Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Bezúročná zápůjčka v daních z příjmů
23.08.2017
Jak dle starého, tak i nového občanského zákoníku lze uzavřít bezúročnou smlouvu o zápůjčce, resp. soukromé právo považuje bezúročnou variantu za standardní, když coby výjimku uvádí, že: „Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky“.
Zatímco pro soukromé právo je tedy bezúročná zápůjčka „normální“, tak z hlediska daní z příjmů se jedná o „nenormální“ situaci, kterou je zapotřebí za účelem „daňové spravedlnosti“ speciálně řešit. Daňovým problémem je majetkový prospěch dlužníka spočívající ve fiktivní úspoře peněz, resp. výdajů za úroky, které by zřejmě u „tržně obvyklé“ zápůjčky musel věřiteli platit. Tento bezúplatný příjem je proto obecně předmětem daní z příjmů. Naproti tomu daňovým problémem není jakkoli nízký – ale nenulový – úrok sjednaný u zápůjčky; ledaže by smluvní strany byly tzv. spojenými osobami, kdy by pro dlužníka opět obecně bylo úrokové zvýhodnění předmětem zdanění. Pokud se tedy smluvní strany chtějí vyhnout daňové komplikaci s majetkovým prospěchem dlužníka, měly by raději uzavřít alespoň mírně úročenou zápůjčku. Protože ačkoli je nízkým úrokem u zápůjčky – ve srovnání s jeho obvyklou výší – nepochybně dlužník rovněž majetkově zvýhodněn, tak tato sleva na úrocích není předmětem daní z příjmů.
Vyrovnání odpočtu daně
22.08.2017
Vyrovnání odpočtu daně je korekčním mechanismem, který se podle zákona o DPH provádí v případě změny účelu použití obchodního majetku, vyjma dlouhodobého majetku, tj. prakticky při změně účelu použití u zboží či majetku krátkodobého charakteru.
Vyrovnání odpočtu bylo zavedeno novelou zákona o DPH, která nabyla účinností od 1. 4. 2011 a následně byla pravidla pro vyrovnání odpočtu některými dalšími novelami zákona o DPH upřesňována. Aktuální novelou zákona o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 7. 2017, bylo rozšířeno vyrovnání odpočtu také na případy, kdy dojde ke zničení, ztrátě či odcizení majetku, které nebudou plátcem řádně doloženy ani potvrzeny. V článku jsou shrnuta aktuálně platná pravidla pro vyrovnání odpočtu daně, včetně příkladů jejich aplikace.
Záloha je pro účely zákona o DPH
22.08.2017
Záloha je pro účely zákona o DPH chápána prakticky jako úplata přijatá před datem uskutečnění plnění. Plátce, který přijme zálohu před datem uskutečnění zdanitelného plnění v tuzemsku, z něhož mu vzniká povinnost přiznat daň na výstupu, je obecně povinen z přijaté zálohy k datu jejího přijetí přiznat daň.
Novelou zákona o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 7. 2017, byla vedle dalších změn upřesněna také pravidla pro vznik povinnosti přiznat daň a povinnosti přiznat plnění, z nichž vyplývají také novelizovaná pravidla pro přiznávání daně z přijatých záloh či povinnost tyto zálohy přiznat v daňovém přiznání. V následujícím článku jsou vysvětleny s využitím příkladů praktické postupy při přijetí zálohy na tuzemské zdanitelné plnění a je upozorněno na změny, které přinesla v této oblasti novela zákona o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 7. 2017. V článku jsou vysvětleny také dopady, jež má přijetí či zaplacení zálohy v případě zdanitelných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, u intrakomunitárních dodávek zboží, při dovozu a vývozu zboží do třetích zemí a u při poskytnutí přeshraničních služeb, a to podle aktuálně platného znění zákona o DPH.
Paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně
18.08.2017
Podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP je daňovým výdajem paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem („paušální výdaj na dopravu“), pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene k) tohoto odstavce ve výši 5 000 Kč na jedno motorové vozidlo. Podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP jsou daňovými výdaji mj. výdaje na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty při dopravě vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka.
Poplatník tedy má v zásadě tři možnosti, jakým způsobem daňově zohlední výdaje vynaložené na nákup PHM:
a) skutečně vynaložené výdaje na základě dokladů o nákupu (podmínkou je, že vozidlo je zahrnuto do obchodního majetku)
b) náhradu výdajů za spotřebované PHM (v situaci, kdy vozidlo není zahrnuto do obchodního majetku)
c) paušální výdaj na dopravu.
-PaM-