Školský zákon určuje výchovně vzdělávací soustavy, které tvoří základní školy, základní umělecké školy, učiliště, střední školy, speciální školy a vyšší odborné školy, pokud jsou zařazeny do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Tyto zařízení v právních vztazích vystupují svým jménem a mají odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Pro každý obor vzdělání v základním a středním vzdělávání a pro předškolní, základní umělecké a jazykové vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání; jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic a učebních textů a dále závazným základem pro stanovení výše finančních přidělovaných prostředků. Co musí obsahovat rámcové vzdělávací programy? Jak se uskutečňuje hodnocení škol? Poslední novela školského zákona upravuje mimo jiné ukončování středního vzdělávání maturitní zkouškou, výdejnu lesní mateřské školy a jiné legislativní změny.

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, stanoví podmínky, za nichž se vzdělávání a výchova (dále jen "vzdělávání") uskutečňuje, vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství.

Komentář k § 1

Článek 33 LZPS stanoví, že každý má právo na vzdělání. Pojem vzdělání však v pedagogice vyjadřuje úspěšný konec, výsledek celého procesu vzdělávání. Proto úvodní ustanovení školského zákona nepojednává jen o vzdělání, ale definuje jako předmět zákona vzdělávání a stanoví podmínky, za nichž se vzdělávání uskutečňuje, tedy podmínky onoho vzdělávacího procesu, který vede k cíli – úspěšnému ukončení vzdělání.

§ 2

Zásady a cíle vzdělávání

(1) Vzdělávání je založeno na zásadách

a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,

b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,

c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,

d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí,

e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání,

f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod,

g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy,

h) možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání.

(2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména

a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,

b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání,

c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost,

d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti,

e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,

f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku,

g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví.

(3) Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou.

Komentář k § 2

Zákon definuje zásady, na kterých je proces vzdělávání založen a cíle vzdělávání.

Zásada rovného přístupu a zákazu diskriminace je transposicí čl. 2 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte. Zvláštní důraz je ovšem kladen na zásadu rovnosti vzdělávacích příležitostí pro všechny a respektování vzdělávacích potřeb jednotlivce. S tím souvisí i možnost každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělání.

Za zvláštní pozornost stojí zásada bezplatnosti základního a středního vzdělávání ve veřejných školách zřizovaných státem, krajem obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Jde o naplnění ústavní zásady čl. 33 odst. 2 LZPS, podle kterého mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. Je ovšem třeba zdůraznit, že uvedená zásada bezplatného vzdělání se týká veřejných škol, tedy škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Jiné školy než školy veřejné, tedy školy tzv. soukromé a školy církevní poskytují vzdělání za úplatu (školné), jak nakonec připouští i čl. 33 odst. 3 LZPS.

Vzdělávací programy

§ 3

Systém vzdělávacích programů

(1) Pro každý obor vzdělání v základním a středním vzdělávání a pro předškolní, základní umělecké a jazykové vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání; jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic a učebních textů a dále závazným základem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162.

(2) Vzdělávání v jednotlivé škole a školském zařízení se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů. (3) Vyšší odborné vzdělávání v každém oboru vzdělání v jednotlivé vyšší odborné škole se uskutečňuje podle vzdělávacího programu akreditovaného podle § 104 až 106.

(4) Soustavu oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání stanoví vláda nařízením po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji.

Komentář k § 3

Novela č. 178/2016 Sb. nahradila pojmy učební osnovy a učební plány jednotlivých studijních a učebních oborů pojmem vzdělávací programy.

Vzdělávacích programů existovaly tři druhy – Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují konkrétní povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání v jednotlivých oborech. Rámcové vzdělávací programy jsou vydány pro předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, pro gymnaziální vzdělávání, pro střední odborné vzdělávání, pro základní umělecké vzdělávání a pro jazykové vzdělávání. Nejnižší stupeň vzdělávacích programů – školní vzdělávací programy si vydává každá škola nebo školské zařízení sama.

Národní program vzdělávání měl být víceméně politický dokument, zpracovat jej mělo MŠMT a vláda jej měla předložit oběma komorám Parlamentu ke schválení.

Vzhledem k tomu, že zatím nebyl přijat a k disposici je pouze tzv. Bílá kniha a Strategie vzdělávací politiky do roku 2030, došlo novelou č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 k jeho zrušení a zrušení příslušného zákonného zmocnění v odstavci 1. Původní odstavce 2 až 5 byly přečíslovány.

Rámcové vzdělávací programy vymezují konkrétní povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání v jednotlivých oborech. Rámcové vzdělávací programy jsou vydány pro předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, pro gymnaziální vzdělávání, pro střední odborné vzdělávání, pro základní umělecké vzdělávání a pro jazykové vzdělávání. Nejnižší stupeň vzdělávacích programů – školní vzdělávací programy si vydává každá škola nebo školské zařízení sama.

Zákon ukládá vydání těchto rámcových vzdělávacích programů

-        rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání,

-        rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání,

-        rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání,

-        rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání,

-        rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání,

-        rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání.

Soustavu oborů vzdělávání stanoví nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.

§ 4

Rámcové vzdělávací programy

(1) Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů, jakož i podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nezbytné materiální, personální a organizační podmínky a podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání dále stanoví členění obsahu vzdělávání podle jednotlivých období nebo ročníků. Podmínky ochrany zdraví pro uskutečňování vzdělávání stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví.

(2) Rámcové vzdělávací programy musí odpovídat nejnovějším poznatkům:

a) vědních disciplín, jejichž základy a praktické využití má vzdělávání zprostředkovat, a

b) pedagogiky a psychologie o účinných metodách a organizačním uspořádání vzdělávání přiměřeně věku a rozvoji vzdělávaného.

Podle těchto hledisek budou rámcové vzdělávací programy také upravovány. Tvorbu a oponenturu rámcových vzdělávacích programů zajišťují příslušná ministerstva prostřednictvím odborníků vědy a praxe, včetně pedagogiky a psychologie.

