Novelou se upravují pravidla pro prodej zboží na dálku a pro dovoz zboží nízké hodnoty. Významnou systémovou změnou je zavedení úplně nových pravidel pro obchodování se zbožím za použití elektronického rozhraní či zjednodušeně při dodání zboží prostřednictvím digitálních platforem. V článku jsou nejprve vymezeny nové základní pojmy používané v souvislosti s dodáním zboží prostřednictvím digitálních platforem. Návazně je s využitím příkladů vysvětlena praktická aplikace nových pravidel pro dodání zboží usnadněné provozovatelem elektronického rozhraní, a to jak při prodeji dovezeného zboží, tak i při dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území EU. V závěrečné části textu jsou shrnuta pravidla pro registraci provozovatele elektronického rozhraní a zahraniční osoby a vedení evidence pro účely DPH.

 

Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty (§ 109e)

V § 109e je upravena povinnost vedení evidence pro účely daně z přidané hodnoty v případě zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty.

Podle odstavce 1 je v této evidenci třeba vést takové údaje, které jsou potřebné pro sestavení zvláštního doplňkového celního prohlášení a dále údaje, na jejichž základě bude možné ověřit, že přiznaná a následně vybraná daň byla stanovena ve správné výši. V evidenci by mělo být například uvedeno evidenční číslo rozhodnutí v celním řízení, kterým bylo zboží nízké hodnoty propuštěno do volného oběhu, referenční (jedinečné) číslo zásilky, základ daně pro jednotlivou zásilku, sazba daně pro jednotlivou zásilku, částka odpovídající dani pro jednotlivou zásilku a datum vzniku povinnosti daň přiznat.

Podle odstavce 2 je osoba povinná k dani, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, povinna tyto údaje uchovávat po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém bylo zdanitelné plnění uskutečněno a na žádost správce daně je poskytnout elektronicky.

 

Povinnost vybrat a zaplatit daň (§ 109f)

V tomto ustanovení jsou upraveny vzájemné povinnosti osoby, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, a osoby, na jejíž účet je jednáno, v oblasti výběru daně.

Podle písmene a) má osoba, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty povinnost vybrat částku odpovídající dani za toto zboží od osoby, na jejíž účet jedná.

Podle písmene b) má osoba, na jejíž účet je jednáno, povinnost zaplatit částku odpovídající dani za toto zboží osobě povinné k dani, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty.

K jednotlivé zásilce se bude přistupovat jako k běžnému zdanitelnému plnění. Z toho důvodu částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou bude zatížena jednotlivá zásilka, nebude zaokrouhlována podle § 146 odst. 1 daňového řádu a v nezaokrouhlené podobě bude rovněž uváděná v rámci zvláštního doplňkového celního prohlášení.

Pokud by byla částka uvedena v haléřích, ale zaplacena by byla hotovostně, zaokrouhlí se matematicky. V případě jednotlivé zásilky se také využije ustanovení § 36 odst. 5 zákona o DPH, podle kterého se do základu daně nezahrnuje částka, vzniklá zaokrouhlením celkové úplaty na celou korunu.

Osoba používající zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty je povinna částku odpovídající dani za všechny zásilky za dané zdaňovací období, u nichž byl na celních prohlášeních deklarován výběr daně z přidané hodnoty prostřednictvím zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty přiznat a zaplatit správci daně. Lhůta pro zaplacení příslušné částky může být podle celních předpisů u zásilek pozastavena nebo prominuta.

 

Zvláštní doplňkové celní prohlášení (§ 110)

je speciální celní prohlášení pro daňové účely, na které se použijí obecná ustanovení o celním prohlášení obsažená v celním kodexu.

Daňový součet částek odpovídajících daním za jednotlivé zásilky, se v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 daňového řádu zaokrouhlí na celou korunu nahoru. Na základě podaného zvláštního doplňkového celního prohlášení bude vyměřena daň, která je splatná následující pracovní den po posledním dni lhůty pro podání zvláštního doplňkového celního prohlášení.

Náležitosti a vzor zvláštního doplňkového celního prohlášení se stanoví vyhláškou vydanou na základě zmocňovacího ustanovení podle § 70 odst. 1 písm. b) celního zákona.

Pokud se po podání zvláštního doplňkového celního prohlášení ukáže potřeba změnit údaje v něm tvrzené, například proto, že zásilky deklarované ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení nebyly doručeny, nebo byly příjemcem odmítnuty, což nebylo v okamžiku podání zvláštního doplňkového celního prohlášení známo, podá osoba, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, žádost o doměření cla v souladu s ustanovení § 21 odst. 1 celního zákona, v níž uvede správné údaje.

Dále se tímto ustanovením stanoví splatnost daně tvrzené ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení.

V odstavci 1 je stanoveno, že osoba povinná k dani, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, je povinna podat nejpozději do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce zvláštní doplňkové celní prohlášení za tento kalendářní měsíc, a to souhrnně za všechny osoby, na jejichž účet jedná.

Jedná se o prodlouženou lhůtu, která byla zvolena z toho důvodu, aby došlo k co největšímu snížení předpokládaného počtu doměřovacích řízení vztahujících se k případnému prominutí či vrácení daně. Držitelé povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty v této lhůtě dostatečně identifikují zboží, které nemohlo být doručeno, nebo si ho příjemci odmítli převzít, a tyto věci vyřídí v rámci podaného zvláštního doplňkového celního prohlášení.

Podle odstavce 2 se toto zvláštní doplňkové celní prohlášení podává elektronicky datovou zprávou prostřednictvím systému automatizovaného zpracování dat podle prováděcího rozhodnutí Evropské komise 2019/2151 ze dne 13. prosince 2019, kterým se zavádí pracovní program pro vývoj elektronických systémů stanovených v celním kodexu Unie a jejich uvedení do provozu.

V odstavci 3 se stanoví splatnost daně, a to šestnáctý den po skončení kalendářního měsíce, za který se podává zvláštní doplňkové celní prohlášení. Jedná se o den následující po dni, ve kterém uplynula lhůta pro podání příslušného zvláštního doplňkového celního prohlášení, ve kterém se tvrdí daň, jejíž splatnost se tímto ustanovením stanovuje.

 

Základní ustanovení (Oddíl 1) 

Úvodní ustanovení (§ 110a)

Podle odstavce 1 byly doposud v § 110a zákona o DPH řešeny dva režimy, a sice režim mimo Evropskou unii, který je za současného znění určen osobám povinným k dani usazeným ve třetích zemích a režim Evropské unie, který je za současného znění určen osobám povinným k dani usazeným v Evropské unii.

Nově se doplňuje dovozní režim, který je určen všem osobám povinným k dani pro plnění daňových povinností spojených s prodejem zboží nízké hodnoty dovezeného na dálku. Současně dochází v dosavadních režimech ke změnám.

Podle odstavce 2 může v tuzemsku použít zvláštní režim jednoho správního místa osoba povinná k dani, která uskutečňuje vybrané plnění a splňuje v tuzemsku podmínky pro použití zvláštního režimu jednoho správního místa.

Beze změny podle odstavce 3 zůstává, že v případě zvláštního režimu jednoho správního místa je místně příslušným Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a podle odstavce 4, že ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu v případě zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.

 

Vymezení základních pojmů (§ 110b)

V odstavci 1 písm. a) zůstává beze změny, že daní se rozumí peněžité plnění spravované v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa.

Část ustanovení upravující, že rozpočet, jehož příjmem je peněžité plnění podle tohoto písmene, se považuje za veřejný rozpočet, byla přesunuta do nového odstavce 4.

V dosavadním písmeni b)bylo definováno, co se rozumí vybranou službou. Tato definice byla přesunuta do odstavce 2 a vzhledem k tomu, že zvláštní režim jednoho správního místa je nově možné použít na větší rozsah plnění, zavádí se nový pojem „vybrané plnění“.

V písm. b) se zavádí pojem „osoba uskutečňující vybraná plnění“. Jedná se o osobu povinnou k dani, která uskutečňuje vybraná plnění. Tento pojem v sobě zahrnuje pouze osobu, která reálně vybraná plnění uskutečňuje, nikoliv zprostředkovatele.

V písm. c) se v souvislosti se zavedením pojmu „vybrané plnění“ upravuje, že státem spotřeby je členský stát, ve kterém je místo plnění uskutečňovaného vybraného plnění.

V písmeni d) je definován stát identifikace jako členský stát, ve kterém se osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel, registrují ve zvláštním režimu jednoho správního místa. Nově se doplňuje pravidlo pro určení státu identifikace také ve vztahu ke zprostředkovateli.

V písm. e) je definován uživatel jako osoba uskutečňující vybraná plnění a zprostředkovatel, a to pouze, pokud jsou v tuzemsku registrováni ve zvláštním režimu jednoho správního místa.

