Účelem zákona o
rezervách je kromě jiného nastavit podmínky, které je nutno splnit k tomu, aby
rezerva byla daňově účinná. Zákon zakládá práva a povinnosti vymezených
subjektů vůči správci daně, přičemž se vychází z vrchnostenského přístupu státu
a jeho orgánů, neb se jedná o právní normu veřejného práva. To znamená, že
tento zákon vymezuje kromě již zmíněného též subjekty, které jsou oprávněny
rezervu tvořit, účel, pro který lze tuto rezervu vytvářet, včetně pravidel pro
její tvorbu, čerpání a eventuální zrušení.
Zákon současně
vedle tvorby rezerv zakotvuje též možnost tvorby opravných položek, jejichž
účelem je poskytnutí satisfakce věřiteli, který byl z důvodů správného
zaúčtování pohledávky povinen odvést daň z výnosu, avšak tento se pro něj
nestal skutečným příjmem, např. z důvodu toho, že jeho obchodním partnerem byl
subjekt s platební neschopností.
Komentář
k § 1
Zákon
č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ nebo „ZRE“) upravuje
způsob tvorby a výši rezerv a opravných položek. Jedná se
o veřejnoprávní normu, která doplňuje zákon č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Pokud jde
o vyjádření vztahu mezi ZDP a ZRE, nutno dodat, že ZRE je ve vztahu
k ZDP lex specialis. ZDP stanoví ve svém § 24 odst. 2
písm. i), které rezervy a opravné položky jsou daňově účinné, tedy
jsou výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných
příjmů. V kontextu s tím platí, že podle § 24 odst. 1 ZDP
jsou výdaji (náklady) též rezervy a opravné položky, jejichž způsob tvorby
a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon, kterým je právě ZRE.
V § 24
odst. 9 ZDP jsou pak řešeny případy, kdy pohledávka byla nabyta přeměnou,
ovšem s výjimkou rezerv vytvářených poplatníky v souvislosti
s dosahováním příjmů plynoucích jim podle § 10 ZDP a s výjimkou
rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle ZRE.
Shrnuto – podtrženo – ZDP vymezil, které rezervy a opravné položky jsou
daňově účinné a současně které jsou z tohoto výhodného daňového
režimu vyňaty.
Zákonodárce
v tomto ustanovení stanovuje podmínky, které je nutno všechny splnit už
jen proto, aby rezerva byla daňově účinná. Dále zákon vymezuje subjekty, které
jsou oprávněny rezervu tvořit, účel tvorby této rezervy a pravidla pro
její tvorbu, čerpání, popř. zrušení rezervy. Kromě toho zákon určuje časový
způsob tvorby rezerv, což znamená, že tvorba rezervy je vázána na zákonem
vymezený časový úsek, období a výkonový způsob tvorby rezerv.
Koncepce zákona
vychází z toho, že tvorba daňově účinných rezerv má povahu fakultativní.
Je tedy na vůli daňového subjektu, zda bude rezervu tvořit, či nikoliv.
S tím souvisí i to, že tvorba rezervy představuje možnost ovlivnit
hospodářský výsledek podnikatele zahrnutím rezerv do daňově uznatelných výdajů,
avšak při splnění zákonem stanovených předpokladů.
ZRE souvisí
s celou řadou dalších právních norem, které na něj mohou takto odkazovat.
Nejčastěji půjde o účetní standardy pro jednotlivé druhy účetních
jednotek, které řeší tvorbu rezerv a opravných položek k neuhrazeným
pohledávkám z účetního pohledu.
Zákonem
č. 170/2017 Sb. byla zavedena úprava, která reflektuje skutečnost, že
tento zákon upravuje vedle způsobu tvorby a výše rezerv, které jsou
uplatňovány poplatníkem daně z příjmů jako výdaj vynaložený na dosažení,
zajištění a udržení příjmů, též tvorbu a výši rezerv, které se tvoří
nezávisle na účelově shodné rezervě vytvářené podle právních předpisů
upravujících účetnictví (rezerva na nakládání s elektroodpadem ze
solárních panelů) a které poplatník uplatňuje jako položku snižující základ
daně.
