Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků bylo novelizováno. Novela nabude účinnosti 1. září 2022. Jaké změny novela přinesla?

Účinnost byla stanovena odlišně od jednotných dat účinnosti stanovených v § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv z důvodů naléhavého obecného zájmu. Použití výjimky z důvodu naléhavého obecného zájmu vysvětlil předkladatel (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) tím, že organizace školního roku má svá právními předpisy daná pravidla. Školní rok vždy začíná k 1. září, od tohoto data se stanovuje rozsah přímé pedagogické činnosti jednotlivých pedagogických pracovníků a vytváří se nové rozvrhy na následující období školního vyučování. Stanovení data nabytí účinnosti ke dni 1. ledna nebo k 1. červenci by proto nebylo vhodné a ani praktické, neboť by mohlo vyvolat nutnost měnit rozsah přímé pedagogické činnosti u zástupců ředitele školy v průběhu školního roku.

Důvodem pro novelizaci nařízení vlády byla změna pravidel snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele, která má za cíl především posílení kompetencí ředitele školy a sjednocení pravidel pro ustanovování zástupců ředitele školy. Současně má nová právní úprava za cíl omezit rizika neefektivního čerpání finančních prostředků státního rozpočtu, a to v souvislosti se změnou financování škol zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí.

Ke snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele školy v nařízení vlády č. 75/2005 Sb. dochází za pomoci využití principu tzv. „konta“ či „banky“ odpočtů z týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele škol v regionálním školství. Celkový rozsah odpočtů bude určen podle počtu rozhodných jednotek, kterými jsou třídy, oddělení, studijní skupiny apod. Nová rozpětí počtu jednotek a rozsah odpočtů jsou konstruovány tak, aby odpovídaly standardní praxi organizace škol.

V souvislosti s novelou nařízení vlády byla novelizována taktéž vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů. Ta nově bude stanovovat počet skupin odborného výcviku, od kterého vzniká v dané škole nárok na ustanovení zástupce ředitele školy pro odborný výcvik nebo vedoucího učitele odborného výcviku.

PRACOVNÍ DOBA PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ zřizovaných MŠMT, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí se závazně člení na dobu výkonu přímé pedagogické činnosti [§ 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (dále jen „zákona č. 563/2004 Sb.“)] a na dobu výkonu prací souvisejících s přímou pedagogickou činností.

Vydáním nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků vláda realizovala zmocnění v § 23 odst. 5 zákona č. 563/2004 Sb. Podle něj vláda stanoví nařízením rozsah přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků škol zřizovaných obcí, svazkem obcí, krajem nebo MŠMT. To znamená, že uvedené nařízení vlády je závazné výhradně jen pro stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků ve veřejných školách. V případě škol soukromých a církevních může ředitel školy postupovat v souladu s tímto právním předpisem, ale právě tak se od něj může odchýlit a stanovit pedagogickým pracovníkům své školy rozsah přímé pedagogické činnosti podle vlastního uvážení. K tomu má dostatečnou oporu v ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., podle něhož je to právě ředitel školy, kdo určuje pedagogickým pracovníkům týdenní rozsah hodin jejich přímé pedagogické činnosti. Povinnost stanovit pedagogickým pracovníkům své školy přímé pedagogické činnosti platí obecně pro ředitele všech škol bez ohledu na zřizovatele.

Následující odstavec 2 § 23 zákona č. 563/2004 Sb. pak ale omezuje ředitele škol veřejných (nikoliv tedy soukromých a církevních) v tom smyslu, že ředitel školy zřizované obcí, svazkem obcí, krajem nebo MŠMT stanoví týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků podle prováděcího předpisu. Tímto předpisem je právě nařízení vlády č. 75/2005 Sb.

V odborné literatuře byla diskutována otázka, zda ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb. není pro ředitele veřejné školy nadbytečné, když se při stanovení týdenního rozsahu hodin přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků musí držet prováděcí předpisu. Je však třeba si uvědomit, že v řadě případů nařízení vlády stanoví rozsah přímé pedagogické činnosti nikoliv pevně, ale v rozpětí (např. u vychovatelů, učitelů odborného výcviku, trenérů, asistenta pedagoga a mnoha dalších pedagogických pozic). V těchto případech je to právě ředitel školy (veřejné) a nikdo jiný, kdo v rámci rozpětí stanoveného právním předpisem určí každému jednotlivému pedagogickému pracovníkovi konkrétní týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti.

Stávající úprava obsažená v nařízení vlády č. 75/2005 Sb. však nenastavuje jednotná pravidla pro ustanovování zástupců ředitele školy. V případě zástupců ředitele jednotlivých druhů škol stanoví stávající právní úprava počet tříd, který je rozhodný pro určení jejich týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti. Ředitelé škol mají možnost ustanovit zástupce ředitele školy se sníženým týdenním rozsahem přímé pedagogické činnosti již při minimálním počtu tříd (např. 1–3) v rámci školy. Dále platí, že pokud je ve škole ustanoveno více zástupců ředitele školy, stanoví se každému z nich týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle jím přiděleného počtu tříd.

DŮVODY NOVELY NAŘÍZENÍ VLÁDY – Právní úprava obsažená v nařízení vlády č. 75/2005 Sb. je významně věcně spojena s mechanismem financování škol ze státního rozpočtu podle školského zákona. S účinností od 1. ledna 2020 došlo ke změně způsobu financování škol a z toho důvodu by ponechání nařízení vlády č. 75/2005 Sb. v nezměněném znění byl spojeno s rizikem neefektivního čerpání finančních prostředků státního rozpočtu. Takovýto stav vyhodnotilo MŠMT jako nevyhovující a i to byl důvod zpracování novely nařízení vlády.

Od 1. ledna 2020 se novelou školského zákona zásadním způsobem změnil způsob financování mateřských, základních a středních škol, konzervatoří a školních družin, jejichž činnost vykonává právnická osoba zřizovaná tzv. veřejným sektorem, tj. obcí, svazkem obcí, krajem nebo MŠMT. Pro tuto skupinu škol byl opuštěn systém financování prostřednictvím normativu na žáka (normativní způsob financování). Pro uvedené školy právní předpisy stanoví maximální možný rozsah vzdělávání nebo maximální možný rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu.

Nový systém garantuje financování skutečného rozsahu vzdělávání, tj. podle počtu odučených hodin. Rozpis rozpočtu pro školy nově provádí přímo MŠMT, nikoli jako dříve krajské úřady. V případě základních uměleckých škol a vyšších odborných škol zůstal systém normativů na žáka/studenta zachován, ovšem s tím rozdílem, že normativy stanovuje centrálně MŠMT.

V tzv. normativním způsobu financování škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, který byl od 1. ledna 2020 nahrazen novým způsobem financování, neexistovala jiná, než faktická regulace počtu zástupců ředitele a jejich týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti. Tato regulace byla nepřímá, a to prostřednictvím rozepsaného objemu přidělených finančních prostředků státního rozpočtu. V novém způsobu financování (tzv. normativ na pedagogického pracovníka) tato faktická regulace rozepsaným objemem finančních prostředků není, a proto existuje riziko neefektivního čerpání finančních prostředků státního rozpočtu. K takovému neefektivnímu čerpání finančních prostředků státního rozpočtu by mohlo dojít například tak, že by nadměrně narostl počet vedoucích pedagogických pracovníků, jimž se podle nařízení vlády snižuje týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti; v takovémto případě by byly finanční prostředky státního rozpočtu využity na financování většího počtu fyzických osob.

