DaÚ č. 2

Měsíčník je určen podnikatelům, zaměstnavatelům, daňovým poradcům, mzdovým účetním, ekonomům, manažerům…Obsahuje aktuální příspěvky doplněné o příklady z praxe a aktuální judikaturu. Je rozdělen na rubriky: Aktuálně, Přímé daně - daně z příjmů, Nepřímé daně - DPH, Účetnictví, Chybovat znamená platit, rady odborníků, Mzdy a odvody, Judikatura, Automobil v podnikání a Praktická komunikace …

Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je oprávněn uplatnit odpočet daně pouze plátce, a to u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely uvedené v jednotlivých písmech tohoto odstavce, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku a pro další vyjmenované účely. Z § 72 odst. 2 zákona o DPH prakticky vyplývá obecná zásada, podle níž chybně uvedená daň na dokladu nezakládá nárok na odpočet daně. Podle tohoto se totiž daní na vstupu chápe výhradně daň, která byla stanovena podle zákona o DPH.
Zákonem č. 297/2017 Sb. se od 1. 1. 2020 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance na částku 7 903 Kč. To znamená, že za každého tzv. "státního pojištěnce" obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. 1. 2020 měsíčně 1 067 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2019.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, tedy 7 903 Kč, je současně roven částce odpočtu od dosaženého příjmu, a to však pouze ve značně specifické situaci u zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří splňují podmínky dané ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb