Jednou
z možností, jak snížit daňovou povinnost poplatníka daně z příjmů
fyzických osob, je v plné míře využít všech nezdanitelných částí základů
daně (odpočtů) umožněných ustanovením § 15 ZDP a všech položek
odčitatelných od základu daně specifikovaných v § 34 ZDP. Pokud poplatník
daně z příjmů fyzických osob vytvoří základ daně, ze kterého za zdaňovací
období není možno uplatnit plnou výši odpočtů od základu daně dle § 15 ZDP,
anebo je možno uplatnit jen dílčí část těchto odpočtů, pak neuplatněný odpočet
od základu daně v příslušném zdaňovacím období již nelze uplatnit
v dalších zdaňovacích obdobích a výše neuplatněného odpočtu propadá.
6.
Odpočet daňové ztráty
6.1
Stanovení základu daně z příjmů
Stanovením základu
daně se zabývá ustanovení § 23 ZDP, kde jsou specifikovány případy zvýšení,
snížení, popřípadě možného snížení výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi
příjmy a výdaji při stanovení základu daně v souvislosti
s vyplněním daňového přiznání k dani z příjmů.
Pro poplatníky daně
z příjmů fyzických (i právnických) osob platí dle § 23 odst. 1 ZDP,
že základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které
nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje
(náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti
v daném zdaňovacím období, s tím, že u poplatníka, který je
účetní jednotkou, jsou těmito příjmy jeho výnosy a těmito výdaji jeho náklady;
rozdíl se upraví podle tohoto zákona.
U poplatníků,
kteří vedou účetnictví, se
pro zjištění základu daně vychází dle znění § 23 odst. 2 písm. a) ZDP
z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta) a to vždy bez vlivu
Mezinárodních účetních standardů. U poplatníků, kteří nevedou
účetnictví (nebo vedou jednoduché účetnictví), se pro zjištění základu daně
vychází dle znění § 23 odst. 2 písm. b) ZDP z rozdílu mezi příjmy
a výdaji.
U poplatníků,
kteří vedou účetnictví, může dojít po úpravě účetního výsledku hospodaření na
základ daně ve smyslu § 23 odst. 3 ZDP k následujícím situacím:
a) výsledek hospodaření je větší než nula –
účetní zisk
základ daně je větší než nula – základ daně pro výpočet daně z příjmů
b) výsledek hospodaření je větší než nula –
účetní zisk
základ daně je menší než nula – daňová ztráta
c) výsledek hospodaření je menší než nula –
účetní ztráta
základ daně je menší než nula – daňová ztráta
d) výsledek hospodaření je menší než nula –
účetní ztráta
základ daně je větší
než nula – základ daně pro výpočet daně z příjmů.
Příklad 29
Z účetnictví
podnikatele s příjmy zdaňovanými dle § 7 ZDP vyplývá za zdaňovací období
2020 záporný výsledek hospodaření ve výši 115 000 Kč (účetní ztráta).
V účetnictví poplatník vykazuje následující položky:
Účet 513
Náklady na reprezentaci 60 000 Kč
Účet 545 Ostatní pokuty a penále 25 000 Kč
Daňové odpisy
jsou menší než účetní odpisy o 85 000 Kč
Jedná se
o připočitatelné položky k výsledku hospodaření, ovlivňující výši
základu daně z příjmů. V daňovém přiznání je nutno provést úpravy
výsledku hospodaření o připočitatelnou částku 170 000 Kč. Základem daně je
tedy částka 55 000 Kč. Znamená to, že zatímco podnikatel dosáhl účetní ztrátu,
jeho daňový základ je kladný. Pokud poplatník nemá jiné zdanitelné příjmy
a uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka, bude jeho daňová
povinnost v daňovém přiznání nulová.
Vymezení daňové
ztráty
Vymezením
daňové ztráty se zabývá § 38n ZDP, kde se uvádí, že pokud výdaje (náklady)
upravené podle § 23 ZDP převyšují příjmy upravené podle § 23 ZDP, je rozdíl
daňovou ztrátou (výše uvedené platí i pro stanovení daňové ztráty
komanditní společnosti připadající kompletářům). Při správě daňové
ztráty se postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, avšak daňová
ztráta vzniklá a stanovená poplatníkovi zaniklému bez provedení likvidace
nepřechází na jeho právního nástupce s výjimkami uvedenými v § 23a
odst. 5 písm. b) a § 23c odst. 8 písm. b) ZDP. Při snižování daňové ztráty
se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti; při zvyšování daňové
ztráty se postupuje obdobně jako při snižování daňové povinnosti.
