Nelegální práce
31.05.2017
Švarcsystém (nazývaný tak po svém „objeviteli“ – podnikateli Miroslavu Švarcovi, který jej v 90. letech minulého století začal jako první systémově používat) je z pohledu pracovního práva nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou.
Nelegální práci definuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, (§ 5 písm. e)) jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, resp. cizincem bez povolení (nebo v rozporu s povolením) k zaměstnání nebo k pobytu (v případech, kdy je povolení příslušnými právními předpisy vyžadováno).
Závislou práci definuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (§ 2 odst. 1) jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (jedná se o tzv. pojmové nebo též hlavní znaky závislé práce). Z výkonu závislé práce pak jako důsledek vyplývají podmínky, za kterých je závislá práce vykonávána (§ 2 odst. 2 zákoníku práce) – závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
Zároveň podle zákoníku práce (§ 3) platí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, přičemž základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr (založený pracovní smlouvou) a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (těmi jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).
Z uvedeného vyplývá, že pokud výkon práce fyzickou osobou splňuje současně všechny pojmové znaky závislé práce definované v ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce a fyzická osoba zároveň tuto práci vykonává za podmínek uvedených v ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce, může fyzická osoba tuto práci vykonávat výlučně v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.
Ustanoveními § 2 a § 3 zákoníku práce a § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti není a priori vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených podle obchodního, popř. občanského zákoníku, ovšem za předpokladu, že na základě těchto smluv nebude vykonávána práce naplňující znaky a podmínky závislé práce. (Nejčastěji se v této souvislosti setkáváme se smlouvou o obchodním zastoupení, mandátní smlouvou, smlouvou o zprostředkování, smlouvou o dílo.)
Práce vykonávaná na základě těchto jiných (ne – pracovněprávních) smluv např. formou jednorázových– byť i opakujících se – zakázek, při kterých dodavatel prací používá své vlastní pracovní prostředky (kancelář, výpočetní techniku apod.) a nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby, nebo zakázek poskytovaných tímto způsobem více firmám, apod. (například práce daňového poradce, externí účetní, různé obory poradenství) znaky závislé práce nenaplňuje a je možno ji vykonávat i v obchodněprávním nebo občanskoprávním smluvním vztahu. Podpůrnou informací pro posouzení výkonu závislé práce je také skutečnost, zda u objednatele díla pracují na totožných pozicích vedle osob pracujících na základě obchodní smlouvy i zaměstnanci objednatele s pracovními smlouvami nebo dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Pro úplnost je třeba konstatovat, že k tzv. zastřenému výkonu závislé práce tedy může docházet pouze v případě, že dodavatelem díla (obchodním zástupcem, mandatářem atd.) je fyzická osoba vlastnící živnostenský list, nikoli obchodní společnost.
Při posuzování konkrétního případu je vždy nutno vycházet z podrobného posouzení charakteru práce, kterou konkrétní fyzická osoba (obchodní zástupce, mandatář, zprostředkovatel, zhotovitel díla, potenciální „zaměstnanec“) pro druhou smluvní stranu (zastoupeného, mandanta, objednatele díla, resp. potenciálního „zaměstnavatele“) vykonává. Rozhodující přitom je, zda se jedná o výkon tzv. závislé práce či nikoli.
Elektronická evidence tržeb po půl roce
30.05.2017
Podnikatelé vydali přes miliardu a čtvrt účtenek a proběhlo 30 tisíc kontrol. Do EET je zapojeno zatím zhruba 148 000 podnikatelů. Zákazníkům vydali 1,35 miliardy účtenek. Vyplývá to z údajů Finanční správy, která dosud při kontrolách uložila za prohřešky na místě 347 pokut za 2,1 milionu korun.
Ve 3396 případech předala věc k zahájení správního řízení, kde zatím bylo do poloviny května rozhodnuto o devíti pokutách za 124 000 korun. Celkem Finanční správa provedla v souvislosti s EET 30 222 kontrol, odhaleno bylo 4833 nedostatků. Z toho ve 2342 případech šlo o nevystavení účtenky, v 1186 případech o nezaslání údajů do systému EET. Celkem u 640 případů se jednalo o neumístění informačního oznámení o evidenci tržeb a v 618 případech o neplnění oznamovací povinnosti. Finanční správa za dobu fungování EET nezaznamenala delší výrazné výpadky systému. Bezproblémový chod hlásí i někteří obchodníci.
Velký zájem o nové dotace programu „Dešťovka“
30.05.2017
Vyčleněných 100 milionů korun stačí podle ministerstva na 3000 až 5000 žádostí. Programem chce stát bojovat proti plýtvání s vodou a proti suchu.
Během prvních dvou hodin od otevření nového dotačního programu „Dešťovka“ přijal stát přes 800 žádostí za zhruba 39,5 milionu korun. Je to zhruba 40 % celkového rozpočtu programu, ve kterém chce stát přerozdělit 100 milionů korun. Programem chce stát bojovat proti plýtvání s vodou a proti suchu. Podle ministra životního prostředí by se mohla ještě letos v létě vypsat další výzva minimálně ve stejném finančním objemu. Zájem žadatelů začal hned po spuštění v 10 hodin. Za prvních osmnáct minut si 250 zájemců podalo žádosti za zhruba 12 milionů korun. Je možné, že se peníze vyčerpají velmi rychle.
Spotřebiteské úvěry po poslední novele
29.05.2017
Finanční situace klienta se přirozeně může v průběhu splácení úvěru vyvíjet, a to i značně negativním směrem (ztráta zaměstnání a následná dlouhodobá nezaměstnanost, rozvod, povinnosti plynoucí s jiných úvěrových smluv apod.). Původně bonitní klient se tak může stát pro poskytovatele úvěrů zdrojem nekvalitní části portfolia“.
Největší problémy u spotřebitelských úvěrů se vyskytovaly na nebankovním trhu, který je příliš široký a značně nesourodý, neboť na něm působí rozdílné typy poskytovatelů, které se liší především druhy poskytovaných úvěrů a rozsahem služeb – velké úvěrové společnosti, drobní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, leasingové společnosti aj. Většina nebankovních poskytovatelů úvěrů menšího rozsahu poskytovaných konečným spotřebitelům (tzv. retailových úvěrů) působila na základě živnostenského oprávnění vydávaného živnostenským úřadem; následný dozor nad plněním zákonných povinností pak vykonávala Česká obchodní inspekce. Z uvedených důvodů bylo přistoupeno k nové úpravě spotřebitelských úvěrů, která podstatně zpřísňuje podmínky pro vstup do podnikání v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelských úvěrů nebankovními subjekty a zavádí účinnější dohled nad jejich činností. V tomto směru se zvyšuje také odpovědnost poskytovatelů a zprostředkovatelů retailových úvěrů při posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Na druhé straně však zároveň stanoví náročnější podmínky pro samotné spotřebitele, jimiž se brání nezodpovědnému přijímání úvěrů.