(3) Rámcové vzdělávací programy vydává ministerstvo po projednání s příslušnými ministerstvy. Rámcové vzdělávací programy pro zdravotnické obory vydává ministerstvo po projednání s Ministerstvem zdravotnictví. Rámcové vzdělávací programy zaměřené na přípravu k výkonu regulovaného povolání vydává ministerstvo po projednání s příslušným uznávacím orgánem¹⁾. Rámcové vzdělávací programy pro obory vzdělání ve školách v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti vydávají tato ministerstva po projednání s ministerstvem. Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání projednají ministerstva před jejich vydáním s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji.

(4) Rámcové vzdělávací programy je možné v závažných případech měnit, a to s účinností nejdříve od začátku následujícího školního roku, pokud nejde o změny vyplývající z platných právních předpisů. V takovém případě ministerstvo, které rámcový vzdělávací program vydalo, zveřejní změnu s dostatečným časovým předstihem.

(5) Rámcové vzdělávací programy a jejich změny zveřejňují ministerstva, která je vydala, vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Komentář k § 4

Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů.

Rámcové vzdělávací programy vydává MŠMT po projednání s příslušnými ministerstvy. Rámcové vzdělávací programy pro zdravotnické obory vydává MŠMT po projednání s Ministerstvem zdravotnictví.

Každý rámcový vzdělávací program je zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zákon předpokládá, že rámcové vzdělávací programy je možné v závažných případech měnit, a to vždy s účinností k začátku nového školního roku.

V přechodných ustanoveních zákona je stanoveno, že do doby vydání rámcových programů zůstávají v platnosti učební dokumenty vydané a schválené podle dosavadních právních předpisů a je umožněno tyto dokumenty měnit a doplňovat.

Důležité

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020upřesňuje, že rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání dále stanoví členění obsahu vzdělávání podle jednotlivých období nebo ročníků a provedla legislativně technickou změnu – zavedla do zákona zkratku MŠMT.

§ 5

Školní vzdělávací programy

(1) Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž je podle § 3 odst. 1 vydán rámcový vzdělávací program, musí být v souladu s tímto rámcovým vzdělávacím programem; obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva (například modulů).

(2) Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž není vydán rámcový vzdělávací program, stanoví zejména konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběhu a ukončování vzdělávání, včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, označení dokladu o ukončeném vzdělání, pokud bude tento doklad vydáván. Dále stanoví popis materiálních, personálních a ekonomických podmínek a podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví, za nichž se vzdělávání v konkrétní škole nebo školském zařízení uskutečňuje.

(3) Školní vzdělávací program vydává ředitel školy nebo školského zařízení. Školní vzdělávací program ředitel školy nebo školského zařízení zveřejní na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení; do školního vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.

Komentář k § 5

Školní vzdělávací program vydává ředitel školy nebo školského zařízení a k návrhu se vyjadřuje školská rada (§ 168). Školská rada však ke školnímu vzdělávacímu programu nedává svůj souhlas. Ředitel školy nebo školského zařízení má také povinnost školní vzdělávací program zveřejnit na přístupném místě ve škole nebo školním zařízení. Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž je vydán rámcový vzdělávací program, musí být v souladu s tímto rámcovým vzdělávacím programem. Obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí ­učiva.

Vzhledem k tomu, že rámcové vzdělávací programy byly vydány cca před 10 lety a školy musely podle nich postupovat nejpozději po uplynutí 2 let ode dne jejich vydání, je tato struktura základních pedagogických dokumentů škol již ustálena.

Školní vzdělávací program v případech, kde není vydán rámcový vzdělávací program (např. zájmové vzdělávání a vzdělávání ve školských zařízeních) v podstatě nahrazuje rámcový vzdělávací program. Musí stanovit konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběhu a ukončování vzdělávání, včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, označení dokladu o ukončeném vzdělání, pokud bude tento doklad vydáván.

Soulad školních vzdělávacích programů s rámcovými vzdělávacími programy sleduje v rámci své inspekční činnosti ČŠI.

Důležité

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v odstavci 1 legislativně technickou změnu – upravila odkaz na § 3 odst. 1 zákona.

Více již najdete v měsíčníku Poradce 1/2022.

Novela zákona o daních z příjmů zavedla další formu podpory stravování zaměstnanců, a to peněžitý příspěvek na stravování, tzv. stravenkový paušál. Zaměstnavatelé tak mohou poskytovat svým zaměstnancům daňově zvýhodněné stravování ve třech formách. Jaké je daňové řešení stravenek a stravenkového paušálu u zaměstnavatelů a zaměstnanců?

V úvodu si připomeňme, že podle § 236 ZP je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. S tím souvisí i skutečnost, že poskytování stravenek zaměstnancům (nepeněžní příspěvek na stravování) nebo poskytování stravenkového paušálu (peněžitý příspěvek na stravování) je fakultativním plněním zaměstnavatele, které vyplývá z jeho vlastního rozhodnutí. V pravomoci zaměstnavatele je rovněž rozhodnutí, zda zaměstnancům poskytne příspěvek na stravování formou stravenky anebo formou stravenkového paušálu.

Možnosti řešení stravování zaměstnanců

K nejčastějším formám stravování zaměstnanců patřilo dosud poskytování stravenek zaměstnavatelem. Výše nominální hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Rovněž tak není zákonem stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka poskytována zaměstnancům. Může dojít i k situaci, že stravenka je zaměstnancům poskytována zcela bezplatně.

S účinností od 1. 1. 2021 zákon č. 609/2020 Sb. zavedl další formu podpory stravování zaměstnanců, a to peněžitý příspěvek na stravování, tzv. stravenkový paušál. V roce 2021 tak mohou zaměstnavatelé poskytovat svým zaměstnancům daňově zvýhodněné stravování ve třech formách:

·           zajištění stravování ve vlastním stravovacím zařízení,

·           zajištění stravování prostřednictvím jiných subjektů (zahrnujeme sem i poskytování stravenek),

·           a poskytování peněžitého příspěvku na stravování.

