Povinnou datovou schránku chtějí zrušit tisíce lidí
14.03.2023
Jak zrušit povinnou datovou schránku, skrze kterou musí každý živnostník nově komunikovat se státem, řeší podle nových statistik stále více lidí. Buď o ni nestojí vůbec, nebo už si jednu v minulosti založili sami. Ministerstvo vnitra přitom varuje, že možností, jak se datovky od státu zbavit, je jen velmi málo. Jednou z nich je ukončit živnost, k čemuž nyní přistoupily už tisíce lidí.Do konce letošního února založilo ministerstvo vnitra přes 1,7 milionu povinných datových schránek. Dalších zhruba půl milionu ještě zbývá, celkem jich úřad plánuje do konce března zprovoznit 2,2 milionu.
Schránky musí mít letos podle zákona povinně všichni živnostníci, kteří mají IČO. Jenže řada lidí je nechce. Většinou proto, že už nepodnikají, nebo mají najednou dvě schránky. V minulosti si datovku sami dobrovolně založili jako fyzické osoby, tedy na rodné číslo. A teď mají i tu "podnikatelskou". Zajímají se tak o to, jak ji zrušit. Možností je podle úřadu ale minimum. "Datovou schránku podnikající fyzické osoby zřizovanou ze zákona lze znepřístupnit pouze ukončením živnosti," říká Hana Malá z tiskového oddělení ministerstva vnitra. "Nebo z důvodu úmrtí osoby, omezením svéprávnosti a omezením na osobní svobodě z důvodu vzetí do vazby, výkonu trestu, výkonu zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochrany zdraví lidu.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Daňové řešení bezúročné zápůjčky poskytnuté zaměstnanci
16.06.2017
Obecně platí, že majetkový prospěch vzniklý vydlužiteli z titulu poskytnutí bezúročné zápůjčky je předmětem daně z příjmů s testováním osvobození tohoto příjmu od daně u poplatníka daně z příjmů FO dle § 4a písm. m) ZDP.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že od daně z příjmů FO je osvobozen bezúplatný příjem v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, pokud tento příjem není příjmem ze závislé činnosti, a pokud
– se jedná o příjem od příbuzného v linii přímé, linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
– se jedná o příjem od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním bezúplatného příjmu ve společně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
– se jedná o příjem obmyšleného z jeho majetku, který do svěřenského fondu vyčlenil nebo kterým zvýšil majetek tohoto fondu, nebo z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2, nebo
4. v úhrnu příjmy z těchto majetkových prospěchů od téhož poplatníka nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč.
Nespolehlivý plátce a nespolehlivá osoba
15.06.2017
V § 106a zákona o DPH je s účinností od 1. 1. 2013 vymezen institut nespolehlivého plátce, k němuž byla zveřejněna metodická informace GFŘ, která byla ještě v následujícím období dvakrát aktualizována. Vymezení nespolehlivého plátce souvisí zejména s ručením za nezaplacenou daň.
Novelou zákona o DPH, která je součástí daňového balíčku, se s účinností od 1. 7. 2017 doplňuje pravidlo, podle něhož, dojde-li ke zrušení registrace nespolehlivého plátce, stává se tato osoba nespolehlivou osobou okamžikem, kdy přestane být plátcem. Nespolehlivou osobou se stane také na základě rozhodnutí správce daně osoba, která není plátcem, která závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě DPH.
Novelou zákona o DPH s účinností od 1. 7. 2017 se do zákona o DPH doplňuje vedle institutu „nespolehlivého plátce“ také institut „nespolehlivé osoby“, který má sloužit podle názoru Ministerstva financí ČR jako preventivní nástroj při boji s daňovými úniky. Cílem zavedení nového institutu nespolehlivé osoby je podle Ministerstva financí ČR zamezit účelovému rušení registrace nespolehlivých plátců za účelem „očištění“ se a opětovnému návratu mezi plátce DPH a možnost označit statutem nespolehlivosti i jiné osoby, které nejsou dosud plátci, pokud vykazují srovnatelné společensky škodlivé jednání tak, aby okamžitě k datu vzniku plátcovství již měli označení nespolehlivého plátce.
Srážková daň z příjmů placených do zahraničí
15.06.2017
Jedna věc je uvalit na určité příjmy nerezidenta českou daň, a druhá věc je reálně vybrat tuto daň. K čemu by totiž bylo ČR právo zdanit určitý příjem – byť i zaručené mezinárodní Smlouvou – když by neměla fakticky možnost vynutit si splnění této daňové povinnosti nerezidenta.
Obvykle se totiž u nás nezdržuje, ani zde nemívá žádný ekonomicky významný majetek (zejména nemovité věci), který by se dal zajistit nebo postihnout daňovou exekucí. Proto je v případě zdanění nerezidentů nejvyšší prioritou otázka, jak efektivně naplnit právo na zdanění. Neboli jak zajistit, aby nerezident svou daňovou povinnost u nás splnil. Pro tyto účely se vyvinuly různé daňové instituty, techniky a postupy, přičemž všechny jsou založeny na principu změny osoby odpovědné za zdanění z a priori problémového nerezidentního poplatníka na obvykle loajálnějšího rezidentního plátce příjmů. Stát zdroje příjmu si tak vynutí úhradu daně nerezidentního poplatníka jednoduše na „svém“ plátci příjmu, který – natvrdo řečeno – má reálně v Česku zpravidla o co přijít, pokud by došlo až na daňovou exekuci. Zdejšího plátce příjmu lze samozřejmě i daleko účinněji kontrolovat a postihovat, a tím jej „motivovat“ k řádnému zdanění příjmů plynoucích jiné osobě. Nejde přitom ze strany plátce o úhradu daně za jiného poplatníka navíc, ale je z příjmů určených nerezidentovi sražena přímo ve státě zdroje – tj. v ČR – určitá částka, kterou plátce poukáže svému českému správci daně. Navíc plátce příjmů nemá důvod českou daň z příjmu nerezidenta nesrazit, břemeno zdanění totiž nese poplatník.
