Současné právní
předpisy rozlišují několik druhů daní. Jedná se především o daň
z příjmů, daň silniční, daň z nemovitých věcí, daň z přidané
hodnoty, daň spotřební. Počínaje r. 2014 byla daň dědická a daň darovací
zrušena s tím, že příjem z titulu dědění a darování je předmětem
daně z příjmů. Obecně lze konstatovat, že do daňových výdajů lze uplatnit
pouze daně z majetku, tj. daň z nemovitých věcí (daň z nabytí
nemovitých věcí je od prosince 2019 zrušena) při zaplacení a daň silniční.
Daňovým výdajem však jsou i jiné daně, pokud tak zákon výslovně stanoví.
1. Daně
Oproti tomu daňovým
výdajem podle § 25 odst. 1 písm. r) zákona nejsou daně zaplacené za jiného
poplatníka s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. ch) a u),
a podle § 25 odst. 1 písm. s) zákona daň z příjmů fyzických osob
a daň z příjmů právnických osob a obdobné daně zaplacené
v zahraničí s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. ch)
a dále odložená daň podle účetních předpisů.
Podle přechodného
ustanovení č. 11 zákonného opatření Senátu č. 344/2012 Sb., výdajem na
dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, není
daň dědická a daň darovací hrazená poplatníkem ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákonného opatření Senátu.
Z důvodu zrušení
daně darovací, kterou nahradila počínaje r. 2014 daň z příjmů, bylo
v § 25 pro nadbytečnost zrušeno ustanovení, že daňovým výdajem není daň
dědická a darovací. Budou-li tyto daně hrazeny podle platných právních
předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti toho zákona ještě ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. ledna 2014 jde o výdaj nedaňový.
1.1 Daň
z příjmů a daň darovací
V souladu
s § 24 odst. 2 písm. ch) zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je daňovým výdajem mimo jiné daň
z příjmů a daň darovací zaplacená v zahraničí u daňového
rezidenta ČR, a to pouze u příjmů, které se zahrnují do základu daně,
případně do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a
nebo § 21 odst. 4, a to pouze v rozsahu, v jakém ji nebylo
možno započíst na daňovou povinnost v tuzemsku podle § 38f; výdajem není
daň zaplacená v zahraničí v rozsahu, ve kterém přesahuje výši
uvedenou v mezinárodní smlouvě nebo v právním předpisu jiného státu.
Tento výdaj se uplatní ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno
daňové přiznání, následujícím po zdaňovacím období, nebo období, za něž je
podáváno daňové přiznání, jehož se týká zahraniční daň, která nebyla započtena
na daňovou povinnost v tuzemsku.
Novela zákona
o daních z příjmů č. 343/2020 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s implementací daňových předpisů Evropské unie
a v oblasti zamezení dvojímu zdanění v § 24 odst. 2 písm. ch)
staví najisto, že poplatník může daň zaplacenou podle mezinárodní smlouvy
upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů v zahraničí
uplatnit jako výdaj pouze v případě, že tuto daň nebylo možné započíst na
daňovou povinnost v České republice podle § 38f zákona o daních
z příjmů. Aby poplatník mohl využít ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch)
zákona o daních z příjmů, musí nejprve provést zápočet daně podle §
38f zákona o daních z příjmů a pouze zbývající část neuplatněné
daně (typicky v případě použití metody prostého zápočtu, kdy je zahraniční
daň vyšší než tuzemská daň připadající na příslušné příjmy, nebo v případě,
kdy za dané zdaňovací období dosahuje daňové ztráty a neexistuje tedy
tuzemská daň, na kterou by mohl zahraniční daň započíst) může
v následujícím období uplatnit jako daňový výdaj. Nelze tedy zápočet
neprovést, i když proveden být mohl, a v následujícím období si
celou část zaplacené daně v zahraničí uplatnit do daňově uznatelných
výdajů. Možnost uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních
z příjmů daň zaplacenou ve státě, s nímž Česká republika nemá
uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojího zdanění všech druhů
příjmů, která by se prováděla, a tedy není možné provést zápočet této
daně, zůstává zachována.
Doplňovaná část věty
za středníkem potvrzuje výklad týkající se § 24 odst. 2 písm. ch) zákona
o daních z příjmů v případě daně zaplacené v zahraničí nad
rámec mezinárodní smlouvy, tedy případů, kdy tato smlouva stanoví maximální
sazbu, kterou může být určitý příjem vdaném státě zdaněn, ale vdaném případě je
tento příjem v tomto státě zdaněn vyšší sazbou, např. omylem nebo
z důvodu, že druhý stát uplatňuje tzv. refundační systém. Pro právní
jistotu se do § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů
výslovně doplňuje, že v takovém případě nemůže být část daně, která byla
v zahraničí zaplacena nad rámec této smlouvy, uplatněna jako daňový výdaj.
Vzniklou situaci má poplatník řešit ve státě, ve kterém daň nad rámec smlouvy
zaplatil, a to např. žádostí o refundací neoprávněně vybrané daně.
Stejně se postupuje v situaci, kdy je daň v zahraničí vybrána
v rozporu se zahraničním vnitrostátním právním předpisem.
Počínaje r. 2021 bylo
dále doplněno, že jde o samostatný základ daně zdaňovaný sazbou daně podle
§ 16a nebo § 21 odst. 4. Jde o legislativně technické upřesnění
v souvislosti se zavedením samostatného základu daně pro příjmy ze zdrojů
v zahraničí zdaňované sazbou daně ve výši 15 %.
Dále § 24 odst. 2
písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, stanoví, že daňovým výdajem je daň z příjmů fyzických
osob zaplacená plátcem za poplatníka z věcné výhry, tj. z příjmů
uvedených v § 10 odst. 1 písm. h) bodu 1 nebo písm. ch) zákona
o daních z příjmů, u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně
podle § 36, je-li výhra nebo cena v nepeněžním plnění.
Příjmem podle § 10
odst. 1 písm. h) jsou počínaje r. 2017 výhry z hazardních her; v případě
výher z hazardních her jsou počínaje r. 2020 jednotlivým druhem příjmů
výhry z
1. loterie
a tomboly,
2. kursové sázky
a totalizátorové hry,
3. technické hry,
4. živé hry
s výjimkou turnaje živé hry,
5. turnaje živé
hry a turnaje malého rozsahu a
6. jiných
hazardních her než hazardních her podle bodů 1 až 5.
Příjmem podle § 10
odst. 1 písm. ch) zákona jsou výhry z reklamních soutěží
a reklamních slosování, počínaje r. 2020 ceny z účtenkové loterie,
dále pak ceny z veřejných soutěží, ze sportovních soutěží a ceny ze
soutěží, v nichž je okruh soutěžících omezen podmínkami soutěže, anebo jde
o soutěžící vybrané pořadatelem soutěže.
Příjem z výher
a cen podle § 10 odst. 1 písm. h) bod 1 a písm. ch) zákona
(pokud nebudou od daně osvobozené) podléhá zvláštní sazbě daně podle § 36
zákona o daních z příjmů, ve výši 15 %. Daň musí poplatníkovi
z výhry srazit a správci daně odvést plátce daně, tj. pořadatel
soutěže.
Podle § 10 odst. 3
písmeno b) jsou počínaje r. 2020 od daně z příjmů
osvobozeny výhry z:
1. loterie
a tomboly, pokud výše výhry nepřesahuje 1 000 000 Kč,
2. hazardních her,
které jsou jednotlivým druhem příjmu podle odstavce 1 písm. h) bodů 2 až 6,
pokud rozdíl mezi úhrnem výher spadajících do tohoto druhu příjmu a úhrnem
vkladů do hazardních her v rámci tohoto druhu příjmu za zdaňovací období
nepřesahuje 1 000 000 Kč.
Podle § 4 odst. 1
písm. f) zákona je od daně osvobozen příjem v podobě ceny z účtenkové
loterie, jejíž hodnota nepřevyšuje 1 000 000 Kč.
Počínaje r. 2020 jsou
od daně z příjmů osvobozeny výhry z loterie a tomboly, pokud
výše výhry nepřesahuje 1 000 000 Kč. Dále je počínaje r. 2020 od daně
z příjmů osvobozen úhrn výher spadajících do zákonem stanoveného druhu
příjmu podle odstavce 1 písm. h) bodů 2 až 6,a úhrnem vkladů do
hazardních her v rámci tohoto druhu příjmu, v případě, že za dané
zdaňovací období nepřesáhne 1 000 000 Kč. To platí bez ohledu na to, zda
předmětný příjem plyne z České republiky nebo ze zahraničí. Podle § 10
odst. 5 zákona je u příjmů podle odstavce 1 písm. h) bodů 2 až 6 výdajem
pouze vklad do hazardní hry.
Příklad 1
Podnikatel uspořádal reklamní soutěž, kde výhra ve věcném plnění (zboží,
kterému chce pořadatel tímto způsobem zajistit vhodnou reklamu), byla ve výši
20 000 Kč. Jak postupovat z hlediska daně z příjmů?
Výhra představuje na straně výherce ostatní příjem podle § 10 zákona
o daních z příjmů a je třeba odvést z výhry daň ve výši 15
% v souladu s § 36 zákona o daních z příjmů, tj. srážkou.
Hodnota věcné ceny představuje základ pro výpočet daně z příjmů. Je-li
hodnota věcné ceny 20 000 Kč, bude třeba odvést správci daně daň ve výši 15 %
z částky 20 000 Kč, tj. 3 000 Kč. Na straně podnikatele bude daňovým
výdajem jak věcná výhra v ceně 20 000 Kč, tak i daň z příjmů,
kterou musel zaplatit za výherce, tj. částka 3 000 Kč.
Výherce – příjemce
výhry, dále již tyto příjmy zdaněné srážkou do daňového přiznání neuvádí.
Při zdaňování
věcných výher je třeba pamatovat na § 38s zákona o daních z příjmů.
Ten stanoví mimo jiné, že neprovede-li plátce srážku daně nebo nevybere-li daň
ve stanovené výši, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet daně
částka, z níž by po sražení daně zbyla částka, která byla plátcem
poplatníkovi vyplacena. Bude-li se jednat o reklamní soutěž, hodnota věcné
výhry činí 20 000 Kč, pak v případě, že plátce neprovedl srážku daně,
představuje výhra v ceně 20 000 Kč pouze 85 % základu daně z příjmů
a pořadatel musí již zaplatit daň ve výši 3 529 Kč (daň se zaokrouhluje na
celé koruny dolů v souladu s § 36 odst. 3 zákona). Na straně
podnikatele bude daň z příjmů daňovým výdajem.
Příklad 2
Poplatník měl
více než 6 let vratitelný přeplatek na dani z příjmů fyzických osob
a nepožádal si o vrácení. Finančním úřadem byl tento přeplatek
z účtu odepsán a stal se příjmem státního rozpočtu. Je tento výdaj
výdajem daňovým?
V souladu
s § 25 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů jde
o výdaj nedaňový.
1.2
Silniční daň
Daňovým výdajem podle
§ 24 odst. 2 písm. ch) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů, je i silniční daň. Zákon č. 16/1993 Sb.,
o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, v § 4 stanoví, že
poplatníkem daně je ten, kdo
a) je jako
provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla,
b) užívá
vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba,
která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož provozovatel je
odhlášen z registru vozidel.
Poplatníkem daně je
rovněž
a)
zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití
osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost
nevznikla již provozovateli vozidla,
b) osoba, která
používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo
pohotovostní zásoba,
c) organizační
složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí.
Je-li u téhož
vozidla poplatníků více, platí daň společně a nerozdílně.
Předmětem
daně silniční jsou podle § 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve
znění pozdějších předpisů, vozidla registrovaná v ČR, provozovaná
v ČR a používaná mimo jiné poplatníkem daně z příjmů fyzických
osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých
plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů.