Toto znění ustanovení zákona platí i pro poplatníky daně
z příjmů fyzických osob, pokud není v § 5 ZDP stanoveno jinak.
Vyměření daňové
ztráty
Pro vyměření
daňové ztráty se použije ustanovení § 139 a 140 DŘ. Daň lze vyměřit na základě daňového přiznání
nebo z moci úřední. Podle výsledků vyměřovacího řízení správce daně vyměří
daň, kterou předepíše do evidence daní; vyměřením daně se rozumí i stanovení
daně plátci daně k přímé úhradě. Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší
než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do
15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je
splatná i daň vyměřená z moci úřední.
Neodchyluje-li se
vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému
subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl
zahájen postup k odstranění pochybností nebo byla zahájena daňová kontrola.
Platební výměr správce daně založí do spisu. Za den doručení platebního výměru
daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání
nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno
opožděně, den, kdy došlo správci daně.
6.2
Vznik daňové ztráty u fyzických osob a její odpočet
Stanovením
základu daně a daňové ztráty u poplatníků daně z příjmů
fyzických osob se zabývá § 5 ZDP. Základem daně u poplatníků daně
z příjmů fyzických osob je dle § 5 odst. 1 ZDP částka, o kterou
příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období (u poplatníka daně
z příjmů fyzických osob je to kalendářní rok) přesahují výdaje
prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud
u jednotlivých příjmů podle § 6 až § 10 není v zákonu stanoveno
jinak.
Poplatník daně
z příjmů fyzických osob může ve zdaňovacím období dosáhnout pěti dílčích
základů daně:
-
dílčí základ daně
z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 ZDP,
-
dílčí základ daně
z příjmů ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP,
-
dílčí základ daně
z příjmů z kapitálového majetku dle § 8 ZDP,
-
dílčí základ daně
z příjmů z nájmu dle § 9 ZDP,
-
dílčí základ daně
z ostatních příjmů dle § 10 ZDP.
Pro
poplatníky daně z příjmů fyzických osob se stanoví v § 5 odst. 3 ZDP,
že pokud podle účetnictví nebo daňové evidence (u příjmů zdaňovaných dle §
7 ZDP), nebo podle záznamů o příjmech a výdajích (u příjmů
zdaňovaných dle § 9 ZDP) přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 a § 9
ZDP, je rozdíl daňovou ztrátou. Daňová ztráta vznikne u těchto dvou
druhů příjmů pouze tehdy, pokud daňový poplatník uplatňuje výdaje na dosažení,
zajištění a udržení příjmů v prokazatelné výši.
Pokud poplatník
s příjmy ze samostatné činnosti uplatňuje výdaje procentem z příjmů
dle § 7 odst. 7 ZDP a podobně poplatník s příjmy z nájmu
uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 9 odst. 4 ZDP, nemůže
u těchto dílčích základů daně vzniknout daňová ztráta.
Ztráta nemůže
vzniknout při zdanění příjmů z kapitálového majetku dle § 8 a při
zdanění ostatních příjmů dle § 10 ZDP. O ztrátu upravenou podle § 23
ZDP se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů
příjmů uvedených v § 7 až § 10 ZDP v příslušném zdaňovacím
období. V žádném případě nelze daňovou ztrátu z příjmů ze
samostatné činnosti anebo z nájmu odečíst od dílčího základu daně ze
závislé činnosti.
Podle
znění § 38g odst. 1 ZDP podává poplatník daně z příjmů fyzických osob
daňové přiznání, pokud jeho roční příjmy, které jsou předmětem daně
z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy
osvobozené od daně nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou
podle zvláštní sazby daně. Pokud však poplatník vykazuje daňovou ztrátu, je
povinen podat daňové přiznání i tehdy, pokud jeho příjmy, které jsou
předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč.