V dosavadním znění je uvedeno, že uživatel je daňovým subjektem. Tato úprava byla vypuštěna. Postavení uživatele jako daňového subjektu vyplývá již z § 108 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 108 odst. 6 zákona o DPH. Zprostředkovatel, který je materiálně zástupcem daňového subjektu, získává postavení daňového subjektu, nikoli postavení zástupce ve smyslu § 25 a násl. daňového řádu.

Osoba uskutečňující vybraná plnění, která v tuzemsku používá zvláštní režim jednoho správního místa prostřednictvím zprostředkovatele, není samostatně registrována ve zvláštním režimu jednoho správního místa, ale je pouze uvedena v registraci zprostředkovatele. To znamená, že tato osoba není uživatelem.

V odstavci 2 se obecně vymezuje okruh plnění, při kterých lze používat zvláštní režim jednoho správního místa. Jedná se o vybraná plnění. Vybraným plněním se pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa rozumí

•    podle písm. a) v případě režimu mimo Evropskou unii poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území Evropské unie,

•    podle písm. b) v případě režimu Evropské unie

-   poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území Evropské unie,

-   prodej zboží na dálku,

-   dodání zboží provozovatelem elektronického rozhraní podle § 13a odst. 2 písm. b),

Podle písm. c) v případě dovozního režimu prodej dovezeného zboží na dálku,

•    které není předmětem spotřební daně a

•    jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR.

Pokud chce osoba uskutečňující vybraná plnění používat daný zvláštní režim, musí uskutečňovat vybraná plnění, na která lze tento daný režim použít, a zároveň musí splňovat podmínky pro tento daný režim, které jsou stanoveny v § 110k pro režim mimo Evropskou unii, v § 110l pro režim Evropské unie a v § 110m pro dovozní režim. Na rozdíl od dosavadní úpravy, která pokrývala jen poskytování digitálních služeb, je okruh těchto plnění širší a v rámci jednotlivých režimů se liší.

V odstavci 3 je provedena úprava definice provozovny. Za provozovnu se pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa považuje i ta organizační složka osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat plnění, která jsou uskutečňována pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

Do odstavce 4 byla částečně přesunuta úprava obsažená v dosavadním odstavci 1 písm. a). Rozpočet, jehož příjmem je peněžité plnění podle odstavce 1 písm. a), se považuje za veřejný rozpočet.

 

Zprostředkovatel a pověřující osoba (§ 110c)

V odstavci 1 je definován zprostředkovatel, kterým je osoba povinná k dani, která má sídlo nebo provozovnu na území Evropské unie a je pověřena osobou uskutečňující vybraná plnění, aby jejím jménem a na její účet plnila povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu.

Pro registraci ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku musí zprostředkovatel splnit další podmínky, které jsou uvedeny v § 110m.

V odstavci 2se zavádí pojem „pověřující osoba“. Tento pojem zahrnuje osobu uskutečňující vybraná plnění, která je uvedena v registraci zprostředkovatele, nebo je k němu obdobně přiřazena podle právních předpisů jiného členského státu. Jde tak jednak o osobu, která je v tuzemsku uvedena v registraci zprostředkovatele, ale také o osobu přiřazenou zprostředkovateli obdobně v jiném členském státě, nehledě na způsob tohoto přiřazení.

Podle odstavce 3plní zprostředkovatel povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu za každou pověřující osobu samostatně. To se týká evidencí, podávání daňového přiznání a dalších povinností.

Z odstavce 4 vyplývá, že pověřující osoba nemůže plnit povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu svým jménem a na svůj účet ani prostřednictvím zástupce. To znamená, že dokud je osoba uskutečňující vybraná plnění uvedena v evidenci zprostředkovatele, nebo jinak přidělena zprostředkovateli v jiném členském státě, nemůže být zaregistrována v tuzemsku jako osoba uskutečňující vybraná plnění, a to ani prostřednictvím zástupce.

Odlišně tomu může být v některých případech zrušení registrace zprostředkovatele (§ 110zy).

Podle odstavce 5 se povinnosti vyplývající z vybraných plnění uskutečněných pověřující osobou považují za povinnosti zprostředkovatele. Osoba uskutečňující vybraná plnění, která je uvedena v registraci zprostředkovatele, nebo je k němu jinak přiřazena, již povinnosti vyplývající z režimu jednoho správního místa sama plnit nemusí a ani nemůže. Jedná se o fikci, na jejímž základě má zprostředkovatel mimo jiné povinnost zaplatit daň z těchto vybraných plnění a tato daň na něm může být vymáhána.

Obecná ustanovení o správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku (Oddíl 2)

 

Zastupování (§ 110d)

Do § 110d byla přesunuta úprava obsažená v § 110c zákona o DPH.

Plnou moc lze udělit pouze v rozsahu opravňujícím k zastupování ve všech úkonech, řízeních nebo jiných postupech v rámci daného režimu zvláštního režimu jednoho správního místa; to platí i pro zprostředkovatele pověřeného více pověřujícími osobami. Změna umožňuje zastoupení různými subjekty pro jednotlivé režimy zvláštního režimu jednoho správního místa nebo umožňuje zastoupení například pouze v jednom z režimů, které daná osoba používá.

Pokud uděluje plnou moc zprostředkovatel, nemůže ji v roli zprostředkovatele udělit samostatně za jednotlivé osoby uskutečňující vybraná plnění k němu přiřazené. Zprostředkovatel může mít v procesním postavení zprostředkovatele pouze jednoho zástupce.

Pokud je osoba povinná k dani registrována v dovozním režimu jako zprostředkovatel a zároveň jako osoba uskutečňující vybraná plnění, je této osobě umožněno zvolit si zástupce samostatně v procesním postavení osoby uskutečňující vybraná plnění a samostatně v procesním postavení zprostředkovatele.

 

Doručování (§ 110e)

Podle odstavce 1 doručuje správce daně písemnost elektronicky, a to prostřednictvím datové schránky, nebo veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k registraci, nemá-li adresát zpřístupněnu datovou schránku. Na rozdíl od současné úpravy se i v případě státu spotřeby umožňuje doručování prostřednictvím datové schránky, a to vzhledem k tomu, že ČR může být zároveň státem spotřeby i státem identifikace a doručovat tak v obou těchto rolích českým subjektům.

Podle odstavce 2 se upomínka upozorňující na nesplnění povinnosti doručuje pouze prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k registraci.

Z odstavce 3 vyplývá, že písemnost, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.

 

Evidence pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa (§ 110f)

Podle odstavce 1 jsou osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel povinni k uskutečněným vybraným plněním vést evidenci. Pokud bude jménem a na účet osoby uskutečňující vybraná plnění plnit povinnosti zprostředkovatel, vztahuje se povinnost vést evidenci pouze na zprostředkovatele a osoba uskutečňující vybraná plnění tedy již tuto evidenci vést nemusí. Jedná se o údaje, které mají být vedeny pro účely použití režimu Evropské unie a režimu mimo Evropskou unii stanovuje čl. 63c odst. 1 nařízení Rady a pro účely dovozního režimu čl. 63c odst. 2 nařízení Rady.

V odstavci 2 je bez věcné změny uvedena povinnost pro osobu uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatele uchovávat údaje podle odstavce 1po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno a tyto údaje poskytnout na žádost správce daně nebo správce daně příslušného státu spotřeby elektronicky.

 

Poslední známá daň (§ 110g)

Podle odstavce 1se poslední známou daní pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa rozumí daň ve výši, ve které byla naposledy za příslušné zdaňovací období tvrzena osobou uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatelem, kteří jsou registrováni k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa, v daňovém přiznání, nebo správcem daně pravomocně doměřena z moci úřední.

Odstavec 2 řeší, případy, kdy je místo plnění v jiném členském státě. Potom se pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa poslední známou daní rozumí výsledná daň, jak byla dosud stanovena podle právních předpisů jiného členského státu. Důvodem je skutečnost, že plátce může podat dodatečné daňové přiznání, které je navázané na poslední známou daň.

 

Způsob placení daně (§ 110h)

Podle odstavce 1 a 2 se daň se platí správci daně v eurech, daň se platí na příslušný účet správce daně vedený v eurech, a to bezhotovostním převodem.

Z odstavce 3 vyplývá, že osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel jsou povinni uvést, na kterou daň je platba určena, a označit platbu referenčním číslem příslušného daňového přiznání.

 

Přeplatek (§ 110i)

V § 110i je řešeno speciální pravidlo pro přeplatek.

Podle odstavce 1správce daně nepřevede přeplatek na vymáhaný nedoplatek nebo na neuhrazenou částku zajištěné daně. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí ve lhůtě pro jeho vrácení poté, co provede jeho započtení na úhradu vymáhaného nedoplatku nebo neuhrazené částky zajištěné daně. Za den úhrady vymáhaného nedoplatku se považuje den, kdy k tomuto započtení došlo.

Přeplatek tak bude možné převést pouze na zbývající nedoplatky. Při neexistenci nedoplatků, na které by bylo možné přeplatek převést, se tento přeplatek stane vratitelným.

K vrácení přeplatku nedojde před tím, než jeho správnost potvrdí zahájený kontrolní postup. Obdobný princip platí i pro započtení takovéhoto přeplatku na vymáhané nedoplatky a na neuhrazenou částku zajištěné daně. Samotné započtení přeplatku musí být upřednostněno před jeho vrácením.

Z odstavce 2 vyplývá, že za dobu, po kterou nebylo možné převést přeplatek, který byl započten podle odstavce 1, na úhradu vymáhaného nedoplatku nebo neuhrazené částky zajištěné daně, nevzniká osobě uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovateli v tomto rozsahu úrok z prodlení.

Z odstavců 3 a 4 vyplývá, že vratitelný přeplatek nižší než 10 EUR se nevrací a úrok z vratitelného přeplatku se nepřizná, nepřesahuje-li 40 EUR.

 

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 10-11/2021 a komentář k zákonu o DPH po novele v měsíčníku Poradce 5-6/2022, který právě vychází.

 

V zákoníku práce se vyskytují ustanovení, která mnohdy nemají jednoznačný výklad. Odraz mají v personální činnosti zaměstnavatelů. Předkládáme proto čtenářům výběr problémových okruhů i s jejich řešením, s nimiž se v praxi nejčastěji setkávají nebo mohou setkat. Nejde o ucelený výklad, ale o upozornění na možné pracovněprávní problémy, které se v současnosti vyskytují po novele zákoníku práce č. 285/2020 Sb. Zájemcům o aktuální komentář k zákoníku práce připomínáme jeho vydání naším vydavatelstvím, v němž jsou zapracovány nejnovější legislativní závěry a doplňky s účinností od 1. července 2020 a od 1. ledna 2021.

 

 

1. Občanský zákoník v pracovněprávní praxi

 

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále “o. z.“) je činný více jak 7 let. V pracovněprávních vztazích se uplatňuje jako podpůrný (subsidiární) předpis ve vztahu k zákoníku práce (dále ZP).Řada pojmů z O. z. je pro pracovněprávní praxi dominantní a jejich správný výklad má pro advokátní i soudní praxi důležitý význam. Podívejme se na nejdůležitější z nich, které jsou v našem právním řádu nové a jejich právní důsledky musí být řešeny ve vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Většinu z nich ZP neobsahuje a musíme je „hledat“ v O. z. Chci z pohledu advokáta připomenout jeho dosavadní aplikaci v pracovněprávních vztazích s důrazem na některé osvědčující se instituty.

 

Podpůrná platnost

O. z. se použije na pracovněprávní vztahy vždy, neobsahuje-li ZP speciální úpravu, a to, aniž by bylo třeba zvláštního odkazu (viz § 9 odst. 2 O. z.  a § 4 ZP). Není tedy možné, aby například smlouva o nástupu do zaměstnání byla sjednána podle o. z., stejně jako dohoda o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace apod. Podle O. z. je však možné sjednat např. smlouvu s lékařem nebo zdravotnickým zařízením k provádění pracovnělékařské péče, dohodnout manažerskou smlouvu apod.

 

Právní jednání

O. z.  přinesl zásadní změny při posuzování právních úkonů, které za zaměstnavatele činí jejich zástupci. Právní úkony již nedefinuje. Jsou legislativně nahrazeny pojmem „ právní jednání „ která řadí mezi právní skutečnosti. Podle § 545 O. z.  právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

K platnosti právního jednání za zaměstnavatele učiněného v písemné formě se podle O. z.  vyžaduje podpis jednajícího. Písemná forma je zachována i při právním jednání, které je učiněno elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li si jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

 

Neplatnost právního jednání

Nejčastěji se uplatňuje neplatné právní jednání při nedodržení písemné formy podle § 582 O. z. . Z této úpravy vychází i ZP. Smluvní strany mohou nedostatek písemné formy právního jednání dodatečně odstranit s právními účinky od počátku tohoto jednání. Neplatnosti se není možné dovolat v případě právních jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah, bylo-li již započato s plněním. To se týká zejména případů, kdy pracovní smlouva, jíž se zakládá pracovní poměr, byla dohodnuta jen ústně, stejně jako u dohody o pracovní činnosti nebo u dohody o provedení práce (viz § 20 ZP). Jde sice o významné porušení právní povinnosti zaměstnavatelem, který měl pracovněprávní vztah uzavřít písemně, ale na platnost tohoto vztahu to nemá vliv, pokud již bylo započato s plněním (zaměstnanec začal pracovat).

 

Příklad 1

Zaměstnanec začal pracovat podle ústní dohody o pracovní činnosti. Později si to rozmyslel a s odkazem „jen“ na ústní ujednání a dohodu předčasně ukončil. Jedná se o protiprávní jednání, neboť neplatnost dohody pro absenci písemné formy nemohl namítnout z toho důvodu, že již bylo započato s plněním.

 

Kdy se nepřihlíží k právnímu jednání

O. z.  přinesl nový způsob řešení neplatnosti právního jednání. Chybí-li vůle jednající smluvní strany, není míněna vážně anebo je projevena nesrozumitelně či neurčitě, nejedná se vůbec o právní jednání. V těchto případech se jedná pouze o zdánlivé právní jednání. Takové jednání není neplatné, ale pro právo neexistuje, nemohou vznikat žádné právní důsledky. Ustanovení § 554 O. z.  uvádí, že se k takovému jednání nepřihlíží.

Z tohoto ustanovení vyšel i změnový zákon č. 303/2013 Sb.. s pracovněprávními důsledky. V řadě jeho ustanovení se uvádí pojem „k takovému jednání se nepřihlíží“. Je to zejména v případech, kdy právní jednání není učiněno ve formě, jakou určuje ZP. Je to například ústní výpověď z pracovního poměru nebo dojde-li k ujednání, které právo zaměstnance určuje v nižší nebo vyšší míře, než kterou stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustnou.

 

Příklad 2

Nepřihlíží se (právní jednání nemá žádné právní důsledky, neexistuje) například k:

-     ujednání v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládá povinnost nebo zkracuje jejich práva stanovená ZP,

-     kolektivní smlouvě, která nebude uzavřena písemně a nebude podepsána smluvními stranami na téže listině,

– výpovědi z pracovního poměru, která nebude písemná, stejně tak i k okamžitému zrušení pracovního poměru,

-     zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které nebude písemné,

-     dohodě o pracovní činnosti nebo dohodě o provedení práce sjednané ústně,

-     použití mzdy nebo platu zaměstnance k zajištění dluhu,

-     vnitřnímu předpisu podle § 305 ZP, který bude obsahovat povinnosti,

-     odchýlení se smluvních stran od právní úpravy zástavního práva, kterým by si zaměstnavatel zajišťoval splnění práva zaměstnancem.

 

Úmyslné jednání proti dobrým mravům

V několika ustanoveních ZP (např. v oblasti náhrady škody) se uvádí, že jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Pojem „dobré mravy“ se objevuje i v O. z.  Při právním jednání, které by bylo v rozporu s touto zásadou, stanoví jeho neplatnost.

ZP stanoví sankce nejen v případě konkrétních porušení příslušných ustanovení účastníky pracovněprávních vztahů, ale i tehdy, nejedná-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec v rozporu s právní normou, ale nedodržel zásadu dobrých mravů.

V právních předpisech výklad pojmu „dobré mravy“ nenalezneme, jejich obsahem se však několikráte zabýval Nejvyšší soud ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. 19/1998 Sb. rozh.).

 

Příklad 3

Podle judikatury se dobrými mravy rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihující podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ekonomickou, právní i sociální integrací nabývají dobré mravy postupně mezinárodního (evropského) charakteru, který postupně převáží nad jejich dosavadním národním (státním) pojetím. V rozporu s dobrými mravy je jednání (právní úkon), které se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale přesto je z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí.“

 

V pracovním procesu jde například o pravidla občanské spolupráce, která vyjadřují „dobré mravy“. Patří sem např. předávání zkušeností mladším zaměstnancům, pomoc při plnění pracovních úkolů apod. V souladu s dobrými mravy má být dále např. výkon práv a povinností zaměstnavatele i zaměstnance (§ 14 odstavec 1 ZP). V oblasti náhrady škody každé porušení dobrých mravů (§ 265 odstavec 1 ZP) nemusí mít za následek vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Zaměstnanec musí prokázat, že šlo o úmyslné porušení dobrých mravů.