Komentář
k § 2
Zákonodárce
v odst. 1 vymezil rezervy, které jsou podle ZDP výdaji na dosažení,
zajištění a udržení příjmů. ZRE viditelně rozlišuje, které rezervy
mohou vytvářet vybrané subjekty a které – z hlediska svého
obecnějšího charakteru – mohou vytvářet prakticky všichni poplatníci. Novela
zákona, která byla provedena zákonem č. 170/2017 Sb., reflektuje
skutečnost, že tento zákon upravuje s účinností od 1. 1. 2016 též rezervu
na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do 1.
1. 2013, přičemž tyto rezervy ve výčtu rezerv do přijetí této novely chyběly.
-
Pohledávky, ke kterým
lze vytvářet opravné položky
Definice pohledávek,
ke kterým lze vytvářet ve smyslu tohoto zákona opravné položky, je obsažena
v odst. 2. Tato definice je závazná pro celý ZRE, nicméně
v některých ustanoveních tohoto zákona může být aplikován odlišný přístup,
např. v případě § 5. Takovéto vymezení pohledávek je v tomto
zákoně zakomponováno od roku 2001. Již v rozsudku sp.zn. 1 Afs 65/2012
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „smyslem vytvoření opravné položky
(§ 2 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro
zjištění základu daně z příjmů) je poskytnutí „satisfakce“ věřiteli, který
byl z důvodů správného zaúčtování pohledávky povinen odvést daň z výnosu,
který pro něj však nebyl skutečným příjmem, a proto je oprávněn postupně
vytvořit ve svém účetnictví daňově uznatelný náklad [§ 24 odst. 2
písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů].“
Z toho tedy
plyne, že opravné položky je možno tvořit toliko k pohledávkám,
o kterých bylo při jejich vzniku řádně účtováno ve výnosech a pokud
by takový výnos v účetnictví nebyl daňovým subjektem evidován, není možno
ani takové opravné položky vytvářet. Zákon tak jako obecné pravidlo stanovil,
že o pohledávce musí být při jejím vzniku účtováno do výnosů, když takto
vzniklý příjem tvoří pochopitelně základ daně. Oproti tomu opravné položky není
možno tvořit k vybraným pohledávkám s ohledem na jejich vznik, tj.
z titulu cenných papírů a ostatních investičních nástrojů, úvěrů,
zápůjček, ručení, záloh, plnění ve prospěch vlastního kapitálu, úhrady ztráty
obchodní korporace, smluvních pokut a úroků z prodlení, poplatků
z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů,
k pohledávkám nabytým bezúplatně a k souboru pohledávek. Zde je
zohledněn zejména jejich charakter a skutečnost, že u těchto
pohledávek dochází k jejich zahrnutí do základu daně převážně až
v době jejich faktické úhrady.
-
Nabytí pohledávky
postoupením
V odst. 3
je zakotvena koncepce, podle níž opravné položky může poplatník tvořit
k rozvahové hodnotě pohledávky nabyté postoupením pouze za podmínky, že
uhradil její pořizovací cenu. Pokud jde o samotnou pořizovací cenu, je
u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, výdajem (nákladem) na
dosažení, zajištění nebo udržení příjmů, avšak jen do výše příjmů plynoucích
z jejich úhrady dlužníkem nebo postupníkem při jejím následném postoupení,
jak plyne z § 24 odst. 2 písm. o) ZDP. Půjde-li
o poplatníka, který účtuje v soustavě podvojného účetnictví, bude takovým
daňovým výdajem cena pořízení u pohledávky nabyté postoupením, a to
do výše příjmů plynoucích z její úhrady dlužníkem nebo postupníkem při
jejím následném postoupení a zvýšených o částku použité opravné
položky nebo rezervy podle ZRE, a u pohledávky postoupené před lhůtou
splatnosti o diskont připadající na zbývající dobu do lhůty splatnosti. Při
určení výše diskontu je nutno postupovat dle úrokových sazeb obvyklých při
poskytování finančních prostředků s odpovídající dobou splatnosti,
s přihlédnutím k ust. § 24 odst. 2 písm. s) bod 2 ZDP.
