Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Daňový subjekt nesouhlasí s postupem správce daně při místním šetření
27.08.2018
V takovém případě má možnost podat stížnost podle § 261daňového řádu. Správce daně skutečnosti uvedené ve stížnosti prošetří, pokud je to vhodné nebo účelné prošetření stížnosti, také vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, jejichž výpověď může přispět k objasnění věci.
Je ale nutné zdůraznit, že prošetřování stížnosti není řízením, jehož výsledkem by bylo vydání rozhodnutí. Jedná se o samostatný procesní postup, který primárně slouží k nápravě vad úkonů správce daně a nevhodného chování úředních osob. Stížnost lez podat ústně do protokolu nebo písemným podáním. Pokud je podána písemně, potom platí, že je nutné toto podání posuzovat podle skutečného obsahu, bez ohledu na to, zda je jako stížnost označena či nikoliv. Podání stížnosti není vázáno na žádnou lhůtu, záleží tedy na stěžovateli, z logiky věci ale vyplývá, že by to mělo být co nejdříve po tom, kdy chybný postup či nevhodné chování úředních osob zjistí.
Daňový řád stanoví lhůtu pro vyšetření stížnosti v délce 60 dnů ode dne doručení příslušnému správci daně, je možné konstatovat, že se jedná o poměrně dlouhou lhůtu.
Použití režimu přenesení daňové povinnosti
24.08.2018
Pokud poskytuje plátce stavební nebo montážní práce osobě, která není plátcem, použije běžný režim pro uplatnění DPH. V běžném režimu má povinnost přiznat a zaplatit daň plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění.
V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, který poskytl zdanitelné plnění povinen do patnácti dnů po uskutečnění zdanitelného plnění vystavit daňový doklad. Tento daňový doklad musí obsahovat základní náležitosti daňového dokladu a navíc sdělení „daň odvede zákazník“. Daňový doklad vystavený plátcem na zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti nemusí obsahovat sazbu daně a výši daně. Za správnost uplatněné daně odpovídá plátce, který zdanitelné plnění přijal.
Stanovení základu daně při poskytnutí stavebních a montážních prací
23.08.2018
Podle § 36 odst. 3 písm. e) zákona o DPH zahrnuje základ daně při poskytnutí stavebních a montážních prací, provedených v souvislosti s rekonstrukcí, modernizací nebo s opravou již dokončené stavby, materiál, stroje a konstrukce, které se do stavby jako její součást montážními nebo stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.
V rámci různých oprav a rekonstrukcí se jedná například o zabudování kuchyňských linek, vnitřních rozvodů studené a teplé vody, vnitřních odpadových šachet, vnitřních rozvodů elektroinstalace, včetně nástropních a nástěnných svítidel, rozvodů zabezpečovacích a bezpečnostních zařízení, klozetů, van, umyvadel, dřezů, baterií, kuchyňských odsavačů par, karem, boilerů, ústředního vytápění včetně kotlů, krbů, tepelných čerpadel, vestavěného nábytku, protipožárního zařízení včetně rozvodů a hasicích přístrojů, technologií osobního výtahu, centrálních vysavačů, klimatizačního zařízení, dále u obkladů stěn a stropů, při zabudování okenic, mříží, žaluzií, rolet, markýz, pevně spojené podlahové krytiny apod.
Poskytnutí benefitů v peněžité podobě
22.08.2018
není předmětem DPH, protože z § 4 odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že se peníze nepovažují za zboží, a proto poskytnutí benefitu v peněžité podobě nemůže být zdanitelným plněním, protože se nejedná o úplatu za dodání zboží nebo poskytnutí služby, které jsou podle § 2 zákona o DPH předmětem DPH.
Prakticky to tedy znamená, že poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci jako benefit např. finanční příspěvek na dovolenou nebo finanční odměnu při životním či pracovním výročí, tato částka není předmětem DPH, protože se nejedná o úplatu za dodání zboží či poskytnutí služby jako zdanitelné plnění podle zákona o DPH. Poskytnutí benefitu zaměstnanci v peněžité podobě se nijak nepromítá do přiznání k DPH.