Změny v zákoníku práce pro „dohodáře“
08.01.2024
Novela zákoníku práce přinesla do českého pracovního práva řadu změn. Většina z nich vešla v platnost už v říjnu loňského roku, spousta novinek ale na zaměstnance a zaměstnavatele čeká teprve v průběhu letoška. Zřejmě největší změny zaznamenali pracovníci zaměstnaní na dohodu. Podmínky upravuje jak část vládního konsolidačního balíčku, tak novela zákoníku práce. Změny mají ve svém důsledku přiblížit „dohodáře“ ke klasickým zaměstnancům.
„První změnou je, že jak DPP, tak DPČ získaly od 1. ledna 2024 díky novele zákoníku práce nárok na dovolenou. Splnit musejí ale dvě podmínky – čtyři týdny nepřetržitého trvání pracovněprávního vztahu a zároveň odpracování aspoň 80 hodin u daného zaměstnavatele. Podmínky pro nárok na placené volno jsou v zásadě stejné jako u klasického zaměstnaneckého poměru, pouze se týdenní pracovní doba pro účely výpočtu dovolené stanoví fiktivně na 20 hodin. Za každých odpracovaných 20 hodin má dohodář právo na cca 1,5 hodiny dovolené, výsledek se následně zaokrouhluje na celé hodiny nahoru. V případě, že dovolenou nevyčerpá, po skončení domluvené práce mu bude proplacena,“ vysvětlila Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka personální agentury Advantage Consulting.
Od 1. července se mění režim pojistného vlivem vládního konsolidačního balíčku. „Zatímco do novelizace platilo, že do příjmu 10 tisíc korun měsíčně nevznikala dohodáři povinnost odvádět pojistné, od 1. července už nepůjde o fixní částku účasti na pojistném, ale o hranici 25 procent průměrné mzdy. Ta se ovšem týká případů, kdy daný člověk vykonává práci jen u jednoho zaměstnavatele. Pokud má člověk podepsaných dohod o provedení práce více, ty se sečtou dohromady a bude platit hranice ve výši 40 procent průměrné mzdy. Pro letošní rok byla výše průměrné mzdy stanovena na 43 967 korun, bez nutnosti řešit pojistné si tak bude možné na dohodu u jednoho zaměstnavatele vydělat 10 499 korun, při souběhu několika dohod pak půjde o limit 17 499 korun,“ vypočetla Marcela Vyskoková, marketingová manažerka personální agentury Advantage Consulting.
S
(Zdroj: moneymag.cz)
Ručení oprávněného příjemce
25.09.2017
Podle § 108a zákona o DPH, který se novelou zákona o DPH s účinností od 1. 7. 2017 nezměnil, ručí nadále za stanovených podmínek oprávněný příjemce, jemuž vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, za nezaplacenou DPH při prodeji tohoto zboží, které je předmětem spotřební daně. Toto ustanovení se prakticky vztahuje na oprávněné subjekty, které mají povoleno provozovat daňový sklad podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřební dani“).
Podle § 108a odst. 1 zákona o DPH ručí oprávněný příjemce, jemuž vznikla v souvislosti s přijetím výrobků, podléhajících spotřebním daním, povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, pokud nebyla osobou, která pořídila toto zboží z jiného členského státu zaplacena správci daně při dodání tohoto zboží třetí osobě. Nejedná se však o bezvýhradné ručení, protože oprávněný příjemce se může ručení vyhnout, pokud prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena. Může se přitom jednat např. o záruku nebo uzavření partnerské dohody, že bude daň osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu nebo toto zboží dovezla, při jeho dodání třetí osobě, správci daně zaplacena.
Oprávněný příjemce a provozovatel daňového skladu ručí podle § 108a odst. 2 zákona o DPH správci daně za nezaplacenou daň z přidané hodnoty do výše daně, která se vypočte ze základu daně, který odpovídá ceně obvyklé včetně spotřební daně.