Pokud by šlo
o postupníka, platí, že tento může opravnou položku tvořit
k rozvahové hodnotě pohledávky jen tehdy, pakliže uhradil její pořizovací
cenu. To znamená, že správci
daně nebude zřejmě postačovat toliko to, že bude předložena smlouva
o zápočtu, aniž by byly současně s ní předloženy i související
doklady, aby bylo možno ověřit auditní stopu v účetnictví daňového
subjektu. Je proto celkem logické, že u těchto pohledávek se bude splnění
podmínek zaúčtování vždy posuzovat k okamžiku vzniku pohledávky, tj.
u původního věřitele.
-
Poplatník je současně
věřitelem i dlužníkem
V odst. 4
je řešena problematika, kdy poplatník je současně věřitelem i dlužníkem
a při tvorbě opravných položek nepřikročil k zápočtu. Zákonodárce
obecně razí koncept, že pouze v případě tvorby bankovních rezerv
a opravných položek a v případě opravných položek
k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení je možno tvořit
opravné položky k pohledávkám, má-li tento poplatník zároveň
k dlužníkovi splatné závazky. Půjde-li o jiné, než vyjmenované
opravné položky, je možno je tvořit i v případě, že má
k dlužníkovi současně splatné závazky a provedl vzájemný zápočet pohledávek
a závazků mezi sebou, tj. na straně jedné věřitelem a na straně druhé
dlužníkem.
-
Zpochybnění pohledávky
V odst. 5
je řešena situace, kdy dochází k zpochybnění pohledávky právním
jednáním dlužníka. V takovém případě se postup dle odst. 4
nepoužije na tu část hodnoty pohledávek, která převyšuje hodnotu dluhů
dlužníkem zpochybněných, pokud věřitel postupuje dle § 8a zákona
a zápočet provede ke dni pravomocného ukončení řízení.
-
Rozšíření okruhu
pohledávek
V odst. 6
a 7 došlo jednak k rozšíření okruhu pohledávek, ke kterým je možno
tvořit opravné položky a současně pamatuje na situace, kdy
v některých případech se u pohledávek neúčtuje do výnosů, nýbrž se
snižují náklady (např. při přefakturaci). V těchto případech pak má
poplatník povinnost pro účely zjištění základu daně z příjmů zvýšit
výsledek hospodaření za zdaňovací období, kdy pohledávky vznikla.
V souvislosti s tím mu pochopitelně vzniká i povinnost podat
dodatečné daňové přiznání. V kontextu s tím pak zákon umožňuje
poplatníkovi daňově účinnou tvorbu opravných položek u pohledávek, které
byly řádně zdaněny, leč nebyly zaúčtovány do výnosů.
Příklad 1
AB, s.r.o. má
ve svém účetnictví za rok 2020 evidovánu pohledávku z titulu půjčky, kterou poskytla zaměstnankyni. U této
půjčky však již uplynula lhůta splatnosti. V důsledku toho hodlá společnost s
ručením omezeným zaúčtovat k této pohledávce opravnou položku.
Takový postup by
však nebyl v souladu se zákonem, protože v tomto případě nelze vytvářet
zákonnou opravnou položku podle komentovaného zákona. Z toho důvodu bude tvorba
opravné položky k této pohledávce toliko účetním nákladem společnosti.
Příklad 2
CDE, s.r.o.
vznikl za rok 2019 nárok na vrácení přeplatku, jelikož v předchozím roce
poskytla zálohu na zboží. Tento přeplatek jí však nebyl ani po několika
urgencích vrácen. Proto hodlá tato společnost s ručením omezeným v roce 2020
zaúčtovat k této své pohledávce opravnou položku.
Ani v tomto
případě však nelze tvořit zákonnou opravnou položku dle komentovaného zákona, a
proto je tvorba opravné položky k této pohledávce opět pouze účetním nákladem
uvedené společnosti.
