Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Osvobození příspěvku zaměstnavatele od daně z příjmů
20.08.2018
Zákon o daních z příjmů § 6 odst. 9 písm. p) stanoví, že od daně je osvobozena platba zaměstnavatele v celkovém úhrnu od r. 2017 nejvýše 50 000 Kč ročně jako příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkové penzijní spoření, penzijní pojištění a dále pak příspěvek na soukromé životní pojištění, za podmínky, že:
– výplata pojistného plnění je v pojistné smlouvě sjednána až po 60 kalendářních měsících od uzavření smlouvy a
– současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne pojištěný věku 60 let,
– podle podmínek pojistné smlouvy není počínaje r. 2015 umožněna výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy.
Zaměstnání v zahraničí
18.08.2018
Vliv příjmů ze závislé činnosti na „zálohy hrazené poplatníky“ je ovšem důvodný jen u příjmů z Česka podléhajících „záloze na českou daň ze mzdy“. Naproti tomu příjmy ze zaměstnání v zahraničí – které v ČR rezident přiznává ke zdanění – tyto zálohy neovlivní (nesníží).
Ovšem zákon dále už neřeší navazující nelogičnost, že by i k těmto příjmům ze zahraničí – protože jde druhově o příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP – mělo být přihlédnuto při omezení výše záloh na polovinu, resp. na nulu, pokud dílčí základ daně podle § 6 ZDP přesáhne 15 %, resp. 50 % celkového základu daně. S příjmy ze zaměstnání v zahraničí – i když spadají mezi dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP – se fakticky pracuje obdobně jako s jinými dílčími základy daně – ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP, z kapitálového majetku podle § 8 ZDP nebo z nájmu podle § 9 ZDP. Tento problém se týká pouze příjmů ze zaměstnání v zahraničí, které nejsou vyjmuty ze zdanění v ČR, ať už s ohledem na znění příslušné mezinárodní daňové smlouvy nebo díky § 38f odst. 4 ZDP.
Princip záloh na daň z příjmů FO
16.08.2018
Zdaňovacím obdobím daně z příjmů FO včetně zaměstnanců je kalendářní rok. Pro zajištění plynulého
inkasa veřejných rozpočtů je u mezd zaměstnanců nastaven režim měsíčního zálohového zdanění. Za poplatníky – zaměstnance – přitom vše obstará zaměstnavatel, coby plátce daně. V ostatních případech – s výjimkou příjmů podléhajících samostatnému zdanění tzv. srážkovou daní – jsou daňové povinnosti plně na bedrech poplatníků. Ani v tomto případě ovšem stát nechce čekat až na daňová přiznání a stanoví povinnost placení záloh na daň.
Platit zálohy na daň je povinností, pouze když tak stanoví daňový zákon, případně rozhodnutí správce daně. V případě daní z příjmů takto činí zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) dvěma ustanoveními:
• § 38h ZDP – týkající se pouze zaměstnanců,
které za ně – jak jsme u zdanění mezd zvyklí – zajišťuje jejich zaměstnavatel, slangově se hovoří o „zálohách na daň ze mzdy“, těmi se zabývat nebudeme,
• § 38a ZDP – dopadá obecně na všechny poplatníky z řad fyzických i právnických osob, ovšem s řadou výjimek, v praxi se hovoří o „zálohách placených poplatníky“, a na ty se blíže podíváme.
Vypořádání spoluvlastnictví z hlediska daně z příjmů
16.08.2018
Předmětem daně z příjmů není vypořádání spoluvlastnictví dojde-li k rozdělení věci ve spoluvlastnictví přesně podle velikosti spoluvlastnických podílů, aniž by docházelo mezi spoluvlastníky k finančnímu vyrovnání.
Dojde-li k vypořádání spoluvlastnictví nerozdělením věci podle velikosti spoluvlastnických podílů, ani nejde o příjem od daně osvobozený, ustanovení § 3 odst. 4 písm. g) bod 1 a § 4 odst. 1 písm. b) ZDP nelze uplatnit, a příjem jednotlivých spoluvlastníků z daného vypořádání je předmětem daně z příjmů.
Pokud spoluvlastníci spoluvlastnické podíly na nemovitých věcech vlastnili déle než 5 let, příjem z vypořádání spoluvlastnictví k těmto nemovitým věcem je počínaje r. 2018 od daně z příjmů fyzických osob osvobozen i v případě, že nedojde k vypořádání rozdělením podle velikosti spoluvlastnických podílů.