Srážková daň z příjmů placených do zahraničí
15.06.2017
Jedna věc je uvalit na určité příjmy nerezidenta českou daň, a druhá věc je reálně vybrat tuto daň. K čemu by totiž bylo ČR právo zdanit určitý příjem – byť i zaručené mezinárodní Smlouvou – když by neměla fakticky možnost vynutit si splnění této daňové povinnosti nerezidenta.
Obvykle se totiž u nás nezdržuje, ani zde nemívá žádný ekonomicky významný majetek (zejména nemovité věci), který by se dal zajistit nebo postihnout daňovou exekucí. Proto je v případě zdanění nerezidentů nejvyšší prioritou otázka, jak efektivně naplnit právo na zdanění. Neboli jak zajistit, aby nerezident svou daňovou povinnost u nás splnil. Pro tyto účely se vyvinuly různé daňové instituty, techniky a postupy, přičemž všechny jsou založeny na principu změny osoby odpovědné za zdanění z a priori problémového nerezidentního poplatníka na obvykle loajálnějšího rezidentního plátce příjmů. Stát zdroje příjmu si tak vynutí úhradu daně nerezidentního poplatníka jednoduše na „svém“ plátci příjmu, který – natvrdo řečeno – má reálně v Česku zpravidla o co přijít, pokud by došlo až na daňovou exekuci. Zdejšího plátce příjmu lze samozřejmě i daleko účinněji kontrolovat a postihovat, a tím jej „motivovat“ k řádnému zdanění příjmů plynoucích jiné osobě. Nejde přitom ze strany plátce o úhradu daně za jiného poplatníka navíc, ale je z příjmů určených nerezidentovi sražena přímo ve státě zdroje – tj. v ČR – určitá částka, kterou plátce poukáže svému českému správci daně. Navíc plátce příjmů nemá důvod českou daň z příjmu nerezidenta nesrazit, břemeno zdanění totiž nese poplatník.
Informace ke zdanění nabytí vlastnického práva k jednotce v rodinném domě
12.06.2017
Informace k aplikaci zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření“), v případě nabytí vlastnického práva k bytové jednotce v rodinném domě.
Bez ohledu na změny, které přinesla novela zákonného opatření s účinností od 1. 11. 2016, právní úprava obsažená v § 7 zákonného opatření jak ve znění účinném od 1. ledna 2014, tak ve znění účinném od 1. listopadu 2016, se vždy vztahovala pouze na jednotky v bytovém domě, nikoliv na jednotky v rodinném domě či v jiném typu stavby.
Zákonné opatření výslovně stanoví jako jednu z podmínek pro přiznání osvobození, že se musí jednat o jednotku v bytovém domě. Je nutno zdůraznit, že bytové jednotky se nacházejí i v jiných objektech, než jsou bytové či rodinné domy. V katastru nemovitostí je evidováno celkem 19 typů staveb, které jsou rozděleny na jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a v řadě z nich se mohou nacházet obdobné jednotky, které jsou uvedeny v § 7 zákonného opatření, tj. jednotky typu byt, garáž, sklep nebo komora. Jedná se zejména o stavby či budovy občanské vybavenosti, víceúčelové stavby, stavby ubytovacích zařízení či stavby garáží.
K zaměňování pojmů „bytový dům“ a „rodinný dům“ je třeba upřesnit, že termín „bytový dům“ není pojem nadřazený rodinnému domu, pro oba tyto pojmy je nadřazeným pojem „stavba pro bydlení“. Uvedené pojmy jsou výslovně definovány v § 2 písm. a) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Shodná definice těchto pojmů je rovněž uvedena v příloze vyhlášky č.357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška).
Ustanovení § 7 zákonného opatření zcela jednoznačně rozlišuje osvobození pro stavby rodinných domů (ať již se jedná o rodinné domy jako stavby samostatné nebo jako součást pozemku či práva stavby), které je upraveno v odst. 1 písm. a) a b) uvedeného ustanovení, a pro vyjmenované jednotky v bytovém domě (nikoliv pro jakékoliv jednotky nebo pro jednotky v rodinném domě či jiném typu stavby), které je upraveno v odst. 1 písm. c) a d) [s účinností od 1. 11. 2016 pouze v písm. c">.
Ustanovení § 7 zákonného opatření je formulováno jednoznačně a nepřipouští jiné možnosti výkladu, čímž byl vyjádřen záměr zákonodárce poskytnout při splnění všech zákonem stanovených podmínek úlevu v případě prvního úplatného nabytí stavby rodinného domu nebo jednotky v bytovém domě sloužící k bydlení, pouze pro tyto případy. Zároveň nic nenasvědčuje tomu, že by bylo možné hovořit o chybě zákonného opatření.
Pouze na doplnění uvádíme, že k 1. 1. 2017 bylo evidováno v katastru nemovitostí za celou Českou republiku celkem 1 176 790 rodinných domů a z toho je pouze 4 666 rodinných domů rozděleno na jednotky, ovšem nově vzniklých jednotek v rodinném domě jsou řádově desítky, maximálně sta.
S ohledem na platné znění § 7 zákonného opatření a stanovenou definici pojmu „bytový dům“ nelze v současné době v daňovém řízení postupovat jiným způsobem než uplatnit osvobození pouze na případy jednotek v bytovém domě. Naproti tomu případy nabytí jednotek vyčleněných v rodinném domě či v jiném typu stavby (např. víceúčelová stavba) podléhají v souladu se zákonem zdanění.
Z reakcí veřejnosti je zřejmé, že v řadě případů se poplatníci domnívali, že budou od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeni a s povinností platit daň proto nepočítali. V některých případech správce daně i uplatněné osvobození akceptoval. Jednou ze základních zásad daňového řízení upravenou v § 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Je proto povinností správce daně, zjistí-li, že daň byla vyměřena v rozporu se zákonem, provést nápravu, a to v rámci dozorčího prostředku upraveného daňovým řádem.
Přesto Generální finanční ředitelství doporučuje poplatníkům, jichž se uvedená situace týká, a již podali daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a uplatnili si nezákonně osvobození podle § 7 zákonného opatření z titulu prvního úplatného nabytí vlastnického práva k jednotce v rodinném domě, aby sami1 podali na svých místně příslušných finančních úřadech dodatečná daňová přiznání, ve kterých vyčíslí daň nebo zálohu, bez uplatnění shora uvedeného osvobození a zároveň tuto vypočtenou daň či zálohu uhradili.
Jestliže se z těchto důvodů poplatníci ocitli v obtížné životní situaci, upozorňuje Generální finanční ředitelství, že mohou z důvodu tíživé sociální či ekonomické situace požádat správce daně o posečkání úhrady daně popř. její rozložení na splátky podle § 156 daňového řádu
http://www.financnisprava.cz/cs/dane/dane/dan-z-nabyti-nemovitych-veci/informace-stanoviska-sdeleni/Informace-k-bytum-v-rodinnem-dome-8403
Osvobození od daně se na bytové jednotky v nově postavených rodinných domech nevztahuje
12.06.2017
Finanční správa zveřejnila Informaci k aplikaci zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, v případě nabytí vlastnického práva k bytové jednotce v rodinném domě.
Od daně z nabytí nemovitých věcí je podle tohoto zákonného opatření v současné době osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva ke stavbě rodinného domu, k pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je stavba rodinného domu, a k jednotce zahrnující byt a s ním užívanou garáž, sklep nebo komoru, která se nachází v bytovém domě. V poslední době nicméně Finanční správa zaznamenává žádosti o osvobození i u bytových jednotek v nově postavených rodinných domech. Nabytí těchto jednotek však od daně osvobozeno není.
Součástí Informace k aplikaci zákonného opatření Senátu č. 340/2103 Sb. je rovněž návod pro poplatníky, jak požádat o posečkání úhrady daně nebo o její rozložení na splátky, případně jak požádat o prominutí příslušenství daně.
http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/pro-media/tiskove-zpravy/2017
Kontrolní hlášení k DPH
09.06.2017
Kdo je povinen podat kontrolní hlášení vyplývá z § 101c zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení má povinnost podat kontrolní hlášení za stanovených podmínek plátce daně, tj. tuto povinnost nemá osoba povinná k dani, která dosud není plátcem daně, ani identifikovaná osoba, přestože tyto osoby mají podle § 101 zákona o DPH za stanovených podmínek povinnost podávat přiznání k DPH.
Metodická informace GFŘ potvrzuje, že tato povinnost se vztahuje jak na plátce se sídlem v tuzemsku, tak i na plátce, kteří mají sídlo v jiném členském státě či ve třetí zemi. Kontrolní hlášení nemusí podávat za sledované období plátce, který neuskutečnil ani nepřijal za toto sledované období žádné plnění (v režimu přenesení daňové povinnosti, popřípadě neuplatňuje nárok na odpočet daně z přijatých plnění v běžném režimu). Kontrolní hlášení nepodává ani plátce, který uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 zákona o DPH. Plátce však může být správcem daně vyzván k podání kontrolního hlášení, protože se správce daně domnívá, že jej plátce ve stanovené lhůtě nepodal. Pokud plátci skutečně vznikla podle § 101c zákona o DPH povinnost podat kontrolní hlášení, je povinen jej podat do 5 dnů od oznámení výzvy. Pokud je však plátce na základě jemu známého faktického stavu přesvědčen, že mu povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c zákona o DPH za dotčené období nevznikla, podá, jako reakci na výzvu správce daně, tzv. „nulové kontrolní hlášení“ s vyplněním pouze údajů v záhlaví kontrolního hlášení a identifikaci plátce, které podá v rámci aplikace EPO. Plátce může případně v termínu pro podání řádného kontrolního hlášení dobrovolně podat nulové kontrolní hlášení a tím se vyhnout případné výzvě k jeho podání.