DAŇOVÉ ŘEŠENÍ STRAVENEK A STRAVENKOVÉHO PAUŠÁLU U ZAMĚSTNANCE - Rozhodování o způsobu použití poskytnuté stravenky a poskytnutého stravenkového paušálu, jakožto peněžitého příspěvku zaměstnavatele zohledněného ve mzdě zaměstnance, je výlučně na zaměstnanci. Poskytnutou stravenku může zaměstnanec použít nejen k zakoupení hlavního jídla (obědu) ve veřejném stravovacím zařízení, ale velmi často zaměstnanec libovolně dle svého uvážení stravenkou platí nákup v prodejnách potravin, supermarketech apod., tedy všude tam, kde se dá stravenkou platit za příslušný nákup.

Na základě § 6 odst. 9 písm. b) ZDP ve znění zákona č. 609/2020 Sb. jsou od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeny:

·      hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Na osvobození od daně z příjmů u zaměstnance nemá vliv výše daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) vynaložených zaměstnavatelem na stravování, a rovněž tak výše poskytnutého nepeněžního plnění zaměstnavatele, a to ani v tom případě, když zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravování zdarma. V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky, a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak na straně zaměstnanců je nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti v plné výši;

·                    peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem (§ 109 odst. 3 zákoníku práce) při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Limit stravného je upraven v § 176 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a v každoročně vydávané vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Pro rok 2021 činí na základě vyhlášky č. 589/2020 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 108 Kč, takže horní limit peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnanci na jeho stravování osvobozený od daně z příjmů činí 108 Kč x 0,70 = 75,60 Kč. Do výše uvedeného limitu je poskytnutý peněžitý příspěvek zaměstnavatelem na stravování zaměstnance osvobozen od daně z příjmů.

Výše poskytnutého nepeněžního příspěvku zaměstnavatele, který je osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti a rovněž výše peněžitého příspěvku zaměstnavatele, který je osvobozen u zaměstnance od příjmů ze závislé činnosti, nepodléhá platbě pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Část peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit (v roce 2021 nad částku 75,60 Kč) podléhající zdanění jako příjem ze závislé činnosti rovněž podléhá odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění a to jak za zaměstnance, tak za zaměstnavatele.

DAŇOVĚ ŘEŠENÍ STRAVENEK A STRAVENKOVÉHO PAUŠÁLU U ZAMĚSTNAVATELE - Daňově uznatelnými výdaji (náklady) vynaloženými zaměstnavatelem na stravování zaměstnanců se zabývá § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Zákonem č. 609/2020 Sb. došlo v souvislosti se zavedením peněžitého příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnanců k dílčí úpravě tohoto ustanovení. Na základě upraveného znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP se za daňově uznatelné považují výdaje (náklady) vynaložené na:

·           provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin (za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů);

·           nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, přičemž se u zaměstnavatele za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů považuje i poskytování stravenek;

·           nebo na peněžitý příspěvek na stravování, přičemž daňově uznatelným je celá výše poskytnutého peněžitého příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na jeho stravování.

Příspěvek na stravování (nepeněžní – stravenky, i peněžitý – stravenkový paušál) lze u zaměstnavatele uplatnit jako daňově uznatelný výdaj (náklad) při splnění dalších následujících podmínek:

• přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší než tři hodiny (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), není u zaměstnavatele případně poskytnutý příspěvek zaměstnanci na jeho stravování daňově uznatelný výdaj (náklad);
• příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle § 88 odst. 4 ZP, bude delší než 11 hodin;
• příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle § 176 odst. 1 písm. a) ZP. Na daňově uznatelný příspěvek není nárok ani v případě, že zaměstnanec konal pracovní cestu v délce trvání od 5 hodin v příslušném kalendářním dni, tj. v případě, že zaměstnanci přísluší stravné.

Příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem na stravování důchodcům – bývalým zaměstnancům nebo zaměstnancům čerpajícím řádnou dovolenou, nelze považovat za daňově uznatelný výdaj (náklad) na straně zaměstnavatele.

Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.

Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) ZP rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.

Pracovní doba je definována v § 78 odst. 1 písm. a) ZP jako doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Pokud chce zaměstnavatel poskytnout daňově účinný příspěvek na stravování i zaměstnancům, kteří u něho pracují na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je třeba, aby příslušná dohoda obsahovala ujednání o stanovené pracovní době. Je totiž nutné ošetřit, že daňově účinný příspěvek bude poskytnut zaměstnavatelem jen v případě směny, kdy přítomnost v práci bude alespoň 3 hodiny. Pokud ale není dohodnuta pracovní doba, nemohou být daňově účinné příspěvky na stravování zaměstnancům pracujícím na základě takové dohody poskytovány. Ke sjednání rozvržení směn a rozvržení pracovní doby u dohody o provedení práce a u dohody o pracovní činnosti nalezneme více v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2020 sp.zn. 21 Cdo 1840/2020.

V bodu 18 pokynu GFŘ č. D-22 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že při zajištění stravování prostřednictvím stravenek nebo elektronických karet se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího nákupu.

Příklad 1

variantní výše hodnoty stravenek

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2021 svým zaměstnancům bezplatně stravenky s vyznačenou nominální hodnotou:

varianta A – 100 Kč

varianta B – 140 Kč

U zaměstnance se bude jednat v obou variantách o nepeněžní plnění, které je podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP plně osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Zaměstnavatel pro stanovení daňové uznatelnosti příspěvku na stravenku bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP:

-          ve variantě A může zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, tj. 55 Kč (55 % z částky 100 Kč), zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 45 Kč bude daňově neuznatelná (může být však hrazena ze sociálního fondu zaměstnavatele tvořeného ze zisku popř. je nedaňovým nákladem zaměstnavatele),

-          ve variantě B nemůže zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, protože tato částka 77 Kč (55 % z částky 140 Kč) převyšuje stanovený horní limit 70 % stravného; zaměstnavatel může do daňových nákladů uplatnit pouze částku 75,60 Kč (limit 70 % z částky 108 Kč) a zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 64,40 Kč bude daňově neuznatelná.

