Aktualizace VI/3 - Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí

V souvislosti se schválením nového stavebního zákona dochází k novelizaci značného množství dalších zákonů. Změny navazujících právních předpisů jsou nezbytné v souvislosti s rekodifikací stavebního práva realizovat. Přinášíme novely zákonů z oblasti ochrany životního prostředí.

Titul obsahuje úplná znění:

- Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí)
- Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
- Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
- Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
- Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)
- Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)
- Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
- Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí
Podstatou novelizace je integrace kompetencí orgánů posuzování vlivů na životní prostředí do stavebního úřadu. V této souvislosti jsou stavební úřady zařazeny mezi orgány posuzování vlivů na životní prostředí. Kompetence k posuzování vlivů na životní prostředí se dělí mezi stavební úřady a krajské úřady. Stavební úřady jsou příslušné k posuzování vlivů stavebních záměrů na životní prostředí. Pro vymezené skupiny záměrů převážně nestavebního charakteru je zachována příslušnost k posouzení vlivů současných orgánů EIA na úrovni krajských úřadů. Na úseku posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí je zachována působnost stávajících orgánů. Navrhuje se zkrácení délky platnosti závazného stanoviska EIA ze 7 na 5 let; možnost prodloužení je zachována. K této změně dochází v souvislosti s celkovým cílem rekodifikace, kterou je zkrácení povolovacích procesů. V souladu s navrhovanou změnou stavebního zákona se provádějí související změny, např. vymezení navazujícího řízení nebo sjednocení terminologie územně plánovací.

Zákon o ochraně přírody a krajiny
Celková novelizace tohoto zákona je soustředěna a spočívá v integraci řady kompetencí orgánů ochrany přírody do kompetencí stavebních úřadů. Stavební úřady se stávají orgány ochrany přírody. Výjimku z integrace představuje zachování kompetence Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků na zvláště chráněných územích, jejich ochranných pásmech, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech. Po stránce hmotněprávní se zákon o ochraně přírody a krajiny nemění, pouze v souladu s požadavky věcného záměru dochází k upřesnění veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny a místy ke zjednodušení právní úpravy. Stavební úřady budou v rámci rozhodování o povolení záměrů podle stavebního zákona posuzovat rovněž některé zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny, a to s odlišným rozsahem kompetencí ve „volné krajině“ a ve zvláště chráněných územích nebo jejich ochranných pásmech, evropsky významných lokalitách, ptačích oblastech a vojenských újezdech.