Více již
najdete v měsíčníku Poradce
6/2021, kde je
uveřejněno úplné znění
zákona o rezervách s komentářem.
V podnikatelské praxi se s výdaji
na reklamu nebo dary setkáváme poměrně často. Ne vždy ale poplatníci
správně určí daňovou účinnost těchto výdajů. Zatímco v případě darů se
vždy jedná o nedaňový výdaj, reklama je výdajem daňovým. Co se
týká posouzení daňové účinnosti výdajů na reklamu, tam je nutno vycházet
z ustanovení § 24 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého –
zjednodušeně řečeno – jsou daňové takové výdaje, které souvisí
s dosažením zajištěním a udržením zdanitelných příjmů. Vzhledem
k tomu, že reklama propaguje činnost podnikatele, souvislost
mezi ní (resp. na ni vynaloženými výdaji) a zdanitelnými příjmy lze
prokázat a tak se jedná o výdaje daňové. Lze tedy uzavřít
a obecně konstatovat, že výdaje na reklamu jsou výdaji daňovými
(základ daně snižují).
Propagační dárky ve formě poukázek
Někteří
podnikatelé poskytují svým obchodním partnerům propagační dárky ve formě poukázek,
které slouží k nákupu zboží v hodnotě poukázky, a to jak
u poskytovatele tohoto propagačního dárku tak i u dalších
smluvních partnerů. Poukázky jsou vydávány třetími osobami a poskytovatel
takového propagačního dárku uhradí za vydání poukázky této třetí osobě její
nominální hodnotu. Jejich hodnota nepřesáhne 500 Kč a jsou opatřeny
obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele nebo názvem propagovaného
zboží či služby.
Mohou
podnikatelé poukázky považovat za reklamní či propagační předměty?
Z povahy
reklamního nebo propagačního předmětu ve smyslu § 25 odst. 1 písm. t)
zákona o daních z příjmů vyplývá, že se musí jednat o věc, která
má určitou užitnou nebo estetickou hodnotu, a to sama o sobě. Např.
se může jednat o diáře, pera, kalendáře, drobné dekorativní předměty apod.
Je zřejmé, že poukázka takovou hodnotu sama o sobě nemá, poukázka svojí podobou
a podstatou reklamnímu ani propagačnímu předmětu neodpovídá. Jako reklamní
nebo propagační předmět lze posoudit samotnou poukázku, nikoli však právo na
odběr zboží, případně služby s ní spojené.
Reklamní soutěž
Podnikatel uspořádal reklamní soutěž, hodnota ceny ve
věcném plnění (výrobek) měla hodnotu 100 000 Kč. Podnikatel zapomněl
výhru zdanit 15 % srážkou a tuto skutečnost zjistil správce daně.
Jak správce daně vypočítá daň?
Při zdaňování věcných výher postupuje správce daně podle § 38s
zákona, který pro daný případ stanoví, že základem pro výpočet daně částka,
z níž by po sražení daně zbyla částka, která byla plátcem poplatníkovi
vyplacena. V daném případě hodnota věcné ceny představuje při výpočtu daně
85 % (100 – 15 % daň) základu daně. Daň ve výši 15 %
poté činí již 17 650 Kč. Pro úplnost je třeba doplnit, že tato daň je
na straně podnikatele daňovým výdajem v souladu s § 24
odst. 2 písm. u) zákona.
Pohoštění zúčastěných na
prezentaci výrobků
Podnikatel si
najal kinosál, kde probíhala prezentace jeho výrobků. Napsal pozvánky, které
rozeslal všem potencionálním odběratelům svých výrobků. Těm, kteří se
zúčastnili, byl vystaven certifikát o proškolení. Pro zúčastněné také
připravil pohoštění – káva, minerálka, čaj, chlebíčky.
Jedná se
o výdaje daňové?
Výdaje spojené
s úhradou nájmu za kinosál a pozvánkami jsou výdaji daňovými
v souladu s § 24 odst. 2 písm. h) a § 24 odst. 1
zákona o daních z příjmů. Výdaje spojené s pohoštěním
zúčastněných nejsou podle § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních
z příjmů výdaji daňovými, jedná se o výdaje na reprezentaci.