Příklad 2

Stravenkový paušál 70 Kč

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci na jeho stravování peněžitý příspěvek ve výši 70 Kč na jednu směnu.

Maximální částka peněžitého příspěvku, která je u zaměstnance osvobozená od daně z příjmů ze závislé činnosti, činí v roce 2021 částku 75,60 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý peněžitý příspěvek zaměstnanci na jeho stravování je nižší než maximální možná výše příspěvku, je poskytnutý peněžitý příspěvek na stravování u zaměstnance plně osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti a nepodléhá odvodu sociálního a zdravotního pojistného. Plná výše peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem bude u zaměstnavatele jeho daňově uznatelným výdajem (nákladem), pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny.

Příklad 3

Stravenkový paušál 100 Kč

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci na jeho stravování peněžitý příspěvek ve výši 100 Kč na jednu směnu.

Maximální částka peněžitého příspěvku, která je u zaměstnance osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti, činí v roce 2021 částku 75,60 Kč. Ke zdanění u zaměstnance přichází v úvahu částka 100 Kč – 75,60 Kč = 24,40 Kč. Částka 24,40 Kč x počet směn odpracovaných v příslušném měsíci bude zdaněna u zaměstnance jako příjem ze závislé činnosti a současně tato částka podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Plná výše peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem (100 Kč na jednu směnu) bude u zaměstnavatele jeho daňově uznatelným výdajem (nákladem), pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Daňovým výdajem zaměstnavatele bude v příslušném měsíci dále platba zákonného pojistného na sociální a zdravotní pojištění 33,80 % z částky 24,40 Kč x počet směn.

Příklad 4

Stravenkový paušál a návštěva lékaře

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravenkový paušál. Zaměstnanec má stanovenou 8 hodinovou směnu. V příslušném měsíci je zaměstnanec dvakrát v rámci směny 4 hodiny u lékaře.

U zaměstnance je osvobozen peněžitý příspěvek (stravenkový paušál) poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem, při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Při splnění výše uvedené limitující podmínky má zaměstnanec v den, kdy ze stanovené 8 hodinové směny je 4 hodiny u lékaře a 4 hodiny je přítomen na pracovišti, rovněž nárok na peněžitý příspěvek na stravování osvobozený od daně z příjmů.

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP může zaměstnavatel příspěvek na stravování uplatnit jako daňový výdaj, pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. V našem případě je tato podmínka splněna.

Příklad 5

Stravenkový paušál poskytnutý zaměstnanci se zkrácenou pracovní dobou

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům peněžitý příspěvek na stravování, přičemž tento peněžitý příspěvek poskytuje i zaměstnancům pracujícím na zkrácený pracovní úvazek.

Z § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP vyplývá podmínka pro daňovou uznatelnost peněžitého (ale i nepeněžního) příspěvku na stravování u zaměstnavatele, že je poskytován zaměstnancům, jejichž přítomnost v práci během stanovené směny trvá 3 hodiny a více. V opačném případě je příspěvek poskytnutý na stravování zaměstnanců u zaměstnavatele daňově neuznatelným výdajem (nákladem).

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 8/2021.

Ochrana osobnosti člověka patří mezi základní lidská práva. Zásadní právní úprava je uvedena v čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.). Podle tohoto ustanovení může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Kdy může zaměstnavatel využívat kamerový systém na pracovišti a za jakých podmínek?

Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) jde ve vymezení těchto svobod ještě dále a v čl. 10 uvádí, že každý má právo:

-        aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno,

-        na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života,

-        na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Občanský zákoník

(dále OZ) vychází v § 81 a násl. ze základních ústavních práv člověka na ochranu jeho osobnosti. Stanoví, že ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost a čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Přitom zvláštní důraz klade na ochranu podoby člověka a jeho soukromí. Bez svolení člověka nesmí nikdo narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. V stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

Zákoník práce

V pracovněprávních vztazích má ochrana osobnosti člověka širší význam. Vzhledem k tomu, že se jedná o zapojení do pracovní činnosti určité osoby, neposuzujeme ochranu člověka, ale ochranu osobnosti zaměstnance. Při tom se vychází nejen z uvedených ustanovení OZ, ale z příslušných úprav zákoníku práce (dále ZP). Příkladů je v personální praxi mnoho. Rozšiřování nepravdivých údajů ze soukromého života zaměstnance, sdělování informací zaměstnavatelem jinému zaměstnavateli o pracovních schopnostech zaměstnance, uveřejňování nepravdivých údajů ve sdělovacích prostředcích o pracovní činnosti zaměstnance, veřejná publikace podobizny zaměstnance ve vnitrofiremních písemnostech apod. OZ a další právní předpisy (např. tiskový zákon a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání) umožňují zaměstnancům, aby využili práva ochrany osobnosti před neoprávněnými zásahy. Mohou např. požadovat uveřejnění odpovědi v tisku, pokud bylo předtím uveřejněno skutkové tvrzení, které se týká cti, důstojnosti nebo soukromí osoby nebo jména či dobré pověsti osoby nebo domáhat se toho, aby zaměstnanec zaměstnavatele odstranil neoprávněné zásahy do cti zaměstnance (např. rozšiřováním nepravdivých tvrzení na pracovišti o rodinném životě zaměstnance). Práva na ochranu osobnosti se nemůže občan, a tedy ani zaměstnanec, předem vzdát a to ani ve dvoustranném právním úkonu, např. v pracovní smlouvě, v dohodě o pracovní činnosti apod.