Bezúročná zápůjčka v daních z příjmů
25.09.2017
Jak dle starého, tak i nového občanského zákoníku lze uzavřít bezúročnou smlouvu o zápůjčce (půjčce), respektive soukromé právo považuje bezúročnou variantu za standardní, když coby výjimku uvádí, že: „Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.“.
Zatímco pro soukromé právo je tedy bezúročná zápůjčka „normální“, tak z hlediska daní z příjmů se jedná o „nenormální“ situaci, kterou je zapotřebí za účelem „daňové spravedlnosti“ speciálně řešit. Daňovým problémem je majetkový prospěch dlužníka (vydlužitele) spočívající ve fiktivní úspoře peněz, resp. výdajů za úroky, které by zřejmě u „tržně obvyklé“ zápůjčky musel věřiteli platit. A tento bezúplatný (fiktivní) příjem je proto obecně předmětem daní z příjmů. Naproti tomu daňovým problémem není jakkoli nízký – ale nenulový – úrok sjednaný u zápůjčky; ledaže by smluvní strany byly tzv. spojenými osobami, kdy by pro dlužníka opět obecně bylo úrokové zvýhodnění předmětem zdanění.
Pokud se tedy smluvní strany – nejde-li o tzv. spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) – chtějí vyhnout daňové komplikaci s majetkovým prospěchem dlužníka, měly by raději uzavřít alespoň mírně úročenou zápůjčku. Protože ačkoli je nízkým úrokem u zápůjčky – ve srovnání s jeho obvyklou výší – nepochybně dlužník rovněž majetkově zvýhodněn, tak tato sleva na úrocích není předmětem daní z příjmů. Ovšem nic by se nemělo přehánět, protože zcela zanedbatelný úrok, např. 0,1 % p. a. by mohl správce daně napadnout jako pouhou zástěrku za de facto bezúplatné zápůjčky.
Pokuta za neplnění povinnosti nepeněžité povahy
21.09.2017
Podle § 247a daňového řádu může správce daně daňovému subjektu uložit pokutu za neplnění povinností nepeněžitého charakteru. Podle § 247a odst. 1 daňového řádu může správce daně uložit pokutu do výše 500 000 Kč tomu, kdo nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně.
Tuto pokutu může dostat daňový subjekt také za porušení některých ustanovení zákona o DPH, např. plátce, který nevede řádně evidenci pro účely DPH podle § 100 zákona o DPH. V této evidence je plátce povinen vést veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení. Tuto pokutu může dostat také osoba povinná k dani, která překročí limit pro povinnou registraci plátce daně a vznikne jí podle § 94 odst. 1 zákona o DPH povinnost podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat, a tuto povinnost nesplní.
Daňovému subjektu vzniká podle § 247a odst. 2 daňového řádu povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč, pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu jinak než elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky. Z hlediska zákona o DPH to znamená, že tuto pokutu může dostat plátce daně za porušení povinností stanovených v § 101a zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je plátce povinen podat elektronicky zejména daňové přiznání i dodatečné daňové přiznání, kontrolní hlášení a souhrnné hlášení.
Správce daně rozhodne podle § 247a odst. 3 daňového řádu o povinnosti platit pokutu podle předchozího odstavce 2 platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Správce daně podle § 247a odst. 4 daňového řádu kromě pokuty podle odstavce 2 uloží pokutu do 50 000 Kč, pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu daní.
Pokutu za neplnění povinností nepeněžitého charakteru lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.
Sankce za porušení zákona o DPH vyplývající z daňového řádu
21.09.2017
Z § 246 až § 254a daňového řádu, v němž jsou uvedeny sankce za porušení povinností při správě daní, vyplývají také postihy za porušení příslušných ustanovení zákona o DPH, s výjimkou postihů za porušení povinností souvisejících s podáváním kontrolního hlášení, které jsou zakotveny přímo v zákoně o DPH.
Sankce podle daňového řádu se uplatní v souvislosti s porušením zákona o DPH např. při porušení povinností nepeněžitého charakteru, při pozdním podání daňového tvrzení, při doměření daně a při neuhrazení daně nejpozději v den její splatnosti.