Současně s koncem kalendářního roku 2021 nastává pro většinu účetních jednotek období, kdy dokončují nebo se připravují na sestavení účetní závěrky. Před sestavením účetní závěrky je nezbytné provést a zaúčtovat řadu transakcí, které jsou specifické právě pro tuto oblast. V tomto příspěvku, ve vazbě na platnou legislativní úpravu a časté dotazy v oblasti účetní závěrky, si připomeneme, na co si dávat pozor, co mít na paměti a co zkontrolovat v této závěrečné fázi vedení účetnictví podnikatelů. Účetní předpisy, a tedy i pravidla pro sestavení účetní závěrky, se nijak nezměnily, významně se však změnila ekonomická situace mnoha společností a s ní i rizika, která je potřeba v rámci sestavení účetní závěrky posoudit a promítnout v účetnictví. Dopady pandemie COVID-19 z pohledu zpracování účetnictví uvádíme průběžně v textu a příkladech.

1.      Právní a věcný rámec účetní závěrky,

Účetní závěrka pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, za účetní období započaté v roce 2021 je upravena v těchto základních účetních normativech:

1.      Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon“ nebo „zákon o účetnictví“).

2.      Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále „vyhláška“).

3.      České účetní standardy pro podnikatele č. 001 až 023 (dále „ČÚS“).

Poznámka

Aktuální znění zákona o účetnictví, vyhlášky a Českých účetních standardů lze nalézt např. na internetové adrese Ministerstva financí, http://www.mfcr.cz, záložka  „Veřejný sektor“, „Účetnictví a účetnictví státu“, „Účetnictví podnikatelů a neziskového sektoru“ a „Právní rámce“.

·        Zákon o účetnictví

Definice účetní závěrky je obsažená v § 18 odst. 1 zákona. V zákoně jsou uvedeny termíny sestavení účetní závěrky v běžných případech i v některých případech mimořádných. Zákon v § 20 dále doplňuje další kritéria, kdy musí být účetní závěrka ověřena auditorem, a v § 21 ukládá také povinnost pro auditované účetní jednotky vyhotovení výroční zprávy, její strukturu a obsah. Podstatné je vymezení způsobů zveřejňování účetní závěrky a výroční zprávy uvedené v § 21a. Dále zákon věnuje několik obecných ustanovení konsolidované účetní závěrce v § 22 až 23a.

·        Vyhláška č. 500/2002 Sb.

je určena pro podnikatele a upravuje v části druhé a páté:

·           rozsah a způsob sestavování účetní závěrky v plném a ve zkráceném rozsahu,

·           uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce,

·           uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce,

·           uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce,

·           uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu,

·           uspořádání, označování a obsahové vymezení položek konsolidované účetní závěrky, metody konsolidace a postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku.

·        České účetní standardy pro podnikatele

jsou vydávány v souladu s ustanovením § 36 zákona o účetnictví. Plné znění a změny standardů jsou publikovány ve Finančním zpravodaji Ministerstva financí ČR, nejsou tedy zákonnou normou. V účetních standardech je stanoven zejména bližší popis účetních metod a postupů účtování. Podnikatelské účetní jednotky se mohou od standardů odchýlit, pokud tím zajistí věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. V případě odchýlení se od standardů jsou účetní jednotky povinny uvést v příloze účetní závěrky důvody tohoto postupu.

·        Další ustanovení o účetních závěrkách

obsahují zejména následující právní předpisy (ve znění pozdějších předpisů):

Þ                Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích („ZOK“), je jednou ze základních právních norem, která zasahuje do oblasti ekonomiky, účetnictví a daní. Nejenže definuje právní rámec pro skutečnosti, které jsou předmětem zobrazení v účetnictví, ale vazba je i obrácená. Účetnictví v řadě případů definuje pojmy a poskytuje hodnoty, se kterými ZOK následně pracuje. Účetní závěrky se týká zejména § 196, který ukládá jednateli společnosti s ručením omezeným zajišťovat řádné vedení předepsané evidence a účetnictví (tedy i sestavení účetní závěrky), v § 435 odst. 4 je tato povinnost uložena představenstvu akciové společnosti,  v § 707 představenstvu družstva. Zásadní je úprava vymezená v § 181 pro společnosti s ručením omezeným a § 403 pro akciové společnosti, že řádnou účetní závěrku projedná valná hromada nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období.

Þ                 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vymezuje povinnost sestavit účetní závěrku v některých případech (např. při přeměnách a změnách právní formy, dále při likvidaci).

Þ                Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, doplňuje občanský zákoník a zákon o účetnictví o další situace týkající se povinnosti uzavření účetních knih a sestavení účetní závěrky, popř. její ověření auditorem, při přeměnách (zejména v § 11 a 12, v případě změny právní formy § 365 a 366). Přeměnu lze uskutečnit fúzí, rozdělením, převodem jmění na společníka nebo změnou právní formy. Hlava XIV zákona obsahuje zvláštní ustanovení o přeshraniční fúzi.

Þ                Další termíny pro sestavení účetní závěrky ukládá zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a to zejména v § 277 odst. 3, § 302 odst. 4, § 313 odst. 2, § 330 odst. 5.

Þ                Požadavky na vedení účetnictví ve vymezených případech (např. pokud se fyzická nebo právnická osoba účastní hospodářské soutěže) ukládá kromě právních předpisů v oblasti účetnictví i zákon č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, který v ustanovení § 5 odst. 1 stanoví další požadavky na účtový rozvrh a účetní závěrku,

Þ                Úpravy pro veřejné rejstříky obsahuje zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů („rejstříkový zákon“); v § 66 písm. c) uvádí, které účetní dokumenty obsahuje sbírka listin.

·        Použití mezinárodních účetních standardů

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví („IFRS“) povinně používají k účtování a sestavení své individuální účetní závěrky v současné době podle § 19a a 23a zákona o účetnictví pouze účetní jednotky, které jsou emitentem cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu (kotované společnosti). Přehled emitentů cenných papírů vede Česká národní banka. Ostatní účetní jednotky, jejichž papíry nejsou kotovány, se mohou rozhodnout, zda budou svou konsolidovanou účetní závěrku sestavovat podle českých účetních předpisů nebo podle IFRS. Tyto nekotované společnosti mohou zvolit, zda budou podle IFRS účtovat a sestavovat také svou individuální účetní závěrku, a to za předpokladu, že je vysoce pravděpodobné, že k rozvahovému dni budou vytvářet konsolidační celek. Stejnou možnost mají také konsolidované společnosti, jejichž konsolidující účetní jednotka (mateřská společnost) používá pro sestavení konsolidované účetní závěrky IFRS, pokud je vysoce pravděpodobné, že k rozvahovému dni bude konsolidovaná účetní závěrka zahrnuta do jejího konsolidačního celku. Rozhodnutí o použití IFRS pro účtování a sestavení účetní závěrky v tomto případě podléhá schválení nejvyšším orgánem účetní jednotky vzhledem k tomu, že přechod na jiný účetní systém i účtování podle IFRS je složitá a nákladná záležitost.

