Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Přechod z daňové evidence na účetnictví
29.01.2018
Fyzická osoba, která vede, resp. vedla do konce roku 2017 daňovou evidenci a do 1. 1. 2018 povede účetnictví, stanoví základ daně za rok 2017 standardním způsobem a speciální úpravy plynoucí z této změny se projeví až při stanovení základu daně za rok 2018.
Dílčím základem daně tedy bude rozdíl mezi zdanitelnými příjmy a daňovými výdaji zjištěný v daňové evidenci a upravený o některé další položky (odpisy, splátky v případě finančního leasingu apod.). Zákon o daních z příjmů v § 7b ukládá poplatníkům, kteří vedou daňovou evidenci evidovat nejen příjmy a výdaje, ale i majetek a dluhy. Tito poplatníci mají rovněž povinnost zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů, a to k poslednímu dni zdaňovacího období. Jedná se vlastně o „inventarizaci“ majetku a dluhů, jejíž povinnost ukládá zákon o účetnictví. Ten se však na poplatníky, kteří vedou daňovou evidenci, nevztahuje (nejsou ÚJ). A právě výsledky této „inventarizace“ (zjištěného skutečného stavu majetku a dluhů) jsou klíčovými údaji pro zahájení vedení účetnictví a proto je třeba věnovat tomuto zjišťování stavů na konci roku 2017 náležitou pozornost. O ověření skutečného stavu majetku a závazků musí být proveden zápis. Případné inventarizační rozdíly pak ovlivní základ daně za rok 2017.
DPH při poskytování ubytovací služby
26.01.2018
Nájem nemovité věci je podle zákona o DPH osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně. Plátce se však může rozhodnout, že při poskytnutí nájmu nemovité věci jinému plátci pro uskutečňování jeho ekonomické činnosti, uplatní daň. Poskytnutí krátkodobého nájmu je vždy zdanitelným plněním, u kterého se uplatní základní sazba daně 21 %.
Krátkodobým nájmem je nájem stavby nebo jednotky (bytu) popřípadě spolu s vnitřním movitým vybavením nebo dodáním plynu, elektřiny tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. Ubytovací služby, které jsou zprostředkovávány prostřednictvím internetových platforem, mají v zásadě charakter ubytovací služby, nikoliv nájmu.
Pro účely uplatnění daně z přidané hodnoty je důležitá definice osoby povinné k dani. Podle zákona o DPH se za osobu povinnou k dani považuje fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost, přičemž se za ekonomickou činnost považuje soustavná činnost osob poskytujících služby, nebo soustavné využití hmotného majetku za účelem získání příjmů.
Dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu
26.01.2018
Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely podnikání plátce je také osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Jedná se o případy, kdy dojde k fyzické přepravě zboží z tuzemska do jiného členského státu, ale právo nakládat se zbožím jako vlastník není převedeno na druhou osobu.
Plátce je v takovém případě v postavení dodavatele zboží z tuzemska a pořizovatele zboží v jiném členském státě v jedné osobě. V jiném členském státě, do kterého je toto zboží přemístěno, vzniká plátci povinnost přiznat daň z pořízení zboží z jiného členského státu.
Jedná se o případy, kdy si plátce přemísťuje svůj obchodní majetek ze svéhodaňového identifikačního čísla, které mu bylo přiděleno v ČR na své daňové identifikační číslo, které mu bylo přiděleno v členském státě, do kterého tento svůj obchodní majetek pro účely podnikání přemísťuje.
Obchodním majetkem jsou pro plátce majetkové hodnoty, které mu slouží k uskutečňování ekonomických činností a jsou jím určeny k uskutečňování ekonomických činností. Rozsah, jakým jsou tyto hodnoty určeny k uskutečňování ekonomických činností, stanoví plátce tím, v jakém rozsahu uplatní nárok na odpočet daně.
DPH u služeb vázaných na dovoz a vývoz zboží
24.01.2018
Při stanovení místa plnění při přepravě zboží, a to i v případě, že jsou vázány na dovoz či vývoz zboží, je třeba z hlediska použití pravidla pro určení místa plnění rozlišovat, zda je příjemcem této služby osoba povinná k dani nebo osoba nepovinná k dani. Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě povinné k dani se stanoví místo plnění podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 odst. 1 zákona o DPH.
Mezi další služby obvykle poskytované v návaznosti na dovoz a vývoz zboží patří zejména např. nakládka a vykládka zboží či manipulace se zbožím, celní služby a zprostředkovatelské služby. Obdobně jako u přepravy zboží také u nakládky, vykládky a manipulace se zbožím je třeba při použití pravidla pro určení místa plnění rozlišovat, zda je příjemcem této služby osoba povinná k dani nebo osoba nepovinná k dani. Při poskytnutí těchto služeb osobě povinné k dani se stanoví místo plnění stejně jako u přepravy zboží podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 odst. 1 zákona o DPH.