Podle
§ 24 odst. 2 písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů, je daňovým výdajem silniční daň zaplacená jedním
z manželů, který je zapsán jako držitel motorového vozidla
v technickém průkazu, přičemž vozidlo je používáno pro samostatnou činnost
druhým z manželů, který jako držitel v technickém průkazu zapsán není.
Daňovým výdajem je
dále silniční daň zaplacená veřejnou obchodní společností za společníky veřejné
obchodní společnosti nebo komanditní společností za komplementáře, kteří pro
pracovní cesty používají vlastní vozidlo.
Příklad 3
Manžel –
podnikatel, používá pro pracovní cesty vozidlo, u kterého je
v technickém průkazu zapsána manželka. Manželka není spolupracující osoba
manžela ve smyslu podle § 13 zákona o daních z příjmů. Jak postupovat
z hlediska daně z příjmů při zaplacení silniční daně?
Manžel – podnikatel,
si může v souladu s § 24 odst. 2 písm. u) zákona silniční daň
zahrnout do svých daňových výdajů.
Příklad 4
Podnikatel koupil automobil, splácí ho, do splacení celé pořizovací ceny
je uveden v technickém průkazu jako držitel prodávající. Kupující platí
silniční daň. Je silniční daň na straně kupujícího daňovým výdajem?
Vzhledem ke
skutečnosti, že podnikatel není zapsán v technickém průkazu automobilu,
nemůže si daň silniční uplatnit do daňových výdajů.
Příklad 5
Podnikatel
vlastní osobní automobil vložený v obchodním majetku, u kterého
uplatňuje krácený paušální výdaj na dopravu. Musí o 20 % krátit
i silniční daň?
Uplatňuje-li
podnikatel výdaje na pracovní cesty podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona, tj.
krácený paušální výdaj na dopravu, silniční daň krátit nebude. Daňovým výdajem
je silniční daň ve výši stanovené zákonem o dani silniční, který nestanoví
její krácení v případě, že podnikatel využívá automobil jak pro podnikání,
tak i pro osobní potřebu.
1.3
Daň z nabytí nemovitých věcí
Zákon č. 386/2020
Sb., kterým se zrušuje zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani
z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, a mění
a zrušují další související právní předpisy v části první zrušil
daň z nabytí nemovitých věcí, tj. jak samotné zákonné opatření Senátu
č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věc, ve znění pozdějších
předpisů, tak i vyhlášku č. 419/2013 Sb., k provedení zákonného
opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších
předpisů. Zákon č. 386/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 26. září 2020
(s některými výjimkami).
Příslušná
přechodná ustanovení zákona č. 386/2020 Sb. stanoví:
i. Pokud lhůta pro
podání daňového přiznání uplynula před 31. březnem 2020, použije
se pro daňové povinnosti u daně z nabytí nemovitých věcí vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva
a povinnosti s nimi související zákonné opatření Senátu č. 340/2013
Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
K prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle daňového řádu se
nepřihlíží.
ii. Pokud lhůta pro
podání daňového přiznání uplyne od 31. března 2020, zaniká daňová
povinnost u daně z nabytí nemovitých věcí vzniklá přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K prodloužení
lhůty pro podání daňového přiznání podle daňového řádu se nepřihlíží.
Na webových stránkách
Finanční správy byla k této skutečnosti zveřejněna Informace
Generálního finančního ředitelství ke zrušení daně z nabytí nemovitých
věcí:
S účinností
zákona o zrušení daně z nabytí nemovitých věcí došlo ke dni 26. září
2020 ke zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, a to se zpětnou
účinností pro případy, kdy byl vklad práva do katastru nemovitostí proveden
v prosinci 2019 a později. Daň z nabytí nemovitých věcí se tedy
již nebude vztahovat na ty případy, které budou předloženy s návrhem na
vklad do katastru nemovitostí dne 26. září 2020 a později, a také na
případy, u nichž lhůta pro podání daňového přiznání uplynula od 31. března
2020.