V souladu s § 9 odst. 2 zákona o účetnictví tyto účetní jednotky použijí metody uvedené v IFRS (tj. účetní výkaznictví), v ostatním týkajícím se vedení účetnictví postupují podle českých účetních předpisů (tzn. účetní doklady, účetní knihy, určení osob odpovědných za účetní případ a za jeho zaúčtování, vedení účetnictví v českém jazyce, inventarizace, zajištění integrity mezi účty a účetní závěrkou, výroční zpráva, vymezení konsolidačního celku, aj.).

Z mezinárodních účetních standardů nelze zjišťovat základ daně z příjmů. Jedná se o ustanovení § 23 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZDP“), podle kterého se pro zjištění základu daně se vychází z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu mezinárodních účetních standardů. Na toto ustanovení navazuje pokyn Ministerstva financí D-295 zveřejněný ve Finančním zpravodaji č. 1/1 ze 13. 1. 2006. Ten rámcově stanoví postupy při úpravách rozdílností vznikajících při účtování jednotlivých účetních případů podle mezinárodních účetních standardů a českých účetních předpisů.

Dále se budeme věnovat výhradně postupům v účetní závěrce pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví a neúčtují ani nesestavují účetní závěrku podle IFRS.

2.      Účetní zásady a principy

Za účetní zásady a principy se obecně považuje soubor pravidel, které jsou spojené s účetnictvím, jako způsobu zachycení ekonomické reality formalizovaným a předvídatelným způsobem. Účetní jednotky se těmito zásadami a principy řídí při vedení účetnictví a sestavování účetní závěrky. Účetní zásady je nezbytné posuzovat ve vzájemných souvislostech jako nedílný celek. Ve stávající právní úpravě jsou obecné účetní zásady zapracovány do konkrétních ustanovení zákona o účetnictví v následujících ustanoveních.

·           Zásada věrného a poctivého zobrazení (§ 7 odst. 1)

Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví, tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz o majetku a jiných aktivech, vlastním kapitálu, závazcích a jiných pasivech, nákladech a výnosech a tedy i o výsledku hospodaření účetní jednotky. Jedná se o hierarchicky nejvýše postavenou účetní zásadu.

·        Zásada účetní jednotky (§ 4 odst. 9, § 1 odst. 2, § 2)

Tato zásada vychází z předpokladu, že skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, se vždy vztahují ke konkrétnímu subjektu – ekonomickému celku, který se označuje jako účetní jednotka. Účetní jednotka může, ale nemusí mít právní subjektivitu.

·        Zásada nepřetržitého trvání účetní jednotky (§ 7 odst. 3)

Nepřetržitým trváním účetní jednotky se rozumí nejen právní, ale především ekonomické trvání po dobu blízké budoucnosti, obecně po dobu následujících 12 měsíců po rozvahovém dni, ke kterému je sestavována účetní závěrka. Není-li tato zásada  naplněna (např. insolvenční řízení, likvidace), účetní jednotka použije některé metody jinak. Právě v roce 2021 vzhledem k dopadům pandemie COVID-19, nabývá otázka rizik ohrožujících pokračování činnosti na významu. Pokud účetní jednotka shledá, že negativní dopady rizik jsou natolik závažné, že ohrožují její schopnost pokračovat v činnosti, má povinnost je v účetní závěrce náležitě zohlednit.

·        Zásada stálosti metod (§ 7 odst. 4, § 4 odst. 15)

Metody účtování, metody oceňování, způsoby odpisování, obsahové vymezení položek účetní závěrky se nesmí v průběhu účetního období ani mezi jednotlivými účetními obdobími měnit. Výjimku lze učinit pouze v případě, pokud by změna metody vedla ke zvýšení kvality věrného a poctivého obrazu účetnictví. Cílem je zajistit věcnou a metodickou srovnatelnost mezi účetním i obdobími.

·        Zásada opatrnosti (konzervativnosti) (§ 25 odst. 3, § 19 odst. 5 a 6)

Podstatou je oceňovat majetek s ohledem na možná rizika a ztráty (nenadhodnocovat aktiva a výnosy a nepodhodnocovat pasiva a náklady a tím vytvářet fiktivní zisky). Prakticky to znamená, že nemají být v účetnictví podhodnoceny závazky a nadhodnocen majetek.

·        Zásada nezávislosti účetních období (akruální princip) (§ 3 odst. 1)

Náklady a výnosy musí být zaúčtovány do období, se kterým věcně a časově souvisejí. Podpůrným pravidlem je přiřazování nákladů primárně k výnosům, které jsou díky vynaloženým nákladům dosaženy.

·        Zásada bilanční kontinuity (§ 19 odst. 4)

Z této zásady vyplývá povinnost dodržet návaznost konečných a počátečních zůstatků rozvahových účtů mezi navazujícími účetními obdobími. Výjimku tvoří jen účet 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení, který nesmí mít k okamžiku uzavření účetních knih zůstatek.

·        Zásada odděleného oceňování jednotlivých složek aktiv a pasiv (§ 24 až 28)

Zákon vymezuje základní pravidla a způsoby oceňování majetku a závazků k okamžiku ocenění, tj. k okamžiku uskutečnění účetního případu a ke konci rozvahového dne.

·        Zásada oceňování historickými cenami (§ 25 odst. 1)

Majetek a závazky se oceňují cenami platnými v době jejich pořízení.

·        Zásada zákazu vzájemného zúčtování (zákaz kompenzace) (§ 7 odst. 6)

Až na výjimky nelze vzájemně zúčtovávat aktiva a pasiva, náklady a výnosy.

·        Zásada přednosti obsahu nad formou (§ 7 odst. 2, § 8 odst. 2)

Zákon o účetnictví dává účetním jednotkám určitou možnost volby při použití účetních metod, nikoliv však možnost nadřadit obsah nad formu a začít účtovat podle ekonomické podstaty transakce. V případech výslovně neuvedených v zákoně o účetnictví se nelze odchýlit od právního stavu věci. Jinými slovy - účetnictví vychází zejména z právního stavu, civilněprávní úpravu respektuje a zobrazuji ji v účetnictví.

·        Zásada správnosti, úplnosti, průkaznosti, srozumitelnosti a významnosti (§ 8, § 19 odst. 7)

Účetnictví a účetní závěrka musí být správné, úplné, průkazné, srozumitelné a údaje v účetní závěrce se vykazují na základě jejich významnosti.

·        Princip podvojnosti a souvztažnosti (např. § 2 odst.1, § 3 odst. 1)

Podle principu podvojnosti každá skutečnost, která je předmětem účetnictví, znamená změnu vždy na dvou stranách účtů (Má dáti a Dal), a to ve stejné částce. Princip souvztažnosti znamená, že se účetní případ zaúčtuje právě na těch dvou stranách účtů, které nejvěrněji zobrazí danou skutečnost; účty, na které je účtováno, spolu mají nějaký logický vztah.

·        Princip dokladovosti a inventarizace (§ 6 odst. 1 a 2, § 29 a 30)

Každá účetní operace musí být podložena účetním dokladem; účetní doklady potvrzují správnost účetních zápisů. Nezastupitelným nástrojem průkaznosti účetnictví je inventarizace, jejímž cílem je zjistit skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřit, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví.

Z neprůkazného účetnictví nelze sestavit průkaznou účetní závěrku.

3.      Vnitřní předpisy účetní jednotky

Správné a srozumitelné nastavení vnitřních pravidel pro vedení účetnictví má zásadní význam nejen pro vnitropodnikové řízení, ale i pro dokazování v rámci daňového řízení, resp. při správě daní, a pro další povinnosti spojené např. s čerpáním prostředků z veřejných rozpočtů. Významnou úlohu hraje účetnictví a jeho výstupy též v rámci civilních řízení, exekučních a insolvenčních řízení, správních a trestních řízení.

Základní funkcí vnitřní kontrolní systému účetní jednotky je, pokud možno „ex ante“:

-        zajistit jednotný metodický postup při sledování skutečností, které nastaly v účetní jednotce tak, aby bylo zajištěno zachování stejného postupu a stejného řešení obdobných situací;

-        nastavit funkční vnitřní kontrolní systém organizace;

-        předejít možnému vzniku chyb, omylů a nesprávností;

-        omezit možnost realizace nestandardních postupů, často vedoucích k podvodům.

Vlastní rozsah pravidel závisí na struktuře účetní jednotky, její velikosti, způsobu řízení atd. A pokud jsou vnitropodnikové směrnice dodržované v průběhu účetního období, i návštěva auditora nebo kontroly správce daně může probíhat o poznání snáze, protože řada dotazů na metody a způsob účtování je dopředu zodpově­zena. Pro úplnost je však třeba upozornit a zdůraznit skutečnost, že pokud účetní  jednotka uvede ve svém vnitřním předpisu cokoli, co by bylo v rozporu s obecně platnou právní úpravou, pak je toto automaticky neplatné.

Zákon o účetnictví výslovně stanoví povinnost účetní jednotky mít vnitřní předpis pouze v několika vybraných případech, např. v § 14, § 24 odst. 7 a § 33a odst. 10, ČÚS ve svých doporučeních tento okruh poněkud rozšiřují; z řady ustanovení zákona a vyhlášky tato povinnost vyplývá nepřímo.

V případě zahraničního zřizovatele účetní jednotky se zpravidla i většina vnitřních zásad řízení účetnictví přizpůsobuje požadavkům zřizovatele. Pokud ovšem tyto požadavky v oblasti účetnictví nejsou v souladu s tuzemskými právními předpisy, musí účetní jednotka zajistit dodržování těchto předpisů. To znamená, že zahraniční právnická osoba, která je účetní jednotkou, resp. její pobočka, vede účetnictví pouze za podnikání nebo jinou činnost, kterou provozuje na území ČR.

Pro oblasti, které jsou v jiných kapitolách podrobně popsány, jsou níže uvedeny pouze hlavní zásady.

Komplex vnitřních účetních  předpisů by měl zahrnovat následující oblasti:

3.1  Základní principy zpracování účetních agend

Tato základní směrnice by měla určovat zejména používaný účetní program, projekčně programovou dokumentaci, seznam účetních knih, typy účetních dokladů (záznamů), rozsahy číselných řad, označení skladů, seznam používaných symbolů a zkratek, apod. Jedná se o jednu z nejdůležitějších písemností, které popisují základní informace vztahující se ke způsobu nastavení informačního systému či účetního softwaru v dané účetní jednotce vzhledem k tomu, že v drtivé většině účetních jednotek se účetnictví zpracovává pomocí výpočetní techniky a příslušného programového vybavení.

Komplexní informace najdete v odborné tematické publikaci Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021.

Prazákladem problémů s daněmi z příjmů je antagonistický rozpor: stát je miluje a poplatníci nenávidí. Oba k tomu mají pádné důvody: stát by totiž nemohl bez těchto peněz financovat veřejné služby a správu země, a poplatník logicky nejásá nad tím, že z vlastní kapsy přispívá na platy úředníků, pochybné dotace a předražené veřejné zakázky. A proto mnozí podnikatelé zlobí a vymýšlejí všechno možné i nemožné, aby platili co nejnižší daně z příjmů. Na což zase zákonodárci reagují více či méně úspěšně dalšími novelami, zaváděním elektronické evidence tržeb, prokazováním nabytého majetku a jinými regulacemi komplikujícími daňový život úplně všem.

Úvod

Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty (občany nebo firmami) pouze jednoho státu, pak zpravidla nevzniká problém, daň z příjmů – pochopitelně za podmínek příslušného národního zákona – přísluší právě tomuto státu. Jestliže je ale plátce příjmu rezidentem jednoho státu a příjemce tohoto příjmu rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (osoba plátce) a obvykle i důvod placení se nachází právě tam. Ale i druhý stát (kde je usazen příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku, a oba přístupy jsou v praxi většiny států zcela běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod – který je přínosem pro oba druhy států – je přijímána vnitrostátní právní úprava a uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.

Lidé rádi cestují a poznávají nové kraje a zvyky. Často bývá důvodem opuštění české kotliny také snaha něco si vydělat, ať už formou letní brigády na farmě, dlouhodobější péčí o děti v domácnosti (au pair), zajímavého profesního uplatnění anebo rozšířením tuzemských podnikatelských aktivit o zahraniční působiště. Nespočet způsobů výdělků ze všemožných koutů světa s sebou přirozeně přináší pestrou paletu daňových režimů provázejících tyto příjmy. Od nejpříjemnějšího nezdanění nikde na světě – pochopitelně legální cestu a nikoli utajením příjmů a jiných nepravostmi – přes snesitelné zdanění pouze jednou, až po hodně nepříjemné dvojí zdanění. Právě otevíraná publikace by měla sloužit jednak jako průvodce metodami mezinárodního zdanění, a jednak poradit správný postup v jednotlivých konkrétních případech příjmů daňových rezidentů ČR ze zahraničí.

Příjmy českých občanů a firem ze zahraničních zdrojů jsou přitom v praxi poměrně časté, ovšem stejně jako s nimi spojené dotazy a problémy. Podstatné je si uvědomit, že do daňového přiznání k české dani z příjmů v případě daňových rezidentů ČR obecně patří veškeré příjmy poplatníka – a to v hrubé výši – bez ohledu na to, jestli byly v cizině (u zdroje příjmu) zdaněny nebo ne. Není třeba se příliš obávat toho, že tyto příjmy zdaníme podruhé, tomu totiž efektivně čelí zmíněné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, kterých má Česká republika uzavřeno 93, takže jen zcela výjimečně mezi těmito smluvními státy nenajdeme zemi, z níž daný příjem plyne.

Druhým častým omylem poplatníků bývá podcenění rizika odhalení příležitostných příjmu z ciziny. Z roku na rok se totiž rozšiřuje systém automatizované mezistátní výměny údajů o příjmech nerezidentů, takže se dříve nebo později český správce daně dozví třeba i o relativně malém výdělku Čecha nebo Češky z brigády u moře v Chorvatsku anebo kdesi v zapadlé benzince USA. Přičemž v souladu s očekáváním bude v důsledku pro poplatníka daleko levnější varianta dobrovolného přiznání zahraničních příjmů nežli jejich odhalení samotným správcem daně na základě široké mezinárodní daňové spolupráce, případně jeho vlastní vyhledávací činnosti.

Téma je členěno do čtyř vzájemně provázaných částí. První dvě přibližují teoretickou stránku vzniku a řešení mezinárodního dvojího zdanění, a další dvě tento základ promítají do reality obou českých daní z příjmů.

1. Problém dvojího zdanění

Kdy nastává dvojí zdanění

Dvojí a vícenásobné zdanění v obecném smyslu zažíváme každý a stále. Nejprve v potu tváře vyděláme nějakou tu korunku na mzdě nebo podnikáním, kterou nám v prvním případě zdaní zaměstnavatel, v tom druhém dokonce my sami formou přiznání. Abychom měli sílu vstát i příští den, zamíříme s měšcem do obchodu, kde nakoupíme potraviny a další spotřební zboží, za něž státu prostřednictvím prodejce zaplatíme daň z přidané hodnoty. Pro zklidnění tepu zajdeme navečer s přáteli posedět do vinárny, kde nám s bublinkami vyprchá i další část zdaněných příjmů pro změnu do spotřební daně. Z čehož se musíme jít vyspat do vlastního domečku či bytu, při jehož koupi jsme – ale naštěstí jen do roku 2019 – přispěli na chod státu daní z nabytí nemovitých věcí a za jeho existenci již trvale státu, respektive své obci odvádíme stále více na dani z nemovitých věcí… Tuto situaci ovšem nelze považovat za dvojí zdanění, neboť předmětem zdanění je pokaždé něco jiného: a) příjem, b) dodání zboží, c) výroba či dovoz vybraných výrobků (např. vína), d) nabytí nemovité věci a e) vlastnictví nemovité věci.

O dvojí zdanění se však právně nejedná ani tehdy, je-li sice stejný předmět zdanění, ale různí se daňový titul, jako je tomu např. u zmíněné lahvinky vína, kdy je tentýž výrobek zatížen jak spotřební daní, tak i daní z přidané hodnoty, která se navíc vypočítává z ceny včetně daně spotřební, tedy je fakticky placena daň z daně.

Za dvojí zdanění se ovšem již považuje, pokud stejný předmět daně podléhá téže dani.

Příklad 1

Ekonomické dvojí zdanění

Např. když obchodní společnost vykáže za rok 2021 zisk, resp. základ daně 1 milion Kč, z něhož zaplatí 19 % daň z příjmů právnických osob 190 000 Kč a zbylých (zdaněných) 810 000 Kč vyplatí jako podíl na zisku svému společníkovi – fyzické osobě. Příjem z podílu na zisku bude zdaněn „znova“, a to 15 % tzv. srážkovou daní 121 500 Kč. Ze zisku dané firmy 1 milion Kč tedy bylo fakticky odvedeno na dani z příjmů 311 500 Kč čili 31 %.

Protože se ale druhé zdanění týkalo příjmu jiného poplatníka – společníka firmy, jemuž je podíl na zisku vyplácen – nejde o „pravé“ neboli o právní dvojí zdanění, nýbrž „jen“ o tzv. ekonomické dvojí zdanění.

Nejbolestnější je ovšem pravé neboli právní dvojí zdanění, které bohužel také existuje a logicky se považuje za nejškodlivější a nejvíce diskriminační. Asi tušíte, že jde o situace, kdy stejný předmět zdanění podléhá stejné dani, a to u stejného poplatníka. Např. pokud by mzdu zdaněnou zálohově nebo srážkou musel zaměstnanec zdanit ještě podruhé v rámci daňového přiznání k dani z příjmů. Toto konkrétně sice nehrozí, ale to neznamená, že by právní dvojí zdanění bylo pouhou akademickou hříčkou daňových teoretiků, to skutečně není.

Vnitrostátnímu právnímu dvojímu zdanění docela účinně brání § 23 odst. 4 písm. d) ZDP. Podle tohoto ustanovení se do základu daně nezahrnují částky, které již byly zdaněny podle ZDP u téhož poplatníka nebo u poplatníka zaniklého bez provedení likvidace v případě, kdy jsou příjmem u jeho právního nástupce. Spíše výkladově než právně se dovozuje, že obdobně nepodléhají dvojímu zdanění ani příjmy, které byly zdaněny u zůstavitele v případě fyzických osob (např. přeplatek záloh na dani zemřelého podnikatele vrácený až dědicům).

Právní dvojí zdanění ovšem skutečně existuje. Číhá na nás na západ od Aše, na východ od Břeclavi, na jih od Českého Krumlova i na sever od Ostravy či Liberce, zkrátka „za kopečky“. Hovoří se pak o mezinárodním dvojím zdanění a je nutno uznat, že demokratické státy jej mají snahu řešit, resp. zmírňovat jednostrannými (tj. vlastními) opatřeními nebo na smluvním základě s ostatními státy (dvoustranné, příp. multilaterální smlouvy).

Příklad 2

Právní dvojí zdanění – mezinárodní

Paní Magda je vyhlášená kuchařka, která je v České republice zaměstnána u firmy Hotely, a.s. O svých kulinářských dovednostech sepsala pro německého vydavatele kuchařskou knihu, která byla vydána v Německu. Za což obdržela v Německu honorář 10 000 EUR, který byl v Německu zdaněn daňovou sazbou 5 %, takže jí německá redakce z příjmu srazila 500 EUR. Paní Magda si proto do Česka přivezla zdaněných 9 500 EUR.

Protože ovšem jde o tzv. českého daňového rezidenta, který v ČR povinně zdaňuje všechny své celosvětové příjmy, musí paní Magda v Česku podat daňové přiznání a přiznat ke zdanění nejen mzdu z Česka, ale také honorář za knihu z Německa, a to v plné, hrubé výši 10 000 EUR (po přepočtu na Kč).