Informace ke zdanění nabytí vlastnického práva k jednotce v rodinném domě
12.06.2017
Informace k aplikaci zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření“), v případě nabytí vlastnického práva k bytové jednotce v rodinném domě.
Bez ohledu na změny, které přinesla novela zákonného opatření s účinností od 1. 11. 2016, právní úprava obsažená v § 7 zákonného opatření jak ve znění účinném od 1. ledna 2014, tak ve znění účinném od 1. listopadu 2016, se vždy vztahovala pouze na jednotky v bytovém domě, nikoliv na jednotky v rodinném domě či v jiném typu stavby.
Zákonné opatření výslovně stanoví jako jednu z podmínek pro přiznání osvobození, že se musí jednat o jednotku v bytovém domě. Je nutno zdůraznit, že bytové jednotky se nacházejí i v jiných objektech, než jsou bytové či rodinné domy. V katastru nemovitostí je evidováno celkem 19 typů staveb, které jsou rozděleny na jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a v řadě z nich se mohou nacházet obdobné jednotky, které jsou uvedeny v § 7 zákonného opatření, tj. jednotky typu byt, garáž, sklep nebo komora. Jedná se zejména o stavby či budovy občanské vybavenosti, víceúčelové stavby, stavby ubytovacích zařízení či stavby garáží.
K zaměňování pojmů „bytový dům“ a „rodinný dům“ je třeba upřesnit, že termín „bytový dům“ není pojem nadřazený rodinnému domu, pro oba tyto pojmy je nadřazeným pojem „stavba pro bydlení“. Uvedené pojmy jsou výslovně definovány v § 2 písm. a) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Shodná definice těchto pojmů je rovněž uvedena v příloze vyhlášky č.357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška).
Ustanovení § 7 zákonného opatření zcela jednoznačně rozlišuje osvobození pro stavby rodinných domů (ať již se jedná o rodinné domy jako stavby samostatné nebo jako součást pozemku či práva stavby), které je upraveno v odst. 1 písm. a) a b) uvedeného ustanovení, a pro vyjmenované jednotky v bytovém domě (nikoliv pro jakékoliv jednotky nebo pro jednotky v rodinném domě či jiném typu stavby), které je upraveno v odst. 1 písm. c) a d) [s účinností od 1. 11. 2016 pouze v písm. c">.
Ustanovení § 7 zákonného opatření je formulováno jednoznačně a nepřipouští jiné možnosti výkladu, čímž byl vyjádřen záměr zákonodárce poskytnout při splnění všech zákonem stanovených podmínek úlevu v případě prvního úplatného nabytí stavby rodinného domu nebo jednotky v bytovém domě sloužící k bydlení, pouze pro tyto případy. Zároveň nic nenasvědčuje tomu, že by bylo možné hovořit o chybě zákonného opatření.
Pouze na doplnění uvádíme, že k 1. 1. 2017 bylo evidováno v katastru nemovitostí za celou Českou republiku celkem 1 176 790 rodinných domů a z toho je pouze 4 666 rodinných domů rozděleno na jednotky, ovšem nově vzniklých jednotek v rodinném domě jsou řádově desítky, maximálně sta.
S ohledem na platné znění § 7 zákonného opatření a stanovenou definici pojmu „bytový dům“ nelze v současné době v daňovém řízení postupovat jiným způsobem než uplatnit osvobození pouze na případy jednotek v bytovém domě. Naproti tomu případy nabytí jednotek vyčleněných v rodinném domě či v jiném typu stavby (např. víceúčelová stavba) podléhají v souladu se zákonem zdanění.
Z reakcí veřejnosti je zřejmé, že v řadě případů se poplatníci domnívali, že budou od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeni a s povinností platit daň proto nepočítali. V některých případech správce daně i uplatněné osvobození akceptoval. Jednou ze základních zásad daňového řízení upravenou v § 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Je proto povinností správce daně, zjistí-li, že daň byla vyměřena v rozporu se zákonem, provést nápravu, a to v rámci dozorčího prostředku upraveného daňovým řádem.
Přesto Generální finanční ředitelství doporučuje poplatníkům, jichž se uvedená situace týká, a již podali daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a uplatnili si nezákonně osvobození podle § 7 zákonného opatření z titulu prvního úplatného nabytí vlastnického práva k jednotce v rodinném domě, aby sami1 podali na svých místně příslušných finančních úřadech dodatečná daňová přiznání, ve kterých vyčíslí daň nebo zálohu, bez uplatnění shora uvedeného osvobození a zároveň tuto vypočtenou daň či zálohu uhradili.
Jestliže se z těchto důvodů poplatníci ocitli v obtížné životní situaci, upozorňuje Generální finanční ředitelství, že mohou z důvodu tíživé sociální či ekonomické situace požádat správce daně o posečkání úhrady daně popř. její rozložení na splátky podle § 156 daňového řádu
http://www.financnisprava.cz/cs/dane/dane/dan-z-nabyti-nemovitych-veci/informace-stanoviska-sdeleni/Informace-k-bytum-v-rodinnem-dome-8403