Vláda schválila novelu zákoníku práce. O 1. ledna se mají měnit výpovědi i zkušební doba
26.08.2024
Vláda předložila Poslanecké sněmovně novelu zákoníku práce, která výrazně mění vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Odbory však novelu ostře kritizují, tvrdí, že jde ve prospěch zaměstnavatelů a nezohledňuje nerovnost mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Jedním z hlavních bodů kritiky je změna ve výpovědní době, která nově začne běžet od okamžiku výpovědi místo od prvního dne následujícího měsíce, což může zkrátit výpovědní dobu až o měsíc.
Od ledna se prodlouží zkušební doba pro řadové zaměstnance na čtyři měsíce a pro vedoucí pracovníky na osm měsíců. Výpovědní doba se naopak zkrátí. Nezletilí budou mít možnost pracovat na letní brigádě již od čtrnácti let místo dosavadních patnácti let, jak bylo předtím.
Odbory kritizují novelu zákoníku práce také za prodloužení zkušební doby, což podle nich zvyšuje období nejistoty pro zaměstnance. Ministerstvo práce uznává tento problém, ale zároveň tvrdí, že novela přináší i výhody. Ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) zdůrazňuje, že novela zavádí novou povinnost pro zaměstnavatele, kteří musí uchovat rodičům jejich pracovní místo až do dvou let věku dítěte, což je prodloužení oproti dosavadním šesti měsícům. Nově budou mít rodiče také možnost pracovat během rodičovské dovolené na základě dohody o provedení práce nebo pracovní činnosti.
Novela zákoníku práce umožňuje nezletilým školákům chodit na letní brigády od čtrnácti let, ale pouze se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců. Jejich pracovní doba bude omezená na maximálně 35 hodin týdně, práce bude muset být lehká a zakázaná bude noční práce.
Další změny novely zahrnují i úpravy týkající se výplaty v cizí měně. Nově budou mít na tuto možnost nárok nejen lidé pracující v zahraničí, ale také cizinci pracující v Česku a Češi, kteří žijí v zahraničí nebo mají tam rodinu.
S
(Zdroj: moneymag.cz)
Zajištění daně z příjmů placených do zahraničí
16.06.2017
Pokud zdanitelný příjem nerezidenta ze zdrojů na území ČR nepodléhá tzv. srážkové dani dle § 36 ZDP ani zálohové dani, podléhá obecně zajištění daně, nestanoví-li ZDP nebo příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění jinak.
Podstatou zajištění daně je úkol plátce příjmů alias plátce daně – který je definován v § 38c ZDP – srazit z úhrady nerezidentnímu poplatníkovi ve prospěch českého finančního úřadu zajištění na daň. Tímto si ČR doslova zajišťuje splnění daňové povinnosti nerezidentů, kterého by se jinak nemusela dočkat, a šlo by o nezdravou konkurenční výhodu zahraničních firem. Zajištění daně, která doposud ještě není splatná a ani nebyla stanovena – k tomu dojde zpravidla na základě daňového přiznání za dotčené zdaňovací období – má po právní stránce charakter předběžného opatření. Obecně problematiku zajištění daně upravuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména v § 233 až § 237, kde je poněkud skryto do legislativní zkratky „daň vybíraná srážkou“
• Plátce daně, který je povinen podle zákona vybrat nebo srazit daň nebo úhradu na zajištění daně, je povinen daň vybíraná srážkou odvést ve stanovené lhůtě a výši.
Této obecné možnosti zajištění daně plátcem daně založené procesním daňovým právem dosyta využil ZDP, který v § 38e stanoví povinnost zajištění daně z určitých příjmů nerezidentních fyzických i právnických osob. Přičemž se při správě zajištění daně postupuje jako při správě záloh na daň, nestanoví-li ZDP jinak.