Jak si dále ukážeme, nebude konečný dopad pro poplatnici až tak tristní, že by ze zdaněných německých peněz musela u nás platit daň z příjmů znovu. Brání tomu Smlouva mezi ČR a Německem, podle které se o daň zaplacenou v Německu (500 EUR) sníží daňová povinnost vypočtená v ČR z celosvětových příjmů paní Magdy. Pokud by ale této smlouvy nebylo, resp. příjem by pocházel ze státu, s nímž takovou smlouvu Česká republika neuzavřela, pak by skutečně byla daň v ČR zaplacena podruhé z téhož zahraničního příjmu. Uvedený § 23 odst. 4 písm. d) ZDP by zde nebylo možno využít, neboť zahraniční příjem nebyl poprvé zdaněn podle českého ZDP.

Proč mezinárodní dvojí zdanění vzniká? Příčinou jsou dva základní důvody a principy zdanění příjmů:

A)    Zdanění příjmů pocházejících z daného státu neboli ze zdrojů na jeho území, a to u všech poplatníků.

B)     Zdanění veškerých příjmů plynoucích daňovým rezidentům dotyčného státu.

Situace by byla jednoduchá, pokud by se všechny státy světa dohodly, že budou jednotně uplatňovat buď princip A nebo B, pak by mezinárodní dvojí zdanění nemohlo vzniknout, neboť každý příjem by byl zdaněn pouze jednou, ať už ve státě zdroje příjmu nebo ve státě rezidence (usazení) jeho příjemce (poplatníka). To ale není reálné. Většina států se totiž přirozeně nechce vzdát daní z příjmů, které mají původ na jejich území, ať už plynou komukoli, ale ani plného zdanění svých rezidentů. Což je i vcelku oprávněné, uvědomíme-li si realitu.

Když si americká firma otevře prodejnu nebo kancelář (pobočku) v České republice, zůstává jí sídlo a tím i daňová rezidence v USA. Využívá ovšem naší tuzemské infrastruktury, silnic, právního prostředí, úřadů, soudů, bezpečnostních složek, hasičů a celé řady dalších veřejných statků financovaných přímo nebo nepřímo z českých daní (např. těží z poměrně slušné vzdělanosti a zručnosti Čechů zajištěné hlavně veřejným školstvím). Současně více či méně poškozuje naše životní prostředí, ať už přímo přepravou zboží a produkcí odpadů, nebo nepřímo skrze spotřebu elektrické energie apod., což opět vyžaduje nemalé veřejné finance. Zdá se tedy vcelku spravedlivé, aby český stát požadoval určitou finanční spoluúčast na krytí těchto a dalších výhod využívaných americkou pobočkou neboli aby od ní chtěl příspěvek ve formě daně z příjmů, které mají u nás svůj zdroj. Přičemž „zdrojem v ČR“ se míní zejména příjmy plynoucí zdejší pobočce firmy (stálé provozovně), dále třeba příjmy z užívání a z prodeje nemovitých věcí na našem území a další platby od zdejších daňových rezidentů.

Zrcadlově obdobně je tomu u pobočky české firmy podnikající v USA. Její příjmy od amerických občanů a firem budou zajisté a po právu zdaněny již v USA, z jejichž veřejných financí jsou přece tak jako u nás kryty veřejné služby a statky přímo či nepřímo využívané tamní provozovnou české firmy. Ovšem z důvodu daňové rezidence celé dotyčné firmy v ČR, je legitimní také požadavek Česka na zdanění všech jejich příjmů – včetně těch, které pocházejí z americké pobočky – a to proto, aby stejně vydělávající poplatníci byli spravedlivě zdaněni stejně. To ale znamená opakované, dvojí (právní) zdanění zahraničních příjmů plynoucích české firmě.

Zdanění ve státě zdroje příjmů

Ať už se podnikateli v jeho zemi daří nebo ne, může být pro něj výhodné zkusit štěstí v cizině. Kromě ekonomických a právních problémů s tím spojených pak ale bude muset řešit navít také otázku zdanění příjmů ze zahraničí. Pokud je podnikání v cizině dlouhodobější, stává se spravedlivějším nárok dotyčného státu zdroje příjmu na zdanění těchto příjmů nerezidenta. Tyto příjmy totiž daný stát přímo či nepřímo podporuje bezpočtem veřejných služeb financovaných z daní, jako je např. silniční síť, právní a soudní systém, který chrání vlastnická práva k tamním nemovitým věcem, umožňuje vymáhání pohledávek a jiných práv apod. Pro efektivní zdanění příjmů z podnikání zahraničních firem (nerezidentů) slouží několik metod, z nichž hlavní je koncepce „stálé provozovny“, která sice nemá právní osobnost (subjektivitu), ale je považována za samostatný daňový subjekt.

Více již najdete v měsíčníku Daně, účetnictví, vzory a případy 1-2/2022.

Dne 1. listopadu 2021 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Jaké změny ohledně OOPP nařízení přineslo?

Osobní ochranné pracovní prostředky

jsou velice důležitými pracovními pomůckami, které slouží k ochraně zdraví zaměstnance. Věcně jsou upraveny přímo v zákoníku práce a dvacet let byly upraveny v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Toto nařízení vlády bylo vydáno původně k provedení § 133a zákoníku práce č. 65/1965 Sb. pojednávajícího o osobních ochranných pracovních prostředcích (dále jen „OOPP“). Za účinnosti nyní platného zákoníku práce platilo do vydání nového nařízení vlády k provedení ustanovení § 104 ZP.

Dne 1. listopadu 2021nabylo účinnosti rekodifikované nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Evropské právo upravovalo tuto problematiku směrnicí Rady 89/656/EHS ze dne 30. listopadu1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci. Tato směrnicebyla transponována již v r. 2001 do starého zákoníku práce.

Cílem nové úpravy na evropské úrovni bylo změnou směrnice 89/656/EHS poskytnout v přílohách I, II a III směrnice 89/656/ EHS návody, jejichž cílem je usnadnit a podpořit výběr přiměřených osobních ochranných prostředků pro příslušná rizika, aktivity a sektory a dále zajistit soulad s klasifikací rizik uvedenou v nařízení (EU) 2016/425 a jejich sladění s terminologií použitou v nařízení (EU) 2016/425, a také soulad s typy osobních ochranných prostředků uvedených v nařízení (EU) 2016/425.

Nové nařízení vlády je tedy transpozicí uvedené směrnice, a to v rozsahu, v jakém byla směrnice 89/656/EHS transponována nařízením vlády č. 495/2001 Sb. Úvodem můžeme ještě konstatovat, že novým nařízením došlo ke změnám právního stavu pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění transpozice článku 1 směrnice Komise 2019/1832, která přináší úpravy příloh čistě technického rázu, tudíž stávající povinnosti dotčených subjektů se přijetím tohoto nařízení vlády nijak nemění.

Vzhledem k tomu, že článek 2 odst. 1 směrnice stanovil jako nejzazší termín nabytí účinnosti transpozičních předpisů den 20. listopadu 2021, nabylo nové nařízení vlády č. 390/2021 Sb. účinnosti 1. listopadu 2021.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE týkající se poskytování OOPP jsou upraveny přímo v § 104 ZP. Zákonodárce výslovně stanoví, že není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Toto ustanovení navazuje na ustanovení zákoníku práce, v kterém se zaměstnavateli ukládá povinnost prevence rizik. Problematikou prevence rizik se zabývá velice podrobně tzv. rámová směrnice o BOZP (směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování BOZP).