Další problém spočívá v tom, že platné znění nařízení vlády jednoznačně neodpovídá na otázku, zda lze tytéž započitatelné jednotky započítat více zástupcům ředitele školy. Existuje proto v praxi dvojí přístup. Při přístupu restriktivním určí ředitel školy podle počtu započitatelných jednotek a přílohy nařízení vlády rozsah odpočtů ze standardní míry přímé pedagogické činnosti a tento rozsah odpočtu přidělí svému zástupci nebo v daném poměru rozdělí mezi více svých zástupců. Při volnějším přístupu stanoví ředitel školy podle počtu započitatelných jednotek a přílohy nařízení vlády svému zástupci, popřípadě svým zástupcům, týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti, a to i tak, že některé započitatelné jednotky započte opakovaně (např. zástupci ředitele školy, jenž má svěřenu agendu průřezového charakteru, a vykonává tedy svou činnost vůči všem třídám školy). Současná právní úprava zástupců ředitele školy také neurčuje, od jakého minimálního počtu započitatelných jednotek se zástupcům ředitele školy týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti snižuje. I to souvisí s problémem financování. Takovýto přístup je možný tam, kde dochází k faktické regulaci objemem přidělených finančních prostředků, ale nikoli tam, kde jsou využity prvky nákladového financování pedagogické práce.

Podstatou novely nařízení vlády č. 75/2005 Sb. je využití principu tzv. „konta“ či „banky“ snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti (odpočtů z týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti) zástupců ředitele školy a vedoucích učitelů praktického vyučování. Celkový rozsah odpočtů bude určen podle počtu rozhodných jednotek, kterými jsou třídy, oddělení, studijní skupiny apod. Navržená rozpětí počtu jednotek a rozsah odpočtů jsou konstruována tak, aby odpovídala standardní praxi organizace škol.

Dle nové právní úpravy bude moci ředitel školy určit počet svých zástupců a mezi ně pak z „banky“ rozdělí určitý počet hodin snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti. Může tak mít méně zástupců s větším odpočtem hodin. Zároveň je stanoveno, že zástupce ředitele školy nemůže mít nižší týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti než ředitel školy. Vedoucí učitelé praktického vyučování pak vykonávají činnosti obdobné jako zástupci ředitele školy (záleží na organizaci příslušné školy), nastavení odpočtu přímé pedagogické činnosti u těchto pedagogických pracovníků tak reaguje na potřeby středních škol organizačně zabezpečit činnosti související s realizací praktického vyučování ve všech oborech vzdělání, ve kterých neprobíhá odborný výcvik, respektive probíhá odborný výcvik v menším rozsahu.

Novela také navyšuje v případě existence dalšího (odloučeného) pracoviště u mateřských škol, základních škol, středních škol a konzervatoří, celkový počet odpočtů v rámci „banky“ o další 2 hodiny za každé takové pracoviště, a to za předpokladu, že bude v dalším pracovišti mateřské školy, základní školy, střední školy a konzervatoře dosažen minimální počet 3 jednotek. V případě školských poradenských zařízení bude za každé další pracoviště do týdenního rozsahu snížení přímé pedagogické činnosti zástupce ředitele školy započítána navíc 1 hodina.

HLAVNÍ ZMĚNY, které přináší novela, se týkají ustanovení § 3, § 4 a příloh. Za ustanovení § 4 se vkládá skupina ustanovení § 4a až § 4g.

• Ke změnám ustanovení § 3 nařízení vlády

V ustanovení § 3 nařízení vlády se předně zrušuje odstavec 1, který stanoví, že pedagogickému pracovníkovi, který není jmenován do funkce zástupce ředitele školy, ale řídí některou ze škol, jejíž činnost daná právnická osoba vykonává, může ředitel školy snížit týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti až do výše stanovené tímto nařízením pro zástupce ředitele školy, kterou řídí, neboť nová ustanovení § 4a až 4g upravují pravidla pro stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele školy kompletně.

Dále se v odstavcích 2 a3 § 3 nařízení vlády terminologicky slaďuje označení činnosti metodika informačních a komunikačních technologií s označením specializované činnosti podle § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, neboť jde o totožnou činnost.

Legislativně-technická úprava v odstavci 5 § 3 nařízení vlády navazuje na terminologickou změnu v § 3 odst. 3 a 4 a na rozšíření počtu příloh nařízení. Na skutečnosti, že činnost koordinátora v oblasti informačních a komunikačních technologií nebo výchovného poradce může vykonávat ředitel školy, zástupce ředitele školy nebo vedoucí učitel praktického vyučování, se nic nemění.

• Ke změnám ustanovení § 4 nařízení vlády

Předně je třeba zdůraznit, že dochází ke změně používaného pojmu. Namísto dosavadního pojmu „počet tříd“ využívaného pro označení rozmanitých započitatelných jednotek (kromě tříd, studijních skupin, kursů, výchovných skupin, popř. celého školského zařízení) se zavádí obecnější pojem „jednotka“. Tato změna je promítnuta v celém nařízení.

V odstavci 1 § 4 dochází k legislativně-technickému vyjasnění, jelikož jednotky jsou rozhodující nejen pro stanovení přímé pedagogické činnosti ředitele školy a pro snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti zástupce ředitele školy a vedoucího učitele praktického vyučování, ale také např. pro stanovení přímé pedagogické činnosti vedoucího vychovatele ve školní družině. Z tohoto důvodu již nebude výslovně uvedeno, že se uvedené jednotky počítají pouze řediteli školy a zástupci ředitele školy. Školy a školská zařízení stanoví počet jednotek podle kategorií uvedených v písmenu a), mimo základní umělecké školy, konzervatoře, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky a střední odborné školy s výtvarnými obory, které se při stanovení počtu jednotek řídí písmenem b) příslušného ustanovení.

Dále se doplňuje jako započitatelnou jednotku školní klub. Prováděcí právní předpisy ke školskému zákonu výslovně neupravují organizační členění školních klubů, jako je tomu např. v případě školních družin, kdy je započitatelnou jednotkou její oddělení. Školní kluby se podle dlouhodobého stanoviska MŠMT do počtu jednotek započítávají a započítávaly se tak i podle předchozích právních předpisů. Věta za středníkem se týká specificky pouze sportovních tříd gymnázií a souvisí s kalkulací rozsahu odpočtů pro ředitele školy a zástupce ředitele školy.

Nakonec se zrušuje odstavec 2 s ohledem na obsah nových ustanovení § 4a až 4g upravujících pravidla pro stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele školy kompletně.

Nová ustanovení § 4a až § 4g nařízení vlády

Nově vkládaná skupina ustanovení § 4a až § 4g upravuje rozsah přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele, včetně specifické skupiny zástupců ředitele a vedoucích učitelů praktického vyučování. Použití uvedených ustanovení je výslovně vyloučeno v případě zástupců ředitele školy pro odborný výcvik či vedoucích učitelů odborného výcviku, kterým bude i nadále snižována přímá pedagogická činnost dle přílohy č. 1 nařízení vlády.

Podle § 4a se určí odpovídající (základní) týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti a ten se následně zástupci ředitele školy nebo vedoucímu učiteli praktického vyučování snižuje podle následujících pravidel.

Ustanovení § 4b až § 4d nastavují pravidla využití principu tzv. „konta“ nebo „banky“ snížení (odpočtů) týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti. Platí pravidlo, že celkové disponibilní snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti vzniká jako součet snížení z přílohy č. 2, tak z přílohy č. 3. Snížení podle přílohy č. 2 vzniká jako nejvýhodnější ze součtu jednotek všech vykonávaných škol, s výjimkou školní družiny (jednotky tohoto školského zařízení se započítávají, ale snížit rozsah přímé pedagogické činnosti zástupce ředitele školy nebo vedoucího učitele praktického vyučování podle něho nelze), snížení podle přílohy č. 3 vzniká součtem snížení uvedených u každého z vykonávaných druhů škol. Jednotky vzniklé za úsek praktického vyučování (§ 4c) samostatně upravují rozsah snížení podle § 4c.

