Jednou z možností, jak snížit daňovou povinnost poplatníka daně z příjmů fyzických osob, je v plné míře využít všech nezdanitelných částí základů daně (odpočtů) umožněných ustanovením § 15 ZDP a všech položek odčitatelných od základu daně specifikovaných v § 34 ZDP. Které odpočty od základu daně nelze uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích, a kdy naopak neuplatněné odpočty v příslušném zdaňovacím období, kdy nárok na odpočet vznikl, je možno odečíst i v následujících zdaňovacích obdobích?

 

Přehled odpočtů od základu daně, které nelze uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích

Jedná se o tak zvané nezdanitelné části základu daně, specifikované v § 15 ZDP.

 

Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob vytvoří základ daně, ze kterého za zdaňovací období není možno uplatnit plnou výši odpočtů od základu daně dle § 15 ZDP, anebo je možno uplatnit jen dílčí část těchto odpočtů, pak neuplatněný odpočet od základu daně v příslušném zdaňovacím období již nelze uplatnit v dalších zdaňovacích obdobích a výše neuplatněného odpočtu propadá.

 

V § 15 ZDP jsou vymezeny následující odpočty od základu daně:

a)  odpočet hodnoty bezúplatného plnění (dary)

dle § 15 odst. 1 a odst. 2 ZDP – v tomto ustanovení je stanoven pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob přehled osob, kterým lze poskytnout bezúplatné plnění s možností jeho odpočtu u poskytovatele plnění, a dále nezbytný účel poskytnutého bezúplatného plnění (daru), aby mohlo být bezúplatné plnění u poskytovatele plnění odečteno od základu daně. Za bezúplatná plnění, jejichž hodnotu lze odečíst od základu daně, se považují nejen peněžní, ale i nepeněžní bezúplatná plnění včetně poskytnutých služeb. Nepeněžní bezúplatná plnění se ocení cenami zjištěnými podle zákona o oceňování majetku, pokud není známa jejich cena. Pokud již byla hodnota bezúplatně poskytnutého výkonu – služby zahrnuta do daňových výdajů, je nutno upravit o tuto výši daňové výdaje;

b)  odpočet úroků z úvěrů ze stavebního spoření a z hypotečních úvěrů

dle § 15 odst. 3 a odst. 4 ZDP použitých na financování bytových potřeb dle § 4b odst. 1 ZDP ve znění zákona 386/2020 Sb. Od základu daně z příjmů fyzických osob lze odečíst částku rovnající se úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období

•    z úvěru ze stavebního spoření, z hypotečního úvěru poskytnutého bankou, sníženým o státní příspěvek,

•    z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou, bankou anebo zahraniční bankou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem;

c) odpočet příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem, na penzijní pojištění a na doplňkové penzijní spoření dle § 15 odst. 5 ZDP;

d)  odpočet poplatníkem zaplaceného pojistného na jeho soukromé životní pojištění dle § 15 odst. 6 ZDP;

e)  odpočet zaplacených členských příspěvků členem odborové organizace této odborové organizaci dle § 15 odst. 7 ZDP;

f)  odpočet úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání dle § 15 odst. 8 ZDP, pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny poplatníkem s příjmy dle § 7 ZDP jako daňový výdaj.

 

Přehled odpočtů od základu daně, které lze uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích

Jedná se o odpočty od základu daně specifikované v § 34 ZDP. Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob vytvoří základ daně, ze kterého za zdaňovací období není možno uplatnit plnou výši odpočtů od základu daně dle § 34 ZDP, anebo je možno uplatnit jen dílčí část těchto odpočtů, pak neuplatněný odpočet od základu daně v příslušném zdaňovacím období lze dle podmínek stanovených v zákoně o daních z příjmů uplatnit v dalších zdaňovacích obdobích. V § 34 ZDP jsou vymezeny následující odpočty od základu daně:

a)  odpočet daňové ztráty vzniklé u příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) a z nájmu (§ 9 ZDP) dle § 34 odst. 1 až odst. 3 a dle § 38zh ZDP ve znění zákona č. 299/2020 Sb.;

b)  odpočet na podporu výzkumu a vývoje dle § 34 odst. 4 a odst. 5 ZDP s detailním řešením dle § 34a až § 34e ZDP;

c)  odpočet na podporu odborného vzdělávání dle § 34 odst. 4 a odst. 5 ZDP s detailním řešením dle § 34f až § 34h ZDP.

 

Současné uplatnění více druhů odpočtů od základu daně

V zákoně o daních z příjmů není určeno v § 34 ZDP pořadí položek odčitatelných od základu daně obsažených v tomto ustanovení. Z bodu 9 pokynu D-288 (pokyn byl zpřesněn sdělením MF ČR ze dne 1. 4. 2010 a sdělením MF ČR ze dne 3. 10. 2014) vyplývá, že je na rozhodnutí poplatníka, zda uplatní jako první odpočet daňové ztráty nebo odpočet na podporu výzkumu a vývoje anebo odpočet na podporu odborného vzdělávání. Poplatník však musí respektovat pro uplatnění těchto položek odčitatelných od základu daně lhůty uvedené v § 34 ZDP, tj.:

•    daňovou ztrátu lze odečíst nejdéle v 5 zdaňovacích období následujících bezprostředně po období, za které byla daňová ztráta stanovena (pokud poplatník neuplatní odpočet plné výše daňové ztráty v předcházejících dvou zdaňovacích obdobích anebo se nevzdá práva na uplatnění daňové ztráty ve smyslu zákona č. 299/2020 Sb.);

•    odpočet na podporu výzkumu a vývoje lze odečíst nejpozději ve třetím období následujícím po období, ve kterém nárok na odpočet vznikl;

•    odpočet na podporu odborného vzdělávání lze odečíst nejpozději ve třetím období následujícím po období, ve kterém nárok na odpočet vznikl.

 

Příklad 1

Poplatník daně z příjmů fyzických osob vynaložil ve zdaňovacím období roku 2020 výdaje na výzkum a vývoj splňující podmínky pro uplatnění těchto výdajů jako odpočet od základu daně ve výši 45 000 Kč, což je méně, než tomu bylo ve zdaňovacím období roku 2019. Podnikatel vede daňovou evidenci. Základ daně z příjmů před uplatněním odpočtů v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 činí 320 500 Kč. Poplatník má ještě neuplatněný zbytek daňové ztráty ze zdaňovacího období roku 2015 ve výši 170 000 Kč.

Poplatník má poslední možnost uplatnit zůstatek neuplatněné daňové ztráty z roku 2015 v daňovém přiznání za rok 2020, protože za zdaňovací období roku 2021 s ohledem na znění § 34 odst. 1 ZDP již tuto ztrátu nejde uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně.

Proto poplatník v daňovém přiznání za rok 2020 sníží základ daně pouze o zbývající část neuplatněné daňové ztráty z roku 2015, takže jeho základ daně bude činit 150 000 Kč a výsledná daň po uplatnění základní slevy na dani na poplatníka činí 0 Kč. Výdaje na výzkum a vývoj vynaložené v roce 2020 a zahrnuté v daňových výdajích roku 2020, splňující podmínku pro uplatnění odpočtu od základu daně, může poplatník uplatnit v souladu se zněním § 34 odst. 5 ZDP jako odpočet od základu daně ve zdaňovacím období 2021 až 2023.

 

Příklad 2

Poplatník má za zdaňovací období roku 2020 pouze příjmy z provozování volné živnosti a jeho dílčí základ daně dle § 7 ZDP činí 240 000 Kč. Ze zdaňovacího období roku 2017 dosud zbývá hodnota neuplatněné daňové ztráty z podnikání ve výši 65 000 Kč. V roce 2020 poskytnul poplatník bezúplatné plnění (dar) fotbalovému klubu na jejich činnost ve výši 25 000 Kč a na poskytnutí tohoto daru uzavřel darovací smlouvu. Dále zaplatil příspěvky na své doplňkové penzijní spoření v částce 24 000 Kč. Poplatník uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka.

Uplatnění plné výše daňové ztráty, daru a příspěvků na doplňkové penzijní spoření v daňovém přiznání za rok 2020:

 

Údaj	Částka v Kč
Základ daně	240 000
Uplatnění zbývající výše daňové ztráty	65 000
Základ daně po odpočtu daňové ztráty	175 000
Odpočet plné hodnoty daru (není překročena hranice 15 %)	25 000
Odpočet příspěvků na doplňkové penzijní spoření	24 000
Základ daně po uplatnění všech odpočtů	126 000
Daň z příjmů	18 900
Základní sleva na dani na poplatníka	24 840
Daňová povinnost	0

 

Uplatnění plné výše hodnoty daňové ztráty z roku 2017 není pro poplatníka optimalizačním řešením. V tomto případě z možné základní slevy dani na poplatníka uplatní v daňovém přiznání za rok 2020 jen částku 18 900 Kč. Proto je pro poplatníka výhodné uplatnit v daňovém přiznání plnou výši daru a plnou výši příspěvku na doplňkové penzijní spoření (neuplatněné částky by propadly) a jen dílčí část daňové ztráty umožňující v souhrnu uplatnit plnou výši základní slevy na dani na poplatníka.

 

Uplatnění dílčí výše daňové ztráty a plné výše daru a příspěvků na doplňkové penzijní spoření v daňovém přiznání za rok 2020:

 

Údaj	Částka v Kč
Základ daně ze samostatné činnosti	240 000
Uplatnění zbývající výše daňové ztráty	25 400
Základ daně po odpočtu daňové ztráty	214 600
Odpočet plné hodnoty daru (není překročena hranice 15 %)	25 000
Odpočet příspěvků na doplňkové penzijní spoření	24 000
Základ daně po uplatnění všech odpočtů	165 600
Daň z příjmů	24 840
Základní sleva na dani na poplatníka	24 840
Daňová povinnost	0

 

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 4-5/2021.

 

Koncem loňského roku zaujala veřejnost parlamentní diskuse nad zákonem o odpadech. Senát zákon schválený Poslaneckou sněmovnou zamítl a Poslanecká sněmovna jej musela znovu přehlasovat. Nakonec byl zákon publikován ve Sbírce zákonů pod č. 541/2020 Sb. Účinnosti nabyl 1. ledna 2021.

 

Zákon o odpadech

byl jedním ze čtyř současně předkládaných zákonů do Poslanecké sněmovny, které novým způsobem upravují problematiku odpadového hospodářství (zákon o odpadech, zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností, změnový zákon a novela zákona o obalech).

Starý zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů byl právním předpisem, kterým se řídilo odpadové hospodářství v České republice více než 15 let. Za dobu své účinnosti byl zákon mnohokrát novelizován, a to mimo jiné i z důvodu potřeby transpozice příslušných směrnic Evropské unie.

 

Základním předpisem Evropské unie, ze kterého nový zákon o odpadech vychází a jehož požadavky transponuje do české legislativy, je směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen „rámcová směrnice“). Oblast odpadového hospodářství je nicméně upravena i celou řadou dalších předpisů Evropské unie, které byly postupně do českého právního řádu implementovány (směrnice o skládkách, nařízení o přepravě odpadů ap.). Tyto směrnice musely být do našeho právního řádu transponovány a v jejich důsledku se stal starý zákon o odpadech postupem času předpisem značně komplikovaným a nepřehledným, zejména v částech upravujících zpětný odběr výrobků.

 

Do nového zákona jsou transponovány i nejnovější unijní předpisy z tzv. balíčku k oběhovému hospodářství. Jedná se o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/850 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech.

 

Nová právní úprava rozdělila oblast odpadového hospodářství z původního jediného zákona, do zákonů dvou, a to do zákona o odpadech a zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností (č.  542/2020 Sb.). Důvodem tohoto rozdělení jsou zejména specifika problematiky výrobků s ukončenou životností, která se v mnoha ohledech vymyká systematice základního odpadového režimu (zejména rozšířená odpovědnost výrobce, zpětný odběr atd.).

Jedním z dalších důvodů pro zpracování nové legislativy byla i skutečnost, že platný zákon z roku 2001 již nevyhovoval současným legislativně-technickým požadavkům (například ve věci úpravy přestupků).

Základem pro přípravu nového zákona byl věcný záměr zákona o odpadech, který byl schválen usnesením vlády již v r. 2015. Věcný záměr zákona o odpadech byl zpracováván spolu s věcným záměrem zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností. Oba tyto předpisy byl výsledem několikaletých intenzivních prací a spolupráce s dotčenými subjekty (Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora, Svaz měst a obcí ČR aj.). Zákon je značně rozsáhlý, sestává celkem ze 156 paragrafů a 11 příloh.

Spolu se zákonem o odpadech byl publikován ještě zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností a zákon č. 543/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. 

 

Účelem nové právní úpravy je komplexně upravit problematiku odpadového hospodářství

počínaje předcházením vzniku odpadu přes různé způsoby nakládání s ním po pravidla jeho odstraňování, a to s ohledem na prosazení hierarchie nakládání s odpady a při zajištění co nejvyšší míry ochrany životního prostředí a zdraví lidí za současné sociální únosnosti a ekonomické udržitelnosti. Upravují se i práva a povinnosti osob při nakládání s odpady a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství.