Podle znění pokynu
GFŘ D-22 k § 5 odst. 3 ZDP se ztrátou rozumějí i případy, kdy
poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy uvedené v §
7 nebo § 9 zákona, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale měl pouze výdaje
na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Rozhodné je, že poplatník
samostatnou činnost vykonává nebo majetek pronajímá.
Shrnutí zásad pro
poplatníky daně z příjmů fyzických osob:
-
Daňová ztráta může
vzniknout pouze u dílčího základu daně dle § 7 a § 9 ZDP. Daňová ztráta vznikne u těchto dvou druhů
příjmů pouze tehdy, pokud daňový poplatník uplatňuje výdaje na dosažení,
zajištění a udržení příjmů v prokazatelné výši;
-
Daňová ztráta nemůže
vzniknout u dílčího základu daně dle § 8 a § 10 ZDP, ale v případě,
že u dílčích základů daně dle § 8 a § 10 ZDP je vykázán základ daně,
lze do výše tohoto základu daně uplatnit daňovou ztrátu vzniklou u dílčího
základu daně dle § 7 nebo § 9 ZDP;
-
Daňová ztráta nemůže
vzniknout u dílčího základu daně dle § 6 ZDP a ani nelze při stanovení
celkového základu daně snížit dílčí základ dle § 6 ZDP o daňovou ztrátu
z dílčího základu daně dle § 7 nebo § 9 ZDP. Jedinou výjimkou, kdy
výše uvedené neplatí, je postup uplatnění daňové ztráty dosažené v rámci
samostatné činnosti pro účely stanovení solidárního zvýšení daně, pokud má
poplatník souběžně příjmy ze závislé činnosti a příjmy ze samostatné
činnosti;
-
Odpočet
daňové ztráty vzniklé za zdaňovací období může uplatnit poplatník daně z příjmů
fyzických osob v daňovém přiznání za toto zdaňovací období pouze do
výše součtu dílčího základu daně podle § 7 až § 10 ZDP za zdaňovací období.
Příklad 30
Fyzická osoba
má za rok 2020 příjmy ze zaměstnání, ze živnostenského podnikání, z nájmu
bytů a ostatní příjmy z prodeje cenných papírů (porušení časového
testu pro osvobození od daně z příjmů). Dosáhne následující dílčí základy
daně:
-
dílčí základ daně
z příjmů ze závislé činnosti 315 000 Kč
-
dílčí základ daně
z příjmů podnikání – daňová ztráta – 145 000 Kč
-
dílčí základ daně
z příjmů z nájmu 65 000 Kč
-
dílčí základ daně
z ostatních příjmů dle § 10 ZDP 28 000 Kč
Poplatník daně
z příjmů uplatní v daňovém přiznání za rok 2020 odečet daňové ztráty
z podnikání pouze ve výši 93 000 Kč, tj. do výše součtu dílčích základů
daně z nájmu a z ostatních příjmů. Zbývající část daňové ztráty
z podnikání nemůže odečíst od dílčího základu daně ze závislé činnosti,
ale může ji přenést k uplatnění do dalších pěti zdaňovacích období,
následujících po období, za které byla daňová ztráta stanovena (pokud poplatník
nevyužije možnosti dle zákona č. 299/2020 Sb. a neuplatní odpočet daňové
ztráty za rok 2020 ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících
zdaňovacímu období, za která se daňová ztráta stanoví). Základem daně za
zdaňovací období (kalendářní rok) 2020 bude částka 315 000 Kč, tj. dílčí základ
daně z příjmů ze závislé činnosti.
Součástí
základu daně (dílčího základu daně) společníka veřejné obchodní společnosti
(fyzická osoba) je podle znění § 7 odst. 4 ZDP poměrná část základu daně nebo
daňové ztráty veřejné obchodní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým
se společník podílí na zisku v.o.s. U poplatníka (fyzická osoba), který je
komplementářem komanditní společnosti, je podle znění § 7 odst. 5 ZDP
součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo
daňové ztráty komanditní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se
komplementář podílí na zisku komanditní společnosti.