Ustanovení § 4c obsahuje zvláštní způsob výpočtu rozsahu snížení – jednotkou je každá i jen započatá skupina 120 žáků nebo studentů zúčastňujících se praktického vyučování nebo praktické přípravy, respektive 42 žáků nebo studentů v případě škol zřizovaných podle § 16 odst. 9 ŠZ.

V případě oborů vzdělávání, v nichž je realizován odborný výcvik, tedy těch, které jsou uvedeny v oddílu C a oddílu D, tabulce D3, D6 dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, bude možné započítat žáky a studenty ve škole, ve které se odborný výcvik uskutečňuje v 9 a méně skupinách. V případě, že ve škole bude uskutečňován odborný výcvik v 10 a více skupinách, žáci zúčastňující se odborného výcviku nebudou započítáni dle § 4c do celkového počtu jednotek pro zástupce ředitele školy a vedoucí učitele praktického vyučování, ale vznikne nárok na určení zástupce ředitele školy pro odborný výcvik či vedoucího učitele odborného výcviku, kterým bude snižována přímá pedagogická činnost dle přílohy č. 1 nařízení vlády. Toto ustanovení reaguje na novelizovanou vyhlášku č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, která nově stanovuje podmínky pro ustanovení zástupce ředitele školy pro odborný výcvik a vedoucího učitele odborného výcviku. Zároveň bylo nutné upravit postup, kdy se ve škole uskutečňuje odborný výcvik v menším rozsahu, nicméně je stále nutné jej organizačně zajistit. V takovém případě by měli být studenti započteni do banky odpočtů pro zástupce ředitele školy a vedoucí učitele praktického vyučování, a tyto organizační potřeby školy by mělo zajistit odpovídající snížení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti.

Týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti vedoucího učitele odborného výcviku ve škole zřízené podle § 16 odst. 9 ŠZ je stanovován podle bodu 4.5 přílohy č. 1.

Ustanovení § 4d pak stanovuje, že v případě dalšího pracoviště u mateřských škol, základních škol, středních škol a konzervatoří, které má alespoň 3 jednotky, bude celkový počet snížení (odpočtů) týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti pro zástupce ředitele školy navýšen o další 2 hodiny za každé takové pracoviště. V případě školských poradenských zařízení bude za každé další pracoviště do týdenního rozsahu snížení přímé pedagogické činnosti zástupce ředitele školy započítána navíc 1 hodina.

Rozsah snížení přímé pedagogické činnosti konkrétnímu zástupci ředitele školy a vedoucího učitele praktického vyučování určuje ředitel školy, nejvýše však v počtu hodin stanoveném podle § 4b až 4d. Je-li ve škole ustanoveno více zástupců ředitele školy nebo vedoucích učitelů praktického vyučování, snižuje se jim týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti nejvýše v takto stanoveném rozsahu, na základě rozhodnutí ředitele školy (viz nový § 4e).

V novém ustanovení § 4f je s ohledem na posílení pravomoci ředitele školy určovat individuálně týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti zástupcům ředitele školy zakotveno pravidlo, že zástupce ředitele školy nesmí mít týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti nižší než ředitel školy; pod tento rozsah se může zástupce ředitele školy dostat jen tehdy, pokud vykonává další činnost podle § 3 odst. 5 nařízení vlády (tedy např. koordinaci v oblasti informačních a komunikačních technologií).

Nové ustanovení § 4g upravuje, že ředitel školy nemusí reagovat na změnu v počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo jednotek ve škole a měnit zástupcům ředitele školy nastavený počet hodin přímé pedagogické činnosti. Nastavení počtu hodin v začátku školního roku tedy může ponechat celý školní rok. Zároveň však platí, že ředitel školy může na změnu ovlivňující celkový možný počet hodin odpočtu reagovat, pokud to bude podle něj situace vyžadovat. Ředitel školy stanovuje týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle zákona jakémukoliv pedagogickému pracovníkovi včetně zástupců ředitele školy vždy na období školního vyučování nebo na pololetí školního vyučování – tak upravuje § 23 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb. Týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti nastavuje ředitel školy vždy na začátku školního roku (nebo na začátku každého pololetí). S pedagogickým pracovníkem se však může ředitel školy domluvit na změně, je-li to potřebné, a v případě zástupců ředitele školy nadto platí, že je zpravidla možné je z funkce kdykoliv odvolat. Rozsah snížení přímé pedagogické činnosti zástupců ředitele školy podle § 4a až 4f nařízení musí odpovídat vykázaným údajům, případně, pokud dojde během roku ke změně, aktuálním podmínkám.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 9/2022.

Dědické právo je významnou částí soukromého práva, systematicky zařazené mezi majetková práva, a to majetková práva absolutní, působí tedy erga omnes (vůči všem). Samotný pojem dědického práva je možné vykládat ve dvojím smyslu: objektivním a subjektivním. V objektivním smyslu je dědické právo chápáno jako souhrn všech právních norem (hmotněprávních i procesněprávních), které upravují přechod práv a povinností zemřelého na jeho právního nástupce, kterému svědčí některý z důvodů dědění. V subjektivním smyslu je dědické právo chápáno jako oprávnění jednotlivce stát se dědicem. Dědické právo je tedy soubor práv, která určité osobě připadnou podle objektivního dědického práva v důsledku smrti jejího předchůdce. Účelem dědického práva je zabezpečení změny v subjektech majetkových práv a povinností po smrti zůstavitele. Děděním je realizována zásada zachování hodnot se zřetelem k budoucnosti jako výraz solidarity lidí a sledování cílů sahajících přes více generací.

Ústavní základ dědického práva je zakotven v Listině základních práv a svobod (dále LZPS). Dle článku 11 odst. 1 LZPS Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Právní úprava dědického práva je pak zejména upravena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Občanský zákoník obsahuje právní úpravu dědického práva v části třetí označené „Absolutní majetková práva“, hlavě III. označené „Dědické právo“. Vnitřně je právní úprava dědického práva rozdělena do osmi dílů. Díl první se zabývá právem na pozůstalost, díl druhý pořízením pro případ smrti, díl třetí odkazy, díl čtvrtý zákonnou dědickou posloupností, díl pátý povinnými dědickými díly, díl šestý právy některých osob na zaopatření, díl sedmý přechodem pozůstalosti na dědice a konečně díl osmý zcizením dědictví.

Právní úprava dědického práva je podrobně obsažena v ust. § 1475 až § 1720 občanského zákoníku. Procesněprávní otázky dědického práva (zejména řízení o pozůstalosti) jsou obsaženy v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Konkrétně je právní úprava obsažena v části druhé označené „Zvláštní část“, hlavě III. označené „Řízení o pozůstalosti“. Dalšími právními předpisy souvisejícími s dědickým právem jsou zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif). Důležitým je také zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který v ust. § 73a až § 79 upravuje právní poměry dědického práva, pokud se v dědictví vyskytuje tzv. mezinárodní prvek.

1. Základní pojmy dědického práva

Dědické právo upravuje přechod majetkových poměrů zemřelého člověka na jiné osoby. Občanský zákoník v ust. § 1475 nejprve definuje základní pojmy dědického práva.

§ 1475

(1) Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

(2) Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

(3) Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím

Jedním ze základních pojmů dědického práva je pozůstalost. Občanský zákoník stanovuje, co do pozůstalosti spadá a co nikoli, a v návaznosti na to pojmově odlišuje pozůstalost a dědictví. Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Ten, kdo má dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Ustanovení § 1475 odst. 2 občanského zákoníku stanoví, že pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a dluhů, majetkem je souhrn všeho, co osobě patří.