Výdaje spojené s využíváním
mobilního telefonu
Podnikatel
podnikající v autodopravě vede daňovou evidenci. Svůj mobil používá také
částečně pro osobní potřebu. V praxi je velmi obtížné, vysledovat za 1
nebo 2 měsíce podíl soukromých hovorů (počet a dobu) a z toho
stanovit poměrný koeficient.
Může podnikatel
stanovit v interní firemní směrnici, že 50 % výdajů bude pro firemní
potřebu a dalších 50 % výdajů bude pro osobní potřebu, a to bez
jakéhokoliv sledování?
Zákon v § 25
odst. 1 písm. u) stanoví, že výdajem daňovým není výdaj na osobní
potřebu poplatníka. Jde o obecné ustanovení, zákon výslovně nestanoví jak
má podnikatel při uplatňování výdajů spojených s využíváním mobilního
telefonu i pro osobní potřebu konkrétně postupovat. Přitom je třeba
pamatovat, že daňové výdaje je podnikatel povinen doložit. V daném
případě je možno podnikateli doporučit, aby po určitou dobu na výpisu
telefonních hovorů sledoval poměr soukromých a pracovních hovorů a na
základě této skutečnosti poté stanovil procento výdajů daňových
a nedaňových. Tak podnikatel správci daně při případné kontrole doloží, že
50 % podíl výdajů spojených s využíváním mobilního telefonu pro
podnikatelské aktivity je správný.
Výdaje na reprezentaci u
podnikatele ve ztrátě
Výsledek hospodaření poplatníka skončil podle
účetnictví ztrátou ve výši 105 000 Kč. V nákladech je zaúčtována
částka 10 000 Kč na reprezentaci.
Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně
z příjmů?
Podle § 23
zákona o daních z příjmů se pro zjištění základu daně
u poplatníků, kteří vedou podvojné účetnictví, vychází z výsledku
hospodaření (zisk nebo ztráta), upraveného, jak stanoví zákon o daních
z příjmů. Ztráta poplatníka činila podle účetnictví 105 000 Kč,
zákon o daních z příjmů v § 25 stanoví, že jako daňový
výdaj nelze uznat výdaje na reprezentaci. Z tohoto ustanovení je zřejmé,
že z hlediska daně z příjmů musí poplatník provést úpravu výsledku
hospodaření, tedy výše ztráty: 105 000 – 10 000 =
95 000 Kč. Jako odčitatelnou položku podle § 34 zákona
o daních z příjmů může poplatník uplatnit ztrátu pouze ve výši
95 000 Kč, a nikoli ztrátu účetní, která činí
105 000 Kč. Úpravu výsledku hospodaření poplatník provede na
tiskopise daňového přiznání, o této úpravě se neúčtuje
Náklady na malování provozovny
Podnikatel má
provozovnu ve svém domě, výdaje na opravy nedává do výdajů na podnikání.
Může podnikatel
uplatnit do daňových výdajů náklady na malování, tj. malířské barvy?
Výdaje spojené
s opravami a údržbou vlastního domu, ve kterém poplatník provozuje
činnost, jsou výdaji daňovými v případě, že předmětný dům je
v obchodním majetku poplatníka s příjmy podle § 7 zákona
o daních z příjmů, tj. ze samostatné činnosti. Nemá–li poplatník dům
v obchodním majetku, jsou výdaje spojené s jeho opravami
a údržbou výdaji nedaňovými v souladu s § 25 odst. 1
písm. u) zákona.
Slavnostní setkání zaměstnanců
Společnost s r.o.
každoročně pořádá slavnostní setkání se zaměstnanci k ukončení
kalendářního roku, kde svým zaměstnancům děkuje za dobře vykonanou práci. Na
tomto setkání je podáváno občerstvení.
Jaký daňový dopad bude mít tato
událost na zaměstnavatele a zaměstnance?
U zaměstnance nemá uvedená událost žádný
daňový dopad. Jde o nepeněžní plnění, které je osvobozeno od daně
z příjmů ze závislé činnosti – viz zákon o daních z příjmů
§ 6 odst. 9 písm. b). Od daně je osvobozena hodnota stravování
poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na
pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím
jiných subjektů. U zaměstnavatele jde o daňově neuznatelné náklady
(v tomto případě na základě § 25 odst. 1 písm. t) zákona
o daních z příjmů.), popřípadě je lze hradit ze sociálního fondu,
pokud ho tvoří. Nelze ani uplatnit hodnotu DPH na vstupu.
Zvelebení pracovního prostředí
Podnikatel
provozuje činnost ve větším závodě, má 50 zaměstnanců. V letošním
roce nakoupil samozavlažovací truhlíky, zeminu, pelargónie na osázení oken
budovy, pokojové květiny včetně květníků, zeminy a ochranných prostředků
na květiny (postřik na škodlivý hmyz) ke zvelebení pracovního prostředí.
Může podnikatel
uvedené výdaje uplatnit do daňových výdajů?
Zákon o daních
z příjmů nestanoví, že by výdaje spojené s nákupem samozavlažovacích
truhlíků, zeminy, pelargónií, pokojových květin včetně květníků, zeminy
a ochranných prostředků na květiny včetně postřiků na škodlivý hmyz, byly
výdajem daňovým. Současně však zákon v § 25 ani nestanoví, že by se
jednalo o výdaj nedaňový. V tomto případě je proto třeba vyjít ze
skutečnosti, zda jde o výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů
v souladu s § 24 odst. 1 zákona. Podle mého názoru výzdoba
pracoviště přispívá k větší efektivitě práce, a proto jsou příslušné
výdaje s ní spojené, výdaji daňovými.
Dílna v SJM, nevložena do
podnikání
Podnikatel – FO,
má dílnu, ve které provádí opravy motorových vozidel. Dílna je ve společném
jmění manželů, není vložena do podnikání. Elektřinu i topení (plyn)
podnikatel platí jako soukromá osoba, příslušné výdaje nedává do výdajů
daňových.
Za jakých
podmínek může podnikatel dávat tyto výdaje do výdajů daňových, aniž by vložil
dílnu do majetku firmy (odběr přihlásit jako podnikatel, dílnu sám sobě pronajmout
apod.)?
Pokud poplatník dílnu
vlastní, pronajmout sám sobě ji nemůže. Nájemní smlouva je dvoustranný právní
vztah (tj. pronajímatel a nájemce) a absence jedné ze stran činí tuto
smlouvu neplatnou. Pronajímatel (podnikatel) fyzická osoba je stále jeden
a týž právní subjekt, ať vystupuje jako pronajímatel, podnikatel nebo jako
občan. Není-li dílna vložena do obchodního majetku
podnikatele ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, nemůže podnikatel do daňových
výdajů uplatnit výdaje vynaložené na opravu, údržbu nebo technické zhodnocení
dílny, a to v souladu s § 25 odst. 1 písm. u) zákona
o daních z příjmů. Výdaje spojené s nákupem elektřiny
a plynu podnikatel do daňových výdajů uplatnit může i v případě,
že dílnu nevložil do obchodního majetku, zákon o daních z příjmů mu
to nezakazuje.
Diáře označeny názvem obchodní
korporace
Společnost s r.o. si nechala vyrobit diáře, které
pořídila za 230 Kč + DPH za 1 ks, diáře jsou označeny názvem této obchodní
korporace.
Jedná se o daňově účinný náklad?
Pokud bude s.r.o. tyto diáře bezplatně poskytovat např. svým obchodním
partnerům, zákazníkům atd., ale i např. zaměstnancům, nejedná se
o dar ve smyslu ZDP a pořízení těchto diářů představuje pro s.r.o.
daňově účinný náklad.
Příspěvky na slevové akce, bonusy,
regálovné
Dodavatel zboží musí obchodníkovi platit příspěvky na
různé reklamní letákové (slevové akce), poskytování zpětných bonusů, umístění
zboží do regálů (regálovné), poplatek za vstup do řetězce apod.