Rizikovými faktory jsou zejména

faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost) na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dány pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření. Uvedené rizikové faktory jsou popsány především v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Kromě nich existují ještě rizikové faktory hluku, vibrací, neionizujícího záření, optického záření a ionizujícího záření, které mají svoji samostatnou úpravu.

Prevence rizik je definována

jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde první část se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z toho důvodu zákonodárce v této souvislosti připomíná – nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, tedy poskytnout zaměstnanci OOPP.

Minimalizace rizik by měla být v zájmu každého zaměstnavatele. Je obecně známo, že nejúčinnější je tzv. nepodmíněná technická ochrana, kdy technika chrání člověka, a to i tehdy, když on sám selhává.

Druhým nástrojem ochrany zaměstnanců jsou prostředky kolektivní ochrany, což je většina technických, technologických a organizačních opatření a povinností, které vyplývají z bezpečnostních předpisů a norem.

Jsou však činnosti a pracovní místa, kde uvedená ochranná opatření nelze použít. Z všeobecných preventivních zásad vyplývá, že zaměstnavatel má povinnost dávat přednost prostředkům kolektivní ochrany oproti prostředkům individuální ochrany. Pod pojmem „individuální ochrana“ se rozumí poskytování OOPP, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Individuální ochrana však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivní ochrany.

DEFINICE POJMU OOPP je obsažena přímo v zákoníku práce. OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím předpisem.

Tuto definici je třeba vykládat v kontextu s nařízením vlády, v kterém je taxativní výčet věcí, které nejsou považovány za OOPP. Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou:

• běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,
• výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle jiného právního předpisu (např. vyhláška č. 247/2001 Sb.),
• speciální osobní ochranný prostředek používaný v ozbrojených silách České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství nebo bezpečnostních sborech,
• výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích,
• sportovní výstroj a vybavení,
• prostředek určený pro sebeobranu,
• prostředek pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Za OOPP se nepovažují

osobní ochranné prostředky používané speciálně v ozbrojených a pořádkových silách, jako jsou přílby nebo štíty, výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb ani zastrašující prostředky nebo aerosolové rozprašovače určené k osobní sebeobraně. Za OOPP se nepovažují také motoristické přílby a zorníky určené pro uživatele jednostopých nebo dvoustopých vozidel. Konečně se za OOPP nepovažují ani technické prostředky (detektory plynů apod.) pro zjišťování a signalizaci emisí škodlivin na pracovišti.

V některých případech dochází k problémům u rozlišení běžných pracovních oděvů a ochranných pracovních oděvů, které chrání zaměstnance před riziky. Tyto problémy vznikají ve vztahu k finančním úřadům uznávajícím náklady vynaložené zaměstnavatelem na poskytované OOPP.

Pracovní oděvy a obuv poskytované jako OOPP

musíme řadit pod pojem pracovní pomůcky. Při posouzení, zda se jedná o pracovní oděv a obuv poskytovaný jako OOPP musíme vycházet ze zásady, že jako OOPP poskytuje zaměstnavatel pracovní oděv nebo obuv pouze v prostředí, v němž podléhají mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Tato zásada vyplývá přímo ze zákoníku práce. Definice pojmu „mimořádné opotřebení a znečištění“ však ani zákoník práce ani nařízení vlády neobsahuje. Za platnosti starých předpisů pro poskytování OOPP byl pojem „mimořádné opotřebení“ definován jako opotřebení, kdy po roce používání již oděv nebo obuv není použitelný a neplní svůj účel. Nařízení vlády k tomu zrcadlově upřesňuje, že OOPP nejsou běžné pracovní oděvy, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění.

Může ale dojít i k případům mimořádného opotřebení, kdy pracovní oděv ztratí použitelnost dříve, například při poškození oděvu nebo obuvi roztržením, propálením nebo nesprávnou údržbou apod. V takovém případě je povinností zaměstnavatele vyměnit poškozený oděv za nepoškozený bez zbytečného odkladu a nečekat na termín příští pravidelné výměny pracovních oděvů a obuvi. Lze konstatovat, že k mimořádnému znečištění dochází vždy, když z charakteru pracovní činnosti vyplývá nutnost použití speciálního pracovního oděvů jako např. montérek, kombinéz, pracovních plášťů apod., tj. v případech, kdy zaměstnanec nemůže při práci používat svůj pracovní oděv nebo obuv.

HODNOCENÍ RIZIK PRO VÝBĚR A POUŽITÍ OOPP je základní povinností zaměstnavatele. Obecně platí, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. To je zásada a zákonná povinnost zaměstnavatele ve vztahu k jednomu každému zaměstnanci. Nařízení vlády k tomu dodává, že se v těchto případech postupuje podle tabulky uvedené v příloze č. 1 tohoto nařízení. Tato tabulka člení rizika na fyzikální chemická a biologická, která jsou ještě dále rozčleněna do podskupin. Každá tato kolonka se musí zhodnotit ve vztahu k ochraně hlavy, uší, očí, obličeje, dýchacích orgánů, rukou, paží (částí), nohou (chodidel), mohou (částí), pokožce, trupu, části těla a celému tělu. Vzhledem k tomu, že tato tabulka je přímo součástí nařízení vlády, a že ustanovení § 4 nařízení vlády ukládá zaměstnavateli ji používat při hodnocení rizik, je třeba konstatovat, že její používání má sílu obecně závazného právního předpisu a je stanoveno jako povinnost zaměstnavatele, a orgány inspekce práce při svých kontrolách její obsah pravidelně kontrolují.

V podstatě se dá říci, že tato tabulka by měla být součástí každé tzv. evidenční karty zaměstnance pro účely BOZP, bez ohledu na to zda zaměstnanec pracuje v rizikovém prostředí nebo ne. U zaměstnanců, kteří nepřichází do styku s riziky, bude sice proškrtnuta, nicméně bude dokladem o tom, že zaměstnavatel vyhodnotil rizika ke vztahu ke každému zaměstnanci.

Ochranný oděv a obuv poskytované jako OOPP

je spolu s ostatními OOPP blíže specifikovaný v příloze č. 2 a 3 k nařízení vlády. V příloze č. 2 jsou vedle ostatních OOPP demonstrativně vyjmenovány OOPP k ohraněhlavy, sluchu, očí a obličeje, dýchacích orgánů, rukou a paží, nohou a ochraně před uklouznutím, k ochraně pokožky a těla.Obuv se jako OOPP poskytuje podle této přílohy pro ochranu nohou například k ochraně před uklouznutím (obuv s protiskluznou podešví), tepelnými riziky (plamen, chlad) nebo k ochraně před úrazem elektrickým proudem.

