Daň z nemovitosti 2025 – nová pravidla
15.01.2025
Do konce ledna je nutné podat přiznání k dani z nemovitých věcí. Tato povinnost se týká osob, které v loňském roce nabyly nemovitost, její část nebo u nichž došlo k významné změně vlastněné nemovitosti, například k přístavbě, změně výměry pozemku či jiným úpravám. Pokud ke změnám nedošlo, není potřeba přiznání podávat – finanční správa zohlední případné úpravy automaticky, například změny koeficientů v obcích.
V roce 2024 došlo ke zvýšení základního koeficientu daně z nemovitosti o 80 %, což mělo za následek růst daňové povinnosti. Některé obce tuto změnu ještě navýšily úpravou svého místního koeficientu, který může obce stanovovat v rozmezí od 0,5 do 5. Daň z nemovitosti je totiž příjmem obcí, což jim umožňuje přizpůsobit si výnosy podle vlastních potřeb.
Od roku 2025 se pravidla pro stanovení místních koeficientů mění. Nové rozmezí koeficientů dává obcím širší možnosti – mohou koeficient snížit až na 0,5, čímž by mohly částečně zmírnit dopady předchozích navýšení. Ruší se také koeficient 1,5, který dosud platil pro rekreační objekty, garáže a nemovitosti využívané k podnikání. Některé obce plánují využít těchto změn k úpravě koeficientů směrem dolů, což by mohlo vést k nižším daňovým povinnostem pro jejich obyvatele.
Daňové přiznání se podává na aktuální zdaňovací období, tedy do 31. ledna roku, na který se vztahuje. V případě nepodání hrozí pokuta ve výši 0,05 % z vypočítané daně za každý den prodlení, přičemž sankce se začne počítat až šestý pracovní den po tomto datu. Pokud pokuta nepřekročí částku 1000 Kč, nevyměřuje se.
Změny se dotkly i pravidel pro vykazování garáží a obytných místností určených k pronájmu turistům. Tyto úpravy v minulém roce zvýšily počet poplatníků, kteří museli daňové přiznání podat.
Daňová povinnost se každoročně mění na základě úprav zákona, cen půdy, místních koeficientů či jiných vlivů. Je proto důležité sledovat novinky a v případě změn nemovitosti včas podat daňové přiznání, aby se předešlo sankcím.
S
(Zdroj: moneymag.cz)
Otevřená cesta k úrokům ze zadržovaných odpočtů
12.10.2017
Nárok daňového subjektu na úroky ze zadržovaných nadměrných odpočtů opakovaně potvrdil Nejvyšší správní soud (NSS), a to i přes nevoli Finanční správy. Generální finanční ředitelství (GFŘ) konečně připustilo, že tato judikatura není ojedinělá. Plošného automatického vyplácení úroků se ale plátci DPH nedočkají.
V důsledku speciální právní úpravy platné od 1. ledna 2015 úroková sazba prudce klesá k 1 % a bezúročná doba prověřování se prodlužuje na pět měsíců od zahájení prověřování. Nízká úroková sazba se od roku 2015 uplatní i u odpočtů, jejichž prošetřování bylo zahájeno dříve. Například nadměrný odpočet za září 2013, který byl vrácen začátkem prosince 2015, bude za celý kalendářní rok 2014 úročen sazbou 14,05 % ročně a za rok 2015 sazbou 1,05 %. Pro představu: při nadměrném odpočtu 1 mil. Kč by úrok za rok 2014 činil přes 140 tis. Kč, za rok 2015 potom méně než 10 tis. Kč. S účinností od 1. července 2017 by měl daňovému subjektu náležet úrok o něco vyšší (2 % + repo sazba) za období přesahující čtyři měsíce od konce lhůty pro podání daňového přiznání.
Proti výše nastíněné aplikaci různých úrokových sazeb v čase existuje celá řada protiargumentů. Ty podporují využití vyšší úrokové sazby rovněž při zadržování odpočtů v roce 2015 a v letech následujících. Výrazně vyšších úroků ze zadržovaných částek po roce 2014 by se však zřejmě plátce musel domáhat soudní cestou.
Kontrolní hlášení
11.10.2017
Povinnost podat kontrolní hlášení má plátce daně, tj. tuto povinnost nemá osoba povinná k dani, která dosud není plátcem daně, ani identifikovaná osoba, přestože tyto osoby mají podle § 101 za stanovených podmínek povinnost podávat přiznání k DPH.