Kombinace stávajících a nových nástrojů obsažených v novém zákoně si v souladu s novými trendy v Evropské unii klade za cíl zejména vytvořit zákonné předpoklady pro výrazný odklon toku odpadů na skládky ve prospěch jiných způsobů nakládání s odpady, které jsou jednak ohleduplnější k životnímu prostředí, jednak respektují ekonomickou hodnotu, kterou odpad mnohdy nadále má.

 

Oproti starému zákonu obsahuje nový návrh změny zejména v těchto oblastech:

•    poplatek za ukládání odpadů na skládku – změny jsou jak věcného, tak procesního charakteru (plátcem poplatku bude provozovatel skládky, který je povinen poplatek od původce odpadu jako poplatníka vybrat a odvést jej správci poplatku, nově jsou rozvrstveny výše jednotlivých dílčích poplatků, správu poplatku budou vykonávat Státní fond životního prostředí a celní úřad jako správce placení, s tím, že správa poplatku se v plném rozsahu řídí daňovým řádem);

•    provoz zařízení pro nakládání s odpady – sběrny odpadu budou muset vybavit prostory zařízení kamerovým systémem a uchovávat záznam po stanovenou dobu;

•    povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady – zejména s ohledem na nutnost zajištění pravidelné revize povolení k provozu zařízení je stanovena maximální doba, po které musí provozovatel provést tuto revizi (6 let), jinak povolení zanikne; pro provoz mobilního zařízení bude povolení vydáváno na dobu určitou (nejdéle 6 let), povolení provozu zařízení bude vydáváno v rozsahu katalogu zařízení (příloha č. 2), který umožňuje na rozdíl od dosavadní právní úpravy jednoznačně rozlišit celkové množství a rozmístění jednotlivých typů zařízení na území ČR;

•    sběr odpadu – zpřísňuje se sběr odpadu pomocí mobilních zařízení, a to na základě skutečnosti, že není možné zkontrolovat, zda provozovatel mobilního zařízení přijaté odpady dále předal legálním způsobem, nebo se jich nelegálně zbavil, odpad může nově být uložen v mobilním zařízení ke sběru pouze po dobu přepravy do zařízení, nejdéle však po dobu 48 hodin a odpady z mobilního zařízení ke sběru nesmí být předávány do jiného mobilního zařízení;

•    nové řešení konce odpadu – podrobnější vymezení čtyř postupů, kterými je možno určit, že odpad přestane být odpadem;

•    řešení problematiky nelegálně soustředěného odpadu (tzv. černých skládek) – zákon vychází z ústavně zakotveného principu vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a stanoví postup pro zjištění osoby odpovědné za nelegálně soustředěný odpad, dále dává povinnosti vlastníkovi nemovitosti, kde je odpad soustředěn, a dává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností možnost odpad odklidit, současně zákon počítá s řešením problematiky tzv. černých skládek pomocí nelegislativních nástrojů (danou problematiku bude možné řešit v rámci Programu MŽP, prostřednictvím konkrétních výzev národního programu životního prostředí, administrovaného Státním fondem životního prostředí);

•    obchodování s odpady – bude předmětem samostatného povolení s tím, že tuto činnost budou moci provádět nejen subjekty, které jsou provozovateli zařízení určeného pro nakládání s odpady.

Nový zákon současně přebírá řadu institutů z platné právní úpravy, které se v praxi osvědčily (např. finanční rezerva na zajištění a následnou péči o skládku, plány odpadového hospodářství), a to buď beze změny anebo pouze v mírně revidované podobě.

 

Definice pojmu „odpad“

Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Má se za to, že osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu.

Odpad je v zákoně vymezen jako movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se zbavit. Pojem movitá věc je třeba chápat ve smyslu občanského zákoníku. Oproti pojmu použitému v rámcové směrnici „předmět nebo látka“ je pojem movitá věc z hlediska českého práva uchopitelnější. Vymezení odpadu jako movité věci rovněž plní funkci jednoznačného vyloučení některých věcí či skutečností, jejichž vymezení jako odpadu není vhodné a v zásadě by bylo nezbytné je z působnosti zákona o odpadech vyloučit zvláštním ustanovením. Jedná se například o nemovité věci či lidské tělo nebo jeho části.

Mimo samotné definice odpadu vymezuje zákon oproti rámcové směrnici také některé pojmy, které jsou v definici odpadu využívány. Jedná se o úmysl zbavit se movité věci a o povinnost se jí zbavit. Oproti dosavadnímu zákonu o odpadech není vymezen pojem zbavování. Tento pojem tak, jak byl doposud v zákoně o odpadech definován, neměl výrazný přínos. Protože předány k využití mohou být i vedlejší produkty, či věci, které definici odpadu nesplní. Tato definice tak k zpřesnění pojmu odpad nepřispívala.

Vyvratitelná právní domněnka úmyslu zbavit se movité věci, pokud její účelové určení zaniklo, byla nastavena již ve starém zákoně o odpadech. Zde je třeba zdůraznit výraz původní účel, přičemž klíčové je slovo původní.

 

Dalším důležitým prvkem definice odpadu je povinnost zbavit se movité věci, která byla rovněž formulována již ve starém zákoně o odpadech. Oproti starému zákonu o odpadech však byla dále upřesněna. Skutečnost, že osoba nepoužívá věc k původnímu účelu, byla doplněna variantou, že věc není možné používat k původnímu účelu, ač ji k takovému účelu osoba nadále používá. Nová formulace tak zahrnuje i situace, na které doposud povinnost nedosahovala, ač mohly vést k výraznému ohrožení životního prostředí. V některých případech totiž může být sporné, zda došlo k zániku původního účelového určení, když je věc takovým původním způsobem využívána, ač k tomu není vhodná. To samo o sobě samozřejmě není důvodem pro to, aby zde nastupovala povinnost zbavit se takové věci, důležitým znakem je, že takový způsob dalšího užívání ohrožuje životní prostředí. Rovněž povinnost, zbavit se movité věci, která není používána k původnímu účelu a tato věc ohrožuje životní prostředí, je z hlediska ochrany životního prostředí velmi důležitá. Tato povinnost jako protějšek povinnosti výše uvedené zahrnuje povinnost zbavit se i věci, kterou je možné používat k původnímu účelu, nicméně osoba s věcí nakládá jiným způsobem a tato věc ohrožuje životní prostředí.