V příloze č. 3 pak opět mimo jiné jsou demonstrativně vyjmenovány práce a činnosti, které vyžadují ochranu hlavy, očí, obličeje, rukou a paží, nohou (částí), nohou (chodidel) a celého těla. Novinkou oproti rušenému nařízení vlády je, že tento seznam je zpracován v přehledných tabulkách a rozčleněn podle rizik. Tabulky jsou čtyři, zvlášť pro fyzikální rizika, zvlášť pro chemická rizika, dále pro biologická rizika a nakonec pro „jiná“ rizika.

V obou přílohách jde pouze o demonstrativní výčet, takže jej nelze považovat za neměnný. Obě přílohy mají sloužit pouze jako návod zaměstnavateli k vyhodnocení rizik na pracovištích a vypracování seznamu OOPP, které bude zaměstnancům poskytovat. Základní zásada celé právní úpravy BOZP, že za BOZP zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel, platí samozřejmě i zde. Nicméně seznamy uvedené v přílohách 2. a 3. jsou velice podrobné a pro praxi jsou dobře použitelné. Kladem je i to, že u jednotlivých OOPP uvádí i příklady činností, při nichž může být příslušný OOPP nutný a odvětví a obory činností, v kterých se poskytuje.

Novým nařízením vlády byly převzaty Přílohy II a III podle směrnice Komise (EU) 2019/1832 s dílčími změnami odstraňujícími nevhodný (z hlediska zažité terminologie), popř. nesprávný („trapping“, resp. „Einklemmen“ přeloženo jako „zakopnutí“) překlad směrnice. V příloze č. 3 byly doplněny odkazy na příslušné sloupce a řádky (rizika a části těla) tabulky v příloze č. 1.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 2/2022.

Kůže je důležitým, poměrně složitým, největším a vývojově nejstarším tělesným smyslovým orgánem. Plocha kožního povrchu je u dospělého člověka od 1,5 do 2 m2 a hmotnost kůže tvoří přibližně 20 procent jeho celkové hmotnosti. Ta se někdy pohybuje až okolo 15 kilogramů. Její tloušťka se mění v závislosti na věku, pohlaví a výživě jedince. Tloušťka podkožní tkáně je nejtenčí na víčkách, ale na některých místech těla může u lidí s nadváhou dosáhnout i 10 cm.

Barva kůže

je výslednicí spolupůsobení více faktorů, jako jsou např. tloušťka kůže, rozložení hnědého kožního pigmentu – melaninu, barva podkožní tkáně (žlutá barva podkožního tuku ukazuje na výraznější přítomnost karotenu, červenější barva závisí na množství a stupni nasycení hemoglobinu – krevního barviva – kyslíkem, pokud je přítomnost většího množství redukovaného hemoglobinu, je barva modro-červená). Suchá kůže je průsvitnější, proto je tmavší a nažloutlá.

Kůže plní mnoho funkcí

Kůže je důležitým ukazatelem množství tělesných tekutin i tělesné teploty a prostřednictvím mazových a potních žláz se účastní látkové výměny a dýchání. Jsou v ní přítomna zakončení nervových vláken, jimiž kůže zaznamenává množství podnětů různého druhu a intenzity. Na kůži se projevují i mnohá vnitřní onemocnění (např. cukrovka nebo zánět jater). V poslední době, zejména vlivem „pokroku“ civilizace, přibývá množství alergických reakcí, které se projevují na kůži – od těch běžných ve formě svědění a pálení až po ty nejkomplikovanější ve formě deformačních příznaků.

Kůže svou formou udržuje určité formy těla

Za pevnost kůže jsou zodpovědná kolagenová vlákna v podkoží, za její pružnost zase elastická vlákna. Více elastických vláken je v mládí, a tím je samozřejmě i vzezření kůže krásnější. Po 25. roce života se tato elasticita pomalu ztrácí. Tento proces probíhá přibližně u každého skoro stejně, ale všichni ho mohou – v pozitivním i negativním smyslu – ovlivnit. Soustavná racionální výživa se správným pitným režimem a tomu odpovídající hmotnost bez výkyvů směrem nahoru nebo dolů je jen základním faktorem, který ji udrží svěží. K tomu přistupují další faktory, jako jsou přiměřené množství spánku, ochrana před extrémními klimatickými vlivy, denní péče o pokožku (mastnější potřebuje odmastit, suchá zase opačně), skromné používání kosmetických přípravků, vyhýbání se opakovaným delším pobytům v chemicky škodlivém prostředí (např. v zakouřených prostorách). Vliv na vzhled a kvalitu kůže mají i genetické předpoklady, ale také psychické výkyvy.

Zima se často projevuje svou zničující chladnou silou,

člověk má ale pocit, že dobrým oblečením její působení likviduje. Často však přitom zapomíná na svou tvář, která je pokryta velmi citlivou a všemožné podněty vnímající pokožkou. Nadměrný a dlouhotrvající chlad tento křehký kryt tváře dost výrazně poškozuje a často vznikají omrznutí. Vlivem podchlazení totiž dochází k jakoby křečovitému stažení kožních cév, rychlé devastaci jejich stěn a v tváři probíhajících podkožních nervů. Rozsah poškození závisí na délce doby působení chladu. Proto, když stav podchlazení nastane, první pomoc se musí zaměřit na šetrné, ale rychlé „odmražení“ a obnovení průtoku krve v křečovitě stažených cévách pokožky.

Omrznutí má tři stupně závažnosti – nejprve jen zčervenání a bolest (1. stupeň), pak zbělení kůže, bolest a mírné snížení citlivosti (2. stupeň), později až zmodrání (fialovění), otok až úplná necitlivost (3. stupeň), což vede k odumření kožní tkáně. Ke zmírnění následků omrznutí, a to už v prvním stadiu, které bývá často podceňováno, je třeba urychleně vyhledat teplejší prostředí. Postiženou část tváře (nejčastěji jsou to ušní boltec a nos, potom líce) vysušíme ručníkem a zabalíme do něčeho teplejšího (v případě nouze oplachujeme vodou s maximální teplotou 37 až 42 stupňů Celsia – ne horkou!) a můžeme podat lék na lepší prokrvení. Žádné tření sněhem nebo nějakou hřejivou emulzí či krémem! Pokud omrznuté místo tváře do 20–30 minut „nepřijde k sobě“ a nezlepší své krevní zásobení (nezrůžoví), je nezbytné vyhledat lékaře.

Vzniku omrzlin je možné se bránit prevencí. Před odchodem na chladný vzduch si opláchneme tvář studenou vodou a osušíme ji. Nejrizikovější místa (ale nejlépe celou tvář) dobře promastíme – kromě speciálních krémů proti omrzlinám, které se dají koupit v lékárně (například s obsahem vitaminu E nebo koenzymem Q10), to může být i „červená“ indulona. Podstatné je, aby byla pokožka mastnější, vlhčí a vláčnější. Hlavu kryje teplá čepice hluboko do čela a podle možnosti si chráníme bradu i ústa vysokou šálou. Krémy a masti, na které jsme zvyklí, nosíme během dlouhého pobytu venku (lyžařská túra či dlouhá procházka) vždy u sebe a pokožku průběžně promašťujeme.

