Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Přelévání zisku do daňových rájů se zkomplikuje
07.05.2018
Zabránit přelévání peněz mezi spřízněnými firmami má novela, která by měla platit od příštího roku. Zpřísní podmínky, za jakých si budou firmy odečítat úroky z půjček od daňového základu. Takzvaným daňovým balíčkem, jehož je návrh součástí, se bude vláda zabývat na některém z příštích jednání. Týkat se bude nejen půjček od spřízněných firem, ale i od bank a úvěrových společností.
Pro řadu společností to bude znamenat obtížnější přelévání zisku do daňových rájů, jiným firmám se může ztížit přístup k "levným penězům". Podle některých odhadů kvůli tomu proteče českou ekonomikou o miliardy korun méně. Doposud platilo omezující pravidlo pouze pro půjčky od spřízněných firem. "Úroky a další výdaje na úvěr si mohl podnikatel uznat jako náklad, pokud půjčka nepřevyšovala čtyřnásobek kapitálu firmy," vysvětlila vedoucí daňového oddělení poradenské firmy Vilímková, Dudák & Partners Hana Procházková.
Daňová ztráta jako položka snižující základ daně
02.05.2018
V případě, kdy poplatník vykáže v jednom zdaňovacím období daňovou ztrátu, logicky mu – v tomto zdaňovacím období – nevzniká žádná daňová povinnost. Navíc (podle § 34 odst. 1 ZDP) může tuto ztrátu uplatnit v následujících pěti zdaňovacích obdobích jako položku snižující základ daně.
Jiné pravidlo (např. Rovnoměrnost uplatnění apod.) uvedené ustanovení neobsahuje a tak záleží jen na poplatníkovi kdy a v jaké výši daňovou ztrátu jako položku snižující základ daně zohlední.
Daňovou ztrátu nelze využít jako položku snižující základ daně v případě, kdy u poplatníka dojde k „podstatné změně“ ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole ve smyslu ustanovení § 38na ZDP.
Účetní ztráta
30.04.2018
Účetní ztráta připadá v úvahu pouze u těch poplatníků, kteří vedou účetnictví (u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, nepřipadá v úvahu). Výsledkem hospodaření zjištěným v účetnictví je zisk nebo ztráta, přičemž tento je výchozím údajem pro stanovení základu daně (v přiznání k dani z příjmů právnických osob se uvádí na řádku 10).
Účetní a daňovou ztrátu nelze zaměňovat. Vykáže-li účetní jednotka v účetnictví ztrátu, neznamená to, že vykáže rovněž ztrátu daňovou a už vůbec ne to, že případná daňová ztráta se bude rovnat ztrátě účetní. V účetnictví vzniká ztráta tehdy, jsou-li náklady (zůstatky účtů účtové třídy 5) vyšší než výnosy (zůstatky účtů účtové třídy 6).
Archivace daňové a účetní agendy
30.04.2018
Pro účely vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny uschovávat:
* účetní závěrku a výroční zprávu po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,
* účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají; v případě účetních dokladů bude ovšem pětiletá lhůta zpravidla nedostačující, protože účetní doklady jsou současně doklady daňovými a tak je nutné v tomto směru respektovat a akceptovat také daňové předpisy,
* účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají formu vedení účetnictví, po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají; forma vedení účetnictví může být v souladu s § 33 ZoÚ buď listinná, nebo technická nebo smíšená.
Pro oblast nemocenského pojištění je pro úschovu souvisejících dokladů stanovena lhůta 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Za záznamy o těchto skutečnostech se vždy považují doklady o druhu, vzniku a skončení pracovního vztahu a záznamy o evidenci docházky do práce, včetně doby pracovního volna bez náhrady příjmu.