Pozůstalost tedy tvoří veškerý majetek zůstavitele, nejen ten majetek, který dědici uvedli v řízení o pozůstalosti, nýbrž také majetek, o němž nevěděli, popřípadě majetek, který v tomto řízení úmyslně neuvedli. Dle uvedeného ustanovení pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Z tohoto vyplývá, že do pozůstalosti nepatří práva a povinnosti vázané výlučně na osobu zůstavitele, výjimku tvoří taková práva a povinnosti, které byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Odkazováno je na uznání dluhu. Může se jednat o dluh jiné osoby (dlužníka), jehož splnění bylo vázáno výlučně na osobu zůstavitele, a pokud byl tento dluh dlužníkem za života zůstavitele uznán, bude zařazen do aktiv pozůstalosti. Ohledně práv a povinností, které budou uplatněny u orgánu veřejné moci, bude situace obdobná.

Orgánem veřejné moci je orgán, který je ze zákona oprávněn autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech osob. Orgánem veřejné moci se míní především soud. Do pozůstalosti tak náleží např. právo na bolestné nebo na peněžité zadostiučinění, bylo-li např. ještě za života zůstavitele uplatněno u soudu. Uvedené ustanovení zmiňuje uplatnění u orgánu veřejné moci, nikoliv přímo rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud bude do skončení řízení o pozůstalosti známo rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci, zařadí se přisouzená částka buď do aktiv, či pasiv pozůstalosti, podle toho, zda bylo rozhodnuto ve prospěch, či neprospěch zůstavitele. Případně nebude do aktiv ani pasiv pozůstalosti zařazen žádný majetek v případě prohry ve sporu.

Pokud nebude řízení u orgánu veřejné moci během řízení o pozůstalosti skončeno, pozůstalostní soud posoudí, zda přeruší řízení o pozůstalosti do rozhodnutí ve věci nebo zda bude pokračovat v tomto řízení.

Následující ust. § 1476 občanského zákoníku určuje dědické tituly.

§ 1476

Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

Dědický titul je právní důvod, o který dědic opírá své právo na pozůstalost nebo na podíl z ní. Dědickými tituly jsou:

-        dědická smlouva,

-        závěť,

-        zákon.

Dědí se tedy na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Občanský zákoník nově s účinností od 01. 01. 2014 zavedl institut dědické smlouvy. Řazení výčtu dědických titulů odpovídá jejich právní síle. Zákon je dědickým titulem až když nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti a je tedy brán jako nejslabší dědický titul. V tomto případě mluvíme o zákonné dědické posloupnosti. Z druhé věty uvedeného ustanovení vyplývá, že tyto tituly mohou působit vedle sebe. Může nastat případ, kdy zůstavitel uzavře s jedním dědicem dědickou smlouvu o části své pozůstalosti, ohledně další části pořídí závětí tak, že ustanoví jiného dědice a právo na zbylou část mohou mít zákonní dědicové. Může tedy dědit několik dědiců po témže zůstaviteli z několika dědických titulů. Může dojít také k tomu, že jeden dědic bude dědit z několika dědických titulů zároveň, když např. uzavře se zůstavitelem dědickou smlouvu o třech čtvrtinách pozůstalosti a ohledně čtvrtiny pozůstalosti jej zůstavitel povolá také za dědice. Také může dojít k tomu, že zůstavitel zanechá dědici určitý podíl z pozůstalosti, ale pozůstalost tím nevyčerpá, zbylou část pozůstalosti tak nabudou zákonní dědici a mezi nimi může být i dědic ze závěti, jemuž zanechal zůstavitel určitý podíl.

Občanský zákoník dále rozlišuje dědictví a odkaz, jakož i dědice a odkazovníka. Dědicem je osoba, které náleží dědictví, tj. buď celá pozůstalost nebo podíl na ní. Naproti tomu odkazovníkem je ten, komu zůstavitel zůstavil jen jednotlivou věc, případně několik věcí určitého druhu.

§ 1477

(1) Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.

(2) Odkazovník není dědicem.

Občanský zákoník definuje odkaz jako pohledávku a osobu odkazovníka jako věřitele, jemuž má být splněna pohledávka, spočívající ve vydání určité věci (věci jednotlivé), věci druhově určené, nebo zřízeno určité právo. Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Důležitý je rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem. Dědic je univerzálním právním nástupcem zůstavitele a přechází na něj všechna práva a povinnosti zůstavitele, jež na něj dle občanského zákoníku a dalších zákonů mohou přejít, aniž by musel každou věc či právo zvláště nabývat. Odkazovník není univerzálním právním nástupcem, není dědicem, jak je uvedeno v ust. § 1477 odst. 2 občanského zákoníku. Odkazovník nabývá od dědice pouze určitou věc, která ani nemusela patřit zůstaviteli, nebo nabývá právo.

Rozdílem je také to, že nabytí dědictví potvrzuje dědici soud, zatímco právo odkazu uplatňuje odkazovník vůči dědici přímo. Nezasahuje v tomto pozůstalostní soud.

Občanský zákoník dále také stanoví, že za dědice nebo odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout.

§ 1478

Za dědice nebo odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout. Tato právnická osoba je způsobilým dědicem nebo odkazovníkem, pokud vznikne do jednoho roku od smrti zůstavitele.

Dle uvedeného ustanovení lze povolat za dědice nebo za odkazovníka i právnickou osobu, která má vzniknout teprve v budoucnosti – za předpokladu, že k jejímu vzniku dojde do jednoho roku po smrti zůstavitele. Může se jednat o svěřenský fond, nadaci, nadační fond apod.

Občanský zákoník dále stanoví, kdy vzniká dědické právo.

§ 1479

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

Dle uvedeného ustanovení smrtí zůstavitele dědické právo vzniká. Občanský zákoník rozlišuje vznik práva na pozůstalost a okamžik, kdy dědic nabude dědictví. Je tedy třeba rozlišovat nabytí dědického práva a nabytí dědictví, tedy vlastnického práva k zděděnému majetku. Dále z uvedeného vyplývá, že jen osoba, která je v okamžik smrti zůstavitele způsobilá být dědicem, není z dědictví vyloučena. Právo dědit po zůstaviteli nevznikne ani tomu, kdo zemřel současně se zůstavitelem, a tudíž ani nemůže dojít k přenosu takového práva na nástupce.

Další ustanovení občanského zákoníku stanoví zákaz převodu.

§ 1480

Dědického práva, které má teprve vzniknout, se lze jen zříci; nelze je převést ani s ním jinak naložit.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že potenciální dědic, kterému může v budoucnu vzniknout dědické právo po určitém zůstaviteli, nemůže za jeho života své budoucí dědické právo, tedy právo na celou pozůstalost nebo na podíl z ní, převést. Nelze tedy uzavřít žádnou smlouvu, jejímž předmětem by bylo budoucí dědické právo. Nelze ani za života zůstavitele závětí pořídit o dědickém právu, které má pořizovateli závěti po zůstaviteli připadnout v budoucnu, ani jej nelze v této době učinit předmětem odkazu. Jedinou výjimkou je uzavření smlouvy se zůstavitelem o zřeknutí se dědického práva podle ust. § 1484 občanského zákoníku.

1.2   Dědická nezpůsobilost

§ 1481

Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

§ 1482

(1) Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.

(2) Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.

§ 1483

Potomek toho, kdo je vyloučen z dědického práva, nastupuje při zákonné dědické posloupnosti na jeho místo, i když vyloučený přežije zůstavitele. To neplatí v případě stanoveném v § 1482 odst. 1.

Dědit může jen osoba způsobilá být dědicem. Občanský zákoník v ust. § 1481 až 1483 stanoví okruh osob vyloučených z dědického práva. Dědická nezpůsobilost vylučuje z dědického práva osobu, která se dopustila činu, v jehož důsledku se stala nehodnou dědictví nabýt, protože by její podílení se na výhodách plynoucích z právního nástupnictví po zůstaviteli odporovalo zásadám spravedlnosti a obecné morálce.