6.3
Daňová ztráta podnikatele a její uplatnění u spolupracující osoby
Pokud
fyzická osoba s příjmy ze samostatné činnosti (s výjimkou podílů
společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní
společnosti na zisku) provozuje tuto činnost za spolupráce druhého manžela nebo
za spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících
s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, popřípadě za spolupráce
jen ostatních osob žijících s poplatníkem ve společně hospodařící
domácnosti, může na spolupracující osoby rozdělit podle ustanovení § 13 ZDP
příjmy dosažené ze samostatné činnosti a výdaje vynaložené na dosažení,
zajištění a udržení těchto příjmů, přičemž může dojít k situaci, že
rozdělované příjmy jsou nižší než rozdělované výdaje. Lze tedy rozdělit na
spolupracující osobu i ztrátu z podnikání. Toto řešení se využije
zejména v situaci, když podnikatel dosahuje ztrátu, zatímco jeho
spolupracující manželka nebo ostatní osoby žijící s poplatníkem ve
společně hospodařící domácnosti, dosahují dílčí základ daně např.
z podnikání, z nájmu, z kapitálového majetku nebo z ostatních
příjmů. Pro možné uplatnění daňové ztráty pak platí jak pro podnikatele, tak
pro spolupracující osobu, podmínky § 34 odst. 1 ZDP. Dle znění § 13 ods.1 písm.
c) ZDP se spolupracující osobou rozumí i člen rodiny zúčastněný na provozu
rodinného závodu.
Příklad 31
Manžel podnikající
na základě živnostenského oprávnění dosáhne za zdaňovací období 2020 zdanitelné
příjmy 200 000 Kč a prokázané daňové výdaje 500 000 Kč, je tedy
v daňové ztrátě. Manželka má příjmy zdanitelné dle § 9 ZDP a dosáhne
zdanitelné příjmy z nájmu 900 000 Kč a prokazatelné daňové výdaje 560 000
Kč. Současně manželka vypomáhá svému manželovi v podnikání jako
spolupracující osoba.
Z důvodu reálné spolupráce manželky s manželem může být na ni
převedena plná výše 50 % příjmů a výdajů manžela, tedy 50 % jeho daňové ztráty.
Daňový subjekt
|
Rozdělení příjmů v Kč
|
Rozdělení výdajů v Kč
|
Manžel
|
100 000
|
250 000
|
Manželka ze spolupráce
|
100 000
|
250 000
|
z nájmu
|
900 000
|
560 000
|
celkem
|
1 000 000
|
810 000
|
Manželka
z důvodu převedení 50 % podílu příjmů a výdajů manžela sníží
v roce 2020 svůj základ daně z 340 000 Kč na 190 000 Kč a tím
dojde u ní ke snížení daně z 26 160 Kč na 3 660 Kč.
6.4
Odpočet daňové ztráty v následujících pěti zdaňovacích obdobích
Nejdříve si
uvedeme možnost odpočtu daňové ztráty v následujících pěti zdaňovacích
obdobích dle § 34 odst. 1 ZDP ve znění před účinností zákona č. 299/2020 Sb. Pokud daňovou ztrátu vyčíslenou
v daňovém přiznání k dani z příjmů nelze uplatnit v běžném
zdaňovacím období v plné výši, ustanovení § 34 odst. 1 a 2 ZDP
umožňuje odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za
předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti
zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová
ztráta vyměřuje. Pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob platí
dále úprava uvedená v § 5 odst. 3 ZDP, podle které daňovou ztrátu nebo
její část, kterou nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve
kterém vznikla, lze odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle
jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až § 10 v následujících
zdaňovacích obdobích podle § 34 ZDP.
V zákonu
o daních z příjmů však nenajdeme způsob odpočtu daňové ztráty
v jednotlivých následujících zdaňovacích obdobích, a proto lze
odpočet daňové ztráty využít v pěti zdaňovacích obdobích následujících po
období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k optimalizaci daňové
povinnosti poplatníka. Pro poplatníka daně z příjmů fyzických osob je
z hlediska optimalizace daňové povinnosti výhodné uplatnit
v následujících zdaňovacích obdobích vždy jen takový odpočet daňové ztráty
z předcházejících zdaňovacích období, aby poplatník mohl uplatnit všechny
nezdanitelné částky dle § 15, slevy na dani dle § 35 a § 35ba zákona,
resp. odpočty dle § 34 odst. 5 ZDP, které by jinak při jejich neuplatnění
v daném zdaňovacím období propadly.