MUDr. Pavel Malovič

* * *

Poradce, měsíčník č. 7-8/2022 (XI/2021)

·         Stavební zákon s komentářem

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 2/2022 (XII/2021)

·         Minimální mzda zvýší pracovněprávní nároky zaměstnanců

·         Zvýšení minimální mzdy a zdravotní pojištění

·         Valorizace rent - 1. leden 2022

·         Nová právní úprava poskytování OOPP

·         Podpora částečných pracovních úvazků

·         Zaměstnanec a slevy na dani

·         Právní postavení starostů měst a obcí

·         Daňové přiznání spolků

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 2/2022 (XII/2021)

·         Povinnosti plátců na přelomu let

·         Soukromé vozidlo na pracovní cestě – závěr roku

·         Zvýšení minimální mzdy z pohledu zdravotního pojištění

·         Zákon o dani z příjmů – změna

·         Paušální daň v roce 2022

·         Kontrolní činnost a správní trestání – úsek zaměstnanosti

·         Minimální a zaručená mzda – změna od 1. 1. 2022

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 3-4/2022 (XI/2021)

·         DPH – novela v příkladech

·         Účetní závěrka

·         Paušální výdaje

1000 řešení – měsíčník č. 1-2/2022 (XII/2021)

·         Účetnictví na přelomu let

·         Výdělečná činnosti – změny od 1. 1. 2022

·         Daň z příjmů, DPH

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ V ČASE PANDEMIE

1. 100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele, Reklama, propagace (praktická řešení týkající se změn v zákoníku práce a reklamy z daňového a účetního hlediska)

2. 100 otázek a odpovědí DPH nově, Zásoby (praktická řešení týkající se dani z přidané hodnoty po novelách a zásob z hlediska účetnictví a daní)

3. Vzory smluv, žalob a podání (nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva)

4. Příručka mzdové účetní 2021 (příručka mzdové účetní s příklady)

5. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2021 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

6. 100 otázek a odpovědí Optimalizace daně, ZDP po novele (praktická řešení týkající se využití zákonných možností optimalizace daně a změn, které přinesla rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů)

7. 100 otázek a odpovědí Výdaje, Mzdy (praktická řešení týkající se daňových a nedaňových výdajů a odměňování)

8. 100 otázek a odpovědí Pandemický zákon s komentářem, OSVČ (komentář k pandemickému zákonu a související příklad, OSVČ z pohledu daní, odvodů a ukončení podnikání)

9. Ústava České republiky (úplná znění Ústavy České republiky a volebních zákonů po posledních novelách)

10. 100 otázek a odpovědí Cestovní náhrady, Společnost s.r.o. (příklady z praxe týkající se cestovních náhrad, stravování zaměstnanců, automobilu v podnikání a vzniku, zániku společnosti s.r.o., využití zisku a řešení ztráty ve spol. s.r.o.)

11. 100 otázek a odpovědí Kurzarbeit, Odpočet DPH (příklady z praxe se v první kapitole týkají částečné práce, poskytování příspěvků, zaměstnávání, příspěvků pro podnikatele a ve druhé kapitole odpočtu DPH v poměrné a krácené výši)

12. 100 otázek a odpovědí Pracovní volno, Zaměstnávání (první kapitola obsahuje článek s praktickými příklady, které se týkají různých typů pracovního volna, například dovolené, překážek v práci, pracovní volno bez náhrady mzdy a druhá kapitola obsahuje otázky týkající se pracovního poměru a inspekce práce)

13. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2021 (komplexní informace potřebné při sestavování účetní závěrky podnikatelů za rok 2021)

14. 100 otázek a odpovědí Účetní závěrka, Zdaňování zahraničních příjmů (první kapitola obsahuje příklady z praxe týkající se sestavování účetní závěrky a druhá kapitola správné postupy při zdaňování zahraničních příjmů)

Poradce, měsíčník č. 9/2022 (I/2022)

·         Zákon o obcích s komentářem

·         Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s komentářem

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 3/2022 (I/2022)

·         Cestovní náhrady v roce 2022

·         Náhrada škody za nemoc Covid 19 a úrazy při home office

·         Jak zvýšení minimální a průměrné mzdy ovlivní daňové parametry zaměstnance?

·         Archivace mzdové agendy

·         Omyly při odměňování

·         Mzdová kalkulačka 2022

·         Fond kulturních a sociálních potřeb v roce 2022

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 3/2022 (I/2022)

·         DPH a některá zahraniční plnění

·         Úprava odpočtu DPH – nájem nemovité věci

·         Flexibilní zaměstnávání v pružné pracovní době

·         Samoplátci a nárůst výše plateb ve zdravotním pojištění

·         Cestovné náhrady v novém roce

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 5-6/2022 (I/2022)

·         Souvztažnosti v souvislostech 

·         Nemocenské pojištění – komplexně pro praxi

·         Zdravotní pojištění po změnách v příkladech

1000 řešení – měsíčník č. 3/2022 (I/2022)

·         Zákon o daních z příjmů po novele

·         Přehledy a roční zúčtování ve zdravotním pojištění

·         Daň z příjmů, DPH

·         Mzdy, zákoník práce, odvody

·         Veřejná správa

NOVINKY

Aktualizace VI/6 (XI/2021)

·         Zákon o ochraně ovzduší

·         Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)

·         Zákon o podporovaných zdrojích energie

Aktualizace III/7 (X/2021)

·         Nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců

·         Zákon o sociálních službách

·         Zákon o veřejném zdravotním pojištění

·         Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

·         Zákon o pomoci v hmotné nouzi

·         Zákon zákoník práce

·         Zákon o státní sociální podpoře

·         Zákon o ochraně veřejného zdraví

Aktualizace VI/5 (X/2021)

·         Zákon o ochraně přírody a krajiny

·         Zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)

·         Zákon o myslivosti

·         Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)

Aktualizace I/6 (X/2021)

·         Zákon o DPH

·         Vyhláška o účetních záznamech v technické formě vybraných ÚJ

Aktualizace I/5 (IX/2021)

·         Zákon o daních z příjmů

Aktualizace III/6 (IX/2021)

·         Zákon o organizace a provádění sociálního zabezpečení

·         Zákon o pomoci v hmotné nouzi

·         Zákon o sociálních službách

·         Zákon o životním a existenčním minimu

·         Zákon o nemocenském pojištění

·         Zákon o důchodovém pojištění

·         Zákon o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a veřejné správě

Aktualizace II/7 (IX/2021)

·         Notářský řád

·         Notářský tarif

PŘIPRAVUJEME ZÁKONY 2022 novelizované zákony k 1. 1. 2022