 

Podnik a podnikání

Mezi nejvýznamnější pojmy v O. z. pro pracovněprávní účely patří vymezení pojmů „podnik“ a 

„ podnikání“.

Vzhledem k tomu, že O. z.  zrušil obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., mají tyto definice pro pracovněprávní účely značný význam.

Vychází se z nich například při posuzování práce načerno (tzv. nelegální práce). Podle § 420 O. z.  se za podnikatele považuje fyzická nebo právnická osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.

Tato definice se téměř neliší od dřívější úpravy, která byla obsažena v § 2 obchodního zákoníku a živnostenského zákona. Rozumí se tím plnění svěřených úkolů samostatně, soustavně, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku.

 

Podle § 420 O. z.  má podnikání tyto znaky:

Samostatnost: Nejvíce odlišuje činnost podnikatelskou od činnosti v pracovněprávním vztahu požadavek samostatnosti. Je to tehdy, jestliže osoba (živnostník) rozhoduje o své činnosti samostatně a sama ji organizuje. Není možné za samostatnou považovat činnost v závislém (podřízeném) postavení, zejména činnost, která je vykonávána pro jedinou osobu, která určuje a řídí podstatné složky jejího provádění. Zjistí-li se, že činnost není prováděna samostatně, nejde vůbec o živnost.

Soustavnost: Za soustavnou nelze považovat činnost jednorázovou nebo nahodilou, i když by existovaly ostatní podnikatelské znaky. S požadavkem soustavnosti není v rozporu, je-li činnost vykonávána sezónně. Podle okolností lze hodnotit jako soustavnou činnost i jednání jednorázové, dochází-li k jeho opakování v průběhu určitého období.

Vlastní účet: Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku a tuto činnost vykonává na vlastní účet.

Vlastní odpovědnost: Požadavek provozování živnosti na vlastní odpovědnost vyjadřuje podnikatelské riziko. Podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem.

Dosažení zisku: Není rozhodující, zda bude zisku skutečně dosaženo, postačuje, je-li zde takový úmysl a vůbec není rozhodující, pro jaké účely bude zisk použit.

 

Bude-li občan vykonávat pro zaměstnavatele činnost s uvedenými znaky, jedná se o podnikání a nikoliv o nelegální práci. Sjedná-li však podnikatelskou smlouvu (např. podle živnostenského zákona) a nebudou znaky podnikání naplněny, jedná se o závislou činnost (viz § 2 a 3 ZP), a z toho důvodu nelegální práci.

 

Příslib zaměstnání

Vzniku pracovní smlouvy může předcházet shodný projev vůle účastníků pracovněprávního vztahu pracovní smlouvu uzavřít. Jako ostatní právní jednání i pracovní smlouva musí být učiněna svobodně, srozumitelně, vážně a určitě. Je-li dohoda o přijetí do zaměstnání uzavřena, pak z ní pro zaměstnavatele plynou i dohodnuté závazky. Ve většině případů je to povinnost, že zaměstnavatel uzavře s občanem pracovní smlouvu, a tím mu poskytne zaměstnání.

O. z.  smlouvu o smlouvě budoucí (v pracovněprávních vztazích „příslib zaměstnání“) výslovně upravuje v § 1785. Podle ní se jedna ze smluvních stran zavazuje, že po vyzvání v sjednané lhůtě (jinak do jednoho roku) uzavře budoucí smlouvu.

Dospějí–li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod (§ 1729 odstavec 1 O. z. ).

 

Příklad 4

Zaměstnanec ukončí jednání o uzavření budoucí pracovní smlouvy proto, že dostal výhodnější finanční nabídku od jiného zaměstnavatele. V tomto případě může zaměstnavatel požadovat náhradu škody, která odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Jedná se např. o úhradu mzdových nákladů na přesčasy, jejichž výkon si musel zaměstnavatel zajistit.

 

Pro úspěch v případném soudním sporu by ovšem bylo nutné prokázat, že tento občan jednal nepoctivě. Záleží pak na hodnocení všech skutečností, zejména spočívající v osobě budoucího zaměstnance, rodinné a sociální situaci a apod. Obdobně by se postupovalo v případě, kdyby pracovní smlouvu neuzavřel zaměstnavatel.

 

Adhezní smlouvy

O. z.  umožňuje uzavírat tzv. adhezní smlouvu, která se může uplatnit při uzavírání smluv a dohod podle ZP. Jedná se o adhezní způsob uzavírání smlouvy, nikoliv o smlouvu samotnou. Podstata je v tom, že smlouva podle § 1798 O. z.  nevzniká tak, že si strany obsah smlouvy ujednají, ale tím způsobem, že jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy a druhá strana má možnost návrh buď přijmout, anebo odmítnout. Pro velký počet případů i v personální praxi je to postup racionální a z hlediska nákladů ekonomicky účelný. Při tomto způsobu uzavírání smluv nemůže však silnější strana vnutit slabší straně smluvní podmínky výhodné pro sebe a nevýhodné pro druhou stranu. V pracovněprávních vztazích je vždy slabší stranou zaměstnanec.

Nejtypičtější příklady z personální praxe mohou být pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy např. zaměstnavatel předloží zaměstnanci hotový text těchto dohod (zpravidla předtištěný formulář).

 

Promlčení práva ve lhůtě

Právo upravené v pracovněprávních vztazích se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené v občanském zákoníku.

O. z. tyto otázky upravuje v § 609 a násl., ZP tyto otázky neřeší. Promlčecí lhůta je tříletá. Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. K promlčení soud přihlédne jen uplatní-li tuto námitku dlužník. Pak nelze právo věřiteli přiznat. Po dobu soudního uplatnění promlčecí doba neběží.

Účelem institutu promlčení je stimulovat věřitele, aby svá práva uplatnil včas a přispěl tak k právní jistotě. Jestliže by věřitel, poté co mu vznikla možnost uplatnit svá práva, příliš dlouho s tím otálel, ztížila by se možnost dopátrat se skutkového stavu.

Zvláštní právní úprava platí pro promlčecí dobu práv na náhradu škody. Tato práva se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (§ 636 NOZ). Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

To platí i pro uplatnění náhrady škody, která vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného.

 

Zánik práva

Na rozdíl od promlčení, které musí účastník uplatnit, aby byl úspěšný ve sporu, k zániku práva uplynutím stanovené doby (prekluzi), soud přihlíží z úřední povinnosti. V pracovněprávních vztazích jde o jen o několik práv, která podléhají prekluzi. K jejich uplatnění musí tedy dojít ve stanovené lhůtě, jinak zanikají. ZP tyto lhůty uvádí v § 330.

 

Příklad 5

Jedná se o:

-       návrh na určení, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou (§ 39 odst. 4 ZP– do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby),

-       výpověď zaměstnanci pro jiné porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, porušení dočasného režimu práce neschopného zaměstnance (§ 57 odstavec 1 ZP – do 1 měsíce, kdy se zaměstnavatel o tomto porušení dověděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy takový důvod k výpovědi vznikl)

-       podání výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatelem nebo zrušení pracovního poměru z důvodů porušení pracovních povinností (§ 58 ZP– do 2 měsíců ode dne, kdy se o tomto porušení dověděl),

-       okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem (§ 59 ZP– do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodech k okamžitému zrušení dověděl),

-       neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou (§ 72 ZP – do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním),

-       nesouhlas zaměstnance s obsahem pracovního posudku (§ 315 ZP – zaměstnanec musí uplatnit právo na opravu posudku u soudu do 3 měsíců ode dne, kdy se o jeho obsahu dověděl)

-       podání výpovědi zaměstnancem v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů– (§ 339a ZP– do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti přechodu práv a povinností).

 

Poznámka ¹⁾

V právních předpisech výklad pojmu „dobré mravy“ nenalezneme, jejich obsahem se však několikráte zabýval Nejvyšší soud ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. 19/1998 Sb. rozh.). Podle judikatury se dobrými mravy rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihující podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ekonomickou, právní i sociální integrací nabývají dobré mravy postupně mezinárodního (evropského) charakteru, který postupně převáží nad jejich dosavadním národním (státním) pojetím. V rozporu s dobrými mravy je jednání (právní úkon), které se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale přesto je z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí“.

 

Více již najdete v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a případy č. 1-2/2022.

 

 

Zaměstnavatel se bude se moci rozhodnout, že již sjednaný zákaz konkurence není v jeho zájmu! Ústavní soud zvrátil judikaturu Nejvyššího soudu: Ujednané odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky bez uvedení důvodu resp. zejména z důvodu, že na její existenci nemá zájem, protože zaměstnanec nezískal informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které by musely být chráněny konkurenční doložkou, není automaticky absolutně neplatné!