V daňovém
přiznání za rok 2020 lze uplatnit daňovou ztrátu vzniklou a vyměřenou za
zdaňovací období 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019.
Příklad 32
Fyzická osoba
uvedla za rok 2019 v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických
osob podaném v posunutém termínu do 10. 8. 2020 (v důsledku
opatřeních souvisejících s šířením epidemie COVID-19) následující dílčí
základy daně:
-
dílčí základ daně
z příjmů ze závislé činnosti 145 000 Kč
-
dílčí základ daně
z příjmů z podnikání 125 000 Kč
-
dílčí základ daně
z příjmů z nájmu 55 000 Kč
Z roku 2016
má poplatník dosud neuplatněnou daňovou ztrátu z podnikání ve výši 190 000
Kč. Poplatník uplatňuje za rok 2019 odpočet příspěvků na penzijní připojištění
ve výši 12 000 Kč, odpočet příspěvků na soukromé životní pojištění ve výši 12
000 Kč, dále základní slevu na dani na poplatníka.
Vzhledem
k tomu, že součet dílčího základu daně z podnikání
a z nájmu dosahuje za rok 2019 výše 180 000 Kč, mohl by poplatník
uplatnit v daňovém přiznání za rok 2019 část dosud neuplatněné daňové
ztráty z roku 2016 do výše 180 000 Kč. To by pro něho mělo následující
důsledky:
-
úhrn dílčích základů
daně podle § 7 až 10 ZDP 180 000 Kč
-
celkový základ daně 145
000 Kč + 180 000 Kč 325 000 Kč
-
odpočet daňové ztráty
roku 2016 180 000 Kč
-
základ daně po odečtení
daňové ztráty 145 000 Kč
Pokud by poplatník
uplatnil odpočty příspěvků na penzijní připojištění a na životní pojištění
ve výši 24 000 Kč, činila by jeho daňová povinnost 18 150 Kč. Od této výše daně by si nemohl uplatnit plnou výši
základní slevy na poplatníka ve výši 24 840
Kč.
Z toho důvodu
je pro poplatníka výhodnější uplatnit nižší odpočet daňové ztráty z roku
2016, např. pouze částku 135 400 Kč. V tomto případě by uvedl
v daňovém přiznání za rok 2019:
-
součet všech dílčích
základů daně 325 000 Kč
-
odpočet daňové ztráty
z roku 2016 135 400 Kč
-
základ daně po odečtení
daňové ztráty 189 600 Kč
Při uplatnění
odpočtu příspěvků na penzijní připojištění a na životní pojištění ve výši
24 000 Kč, činila by jeho daňová povinnost 24 840 Kč. Po uplatnění slevy na
poplatníka ve výši 24 840 Kč by byla jeho daňová povinnost za rok 2019 nulová.
Více již
najdete v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a případy 3/2021.
Zákonem
č. 609/2020 Sb. dochází s účinností od 1. ledna 2021
v zákonu o daních z příjmů ke zrušení superhrubé mzdy
a solidárního zvýšení daně a k zavedení dvou sazeb daně
z příjmů fyzických osob. Došlo rovněž ke zvýšení i základní daňové
slevy na dani na poplatníka, která od roku 2008 zůstávala stejná navzdory
inflaci i růstu mezd. V § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP se
zvyšuje základní sleva na dani na poplatníka z dosavadních
24 840 Kč na částku 27 840 Kč pro rok 2021 a na částku
30 840 Kč pro rok 2022. Jak se dané skutečnosti promítnou u zaměstnanců
s různě vysokými měsíčními příjmy a jak se jim zvýší čistá mzda?
Zrušení superhrubé
mzdy
Dochází ke zrušení
zvýšení základu daně z příjmů ze závislé činnosti o částku
odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, které je
z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit
zaměstnavatel (33,8 % z hrubé mzdy zaměstnance).
V upraveném
znění § 6 odst. 12 ZDP se uvádí, že základem daně (dílčím základem
daně) jsou příjmy ze závislé činnosti. Daň z příjmů ze závislé
činnosti (resp. měsíční záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti) se už
počínaje měsícem leden 2021 nepočítá ze superhrubé mzdy, ale pouze z hrubé
mzdy zaměstnance, tedy z výrazně menší částky než tomu bylo dříve při
uvažování výpočtu daně (měsíční zálohy na daň) ze superhrubé mzdy. K obdobné
úpravě došlo v § 6 odst. 13 a dále došlo v § 6 ke
zrušení odstavce 14 a 15 ZDP.
