácviku různých technik získávány kompetence potřebné pro vyhledávání zaměstnání a komunikaci se zaměstnavateli.

V rámci poradenských činností jsou realizovány zejména poradenské programy různého zaměření (na techniky vyhledávání zaměstnání, orientaci na trhu práce) pracovní a bilanční diagnostika (vytvoření osobnostního profilu a zhodnocení možnosti dalšího směřování zájemce na trhu práce.

Rekvalifikace jsou směrovány především pro ty zájemce, jejichž kvalifikace neodpovídá současným trendům na trhu práce, protože v evidenci Úřadu práce České republiky je stále velké množství osob s kvalifikací, a to především osob s výučním listem, po nichž v tuto chvíli není poptávka.

Projekty se tak snaží vyřešit problematiku mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce tím, že jsou realizovány právě takové rekvalifikační kurzy, po kterých je na trhu práce poptávka. Zájemci o zaměstnání mohou v rámci projektů využít následujících aktivit projektu, kterými jsou poradenské činnosti, rekvalifikace a v rámci projektu se počítá rovněž s doprovodnými opatřeními, která by měla být podpůrnou aktivitou účastníků projektu.

Rekvalifikace zájemců o zaměstnání se uskutečňuje formou vzdělávání ve vzdělávacích programech dalšího profesního vzdělávání, ve speciálních programech k získání konkrétní pracovní dovednosti, ve vzdělávacích aktivitách v rámci mezinárodních programů, ve školních vzdělávacích programech pro střední vzdělávání v rámci soustavy oboru vzdělání a jiných vzdělávacích aktivitách, které směřují k získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace.

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 6-7/2022.

Na pracovišti mnoho lidí zažívá každodenní konflikty a má pocit, že oni, jejich kolegové či zákazníci nezvládají své emoce. Občas vznikne konflikt v důsledku nedorozumění, často se ale nedorozumění nevysvětlí a propukne v konflikt, který nemá z racionálního hlediska opodstatnění. Konflikty více než na racionální úrovni probíhají na úrovni emocionální, která je velmi osobní, zkresluje pocity vůči protistraně, někdy jde o v čase nahromaděné emoce a ve finále už ani tak nejde o to, kdo zapomněl nějakou věc udělat či ji provedl špatně, ale jde o to, „kdo z koho“. Emoce úplně překryjí racionální podstatu sporu.

Emoce jsou zdrojem velké energie,

jsou ukazatelem, který nás upozorňuje, co je pro nás v životě důležité, a také nám pomáhají v rozhodování a zvyšují naši motivaci něco vykonat. Díky lidské podstatě je nemožné se emocím vyhnout na jakémkoliv pracovišti. Proto je důležité pochopit jejich podstatu, naučit se je ovládat a využívat adekvátním způsobem. Emoce se u různých typů zaměstnanců projevují různě. Určitě máte ve svém kolektivu některé lidi, které hodnotíte spíš jako racionální, a jiné, které hodnotíte jako nadměrně emocionální.

Racionální, pragmatický typ dokáže být ve vypjatých situacích také emotivní, ale primárně emoce v jeho uvažování, rozhodování a chování nehrají velkou roli. Víc uvažuje nad užitečností věcí, jejich fungováním a efektivitou, neřeší, jak věci vnímají ostatní, nedává velký prostor pocitům, intuici. Emocionální typ se projevuje opačně. Emoce člověka budou v nějaké míře provázet na jakémkoliv pracovišti, a aby se na něm cítil dobře, je nutné s emocemi pracovat a kultivovat je.

EMOČNÍ INTELIGENCE je specifickým druhem inteligence, kterou lidé disponují. Tato schopnost je velmi důležitým nástrojem řízení lidí, ale i řešením různých úkolů v pracovní oblasti. Oddělení rozumu a emocí na pracovišti i v soukromí je pouze iluze. Na všech rozhodnutích, které člověk dělá, se podílejí i ty části mozku, které zpracovávají emoce.

Emoční inteligence je schopnost zvládat své emoce a umět se vcítit do emocí druhých, emočně inteligentní lidé umí dobře vnímat a kontrolovat své emoce, poměrně přesně odhadnout emoce u druhých, také umí odhadnout, jakou reakci vyvolají u ostatních svým chováním, a snadněji řeší konflikty. Určitá úroveň emoční inteligence je vrozená, ale dá se na ní celoživotně pracovat a zvyšovat ji cíleně. Tato schopnost nám umožňuje rozpoznávat vlastní emoce, chápat je, ovládat je, a tím jednat kontrolovaně.