 

Zachována byla rovněž povinnost zbavit se movité věci, která byla vyřazena na základě jiných zákonů. To je nezbytné chápat tak, že věci, které byly vyřazeny na základě jiných předpisů, se stávají splněním podmínek pro vyřazení odpadem a je s nimi nezbytné nakládat v režimu zákona o odpadech, pokud nedojde k naplnění podmínek pro vyloučení z působnosti.

 

Oproti starému zákonu o odpadech je doplněna povinnost zbavit se movité věci, pokud vzniká jako reziduum výroby a nenaplní podmínky pro vedlejší produkt. Toto ustanovení pouze vyjasňuje s ohledem na dosavadní judikaturu Evropského soudního dvoru, že není možné, že by takové reziduum nenaplnilo definici odpadu.

Zachováno je rozhodování krajského úřadu v pochybnostech, zda je movitá věc odpadem, o které může vlastník věci požádat. Dochází však k velmi důležité změně, kdy je nově stanoveno, že toto řízení nelze zahájit v případě, že taková otázka vyvstane v rámci vedeného správního řízení kvůli porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona, zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností nebo z přímo použitelného právního předpisu Evropské unie o přepravě odpadů. Důvodem změny přístupu k rozhodování v pochybnostech je skutečnost, že vedení samostatného řízení o otázce, zda je věc odpadem krajským úřadem jako předběžné otázky, pouze neúměrně prodlužuje původní správní řízení a také představuje finanční zátěž jak na straně povinné osoby, tak státní správy.

Omezení je formulováno tak, že řízení nelze zahájit, pokud bylo zahájeno řízení o přestupku nebo opatření k nápravě nebo trestní řízení.

V případě, že bylo nějaké uvedené řízení zahájeno, není již možné kdykoliv v budoucnosti zahájit řízení v pochybnostech týkající se věci, kvůli které bylo vedeno řízení o přestupku, nápravném opatření nebo trestní řízení, s výjimkou případu, kdy bylo takové řízení ukončeno, aniž by byla otázka, zda je věc odpadem zodpovězena.

 

Hlava šestá zákona

Vzhledem k tomu, že zákon sestává ze 156 paragrafů a 11 příloh není možné jej v jednom pojednání detailně rozebrat.

Rozhodli jsme se proto, že se zaměříme jednu jeho část, a to část šestou, nazvanou „Opatření k nápravě a přestupky“. Jedná se o ustanovení § 116 až § 125. Část šestá je rozčleněna na dvě hlavy – hlava I se nazývá „Opatření k nápravě“ se obsahuje ustanovení

§ 116. Hlava II se nazývá „Přestupky“ a obsahuje

•    ustanovení § 117 – Přestupky fyzických osob

•    ustanovení § 118 – Přestupky původce odpadu

•    ustanovení § 119 – Přestupky provozovatele zařízení

•    ustanovení § 120 – Přestupky provozovatele skládky

•    ustanovení § 121 – Další přestupky právnických a podnikajících fyzických osob

•    ustanovení § 122 – Přestupky obce

•    ustanovení § 123 až § 126 – Společná ustanovení.

 

Institut opatření k nápravě

byl obsažen i ve starém zákoně o odpadech. Podle § 76 odst. 1 písm. c) tohoto zákona Česká inspekce životního prostředí „ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty za porušení stanovených povinností podle § 66 odst. 2 až 5; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím“. Obdobně je kompetence k ukládání opatření k nápravě stanovena pro obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad. Na rozdíl od staré právní úpravy nově není uložení opatření k nápravě vázáno na současné uložení pokuty, čímž dojde ke sjednocení právní úpravy s jinými právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí (např. zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů).         

 

Oproti starému zákonu o odpadech je nově stanovena povinnost uložit opatření k nápravě právnímu nástupci osoby, která závadný stav způsobila a je nově upraven i přechod povinností plynoucích z opatření nápravě uložených této osobě na jejího právního nástupce.

Účelem nové úpravy bylo omezit případy, kdy z důvodu zániku nebo smrti osoby, která způsobila závadný stav, nelze uložit opatření k nápravě či vynutit provedení opatření k nápravě, která již byla uložena.

 

Nová úprava je v základních rysech převzata z § 22 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší, který zní: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce uloží podle potřeby opatření k nápravě právnímu nástupci provozovatele, který není původcem závadného stavu. Povinnosti plynoucí z opatření ke zjednání nápravy a rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje uložené provozovateli podle odstavců 1 a 2 přecházejí na jejich právní nástupce.“

Aby bylo předejito možným výkladovým nejasnostem a problémům v aplikační praxi, je oproti zákonu o ochraně ovzduší upřesněn okruh osob, kterým lze uložit opatření k nápravě z titulu právního nástupnictví, i osob, na které přecházejí povinnosti z uložených opatření k nápravě. Možnost uložení opatření k nápravě právnímu nástupci je tak omezena na osoby, na které přechází odpovědnost právnické osoby a podnikající fyzické osoby za přestupek (viz § 33 a 34 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Opatření k nápravě z titulu právního nástupnictví tedy nelze uložit nepodnikající fyzické osobě. Na nepodnikající fyzické osoby se nevztahuje ani ustanovení upravující přechod povinností z uložených opatření k nápravě.

 

Nová právní úprava přestupků

je přizpůsobena nové přestupkové úpravě v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Používá se proto jednotně pojem „přestupek“ ve vztahu k fyzickým osobám i podnikajícím fyzickým osobám a právnickým osobám. Nová společná ustanovení k přestupkům obsahují pouze ustanovení o působnosti správních orgánů k projednávání přestupků v prvním stupni a k vybírání a vymáhání pokut.

Zcela nové ustanovení § 126 umožňuje od uložení trestu upustit, pokud pachatel sám zajistil odstranění následků porušení povinnosti, přijal faktická opatření zamezující dalšímu trvání nebo obnově protiprávního stavu a uložení pokuty by vzhledem k nákladům na učiněná opatření vedlo k nepřiměřené tvrdosti. Inspirací pro zavedení této možnosti byl zákon o integrované prevenci a vodní zákon, které již obdobnou úpravu obsahují.

 

Jednotlivé skutkové podstaty přestupků byly vymezeny s cílem zajistit, aby bylo pod některou ze skutkových podstat možné podřadit porušení každé povinnosti, kterou zákon stanoví. Jinými slovy, aby v zákoně nebyly obsaženy takové povinnosti, za jejichž porušení nelze uložit sankci. Již se nestanoví obecná skutková podstata spočívající v porušení jiné povinnosti stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na základě zákona, neboť stanovení takových skutkových podstat není podle současné koncepce správního trestání považováno za přijatelné.

 

V případě přestupků fyzických osob, stanoví se horní hranice pokuty ve výši 10 000, 50 000, 100 000, 200 000 Kč a 1 000 000 Kč. Podle staré právní úpravy byly v zákoně o odpadech stanoveny horní hranice ve výši 20 000 Kč a 1 000 000 Kč. Nejvyšší sazba pokuty tedy činí podle staré i nové právní úpravy 1 000 000 Kč.

 

Tato hranice byla ponechána na základě vyhodnocení, že je dostatečně vysoká, nebylo by přiměřené ji zvyšovat, a nejsou dány ani důvody pro její snížení. Jednotlivé sazby byly více rozčleněny, aby odrážely závažnost možného nezákonného jednání. Zařazení jednotlivých skutkových podstat přestupků do příslušných sazeb navazuje rovněž na zrušenou právní úpravu.

K projednání přestupků fyzických osob v prvním stupni je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, s výjimkou přestupků týkajících se obecního systému, k jejichž projednání v první stupni je příslušný obecní úřad, a dále přestupků na úseku přeshraniční přepravy odpadů a přestupku týkajícího se osob pověřených k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, k jejichž projednání je v prvním stupni příslušná inspekce. Lze konstatovat, že toto rozdělení se téměř neliší od rozdělení podle staré právní úpravy, protože v tomto ohledu nebyly shledány důvody pro změnu.

 

V případě přestupků podnikajících fyzických osob a právnických osob se podle navrhované úpravy stanoví horní hranice výše pokuty 10 000, 500 000 Kč, 1 000 000 Kč, 10 000 000 Kč a 25 000 000 Kč.

 

Ve srovnání se starou právní úpravou tedy zůstávají horní hranice stejné s výjimkou nejnižší sazby pokuty, kde byla nově nastavena nízká nejvyšší sazba u řešení černých skládek, protože pro majitele pozemku může být složité zajistit pozemek proti návozu dalších odpadů.

Horní hranice ve výši 300 000 Kč byla oproti dosavadní právní úpravě navýšena na 500 000 Kč. Ke zvýšení došlo za účelem toho, aby bylo umožněno rozlišit závažnost jednotlivých případů, které spadají pod uvedené skutkové podstaty a sazba pokuty nebyla neúměrně nízká ve vztahu k ostatním horním hranicím výše pokut.

Nejvyšší sazba podle staré právní úpravy ve výši 50 000 000 Kč byla snížena na 25 000 000 Kč. Důvodem je, že v současné době takové pokuty nebyly ukládány.

Zařazení jednotlivých skutkových podstat přestupků do příslušných sazeb bylo provedeno v návaznosti na platnou právní úpravu a s ohledem na závažnost přestupku, zejména z hlediska toho, zda spáchání přestupku může mít přímé dopady na životní prostředí nebo lidské zdraví, nebo zda se jedná spíše o přestupek administrativního charakteru.

 

Co se týče přestupků, jejichž pachateli mohou být jak fyzické osoby, tak podnikající fyzické osoby a právnické osoby, obdobně jako podle staré právní úpravy byla v některých případech stanovena vyšší horní hranice výše pokuty pro právnické a podnikající fyzické osoby (např. u přestupků týkajících se nakládání s odpadem mimo zařízení určené pro nakládání s odpady nebo neoprávněného převzetí odpadu). Důvodem je skutečnost, že podnikatelé zpravidla na rozdíl od nepodnikajících fyzických osob nakládají s odpady pravidelně a v podstatně větším množství než nepodnikající fyzické osoby.

 

Při porušení příslušné povinnosti právnickou nebo podnikající fyzickou osobou hrozí podstatně závažnější následky než při porušení téže povinnosti nepodnikající fyzickou osobou.

Pokud se týká kompetencí správních orgánů k projednání přestupků podnikajících fyzických a právnických osob v prvním stupni, tak stejně jako staré právní úpravy je k projednání většiny přestupků příslušná inspekce, a to buď výhradně, nebo společně s dalšími správními orgány. Výjimkou jsou stejně jako staré právní úpravy přestupky týkající se obecního systému, které projednává výhradně obecní úřad. Nově se také u vybraných přestupků na úseku přepravy odpadů stanoví výhradní kompetence celního úřadu k jejich projednání v prvním stupni.

 

Podstatně se rozšiřují kompetence krajských úřadů k projednání přestupků. Podle staré právní úpravy byl krajský úřad příslušný pouze k uložení sankce za správní delikt spočívající v tom, že právnická nebo podnikající fyzická osoba nezaslala ve stanoveném rozsahu nebo lhůtě příslušnému krajskému úřadu údaje týkající se zařízení k nakládání s odpady. Bylo konstatováno, že takto omezená působnost k ukládání pokut neodpovídá široké působnosti krajských úřadů k provádění kontrol dodržování povinností podle zákona o odpadech.

 

Nový zákon o odpadech dává proto krajskému úřadu společně s inspekcí a většinou i obecním úřadem obce s rozšířenou působností kompetenci k projednání přestupků týkajících se povolení, která vydává, plnění ohlašovacích povinností vůči krajskému úřadu, a povinností souvisejících s přebíráním vybraných odpadů do zařízení určeného pro nakládání s odpady (§ 13 odst. 5 až 12).

 

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 4-5/2021.

 

Dozor státu nad dodržováním pracovněprávních předpisů je vykonáván orgány inspekce práce. Jaká oprávnění mají orgány inspekce práce? Jak probíhá kontrola?

 

ORGÁNY INSPEKCE PRÁCE - Zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek je upraveno zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Dle ust. § 1 zákona o inspekci práce tento zákon upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností. Zákonem o inspekci práce byl zřízen Státní úřad inspekce práce a 8 oblastních inspektorátů práce.

 

Pravomoc orgánů inspekce práce

je vymezena jednotlivými činnostmi, které jsou oprávněny tyto orgány provádět. Mezi tyto činnosti patří činnosti v oblasti kontroly pracovního práva a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

 

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce jsou oprávněny:

-    kontrolovat u zaměstnavatelů dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů,

-    vyžadovat odstranění zjištěných nedostatků,

-    ukládat pokuty.

 

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce nejsou oprávněny:

-    řešit uspokojování individuálních nároků zaměstnanců vůči zaměstnavateli (například vymáhání mzdy, vymáhání potvrzení o zaměstnání),

-    vydávat stanoviska a výklady k jednotlivým ustanovením pracovněprávních předpisů.