Z dědického práva je vyloučen

-        ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu,

-        ten, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil,

ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Ustanovení § 1481 občanského zákoníku vylučuje z dědění toho, kdo se dopustil vůči zůstaviteli nebo osobám jemu blízkým závažného úmyslného jednání, kvalifikovaného trestním zákoníkem jako trestný čin, nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele. Dědická nezpůsobilost se nevztahuje pouze na dědice nepominutelné, ale i na všechny osoby, přicházející v úvahu jako zákonní dědici, osoby povolané k dědění závětí nebo dědickou smlouvou. Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, není rozhodné, zda o ní zůstavitel věděl. Nezpůsobilý dědic nedědí.

Může nastat situace, že nezpůsobilému dědici bude potvrzeno nabytí dědictví, protože o jeho nezpůsobilosti se v době projednávání pozůstalosti nevědělo a byla zjištěna až po skončení řízení. V takovém případě se dědic, kterému by náležel dědický podíl nezpůsobilého dědice, může domáhat svého práva k pozůstalosti žalobou. Může tak učinit do doby, než se jeho právo promlčí, tj. do deseti let od smrti zůstavitele. Ustanovení § 1481 občanského zákoníku připouští i určitou výjimečnou situaci, a to výslovné prominutí činu zůstavitelem. Zůstavitel může čin zakládající dědickou nezpůsobilost výslovně prominout. Zůstavitel nemusí užít přímo slov „prominutí“, rozhodující je vyjádřený úmysl prominutí konkrétního činu. Zůstavitel dědici promine takový čin, o kterém ví, a přesto chce, aby dědic dědil.

Prominut musí být konkrétní čin, tedy nestačí pouze obecné prominutí chování dědice. K výslovnému prominutí může dojít tím, že jej zůstavitel vlastnoručně napíše a podepíše, případně připojí svůj podpis na listinu, vyhotovenou někým jiným. Občanský zákoník sice přímo nestanoví, že výslovné prominutí musí být učiněno písemně, ale prominutí učinění v ústní formě by bylo velmi těžko prokazatelné v rámci řízení o pozůstalosti.

Dále občanský zákoník výslovně stanoví, že z dědického práva jako zákonný dědic je vyloučen zůstavitelův manžel v případě, že probíhá v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí. Z obdobných důvodů je rovněž stanoveno, že z dědického práva po dítěti je vyloučen rodič, pokud byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával. Z ustanovení § 1482 občanského zákoníku vyplývá, že po zůstaviteli nedědí jako zákonný dědic manžel, který se vůči zůstaviteli dopustil činu, který naplňuje znaky domácího násilí, podal-li zůstavitel návrh na rozvod manželství i z tohoto důvodu. V takovém případě nevznikne manželovo zákonné dědické právo. Dle ust. § 1483 občanského zákoníku platí vyloučení zákonné dědické posloupnosti i pro potomky manžela vyloučeného z dědění. Vyloučení z dědění je vázané na specifický případ, kdy zůstavitel podal návrh na rozvod manželství odůvodněný tím, že se manžel vůči němu dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, a zemřel v průběhu řízení o tomto návrhu. O rozvodu a jeho příčinách tedy nebylo ještě rozhodnuto a není tudíž ani zřejmé, zda vůbec k domácímu násilí skutečně docházelo. V takovém případě se bude zřejmě pozůstalý manžel bránit tím, že se domácího násilí nedopouštěl, a bude trvat na svém dědickém právu jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti. Ustanovení § 1482 občanského zákoníku stanoví vyloučení z dědického práva pouze jako vyloučení zákonného dědice, nikoliv dědice ze závěti. Pokud tedy nastane situace, kdy zůstavitel napsal závěť, kterou odkázal vše manželovi, později došlo k domácímu násilí a podání návrhu na rozvod manželství z tohoto důvodu, během řízení došlo k úmrtí zůstavitele (navrhovatele), aniž by předtím zůstavitel svoji závěť zrušil, bude manžel na základě závěti dědit.

Dle ust. § 1482 odst. 2 občanského zákoníku je dědicky nezpůsobilým rodič zbavený rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával. Zbavení rodičovské odpovědnosti je prokazatelné rozsudkem soudu. V tomto případě potomci dědicky nezpůsobilého rodiče, tedy sourozenci zůstavitele, nejsou z dědění ze zákonné dědické posloupnosti vyloučeni.

Důvody dědické nezpůsobilosti uvedené v ust. § 1482 občanského zákoníku nestanoví, že by zůstavitel mohl svému manželovi nebo rodiči čin zakládající dědickou nezpůsobilost podle ust. § 1482 občanského zákoníku výslovně prominout, jako v případě činů uvedených v ust. § 1481 občanského zákoníku. V podstatě je ale výslovné prominutí možné. V případech dle ust. § 1482 občanského zákoníku totiž platí dědická nezpůsobilost pouze pro případy zákonné dědické posloupnosti. Z toho vyplývá, že postačí, když zůstavitel ustanoví manžela nebo rodiče pořízením pro případ smrti svým dědicem.

Jedná se o případy dědické nezpůsobilosti, o kterých zůstavitel věděl, a pokud poté přesto takové osoby ustanovil svými dědici, zahrnuje takové pořízení i prominutí činu, pro který by při zákonné dědické posloupnosti byl takový dědic dědicem nezpůsobilým. Stejný následek nastane, když zůstavitel pořídí závěť v době, kdy důvod dědické nezpůsobilosti jeho manžela ještě neexistoval a poté, když nastal, závěť nezrušil.

Důvody dědické nezpůsobilosti se do značné míry kryjí s důvody vydědění. Vydědění předpokládá zůstavitelovu vědomost o dědicově činu a také aktivní projev vůle zůstavitele. Vydědění navíc připadá v úvahu jen u nepominutelných dědiců. Naproti tomu vyloučení dědice z dědění pro jeho dědickou nezpůsobilost zasahuje všechny osoby, které jinak jako dědici přicházejí v úvahu a také bez vlivu toho, zda zůstavitel měl vědomost o daném činu dědice.

1.3  Zřeknutí se dědického práva

§ 1484

Zřeknutí se dědického práva

(1) Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.

(2) Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.

(3) Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.

Dřívější právní úprava možnost zřeknutí se dědického práva nepřipouštěla, dědic se nemohl předem zříci svého dědického práva a musel po zůstavitelově smrti dědictví buď přijmout, nebo odmítnout. Občanský zákoník s účinností od 01. 01. 2014 v ust. § 1484 umožňuje dědici zřeknutí se dědického práva. Je tak možné se vzdát práva na dědictví již předem? V praxi má tato právní úprava význam zejména v těch případech, kdy se předpokládanému dědici dostane od zůstavitele nějakého plnění za života. Zřeknutí se dědictví nespočívá jen v projevení vůle předpokládaného dědice. Vyžaduje se, aby se tak stalo právě jeho smlouvou se zůstavitelem. Pro smlouvu o zřeknutí se dědického práva se vyžaduje forma veřejné listiny (notářského zápisu).

Dle ust. § 1484 občanského zákoníku se lze dědického práva předem zříci smlouvou se zůstavitelem a není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl. Kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti. To má praktický význam zejména, zřekl-li se nepominutelný dědic jen práva na povinný díl v souvislosti s tím, že zůstavitel zamýšlí pořídit o svém jmění závětí, dovětkem nebo v dědické smlouvě a nezatížit povolané dědice nebo odkazovníky povinností k vyplacení povinného dílu, ale posléze pořízení pro případ smrti neučiní, nebo je následně zruší, anebo dědic povolaný závětí zůstavitele nepřežije nebo se stane nezpůsobilým dědit apod.

Pak i ten, kdo se zřekl výslovně jen práva na povinný díl, nastoupí jako dědic podle zákonné posloupnosti. Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.

