Daň z nemovitosti 2025 – nová pravidla
15.01.2025
Do konce ledna je nutné podat přiznání k dani z nemovitých věcí. Tato povinnost se týká osob, které v loňském roce nabyly nemovitost, její část nebo u nichž došlo k významné změně vlastněné nemovitosti, například k přístavbě, změně výměry pozemku či jiným úpravám. Pokud ke změnám nedošlo, není potřeba přiznání podávat – finanční správa zohlední případné úpravy automaticky, například změny koeficientů v obcích.
V roce 2024 došlo ke zvýšení základního koeficientu daně z nemovitosti o 80 %, což mělo za následek růst daňové povinnosti. Některé obce tuto změnu ještě navýšily úpravou svého místního koeficientu, který může obce stanovovat v rozmezí od 0,5 do 5. Daň z nemovitosti je totiž příjmem obcí, což jim umožňuje přizpůsobit si výnosy podle vlastních potřeb.
Od roku 2025 se pravidla pro stanovení místních koeficientů mění. Nové rozmezí koeficientů dává obcím širší možnosti – mohou koeficient snížit až na 0,5, čímž by mohly částečně zmírnit dopady předchozích navýšení. Ruší se také koeficient 1,5, který dosud platil pro rekreační objekty, garáže a nemovitosti využívané k podnikání. Některé obce plánují využít těchto změn k úpravě koeficientů směrem dolů, což by mohlo vést k nižším daňovým povinnostem pro jejich obyvatele.
Daňové přiznání se podává na aktuální zdaňovací období, tedy do 31. ledna roku, na který se vztahuje. V případě nepodání hrozí pokuta ve výši 0,05 % z vypočítané daně za každý den prodlení, přičemž sankce se začne počítat až šestý pracovní den po tomto datu. Pokud pokuta nepřekročí částku 1000 Kč, nevyměřuje se.
Změny se dotkly i pravidel pro vykazování garáží a obytných místností určených k pronájmu turistům. Tyto úpravy v minulém roce zvýšily počet poplatníků, kteří museli daňové přiznání podat.
Daňová povinnost se každoročně mění na základě úprav zákona, cen půdy, místních koeficientů či jiných vlivů. Je proto důležité sledovat novinky a v případě změn nemovitosti včas podat daňové přiznání, aby se předešlo sankcím.
S
(Zdroj: moneymag.cz)
Daňové zvýhodnění na děti
14.08.2017
Poplatník – fyzická osoba – má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EÚ nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, tj. Norska, Islandu nebo Lichtenštejnska ve výši 13 404 Kč ročně na jedno dítě, za r. 2017 ve výši 19 404 Kč ročně na druhé dítě a 24 204 Kč ročně na třetí a každé další dítě, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Poplatník o daňové zvýhodnění sníží daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35 nebo § 35ba.
Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Je-li v jedné společně hospodařící domácnosti vyživováno více dětí, posuzují se pro účely tohoto ustanovení dohromady.
Vzhledem ke skutečnosti, že novela č. 170/2017 Sb., zákona nabyla účinnosti od 1. července 2017, zaměstnancům, kteří vyživují děti a podepsali prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 zákona, se uplatní zvýšené měsíční daňové zvýhodnění od července s tím, že za předcházející měsíce se zvýšení daňového zvýhodnění zaměstnanci dorovná v rámci ročního zúčtování za r. 2017. Další možností je, že si zaměstnanec zvýšené daňové zvýhodnění uplatní prostřednictvím daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za r. 2017, ve kterém požádá o vrácení přeplatku na dani z příjmů správce daně.
Paušální výdaje v roce 2017
14.08.2017
stanovené procentem z dosažených příjmů může použít poplatník – fyzická osoba, s příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) nebo z pronájmu (§ 9 ZDP), ev. ze zemědělské činnosti, která není provozována podnikatelem (§ 10 ZDP).
Podle § 7 odst. 7 ZDP platí, že když poplatník neuplatní výdaje ve skutečné výši, může uplatnit paušální výdaje ve výši:
- 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů ze živnostenského podnikání řemeslného, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 1 600 000 Kč,
- 60 % z příjmů ze živnostenského podnikání, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 1 200 000 Kč,
- 30 % u příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 600 000 Kč,
- 40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 800 000 Kč.
Maximální výdaje, které jsou ve výše uvedených případech uvedeny absolutními částkami, odpovídají vždy příjmu ve výši 2 000 000 Kč. Jinými slovy: má-li poplatník, který hodlá uplatnit paušální výdaje, příjmy vyšší než 2 000 000 Kč, z částky, která tento limit přesahuje již žádné výdaje uplatnit nelze.
Vznik povinnosti přiznat daň
27.07.2017
S účinností od 1. 7. 2017 dochází k nové formulaci pravidla pro stanovení povinnosti přiznat daň a k jeho přesunutí do nového ustanovení § 20a zákona o DPH. Do tohoto ustanovení jsou promítnuty zásady vztahující se k této problematice, tak, jak vyplývají z ustálené judikatury SDEU1.
Obecné pravidlo pro vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby, které je vymezeno v novém § 20a, a které vychází z čl. 63 a z čl. 65 směrnice o DPH2 , se prakticky věcně nemění. I po novele zákona o DPH stále platí, že povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. V ustanovení § 20a zákona o DPH je obecné pravidlo dále více upřesněno pro případy přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění. V odst. 2 tohoto zákonného ustanovení je uvedeno, že povinnost přiznat daň z úplaty, která byla přijata před uskutečněním zdanitelného plnění, nevzniká, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Pokud tedy před samotným dodáním zboží či poskytnutím služby má vzniknout daňová povinnost z přijaté úplaty, je nutné, aby v okamžiku přijetí úplaty byly známy relevantní znaky zdanitelného plnění, tj. budoucího dodání zboží nebo budoucího poskytnutí služby.
Změny v související právní úpravě ve vazbě na § 20a zákona o DPH
27.07.2017
Ustanovení § 20a zákona o DPH se promítá do několika zákonných ustanovení.
2.1 Opravný daňový doklad (§ 45 zákona o DPH).
S ohledem na změny zakotvené v ustanovení § 20a zákona o DPH se z § 45 zákona o DPH pro nadbytečnost vypouští odstavce 5 a 6. V těchto odstavcích byla vymezena specifická pravidla pro opravný daňový doklad v případě opravy základu a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění. Při přijetí úplaty související s předplacenými dobíjecími kupony vzniká ve smyslu § 20a zákona o DPH povinnost přiznat daň poskytovateli/poskytovatelům plnění až ke dni čerpání zboží nebo služeb, které si konečný zákazník prostřednictvím kuponu pořídí. Z tohoto důvodu již nemůže vzniknout případná povinnost provést opravu základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. f) zákona o DPH, a není tak třeba nadále normovat zvláštní úpravu pro opravný daňový doklad.
2.2 Povinnost přiznat plnění osvobozené od daně (§ 51 zákona o DPH)
Sjednocující formulační úpravy, které navazují na změny v § 20a zákona o DPH, se promítají také do pravidel pro stanovení vzniku povinnosti přiznat plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Pokud je před uskutečněním tohoto plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat plnění z přijaté částky ke dni přijetí úplaty pouze v případě, je-li dané plnění osvobozené od daně ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.