 

Významnou část kontrolní činnosti orgánů inspekce práce tvoří kontroly prováděné na základě podnětů veřejnosti. Podněty směřují do všech kontrolních oblastí, tj. BOZP, pracovních vztahů a podmínek i zaměstnanosti. Nejpočetnější část podnětů směřuje do oblasti pracovních vztahů a podmínek, přičemž převažují ty, které upozorňují na nedodržování právních předpisů při odměňování zaměstnanců a na porušování právních předpisů souvisejících se vznikem, případně skončením pracovního poměru, méně pak do oblasti pracovní doby. Počty přijatých podnětů ke kontrole v oblasti BOZP jsou nižší a nejčastěji směřují do problematiky týkající se pracovních úrazů, neposkytnutí osobních ochranných pracovních prostředků, neprovedení školení o bezpečnosti práce. V oblasti zaměstnanosti upozorňují podatelé podnětů ve většině případů na možnou nelegální práci, a to jak občanů ČR, tak občanů EU i cizinců ze třetích zemí.

 

Působnost orgánů inspekce práce

je stanovena v ust. § 3 zákona o inspekci práce. Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností, které jsou stanoveny:

–   právními předpisy, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích, včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům,

–   právními předpisy stanovujících pracovní dobu a dobu odpočinku,

–   právními předpisy k zajištění bezpečnosti práce,

–   právními předpisy k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právními předpisy o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení,

–   právními předpisy o zaměstnávání žen, mladistvých osob a osob pečujících o děti či jiné na pomoci závislé osoby,

–   právními předpisy upravujících uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětí,

–   právním předpisem, který stanoví povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo na obsazení místa vedoucího úředníka územního samosprávného celku,

–   právním předpisem, který upravuje péči o dítě v dětské skupině,

–   kolektivními smlouvami v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů,

–   vnitřními předpisy vydaných podle zákoníku práce, jestliže zakládají práva zaměstnanců,

–   právními předpisy upravujících právní postavení zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb,

–   dalšími zvláštními právními předpisy.

Zvláštním právním předpisem je zejména zákon o zaměstnanosti, který v ust. § 125 a ust. § 126 svěřuje orgánům inspekce práce kontrolní pravomoc v oblasti dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů o zaměstnanosti a právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

 

Osobní působnost orgánů inspekce práce

je vyjádřena okruhem osob, které je inspekce práce oprávněna kontrolovat. V zákoně o inspekci práce je vymezena jednak pozitivně výčtem osob, na které se vztahuje působnost orgánů inspekce práce a jednak negativně výčtem osob, na které se působnost nevztahuje. Působnost se vztahuje dle ust. § 6 odst. 1 zákona o inspekci práce na tzv. kontrolované osoby, a to:

a)  zaměstnavatele a na jejich zaměstnance, na právnické osoby, u kterých jsou vykonávány veřejné funkce, a na fyzické osoby vykonávající veřejné funkce (např. poslanci, senátoři, členové vlády),

b)  fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli a samy též pracují,

c)  fyzické nebo právnické osoby podnikající podle zvláštního právního předpisu (např. živnostenského zákona, zákona o advokacii) a nikoho nezaměstnávající,

d)  spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené pod písmeny b) a c),

e)  fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a na koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

f)  vysílající a přijímající organizace a dobrovolníky při výkonu dobrovolnické služby podle zvláštního právního předpisu,

g)  právnické osoby, které vykonávají činnost školy nebo školského zařízení, další právnické osoby nebo fyzické osoby, u nichž se uskutečňuje praktické vyučování žáků středních škol, odborných učilišť nebo vyšších odborných škol,

h)  věznice, právnické nebo fyzické osoby zaměstnávající odsouzené a na odsouzené,

i) právnické a fyzické osoby, u kterých je prováděn výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi,

j) rodinný závod.

Všechny výše vyjmenované subjekty zákon o inspekci práce a zákon o zaměstnanosti označuje jako „kontrolovaná osoba“.

 

Zákon o inspekci práce obsahuje také taxativní výčet osob, na které se působnost orgánů inspekce práce nevztahuje, neboť tyto osoby jsou v působnosti subjektů dle speciálních zákonů.

 

Působnost orgánů inspekce práce se nevztahuje na:

a)  vojáky v činné službě povolané na vojenská cvičení podle zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze,

b)  vojáky z povolání podle zákona o vojácích z povolání,

c)  fyzické osoby vykonávající službu v bezpečnostních sborech podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,

d)  kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonává vrchní dozor orgán státní báňské správy,

e)  kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor orgány státního zdravotního dozoru,

f)  kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonává kontrolní činnost Státní úřad pro jadernou bezpečnost,

g)  kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor drážní správní úřady a Drážní inspekce,

h)  bezpečnost provozu určených technických zařízení v ozbrojených silách České republiky,

i) činnost bezpečnostního sboru při služebním zákroku nebo zásahu podle zvláštních právních předpisů.

 

Místní působnost orgánů inspekce práce

určuje, který oblastní orgán inspekce práce kontrolu provádí. Místní příslušnost inspektorátu k výkonu kontroly se řídí místem činnosti kontrolované osoby a u organizační složky státu jejím sídlem. Státní úřad inspekce práce může v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele (zejména z důvodu podjatosti) písemně pověřit provedením kontroly jiný než místně příslušný inspektorát.

 

KONTROLA VYKONÁVANÁ PODLE ZÁKONA O INSPEKCI PRÁCE - Kontrolní činnost je základní činností orgánů inspekce práce. Kontrolní činnost lze rozdělit na dvě stádia, a to na kontrolní činnost v užším slova smyslu a na následné správní řízení. V případě kontrolní činnosti v užším slova smyslu se jedná o kontrolu dodržování právních předpisů zaměstnavateli v rámci působnosti orgánů inspekce práce. Poté v případě zjištění porušení právních předpisů kontrolovanou osobou může následovat stádium správního řízení k uložení pokuty. Pokud porušení bylo zjištěno, ze zákona o inspekci práce nevyplývá povinnost správní řízení zahájit. Orgán inspekce práce může upustit od zahájení správního řízení např. v případech zanedbatelného porušení právního předpisu. Kontrola probíhá v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

 

Kontrola je v ust. § 2 kontrolního řádu definována jako činnost, kterou kontrolní orgán zjišťuje „jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů.“ Kontrola je časově ohraničená činnost a orgány inspekce práce při kontrole zjišťují soulad reálně existujícího stavu se stavem vyžadovaným pracovněprávními předpisy. Součástí kontrolního procesu není náprava případně zjištěných nedostatků, ani ukládání sankcí v případě zjištěného porušení zákona. Výsledkem kontroly je pouze shrnutí kontrolních zjištění ve formě protokolu o kontrole.