Metodická informace GFŘ potvrzuje, že tato povinnost se vztahuje jak na plátce se sídlem v tuzemsku, tak i na plátce, kteří mají sídlo v jiném členském státě či ve třetí zemi. Plátce musel podle tohoto odstavce podat kontrolní hlášení, pokud uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění. Povinnost podat kontrolní hlášení má také plátce, který přijal zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnostipodle § 92a zákona o DPH a kterému vznikla povinnost přiznat daň v ř. 10 nebo 11 přiznání k DPH.
Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu podle § 101h odst. 1 zákona o DPH povinnost uhradit pokutu ve výši:
a) 1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá (po stanovené lhůtě) bez vyzvání správce daně,
b) 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co jej správce daně vyzval,
c) 30 000 Kč, pokud nepodá následné kontrolní hlášení podle výzvy správce daně ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo
d) 50 000 Kč, pokud nepodá řádné kontrolní hlášení nebo ho nepodá ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně.
Podávání daňových přiznání a kontrolních hlášení
11.10.2017
Daňový subjekt může před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nahradit daňové přiznání, které již podal, opravným daňovým přiznáním.
V daňovém řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání a k předchozímu daňovému přiznání se nepřihlíží. Daňový subjekt je podle daňového řádu povinen, zjistí-li, že daň má být vyšší než poslední známá daň, podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně. Daňový subjekt je oprávněn podat i dodatečné daňové přiznání, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené. Tato pravidla platí také pro podávání opravného a dodatečného přiznání k DPH.
Dlouhodobé ošetřovné
10.10.2017
Nárok na dlouhodobé ošetřovné má pojištěnec, který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí, a nevykonává v zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřovné náleží, nebo v jiném zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance, ani osobně nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.
Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které
a) došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích, nejde-li o akutní lůžkovou péči standardní poskytovanou ošetřované osobě za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; za den hospitalizace se považuje též den přijetí ošetřované osoby do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a den propuštění z takového zařízení, a
b) je předpoklad, že její zdravotní stav po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň 30 kalendářních dnů.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že pojištěnec je
a) manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) ošetřované osoby,
b) příbuzným v linii přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc,
c) manželem (manželkou), registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) nebo druhem (družkou) fyzické osoby uvedené v písmenu b), nebo
d) druhem (družkou) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je zaměstnáním, je účast na pojištění zaměstnance alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v posledních 4 měsících bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je samostatnou výdělečnou činností, je účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.
Pojištěnci může vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl naposledy při téže potřebě dlouhodobé péče nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že ošetřovaná osoba udělila pojištěnci na předepsaném tiskopise písemný souhlas s poskytováním dlouhodobé péče.
Na jeden kalendářní den potřeby poskytování dlouhodobé péče lze udělit souhlas jen jednomu pojištěnci.
U nezletilých, kteří nenabyli plné svéprávnosti, se souhlas s poskytováním dlouhodobé péče nevyžaduje. Stane-li se v průběhu poskytování dlouhodobé péče nezletilá ošetřovaná osoba plně svéprávnou, považuje se souhlas za udělený podle odstavce 1 tomu pojištěnci, který poskytuje ošetřované osobě dlouhodobou péči ke dni nabytí plné svéprávnosti.
Souhlas s poskytováním dlouhodobé péče lze odvolat pouze písemně. V tomto odvolání musí být uveden den skončení poskytování dlouhodobé péče. Dále musí být uveden podpis tohoto pojištěnce, kterým potvrzuje, že byl o odvolání souhlasu informován, a den, kdy byl informován, nebo podpis dvou svědků, kteří potvrdí, že tento pojištěnec byl o odvolání souhlasu informován. Odvolání souhlasu je účinné nejdříve ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec poskytující dlouhodobou péči o odvolání tohoto souhlasu informován. Na osoby svědků se použije § 39 občanského zákoníku obdobně.
Odvolání souhlasu pojištěnec bezodkladně předává tomu orgánu nemocenského pojištění, a je-li příslušníkem, služebnímu útvaru, který dlouhodobé ošetřovné vyplácí.
Nemůže-li ošetřovaná osoba psát, použije se obdobně pro udělení a odvolání souhlasu § 563 občanského zákoníku.
Výše dlouhodobého ošetřovného za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu.