DaÚ č. 6

Při uplatňování DPH u právních služeb je třeba postupovat podle příslušných ustanovení zákona. Častým praktickým problémem při uplatňování DPH u právních služeb je určení okamžiku vzniku povinnosti přiznat z těchto služeb daň, a to zejména v případech, kdy jsou tyto služby poskytovány na dlouhodobé bázi. Novelou zákona o DPH, která je součástí daňového balíčku s navrhovanou účinností od 1. 4. 2019, jsou pravidla pro stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění u zdanitelných plnění poskytovaných po dobu delší než 12 měsíců novelizována. V článku jsou vysvětlena aktuálně platná pravidla pro stanovení místa plnění u právních služeb a návazně s využitím příkladů je vysvětlena praktická aplikace těchto pravidel. Vysvětlen postup jak v případě, kdy je plátce poskytovatelem těchto služeb, tak i postup v případě, kdy je jejich příjemcem. Vysvětleny jsou také praktické dopady aktuální novelizace pravidel pro určení dne uskutečnění zdanitelného plnění u právních služeb poskytovaných na dlouhodobé bázi.

Pravidla pro stanovení základu daně vyplývají z § 36 a některých dalších ustanovení zákona o DPH. Tato pravidla pro stanovení základu daně jsou v souladu se směrnicí o DPH. Obecná pravidla pro stanovení základu daně jsou stanovena v § 36 odst. 1 zákona o DPH. V dalších odstavcích § 36 zákona o DPH jsou vymezena některá specifická pravidla pro stanovení základu daně. Podle § 36a zákona o DPH je vymezena základ daně ve zvláštních případech, kdy je základem daně obvyklá cena, jejíž definice je novelou zákona o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 4. 2019, doplněna pro účely DPH na konec § 36 zákona o DPH. Další specifická pravidla pro stanovení základu daně platí podle § 89 zákona o DPH pro zvláštní režim pro cestovní službu a podle § 90 zákona o DPH pro zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím. V článku jsou vysvětlena základní pravidla pro stanovení základu daně podle § 36 zákona o DPH, která vycházejí z příslušných ustanovení směrnice o DPH.
Fungování systému veřejného zdravotního pojištění je primárně založeno na bázi jeho vyrovnanosti, což znamená, že příjmy systému by měly v dlouhodobém časovém horizontu pokrývat jeho výdaje. A v této souvislosti hraje nezanedbatelnou roli i institut minimálního vyměřovacího základu, a to jak u zaměstnavatelů (zaměstnanců), tak u OSVČ.Pokud je občan zaměstnán, zodpovídá za dodržení odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnavatel. V případě OSVČ je minimum zajištěno tím způsobem, že podnikatel měsíčně platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2019 částka 2 208 Kč.