 

Podněty ke kontrole

Kromě ročních plánů kontrolních akcí jsou významným zdrojem pro kontrolní činnost orgánů inspekce práce podněty od zaměstnanců, sociálních partnerů, orgánů veřejné správy a také z řad veřejnosti. Podnět k provedení kontroly má povahu podnětu dle ust. § 42 správního řádu a pro podání podnětu platí obecná zásada, že podání se posuzuje podle jeho skutečného obsahu. Podání podnětu však neznamená automatické zahájení kontroly a je vždy na zvážení a rozhodnutí orgánů inspekce práce, jak přijatý podnět vyhodnotí. Zda bude podnět zařazen do plánu kontrol, rozhodují orgány inspekce práce dle závažnosti obsahu podnětu, zda se jedná o ochranu veřejného zájmu a účelnosti kontroly a taktéž dle kapacitních možností. Kontrola je zahajována z moci úřední a osoba, která podnět podala, nemá na provedení kontroly žádný zákonný nárok. Pokud však byla kontrola na základě písemného podnětu provedena, je inspektorát povinen podatele podnětu informovat o výsledku. V případě, že orgány inspekce práce obdrží podnět, který nenáleží do jejich věcné či místní příslušnosti, postoupí tento podnět příslušnému správnímu orgánu a o této skutečnosti uvědomí podatele podnětu. Orgány inspekce práce jsou povinny zachovávat mlčenlivost o podateli podnětu.

 

Úkony předcházející kontrole

Kontrolní řád upravuje možnost kontrolního orgánu provádět před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu. Jedná se především o situace, kdy chce orgán inspekce práce ověřit relevanci podnětu ke kontrole, upřesnit si některé informace, aby bylo zřejmé, zda provedení kontroly u daného zaměstnavatele bude mít smysl. Jedná se tedy o institut, který orgán inspekce práce může, ale nemusí nutně využít, neboť je na jeho uvážení zohledňujícím povahu konkrétní kontroly, zda je třeba určité předběžné kontrolní úkony provést. Dle ust. § 3 kontrolního řádu kontrolní orgán může provádět před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu a o těchto úkonech pořídí záznam.

 

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 4-5/2021.

 

MUDr. Pavel Malovič

 

Stále neznáme dlouhodobé následky nákazy koranavirem ani to, po jak dlouhou dobu trvá a jak silná je imunita vůči němu - a to už s ním bojujeme rok. „Kolektivní imunitu vytvoříme ochranou lidí před virem, ne tím, že je viru vystavíme,“ konstatují odborníci a dodávají, že „nikdy v historii veřejného zdraví nebyla kolektivní imunita použita jako strategie v reakci na epidemii, a už vůbec ne pandemii“.

 

KOLEKTIVNÍ IMUNITA VZNIKÁ, když velká část komunity získá imunitu vůči onemocnění prostřednictvím očkování nebo masového rozšíření nemoci. Protože zatím není k dispozici relevantní vakcína, někteří „experti“ navrhují, že je třeba nechat koronavirus volně šířit v populaci. Podle lékařských kapacit je však tento přístup „vědecky a eticky problematický“. Testy na zjištění přítomnosti protilátek v krvi naznačují, že ve většině zemí bylo viru vystaveno jen asi 10 % lidí. Nechat COVID-19 nekontrolovaně cirkulovat by tak znamenalo dovolit zbytečné infekce, utrpení a smrt. Celosvětově byla dosud nákaza koranavirem potvrzena u téměř 37 milionů lidí a víc než milion jí podlehlo. Vědci v současnosti pracují na vývoji stovek vakcín, přičemž mnoho z nich je už ve fázi klinických testů.

 

Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila, že planeta se ještě nepřiblížila k takové úrovni imunity vůči koronaviru, která by byla třeba k dosažení kolektivní imunity, to znamená, že protilátky má už dostatek populace, takže se šíření nákazy zastaví.

 

KOLEKTIVNÍ IMUNITY JE TYPICKY DOSAŽENO OČKOVÁNÍM a většina vědců odhaduje, že protilátky musí mít nejméně 70 % lidí, aby se zabránilo vypuknutí nákazy. Avšak někteří odborníci tvrdí, že ochranný účinek může mít dokonce už to, když je imunní 50 % populace. Dosud zjištěná fakta však ani zdaleka tuto teorii nepotvrzují. My jako celosvětová populace se nepřibližujeme k takovému stupni imunity, která je potřeba k zastavení přenosu tohoto onemocnění. Toto není řešení a není to ani řešení, ke kterému bychom se měli upínat. Většina dosud provedených studií potvrzuje, že pouze přibližně patnáct až dvacet procent lidí má protilátky proti novému druhu koronaviru SARS-CoV. Protilátky proti němu mohou z krve zmizet už po třech měsících (nebo i dříve), varují vědci. Pomoci však může buněčná paměť a zrychlená imunitní odpověď.

 

PŘÍTOMNOST PROTILÁTEK NENÍ JEDINOU ALTERNATIVOU PRO BOJ S KORONAVIEREM - Takzvané T-buňky neboli T-lymfocyty mohou vyhledávat a ničit buňky infikované koronavirem, a člověku stejně tak mohou poskytnout určitou úroveň ochrany. Lidé, kteří už v krvi nemají žádné protilátky, mohou před koronavirem chránit takzvané paměťové buňky, které dokážou rychle nastartovat imunitní odpověď v případě opětovného kontaktu s koronavirem. Člověk, který se nakazí podruhé, by tak mohl mít méně závažný průběh onemocnění. Víme, že po kontaktu s virem SARS (SARS-CoV-1) T-buňky zůstaly v organismu několik roků, tedy mnohem déle než protilátky.

 

Čím infekčnější je virus, tím více lidí musí být imunních, aby bylo dosaženo kolektivní imunity. Aktuálně se však více hovoří o aktivní prevenci, která spočívá nejen v základních hygienických návycích a používání ochranných prostředků, ale i v užívání podpůrných prostředků k výraznému zlepšení individuální imunity, která může později přejít i do imunity kolektivní.

Jednou z nejdůležitějších látek aktivní prevence je olej z Černuchy seté, jehož používání má historii dlouhou více než 3000 let. Černucha setá (Nigella sativa), která je jednou z nejstudovanějších rostlin na světě, má v dnešní době už prokazatelné účinky na výrazné zlepšení imunity. Zemí jejího původu je starověký Egypt, proto ji najdete i pod označením egyptský černý kmín či „zlato faraonů“.