 

Paušální vyloučení alternativy odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem

(bez udání důvodu), provázené sankcí absolutní neplatnosti právního jednání, jak to učinil ve své judikatuře Nejvyšší soud, upírá stranám (účastníkům) pracovního poměru volný prostor, jenž jim poskytují nejen ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku, ale především čl. 2 odst. 3 Listiny s jeho garancí svobodného jednání, autonomie vůle a smluvní svobody, rozhodl Ústavní soud, když mnohem více než Nejvyšší soud v dané otázce reflektoval zaměstnavatelské potřeby v praxi.

 

Skutkový základ řešeného sporného případu

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dne 25. 11. 2013 pracovní smlouvu, přičemž ode dne 15. 1. 2014 zaměstnanec působil na pozici generálního ředitele. Strany si v pracovní smlouvě ujednaly konkurenční doložku, v níž se zaměstnanec zavázal po dobu šesti měsíců ode dne ukončení pracovního poměru zdržet (se) výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to pod sankcí smluvní pokuty. Zaměstnavatel se naopak zavázal, že zaměstnanci vyplatí peněžité plnění ve výši ½ průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění shora uvedeného závazku nekonkurovat. (Průměrný měsíční výdělek zaměstnance činil 428 515 Kč.) Nakonec bylo stranami ujednáno, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit v písemné formě kdykoliv po dobu trvání pracovního poměru, a to i bez udání důvodu.

 

Dne 16. 2. 2016 podal zaměstnanec výpověď z pracovního poměru s tím, že jeho pracovní poměr skončí 30. 4. 2016. Dne 22. 4. 2016 zaměstnavatel odstoupil od konkurenční doložky, aniž by uvedl důvod odstoupení, přičemž toto odstoupení bylo zaměstnanci doručeno dne 26. 4. 2016. Jelikož byl zaměstnanec přesvědčen, že odstoupení je neplatné, a obě smluvní strany jsou tak konkurenční doložkou nadále vázány, podal žalobu na zaplacení peněžitého vyrovnání.

 

Předchozí rozhodnutí obecných soudů na základě dosavadní judikatury Nejvyššího soudu

Soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu a Nejvyšší soud ČR dovolání zaměstnavatele odmítl. V odůvodnění svého usnesení ze dne 26. 3. 2019, spis. zn. 21 Cdo 60/2018 poukázal NS na svou předchozí judikaturu, z níž plyne, že zaměstnavatel není v průběhu trvání pracovního poměru zaměstnance oprávněn odstoupit od konkurenční doložky z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to ani tehdy, byla-li tato možnost smluvními stranami v konkurenční doložce sjednána. Zopakoval, že bez uvedení důvodu je odstoupení zaměstnavatele imperfektní; navíc by se jednalo o nepřípustné zvýhodnění zaměstnavatele na úkor zaměstnance.

 

Podle rozsudku NS ze dne 5. 11. 2020 spis. zn. 21 Cdo 4779/2018 dokonce není přípustné ani to, aby si smluvní strany sjednaly možnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky důvodu, že na jejím dalším trvání nemá zájem z důvodu, že zaměstnanec nezískal informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které by musely být chráněny konkurenční doložkou. Toto judikatorní rozhodnutí jsme na www.epravo.cz podrobili poměrně ostré kritice s ohledem na jeho velmi negativní dopady na zaměstnavatelskou praxi.

 

Zaměstnavatel si podal ústavní stížnost, jíž napadl všechna rozhodnutí obecných soudů v dané věci, které Ústavní soud svým nálezem spis. zn. II. ÚS 1889/19, ze dne 21. 5. 2021 vyhověl.

 

Názor Ústavního soudu na smysl a význam konkurenční doložky

Ústavní soud ve svém nálezu (po zevrubném zhodnocení judikatury NS, ale i srovnání cizozemských právních úprav) vyhodnotil, že konkurenční doložka, ač je synallagmatickým právním vztahem, slouží primárně k ochraně práv a zájmů zaměstnavatele. Naopak v zájmu zaměstnance zásadně je, aby konkurenční doložkou vázán nebyl. Konkurenční doložka je totiž právním institutem, který zaměstnance po skončení pracovního poměru omezuje v dalším pracovním uplatnění, omezuje využitelnost jeho speciálních a z pohledu pracovního trhu cenných vědomostí, zručností nebo schopností, v jistém smyslu „snižuje jeho cenu“ na trhu práce a typicky jej vystavuje nebezpečí, že v případě byť i nepatrného porušení konkurenční doložky po něm zaměstnavatel může požadovat zaplacení smluvní pokuty.

 

Ústavně nekorektní dotváření práva v oblasti konkurenční doložky

Obecné soudy žalobě zaměstnance, zhodnotil Ústavní soud, vyhověly s pouhým poukazem na to, že sjednání možnosti odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky bez udání důvodu je z podstaty věci nepřípustné a absolutně neplatné. Nepřípustnost takového smluvního ujednání přitom není stanovena zákonem, nýbrž byla dovozena judikaturou Nejvyššího soudu (jak jsme ji shora lehce, v hrubých obrysech nasnínili). Takové soudcovské dotváření práva, k jakému v nyní posuzované věci přistoupily obecné soudy, lze považovat za ústavně konformní pouze tehdy, vyžaduje-li to korektně vymezený účel a smysl dotčené právní úpravy, jeho systematická souvislost nebo některý z ústavních principů, uvádí Ústavní soud. Obecné soudy navíc musejí předložit mimořádně přesvědčivé argumenty, z nichž bude zřejmé, že jimi zvolené řešení nastoluje spravedlivou rovnováhu mezi základními právy zaměstnavatele a zaměstnance a v maximální možné míře respektuje princip autonomie vůle a smluvní svobody jednotlivců.

 

ZOHLEDNĚNÍ POŽADAVKŮ PRAXE - Ačkoli zaměstnavatel zpravidla bude mít zájem na trvání sjednané konkurenční doložky, mohou nastat situace, kdy se vázanost stran tímto smluvním ujednáním začne jevit jako nepřiměřená, zbytečná, nežádoucí nebo z jiného důvodu neudržitelná. K tomu může dojít z rozličných příčin, kupříkladu v důsledku plynutí času (např. zastarání informací, jejichž úniku měla konkurenční doložka předcházet), vývoje na trhu (např. ztráta lukrativnosti těchto informací), z důvodů na straně zaměstnavatele nebo z důvodu na straně zaměstnance (např. zaměstnanec v průběhu pracovního poměru nepřišel do kontaktu se žádnými informacemi, které by bylo nezbytné chránit konkurenční doložkou).

 

UKONČENÍ KONKURENČNÍ DOLOŽKY - K řešení naznačených situací slouží možnost vyvolat zánik závazků plynoucích z konkurenční doložky jinak než jejich splněním. Ve vztahu k některým způsobům zániku závazků plynoucích z konkurenční doložky jinak než jejich splněním přitom zákonodárce stanovil relativně jasná kogentní pravidla (viz např. zákonná úprava možnosti zaměstnance vypovědět konkurenční doložku dle ust. § 310 odst. 5 zákoníku práce nebo zániku závazku zaměstnance z konkurenční doložky zaplacením smluvní pokuty dle ust. § 310 odst. 3 zákoníku práce). Ve vztahu k jiným způsobům zániku těchto závazků ale podrobnější právní úprava chybí (viz zákonná úprava možnosti zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky dle ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce, u níž je zákonem vymezeno pouze časové období, v němž je odstoupení přípustné), takže stranám je ponechána možnost, aby si tyto otázky upravily smluvně. A právě v tomto volném prostoru, které ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku vytváří v oblasti úpravy podmínek pro možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky, se naplno uplatní ústavní garance svobodného jednání, autonomie vůle a smluvní svobody, vyložil Ústavní soud.

 

Dočasně spící smlouva

V této souvislosti zaměstnavatel správně poznamenal (v podání ÚS), že konkurenční doložka je v době před skončením pracovního poměru zaměstnance tzv. spící smlouvou a zamýšlené právní následky začne vyvolávat až po jeho skončení. Dle kogentní úpravy obsažené v ust.§ 310 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel může odstoupit pouze v této dormantní (spící, neaktivní) fázi konkurenční doložky, čímž je do jisté míry zajišťována ochrana zaměstnance jakožto typově slabší smluvní strany v pracovněprávních vztazích. Nelze navíc přehlédnout, že v důsledku tohoto časového omezení možnosti zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky se současně stírá praktický rozdíl mezi „tvrdším“ právním institutem odstoupení od smlouvy, jenž vyvolává zánik smluvního závazku od počátku (ex tunc), a „měkčím“ právním institutem výpovědi, jenž způsobuje zánik smluvního závazku až od momentu účinnosti výpovědi, resp. uplynutí výpovědní doby (ex nunc) a u něhož je běžně akceptována možnost podání výpovědi bez uvedení důvodu.

 

Ve světle těchto skutečností se jeví judikaturou dovozená nemožnost (absolutní neplatnost) odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky v průběhu trvání pracovního poměru zaměstnance bez uvedení důvodu jako excesivní, iracionální. Ústavní soud důrazně odmítá názor Nejvyššího soudu, že kategorický, plošný zákaz smluvních ujednání, jež by opravňovala zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky bez udání důvodu (příp. „z kteréhokoliv důvodu“), je nezbytný, protože jinak by zaměstnavatel mohl tímto způsobem odstoupit od konkurenční doložky klidně i v poslední den trvání pracovního poměru zaměstnance, zasáhnout do jeho legitimních očekávání a výrazně jej tím poškodit. Tento kategorický, plošný zákaz totiž nevede pouze k nepřípustnosti odstoupení zaměstnavatele bez udání důvodu (příp. „z kteréhokoliv důvodu“)v posledních dnech trvání pracovního poměru zaměstnance, jak se snaží tvrdit obecné soudy, nýbrž vede k nepřípustnosti takového odstoupení zaměstnavatele v průběhu celého trvání pracovního poměru zaměstnance, třeba i několik let před tím, než pracovní poměr zaměstnance skutečně skončí.

 

Kritické hodnocení judikatury a postupu obecných soudů

Ústavní soud shrnuje, že obecné soudy se dopustily ústavně nepřípustného dotváření práva, jestliže dospěly k závěru, že zaměstnavatel není oprávněn odstoupit od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, byť tato možnosti byla smluvními stranami výslovně sjednána, neboť podobná smluvní ujednání jsou podle ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku nepřípustná. Obecné soudy tím vykročily z mezí, v rámci nichž je soudcovské dotváření práva ústavně konformní.

 

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 10-11/2021.

 

Lidé v podnicích nepůsobí izolovaně, ale jsou vždy součástí nějakého pracovního kolektivu. Při vzájemné komunikaci si vyměňují názory, ovlivňují se navzájem svou náladou, přizpůsobují se jednání druhých lidí ve skupině a také sami ovlivňují ostatní. Přítomnost jiných lidí někdy člověka motivuje k lepším výkonům, jindy ho znervózní a snižuje jeho efektivitu a schopnost soustředit se na řešení zadaného úkolu.

 

V maticové struktuře některých podniků

jsou jednotlivci naráz členy více týmů, a mají tedy i více nadřízených, kteří od nich mohou mít protichůdná očekávání nebo je příliš zatěžovat, protože nevidí jejich výkony, potřebné v jiném týmu. Častokrát dochází v pracovní skupině k frustraci jejích členů, pokud si navzájem nedůvěřují nebo mají odlišný styl práce.

 

Pracovní skupina je skupina lidí na jednom pracovišti spjatých společnou činností, vnitřní strukturou sociálních rolí a jednotným vedením. Za základní znaky můžeme považovat:

·         společné cíle,

·         společnou činnost, s jejíž pomocí směřuje skupina k realizaci těchto cílů,

·         časté vzájemné kontakty mezi členy skupiny,

·         vědomí příslušnosti ke skupině.

 

Skupiny rozlišujeme formální a neformální. Formální skupiny jsou vytvářeny cíleně za účelem plnění podnikových cílů a členství v nich je založeno na pracovním zařazení zaměstnanců a vyplývá z jejich náplně práce.

Neformální skupiny jsou založeny na vzájemné náklonnosti a přátelství členů. Přítomnost takových skupin na pracovišti upevňuje vztahy mezi zaměstnanci, snižuje fluktuaci a zjednodušuje pracovní komunikaci.

 

Uspokojování potřeb v pracovních skupinách

Vytváření pracovních skupin zaměstnanců kromě naplňování podnikových cílů přináší i naplnění sociálně-psychologických potřeb, jako jsou:

·         potřeba sdružování – potěšení ze společnosti ostatních, komunikace během dne,

·         potřeba bezpečí – členství ve skupině může představovat psychologickou ochranu před vnějšími tlaky anebo požadavky vedení,

·         potřeba uznání – příslušností k určité skupině vzrůstá status jedince,

·         potřeba seberealizace – zaměstnanci mohou využívat své schopnosti, rozvíjet se a růst.

 

Pravidla, která jsou všeobecně akceptovaná a očekávaná členy skupiny nebo týmu, se nazývají skupinové normy. Vymezují projevy chování, které jsou pro skupinu přípustné, žádané, a naopak, které jsou nežádoucí. Normy jsou často nepsané a vytvářejí určitý tlak na členy skupiny. Normy mohou vznikat některým z následujících způsobů:

·         jasně formulované stanovisko nadřízeného nebo kolegů, časté zejména v období, kdy do skupiny přijde nový člen a učí se, „jak to u nás chodí“,

·         kritická událost v procesu vývoje skupiny, která vytvoří novou normu,

·         chování převzaté z předcházejících situací – zaměstnanci vycházejí z minulých situací, když se mají zorientovat v nové situaci.

 

Role představuje očekávané chování jedince. Pokud jde o pracovní roli, ta představuje očekávaný způsob pracovního chování, interakce a komunikaci zaměstnance, směřující ke splnění zadaných úkolů. Část chování, které je očekávané, je předepsané i formálně, část si skupina stanovuje sama a očekává od svého člena, i když není formálně zaznamenáno. Způsob, jakým se člověk chová, někdy nemusí odpovídat očekávání. To může být důsledkem konfliktu rolí, který podle Dědiny a Cejthamra (2005) může zahrnovat:

·         neslučitelnost role – když se od jedince očekává několik různých, navzájem neslučitelných rolí,

·         přetížení role – od jedince se očekává vykonávání různých rolí a různorodých úkolů, kdy se musí rozhodnout, co je priorita a který úkol upřednostní,

·         nevytížení role – pocit člověka, že by mohl dokázat mnohem více, než se od něj v dané roli očekává,

·         nejednoznačnost role – jedinec neví, co se od něj očekává, jaké jsou požadavky na danou roli.

 

Skupinový výkon

Úlohou zaměstnanců v podniku je plnit očekávaný výkon. Ten je třeba sledovat, měřit a na základě toho ho i odměňovat. Koubek (2004, s. 72) jako ukazatele skupinového výkonu definuje:

·         kvantitu – např. počet vyrobených kusů, počet obsloužených zákazníků, podíl na kolektivním výsledku,

·         kvalitu – plnění kvalitativních standardů vykonané práce,

·         včasnost – plnění termínů, časových norem,

·         nákladovost – úspora nebo dodržování nákladů na jednotku práce,

·         produktivitu – např. počet vyrobených kusů na jednotku času.

 

Z hlediska výkonu skupiny může nastat synergický efekt (výkon skupiny je větší něž součet výkonů jednotlivců) anebo Ringelmanův efekt (výkon skupiny je menší než součet výkonů jednotlivců), kdy nastává skupinové zahálení, někteří členové skupiny se dokážou šikovně „svést“ na výkonu ostatních. To se stává zejména v případech, kdy přínos členů k výsledku není snadno identifikovatelný.

 

Negativní jevy ve skupině

Některé jevy, vyskytující se ve skupině, snižují pracovní spokojenost zaměstnanců nebo snižují výkon skupiny.

K takovým jevům patří například:

1.      Aschův efekt – situace, kdy se jednotlivec podřídí většinovému názoru navzdory tomu, že je tento názor nesprávný. Člověk, který má pocit, že je v menšině, nakonec podlehne nátlaku skupiny. Efekt je pojmenován podle psychologa Asche, který experimentoval v této oblasti skupinové dynamiky.

V jeho pokusech všichni členové skupiny kromě jediného byli instruováni, aby označili zjevně nesprávnou odpověď (šlo o porovnávání délky čar na obrázcích, jejichž rozdílné velikosti byly naprosto zřetelné).

Ten člen skupiny, který stál proti většinovému mínění, se nakonec v 80 % přizpůsobil tlaku skupiny a vyslovil stejné (tedy nesprávné) stanovisko jako ostatní.

 

2.      Konformita – přizpůsobování se normám, ať už psaným, nebo nepsaným, někdy proto, že postoje a chování jednotlivce se s normami a cíly skupiny shodují, jindy i když jedinec s normami nesouhlasí. Je to jednodušší, než vysvětlovat druhým svoje nesouhlasné stanovisko, případně riskovat neshody s ostatními.

3.      Skupinové myšlení (groupthink) – touha členů po souladu a z ní vyplývající neochota předkládat alternativní řešení, členové skupiny mají potřebu dohodnout se za každou cenu. Soudržnost skupiny může navozovat pocit neohroženosti, členové skupiny podceňují rizika, filtrují svoje názory prostřednictvím autocenzury, což vede k dojmu jednotnosti. Ostatní členové skupiny mohou zpochybňovat loajalitu člena, který klade nepříjemné otázky, kritizuje rozhodnutí skupiny nebo vysloví odlišný názor. Nevýhodou tohoto jevu je, že se ve skupině vytvoří málo řešení, která nejsou podrobena kritickému náhledu. Členové skupiny jsou zaujati vůči informacím, které by zpochybnily jejich rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jako skupiny se přece nemohou mýlit a jejich řešení je nejkvalitnější.

4.      Konflikty – v každé skupině se někdy může vyskytnout konflikt mezi jejími členy způsobený neshodou názorů, postojů, nesouhlasem s normami či plány skupiny. Skupina se kvůli konfliktu může stát rozdrobenou a pracovně neefektivní. Konflikty se mohou vyskytnout mezi pracovníky na jedné hierarchické úrovni, ale i mezi nadřízenými a podřízenými. Pokud výkon skupiny ovlivňuje taková situace, vedoucí skupiny se musí snažit ji rozpoznat a vyřešit. Vnitroskupinový konflikt by neměl přerůst až do stavu, kdy jsou ohroženy skupinové a podnikové cíle.

 

Ke konfliktům ale dochází i mezi jednotlivými skupinami v podniku. Vyskytují se zejména tehdy, když se výkon jednotlivých skupin navzájem ovlivňuje. Příčinami meziskupinových konfliktů jsou:

·         omezené zdroje v podniku – skupiny mezi sebou soutěží o limitované zdroje,

·         komunikační problémy – nepochopení při výměně informací, nedostatečná komunikace, rozdílné komunikační prostředky, informace přicházejí pozdě,

·         rozdílný styl práce.

 

Rozdíly mezi týmem a pracovní skupinou

Pracovní tým a skupina nejsou synonyma. Základní rozdíly uvádí následující tabulka:

 

CHARAKTERISTIKA	TÝM	PRACOVNÍ SKUPINA
Společné cíle	jsou akceptovány všemi členy, jasně upřednostňovány před osobními cíly	nebývají přijaty všemi členy skupiny a upřednostňovány jsou spíše osobní cíle
Role a úkoly	jsou rozděleny po společné dohodě, úkoly a role se vzájemně doplňují a navazují na sebe	rozděluje nadřízený podle svého rozhodnutí a potřeby
Informace	jsou obvykle distribuovány všem, přístup k informacím je umožněn všem stejně	shromažďují se u nadřízeného a ten je podle uvážení distribuuje ostatním
Vedení	všichni členové jsou obvykle zaangažováni ve vedení	ve vedení je zaangažována jen část členů nebo jen vedoucí
Samostatnost	je běžná a samozřejmá	je méně častá
Rozhodování	je obvykle společné, hledá se dohoda – konsenzus, kompromis	činí obvykle autorita – vedoucí skupiny rozhodne sám nebo po konzultacích s některými členy
Skupinové klima	je neformální až přátelské	je formální
Komunikace	je otevřená – je podporováno hodnocení týmu, členů i úkolů, probíhá i výměna osobních informací	je obvykle omezená jen na pracovní oblast, nemluví se otevřeně, lidé říkají to, co je  „vhodné“, a něco jiného si myslí
Spolupráce	je obvykle nezbytná a podporovaná všemi	je méně obvyklá, soutěžení je běžné – při úkolech, komunikaci, při řešení konfliktů

 

Tab. č. 1 Rozdíly mezi týmem a pracovní skupinou. Zdroj: Kolektiv autorů: Podnikateľské vzdelávanie: Komunikačné a manažérske zručnosti. Sdružení podnikatelů Slovenska, 2008, lekce č. 126, s. 7.

 

Tým tvoří malý počet členů, kteří pracují na společném cíli a mají navzájem se doplňující dovednosti. Základem týmu je přesvědčení jeho členů, že společně dosáhnou cíle, kterého by nebylo možné dosáhnout individuálně. Kombinací lidí s vhodnými vlastnostmi a dovednostmi v týmu se vytváří už vzpomínaný synergický efekt.

Průřezové týmy (cross-functional) jsou složeny z lidí z různých oddělení podniku, kteří se podílejí na řešení společného problému, který přesahuje hranice oddělení, a obvykle se po vyřešení úkolu rozpadají.

Mezinárodní týmy jsou součástí nadnárodních koncernů. Výhodou je větší pestrost nápadů a pohledů, větší prostor pro učení mezi členy týmu, náročnější však může být hledání konsenzu, způsobené odlišnými hodnotami a očekáváními členů týmu, jejich postojem k autoritě, rozhodování či formálním pravidlům, které jsou dány jejich kulturou.

Virtuální týmy jsou složeny z členů, kteří jsou od sebe geograficky vzdáleni a v kontaktu jsou jen přes komunikační technologie, jako je e-mail, telefon, případně komunikují prostřednictvím videokonferencí. V elektronické komunikaci chybí verbální složka, což může způsobit, že výměna stejného objemu informací trvá delší dobu než při osobní komunikaci v lokálním týmu. Složitější je vytvoření sociálních vztahů mezi členy týmu, vzájemná důvěra, členové se častěji podezřívají ze zanedbávání pracovních povinností, hlavně pokud druhá strana někdy nereaguje na odkazy a e-maily.

 

Každý tým potřebuje lídra, který zaměřuje pozornost členů týmu na jeho smysl a cíle. V týmu by měla převládat atmosféra důvěry, která umožní otevřenou komunikaci a osobní zodpovědnost. Členové týmu musejí mít pocit, že se na ostatní v týmu mohou spolehnout. Také musejí mít pocit, že se prací v týmu zlepšují a rozvíjejí. Tým by měl vytěžit maximum ze všech poznatků a dovedností svých členů. Členové týmu musejí pro hladký průběh práce dodržovat svoje individuální termíny. Pokud je nejsou schopni dodržet, musejí včas informovat ostatní, aby se stihla udělat případná náprava. Důležité je, aby odměňování týmů bylo nastaveno tak, aby podporovalo spolupráci a ne soutěživost mezi členy týmu.

 

V efektivním týmu:

·         je atmosféra, ve které se členové týmu cítí dobře,

·         jsou jasně formulovány cíle,

·         členové skupiny nemají strach nesouhlasit s nějakým názorem nebo přinášet inovativní řešení,

·         členové projevují zájem o dění v týmu a zúčastňují se diskusí,

·         většina rozhodnutí je přijata všeobecným konsenzem,

·         konflikty a neshody se řeší, kritika je podávána konstruktivně, ne formou osobních útoků,

·         členové týmu vědí, jakým způsobem se mají chovat a plnit zadané úkoly,

·         vůdce týmu je formální i neformální autoritou, ostatní ho respektují a uznávají jako kompetentního lídra.

 

RADA!

Někdy je však lepší individuální řešení úkolů a individuální rozhodování místo týmové práce. Obzvlášť ve vedení firem není mnoho prostoru pro týmovou práci. Jak tvrdí Drucker, ikona managementu (podle Řeháková, 2000): „Když se potápí loď, nikdo nesvolává schůzi týmu, aby se věc prodiskutovala. Kapitán buď zavelí – nebo se utopíme.“

 

Mgr. Monika Rolková

 

Literatura

Dědina, J.,Cejthamr,V. Management a organizační chování. Praha: Grada, 2005, ISBN 80-247-1300-4.

Kolektiv autorů: Podnikateľské vzdelávanie: Komunikačné a manažérske zručnosti. Sdružení podnikatelů Slovenska, 2008, ISBN 978-80-89377-04-6.

Koubek, J. Řízení pracovního výkonu. Praha: Management Press, 2004, ISBN 807261116X.

Reháková, H.: Tímy a organizácia: Tím nie je všeliek organizačného neporiadku. [online]. 2000 [cit. 3. 6. 2011]. Dostupné z: < http://www.ibispartner.sk/sk/timova-praca/499-timy-a-organizacia-tim-nie-je-vseliek-organizaneho-neporiadku >

Rudy, J., Sulíková, R., Luptáková, S., Vargic, B. Organizačné správanie. Bratislava: FABER, 2001, ISBN 80-89019-07-2.

 

 

* * *

 

Poradce, měsíčník č. 4/2022 (X/2021)

·         Zákon o odpadech s komentářem

 

Poradce, měsíčník č. 5-6/2022 (X/2021)

·         Zákon o DPH po novele s komentářem

 

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 12/2021 (X/2021)

·         Změny v důchodovém pojištění

·         Elektronizace zdravotnictví - nový zákon

·         Zdravotní pojištění OSVČ v roce 2022

·         S očkováním do zaměstnání?