Na pracovišti nám právě rozvinutá emoční inteligence zaručí dobré duševní zdraví a dobré vztahy s kolegy. Díky vysoké emoční inteligenci se jednotlivec dokáže na pracovišti lépe dohodnout na řešení různých situací a také předcházet sporům, a pokud už nějaké nastanou, umí je lépe vyřešit. Podle autora konceptu emoční inteligence D. Golemana se tato inteligence skládá z pěti základních dovedností, jimiž jsou: sebeuvědomění, seberegulace, sebemotivace, empatie a sociální dovednosti. Tyto jednotlivé vlastnosti ale nemusí mít jednotlivec všechny stejně rozvinuty - například i empatická osoba může mít problém se zvládáním hněvu. Sebeuvědomění představuje uvědomění si a dobré poznání sebe sama. Tedy že víme a rozumíme tomu, co jsou spouštěče našich emočních výbuchů, které situace se nám v životě v oblasti emocí opakují nebo jak na nás reagují druzí lidé. Je to situace, kdy se do světa emocí zapojuje myslící racionální mozek. Dává nám možnost zastavit se a například si říci: Na tohoto muže nemůžu křičet, je to můj klient, takto se nemůžu chovat. Zapojení myslícího mozku do emočních zážitků je nezbytným krokem k získání kontroly nad naším emočním životem. Sebepoznání zahrnuje vědomosti o nás, odpovídáme si například na otázky jako: Jaké jsou mé silné a slabé stránky? V čem spočívají mé zdroje a limity? Jaké hodnoty jsou pro mne důležité? Na čem mi záleží? Sebepoznání a uvědomění si vlastních emocí spolu úzce souvisí. Vedou nás k objektivnímu vnímání a přijetí sebe sama. Empatie znamená, že umíme rozpoznat a pochopit pocity a chování druhých. Neznamená to, že s nimi musíme vždy souhlasit. Je to umění podívat se na situaci z úhlu pohledu jiné osoby a vhodně reagovat. Seberegulace znamená ovládání a kontrolování vlastních emocí. Sebemotivace představuje schopnost jít za svými cíly i přes různé překážky a vytrvat, mít naději v dobrou budoucnost a určitý optimismus. Dalším aspektem emoční inteligence je sebeovládání. V návalu emocí uděláme anebo řekneme něco, čeho později litujeme. Emoce nám diktují, co máme dělat, jak se máme chovat, naskočí nám staré zažité vzorce. Jsme pohlceni emocemi a máme pocit, že to, jak si my interpretujeme situaci, je jediné správné, a ztrácíme nadhled.

EMOČNÍ ZAPLAVENÍ - Někteří lidé se snaží své emoce na pracovišti cíleně potlačovat a chovat se vyloženě racionálně. Lepší strategie je však emoce umět přijmout a využít. Je důležité umět se zastavit, zaregistrovat emoci, která nás zaplavuje, hned na začátku. Jinak se vystavujeme riziku, že podlehneme tzv. emočnímu únosu. Následně po něm obvykle litujeme, co jsme řekli nebo udělali.

Je třeba naučit se vyjadřovat své pocity průběžně a nehromadit negativní emoce, dokud nevybuchnou. Když se nám nepodaří eliminovat emoční výbuchy úplně, dobrým krokem je i to, že jich časem bude méně a budou méně intenzivní. Základem práce s emocemi je uvědomit si je a pojmenovat. Když je zachytíme hned na začátku, dokážeme je lépe regulovat, a získat tak čas před nevhodnou automatickou reakcí. Důležité je také poznat své spouštěče (situace, chování lidí), které v nás emoční reakce nastartují. Když je známe, umíme emoci zachytit už na začátku a zachovat si nad ní kontrolu. Spouštěčům dokážeme i předcházet a vyhýbat se jim.

Následující postup pěti kroků může pomoci na pracovišti zvládnout své emoce, když se vymykají naší kontrole:

·         Zastavte se. Zastavení znamená, že nereagujeme automaticky podle starých naučených vzorců a dokážeme prodloužit čas mezi podnětem, který v nás emoci vyvolal, a vlastní reakcí. Abychom se uměli zastavit, je třeba zaregistrovat emoci hned v počátku. Pokud ji necháme dosáhnout vrcholu, už je pozdě, ztrácíme nadhled a jsme jí pohlceni. Na to, abychom uměli emoci zastavit, je třeba poznat spouštěče, myšlenky s ní spojené, tělesné reakce, které při ní prožíváme.