OCHRANA ÚDAJŮ O ZAMĚSTNANCI – V personální činnosti, zejména při výběru zaměstnanců a získávání informací a údajů o zaměstnancích, musí firmy rozeznávat svá oprávnění před a po vzniku pracovního poměru. Zaměstnavatel je např. povinen seznámit budoucího zaměstnance s právy a povinnostmi a pracovními podmínkami, a zajistit vstupní lékařskou prohlídku. Rovněž může s uchazečem o práci sjednat dohodu o tom, že s ním uzavře budoucí pracovní smlouvu (tzv. příslib zaměstnání). V § 30 ZP se vymezují základní pravidla pro výběr fyzických osob (zaměstnanců) ucházejících se o konkrétní zaměstnání a postup zaměstnavatele při obsazování pracovního místa ve výběrovém řízení. Bude–li zaměstnavatel obsazovat pracovní místa výběrovým řízením, je povinen zveřejnit podmínky tohoto řízení. Dojde-li v důsledku nedodržení vyhlášených podmínek ze strany zaměstnavatele nebo uchazeče o práci ke škodě na straně druhého zúčastněného subjektu, je ten, jehož zaviněným chováním ke škodě došlo, povinen tuto škodu nahradit.

Úspěšný výsledek výběrového řízení ovšem ještě zaměstnanci nedává oprávnění, že ho zaměstnavatel musí přijmout do pracovního poměru. Jde pouze o „výběr“ vhodného uchazeče, který nejlépe splňuje předpoklady a požadavky stanovené zaměstnavatelem. Ten se pak rozhoduje sám.

Údaje jen pro zaměstnání

Zaměstnavatel smí v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru nebo před uzavřením dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti vyžadovat od fyzické osoby, která se u něho uchází o zaměstnání nebo od jiných osob jen ty údaje, které bezprostředně souvisejí s přijetím do zaměstnání. V souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, se tak ještě před vznikem pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele zamezuje nadbytečnému shromažďování údajů o budoucím zaměstnanci a tím i jejich možnému zneužití.

ZP v této úpravě vychází z práva Evropské unie. Článek 3 Směrnice Rady 76/207/EEC o realizaci zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a postup v zaměstnání a o pracovní podmínky např. požaduje: zaměstnavatel nesmí vyžadovat ani jinak zjišťovat informace o fyzických osobách zajímajících se o zaměstnání, týkajících se manželského a rodinného stavu, počtu dětí apod. Výběrové řízení, v němž se „hledá“ vhodný zaměstnanec, musí zaměstnavatel vést neutrálně a nesmí odrazovat fyzické osoby z hlediska pohlaví, rasy, víry, věku apod. Rovněž výběr zaměstnanců musí provádět tak, aby nedocházelo k diskriminaci zaměstnanců nebo k porušování zásady rovnosti, která se uplatňuje v pracovněprávních vztazích. Je proto zakázán takový postup zaměstnavatelů při výběru zaměstnanců, v němž by zjišťovali další a jiné údaje, které nesouvisejí s pracovním uplatněním (např. informace o příbuzných, vyznamenáních, rodinný stav apod.). V rozporu se zákonem jsou tzv. diskriminační dotazníky, které mnozí zaměstnavatelé dávají zaměstnancům k vyplnění při přijímacích rozhovorech. Výjimka platí pouze pro případy, kdy vyžadování těchto údajů je odůvodněno podstatným a rozhodujícím požadavkem pro výkon zaměstnání, které má občan vykonávat a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný. Např. pro výkon zaměstnání, který je spojen s hmotnou zainteresovaností a vyžadují se k němu určité bezúhonnostní předpoklady, je zřejmě správným požadavkem zaměstnavatele na výpis z rejstříku trestu zaměstnance. U některých profesí, např. u pedagogických pracovníků, musí zaměstnavatel vyžadovat výpis z rejstříku trestů ve všech případech. Nelze však obecně tvrdit, že některé údaje musí zaměstnavatelé vyžadovat vždy. Záleží na charakteru a druhu práce.

Po vzniku pracovního poměru má zaměstnavatel při získávání informací od zaměstnance jiné postavení. Jeho působnost upravuje ustanovení § 316 odstavec 4 ZP. Zaměstnavatel nesmí od zaměstnance vyžadovat informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a s pracovněprávním vztahem. Toto ustanovení uvádí informace, které nesmí zaměstnavatel vyžadovat. Např. údaje o rodinných poměrech, původu, sexuální orientaci, příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti, o členství v odborové organizaci nebo v politických stranách nebo hnutích apod. Některé informace může však získávat (např. o těhotenství, zdravotním stavu), jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je–li tento požadavek přiměřený. Dále je to v případech, kdy to stanoví ZP nebo zvláštní právní předpis.

Některé údaje musí však zaměstnavatel znát. Může získávat např. údaje o těhotenství ženy, protože zákoník práce stanoví povinnost zaměstnavatelům nepřidělovat některé druhy (zakázané) prací těhotným ženám. Bez znalosti těchto údajů by zaměstnavatel uvedenou povinnost nemohl splnit. Musí rovněž znát např. údaje o zdravotním stavu zaměstnance, neboť zákon o zaměstnanosti ukládá zaměstnavatelům povinnosti při zaměstnávání zdravotně postižených osob. Firmám je dále např. uloženo podávat hlášení pro účely statistické, daňové, ochrany životního prostředí apod. Tato oprávnění pro získávání osobních údajů zaměstnance, dává zaměstnavateli zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

ZAVÁDĚNÍ KAMEROVÝCH SYSTÉMŮ NA PRACOVIŠTÍCH patří mezi citlivou oblast ochrany osobnosti zaměstnance. Možnost jeho zavedení je nutno posuzovat podle Listiny základních práv a svobod, ZP, OZ a v určitých případech i podle zákona na ochranu osobních údajů. Od vstupu ČR do Evropské unie, jsou pro tyto účely vysvětlující i některá rozhodnutí Evropského soudního dvora (např. kausa Klass proti státu SRN a Niemek proti státu SRN).