Zákon pamatuje i na případy, kdy dědické právo dědic, který se jej zřekl, znovu nabude. Stane se tak tehdy, když se zřekne dědického práva ve prospěch jiné osoby, která se posléze dědicem nestane. Pokud se tak například dcera zůstavitele zřekne dědictví ve prospěch svého bratra a bratr se nestane dědicem, tak v takovém případě se dědické právo obnoví. Dědického práva se lze zříci i za úplatu. Zřeknutí se dědictví může být využíváno v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní některého z případných dědiců. Praktické bude například v případě, že za života zůstavitel daruje nemovitost jednomu ze svých potomků a zároveň s ním uzavře smlouvu o zřeknutí se dědického práva.

Více již najdete v měsíčníku Daně, účetnictví – vzory a případy 10-11/2022.

V zákoníku práce se vyskytují ustanovení, která mnohdy nemají jednoznačný výklad. Jak správně vyložit jeho nejednoznačné ustanovení a kdy lze využít podpůrnou platnost občanského zákoníku?

Podpůrná platnost občanského zákoníku

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., (dále „O. z. “) je v účinnosti téměř devět let. I když před počátkem jeho účinnosti byl jeho obsah kritizován, dosavadní praxe prokázala opak. O. z. se použije na pracovněprávní vztahy vždy, neobsahuje-li zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále ZP) speciální úpravu, a to aniž by bylo třeba zvláštního odkazu. Není tedy možné, aby například smlouva o nástupu do zaměstnání byla sjednána podle O. z. stejně jako dohoda o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace apod. Podle O. z. je však možné sjednat např. smlouvu s lékařem nebo zdravotnickým zařízením k provádění pracovnělékařské péče, dohodnout manažerskou smlouvu apod.

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ – O. z. přinesl zásadní změny při posuzování právních úkonů, které za zaměstnavatele činí jejich zástupci. Právní úkony již nedefinuje. Jsou legislativně nahrazeny pojmem „ právní jednání „ která řadí mezi právní skutečnosti. Podle § 545 O. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. K platnosti právního jednání za zaměstnavatele učiněného v písemné formě se podle O. z. vyžaduje podpis jednajícího. Písemná forma je zachována i při právním jednání, které je učiněno elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá – li si jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

Kdy se nepřihlíží k právnímu jednání

O. z. přinesl nový způsob řešení neplatnosti právního jednání. Chybí-li vůle jednající smluvní strany, není míněna vážně anebo je projevena nesrozumitelně či neurčitě, nejedná se vůbec o právní jednání. V těchto případech se jedná pouze o zdánlivé právní jednání. Takové jednání není neplatné, ale pro právo neexistuje, nemohou vznikat žádné právní důsledky. Ustanovení § 554 O. z. uvádí, že se k takovému jednání nepřihlíží.

Z tohoto ustanovení vyšel i změnový zákon č. 303/2013 Sb. V řadě jeho ustanovení se uvádí pojem „k takovému jednání se nepřihlíží.“ Je to zejména v případech, kdy právní jednání není učiněno ve formě, jakou určuje ZP. Je to například ústní výpověď z pracovního poměru nebo dojde–li k ujednání, které právo zaměstnance určuje v nižší nebo vyšší míře, než kterou stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustnou.

PŘÍSLIB ZAMĚSTNÁNÍ – Vzniku pracovní smlouvy může předcházet shodný projev vůle účastníků pracovněprávního vztahu pracovní smlouvu uzavřít. Jako ostatní právní jednání i pracovní smlouva musí být učiněna svobodně, srozumitelně, vážně a určitě. Je-li dohoda o přijetí do zaměstnání uzavřena, pak z ní pro zaměstnavatele plynou i dohodnuté závazky. Ve většině případů je to povinnost, že zaměstnavatel uzavře s občanem pracovní smlouvu, a tím mu poskytne zaměstnání. O. z. smlouvu o smlouvě budoucí (v pracovněprávních vztazích „příslib zaměstnání“) výslovně upravuje v § 1783. Podle ní se jedna ze smluvních stran zavazuje, že po vyzvání v sjednané lhůtě (jinak do jednoho roku) uzavře budoucí smlouvu. Dospějí–li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod (§ 1729 odstavec 1 O. z. ).

Příklad 1

Zaměstnanec ukončí jednání o uzavření budoucí pracovní smlouvy proto, že dostal výhodnější finanční nabídku od jiného zaměstnavatele.

V tomto případě může zaměstnavatel požadovat náhradu škody, která odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Jedná se např. o úhradu mzdových nákladů na přesčasy, jejichž výkon si musel zaměstnavatel zajistit.

Pro úspěch v případném soudním sporu by ovšem bylo nutné prokázat, že tento občan jednal nepoctivě. Záleží pak na hodnocení všech skutečností, zejména spočívající v osobě budoucího zaměstnance, rodinné a sociální situaci a apod. Obdobně by se postupovalo v případě, kdyby pracovní smlouvu neuzavřel zaměstnavatel.

Úmyslné jednání proti dobrým mravům

V několika ustanoveních ZP (např. v oblasti náhrady škody) se uvádí, že jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pojem „dobré mravy „ se objevuje i v OZ. Při právním jednání, které by bylo v rozporu s touto zásadou, stanoví jeho neplatnost. ZP stanoví sankce nejen v případě konkrétních porušení příslušných ustanovení účastníky pracovněprávních vztahů, ale i tehdy, nejedná–li zaměstnavatel nebo zaměstnanec v rozporu s právní normou, ale nedodržel zásadu dobrých mravů. V právních předpisech výklad pojmu „dobré mravy“ nenalezneme, jejich obsahem se však několikráte zabýval Nejvyšší soud ČR.

Příklad 2

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. 19/1998 Sb. rozh.. Podle judikatury se dobrými mravy rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihující podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ekonomickou, právní i sociální integrací nabývají dobré mravy postupně mezinárodního (evropského) charakteru, který postupně převáží nad jejich dosavadním národním (státním) pojetím.

V rozporu s dobrými mravy je jednání (právní úkon), které se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale přesto je z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí.“

V souladu s dobrými mravy má být dále např. výkon práv a povinností zaměstnavatele i zaměstnance. V oblasti náhrady škody každé porušení dobrých mravů nemusí mít za následek vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Zaměstnanec musí prokázat, že šlo o úmyslné porušení dobrých mravů.

POVINNOST PŘED VZNIKEM PRACOVNÍHO POMĚRU – V současné době se v personální praxi projevuje velmi příznivá tendence: počet zaměstnanců přijímaných do zaměstnání daleko převyšuje číslo propouštěných. Je to ovlivněno i příchodem cizinců na trh práce. Snaha o získání nových zaměstnanců nesmí však vést zaměstnavatele k opomíjení významných a zákonných povinností, které mají před vznikem pracovního poměru. Neznamenají „zdržení“ v přijímacím procesu, ale dodržování podmínek stanovených v ZP a v dalších předpisech, které mohou vést ke vzniku pracovního poměru.

Povinnosti při výběrovém řízení

Pro výběr osob, které se ucházejí o zaměstnání, nejsou stanovena závazná pravidla. ZP v § 30 odst. 1 připouští, aby sám zaměstnavatel si rozhodl, koho přijme do pracovního poměru. Uplatňuje se zásada smluvní volnosti. Výběrové řízení mu má napomoci k tomu, aby si vybral nejvhodnější uchazeče, který splňuje nezbytné požadavky nebo má požadovanou kvalifikaci. Přitom zaměstnavatel musí dodržovat zásadu rovného zacházení a nesmí diskriminovat. Úspěch ve výběrovém řízení ještě pro zaměstnance nepředstavuje záruku přijetí do pracovního poměru. Toto řízení je pouze pomocným kriteriem pro zaměstnavatele.

Zaměstnavatel smí v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru nebo před uzavřením dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti vyžadovat od fyzické osoby, která se u něho uchází o zaměstnání nebo od jiných osob jen ty údaje, které bezprostředně souvisejí s přijetím do zaměstnání. V souladu s nařízením EU o ochraně osobních údajů (GDPR)
se tak ještě před vznikem pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele zamezuje nadbytečnému shromažďování údajů o budoucím zaměstnanci a tím i jejich možnému zneužití.