·         Školení a zvyšování kvalifikace

·         Převedení dovolené do roku 2022

·         Výběrové řízení ve Veřejné správě

·         Nájem u neziskových organizací z pohledu DPH

 

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 12/2021 (X/2021)

·         Zákon o DPH po novele

·         Daňový bonus

·         Zdravotní pojištění a postupy zaměstnavatele na přelomu let

·         Příjmy z budoucího prodeje majetku

·         Stravenky a stravenkový paušál

·         DPH při likvidaci odpadu

·         Cizí měna u pohledávek

·         Rozvržení pracovní doby

 

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 1-2/2022 (X/2021)

·         DPH ve stavebnictví

·         Zdanění zahraničních příjmů rezidentů ČR

·         Pracovní poměr - chyby zaměstnavatelů

 

1000 řešení – měsíčník č. 11-12/2021 (X/2021)

·         Optimalizace daně

·         Osoby bez zdanitelných příjmů

·         Daně, účetnictví

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

 

1. 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)

2. 100 otázek Zaměstnávání, Nemovitosti (praktická řešení týkající se pracovněprávních opatření v období pandemie koronaviru a praktická řešení týkající se nájmu, odpisů a prodeje nemovitostí)

3. s.r.o. – Průvodce bez chyb, pokut a penále (komplexní a přehledné zpracování problematiky společnosti s ručením omezeným od jejího založení, vzniku až po možnosti zrušení)

4. 100 otázek a odpovědí Zaměstnanecké benefity, Obchodování (praktická řešení týkající se poskytování zaměstnaneckých benefitů a obchodování)

5. 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)

6. 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)

7. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

8. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2021 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

9. Daňové, mzdové a účetní zákony 2021 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2021)

10. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

11. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

12. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

13. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

14. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

15. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

16. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

17. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

 

 

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE

 

 

Vzory smluv, žalob a podání (XII/2020)

·         Občanský zákoník

·         Rodinné právo

·         Zákoník práce

·         Občanský soudní řád

·         Trestní právo

·         Exekuční řád

·         Daňové řízení

·         Správní řízení

·         Stavební právo

 

Pomocník mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Pomocník mzdové účetní

·         Povinnosti zaměstnavatele a mzdové účetní

 

Příručka mzdové účetní 2021 bez chyb, pokut a penále (I/2021)

·         Mzda a plat

·         Zdravotní pojištění

·         Sociální pojištění

·         Daň z příjmů ze závislé činnosti

 

Daňové, mzdové, účetní zákony 2021 (I/2021)

• ÚZ daňový řád
• ÚZ zákona o daních z příjmů
• ÚZ zákona o DPH
• ÚZ zákona o účetnictví
• Vyhláška č. 500/2002 Sb.
• Zákoník práce

 

100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (II/2021)

·         Optimalizace daně

·         ZDP po novele

 

Daňové a nedaňové výdaje 2021 (II/2021)

·         Abecedně seřazeny daňové a nedaňové výdaje s příklady

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o účetnictví

 

100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (III/2021)

·         Daňové výdaje

·         Nedaňové výdaje

·         Odměňování

·         Závislá činnost – daň z příjmů

 

100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (V/2021)

·         Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (pandemický zákon) s komentářem

·         Mimořádná opatření a kompenzace

·         OSVČ – daně, odvody, ukončení podnikání

 

Ústava České republiky (V/2021)

·         Ústava České republiky

·         Zákon o volbách do Parlamentu České republiky

·         Zákon o volbě prezidenta republiky

 

100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (VIII/2021)

·         Cestovní náhrady

·         Stravování zaměstnanců

·         Vznik a zánik s.r.o.

·         Zisk, ztráta, převod obchodního podílu v s.r.o.

 

100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (IX/2021)

·         Kurzarbeit

·         Zaměstnávání

·         Odvody

·         DPH v poměrné výši

·         DPH v krácené výši

·         Úprava odpočtu DPH u dlouhodobého majetku

 

NOVINKY

 

Aktualizace I/6 (X/2021)

·         Zákon o DPH

·         Vyhláška o účetních záznamech v technické formě vybraných ÚJ

 

Aktualizace I/5 (IX/2021)

·         Zákon o daních z příjmů

 

Aktualizace III/6 (IX/2021)

·         Zákon o organizace a provádění sociálního zabezpečení

·         Zákon o pomoci v hmotné nouzi

·         Zákon o sociálních službách

·         Zákon o životním a existenčním minimu

·         Zákon o nemocenském pojištění

·         Zákon o důchodovém pojištění

·         Zákon o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a veřejné správě

 

Aktualizace II/7 (IX/2021)

·         Notářský řád

·         Notářský tarif

 

Aktualizace I/4 (VIII/2021)

·         Zákon o daních z příjmů

·         Zákon o dani z přidané hodnoty

·         Zákon o dani z nemovitostí

 

Aktualizace IV/5 (VIII/2021)

·         Zákon o požární ochraně

·         Zákon o pozemkových úpravách

·         Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů

·         Zákon, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti

·         Zákon o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě

 

Aktualizace IV/4 (VIII/2021)

·         Nový stavební zákon

 

Aktualizace III/5 (VIII/2021)

·         Zákon o ochraně veřejného zdraví

·         Zákon o požární ochraně

 

Aktualizace VI/3 (VIII/2021)

·         Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí

·         Zákon o ochraně přírody a krajiny

·         Zákon o ochraně ovzduší

·         Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu

·         Lesní zákon

·         Zákon o integrované prevenci

·         Vodní zákon

·         Zákon o vodovodech a kanalizacích

 

Aktualizace VI/4 (VIII/2021)

·         Zákon o odpadech

·         Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady

·         Zákon o hospodaření energií

·         Energetický zákon

·         Zákon o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi

·         Zákon o ochraně veřejného zdraví

 

Aktualizace II/6 (VIII/2021)

• Občanský soudní řád

·         Soudní řád správní

• Zákon o správních poplatcích

·         Exekuční řád

·         Notářský řád

 

Aktualizace I/3 (VIII/2021)

·         Zákon o archivnictví a spisové službě

·         Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě

·         Zákon o provádění mezinárodních sankcí

·         Zákon o daních z příjmů

 

Aktualizace IV/3 (VIII/2021)

·         Zákon o stavební zákon

·         Zákon o technických požadavcích na stavby

·         Zákon o Státním fondu podpory investic

 

Aktualizace V/3 (VIII/2021)

·         Zákon o svobodném přístupu k informacím

·         Zákon o informačních systémech veřejné správy

·         Zákon o evidenci obyvatel

·         Zákon o státním občanství české republiky

·         Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické

·         Zákon o ověřování

·         Zákon o matrikách, jménu a příjmení

 

Aktualizace III/4 (VIII/2021)

·         Zákon o zaměstnanosti

·         Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

·         Zákon o veřejném zdravotním pojištění

·         Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

·         Zákon o státní sociální podpoře

 

 

ZÁKONY 2021 novelizované zákony k 1. 1. 2021

ZÁKONY IA (daoové) ·       Správa daní ·       Dani z poíjmu ·       Dao z poidané hodnoty ·       Silniení dao ·       Spotoební dani ·       Dao z nemovitosti ·       Rozpoetová pravidla	ZÁKONY IB (úeetní) ·       Úeetnictví ·       Související poedpisy
ZÁKONY IIA (obeanské, obchodní) ·       Obeanský zákoník ·       Obchodní korporace ·       Obeanský soudní oád ·       Živnostenské podnikání	ZÁKONY IIB (trestní) ·       Trestní právo ·       Právní pomoc • Policie ER ·       Správní právo• Stoelné zbrani
ZÁKONY IIC (exekuce, ochrana spotoebitele) ·       Exekuce ·       Insolvenení oízení ·       Ochrana spotoebitele ·       Notáoský oád • Advokacie
ZÁKONY IIIA (pracovniprávní) ·       Zákoník práce ·       Mzdové a platové poedpisy ·       Poedpisy k zamistnanosti ·       Požární ochrana a BOZP	ZÁKONY IIIB (odvody) ·       Sociální zabezpeeení ·       Duchodové a nemocenské pojištiní ·       Zdravotní pojištiní
ZÁKONY IV (stavební, katastrální) ·       Stavební zákon • Katastr nemovitostí ·       Požární bezpeenost ·       Pozemkové úpravy
ZÁKONY V (veoejná správa, školství) ·       Územní celky a eleniní státu ·       Organizace veoejné správy ·       Veoejná správa ve vztahu k obeanum ·       Školy a školská zaoízení
ZÁKONY VIA (životní prostoedí) ·       Životní prostoedí • zneeištiní ·       Ochrana poírody a krajiny ·       Ochrana ovzduší a vod ·       Integrovaná prevence ·       Ekologické zemidilství ·       Ochrana pudy a rostlin	ZÁKONY VIB (odpady, obaly) ·       Odpady a obaly • hospodaoení ·       Energetická nároenost budov ·       Podnikání v energetice ·       Podporované zdroje energie ·       Prumyslové havárie