Zaměstnavatel má sice právo kontroly pracovní činnosti svých zaměstnanců, ale musí k tomu zvolit vhodné prostředky a formy, které nejsou v rozporu s právní úpravou ochrany soukromí zaměstnance a nemají důsledky v obtěžování zaměstnanců. Protože prostřednictvím kamerového systému bude docházet i ke zpracování osobních údajů, musí zaměstnavatel dodržovat pravidla stanovená v nařízení Evropské unie GDPR.

Kamery by mohl zaměstnavatel použít, pokud by nedošlo k zásahu do ochrany soukromí zaměstnance a pokud by účelu, kterého tím sleduje (např. zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dodržení technologického postupu, kontrola docházky na pracoviště apod.) nemohl dosáhnout jinak (např. evidencí pracovní doby, osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci apod.) Jde tedy o podpůrné opatření.

Opora v zákoníku práce

K zavedení kamerového systému dává zaměstnavateli oprávnění ZP v § 316 odstavec 3. Musí k tomu být závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze své činnosti, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů, tedy i kamerového systému. Musí se jednat o situace, kdy zájem zaměstnavatele získávat určité informace převáží právo na ochranu soukromí a osobnosti zaměstnance.

Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění ve smyslu čl. 13 Obecného nařízení GDPR. Zaměstnavatel by měl mít informace o kamerovém systému i na intranetu. V záporném případě by zaměstnanci mohli mít oprávněný strach, že jsou sledováni. O zásah do ochrany soukromí zaměstnance by se např. jednalo při instalaci kamer za účelem sledování zaměstnanců v kancelářích, na chodbách, so­ciálních zařízeních apod., kde by pro jejich zavedení neexistoval žádný důvod a oprávněný zájem zaměstnavatele, který by bylo nutno tímto způsobem chránit.

Kamerový záznam jako soudní důkaz

V soudní praxi se stal případ, kdy zaměstnankyně obchodního řetězce nevyužívala pracovní dobu a její převážnou část trávila v prostorách pracoviště rozhovory se známými. Tyto skutečnosti zjistil zaměstnavatel z kamer, které instaloval na pracovišti. Na základě faktů zjištěných kamerami zaměstnavatel vyhodnotil jednání zaměstnankyně jako závažné porušení pracovních povinností (pracovní kázně) a dal jí podle § 52 písm. g) z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru. Záznam z kamer zaměstnavatel pak předložil soudu jako důkaz.

Žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla soudem prvního stupně zamítnuta, odvolání zaměstnankyně nebylo úspěšné, dovolání bylo odmítnuto. Zaměstnankyně v ústavní stížnosti namítala, že záznam z kamerového systému je důkazem, který byl pořízen nezákonným způsobem, a nemělo být k němu vůbec přihlíženo. V usnesení sp. zn. I. ÚS 3900/18, ze dne 8. 1. 2019, Ústavní soud zamítl ústavní stížnost zaměstnankyně. Výpověd z pracovního poměru byla platná. V odůvodnění uvedl, že provedení podobných důkazů je přípustné. Hlavní důvod spočívá vtom, že kamerový záznam a právo zaměstnavatele převyšuje základní právo na ochranu osobnosti člověka, tedy zaměstnance, i když bez jeho souhlasu. Zaměstnanci byli ovšem o instalaci kamer informováni, jejich souhlas se nevyžaduje. Ústavní soud uzavřel, že v projednávaném případě k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod zaměstnankyně nedošlo a že zásah do ochrany osobnosti zaměstnankyně byl přiměřený a v souladu se zákonem.

Náhrada újmy

Posouzení zavinění toho, kdo neoprávněně zasáhl do ochrany osobnosti, je rozhodujícím hlediskem pro způsob odškodnění a výši škody. Hodnocení je rovněž závislé na skutečnosti, zda zásah do ochrany osobnosti se stal v oblasti občanskoprávní nebo pracovněprávní. Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 82 odst. 1 OZ). Náhrada újmy může však být i v podobě satisfakce. Podle § 2956 OZ vznikne–li škůdci povinnost odčinit člověku (osobě) újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními OZ v oblasti osobních práv člověka , nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil. Jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není–li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. To musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečné účinné odčinění způsobené újmy.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 8/2021.

Plavání patří mezi nejzdravější pohybové aktivity člověka. To víme asi všichni. Je ideální pro lidi jakéhokoliv věku i jakékoliv úrovně tělesné zdatnosti. Používáním všech hlavních svalových skupin specifickým pohybem zlepšuje zejména sílu, vytrvalost, flexibilitu svalstva a ohebnost kloubů. Stejně tak skvěle přispívá k posílení schopnosti plic a srdce vykonávat jejich činnost a pružnosti cév.

Na rozdíl od většiny pohybových aktivit, které se odehrávají na „pevné a tvrdé zemi“, při plavání používáme ve stejné míře horní i dolní končetiny a rovnoměrně zatěžujeme celý organismus. Když se pohybujeme ve vodě, nese tato váhu našeho těla, nevyvolává otřesy a nárazy na kloubní spoje nesoucí váhu těla, které se obvykle objevují během „pozemských“ aktivit. To činí pohyb ve vodě velmi užitečným a zdraví prospěšným, zejména pokud plavec trpí dlouhotrvajícími záněty kloubů (artritida) nebo jejich degenerativními změnami (artróza - pozor, ta začíná skrytě už po 22. roce života), mívá problémy s pohyblivostí krční, hrudní i bederní páteře nebo s nadváhou či obezitou. Velmi vhodné je plavání pro těhotné podnikatelky k posílení jejich svalového aparátu. Voda také poskytuje více přirozeného odporu našim pohybům než vzduch, což pomáhá zvyšovat svalovou vytrvalost a pružnost. Teplejší vodní prostředí (26 až 28 stupňů Celsia) během plavání hladí, jemně masíruje, uvolňuje a zahřívá svaly, umožňuje větší rozsahu pohybů v kloubech bez rizika zranění.

Pro kondiční - tréninkové - plavání je vhodná spíše voda chladnější (okolo 23 až 24 stupňů Celsia), která zároveň pomáhá zvyšovat plavcovu odolnost vůči onemocněním a bolestem. Studenější voda se hodí k otužovacím procedurám. Při vcházení do vody je ale třeba být opatrný z více důvodů, protože riziko smrtelného konce života prostřednictvím utopení hrozí neustále. A to zejména tehdy, když si ho vůbec neuvědomujeme.

ÚRAZY VE VODĚ - Podle Slovníku slovenského jazyka utopit se znamená „udusit se ponořením do vody“ a tonutí je definováno jako „klesání pod hladinu vody a postupná smrt udušením“. Lékařský slovník vysvětluje proces utonutí jako náhlý nedostatek kyslíku a nadbytek kysličníku uhličitého, provázený vdechnutím vody do plic. Vdechnutá voda v nich způsobuje změny, které se sice liší podle druhu vdechnuté vody (slaná, sladká), ale „finále“ je stejné: selhání krevního oběhu zakončené smrtí.

Podle celosvětových statistik jsou úrazy ve vodě a smrt utonutím stále na druhém místě v počtu úmrtí - hned po následcích dopravních nehod. Na Slovensku je nejčastější příčinou utonutí ponechání dítěte bez dozoru, plavání pod vlivem alkoholu, pád do vody v opilosti a přeceňování svých sil čili nerozvážnost. Opilí nebo podnapilí plavci mnohem více riskují, rychleji se vyčerpají a často špatně odhadují své schopnosti. Nezřídka se pouštějí i do riskantních a nesmyslných sázek. Ale rovněž ve střízlivém stavu není vhodné přeceňovat své síly. Nakonec, při břehu (rovnoběžně s ním) se dá přeplavat ta samá vzdálenost jako uprostřed jezera nebo daleko v moři. Když se dostaví „krize“, stačí pár temp a cítíme dno pod nohama. I případný zachránce (pokud je třeba) doplave z břehu za chvilku a z menší hloubky se dá topící vytáhnout rychleji a jednodušeji. Vždy je lepší neplavat sám, ale ve dvojici, podle možností s lepším plavcem. Není dobré plavat „s plným břichem“, je třeba, aby byl odstup od posledního jídla alespoň hodinový. I noční koupání a únava jsou určitými rizikovými faktory. U plavců s nesprávným nebo nedostatečným pitným režimem se častěji vyskytují bolestivé svalové křeče, které znemožňují normální plavání a představují mimořádné riziko utopení. Rozhodně se také nedoporučuje plavat v blízkosti plavebních drah lodí a blízko motorových nebo jiných plavidel.

PLAVÁNÍ V TEKOUCÍ (PROUDÍCÍ) VODĚ je fyzicky namáhavější a nebezpečnější. Je potřeba na to myslet nejen během koupání v řekách, ale i ve vodních tocích, kde jsou vodopádové kaskády a víry a také kde hrozí přívalové vlny způsobené vypouštěním vody z přehrady. Je vhodné znát čas vypouštění a signalizaci, oznamující proces vypouštění vody z přehrady.

SKÁKÁNÍ DO VODY si oblíbili mnozí z nás. No může za určitých okolností stát velmi nebezpečnou činností, i když vlastně ani nemusí dojít k typickému úrazu nebo jinému druhu poškození, ale jen ke „srážce“ dvou různých teplot - teploty vody a skokanova těla. Náhlý kontakt vody s povrchem těla někteří přirovnávají k zásahu elektrickým proudem. Při rychlém ponoření v touze po rychlém osvěžení, zejména, když má voda nižší teplotu, se zpomalí frekvence úderů srdce (poklesne pulz) a někdy dochází k zástavě srdeční činnosti spojené s kolapsovým stavem, bezvědomím. Je to časté zejména u lidí s ne příliš zdravým srdcem - ať už je léčené, nebo ne. Na vyvolání takové nepříjemné situace má vliv podráždění kožních zakončení trojklaného nervu ve tváři a nosní sliznici chladnou vodou, ale i reflexní zúžení cév na periferii těla při náhlém zastavení dechu (apnoe). Podráždění bodů citlivých na tlakové podněty (tlakové receptory) v oblasti kmene cév vycházejících ze srdce potom vede ke zvýšenému napětí bloudivého nervu a k jeho negativnímu vlivu na funkčnost srdeční pumpy – zpomalení činnosti až zastavení. Takový incident často představuje riziko nejen u zmíněných vnímavějších osob nebo starších jedinců se změnami věnčitých cév srdce (například jejich zúžením), ale „při souhře okolností“ i u dobrých plavců, kteří se takto mohou utopit. V převážné většině případů je však tento reflex přechodným jevem a nemívá popsané výraznější následky, nicméně jeho riziko stále existuje. Proto je třeba s ním počítat a do vody se rychle ponořovat až po dostatečné aklimatizaci a lehkém rozcvičení. Do neznámé vodní hladiny není určitě vhodné skákat po hlavě nebo takzvanou „šipku“ - hrozí totiž vážné poranění krční páteře a hlavy. Stejně tak představuje riziko kalná voda, i když už ji známe z předchozího plavání - mezitím do ní možná někdo něco nebezpečného hodil, něco tam spadlo nebo se doplavilo spodním proudem (kmeny stromů, vodní rostliny). Riziko náhlého úmrtí může někdy způsobit skok do vody na břicho - slangově „skočit placáka“ (Goltzův reflex). Pokud se blíží bouřka, je nevyhnutelné vodní plochu opustit před jejím příchodem a nečekat do poslední chvíle. Bouřku je třeba přečkat schován v uzavřeném prostoru.

SPLAVOVÁNÍ - Zvláštní kapitolou je respektování pravidel při používání vodních šlapadel a loděk - neplavci a všechny děti musí mít řádně nasazenu plovací vestu, která je zapnutá, aby ji v případě neočekávaného pádu do vody neztratili. Používat plovací vestu, ochrannou přilbu a neoprenový oděv se rozhodně doporučuje při oblíbeném splavování vodních toků na člunech. Lepší je vykonávat tuto činnost ve skupinkách, a ne samostatně. Rozvodněné toky se splavovat nedoporučuje.