ÚDAJE V OSOBNÍM SPISE – ZP poskytuje oprávnění zaměstnavateli, aby vedl osobní spis zaměstnance, nestanoví však obsah písemností (§ 312 odstavec 1 ZP). Smí obsahovat jen písemnosti, které jsou nezbytné pro výkon práce v základním pracovněprávním vztahu. Zahrnujeme do něj pracovní poměr a dohody konané mimo pracovní poměr. ZP povahu a druh jednotlivých písemností nekonkretizuje, uvádí je obecně jako nezbytné pro výkon práce. Jsou to především písemnosti,, které potvrzují kvalifikaci a obecnou způsobilost zaměstnance k výkonu práce. Součástí osobního spisu by měl být dotazník s uvedením údajů potřebných pro zaměstnání.

Příklad 3

Jedná se např. o osobní údaje (jméno, rodné číslo, profesní životopis apod.), potvrzení o získané kvalifikaci, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list – § 313 ZP), posudek o pracovní činnosti (předchozí zaměstnavatel ho vydává jen na žádost zaměstnance – § 314 ZP), doklady týkající se uzavřeného pracovněprávního vztahu (pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti nebo o provedení práce, platový, případně mzdový výměr) apod.

Mezi nezbytné písemnosti nemůžeme zařadit různá písemná podání a stížnosti, kterými se různé osoby obracejí na zaměstnavatele apod.

Podle čl.15 odst. 1 nařízení GDPR o ochraně osobních údajů, má zaměstnanec právo na přístup k osobním údajům a k informacím. Tedy i k údajům, které jsou uloženy v osobním spise zaměstnance a může požadovat kopii těchto zpracovávaných osobních údajů. Ustanovení § 312 ZP je ve vztahu k čl. 15 GDPR speciálním ustanovením a zaměstnanec může využít povinnost, která je v něm obsažena pro zaměstnavatele, a požadovat fotokopie na jeho náklad.

PRACOVNÍ SMLOUVU NELZE NAHRADIT – ZP nemá zvláštní ustanovení, která by obsahově i formálně charakterizovala smlouvy a dohody, která za zaměstnavatele sjednává příslušný nebo pověřený zaměstnanec, jako např. statutární zástupce, personalista apod. ZP legislativně pouze vymezuje smlouvy, které jsou charakteristické pro pracovněprávní vztahy. Nelze je nahradit smlouvami nebo dohodami podle O. z. Jedná se např. o pracovní smlouvu, dohodu o odpovědnosti, dohodu o pracovní činnosti, dohodu o zvýšení kvalifikace apod. ZP umožňuje však, aby účastníci pracovněprávního vztahu podle smluvní volnosti sjednali a použili smlouvy, případně dohody, uzavřené podle O. z. Dohody sjednané podle O. z. nemohou však nahradit smlouvy, které jsou specifické pro pracovní právo a jsou v ZP upraveny.

Příklad 4

Zaměstnavatel sjednal nástup do zaměstnání se zaměstnancem dohodou podle občanského zákoníku. Může tato dohoda nahradit např. pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti?

Takový postup není možný. Dohoda podle O. z. nemůže např. nahradit pracovní smlouvu, neboť na výkon závislé práce je nutno sjednat pracovněprávní vztah a nikoliv smlouvu podle O. z. Dohoda sjednaná podle O. z. může však tuto pracovní smlouvu doplňovat. Toto řešení se však nezdá příliš praktické, neboť je možné sjednávat dodatky nebo doplňky (případně změny) ke smlouvám, které jsou v ZP uvedeny a dohoda podle O. z. by tak nebyla účelná.

O. z. se však může uplatnit při sjednávání pracovněprávního vztahu ve stadiu, kdy ještě není uzavřena pracovní smlouva. Jedná se o tzv. příslib zaměstnání (pactum de contrahendo). Personalisté by v těchto případech mohli postupovat podle § 1785 O. z. . Nesplní–li zavázaná strana povinnost uzavřít např.pracovní smlouvu ve sjednaném termínu, může oprávněná strana (např. zaměstnanec) požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud.

Adhezní způsob

NOZ obsahuje zajímavou „novinku“, která se může uplatnit při uzavírání smluv a dohod podle ZP. Jedná se o adhezní způsob uzavírání smlouvy, nikoliv o smlouvu samotnou. Podstata je v tom, že smlouva podle § 1798 O. z. nevzniká tak, že si strany obsah smlouvy ujednají, ale tím způsobem, že jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy a druhá strana má možnost návrh buď přijmout, anebo odmítnout. Pro velký počet případů i v personální praxi je to postup racionální a z hlediska nákladů ekonomicky účelný. Při tomto způsobu uzavírání smluv nemůže však silnější strana vnutit slabší straně smluvní podmínky výhodné pro sebe a nevýhodné pro druhou stranu.

Nejtypičtější příklady z personální praxe mohou být pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy např. zaměstnavatel předloží zaměstnanci hotový text těchto dohod (zpravidla předtištěný formulář).

V praxi se mohou vyskytnout případy, kdy „předtištěná „ pracovní smlouva jako formulář, bude obsahovat ujednání v podobě povinností, která nebudou zřetelná. Obsah můžeme posuzovat podle § 1800 O. z. Obsahuje–li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná jen tehdy, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

Příklad 5

Pracovní smlouva obsahuje odvolatelnost vedoucího zaměstnance, konkurenční doložku, zkušební dobu, dohodu o odpovědnosti (dříve dohodu o hmotné odpovědnosti) apod.

Tato ujednání budou neplatná, pokud se prokáže, že pro druhou smluvní stranu (zaměstnance) byla nesrozumitelná nebo že jí ujednání nebylo dostatečně vysvětleno.

V personální činnosti zaměstnavatelů se objevují názory, že se adhezní způsob uzavírání pracovní smlouvy v pracovněprávních vztazích neuplatní. Odůvodnění je, že by mohl způsobit zaměstnanci potíže, neboť toto ustanovení slouží zejména k jeho ochraně a informovanosti. Uvádí se, že stačí, když zaměstnavatel splní informační povinnosti vůči zaměstnanci podle § 31 a 37 ZP. Toto odůvodnění však nepřichází v úvahu, když zaměstnavatel tyto informační povinnosti nesplní. Dále je to např. v případech, kdy ZP nestanoví povinnost informovat o některé z nich.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 8/2022.

Pro každého z nás je důležité, aby využíval se svém potravinovém programu i sezónní domácí ovoce. K nejzajímavějším podzimním prvkům tohoto typu výživy patří hroznové víno a nápoje z jeho zpracování.

HROZNOVÉ VÍNO je v našich zeměpisných šířkách a délkách snadno stravitelné, příjemné letně-podzimní ovoce s vhodným a relativně nízkým obsahem kalorií (100 g = 60 kcal), jež můžeme konzumovat jako přírodní doplněk výživy při doléčování nejrozličnějších zranění a onemocnění zejména ve formě hroznové šťávy (moštu), napomáhající stabilizaci vnitřní biochemické rovnováhy. Šťáva se s úspěchem používá i při léčbě různých zánětlivých postižení kloubů nebo při poškození kloubních chrupavek. Pití hroznové šťávy kladně působí na rekonvalescenci po infekční mononukleóze a postižení jater zánětlivého charakteru, často spojeného se žloutenkou. Při takzvané hroznové dietě, která trvá v průměru sedm až deset dní, se konzumují pouze hrozny a pije hroznový mošt. Zastánci takové „hladovky“ prohlašují, že hroznové víno omlazuje organismus, posiluje jeho obranyschopnost (imunitu) a mimořádně prospívá při regeneraci vnitřního prostředí lidského těla. Hrozny jsou velmi dobrým zdrojem draslíku a obsahují i fosfor, hořčík, síru, sodík, vápník, měď, zinek i železo. Mají malé množství vitaminů C, E, B1, B2 a B3.