V souvislosti se
zrušením superhrubé mzdy došlo k úpravě znění § 38h
odst. 1 ZDP, týkající se vybírání a placení záloh na daň
z příjmů FO ze závislé činnosti. Upravené znění uvádí, že plátce daně
vypočte zálohu na daň z příjmů FO ze závislé činnosti ze základu pro
výpočet zálohy. Tato záloha se spravuje jako daň podle daňového řádu.
Základem pro výpočet
zálohy je úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených
poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, s výjimkou
příjmu, který není předmětem daně, který je od daně osvobozen nebo z něhož
je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Základ pro výpočet zálohy do
100 Kč se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a nad 100 Kč na celé
stokoruny nahoru.
Zavedení dvou
sazeb daně z příjmů FO
Nově zákon
v § 16 ZDP obsahuje dvě sazby daně z příjmů FO. Sazba daně
činí
a) 15 % pro část základu daně do
48násobku průměrné mzdy a
b) 23 % pro část
základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy.
Daň
se vypočte ze základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně
a o odčitatelné položky od základu daně a zaokrouhleného na celá
sta Kč dolů, a to jako součet součinů příslušné části takového
základu daně a sazby pro tuto část základu daně. Zvýšená sazba daně
23 % nahrazuje dosavadní solidární zvýšení daně ve výši 7 %
z kladného rozdílu mezi součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu
daně podle § 6 a dílčího základu daně podle § 7 ZDP
a 48násobkem průměrné mzdy (dosavadní znění § 16a ZDP).
Výše průměrné mzdy
pro účely uplatnění druhé zvýšené sazby daně
vyplývá pro rok
2021 z nařízení vlády č. 381/2020 Sb. Všeobecný vyměřovací základ za rok 2019 činí
34 766 Kč, přepočítací koeficient 1,0194, takže průměrná mzda za rok
2019 činí 34 766 Kč x 1,0194 = 35 441 Kč.
Do částky základu
daně 48 x 35 441 Kč = 1 701 168 Kč se použije sazba
daně ve výši 15 %, nad tuto výši základu daně se použije sazba daně
23 %. U příjmů zaměstnance v přepočtu na 1 měsíc, půjde
v roce 2021 o hraniční částku měsíční hrubé mzdy
141 764 Kč. Nad tuto výši je nutno počítat měsíční zálohu na daň se
sazbou daně 23 %.
V § 16a ZDP
je obsažen výpočet daně pro samostatný základ daně. Uvádí se zde, že sazba daně
pro samostatný základ daně činí 15 %. Daň se vypočte jako součin
samostatného základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů a sazby
daně pro tento základ daně.
Způsob výpočtu
daně je obsažen v novém ustanovení § 16ab ZDP. Daň poplatníka se vypočte jako součet daně
podle § 16 snížené o slevy na dani a daně podle § 16a.
Pokud je daňový bonus podle § 35c odst. 3 ZDP vyšší nebo roven dani
podle § 16a, sníží se o tuto daň daňový bonus a daň poplatníka
se rovná nule. Pokud je daňový bonus podle § 35c odst. 3 nižší než
daň podle § 16a, daňový bonus je roven nule a daň poplatníka se rovná
dani podle § 16a snížené o daňový bonus podle § 35c odst. 3
ZDP.
V novém znění § 38h odst. 2 ZDP se
uvádí, že sazba zálohy činí 15 % pro část základu pro výpočet
zálohy do 4násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet
zálohy přesahující 4násobek průměrné mzdy. Záloha se vypočte jako součet
součinů příslušné části základu pro výpočet zálohy a sazby zálohy pro tuto
část základu pro výpočet zálohy.
S ohledem
na zrušení solidárního zvýšení daně, dochází ke zrušení stávajícího
§ 38g odstavec 4 (týká se povinnosti podat daňové přiznání
poplatníkem, u něhož se daň zvyšuje o solidární zvýšení daně)
a ke zrušení § 38ha ZDP (týká se solidárního zvýšení daně
u zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti).