Jednoletá rostlina, známá i jako černý kmín nebo černý sezam, byla podrobena stovkám výzkumů, které se snažily potvrdit nebo vyvrátit tvrzení o schopnosti Černuchy seté působit na lidské zdraví. Aktuálně je zveřejněno více než 600 studií věnujících se potvrzení efektivity této suroviny. Úplně nejnovější vědecká bádání se orientují na využití jejích zdraví prospěšných účinků na onemocnění Covid-19 a výsledky jsou více než příznivé. Důležitou vlastností je obsah hořké látky nigelinu, který posiluje imunitní systém, a hodí se proto i jako prevence v chřipkovém období a během útoků onemocnění Covid-19. Konzumuje se v podobě oleje ze semen Černuchy seté v doporučených dávkách (podle koncentrace produktu).

 

* * *

 

Poradce, měsíčník č. 10-11/2021 (II/2021)

·         Zákon o daních z příjmů po novele s komentářem – Ing. Eva Sedláková, Ing. Drahomíra Martincová

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 4-5/2021 (II/2021)

• Kdy je zaměstnanec povinen podat daňové přiznání za rok 2020?
• Nová výše záloh OSVČ po podání Přehledu za rok 2020
• Minimální mzda a minimální výše odměny z dohod
• Školení zaměstnanců v praxi
• Kontrolní činnost inspektorátů práce
• Řádné a opravné daňové přiznání za rok 2020 a dodatečné DP v roce 2021
• Rovné odměňování zaměstnanců
• Zvláštní právní požadavky na úředníky ve veřejné správě
• Daňové souvislosti spolků

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 4-5/2021 (II/2021)

·         Daňové přiznání FO – odpočet za rok 2020

·         Daňové přiznání PO

·         Nový zákon o odpadech

·         Zdravotní pojištění a minimální mzda v roce 2021

·         Slevy na dani a daňové zvýhodnění

·         Uzavírání a otevírání účetních knih

·         Valorizace úrazových rent

·         Superhrubá mzda – zrušení

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 4-5/2021 (I/2021)

·         DPH u služeb a zboží v roce 2021

·         Zdravotní pojištění po změně pro mzdovou účetní

·         Vzory smluv dle OZ

·         Sociální pojištění

 

1000 řešení – měsíčník č. 4/2021 (II/2021)

·         DPH od 1. 1. 2021 – zboží a služby

·         Optimalizace daně

·         Odvody pojistného – zaměstnavatelé

·         Daň z příjmů – po novele

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Zákoník práce

·         Mzdy

 

TAKÉ TYTO ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

• 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)
• Podnikání a koronavirus (komplexní přehled opatření a jejich podrobný popis týkající se daňového řádu, daně z příjmů, DPH, EET, zákoníku práce, mezd)
• 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)
• s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)
• 100 otázek a odpovědí Zaměstnanecké benefity, Obchodování (praktická řešení týkající se poskytování zaměstnaneckých benefitů a obchodování)
• Zaměstnávání v období pandemie (řešení pracovněprávních otázek po pandemii koronaviru)
• 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)
• 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)
• Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)
• Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky)
• Daňová přiznání FO a PO za rok 2020, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2020 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů)
• Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2021 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)
• Daňové, mzdové a účetní zákony 2021 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2021)
• Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)
• Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE

 

 

Vzory smluv, žalob a podání (XII/2020)

·         Občanský zákoník

·         Rodinné právo

·         Zákoník práce

·         Občanský soudní řád

·         Trestní právo

·         Exekuční řád

·         Daňové řízení

·         Správní řízení

·         Stavební právo

 

Účetní závěrka podnikatelů za rok 2020 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Účetní zásady a principy

·         Druhy účetních závěrek

·         Účetní období

·         Účetní uzávěrka

·         Účetní závěrka

·         Opravy účetních zápisů

·         Nové účetní období

 

Daňová přiznání za rok 2020, Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Přiznání k dani z příjmů právnických osob

·         Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

·         Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění

 

Pomocník mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Pomocník mzdové účetní

·         Povinnosti zaměstnavatele a mzdové účetní

 

Příručka mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Mzda a plat

·         Zdravotní pojištění

·         Sociální pojištění

·         Daň z příjmů ze závislé činnosti

 

100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (II/2021)

·         Optimalizace daně

·         ZDP po novele

 

Daňové a nedaňové výdaje 2021 (II/2021)

·         Abecedně seřazeny daňové a nedaňové výdaje s příklady

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o účetnictví

 

 

ZÁKONY 2021

 

Zákony IA/2021 (I/2021)

·         Správa daní

·         Daně z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Silniční daň

·         Spotřební daně

·         Daň z nemovitosti

·         Rozpočtová pravidla

Zákony IB/2021 (I/2021)

·         Účetnictví

·         Související předpisy

 

Zákony IIA/2021 (I/2021)

·         Občanský zákoník

·         Obchodní korporace

·         Občanský soudní řád

·         Živnostenské podnikání

 

Zákony IIB/2021 (I/2021)

·         Trestní právo

·         Právní pomoc

·         Policie ČR

·         Střelné zbraně

·         Správní právo

 

Zákony IIC/2021 (I/2021)

·         Exekuce

·         Insolvenční řízení

·         Ochrana spotřebitele

·         Notářský řád

·         Advokacie

·         Související předpisy

 

Zákony IIIA/2021 (I/2021)

·         Zákoník práce

·         Mzdové a platové předpisy

·         Předpisy k zaměstnanosti

·         Požární ochrana a BOZP

 

Zákony IIIB/2021 (I/2021)

·         Sociální zabezpečení

·         Důchodové pojištění

·         Nemocenské pojištění

·         Zdravotní pojištění

 

Zákony IV/2021 (I/2021)

·         Stavební zákon

·         Katastr nemovitostí

·         Bydlení

·         Požární bezpečnost

·         Pozemkové úpravy

·         Související předpisy

 

Zákony V/2021 (I/2021)

·         Územní celky a členění státu

·         Organizace veřejné správy

·         Veřejná správa ve vztahu k občanům

·         Školy a školská zařízení

 

Zákony VIA/2021 (I/2021)

·         Životní prostředí

·         Ochrana vod

·         Ochrana přírody a krajiny

·         Ochrana ovzduší

·         Integrovaná prevence

·         Ekologické zemědělství

·         Ochrana půdy a rostlin

·         Kontrola znečištění

 

Zákony VIB/2021 (I/2021)

·         Odpady a obaly

·         Hospodaření s odpady

·         Energetická náročnost budov

·         Podnikání v energetice

·         Podporované zdroje energie

·         Průmyslové havárie