V červených a modrých odrůdách je množství takzvaných antioxidantů, o nichž vědci prohlašují, že působí jako ochrana před vlivem nebezpečných volných radikálů, brzdí vznik rakoviny a i onemocnění srdce a zároveň urychlují regeneraci a hojení svalových a kloubních zranění a jiných poškození.

BURČÁK JE ROZKVAŠENÝ HROZNOVÝ MOŠT, meziprodukt, který vzniká při výrobě vína. Sezóna jeho prodeje je od 1. srpna až do 30. listopadu roku sběru a konzumentovi by měl být znám jeho původ. Originální nápoj totiž dnes najdeme již jen ve sklípcích skutečných pěstitelů vína. Je výrazně zakalený, teplý i „rozzbouřený“, a kvůli divokým kvasinkám vydrží bez chlazení pouze několik hodin, než přejde do jinak chutnajícího řezáku. Dnes se však zkvašený mošt sofistikovaně chladí, aby proces probíhal pomaleji a ve víně tak zůstalo více aromatických látek. Pokud je z červených a tmavomodrých odrůd, obsahuje více resveratrolu, jednoho z nejúčinnějších antioxidantů. Působí proti nepříznivým volným radikálům v organismu, které se uvolňují velmi často při onemocněních, ložiskových infekcích, fyzickém stresu, přepracování i zraněních a mají destruktivní vliv zejména na srdečně-cévní soustavu a klouby. Podílí se zejména na prevenci proti vysoké hladině cholesterolu, triglyceridů i homocysteinu a brání tvorbě nádorových onemocnění. Zlepšuje hojení kloubních a svalových poškození.

Vypít naráz tolik burčáku, kolik koluje v žilách krve, se příliš nedoporučuje. Ale pokud u vína, které má 10 až 12 procent alkoholu, doporučujeme ženám vypít denně dvě až tři deci a mužům tři až čtyři, u burčáku, který má alkoholu o polovinu méně, to může být dvakrát tolik.

Co jsou vlastně zmiňované nebezpečné volné radikály?

Jsou to látky – jakési nestabilní, nestálé, agresivní molekuly či skupiny atomů –, které vznikají přirozeně v organismu fotbalisty jako produkt látkové přeměny. Jejich působení v těle je však za určitých podmínek nepřirozené, škodlivé. Pokud nejsou vlastními silami organismu – osobními zbraněmi nazývanými antioxidanty (vitamin C, E, betakaroten, selen, Q10, zinek, mangan, bioflavonoidy a jiné) – včas zlikvidovány, mohou velmi citelně poškodit buňky tělesných struktur. Antioxidanty se také nazývají „zhášeče nebo zametače volných radikálů“.

Příčinou zvýšeného vzniku takových miniaturních nepřátel zdraví působících maximální destrukční silou bývají i vnější vlivy, jakými jsou nadměrné slunění, pobyt v prostředí s vysokou koncentrací škodlivin (cigaretový dým, výfukové plyny, výpary chemických látek), nadměrné působení ozónu nebo rentgenového záření. Člověk si v těle nadměrně vytváří volné radikály při zraněních, mikrobiálních nebo virových onemocněních, při zhoršeném prokrvení centrálního nervového systému, vstřebávání hnisavých ložisek nebo stresových situacích.

MUDr. Pavel Malovič

Poradce, měsíčník č. 3/2023 (VIII/2022)

·         Zákon o inspekci práce s komentářem – komentář

·         Goodwill a oceňovací rozdíl k nabytému majetku

·         DPH u mank, škod a reklamací

·         Nákup a prodej pozemku, nemovitosti u podnikatele

·         Insolvence z hlediska daně z příjmů

·         Účtovaní a vykazování daní u podnikatele

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 9/2022 (VIII/2022)

·         Valorizace rent

·         Změny v ZP podle směrnic EU

·         Opatření v souvislosti s Ukrajinou - daňový pohled

·         Kategorizace prací

·         Pedagogická činnost – novela

·         Pravidla pro příspěvky z FKSP na kulturu, vzdělávání a sport

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 9/2022 (VIII/2022)

·         EET – dobrovolné využívání

·         Prokazování poskytnutí daru na účet Velvyslanectví Ukrajiny

·         Pojištěnci v působnosti koordinačních nařízení EU

·         Vklad pohledávky do základního kapitálu s.r.o.

·         Zaměstnávání občanů Ukrajiny ve vazbě na daň z příjmů

·         Méně časté benefity a jejich daňové řešení

·         Překročení obratu – registrace k DPH

·         Prodej a darování automobilu z pohledu DPH

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 10-11/2022 (VIII/2022)

·         Dědické právo

·         Automobil v podnikání firemní a najatý

·         Dohadné položky – daňový dopad

1000 řešení – měsíčník č. 9-10/2022 (VIII/2022)

·         Cestovní náhrady

·         Vstupní cena

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

2. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

3. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

4. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

5. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

6. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

7. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

8. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

9. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

10. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

11. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

12. Daňová přiznání FO a PO za rok 2021, Roční zúčtování příjmů a daňového zvýhodnění za rok 2021 (komplexní informace potřebné při podávání daňového přiznání a ročního zúčtování příjmů, včetně změn, které nastaly)

13. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2022 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

14. Daňový průvodce – Zákony 2022 po novelách (daň z příjmů, daňový řád, DPH, rezevy, mezinárodní spolupráce při správě daní, elektronická evidence tržeb)

15. 100 otázek a odpovědí Zdravotní pojištění po novele (zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem a příklady)

16. Souvztažnosti pro podnikatele (přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

17. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

18. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

19. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

Poradce, měsíčník č. 4-5/2023 (X/2022)

·         Zákon o zpracování osobních údajů s komentářem – komentář

·         Zákon o důchodovém pojištění s komentářem - komentář

·         Sankce v daňovém řízení ve vazbě na průběžně se zvyšující reposazbu 2022

·         Prodej zboží prostřednictvím e-shopu

·         Pracovnělékařské prohlídky řidičů

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 10-11/2022 (IX/2022)

·         Nové slevy na pojistném

·         Nová změna srážek se mzdy

·         Švarcsystém

·         Právní ochrana mladistvých

·         Manažerské vozidlo v roce 2022 - změny ve zdanění

·         Lex Ukrajina v oblasti školství

·         Lesní mateřeské školky

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 10-11/2022 (IX/2022)

·         Zákon o daních z příjmů po novele

·         Platební neschopnost zaměstnavatele – změny

·         Dluhy z hlediska daně z příjmů

·         Stravování zaměstnanců

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 12/2022 (X/2022)

·         Nemoc a další překážky v práci na straně zaměstnance ve ZP

·         Účtování zahraniční organizační složky

·         Hmotný a nehmotný majetek z pohledu ZDP

NOVINKY

Aktualizace VI/4 (VIII/2022)

·         Energetický zákon

Aktualizace III/4 (VIII/2022)

·         Zákon o důchodovém pojištění

·         Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

Aktualizace II/3 (VII/2022)

·         Zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)

·         Zákon o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících

Aktualizace III/3 (VII/2022)

·         Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

Aktualizace III/2 (VII/2022)

·         Zákon o státních svátcích

·         Zákon o státní sociální podpoře

·         Zákon o pomoci v hmotné nouzi

·         Vyhláška o stanovení způsobu zahrnutí kompenzace

·         Jednorázový příspěvek na dítě

·         Vyhláška o způsobu oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování

Aktualizace IV/2 (VII/2022)

·         Stavební zákon

·         Vyhláška o obecných požadavcích na využívání území

·         Zákon o zvláštních postupech v oblasti územního plánování

Aktualizace I/4 (VII/2022)

·         Zákon o spotřebních daních

Aktualizace VI/3 (VII/2022)

·         Energetický zákon

ZÁKONY 2022 novelizované zákony k 1. 1. 2022