Jde o výdaj daňový?
Podle § 24 odst. 1 zákona o daních
z příjmů, jsou daňovými výdaji výdaje vynaložené na dosažení, zajištění
a udržení příjmů. Pokud poplatník prokáže, že výdaje vynaložené na různé
reklamní letákové (slevové akce), poskytování zpětných bonusů, umístění zboží
do regálů (regálovné), poplatek za vstup do řetězce apod. souvisí
s dosahovanými příjmy, lze je považovat za výdaje daňové.
Neprodané výtisky časopisů
Podnikatel provozuje vydavatelství ekonomických
časopisů. Vzhledem ke značné výši výdajů na reklamu v tisku, rozhlase či
v televizi, postupuje tak, že neprodané výtisky časopisů zasílá zdarma
různým odborným firmám jako reklamu. Tento postup se mu vyplácí, získá takto
celou řadu předplatitelů.
Jsou výdaje spojené s touto akcí výdaje daňové
nebo se jedná o škodu, protože výtisky neprodal?
Výdaje spojené s pořízením a rozesláním neprodaných výtisků
časopisů různým odborným firmám, jsou výdaje daňové, jedná se o výdaje na
reklamu. Podnikateli lze, pro doložení uvedených výdajů, doporučit vedení evidence
zaslaných reklamních vzorků a počtu takto získaných nových předplatitelů.
Reklamní služby
Podnikatel proplácí sportovnímu klubu fakturu za
reklamní služby. Podstatou této služby je natištění jeho firemního loga na
dresy sportovců a jejich údržba.
Je tento náklad daňově uznatelný?
Zákon o daních z příjmů výdaje na reklamu nelimituje, výdaje
za reklamu uvedené v příkladu jsou výdaji daňovými.
Kulturní a sportovní akce
Obchodní společnost má ve vnitřním předpise stanoveno
pořádání kulturních a sportovních akcí pro zaměstnance a jejich
rodinné příslušníky. V průběhu roku 2020 plánuje uspořádat tyto akce:
a) odpoledne pro
zaměstnance a jejich rodinné příslušníky (v restauraci)
Program pro děti – skákací hrad
aj. –, společné posezení v restauraci, občerstvení (jídlo a nápoje –
alko i nealko) pro všechny.
b) setkání všech
zaměstnanců ke skončení roku (v restauraci)
Program: – vedení společnosti
poděkuje všem zaměstnancům za jejich práci a seznámí s výsledky
končícího roku a výhledy pro další rok, – společenská zábava – hudba
(diskžokej), – večeře a nápoje (nealko i alko).
c) sportovní akce pro
skupiny zaměstnanců (jednotlivá oddělení)
Společnost uhradí např. společnou
návštěvu fit-centra nebo bowlingu (vstup do centra, občerstvení).
Pro společnost jsou veškeré náklady nedaňové? Jak je
to u zaměstnanců?
Jedná-li se o výše uvedené výdaje zaměstnavatele, nejde
o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve smyslu § 24
odst. 1 zákona o daních z příjmů. Zákon v § 25
odst. 1 písm. h) výslovně stanoví, že za výdaje (náklady) vynaložené
k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat
zejména nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě:
a) příspěvku na kulturní pořady, zájezdy,
sportovní akce a tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo
knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy,
b) možnosti používat rekreační, zdravotnická
a vzdělávací zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní
zařízení, s výjimkou zařízení uvedených v § 24 odst. 2
písm. j) bodech 1 až 3.
Dále pak v § 25
odst. 1 písm. t) zákona stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem nejsou
výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení
a dar. Oproti tomu na straně zaměstnanců a jejich rodinných
příslušníků jsou výše uvedená plnění od daně z příjmů osvobozena podle
§ 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů,
a to s výjimkou občerstvení (je-li fakturováno zvlášť).
Více již
najdete v odborné tematické publikaci 100 otázek a odpovědí ZP po novele; Reklama.