MUDr. Pavel Malovič

P. S.: Provozovatelé přírodních koupališť, kterými jsou obvykle samosprávy, bohužel nemají peníze na plavčíky - záchranáře. Chybí i předpisy, které by provozovatelům takovýchto vodních ploch přikazovaly dbát na bezpečnost koupajících se. Pokud někde záchranáři jsou, většinou nedokážou funkčně pokrýt celou plochu a narážejí i na nedostatek kompetencí. Nemohou například vykázat z vody opilé. O to víc je třeba být opatrný.

Poradce, měsíčník č. 1/2022 (VI/2021)

·         Školský zákon s komentářem – JUDr. Eva Dandová

·         Mzdy a platy – JUDr. Ladislav Jouza

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·         Pandemický zákon – testování zaměstnanců

·         Náhrada za nevyplacenou mzdu v období pandemie - změny

·         Změny v poskytování ošetřovného

·         Stravenkový paušál

·         Vyúčtování pracovních cest

·         Mimořádné pracovní cesty

·         Příspěvkové organizace zřízení ÚSC - změny v nákladech na stravování

·         Čerpání FKSP – problémy z praxe

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·         Zákon o DPH – novela od 1. 7. 2021

·         Spotřební daně – změny

·         Stavební právo – nová koncepce

·         Povinná elektronická podání

·         Odpisování majetku vybrané účetní jednotky

·         Rozvrh pracovní doby – volnost v úpravě

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 8/2021 (VI/2021)

·         Ukončení podnikání OSVČ

·         Závislá práce v kostce II. část

·         Mzda a plat 

1000 řešení – měsíčník č. 7-8/2021 (VI/2021)

·         Daň z nemovitých věcí

·         Daňová kontrola

·         Studenti a zdravotní pojištění

·         Daň z příjmů – po novele, DPH

·         Účetnictví, ZP

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)

2. 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)

3. s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)

4. 100 otázek a odpovědí Zaměstnanecké benefity, Obchodování (praktická řešení týkající se poskytování zaměstnaneckých benefitů a obchodování)

5. 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)

6. 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)

7. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

8. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2021 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

9. Daňové, mzdové a účetní zákony 2021 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2021)

10. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

11. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

12. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

13. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

14. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE

Vzory smluv, žalob a podání (XII/2020)

·         Občanský zákoník

·         Rodinné právo

·         Zákoník práce

·         Občanský soudní řád

·         Trestní právo

·         Exekuční řád

·         Daňové řízení

·         Správní řízení

·         Stavební právo

Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Účetní zásady a principy

·         Druhy účetních závěrek

·         Účetní období

·         Účetní uzávěrka

·         Účetní závěrka

·         Opravy účetních zápisů

·         Nové účetní období

Daňová přiznání za rok 2020, Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Přiznání k dani z příjmů právnických osob

·         Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

·         Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění

Pomocník mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Pomocník mzdové účetní

·         Povinnosti zaměstnavatele a mzdové účetní

Příručka mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Mzda a plat

·         Zdravotní pojištění

·         Sociální pojištění

·         Daň z příjmů ze závislé činnosti

Daňové, mzdové, účetní zákony 2021 (I/2021)

• ÚZ daňový řád
• ÚZ zákona o daních z příjmů
• ÚZ zákona o DPH
• ÚZ zákona o účetnictví
• Vyhláška č. 500/2002 Sb.
• Zákoník práce

100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (II/2021)

·         Optimalizace daně

·         ZDP po novele

Daňové a nedaňové výdaje 2021 (II/2021)

·         Abecedně seřazeny daňové a nedaňové výdaje s příklady

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o účetnictví

100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Nedaňové výdaje

·         Odměňování

·         Závislá činnost – daň z příjmů

100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (V/2021)

·         Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (pandemický zákon) s komentářem

·         Mimořádná opatření a kompenzace

·         OSVČ – daně, odvody, ukončení podnikání

Ústava České republiky (V/2021)

·         Ústava České republiky

·         Zákon o volbách do Parlamentu České republiky

·         Zákon o volbě prezidenta republiky

NOVINKY

Aktualizace II/4 (V/2021)

·         Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

·         Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

·         Zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby

Aktualizace III/2 (IV/2021)

·         Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného

·         Vyhláška č. 305/2020 Sb., o stanovení způsobu zahrnutí kompenzace do výše úhrad za hrazené služby poskytnuté v r. 2020

·         Vyhláška č. 175/2021 Sb., o způsobu oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování

·         Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19

·         Zákon č. 136/2021 Sb., o úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči v souvislosti s COVID-19

Aktualizace II/3 (III/2021)

·         Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy

·         Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

·         Vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva.

·         Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském

·         Zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2

Aktualizace II/2 (II/2021)

·         Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

·         Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti

·         Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí

·         Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní

·         Nařízení vlády č. 219/2017 Sb., o znehodnocování některých zbraní a střeliva, zhotovování řezů zbraní a střeliva

Aktualizace III/1 (II/2021)

·         Vyhláška o požární prevenci

·         Zákon o ochraně veřejného zdraví

·         Zákon úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči v souvislosti s nouzovým stavem při epidemii

Aktualizace VI/2 (II/2021)

·         Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

·         Vyhláška č. 30/2021 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o obalech

·         Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Aktualizace I/1 (II/2021)

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o dani silniční

·         Zákon o oceňování majetku

·         Zákon o dani z nemovitých věc

Aktualizace IV/1 (II/2021)

·         Vyhláška o požární prevenci

Aktualizace V/1 (II/2021)

·         Zákon o obcích

·         Zákon o hlavním městě Praze

·         Zákon o krajích

·         Zákon o územně správním členění státu

·         Zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů

·         Zákon o svobodném přístupu k informacím

ZÁKONY 2021 novelizované zákony k 1. 1. 2021