Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Zaměstnání v zahraničí
28.05.2018
Vliv příjmů ze závislé činnosti na „zálohy hrazené poplatníky“ je ovšem důvodný jen u příjmů z Česka podléhajících „záloze na českou daň ze mzdy“.
Naproti tomu příjmy ze zaměstnání v zahraničí – které v ČR rezident přiznává ke zdanění – tyto zálohy neovlivní (nesníží), jak stanoví již výše citovaný § 38a odst. 9 ZDP.
Ovšem zákon dále už neřeší navazující nelogičnost, že by i k těmto příjmům ze zahraničí – protože jde druhově o příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP – mělo být přihlédnuto při omezení výše záloh na polovinu, resp. na nulu, pokud dílčí základ daně podle § 6 ZDP přesáhne 15 %, resp. 50 % celkového základu daně. Tento výkladový problém se dostal až na tzv. koordinační výbor – což je uznávaná odborná diskuze zástupců Finanční správy ČR a Komory daňových poradců ČR – č. 331/30.03.11 Stanovení výše záloh na daň z příjmů podle § 38a. Kde bylo odsouhlaseno, že s příjmy ze zaměstnání v zahraničí – i když spadají mezi dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP – se fakticky pracuje obdobně jako s jinými dílčími základy daně – ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP, z kapitálového majetku podle § 8 ZDP nebo z nájmu podle § 9 ZDP.
Princip záloh na daň z příjmů FO
28.05.2018
Výše záloh a jejich periodicita závisí na poslední známé daňové povinnosti následovně, pokud byla
• do 30 000 Kč včetně – zálohy se neplatí;
• od 30 001 Kč do 150 000 Kč – pololetní zálohy á 40 % poslední známé daňové povinnosti,
– první je splatná do 15. června a
– druhá do 15. prosince;
• od 150 001 Kč – čtvrtletní zálohy á 25 % poslední známé daňové povinnosti,
– první je splatná do 15. března,
– druhá do 15. června,
– třetí do 15. září a
– čtvrtá do 15. prosince.
Od roku 2018 neplatí zálohy ani poplatník, který má daň stanovenou paušální částkou.
Zdanění příjmů z nájmu nemovité věci
28.05.2018
V případě příjmu z nájmu je výše paušálních výdajů vždy 30 %, a to jak v případě, kdy se jedná o nájem majetku zařazeného v obchodním majetku a jedná se tedy o příjem podle § 7 ZDP, tak i v případě, že se jedná o nájem majetku, který v obchodním majetku zařazen není a jedná se tak o příjmy podle § 9 ZDP.
Obecně platí, že nelze kombinovat uplatnění skutečných a paušálních výdajů v rámci jednoho dílčího základu daně, ale pokud se jedná o různé dílčí základy daně, je tato kombinace možná.
Příklad
Poplatník pronajímá garáž, která je součástí jeho obchodního majetku. Příjmy z tohoto pronájmu činí za zdaňovací období 74 000 Kč. Související skutečné daňové výdaje činí 8 600 Kč.
Paušální výdaje činí 30 % z příjmů, tedy v tomto případě 22 200 Kč, z čehož vyplývá, že paušální výdaje jsou výhodnější než výdaje skutečné. Poplatník se tedy pravděpodobně rozhodne pro uplatnění výdajů paušálních.
Osvobození příspěvku zaměstnavatele od daně z příjmů
28.05.2018
Zákon o daních z příjmů § 6 odst. 9 písm. p) stanoví, že e od daně je osvobozena platba zaměstnavatele v celkovém úhrnu od r. 2017 nejvýše 50 000 Kč ročně jako příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkové penzijní spoření, penzijní pojištění a dále pak příspěvek na soukromé životní pojištění, za podmínky, že:
– výplata pojistného plnění je v pojistné smlouvě sjednána až po 60 kalendářních měsících od uzavření smlouvy a
– současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne pojištěný věku 60 let,
– podle podmínek pojistné smlouvy není počínaje r. 2015 umožněna výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy.
Příklad
Zaměstnanec ve věku 50 let v r. 2018 vypověděl smlouvu na soukromé životní pojištění, na které mu přispíval zaměstnavatel, s tím, že bylo stanoveno odkupné, které si nenechal vyplatit, ale přímo převést na novou smlouvu, která také splňuje zákonné podmínky. Otázkou je, jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů, tj. jak zdanit příspěvky zaměstnavatele, které byly od daně osvobozeny.
Nedojde-li k dodržení zákonných podmínek, je poplatník v souladu s § 6 odst. 9 písm. p) zákona povinen od r. 2015 za dobu 10 let zpětně zahrnout příspěvky od zaměstnavatele do svých zdanitelných příjmů v daňovém přiznání. Tato povinnost má však své výjimky a jednou z nich je situace, kdy nedochází k výplatě pojistného plnění nebo odkupného a zároveň rezerva, kapitálová hodnota nebo odkupné je převáděno přímo na jinou smlouvu soukromého životního pojištění splňující podmínky pro daňové osvobození příspěvků zaměstnavatele nebo pro uplatnění nezdanitelné části daně.
Odkupné je podle § 8 odst. 1 písm. f) a odst. 7 zákona příjmem podléhajícím zvláštní sazbě daně podle § 36 zákona ve výši 15 % s tím, že v rámci odkupného dojde ke zdanění i části dosud osvobozených příspěvků zaměstnavatele. Příspěvky hrazené zaměstnavatelem neuvádí zaměstnanec do daňového přiznání jako příjem podle § 6 zákona, ale tyto příspěvky hrazené zaměstnavatelem jsou zdaněny 15 % srážkou při převodu odkupného na jinou smlouvu.