·         Pojmenujte emoci. Uvědomte si emoci, pojmenujte ji, uvědomte si, kde v těle ji cítíte. Když si totiž uvědomíme, co vlastně zažíváme, získáme čas a odstup a do jisté míry i kontrolu, a potom je naše reakce racionálnější. Někdy je těžké rozeznat, o jakou emoci jde. Začínáme hněvem, ale pod ním může být skryta bezmocnost nebo strach. Zaznamenávání a pojmenování emocí je třeba dlouhodobě trénovat, než se zautomatizuje, nejde to jednoduše.

·         Reagujte. Ke zvládnutí emocí můžeme použít více technik, například práci s dechem, práci s tělem, všímavost, změnu úhlu pohledu apod. Na reakci se můžeme i předem připravit, tím, že si budeme představovat, jak se v dané situaci zachováme jinak, a v duchu si tuto reakci v klidu nacvičíme.

·         Vyhodnocujte a poučte se. Emočně náročné situace je dobré si s odstupem času vyhodnotit. Jak jsme se zachovali, co bychom mohli příště udělat jinak, která technika zabrala, a která ne? Položte si otázky: Jak často se situace opakuje? Jak jsem zareagoval minule a jak dnes? Jaké byly důsledky? Jsem spokojený s tím, jak to dopadlo? Co mi dnes pomohlo? Co se mi dnes podařilo? Co se mi dnes nepodařilo? Jak budu reagovat příště?

·         Věnujte se pravidelné psychohygieně. Ta slouží jako prevence před emočními výbuchy, udržuje celkovou životní energii. Je třeba přiměřeně relaxovat, vhodně se stravovat, dostatečně dlouho spávat, udržovat kvalitní mezilidské vztahy.

Hněv jako emoce na pracovišti

Každý z nás má nějaké očekávání toho, jak by se měli druzí lidé chovat. Pokud někdo z okolí toto pravidlo poruší, vyvolá v nás negativní emoce a zhorší nám náladu. Někdy nevíme, proč se druzí lidé chovají tak, jak se chovají. Můžeme si to ověřit tak, že se přímo zeptáme, nebo nad situací můžeme mávnout rukou s tím, že se nám nechce do ní investovat energii. Měli bychom vnímat své potřeby, ale zároveň respektovat pohled druhého, pokud se nechová přesně podle našich představ. Někteří lidé nejsou schopni projevit agresivitu na pracovišti vůbec, i když jsou s něčím dlouhodobě nespokojeni, což potom může vyústit do nepřiměřeného výbuchu hněvu, protože po čase už nejsou schopni vyjádřit ho adekvátně. Negativní energie, která v nás vzniká, se musí nutně někde projevit, nezmizí jen tak sama od sebe. Někdy se projeví somatizací v podobě bolesti hlavy, podrážděností, přehnanou reakcí na jiný podnět, který s předmětem zloby vůbec nesouvisí, a tak dále.

Jednou z příčin, proč neumíme projevit hněv, je výchova, kdy po projevení negativních emocí následoval trest a byli jsme neustále upozorňováni, že je to neslušné, neuctivé a nedělá se to. Některé typy osobností si to, že agresivitu potlačují, ani nemusejí uvědomit. Jejich zábrany jim nedovolí, aby si vůbec připustili, že takovouto emoci mohou vůbec cítit. Někdo neumí hněv na pracovišti projevit přímo, a tak volí pasivní agresi, dělá druhým naschvály, používá ironii nebo mlčí. Přiměřené projevení hněvu je zdravé, není žádoucí se mu vyhýbat a dusit ho v sobě, je dobré si uvědomit, že se zlobíme, pojmenovat to, připustit, že jsme nazlobení a něco se nás dotklo. Alkohol ani jiné látky ventilaci hněvu nepomohou, po jejich konzumaci může naopak hněv ještě narůst.

