Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí
30.01.2025
Od letošního roku se povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí rozšiřuje na více poplatníků. Nová pravidla totiž zahrnují i některé nemovitosti, které byly dosud od této daně osvobozeny. Od roku 2025 dochází k významným změnám v oblasti daně z nemovitých věcí, které rozšiřují okruh poplatníků povinných podat daňové přiznání. Nově se tato povinnost týká i vlastníků nemovitostí, kteří byli v minulosti od daně osvobozeni.
Konkrétně se jedná o vlastníky zdanitelných staveb drah, leteckých staveb, vodních cest a přístavů, pokud jsou tyto nemovitosti využívány k podnikání mimo oblast veřejné dopravy nebo jsou pronajímány za jiným účelem než k zajišťování veřejné dopravy. Dále se povinnost podání daňového přiznání vztahuje na vlastníky pozemků veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť, které nejsou veřejným prostranstvím, veřejně přístupným sportovištěm nebo veřejně přístupným parkem. Termín pro podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí za rok 2025 je stanoven na 31. ledna 2025. Platbu daně je nutné provést do 31. května 2025. Změny koeficientů k 1. lednu 2025 nejsou důvodem pro opětovné podání daňového přiznání. Tyto změny zohlední správce daně automaticky. To platí i pro zrušení koeficientu 1,5 nebo pro zrušení osvobození některých pozemků, jako jsou příkopy, mokřady, močály, bažiny, skalní útvary, rokle či strže. V rámci konsolidačního balíčku došlo také ke zvýšení sazby daně z nemovitých věcí na 1,8násobek, což ovlivní výši daňové povinnosti mnoha vlastníků nemovitostí.
S
(Zdroj: moneymag.cz)
Pokuta za neplnění povinnosti nepeněžité povahy
21.09.2017
Podle § 247a daňového řádu může správce daně daňovému subjektu uložit pokutu za neplnění povinností nepeněžitého charakteru. Podle § 247a odst. 1 daňového řádu může správce daně uložit pokutu do výše 500 000 Kč tomu, kdo nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně.
Tuto pokutu může dostat daňový subjekt také za porušení některých ustanovení zákona o DPH, např. plátce, který nevede řádně evidenci pro účely DPH podle § 100 zákona o DPH. V této evidence je plátce povinen vést veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení. Tuto pokutu může dostat také osoba povinná k dani, která překročí limit pro povinnou registraci plátce daně a vznikne jí podle § 94 odst. 1 zákona o DPH povinnost podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat, a tuto povinnost nesplní.
Daňovému subjektu vzniká podle § 247a odst. 2 daňového řádu povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč, pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu jinak než elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky. Z hlediska zákona o DPH to znamená, že tuto pokutu může dostat plátce daně za porušení povinností stanovených v § 101a zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je plátce povinen podat elektronicky zejména daňové přiznání i dodatečné daňové přiznání, kontrolní hlášení a souhrnné hlášení.
Správce daně rozhodne podle § 247a odst. 3 daňového řádu o povinnosti platit pokutu podle předchozího odstavce 2 platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Správce daně podle § 247a odst. 4 daňového řádu kromě pokuty podle odstavce 2 uloží pokutu do 50 000 Kč, pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu daní.
Pokutu za neplnění povinností nepeněžitého charakteru lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.
Sankce za porušení zákona o DPH vyplývající z daňového řádu
21.09.2017
Z § 246 až § 254a daňového řádu, v němž jsou uvedeny sankce za porušení povinností při správě daní, vyplývají také postihy za porušení příslušných ustanovení zákona o DPH, s výjimkou postihů za porušení povinností souvisejících s podáváním kontrolního hlášení, které jsou zakotveny přímo v zákoně o DPH.
Sankce podle daňového řádu se uplatní v souvislosti s porušením zákona o DPH např. při porušení povinností nepeněžitého charakteru, při pozdním podání daňového tvrzení, při doměření daně a při neuhrazení daně nejpozději v den její splatnosti.
Daně při oddlužení FO
19.09.2017
Podle § 244 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p. p. („DŘ“) je při insolvenčním řízení daňový subjekt – poplatník nebo plátce – povinen podat do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne před účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno. Tuto lhůtu přitom nelze nijak prodloužit, což souvisí s velmi krátkými lhůtami insolvenčního soudu pro přihlašování pohledávek, které činí 30 až 60 dnů od účinnosti rozhodnutí o úpadku.
Lhůty, ve kterých je daňový subjekt poté povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení v průběhu insolvenčního řízení, zůstávají zachovány. Takže po „před-úpadkovém“ přiznání bude již dále plnit pravidelné povinnosti spojené s podáváním daňového tvrzení (tj. přiznání, hlášení, vyúčtování) standardně jako kdyby v úpadku nebyl. Například přiznání k dani z příjmů proto bude podávat za každé ukončené zdaňovací období v obvyklé lhůtě do 1. 4. nebo 1. 7. (využívá-li služeb poradce nebo podléhá povinnému auditu).
Pokud by poplatník speciální daňové přiznání ke dni účinnosti úpadku včas nepodal, může správce daně podle § 244 odst. 5 DŘ ihned stanovit daň tzv. podle pomůcek, které si opatří i bez součinnosti s ním. Přičemž poplatníka ani nemusí předem vyzývat k dodatečnému splnění povinnosti podat přiznání, jak je jinak běžné.
Způsob odpočtu daňové ztráty
19.09.2017
Odpočet daňové ztráty od základu daně, resp. od dílčích základů daně podle § 7 až 10 zákona, musí poplatník řádně zvážit. Především musí pamatovat, že daňovou ztrátu lze odečítat po dobu 5 následujících let, zatím co některé odpočty, resp. daňové výhody, jsou možné pouze v daném roce.
Pokud poplatník odečte daňovou ztrátu tak, že výsledný základ daně je nízký, může se stát, že:
nevyužije (a tedy propadne) slevu na dani na poplatníka a další slevy na dani dané § 35ba, tj. sleva na manžela (manželku), invaliditu, na studenta a na umístění dítěte,
nevyužije nezdanitelné částky podle § 15 zákona, tj. odečet z titulu darů, bytové potřeby, životního pojištění, členské příspěvky zaplacené odborové organizaci, úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání,
nevyužije slevu z titulu zaměstnávání zdravotně postižených osob,
nevyužije daňové zvýhodnění na děti.
Vhodné je uplatnit odečet daňové ztráty tak, aby poplatník o výše uvedené daňové výhody nepřišel.
Vykázal-li např. podnikatel v letošním roce základ daně 170 000 Kč s tím, že má z minulého roku daňovou ztrátu 30 000 Kč, není výhodné tuto ztrátu od základu daně odečíst. V daném případě je základ daně tak nízký, že pro poplatníka je výhodnější ztrátu převést do dalších let a v letošním roce si uplatnit základní slevu na poplatníka.
Vykázání daňové ztráty je nevýhodné jak z důvodu, že poplatník nemůže v daném zdaňovacím období uplatnit výše uvedené daňové výhody, tak i z důvodu, že se prodlouží doba pro stanovení a doměření daně v souladu s § 38r zákona. Pokud by mělo dojít k vykázání ztráty a poplatník se snaží tomu zabránit, je vhodným řešením např. přerušit daňové odpisy, počkat s nákupem zásob zboží nebo materiálu, případně i přejít na vedení účetnictví, apod., čímž ke ztrátě nedojde.