Na základě účinnosti zákona č. 386/2020 Sb., kterým se zrušuje zákonné
opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve
znění pozdějších předpisů, a mění se a zrušují další související
právní předpisy, došlo ke zrušení daně z nabytí nemovitých věcí v následujících
případech:
Daň z nabytí
nemovitých věcí je zrušena ve všech případech, kdy právní účinky vkladu do
katastru nemovitostí vzniknou dne 26. 9. 2020 a později.
Dále
se podle přechodných ustanovení zrušení daně z nabytí nemovitých věcí
vztahuje na ty případy, u nichž lhůta pro podání daňového přiznání
uplynula od 31. března 2020, tedy na ty případy vkladu práva do katastru
nemovitostí, které proběhly v prosinci roku 2019 a později, nebo
v tomto měsíci nebo v následujících měsících došlo k nabytí vlastnického
práva k nemovité věci, která není evidována v katastru nemovitostí,
a lhůta pro podání daňového přiznání tak uplynula dnem 31. 3. 2020
a později. K prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle
zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„daňový řád“), se nepřihlíží.
Poplatníkům,
kteří v uvedených případech daň uhradili a kterým vznikne
v souvislosti se zrušením daně vratitelný přeplatek, vrátí případný
vratitelný přeplatek na dani z nabytí nemovitých věcí správce daně
v souladu s daňovým řádem pouze na základě poplatníkem podané žádosti.
Žádost o vrácení přeplatku se podává u místně příslušného správce
daně. Musí se jednat o podání v souladu s ustanovením § 71
daňového řádu, které lze podat písemně či elektroniky (v případě písemného
podání postačí prostý dopis s vlastnoručním podpisem).
Poplatníci, kterých se zrušení daně týká a kteří dosud nepodali
daňové přiznání ani daň neuhradili, nemají již vůči správci daně žádné
povinnosti.
Pro
daňová řízení, na která se zrušení daně z nabytí nemovitých věcí
nevztahuje, tedy v případech, kdy lhůta pro podání daňového přiznání
uplynula v únoru 2020 (konkrétně dne 2. března 2020, neboť poslední den
lhůty byla sobota) a dříve, resp. vklad práva do katastru nemovitostí
proběhl do konce listopadu 2019, se použije znění zákonného opatření Senátu č.
340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, platné přede dnem
účinnosti zákona č. 386/2020 Sb., kterým se zrušuje zákonné opatření Senátu č.
340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších
předpisů, a mění se a zrušují další související právní předpisy. V těchto
případech daň z nabytí nemovitých věcí nezaniká a je nutné podat
daňové přiznání a uhradit daň, pokud tak poplatníci již neučinili.
Předem
je třeba upozornit, že u případů, na které se zrušení daně z nabytí
nemovitých věcí nevztahuje, se nejedná o situaci, na základě, které by
bylo možné daň prominout z důvodu nesrovnalostí vyplývajících
z uplatňování daňových zákonů, a taktéž se nejedná o mimořádnou
událost, na jejímž základě by bylo možné prominout daň.
Vrácení přeplatku
na dani z nabytí nemovitých věcí poplatníkům:
V případě, že
poplatník uhradil zálohu na daň nebo daň a týká se ho zrušení daně
z nabytí nemovitých věcí, je třeba podat žádost o vrácení přeplatku,
a to v souladu s § 155 daňového řádu. Pro vrácení přeplatku na
dani je stanovena 30denní lhůta, která běží ode dne podání žádosti
o vrácení přeplatku. Přeplatek lze vrátit pouze v případě, že
u poplatníka není evidován nedoplatek. V případě existence nedoplatku
se přeplatek nebo jeho část použije na jeho úhradu.
Pokud bylo zároveň
podáno daňové přiznání, správce daně řízení v dané věci zastaví.
V situaci, že záloha
na daň ani daň nebyly uhrazeny a nebylo podáno daňové přiznání
(například z důvodů vyplývajících z daňových opatření vydaných
v souvislosti se zamezením šíření viru COVID-19) a poplatníka se týká
zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, není potřeba činit žádné kroky.
Více již
najdete v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a případy 9-10/2021.