ZÁVĚR

Emoce není třeba ani na pracovišti potlačovat, je vhodné je projevit přijatelným způsobem, který není destruktivní. Někdy zaplavení neregulovatelnými emocemi přichází právě proto, že jsme je v minulosti přiměřeně neuvolnili. Teď už jsou v nás jako v tlakovém hrnci a už ani nevíme, k čemu se v minulosti vztahovaly. Když budeme své pocity průběžně monitorovat, lépe si uvědomíme, co se za nimi skrývá a jak s tím pracovat. Zároveň se postupně naučíme vnímat lépe i emoce druhých lidí. Mnoho konfliktů vzniká proto, že u druhých lidí nesprávně rozpoznáme nějakou emoci a máme mylné domněnky. Dobrou zprávou je, že emoční inteligence se může u člověka v průběhu života měnit, a to díky schopnosti mozku vyvíjet se tím, jak člověk získává nové sociální dovednosti. Vytváření nových nervových spojů napomáhá dosáhnout rovnováhy mezi racionální a emocionální částí mozku. Když budeme úmyslně opakovat nové naučené chování, stane se pro nás automatickým a přirozeným a budeme se kontinuálně zlepšovat.

Mgr. Monika Jakubíková, Ph.D.

* * *

Poradce, měsíčník č. 13/2022 (IV/2022)

·         Zákon o nemocenském pojištění s komentářem

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 6-7/2022 (IV/2022)

·         Válečný konflikt na Ukrajině – pracovněprávní souvislosti

·         Nemocenské pojištění - změny

·         Zaměstnanci z Ukrajiny v České republice a zdravotní pojištění

·         Podmínky v pracovněprávních vztazích - nová směrnice EU

·         Jak správně napsat pracovní smlouvu

·         Proč mají ženy nižší mzdu než muži

·         Příjmem jsou i zaměstnanecké slevy

·         Kurzové rozdíly u příspěvkových organizací

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 6-7/2022 (IV/2022)

·         Zákon o daních z příjmů – novela

·         Prodej majetku OSVČ uplatňující paušální výdaje – v dani z příjmů 

·         Zaměstnanost a sociální zabezpečení – Ukrajina

·         Mimořádné odpisy i v roce 2022?

·         Vývoj výše minimální zálohy OSVČ ve zdravotním pojištění

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 7-8/2022 (IV/2022)

·         Paušální výdaje komplexně pro rok 2022 

·         Vstupní cena – jak ji stanovit

·         Cestovní náhrady v podnikání

1000 řešení – měsíčník č. 6-7/2022 (IV/2022)

·         Daňové výdaje komplexně

·         Paušální výdaje

·         Změna zdravotní pojišťovny

·         Daň z příjmů, DPH

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

Poradce veřejné správy – (PVS) – měsíčník, č. 3-4/2022 (III/2022)

·         Pandemický zákon

·         Informační systém

·         Platební styk

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

2. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

3. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

4. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

5. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

6. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

7. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

8. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

9. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

10. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

11. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

12. Daňová přiznání FO a PO za rok 2021, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2021 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů, včetně změn, které nastaly)

13. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2022 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

14. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezevy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

15. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

16. Souvztažnosti pro podnikatele (přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

17. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

18. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

Poradce, měsíčník č. 1-2/2023 (VI/2022)

·         Exekuční řád s komentářem

·         Dlouhodobý nehmotný majetek v rozvaze

·         Režim přenesené daňové povinnosti

·         Pohledávky z hlediska daně z příjmů

·         Vyšší náhrada za nevyplacenou mzdu

·         Dotazy z praxe k zaměstnávání Ukrajinců

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 8/2022 (VI/2022)

·         Zvýšení životního minima

·         Sezonní práce

·         Změny nejen exekučních srážek ze mzdy

·         Uvolnění zaměstnanců na dětské tábory a soustředění

·         Daňové limity stravování 2022

·         Zaměstnávání studentů a daň z příjmů

·         Poradenské služby ve školách a školských poradenských zařízeních

·         Zápůjčky z FKSP

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 8/2022 (VI/2022)

·         Těžba kryptoměny- daňové souvislosti 

·         Digitální služby a DPH

·         Sociální a zdravotní pojištění v roce 2022

·         Exekuční srážky ze mzdy – novela

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 9/2022 (VI/2022)

·         Mzdová účetní a její problémy

·         Výsledek hospodaření u podnikatelských subjektů

1000 řešení – měsíčník č. 8/2022 (VI/2022)

·         Lex Ukrajina

·         Vyúčtování ze zdravotní pojišťovny

·         Změna zdravotní pojišťovny

·         Daň z příjmů, DPH

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

NOVINKY

Aktualizace I/1 (V/2022)

·         Zákon o DPH

·         Zákon o spotřebních daních

·         Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

Aktualizace III/1 (I/2022)

·         Zákon o státní sociální podpoře

Aktualizace VI/1 (I/2022)

·         Vyhláška o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností

ZÁKONY 2022 novelizované zákony k 1. 1. 2022