Zatímco solidární
zvýšení daně se vztahovalo pouze na příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP)
a dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), pak nová
progresivní sazba daně 23 % se vztahuje na celkový základ daně
z příjmů FO přesahující 48násobek měsíční průměrné mzdy. Jedná se
o celkový základ daně, jehož součástí jsou i dílčí základy daně
z kapitálového majetku, z nájmu a z ostatních příjmů.
Příklady výpočtu
čisté mzdy u zaměstnance s různě vysokou měsíční hrubou mzdou
Pro zjednodušení
výpočtu a rozsahu tabulky nebudeme uvažovat s žádným odpočtem
nezdanitelné částky od základu daně dle § 15 ZDP a ze slev na dani
zohledníme pouze základní slevu na dani na poplatníka. Porovnáme si, kolik
zaměstnanec při stejné hrubé mzdě v roce 2021 a 2020 na zrušení
superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka vydělá.
Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu
20 000 Kč a učinil u zaměstnavatele prohlášení
k dani
|
Příklad 1
|
Údaje v Kč
|
Měsíce 1-12/2020
|
Měsíce 1-12/2021
|
Výše hrubé mzdy
|
20 000
|
20 000
|
Pojistné hrazené
zaměstnavatelem (33,8 %)
|
6 760
|
6 760
|
Superhrubá mzda po
zaokrouhlení na stovky
|
26 800
|
zrušena
|
Daň 15 %
|
4 020
|
3 000
|
Základní sleva na
dani na poplatníka
|
2 070
|
2 320
|
Pojistné hrazené
zaměstnancem (11 %)
|
2 200
|
2 200
|
Čistá mzda
|
15 850
|
17 120
|
Měsíční zvýšení
čisté mzdy 2021
|
|
1 270
|
Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu 30 000 Kč
a učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani
|
Příklad 2
|
Údaje v Kč
|
Měsíce 1-12/2020
|
Měsíce 1-12/2021
|
Výše hrubé mzdy
|
30 000
|
30 000
|
Pojistné hrazené
zaměstnavatelem (33,8 %)
|
10 140
|
10 140
|
Superhrubá mzda po
zaokrouhlení na stovky
|
40 200
|
zrušena
|
Daň 15 %
|
6 030
|
4 500
|
Základní sleva na
dani na poplatníka
|
2 070
|
2 320
|
Pojistné hrazené
zaměstnancem (11 %)
|
3 300
|
3 300
|
Čistá mzda
|
22 740
|
24 520
|
Měsíční zvýšení
čisté mzdy 2021
|
|
1 780
|
Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu 50 000 Kč
a učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani
|
Příklad 3
|
Údaje v Kč
|
Měsíce 1-12/2020
|
Měsíce 1-12/2021
|
Výše hrubé mzdy
|
50 000
|
50 000
|
Pojistné hrazené
zaměstnavatelem (33,8 %)
|
16 900
|
16 900
|
Superhrubá mzda po
zaokrouhlení na stovky
|
66 900
|
zrušena
|
Daň 15 %
|
10 035
|
7 500
|
Základní sleva na
dani na poplatníka
|
2 070
|
2 320
|
Pojistné hrazené
zaměstnancem (11 %)
|
5 500
|
5 500
|
Čistá mzda
|
36 535
|
39 320
|
Měsíční zvýšení
čisté mzdy 2021
|
|
2 785
|
Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu 70 000 Kč
a učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani
|
Příklad 4
|
Údaje v Kč
|
Měsíce 1-12/2020
|
Měsíce 1-12/2021
|
Výše hrubé mzdy
|
70 000
|
70 000
|
Pojistné hrazené
zaměstnavatelem (33,8 %)
|
23 660
|
23 660
|
Superhrubá mzda po
zaokrouhlení na stovky
|
93 700
|
zrušena
|
Daň 15 %
|
14 055
|
10 500
|
Základní sleva na
dani na poplatníka
|
2 070
|
2 320
|
Pojistné hrazené
zaměstnancem (11 %)
|
7 700
|
7 700
|
Čistá mzda
|
50 315
|
54 120
|
Měsíční zvýšení
čisté mzdy 2021
|
|
3 805
|
Více již
najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále
4-5/2021.