Daňové řešení bezúročné zápůjčky poskytnuté zaměstnanci
16.06.2017
Obecně platí, že majetkový prospěch vzniklý vydlužiteli z titulu poskytnutí bezúročné zápůjčky je předmětem daně z příjmů s testováním osvobození tohoto příjmu od daně u poplatníka daně z příjmů FO dle § 4a písm. m) ZDP.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že od daně z příjmů FO je osvobozen bezúplatný příjem v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, pokud tento příjem není příjmem ze závislé činnosti, a pokud
– se jedná o příjem od příbuzného v linii přímé, linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
– se jedná o příjem od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním bezúplatného příjmu ve společně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
– se jedná o příjem obmyšleného z jeho majetku, který do svěřenského fondu vyčlenil nebo kterým zvýšil majetek tohoto fondu, nebo z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2, nebo
4. v úhrnu příjmy z těchto majetkových prospěchů od téhož poplatníka nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč.
Nespolehlivý plátce a nespolehlivá osoba
15.06.2017
V § 106a zákona o DPH je s účinností od 1. 1. 2013 vymezen institut nespolehlivého plátce, k němuž byla zveřejněna metodická informace GFŘ, která byla ještě v následujícím období dvakrát aktualizována. Vymezení nespolehlivého plátce souvisí zejména s ručením za nezaplacenou daň.
Novelou zákona o DPH, která je součástí daňového balíčku, se s účinností od 1. 7. 2017 doplňuje pravidlo, podle něhož, dojde-li ke zrušení registrace nespolehlivého plátce, stává se tato osoba nespolehlivou osobou okamžikem, kdy přestane být plátcem. Nespolehlivou osobou se stane také na základě rozhodnutí správce daně osoba, která není plátcem, která závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě DPH.
Novelou zákona o DPH s účinností od 1. 7. 2017 se do zákona o DPH doplňuje vedle institutu „nespolehlivého plátce“ také institut „nespolehlivé osoby“, který má sloužit podle názoru Ministerstva financí ČR jako preventivní nástroj při boji s daňovými úniky. Cílem zavedení nového institutu nespolehlivé osoby je podle Ministerstva financí ČR zamezit účelovému rušení registrace nespolehlivých plátců za účelem „očištění“ se a opětovnému návratu mezi plátce DPH a možnost označit statutem nespolehlivosti i jiné osoby, které nejsou dosud plátci, pokud vykazují srovnatelné společensky škodlivé jednání tak, aby okamžitě k datu vzniku plátcovství již měli označení nespolehlivého plátce.
Srážková daň z příjmů placených do zahraničí
15.06.2017
Jedna věc je uvalit na určité příjmy nerezidenta českou daň, a druhá věc je reálně vybrat tuto daň. K čemu by totiž bylo ČR právo zdanit určitý příjem – byť i zaručené mezinárodní Smlouvou – když by neměla fakticky možnost vynutit si splnění této daňové povinnosti nerezidenta.
Obvykle se totiž u nás nezdržuje, ani zde nemívá žádný ekonomicky významný majetek (zejména nemovité věci), který by se dal zajistit nebo postihnout daňovou exekucí. Proto je v případě zdanění nerezidentů nejvyšší prioritou otázka, jak efektivně naplnit právo na zdanění. Neboli jak zajistit, aby nerezident svou daňovou povinnost u nás splnil. Pro tyto účely se vyvinuly různé daňové instituty, techniky a postupy, přičemž všechny jsou založeny na principu změny osoby odpovědné za zdanění z a priori problémového nerezidentního poplatníka na obvykle loajálnějšího rezidentního plátce příjmů. Stát zdroje příjmu si tak vynutí úhradu daně nerezidentního poplatníka jednoduše na „svém“ plátci příjmu, který – natvrdo řečeno – má reálně v Česku zpravidla o co přijít, pokud by došlo až na daňovou exekuci. Zdejšího plátce příjmu lze samozřejmě i daleko účinněji kontrolovat a postihovat, a tím jej „motivovat“ k řádnému zdanění příjmů plynoucích jiné osobě. Nejde přitom ze strany plátce o úhradu daně za jiného poplatníka navíc, ale je z příjmů určených nerezidentovi sražena přímo ve státě zdroje – tj. v ČR – určitá částka, kterou plátce poukáže svému českému správci daně. Navíc plátce příjmů nemá důvod českou daň z příjmu nerezidenta nesrazit, břemeno zdanění totiž nese poplatník.